Vliv společné zemědělské politiky na stav a možnosti rozvoje zemědělství a venkova v kraji Vysočina
Impact of the Common agricultural policy on situation and possibilities of agriculture and rural
development in the Vysočina region
Hana Svobodová
Abstrakt:
Společná zemědělská politika přinesla do venkovského prostoru řadu změn, které se týkají jak
agrárního sektoru, tak i rozvoje venkova. Přes problémy a nerovné podmínky, jež českým zemědělcům
společná zemědělská politika přinesla především, nabízí také možnosti pro rozvoj. Tyto možnosti
jsou nastíněny v předkládaném příspěvku, a to konkrétně na příkladu kraje Vysočina.
Klíčová slova:
Zemědělství, rozvoj venkova, společná zemědělská politika, kraj Vysočina
Abstract:
The Common agricultural policy brought into rural areas many changes which impact agrarian sector
as well as rural development. Despite problems and unequal conditions for Czech farmers, common
agricultural policy brought also opportunities for development. These possibilities – demonstrated
on example of Vysočina region – are outlined in following article.
Key words:
Agriculture, rural development, Common agricultural policy, Vysočina region
Úvod
Význam zemědělství v ekonomice státu nelze ani v dnešní době podceňovat. Význam zemědělství spočívá
především v uspokojování základních potřeb člověka, tedy funguje jako zdroj potravin jak
rostlinného, tak živočišného původu, nutných k zajištění výživy obyvatelstva. Rovněž je producentem
nejrůznějších surovin pro další zpracování některými průmyslovými odvětvími. Zemědělství má však
společně s lesním a vodním hospodářstvím i další nezastupitelné funkce – krajinotvornou,
ekologickou a sídelní. V neposlední řadě vytváří zemědělský sektor pracovní příležitosti pro
venkovské obyvatelstvo a je zároveň velmi důležité pro identitu venkovského prostoru (Bičík,
Jančák, 2001, 2003; Grigg, 1995).
Česká republika se stala členem Evropské unie (EU) 1. 5. 2004, čímž se mimo jiné zavázala řídit
pravidly společných politik Evropské unie, včetně společné zemědělské politiky. Dopady společné
zemědělské politiky EU v České republice jsou mnohé – dochází ke změnám ve struktuře využívání
zemědělské půdy, ve struktuře pěstovaných plodin a chovaných zvířat. Zásadní změnou je orientace
společné zemědělské politiky z podpory zemědělské činnosti na rozvoj venkova. Zemědělci se tak musí
přizpůsobovat nově nastaveným podmínkám a další změny lze očekávat po roce 2013.
V evropském kontextu si změn v evropském zemědělství a jeho proměňujících se dopadů na venkovské
prostředí všímá již několik desetiletí řada geografů zemědělství a venkova, přičemž neopomíjejí
jednotlivé výše zmiňované vlivy nejen na zemědělství, ale také na sociální, ekonomické a
environmentální prostředí venkova a celkově je zasazují do konceptu přechodu evropského zemědělství
z intenzivního zemědělství na zemědělství multifunkční (Ilbery, Bowler, 1998; Robinson a kol., 2008
a další).
V kraji Vysočina, jež bude sloužit v příspěvku jako modelový, jsou díky specifickým přírodním a
socioekonomickým podmínkám dopady společné zemědělské politiky na jednu stranu pozitivní –
zemědělci mají vyšší příjmy díky dotacím, na druhou stranu však v souvislosti s aktuálním
nastavením společné zemědělské politiky, které je pro nově přistoupivší země značně nevýhodné,
dochází k výrazným změnám ve struktuře zemědělské výroby i dalších navazujících odvětvích
(Svobodová, Věžník, 2008).
Cílem příspěvku je nastínění možností rozvoje zemědělství a venkova v podmínkách kraje Vysočina na
základě analýzy současného stavu zemědělství a možných rolí zemědělských subjektů v rozvoji
venkova.
Metody zpracování
Navrhované možnosti rozvoje vycházejí z analýzy vývoje a současného stavu zemědělství a venkova
v kraji Vysočina provedené na základě dostupných statistických údajů poskytovaných Českým
statistickým úřadem a expertních rozhovorů s odborníky v kraji (Agrární komora, Agentura pro
zemědělství a venkov, …), které byly doplněny o výsledky dotazníkového šetření se 114 zemědělskými
subjekty (47 právnických a 67 fyzických osob, což je podle Seznamu příjemců dotací (www.szif.cz)
15,7 % resp. 2,5 % z aktuálně hospodařících právnických a fyzických osob v kraji Vysočina).
