V originále
Souhrn možných činností s filmem ve výchovně vzdělávacím procesu je nesmírně široké: začíná u ilustrativního slovního doplnění klasického výkladu, slovního odkazu na film přes motivaci filmem a srovnáním filmu s historickou skutečností až po záměrnou implementaci do Mediální výchovy a jeho zpětné prolnutí s dějepisnou výukou. Uvědomělé prověřování deklarovaných skutečností v onom médiu ve výuce se blíží též požadavku na prezentaci elementárních zásad metodiky historikova bádání. Film je vnímán jako médium, které přináší poznání, avšak pouze motivovanému, poučenému a mediálně vychovanému - nejen žákovi, ale i pedagogovi.
In English
The text of this article outlines the sources and spectrum of influences of the modern use of film in school history. It focuses in particular on the differences between text and image sources and the use of feature films in teaching. It points to the inappropriate application of film in school teaching in the form of ready-made images of the past. In response to this fact, it summarises a number of consequences and recommends methodical solutions based on constructivist orientated teaching, and backs them up with practical examples. Part of the study also presents the contexts of film, school history, the profile topic Media Education and attitudes to the possible introduction of Film Education as a separate school subject.