Štěnice (Cimicidae, Heteroptera) náleží k častým ektoparazitům nacházeným v netopýřích úkrytech. Předchozí výsledky ukázaly, že střídání štěrbinových úkrytů může být efektivní způsob početního omezení ektoparazita. Zda však existují alternativní strategie u silně infestovaných avšak filopatrických druhů netopýrů nebylo doposud známo. Cílem práce bylo sledovat průběh sezónních změn v abundanci jednotlivých vývojových stádií štěnic Cimex pipistrelli na třech odlišných lokalitách – dvě reprodukční kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) na půdách kostelů a kolonie netopýra vodního (Myotis daubentonii) ve staré vápence. Do prostoru, kde se štěnice pohybovaly, byly umístěny lepové pásy a pozemní pasti imobilizující lezoucí hmyz. Všechny pasti byly ve 14denní periodě obnovovány a vývojová stádia chycených štěnic determinována pod mikroskopem. Vysoká početnost 1. instarů zjištěná ve vápence více než o měsíc dříve ve srovnání se sezónou 2007 byla patrně podmíněna nižší mortalitou přezimujících imág díky mírné zimě 2007/2008. Početnosti i dynamiky populací štěnic na půdách kostelů vykazovaly navzájem odlišné trendy. Zatímco vysoké density štěnic vedly k přesunům kolonie na neinfestovaná místa půdy v období gradace, na lokalitě s nízkým počtem štěnic nebylo podobné chování pozorováno. Obě lokality měly navíc odlišné teplotní charakteristiky, které ovlivnily přežívání jednotlivých ontogenetických stádií. Studie byla podpořena grantem GAČR 206/07/P098 a výzkumným záměrem MSM0021622416.