Cílem chirurga je zajistit takový přístup k cévnímu systému nemocného s chronickým selháním ledvin, aby bylo možné jeho opakovatelné, bezpečné a bezbolestné napojení na umělou ledvinu. Jedná se o založení AV zkratu, který poskytne jednak dostatečnou nabídku krve pro umělou ledvinu a její adekvátní návrat zpět z přístroje do krevního oběhu nemocného. Podkožní AV zkrat by měl být podle možnosti přímý, založený jednoduchou metodou a podle možností co nejperiferněji. V letech 1996–2007 jsme na naší klinice založili celkem 1 602 přístupů pro hemodialýzu. V 62% to byl typ podle Brescia-Cimina, různé typy AV zkratů v kubitální jamce ve 20 %, jiné cévní varianty v 9,5 %, implantace diastatu v 0,5 %, přístup pro peritoneální dialýzu v 8 %. Nejčastěji jsme operovali v lokální anestezii v 83,0 %, jiné blokové anestezie byly využity v 16% a celková anestezie v 1,0 %. Z komplikací u přístupů pro hemodialýzu řešíme trombózy, stenózy a aneurysmatické degradace odvodné žíly, hyperfunkce (steal fenomény) AV zkratů, infekce implantovaných diastatů. Základní principy, kterými se na naší klinice řídíme u pacientů s CHRI jsou: založení AV zkratu indikuje nefrolog, variantu AV zkratu určuje angiochirurg, výkony provádíme pokud možno v lokální anestezii, snažíme se maximálně využit autologního materiálu pacienta, diastat implantujeme po vyčerpání všech možností založení AV zkratů z využití povrchového žilního systému. Při řešení komplikací je důležitá včasná mezioborová spolupráce nefrologa, intervenčního radiologa a angiochirurga. Pro peritoneální dialýzu je nutná spolupráce pacienta a pro zavedení katetru musí být dutina břišní bez větších srůstů či známek zánětu. Velmi důležité je podrobné poučení pacienta o zásadách péče o AV zkrat. Závěrem lze říci, že funkčnost přístupu pro hemodialýzu je závislá na správné indikaci k jeho založení, precisním provedení, šetrném užívání a v neposlední řadě zvýšené péči o přístup samotným pacientem.