V originále
Ventilátorová pneumonie (VAP, ventilator-associated pneumonia) je obecně definována jako prokázaná pneumonie u pacientů ventilovaných minimálně 48 hodin endotracheální nebo tracheostomickou rourkou a je jednou z nejčastějších komplikací pacientů léčených na jednotkách intenzivní péče (JIP). Přesto, že se ve většině případů jedná o onemocnění s výraznou klinickou manifestací, samotné určení diagnózy VAP může být v jednotlivých případech obtížné a kritéria zpřesňující diagnostiku jsou nejednotná. Opožděná diagnostika, a následně tím i pozdní zahájení léčby výrazně zhoršuje prognózu. Výběr použitých antibiotik závisí především na době trvání ventilace. Dostatečná dávka, správný způsob aplikace a celková doba podávání antibiotik, spolu s použitím principu deeskalace, jsou důležitou součástí terapie. Neméně důležitou roli sehrává i podpůrná terapie. K efektivní redukci výskytu VAP náleží i preventivní opatření, která patří k nezbytným standardům jednotlivých JIP.
In English
Ventilator-associated pneumonia (VAP) is defined as pneumonia occurring in a patient after intubation with an endotracheal tube or tracheostomy tube lasting for 48 hours or more. It is also one of the most common and fatal infections of patients in ICUs. The diagnostic process in VAP is still underestimated and precise criteria for diagnosis are inconsistent. Delayed diagnosis and subsequent delay in starting appropriate therapy are associated with worse outcomes in patients with VAP. Appropriate dose, adequate route of administration and reasonable length of antibiotic therapy together with de-escalation are the fundamental principles of therapy. Supportive care is also an integral part of the treatment. Implementing preventive procedures according to the local ICU standards is needed for reducing the incidence of VAP effectively.