Dotazníkové šetření proběhlo v období květen 2008 až listopad 2009 v rámci zpracování dizertační
práce s názvem „Dopady společné zemědělské politiky EU na možnosti rozvoje zemědělství v kraji
Vysočina“ a také částečně v rámci výzkumného úkolu Ministerstva zemědělství ČR s označením QH82249
„Synergie v rozvoji venkova“, který řeší tým GaREP, spol. s r. o. v letech 2008–2011. Touto cestou
byly získány dílčí údaje za jednotlivé zemědělské subjekty, které není možné získat jiným způsobem.
První část dotazníku, která sloužila k doplnění a upřesnění analýzy současného stavu zemědělství
v kraji, se věnovala základním identifikačním a vybraným kvantitativním údajům o podniku včetně
konkrétních údajů o vývoji a stavu rostlinné a živočišné výroby. Druhá, klíčová část dotazníku se
věnovala vlivu přistoupení České republiky do Evropské unie resp. do společné zemědělské politiky a
dopadům na rozvoj zemědělské činnosti. Jelikož se jedná především o subjektivní postoje respondentů
k dané problematice, je jim nabízena odpověď, která může být v zásadě kladná, záporná nebo
neutrální (metoda škálování). Poslední část dotazníku byla zaměřena na rozvoj venkova, jelikož i
ten je nedílnou součástí společné zemědělské politiky. Respondenti se vyjadřovali především
k jejich zapojení do údržby krajiny a rozvoje venkova a roli zemědělců v těchto činnostech.
Možnosti rozvoje zemědělství a venkova a v kraji Vysočina
Možnosti rozvoje zemědělství musí vycházet z analýzy současného stavu agrárního sektoru v kraji
a jeho vývoje. Při hodnocení zemědělství v kraji Vysočina je potřeba přihlédnout především ke
zhoršeným podmínkám pro zemědělskou výrobu, které předurčuje poloha Českomoravské vrchoviny. Je
také nutné respektovat specifika kraje a možnosti jednotlivých subjektů k rozvoji. V potaz musí být
brát také nejdůležitější vliv projevující se v České republice v posledním desetiletí, a tím je
právě vliv společné zemědělské politiky EU (dále pouze SZP). Nejvýraznější dopady SZP, které vzešly
z výsledků dotazníkového šetření mezi zemědělskými subjekty v kraji a které slouží jako východisko
pro návrh možností rozvoje zemědělství a venkova v kraji, jsou uvedeny v tab. 1.
Tab. 1: Pozitiva a negativa SZP v kraji Vysočina plynoucí z dotazníkového šetření
Pozitiva:
· Zapojení do SZP pomohlo zemědělskému podnikání především pomocí nárůstu finančních
prostředků. Pro některé zemědělce je pozitivem otevření trhu a nové možnosti rozvoje.
· Dotační programy umožňují zemědělcům investovat do zemědělského majetku (nákup strojů,
rekonstrukce nebo výstavba objektů), ale také na poradenství.
Negativa:
· Nerovné platby ve starých a nových členských zemích EU.
· Ceny vstupů a výstupů – dramatický pokles cen produktů zemědělské výroby (brambory, mléko).
· Výrazné snížení intenzity chovu skotu i prasat (index změny 2003–09 u chovu prasat v kraji
činí 81,3; u skotu 93,0) => pokud se výrazně nezmění podmínky pro živočišnou výrobu, lze očekávat
stále větší posun k rostlinné výrobě, která zůstává zatím v rámci EU konkurenceschopná a jejíž
produkty lze využít např. i k energetickým účelům.
· Administrativní zátěž.
· Omezení daná z EU (kvóty, hygienické normy, legislativa).
· Nízká ochrana domácího trhu s agrárními produkty.
· Většina zemědělců není schopna hospodařit bez pravidelných dotací (platby SAPS, Top-Up, LFA,
AEO) => avšak hospodářské výsledky zemědělských podniků se po vstupu do EU zlepšily.
· Po vstupu ČR do EU začala druhá vlna vzniku zemědělských brownfields.
