Psychologická diagnostika a psychoterapie jsou dvě zdánlivě oddělované oblasti výuky i praxe. V případě některých diagnostických nástrojů psychologa je takovéto oddělení více patrné, v jiných však méně. Právě psychodiagnostické postupy, techniky a metody, které tuto zdánlivou hranici mezi diagnostikou a terapii velmi zřetelně překračují jsou obsahem prezentace na sympoziu Dny duševního zdraví dětí a mládeže v Brně v roce 2008. Příspěvek se zaměřuje na takové psychodiagnostické nástroje, které mají výrazný terapeutický potenciál a implicitně nabízejí možnost aplikace v kontextu tzv. Therapeutic Assessment. Využití takovýchto nástrojů v celé své šíři (diagnostické i terapeutické) tak intenzifikuje výtěžnost jak pro diagnostika/terapeuta tak také pro pacienta/klienta. Intenzifikace psychodiagnostických metod snižuje i riziko iatrogenního vlivu a minimalizuje zátěž pro pacienta/klienta. Plné využití diagnostických nástrojů tak může přinést nejen potřebné informace ale i podpořit pacientův/klientův pocit pohody (well-being), jakožto jeden z ústředních faktorů duševního zdraví. Výsledkem setkání odborníka s laikem tak nemusí být pouze zisk pro odborníka (diagnostický závěr) ale i zisk pro laika.