V originále
Článek se zabývá deixí a zejména anaforou v češtině a angličtině a jejím překladem. Na příkladech odkazování k postavám v literárním textu zkoumá užití osobního zájmene v anaforickém odkazování. Čeština osobní zájmeno velmi často nevyjadřuje, a i když nulové zájmeno většinou může funkci anaforické reference plnit, někdy je nutné při překladu z angličtiny konstrukci změnit: je-li anglický koreferenční řetězec přerušen prvkem jiného řetězce, referent prvního řetězce lze často reaktivovat užitím zájmene. V češtině je v takovém případě téměř vždy nezbytné opakovat nominální frázi. Překladatelé tento požadavek ve většině případů plní, někdy však vliv angličtiny vyústí v chybnou českou konstrukci. Článek dále zmiňuje některé již popsané systémové rozdíly mezi češtinou a angličtinou, jako členy nebo rozdílné chování podmětu, a také snahy o formulování exaktních pravidel, resp. algoritmů pro určení referentu anafory.
In English
The article deals with deixis and mainly anaphora in English and Czech and its translation. Using references to characters in fiction as its material, it focuses on personal pronouns as means of anaphoric reference. Personal pronouns are very often left out in Czech; even though the zero pronoun can carry the anaphoric reference in most instances, sometimes the construction has to be changed: when a coreferential string is interrupted by an element of another coreferential string in English, the referent of the first string can often be re-activated by the use of a pronoun; in Czech, such instances almost always require a repetition of the NP. Translators meet this requirement in most cases. In some, however, the difference leads to defective structures in Czech. Some known systemic differences between Czech and English - e.g. articles and the behavior of the subject - are mentioned, as well as the efforts to formulate rules - and eventually algorithms - for anaphora resolution.