Neutrální:
· Rozloha osevních ploch zůstává téměř neměnná, avšak tržby nižší a náklady vyšší. Ani
struktura rostlinné výroby v kraji Vysočina se po vstupu ČR do EU příliš nezměnila – strukturu
osevních ploch výrazně ovlivňují výkupní ceny i dotační systémy.
· Přes mírné snížení procenta zornění zůstává i po vstupu do EU velmi vysoké.
· Role zemědělců v údržbě krajiny a rozvoji venkova je velmi důležitá (produkce potravin,
údržba krajiny, zachování pracovních míst, ekonomika venkova).
· Vstup do EU neměl na pokles zaměstnanosti téměř žádný vliv. Snižování počtu zaměstnanců by
probíhalo i bez vlivu SZP. Se snižováním počtu zaměstnanců roste produktivita práce v zemědělství.
· Diverzifikace činností má značné rezervy, výjimkou je rozvoj bioplynových stanic. Vznik
Agentur pro zemědělství a venkova v roce 2008 (součást Celostátní sítě pro rozvoj venkova; jedním
z úkolů je monitoring a poradenská činnosti při realizaci PRV).
· Problém koupit/pronajmout si půdu.
Zdroj: vlastní zpracování dle výsledků dotazníkového šetření
Konkurenceschopnost zemědělství
Z fyzicko-geografické charakteristiky kraje Vysočina vyplývá, že na většině území kraje nejsou
optimální podmínky pro zemědělskou výrobu. V rámci ČR patří hektarové výnosy zemědělských plodin
v kraji k nejnižším, přesto však na rozdíl od ostatních krajů dlouhodobě stabilním. Také při
srovnání s vybranými regiony EU (tab. 2), u kterých lze očekávat srovnatelné nebo horší přírodní
podmínky, je patrné, že region Jihovýchod je v hektarových výnosech srovnatelný pouze s regionem
nacházejícím se ve Švédsku.
Tab. 2: Hektarové výnosy vybraných komodit rostlinné výroby
Obiloviny
Pšenice
Žito
Ječmen
Kukuřice
Brambory
Olejniny
Jihovýchod[1]
5,4
5,6
4,8
4,5
7,5
21,0
2,4
Stredné Slovensko
4,2
4,2
3,3
3,3
7,3
14,2
2,3
Közép-Dunántúl
6,2
5,1
3,0
4,4
8,0
26,9
2,8
Manner-Suomi
3,4
3,6
2,5
3,5
-
25,9
1,4
Södra Sverige
5,3
6,0
6,4
4,4
-
33,8
3,2
Zdroj: Eurostat
Důvody nižší produkce v kraji (i v celé ČR) jsou kromě nepříznivých podmínek i další, a to např.
nevhodné osevní postupy, kdy zemědělci neúměrně vyčerpávají půdy a ponechávají tím i prostor
zvýšené erozní činnosti. Na hnojení a zvyšování kvality půdy se již od 90. let nedostává potřebných
finančních obnosů.
Pokud se výše uvedená fakta vezmou v úvahu i v souvislosti s tím, že český zemědělec dostává nižší
dotace než zemědělec v EU-15, je snaha zemědělských subjektů z kraje Vysočina obstát v konkurenci
celé EU-27 velmi obtížná. Východiskem však není další snižování produkčních kapacit. To by z
pohledu České republiky i samotného kraje vedlo k ještě nižší konkurenci na trhu, růstu
spotřebitelských cen a postupnému zániku českého agrárního sektoru. Z tohoto důvodu je nutné
zaměřit se na produkci kvalitních produktů, které mají šanci uplatnění na trhu.
V nejúrodnějších oblastech je významné přiměřeně podporovat (v rámci ekologických a produkčních
limitů) intenzivní zemědělskou výrobu a případné produkční přebytky směrovat na nepotravinářské
využití. V marginálních oblastech s výrazně nepříznivými podmínkami pro zemědělství je naopak třeba
klást důraz na rozvoj lesnictví a zemědělství podporovat zejména v jeho krajinotvorných činnostech,
udržujících kulturnost krajiny. V oblastech přechodných je významné podporovat účelnou zemědělskou
výrobu s přednostním využitím existujících trvalých travních porostů pro chov polygastrických
zvířat. Přitom se však musí dbát i na udržení zaměstnanosti na venkově a na zabezpečení všeobecné
péče o krajinu stejně jako na zvyšování kvality výrobků a jejich konkurenceschopnosti.
