V originále
Článek se zabývá otázkou, zda poznání idejí v rámci Platónovy filosofie může být označeno jako "teorie" nebo "praxe" z aristotelského hlediska. Tato otázka se zkoumá v souvislosti s anamnésí (Menón, Faidón, Faidros), dialektikou (Ústava, Parmenidés, Filébos) a (racionální) intuicí (Symposion, Sedmý list). Závěr zní, že Platón nerozlišoval dva rozdílné cíle našeho poznání - pravdu a dobro, a proto také neodlišil dva typy poznání (nebo věd) - "teoretické" a "praktické".
In English
The paper asks the question whether the cognition of ideas in Plato's philosophy could be marked from Aristotelian point of view as "theory" or "practice". The subject of the inquiry is recollection (as proposed in Meno, Phaedo and Phaedrus), dialectic (Republic, Parmenides, Philebus) and (rational) intuition (Symposium, Seventh letter). The conclusion is that Plato did not recognize two distinct aims of our knowledge - truth and good - and accordingly did not differentiate two types of knowledge (or of sciences) - the "theoretical" one and the "practical" one.