Arbitration clause as unfair contract term from the perspective of Czech and EC law

NOVÝ, Zdeněk. Arbitration clause as unfair contract term from the perspective of Czech and EC law. In Comparative Law, Economics and Finance Conference. 2008.

Basic information

Original name

Arbitration clause as unfair contract term from the perspective of Czech and EC law

Name in Czech

Rozhodčí doložka jako nekalé smluvní ujednání z pohledu českého a komunitárního práva

Authors

NOVÝ, Zdeněk (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution)

Edition

Comparative Law, Economics and Finance Conference, 2008

---

Other information

Language

English

Type of outcome

Prezentace na konferencích

Field of Study

50500 5.5 Law

Country of publisher

Italy

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14220/08:00051128

Organization unit

Faculty of Law

Keywords in English

Aribtration clause; arbitration agreement; consumer protection; unfair contract term; non-implementation; B-to-C contracts; ECJ; Claro case; unfairness; ex officio assesment of unfairness; public policy; right to fair hearing; weaker party

Tags

arbitration agreement, Aribtration clause, B-to-C contracts, Claro case, Consumer protection, ECJ, non-implementation, public policy, right to fair hearing, Unfair contract term, unfairness, weaker party

Tags

International impact

---

Abstract

V originále

The paper presented at the conference in Turin deals, in general terms, with the relationship between consumer protection in the EU and arbitration as a mechanism of dispute resolution. Second, the ECJ Claro case is examined with particular emphasis on the influence of this case on Czech law. Also, paper reminds us that the Directive on unfair contract terms has not been still correctly implemented into Czech law. This is due to the fact that the Czech consumers have to claim invalidity of arbitration clause as unfair contract term, for the Czech Civil Code lays down so called relative invalidity of unfair contract term. What is more, the section 33 of the Czech Arbitration Act seems to be at variance with the Claro decision as well as with the article 6 of the Directive on unfair contract terms. Section 33 of the Czech arbitration Act indeed stipulates that a person, who wants to attack the arbitration award on the footing that the arbitration agreement is invalid to make it annuled, may do so only if the invalidity was claimed with his or her initial submission in the arbitration proceedings. The rules of section 33 and 55 para 2 prevent consumers from the effective procedural protection. The reason behind this is that consumer has no time to invoke the invalidity of arbitration clause, since he or she is given only short period to react on the arbitration by the businessmen. Moreover, the businessmen often include in their standard form contracts arbitration clauses which appoint arbitrators ad hoc who are formally not linked to them, yet the arbitrators are given a job by business so he or she is neither independent nor impartial. The paper offers possible, though rather limited, solutions for the consumers to defend themselves against unfair arbitration clauses.

In Czech

Příspěvek, který jsem přednesl v Turíně, se dotýkal problematiky rozhodčí doložky jako nekalého smluvního ujednání ve smyslu směrnice č. 93/13/EEC o nekalých ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, resp. tuto směrnici provádějících ustanovení občanského zákoníku. Příspěvek tematizuje rozhodčí doložku jako nekalé smluvní ujednání z dvojího pohledu: českého a komunitárního práva. Na základě analýzy judikatury ESD k této směrnici, zejména pak rozhodnutí Claro, dospívám k závěru, že ČR nejenže neprovedla konformně směrnici v občanském zákoníku, ale také, že §33 zákona o rozhodčím řízení s největší pravděpodobností odporuje jak čl. 6 směrnice, tak rozhodnutí Claro, protože umožňuje zrušit rozhodčí nález z důvodu neplatnosti(mimo jiné z důvodu nekalosti) rozhodčí doložky pouze, pokud námitka neplatnosti byla vznesena nejpozději při prvním jednání ve věci. Tato koncepce, společně s §55 odst. 2 občanského zákoníku závažně narušuje procesní postavení spotřebitele, zejména vezmeme-li v úvahu, že rozhodčí doložky v adhézních smlouvách předkádaných spotřebilům odkazují rozhodování sporu k rozhodcům ad hoc či tzv. rozhodcovským společnostem, které jsou sice formálně nezávislé, nicméně je zřejmé, že podnikatel předkládající adhézní smlouvu jim pomáhá k ekonomickému zisku. Tito rozhodci, ať už vybrán ze seznamu rozhodcovské společnosti nebo klasičtí ad hoc rozhodci, nejsou nezávislý ani nestranní. V příspěvku jsem rovněž kritizoval nový ADR mechanismus pro spotřebitelské spory zavedený Ministerstvem průmyslu a obchodu. Tento mechanismus je zcela dobrovolný. Není zde tedy povinnost předložit spor k řešení mediátorem nebo rozhodcem v ADR. To znamená ovšem, že podnikatelé za situace, kdy chtějíc získat procesní výhodu tím, že odkazovali v adhézních smlouvách na rozhodce ad hoc, kterým tímto zajišťovali práci, a tito rozhodci pak na oplátku rozhodovali ve prospěch podnikatelů, nebudou ochotni se podřidit ADR mechanismu, který zajišťuje nestranné rozhodování. Je proto potřeba, dle mého názoru, vytvořit povinný mechanismus ADR pro spotřebitelské spory, tj. půjde o vůlučnou metodu řešení spotřebitelských sporů a se závazným výsledkem, tj. exekučním titulem.