Pro zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, lesnictví a zpracovatelského průmyslu jsou podle
Programu rozvoje kraje Vysočina a jeho aktualizace z roku 2009 zásadním problémem obchodní vazby a
informační služby. Jednou ze zásadních podmínek dalšího rozvoje je tak podpora rozvoje komoditních
odbytových center ve vazbě na účelové struktury vznikající v rámci podnikatelské sféry, rozvoj
poradenství, odborného školství a vzdělávání v oblasti venkovských a zemědělských aktivit. Na tyto
aktivity přirozeně navazuje organizace výroby, finalizující venkovské produkty, prohloubení
marketingu a propagace a doprovodné služby.
Diverzifikace aktivit
Diverzifikací je myšlen záměr farmáře realizovat novou podnikatelskou aktivitu, ve které vidí
ziskovou příležitost a umožňuje tak pohlížet na farmáře jako na podnikatele. Je tedy motivován
hledat jinou oblast užití výrobních faktorů s vyšší potenciální hodnotou mezního produktu, avšak má
zde komplikovanější situaci v tom, že hledá pouze takové ziskové příležitosti, u kterých může
efektivně využít již existujících, resp. vlastněných výrobních faktorů, které byly nesprávně
původně alokovány do zemědělské výroby, nebo jejichž současné využití v zemědělské výrobě nepřináší
farmářovi zisk (J. Hron a kol., 2008). Tyto aktivity vždy vyžadují výdaje na pořízení výrobních
faktorů a ze strany realizátora také nové znalosti a zkušenosti a schopnost řídit proces výroby, ve
kterém dosud nepodnikal. Osvědčovat tak bude své podnikatelské a manažerské schopnosti.
Tab. 3: Možnosti diverzifikace činností
Zemědělská diverzifikace
1. Nekonvenční produkce
· Rostlinná výroba: lněné semeno, triticale, fenykl, mák, květiny….
· Živočišná produkce: chov jelenovitých, chov koní, pštrosů…
· Ekologické zemědělství
2. Lesnictví: pěstování, těžba a zpracování dřeva, pěstování rychle rostoucích energetických
dřevin, rekreační využití lesa, údržba chráněných oblastí
3. Poskytování zemědělských služeb:
· Pro zemědělské podnikatele
· Pro nezemědělské podnikatele a jednotlivce, obce (odkliz sněhu, údržba komunikací)
Strukturní diverzifikace
1. Přidávání hodnoty zemědělským produktům:
· Přímý prodej produkce: prodej ze dvora, faremní obchod, prodej rozvozem k zákazníkovi
· Zpracováním produkce: zpracováním zemědělské produkce a výroba potravinářské produkce, speciální
balení
· Prodej vlny, kůže atd.
2. Cestovní ruch:
· Ubytování – místa pro kempování a karavany, bed & breakfast, stravování na farmě
· Rekreační aktivity – občerstvení na farmě, demonstrace/dny otevřených dveří, faremní zoo,
centrum řemesel, naučné stezky, venkovské parky
· Sportovní aktivity – střelba, motosport, hipoaktivity, válečné a bojové hry
· Kombinace předešlých
Pasivní diverzifikace
· Pronájem budov, pronájem pozemků
Zdroj: Winter, M., Turner, M. a kol., 2002; upraveno
Ne všechny uvedené příklady lze aplikovat při diverzifikaci aktivit v kraji Vysočina. Jak již bylo
zmíněno, je nutné brát v potaz konkrétní podmínky a možnosti jednotlivých subjektů pro rozvoj a
také posunout myšlení zemědělců od pouhého producenta plodin a správce krajiny k podnikateli. Toto
vnímání je však v českých podmínkách, a to i v kraji Vysočina, zatím problematické. Zemědělské
subjekty nepůsobí jako (i)novátoři a hůře přijímají nové myšlenky.
Kromě výše uvedených jsou další možnosti rozvoje zemědělství v kraji následující:
· Orientace na místní/regionální produkty a značení výrobků – využít příležitostí, které
nabízejí nové přístupy, technologie a inovace, tak aby vyhověly vyvíjející se tržní poptávce v
Evropě i na celém světě.
· Přidružená výroba (velmi široká škála možností).
· Alternativní zdroje energií – současný trend využití zemědělské produkce.
· Přímé zpracování produktu v zemědělském podniku.
