V originále
Cílem studie bylo zjistit vliv obecných principů ve výcviku pohybových struktur v profesní sebeobraně. Sledovali jsme 20 studentů Střední odborné školy Policejního sboru Slovenské republiky v experimentální skupině a 20 studentů stejné školy v kontrolní skupině.. Po dobu řízeného pedagogického experimentu obě skupiny absolvovaly výcvik speciální tělesné výchovy (144 hodin). Vzdělávací program byl u obou skupin stejný z hlediska objemu (144 hodin tělesné přípravy), struktury (stála struktura vyučovací hodiny), frekvence (dvě vyučovací hodiny a jedna hodina docvičování týdně) a intenzity (dané tematickým plánem tělesné přípravy). Pohybová příprava byla stejná ve složkách: psychické (odstraňování stresu z fyzického kontaktu a strachu z pádů), fyzické (objem, frekvence a intenzita tréninkových jednotek), taktické (zejména legislativní podmínky), technické (předepsané tematickým plánem tělesné přípravy). U experimentální skupiny byly používané didaktické pravidlá aikidó, které byly experimentálním faktorem. Na konci experimentu byli všichni participanti testováni ve specifických sebeobranných dovednostech. Pět záměrně vybraných expertů hodnotilo podle specifické škály sebeobranný dovednosti z videozáznamů. Experimentální faktor měl statisticky významný vliv na kvalitu osvojení specifických sebeobranných dovedností.
In Czech
Cílem studie bylo zjistit vliv obecných principů ve výcviku pohybových struktur v profesní sebeobraně. Sledovali jsme 20 studentů Střední odborné školy Policejního sboru Slovenské republiky v experimentální skupině a 20 studentů stejné školy v kontrolní skupině.. Po dobu řízeného pedagogického experimentu obě skupiny absolvovaly výcvik speciální tělesné výchovy (144 hodin). Vzdělávací program byl u obou skupin stejný z hlediska objemu (144 hodin tělesné přípravy), struktury (stála struktura vyučovací hodiny), frekvence (dvě vyučovací hodiny a jedna hodina docvičování týdně) a intenzity (dané tematickým plánem tělesné přípravy). Pohybová příprava byla stejná ve složkách: psychické (odstraňování stresu z fyzického kontaktu a strachu z pádů), fyzické (objem, frekvence a intenzita tréninkových jednotek), taktické (zejména legislativní podmínky), technické (předepsané tematickým plánem tělesné přípravy). U experimentální skupiny byly používané didaktické pravidlá aikidó, které byly experimentálním faktorem. Na konci experimentu byli všichni participanti testováni ve specifických sebeobranných dovednostech. Pět záměrně vybraných expertů hodnotilo podle specifické škály sebeobranný dovednosti z videozáznamů. Experimentální faktor měl statisticky významný vliv na kvalitu osvojení specifických sebeobranných dovedností.
In English
The aim of study was to explore influence of common principles in training of movement structures in professional selfdefence. There were 20 police students in experimental and 20 in control group. During controled experiment each grup was educated and trained in special physical education (144 hours). Educational programmes in both of groups were the same in amount of training hours, structure of training, frequency (2 + 1 hour per week), intensity. Training for both of groups was the same in psychical, physical, tactical and technical dimensions. Experimental factor was grounded in using of didactics methods. In experimental group didactics principles of martial art aikido were used. At the end of experiment, all students were tested in using selfdefence techniques and videorecorded. Five experts evaluated videorecords according to specific rating scale. Using of experimental factor caused significant difference in quality and effectivnes of sefdefence techniques. Using of aikido principles in selfdefence training had positive influence to learning selfdefence techniques.