Boom výstavby větrných elektráren (jako efektivní prostředek státy deklarovaného zvyšování podílu energetické produkce z tzv. obnovitelných zdrojů a zároveň objekt podnikatelského zájmu a potenciální zdroj rozvojových investic pro zainteresované obce) se stal během posledních let fenoménem, který v mnoha zemích názorově rozdělil jak odborníky, tak i laickou veřejnost a politickou reprezentaci na všech úrovních (lokální, regionální, národní). Ačkoliv by se mohlo zdát, že prostorové šíření tohoto fenoménu bude determinováno čistě vhodnými klimatickými a fyzicko-geografickými podmínkami území (dostatečný větrný potenciál a absence limitních faktorů z hlediska regulativ výstavby a ochrany přírody a krajiny), tak výzkumy i samotná praxe ukazují, že klíčovými pro realizaci projektů jsou politicko-institucionální faktory a sociální akceptace. Autoři se ve svém příspěvku zaměřují na lokalizační, realizační a zejména percepční aspekty tohoto fenoménu a snaží se dát jeho prostorové rozmístění do souvislosti s dalšími socioekonomickými indikátory.