Kapitola je zaměřena na problematiku laické krizové intervence. Cílem textu je přispět k informovanosti o tomto neformalizovaném (současně nejobvyklejším) překonávání krizových situací. Věnujeme se některým předpokladům účinné pomoci druhému člověku v tíživé situaci, zejména těm, které platí obecně, tedy bez ohledu na profesi a odbornou připravenost pomáhajícího. Při neznalosti či nerespektování těchto podmínek, je totiž bohužel možné, a to i při nejlepší vůli a snaze pomoci, člověku naopak i ublížit. Domníváme se, že tak jako znalost pravidel první pomoci, by měl každý člověk, v rámci základní zdravotní gramotnosti, tyto podmínky znát a pokud se octne v situaci laické psychologické pomoci, snažit se je naplňovat. Považujeme také za užitečné podívat se i na obrácenou stranu mince, tedy na nejčastější chyby, kterých se zejména laici v situaci krizové intervence dopouštějí. Doporučovaným intervenčním opatřením předcházela pilotní studie zaměřena na první pomoc.