· Využití zemědělských brownfields – obvykle považovány za negativní prvek, ovšem vybrané
objekty nabízí možnosti pro příchod nových investic (Svobodová, Věžník, 2009).
· Vstup zahraničního kapitálu.
Pro diverzifikaci aktivit je nutné stavět na tradičních dovednostech. Zmíněná odvětví a činnosti
mohou začít v kraji růst a nabízet příležitosti jak pro diverzifikaci zemědělských podniků v rámci
činností jiných než zemědělských, tak pro rozvoj mikropodniků v rámci širšího hospodářství venkova.
V souvislosti s rozvojem nových aktivit je však podle Pavlíkové a kol. (2009) nutná odborná
příprava mladých lidí, co se týče dovedností potřebných pro diverzifikaci místního hospodářství,
podpora přijímání a šíření informačních a komunikačních technologií, rozvoj poskytování a
inovačního používání obnovitelných zdrojů energie a také zkvalitňování místní infrastruktury, která
může hrát velmi důležitou úlohu při spojování významných investic ze strukturálních fondů s
místními strategiemi diverzifikace a rozvoje potenciálu. Integrované iniciativy, které spojují
diverzifikaci, zakládání podniků, investice do kulturního dědictví, infrastrukturu pro místní
služby a renovaci, mohou přispět ke zlepšení jak hospodářských vyhlídek, tak kvality života.
Rozvoj venkova
Již od 80. let existují snahy formulovat přijatelné alternativy, jak dále rozvíjet jednotlivé
nástroje zemědělské politiky v rámci Evropy, ale i ve světě. Implementace tzv. „druhého pilíře“ SZP
je dosavadním vyvrcholením tohoto procesu, přičemž není pochybnosti o tom, že agrární politika se
musí rozvíjet o další aktivity (Pělucha, 2006, 134).
Zemědělství zůstává jednou z dominantních aktivit na venkově, avšak podle J. Neméthové (2009, 16)
je vliv zemědělství na rozvoj venkova je značně diferencovaný. V minulosti byl zemědělský podnik
v obci určitým stabilizátorem činností a aktivit pro celou obec. Jeho zázemí bylo i zázemím obce a
s rozkvětem zemědělského podniku rostl i význam obce. Současný stav se však negativně podepisuje i
na zemědělských podnicích, kterým chybí finanční prostředky, a proto omezují i činnosti pro obce a
jejich neziskové organizace. Lze také říci, že částečně negativní vliv na spolupráci mezi obcí a
zemědělským podnikem má i to, pokud nově zvolené orgány žijí mimo obec. Jejich vazba je tak výrazně
snížena. Větší vliv zemědělství na venkov se však stále projevuje v okrajových regionech vzdálených
od městských ekonomických center, které charakterizuje nedostatečný ekonomický rozvoj, nerozvinutá
infrastruktura, přestárlé obyvatelstvo s nižší vzdělanostní úrovní apod.
Základní iniciativou pro rozvoj venkova, která vznikla v EU již na počátku 90. let, je iniciativa
společenství LEADER. Ta umožňuje realizaci unijních programů a opatření zaměřených na rozvoj
venkovských regionů prostřednictvím místních iniciativ – místních akčních skupin (MAS). Realizace
programu založeného na této iniciativě se v praxi velmi osvědčila a je vysoce efektivním nástrojem
pro trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí. V ČR měla tato iniciativa několik podob a byla
realizována prostřednictvím různých programů (Leader ČR, Leader +), v období 2007–2013 jsou
projekty místních akčních skupin podporovány v rámci Programu rozvoje venkova – osy 4 (Leader).
V kraji Vysočina působí 16 místních akčních skupin, které svými aktivitami přispívají k rozvoji
venkova. Zapojení zemědělců se sídlem ve venkovských obcích do místních akčních skupin (MAS) není
v kraji Vysočina zatím příliš rozvinuté. O existenci MAS ve svém regionu ví pouze 14 z dotázaných
podniků právnických (PPO), z toho 6 je členem. U podniků fyzických osob (PFO) je povědomí o
činnosti MAS ještě nižší – pouze 4 dotázaní ví o existenci a činnosti MAS ve svém okolí. Přitom
zájem o zapojení do činnosti MAS je jak u PPO tak i u PFO relativně velký – 14 PPO a 17 PFO by mělo
zájem vstoupit do MAS, avšak nemají dostatek informací o činnosti MAS.
