Detailed Information on Publication Record
2007
Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)
BIČAN, AlešBasic information
Original name
Signum-theory in axiomatic functionalism (in margine Ontological Questions in Linguistics by Jan W. F. Mulder and Paul Rastall)
Name in Czech
Teorie znaku v axiomatickém funkcionalismu (in margine knihy Ontological Questions in Linguistics od Jana W. F. Muldera a Paula Rastalls)
Authors
BIČAN, Aleš (203 Czech Republic, guarantor)
Edition
Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, Masarykova univerzita, 2007, 0231-7567
Other information
Language
English
Type of outcome
Článek v odborném periodiku
Field of Study
60200 6.2 Languages and Literature
Country of publisher
Czech Republic
Confidentiality degree
není předmětem státního či obchodního tajemství
RIV identification code
RIV/00216224:14210/07:00032513
Organization unit
Faculty of Arts
Keywords in English
axiomatic functionalism; mulder; rastall; signum-theory; sign; ontology; double articulation; ontological questions in linguistics;
Tags
Tags
Reviewed
Změněno: 10/11/2007 20:21, PhDr. Aleš Bičan, Ph.D.
V originále
The article offers an introduction to the theory of sign in axiomatic functionalist, a functionalist approach to semiotics (including linguistics). Among others, the article discusses the concept of double articulation as introduced by André Martinet but criticized by Jan W. F. Mulder, the originator of axiomatic functionalism.
In Czech
Článek si klade za cíl seznámit čtenáře - při příležitosti vydání knihy Ontological Questions in Linguistics Jana W. F. Muldera a Paula Rastalla - s lingvistickým přístupem známým pod názvem axiomatický funkcionalismus, a speciálně pak s jedním jeho komponentem, teorií znaku. Jedná se o typ funkčního lingvistického přístupu silně ovlivněného funkcionalismem André Martineta. Mezi těmito přístupy je však mnoho rozdílů. Jedním z nich je nesouhlas s interpretací Martinetovy dvojí artikulace, která říká, že jazyk je artikulován do entit (znaků/monémů) mající jak obsahovou, tak výrazovou složku, a ta je následně artikulována do jednotek majících jen formu (tedy do figur/fonémů). Mulder toto pokládá za míchání ontologicky rozličných entit a navrhuje činit rozdíl mezi znakem (gramatickou entitou) a fonologickou formou znaku (fonologickou entitou).