Reforma veřejné správy v ČR byla z pohledu občana jednou z nejviditelnějších, co do realizace nejkomplikovanějších a ve vztahu k financování jejích důsledků asi také nejdražších ze všech reforem, které probíhaly od roku 1989 v rámci veřejného sektoru. Proto si zaslouží, aby byla analyzována, hodnocena a možná i permanentně upravována či modernizována s využitím potenciálu k tomu úkolu zaměřených vysokoškolských institucí. Tento příspěvek je zaměřen na jednu z evidentních černých děr reformy veřejné správy, na systém vzdělávání zaměstnanců v institucích na všech úrovních veřejné správy a poslanců (zastupitelů), kteří na výkonu této veřejné služby významně participují. Neboť kvalita lidského potenciálu veřejné správy přímo ovlivňuje kvalitu a efektivnost této veřejné služby a následně spokojenost jejích klientů-občanů.