Současná doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze se zaměřují převážně na dosažení cílových hodnot krevního tlaku (TK) při běžném měření. Stejně tak se i většina studií opírá pouze o měření průměrného systolického a diastolického TK, který má však omezenou reprodukovatelnost, a málo si všímá 21hodinového profilu TK či poklesu TK v nočních hodinách. Pro posouzení 21hodinového účinku daného léku má význam i poměr antihypertenzního účinku na konci dávkovacího období (traugh) k maximálnímu účinku (peak. Klinicky významný může být i ranní vzestup TK při nedostatečném 21hodinovém ovlivnění TK. Existují i další faktory potenciálně vysvětlující rozdíly mezi jednotlivými antihypertenzivy v ovlivnění kardiovaskulárního rizika, jako je rozdílné ovlivnění centrálního aortálního TK, variability TK a aortální rigidity či odlišnosti v metabolickém působení antihypertenziv.