Znakové systémy asijských divadelních forem v českém myšlení o divadle

HAVLÍČKOVÁ KYSOVÁ, Šárka. Znakové systémy asijských divadelních forem v českém myšlení o divadle. Theatralia. Brno: Masarykova univerzita, roč. 13, 2010/2, s. 24 - 39. ISSN 1803-845X. 2010.

Základní údaje

• Originální název: Znakové systémy asijských divadelních forem v českém myšlení o divadle
• Název česky: Znakové systémy asijských divadelních forem v českém myšlení o divadle
• Název anglicky: Sign systems of Asian theatre forms in context with Czech thinking on theatre
• Autoři: HAVLÍČKOVÁ KYSOVÁ, Šárka.
• Vydání: Theatralia, Brno, Masarykova univerzita, 2010, 1803-845X.

Další údaje

• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Strukturalismus; sémiotika; čínské divadlo; japonské divadlo; indické divadlo; Karel Brušák; Jaroslav Průšek; Vlasta Průšková; Jiří Veltruský; Dana Kalvodová
• Klíčová slova anglicky: Structuralism; semiotics; Chinese theatre; Japanese theatre; Indian theatre; Karel Brušák; Jaroslav Průšek; Vlasta Průšková; Jiří Veltruský; Dana Kalvodová
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

3) Studie se zabývá otázkou, z jakých zdrojů čeští strukturalisté a sémiotici čerpali své poznatky o rozličných formách asijského divadla. Zvláštní pozornost je věnována třicátým a čtyřicátým létům dvacátého století, kdy se v českých periodicích začaly poměrně často objevovat články věnované orientálnímu divadlu. Studie vznikla také v návaznosti na seminář Základy teorie divadla 2, v němž byly analyzovány teoretické texty – ve spolupráci pedagoga se studenty.

Anotace anglicky

6) The study discusses sources that Czech structuralists and semioticians had at hand to learn about various forms of Asian theatre. Special attention is paid to the 1930s and 1940s – years in which several articles discussing Asian theatre forms appeared (published mainly in the journals). The study touches upon literature available as well as the accessibility and authors’ experience with “oriental” theatre. The study is also based on the analysis of theoretical texts within the course entitled Introduction to theory of theatre II.