V 9. stol. patřilo Pohansko u Břeclavi podle stávajících kritérií bezpochyby k lokalitám centrálního charakteru, které stály na špici velkomoravské sídlištní hierarchie. Na základě výsledků systematických archeologických výzkumů zde můžeme doložit všechny funkce, které jsou sídlištím tohoto typu připisovány. Hypoteticky se soudí, že lidnatá aglomerace na Pohansku nebyla autarkní a nemohla existovat bez ostatních komunit a jejich areálů, tzn. bez svého nejbližšího hospodářského zázemí, které zajišťovalo zásobování centra potravinami i jinými důležitými surovinami a službami. Nastíněnou hypotézu o závislosti Pohanska na svém zázemí lze ověřit s pomocí vyhodnocení prostorové distribuce sídelních areálů z jeho okolí. Pokud se jak u Pohanska, tak v blízkosti sousedních raně středověkých center (Mikulčice, Nejdek) sídelní areály z 9. stol. nenáhodně kumulují, znamená to, že Pohansko (i další velkomoravská centra) bylo ve své době skutečným nadkomunitním areálem. Sídelní areály v jeho okolí by pak souvisely s podpůrnou sídlištní strukturou, sloužící k zajištění života v centrálním místě.