Roman Emperors: Gods, Men, Something Between Or An Unnecessary Dilemma?

CHALUPA, Ales. Roman Emperors: Gods, Men, Something Between Or An Unnecessary Dilemma? Religio: Revue pro religionistiku. 2007, vol. 15, No 2, p. 256-270. ISSN 1210-3640.

Basic information

• Original name: Roman Emperors: Gods, Men, Something Between Or An Unnecessary Dilemma?
• Name in Czech: Římští císařové: Bohové, lidé, něco mezi tím anebo zbytečné dilema?
• Authors: CHALUPA, Ales (203 Czech Republic, guarantor).
• Edition: Religio: Revue pro religionistiku, 2007, 1210-3640.

Other information

• Original language: English
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• RIV identification code: RIV/00216224:14210/07:00033287
• Organization unit: Faculty of Arts
• Keywords in English: Roman imperial cult; definition of divinity; ontological divinity; relative divinity
• Tags: definition of divinity, ontological divinity, relative divinity, Roman imperial cult
• Tags: Reviewed

Abstract

For a very long time the contentious question of the divinity of Roman emperors has exercised its negative influence on the study of the Roman imperial cult. The majority of scholars is inclined to think that Roman emperors either (1) were mere men and their cult was an expression of political honors or (2) they were regarded as persons closely related with gods but never entirely assimilated to them, even though they sometimes let themselves to be depicted with divine attributes and tried to use this kinship politically. Rather than running into often problematic discussions about the divine status of Roman emperors it will be more rewarding to concentrate on a more thoroughgoing study of ritual elements of the Roman imperial cult and an analysis of roles and meanings this religious phenomenon could play and fulfill during the Roman Empire.

Abstract (in Czech)

Otázka božství římských císařů po dlouho dobu negativně ovlivňuje studium římského císařského kultu. Většina badatelů se kloní ke dvěma následujícím závěrům: (1) římští císařové byli pouzí lidé a jejich kult lze spíše než za náboženský fenomén pokládat za systém výměny politických poct; (2) římští císařové byli vnímáni jako bytosti těšící se mimořádné přízni bohů, nebyli však s nimi totožní, a to i přes to, že se někdy nechávali zobrazovat s božskými atributy a snažili se toto příbuzenství využít politicky. Spíše než zabývat se mnohdy problematickou diskuzí o ontologickém nebo relativním božství římských císařů bude nutné zaměřit se na důslednější studium kultické stránky římského císařského kultu a na analýzu rolí a významů, které mohl v Římské říši hrát a naplňovat.