V originále
O instituci školy se často diskutuje z hlediska reprodukce sociálních nerovností. Obecně se má za to, že vzdělání je v současných vyspělých demokratických společnostech nástrojem vzestupné sociální mobility a čím více vzdělání, tím lépe. Ukazuje se však, že vzdělání samo o sobě není spasitelem nabízejícím stejnou šanci každému. V tomto článku bych ráda ukázala, že škola nejen reprodukuje sociální nerovnosti, což už přesvědčivě ukázali jiní (např. Bernstein 1975, Bourdieu; Passeron 1977, Beck 2004, Shavit; Blossfeld 1993), ale že způsoby, jakými dnes funguje vzdělávání ve školách, může blokovat (především znevýhodněné) děti na jejich sociálních pozicích. Pomocí zjištění z vlastního etnografi ckého výzkumu chci ukázat, jakými způsoby jsou dětem sociální nerovnosti prezentovány jako přirozené či zasloužené, aniž by docházelo k reflexi sociálních struktur, které tyto nerovnosti produkují. Tímto způsobem škola nerovnosti nejen reprodukuje, ale i legitimizuje.
Anglicky
The institution of school is often discussed as a place where social inequalities are reproduced. In general, in democratic countries it is believed that education serves as a mean of a growing social mobility. However, it was proved that education does not provide everybody with same chances. In this article I would like to show that school not only reproduces social inequalities that had already been described by others (Bernstein 1975, Bourdieu; Passeron 1977, Beck 2004, Shavit; Blossfeld 1993) but also that the way the education of children is organized can block (especially unprivileged) children in their social positions. The text will present particular outcomes of an ethnographic research. I will demonstrate the ways in which social inequalities are presented to children as natural or deserved without a critical refl exion of social structures that produce them. This is the way the school not only reproduces the inequalities but also legitimizes them.