V originále
Opakované výzkumy na Stránské skále vydaly relativně velké množství paleontologického materiálu cromerského stáří. Nálezy fragmentarizovaných kostí, stejně jako úlomky rohovce vykazující možné stopy opotřebení, pocházející z výzkumu K. Schirmeisena (Schirmeisen 1926), opět oživily zapomenuté názory J. Woldřicha (1916) na přítomnost lidí na Stránské skále. Přestože publikace těchto nálezů podnítila mnohaleté diskuze o jejich artificialitě, uspokojivou odpověď přinesl až výzkum MZM, který probíhal mezi léty 1956-1967 pod vedením R. Musila (Musil – Valoch 1968). Stopy antropogenní činnosti byly zachyceny ve vrstvě 13, a to jak ve formě kamenných artefaktů (Valoch 1995), tak antropogenně modifikovaných kostí zvířat velké velikosti (Patou-Mathis 1995). Vybraný soubor kostí pocházející převážně z této vrstvy byl podroben předběžné tafonomické analýze, přičemž na 57 fragmentech byly pozorovány antropogenní zásahy ve formě fragmentarizace, řezných rýh a pálení (Patou-Mathis 1995). Také poslední výzkum prováděný na Stránské skále K. Valochem v letech 1996-1998 přinesl paleontologický materiál ve vysokém stupni fragmentarizace. Vzhledem k předchozím zjištěním byla tato kolekce předložena k dalšímu zkoumání, s cílem osvětlit původ fragmentarizace, respektive potvrdit či vyvrátit lidskou intervenci při jejím vzniku.
In English
Early Middle Pleistocene site Stránská skála (Moravia, Czech Republic) had over 90 years of excavations rendered a large number of Upper Biharian faunal remains. During the excavations conducted by K. Valoch between 1996-1998, there was found palaeontological collection with hight intensity of fragmentation counting over 2 000 pieces. This material was submitted to zooarchaeological and taphonomical analysis with regard to reconstruct taphnomical history of this assemblage and to determine origin of the fragmentation.