V originále
Mateřství je v západních společnostech vnímáno jako výsledek svobodné volby. V rámci řady možných životních stylů ženy mohou a musí rozhodovat o tom, jestli, kdy a za jakých podmínek se chtějí stát matkami. Úplná kontrola nad reprodukcí je jen zdánlivá, ženy zvažují řadu faktorů, které nemohou ovlivnit, kromě individuální touhy také sociálně a kulturně definované podmínky mateřství a biologické limity reprodukce. Snaha o naplnění podmínek správného mateřství vede k prodlužování období dočasné bezdětnosti. Ve výzkumu srovnáváme výpovědi dvou skupin žen, které byly nuceny čelit situaci, kdy jejich touha po dítěti nebyla v souladu s jinými podmínkami mateřství. V prvním případě jde o ženy, které odkládaly mateřství z důvodu absence podmínky, kterou definovaly jako nezbytnou, ve druhém případě se realizaci rodičovství postavila do cesty neplodnost. Cílem výzkumu je zjistit, jak je utvářena norma správného mateřství a jak je redefinovaná v případě, že jí není možné naplnit.
Anglicky
Motherhood is perceived more as a result of a free choice than an inevitable destiny. Women can and have to choose if, when and how they become mothers. However, full control over reproduction is an illusion. Women have to consider a lot of factors beyond their control, beside individual desire to have a child also socially and culturally defined conditions of motherhood and biological limits of reproduction. An effort to fulfill the conditions of good motherhood leads to prolonging the period of childlessness. Our research compares the experience of two groups of women in the situation, when their desire to have a child was not consistent with the other conditions of motherhood. The first research is focused on women who delayed motherhood because of an absence of a partnership, the second research deals with women who suffer from infertility. The paper challenges the following question: How the norm of good motherhood is defined and redefined when its fulfilling is not possible?