Nemocní s hypertenzí (HT) a metabolickým syndromem (MS) představují rizikovou skupinu s výskytem subklinického orgánového poškození. Vyšší rychlost aortální pulsové vlny (PWV) je jedním z ukazatelů odrážející subklinické tepenné poškození. Léčba sartany vede nejen ke snížení krevního tlaku (TK), ale může vést k regresi subklinického postižení. Dlouhodobě působící sartany (telmisartan) mohou být účinnější než sartany se středně dlouhým účinkem (losartan) a srovnání vlivu léčby hypertenze losartanem a telmisartanem na rychlost aortální pulsové vlny (Ao-PWV) bylo cílem práce. Vyšetřili jsme 32 nemocných s HT a MS, 15 nemocných bylo léčeno losartanem v dávce 50 mg (skupina A) a 17 nemocných bylo léčeno telmisartanem v dávce 80 mg (skupina B) po dobu 1 roku. Na začátku a konci sledování bylo provedeno vyšetření PWV metodou Complior, 24 hodinová monitorace TK a biochemické vyšetření. Léčba sartany vedla k poklesu TK v obou skupinách denní TKs/TKd u skupiny A se snížil o 11,5/9,0 mmHg , skupiny B o 13,8/8,1 mmHg, respektive noční TK o 5,7/5,1 oproti 7,4/3,89 mmHg Ve skupině A i B se snížila aortální PWV o 1,94 m/s (skupina A,p<0,001) resp. o 0,46 m/s (skupina B, p<0,001). Léčba losartanem i telmisartanem vedla k poklesu hodnot TK , Ao-PWV na aortě se snižuje. Neprokázali jsme účinnější vliv dlouhodobě působícího sartanu (telmisartanu) oproti sartanu se středně dlouhým účinkem (losartanem) na snížení Ao-PWV po 1 roce léčby