Přitom spolupráce je jedním z nejdůležitějších faktorů rozvoje venkova. Významná je jak spolupráce
zemědělců navzájem, tak spolupráce s dalšími subjekty, které se angažují v rozvoji agrárního
sektoru či v rozvoji venkova. Důležité jsou především vazby na dodavatele a odběratele produktů, na
potravinářský průmysl. Opomenuty však nesmí být vazby na obec, již zmíněnou místní akční skupinu či
další podnikatele v regionu. Spolupráce všech subjektů může být pro zapojené subjekty konkurenční
výhodou – dochází k přenosu informací, výměně zkušeností, lze sdílet zemědělské stroje (zemědělci
vzájemně, či je poskytovat obci), zapojení do MAS může přinést rozvoj nejen regionu, ale také
samotným zúčastněným subjektům.
Kromě tradiční spolupráce, která probíhala již před vstupem do EU, např. s Agrární komorou či
jinými organizacemi sdružujícími zemědělské subjekty (Asociace soukromých zemědělců, Svaz
marginálních oblastí, Český svaz chovatelů masného skotu…), vznikly v roce 2008 Agentury pro
zemědělství a venkova. Tyto Agentury jsou součástí Celostátní sítě pro rozvoj venkova a jejich
úkolem je ve vztahu k zemědělství především monitoring a poradenská činnosti při realizaci PRV.
Významná spolupráce může nastat mezi zemědělci a krajskými informační střediska (informace o
dotačních titulech, nových předpisech, seminářích a dalších akcích spojených se zemědělstvím), Lesy
ČR, vodohospodářskou správou, orgány ochrany přírody, veterinární správou, školami obnovy venkova,
obcemi, dobrovolnými svazky obcí či ostatními (i nezemědělskými) podnikateli.
Shrnutí:
Česká republika prošla po vstupu do EU mnoha změnami. Vývoj se intenzivněji odehrává na pozadí
globalizace, která na jedné straně sjednocuje výrobní a spotřební vzorce, na straně druhé
koncentruje rozhodovací proces do několika málo evropských či světových center. Česká ekonomika
byla otevřena mezinárodní konkurenci.
Přijetí společné zemědělské politiky EU přineslo řadu změn českému zemědělství – ať už ve struktuře
využívání zemědělské půdy, ve struktuře pěstovaných plodin a chovaných zvířat nebo zásahům do
přirozeného rozvoje venkova. Kromě zvýšení toku financí k zemědělským subjektům lze však považovat
většinu změn pro vývoj zemědělství za negativní, a to především nerovné podmínky pro české
zemědělce a důsledky z nich plynoucí. Avšak ani zvýšení příjmů zemědělců není jednoznačně
pozitivní, neboť přináší také závislost zemědělců na přidělených financích. České zemědělství se
tak zdá být spíše než trhem regulováno dotačními politikami.
V kraji Vysočina, který je pro zemědělskou výrobu krajem tradičním, byl vstup do EU také velkým
zlomem, a to nejen díky následnému snižování stavu hospodářských zvířat (přestože nebylo tak
výrazné jako v jiných krajích České republiky), ale i v rozvoji venkova. Zemědělství totiž neplní
pouze roli producenta potravin, ale také udržuje venkov venkovem – především vzhledem krajiny,
nabízí práci pro místní obyvatele, důležité jsou vazby na potravinářský průmysl…
A tak přesto, že v zemědělství v kraji Vysočina je podle aktuálních výsledků (1. čtvrtletí 2010)
Výběrového šetření sil v kraji Vysočina zaměstnáno pouze 7,2 % ekonomicky aktivního obyvatelstva
(což je však nejvyšší hodnota ze všech krajů), v přidružených výrobách a potravinářském průmyslu se
jedná o více než 10 %. Významným faktem pro kraj Vysočina je také to, že i přes negativní vlivy SZP
si udržuje v rámci České republiky přední pozice v produkci brambor, pšenice, řepky i např. lnu a
také ve stavech skotu a prasat. Zemědělství tak musí být i nadále považováno za významné odvětví
národního hospodářství a dopřána mu podle toho odpovídající pozornost a podpora. V opačném případě
by tak kraj Vysočina mohl být ohrožen nejen z hlediska ztráty silné pozice v zemědělské výrobě, ale
také ve zvýšení nezaměstnanosti, údržbě krajiny nebo dalším odchodem obyvatel z venkovských obcí do
měst, což by mohlo mít celkové negativní dopady na sociální, ekonomické i environmentální prostředí
kraje Vysočina.
