Příspěvek se pokouší nastínit způsoby použití a zdůvodnit význam služeb označovaných jako Web 2.0 v elektronické podpoře výuky, seznámí s pojmem E-learning 2.0 a konektivizmus, z něhož z pohledu pedagogické metody vychází. Poukáže na rozdílné nazírání na povahu těchto služeb z pohledu velkých systémů LMS nasazených na Masarykově a Vídeňské univerzitě a na způsoby, jakými se tyto systémy s fenoménem Web 2.0 vypořádávají. Univerzitní systémy podpory výuky nabízí v rozšiřující se míře nástroje typické pro komunitní služby a sociální sítě zahrnované pod aplikace Web 2.0. Kromě toho je možné využít a dokonce integrovat za určitých podmínek služby třetích stran, jako je například Google. Zmiňuje se rovněž o nástrojích a systémech pro práci se sémantikou výukových zdrojů a uvádí relevantní projekty řešené na pracovišti autorů. Upozorní na potíže, které se při nasazení dalších služeb typicky vyskytnou a nabídne tipy, jak některým předejít. Hledání vhodného mixu "domácích" a "cizích" prostředků je dlouhodobý úkol, k němž zatím není dostatek praktických zkušeností. Tento příspěvek uvádí hlavní doporučení a především motivuje k dalšímu experimentování.