D 2008

Adverbes spatiaux en français du XIIe siecle

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka

Basic information

Original name

Adverbes spatiaux en français du XIIe siecle

Name in Czech

Příslovce místa ve francouzštině XII. století

Name (in English)

Adverbs of place in French of the XIIth century

Authors

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution)

Edition

1. vyd. Ostrava, Sborník prací FF OU číslo 239/2008, Studia romanistica, číslo 8, p. 121-131, 11 pp. 2008

Publisher

FF Ostravské uiverzity v Ostravě

Other information

Language

French

Type of outcome

Stať ve sborníku

Field of Study

60200 6.2 Languages and Literature

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14410/08:00033674

Organization unit

Faculty of Education

ISBN

978-80-7368-483-9

Keywords (in Czech)

příslovce místa; francouzština;, vývoj

Keywords in English

adverb of place; french; evolution

Tags

International impact, Reviewed
Změněno: 29/6/2012 12:16, PhDr. Zdeňka Schejbalová, Ph.D.

Abstract

V originále

L origine des adverbes de lieu a la base pronominale renvoie déja a l état dans l indoeuropéen ou nous pouvons constater leur naissance réelle. En latin, ainsi que dans les langues slaves, ces adverbes précisent les circonstances de l action pour marquer l état et la direction. Le français du XIIe siecle est en pleine transformation dans tous les plans, c est pourquoi nous trouvons des adverbes de lieu synonymique de forme breve ou longue (ci/ici, la/iluec) qui assument les memes fonctions en désignant le lieu ou est situé le locuteur ou le lieu plus ou moins éloigné de lui, l opposition de la proximité et de l éloignement. L adverbe de lieu qui dépasse maintes fois l usage des autres adverbes analysés est i/y provenant de hic latin. Les adverbes rendant l éloignement : la: forme réduite, ileuc et d autres réalisations variées, présentent plutôt un équilibre dans leur usage.

In Czech

Původ příslovcí místa zájmenného základu je možno předpokládat již v indoevropském prajazyku. V latině, stejně jako ve slovanských jazycích, jsou tato adverbia souvztažná, svým významem se navzájem doplňují. Prostorově upřesňují okolnosti děje na otázku kde a kam. Ve francouzských textech 12. století se setkáváme s různými podobami příslovcí místa, které se vyvíjejí z latinského základu. Formy i, ci, ici z latinského hic, formy la, iluec a jeho další hláskové podoby z latinského illac, illoc. V užití dlouhé či krátké formy nedochází k sémantickému odlišení. Příslovce vyjadřují prostorovou opozici blízkost- vzdálenost. Svou formou již nerozlišují stav (zde) a směr (sem) tak, jak tomu bylo v latině. Na rozdíl od současné francouzštiny se krátká forma ci užívá jako plnovýznamové příslovce s významem zde. Příslovce iluec/la s významem tam se objevují v textech vyrovnaně, i když konstrukce la ou uvozující vedljší větu příslovečnou místní jednoznačně převažuje.