Článek se zabývá ontologickou analýzou pojmu systém. Autor konstatuje, že pokud je systémový přístup extrapolován z noetiky do ontologie, hrozí sklouznutí do atomistického mechanicismu nebo do ontologického monismu. V článku je poukázáno na problematičnost těchto dvou filosofických směrů a je představen směr třetí (hylemorfismus). Hylemorfismus umožňuje odlišit systémy svébytné (substance) a nesvébytné (fyzické části nebo agregáty). To může pomoci tomu, aby se kybernetika a teorie systémů nestaly nástrojem totalitních režimů.