V originále
Již kronikář doby Karla IV. Přibík Pulkava označil Milotu z Dědic za zrádce krále v bitvě u Suchých Krut. Milota patřil k významnému rozrodu Benešoviců a na královském dvoře se objevoval od r. 1256, nejčastěji v doprovodu svého bratra Beneše ze Cvilína, který ale na počátku 60. let upadl do královy nemilosti a zemřel nebo byl popraven ve vězení. Milota požíval královy důvěry a patřil mezi dvořany; prameny prozrazují jeho účast na turnajích v Rakousku a dalším rytířském dění. Na přelomu let 1274/75 se Milota stal hejtmanem ve Štýrsku. Ze Štýrska se musel stáhnout a pobýval opět v blízkosti krále; r. 1278 se poprvé uvádí s přídomkem „z Dědic“. V samotné bitvě 26.8.1278 se Milota zřejmě nacházel v čele oddílů, které byly rozprášeny nepřáteli, což dalo vzniknout pozdější skazce o zradě. V r. 1279 se opět zapojil do politického života Moravy, stal se podkomořím, po konfliktu se správcem země Albrechtem Saským ale byl uvězněn. Poč. 90. let působil krátce jako purkrabí v Olomouci. Poslední zpráva o něm je z r. 1302.
Anglicky
As early as the chronicler of Karel IV era, named Přibík Pulkava – marked Milota of Dědice to be king’s traitor in the battle of Dürnkrut. Milota belonged to significant House of Benešovic and he appeared at the King’s Court since 1256. Milota enjoyed king’s confidence and belonged among courtiers. In break of 1274/75 Milota became marshal in Styria. He had to fell back from Styria and he abided again near the king.; in 1278 he is first time called with predicate „of Dědice“. In the battle taking place on AUG 26, 1278 Milota was probably at van of squads, which had been sent flying by enemies, which has resulted in later treason legend. In 1279 he engaged into politic life of Moravia again, becoming the vice-chamberlain, after the conflict taking place with land administrator Albrecht of Saxony, but he was poisoned together. Apparently at the beginning of nineties he acted for a short period as the burgrave of Olomouc. Last notice took place on 1302.