J 2007

Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)

BIČAN, Aleš

Basic information

Original name

Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)

Name in Czech

Teorie znaku v axiomatickém funkcionalismu (in margine knihy Ontological Questions in Linguistics od Jana W. F. Muldera a Paula Rastalls)

Authors

BIČAN, Aleš (203 Czech Republic, guarantor)

Edition

Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, Masarykova univerzita, 2007, 0231-7567

Other information

Language

English

Type of outcome

Článek v odborném periodiku

Field of Study

60200 6.2 Languages and Literature

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14210/07:00032513

Organization unit

Faculty of Arts

Keywords in English

axiomatic functionalism; mulder; rastall; signum-theory; sign; ontology; double articulation; ontological questions in linguistics;

Tags

Reviewed
Změněno: 10/11/2007 20:21, PhDr. Aleš Bičan, Ph.D.

Abstract

V originále

The article offers an introduction to the theory of sign in axiomatic functionalist, a functionalist approach to semiotics (including linguistics). Among others, the article discusses the concept of double articulation as introduced by André Martinet but criticized by Jan W. F. Mulder, the originator of axiomatic functionalism.

In Czech

Článek si klade za cíl seznámit čtenáře - při příležitosti vydání knihy Ontological Questions in Linguistics Jana W. F. Muldera a Paula Rastalla - s lingvistickým přístupem známým pod názvem axiomatický funkcionalismus, a speciálně pak s jedním jeho komponentem, teorií znaku. Jedná se o typ funkčního lingvistického přístupu silně ovlivněného funkcionalismem André Martineta. Mezi těmito přístupy je však mnoho rozdílů. Jedním z nich je nesouhlas s interpretací Martinetovy dvojí artikulace, která říká, že jazyk je artikulován do entit (znaků/monémů) mající jak obsahovou, tak výrazovou složku, a ta je následně artikulována do jednotek majících jen formu (tedy do figur/fonémů). Mulder toto pokládá za míchání ontologicky rozličných entit a navrhuje činit rozdíl mezi znakem (gramatickou entitou) a fonologickou formou znaku (fonologickou entitou).