Literatura:
BIČÍK, I., JANČÁK, V.: Czech Agriculture after 1990. Geografie – Sborník ČGS, 2001, roč. 106, č. 4,
s. 209–221, ISSN 1212-0014.
BIČÍK, I., JANČÁK, V.: The changes of rural space of Czechia in the period of transformation
1990–2005. Acta Universitatis Carolinae 2003 geographica, 2003, roč. 1, s. 11–20.
Eurostat. URL [cit. 5. 10.
2010]
GRIGG, D. B.: An Introduction to Agricultural Geography. 2. vyd., London: Routledge, 1995. 217 s.
ISBN 0-203-41927-8.
HRON, J., ŠTŮSEK, J., ARNOŠT, M., HUML, J., PLATINOVÁ-VORLÍČKOVÁ, L. Možnosti využití diverzifikace
pro posílení konkurenceschopnosti malých a středních zemědělských podniků v České republice.
Redakčně upravená roční zpráva projektu QH71110 za rok 2008. URL
[cit. 12. 3. 2010].
ILBERY, B. W., BOWLER, I. R.: From agricultural productivism to post-productivism. In: ILBERY, B.
(ed.): The geography of rural change. 1. vydání, Essex: Addison Wesley Longmann Limited, 1998. 57 –
84 s. ISBN 0-582-27724-8.
NEMÉTHOVÁ, J. Agropotravinárske štruktúry okresu Nitra. Nitra: Fakulta prírodných vied, Univerzita
Konštatína Filozofa. 2009. 192 s. ISBN 978-80-8094-533-6.
PAVLÍKOVÁ, G., MAŘÍKOVÁ, P., HEROVÁ, I. Součinnost obyvatel venkova jako faktor rozvoje. In:
Regionální politika v ČR: Efekty a nové výzvy. Brno: GaREP Publishing, 2009. s. 128–136. ISBN
978-80-904308-3-9.
PĚLUCHA, M. a kol. Rozvoj venkova v programovacím období 2007–2013 v kontextu reforem SZP EU.
Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2006. 162 s. ISBN 80–86684–42–3.
Program rozvoje kraje Vysočina – Profil kraje Vysočina. KÚ kraje Vysočina, Jihlava 2009.
ROBINSON, G. (ed.): Sustainable Rural Systems: Sustainable Agriculture and Rural Communities.
Aldershot: Ashgate, 2008. 210 s. ISBN 978-0-7546-4715-7.
Seznam příjemců dotací. URL [cit. 5. 10. 2010]
SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK, A. Dopady SZP EU na stav a možný rozvoj zemědělství v mikroregionu
Hrotovicko. Geografické informácie, Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 1/2008,
s. 151–157, 7 s. ISSN 1337-9453.
SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK, A. To the problems of agricultural brownfields in the Czech Republic, case
study of the Vysocina region. Agricultural Economics, Praha: Česká akademie zemědělských věd, 55
(2009), č. 11, od s. 550-556, 7 s. s. ISSN 0139-570X.
WINTER, M., TURNER, M. a kol.: Farm Diversification Activities: Benchmarking study 2002. Final
report to DEFRA, Centre for Rural Research, University of Exeter & Rural Tourism Research Group,
University of Plymouth, 2002.
Kontaktní adresa autora:
RNDr. Hana Svobodová, GaREP, spol. s r. o., nám. 28. října 3, 602 00 Brno, garep@garep.cz
________________________________
[1] Region Jihovýchod se skládá z krajů Vysočina a Jihomoravského (Eurostat za zemědělství neuvádí
data za nižší administrativní jednotky), přičemž Jihomoravský má u většiny plodin vyšší hektarové
výnosy než kraj Vysočina, a to především z důvodu příznivějších fyzicko-geografických podmínek pro
zemědělskou výrobu. Srovnání bylo provedeno i dalšími evropskými regiony a je nutné konstatovat, že
v hektarových výnosech není region Jihovýchod absolutně srovnatelný se zeměmi EU-15. Na podobné
úrovni se nachází pouze Slovensko, Švédsko či některé regiony Polska. Nižší hodnoty vykazují např.
Rumunsko, Bulharsko či Finsko.