V příspěvku jsme se zaměřily na otázku, do jaké míry jsou moderní (modernistická) západní města připravena na přijetí menšin a jejich representací ve svém prostoru. V úvodu příspěvku promýšlíme tuto schopnost města přijímat menšiny prozkoumáním zásad a kořenů moderního urbanismu, v druhé části na příkladu Zlína (jakkoli jsme si vědomy, že jde o příklad velmi specifický, až krajní) ukazujeme, jak se tento teoretický přístup odrážel v realitě výstavby města a jeho životě.