Nejstaršími sídly nobility byly dvorce v osadách a velmoži je využívali do pol. 13. stol. a někdy sloužily i zeměpanské správě. Po nástupu hradů drobná šlechta stavěla podobná sídla, ale ze dřeva a hlíny. Po návratu do vesnic žila na dvorcích a ve tvrzích, jež kvůli dohledu nad pracemi stály u hospodářských dvorů, které někdy byly k sídlům přihrazeny. Spojení sídla a dvora (osady) ukazuje na důležitost jejich vazby a ve středověku a raném novověku spoluzpůsobilo vlnu translací sídel.