Detailed Information on Publication Record

MAJERČÍK, Ľubomír. The Invisible Majority: The Unsuccessful Applications Against The Czech Republic Before the European Court of Human Rights. Czech Yearbook of International Law. Praha: Czech Society of International Law, 2010, vol. 1, No 1, p. 217-222. ISSN 1804-543X.

Other formats: BibTeX LaTeX RIS

Basic information
Original name	The Invisible Majority: The Unsuccessful Applications Against The Czech Republic Before the European Court of Human Rights
Name in Czech	Neviditelná většina: neúspěšné stížnosti proti České republice u Evropského soudu pro lidská práva
Authors	MAJERČÍK, Ľubomír (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
Edition	Czech Yearbook of International Law, Praha, Czech Society of International Law, 2010, 1804-543X.

Other information
Original language	English
Type of outcome	Article in a journal
Field of Study	50500 5.5 Law
Country of publisher	Czech Republic
Confidentiality degree	is not subject to a state or trade secret
WWW	URL
RIV identification code	RIV/00216224:14230/10:00047660
Organization unit	Faculty of Social Studies
Keywords (in Czech)	Evropský soud pro lidská práva; lidská práva
Keywords in English	European Court of Human Rights; human rights
Tags	Evropský soud pro lidská práva, lidská práva
Tags	International impact, Reviewed
Changed by	Changed by: Mgr. et Mgr. Ľubomír Majerčík, LL.M., učo 41937. Changed: 20/2/2014 09:37.

Abstract
In 2009 the European Court of Human Rights (ECtHR) delivered 3 judgments against the Czech Republic while rejecting 765 applications. Th e number of rejected applications is nearly the same as the number of newly introduced ones adding up to the insurmountable backlog of pending cases. Most often the attention is focused on judgments, leaving this majority of applications unnoticed. Th e failure to examine the rejected applications has two adverse eff ects. First, it might be a contributing factor to the expectation gap, i.e. the applicants, not knowing their small chances of success, lodge constantly raising number of applications before the ECtHR. According to their letters, the ECtHR is seen as the only avenue that can bring the “real” justice. At the same time, on numerous occasions the applicants seem not to be aware of the admissibility criteria. Attempting to bridge this expectation gap and to shed more light on the formal requirements this paper deals precisely with this group of “invisible” cases. Based on a small sample of applications it explores the “typical application”, motives behind it and the most common reasons for rejection.

Abstract

In 2009 the European Court of Human Rights (ECtHR) delivered 3 judgments against the Czech Republic while rejecting 765 applications. Th e number of rejected applications is nearly the same as the number of newly introduced ones adding up to the insurmountable backlog of pending cases. Most often the attention is focused on judgments, leaving this majority of applications unnoticed. Th e failure to examine the rejected applications has two adverse eff ects. First, it might be a contributing factor to the expectation gap, i.e. the applicants, not knowing their small chances of success, lodge constantly raising number of applications before the ECtHR. According to their letters, the ECtHR is seen as the only avenue that can bring the “real” justice. At the same time, on numerous occasions the applicants seem not to be aware of the admissibility criteria. Attempting to bridge this expectation gap and to shed more light on the formal requirements this paper deals precisely with this group of “invisible” cases. Based on a small sample of applications it explores the “typical application”, motives behind it and the most common reasons for rejection.

Abstract (in Czech)
Mediální i odborná pozornost věnující se výstupům Evropského soudu pro lidská práva se zaměřuje výhradně na jeho rozsudky. Ty ale představují pouhý zlomek jeho práce, neboť valná většina stížností je odmítnuta už ve fázi přijatelnosti. Předložený článek se zaměří právě na tuto „neviditelnou“ většinu stížností pocházejících z České republiky. Snaží se pomocí zkoumání malého vzorku stížností odpovědět na tři otázky – kdo jsou typičtí stěžovatelé, s jakými stížnostmi se na Soud obracejí a z jakých důvodů bývají odmítáni. Odpovědi na tyto otázky by měly pomoci zmírnit přehnaná očekávání ze strany stěžovatelů, jež často vkládají své veškeré naděje do práce Soudu. Zároveň by jim měly pomoci důkladně se zaměřit na fázi přijatelnosti v řízení před Soudem.

Abstract (in Czech)

Mediální i odborná pozornost věnující se výstupům Evropského soudu pro lidská práva se zaměřuje výhradně na jeho rozsudky. Ty ale představují pouhý zlomek jeho práce, neboť valná většina stížností je odmítnuta už ve fázi přijatelnosti. Předložený článek se zaměří právě na tuto „neviditelnou“ většinu stížností pocházejících z České republiky. Snaží se pomocí zkoumání malého vzorku stížností odpovědět na tři otázky – kdo jsou typičtí stěžovatelé, s jakými stížnostmi se na Soud obracejí a z jakých důvodů bývají odmítáni. Odpovědi na tyto otázky by měly pomoci zmírnit přehnaná očekávání ze strany stěžovatelů, jež často vkládají své veškeré naděje do práce Soudu. Zároveň by jim měly pomoci důkladně se zaměřit na fázi přijatelnosti v řízení před Soudem.