Znovu o rozrazilu pamìtníkolistém, Veronica acinifolia
Veronica acinifolia revisited
Jiøí D a n i h e l k a
Ústav botaniky a zoologie Pøírodovìdecké fakulty Masarykovy univerzity, Kotláøská 2,
611 37 Brno a Botanický ústav AV ÈR, oddìlení vegetaèní ekologie, Lidická 25/27, 602 00
Brno; e-mail: danihel@sci.muni.cz
Abstract
Veronica acinifolia has been repeatedly reported as an alien species of the Czech flora. These reports are
based on a short study by M. Smejkal published in this journal in 1970. The corresponding herbarium specimen,
a single tiny plant originally identified as V. verna and since the 1920s deposited at BRNU, was collected
in 1908 by F. Sedláèek near Èernošice in central Bohemia. It was later revised as V. acinifolia by
E. Lehmann, but this rather remarkable record remained neglected until 1970. However, a careful inspection
of the specimen has shown that the dwarfy plant unambiguously represents V. triphyllos. Consequently,
for the time being, V. acinifolia should be excluded from the list of alien species of the Czech flora.
K e y w o r d s : alien species, Czech Republic, neophyte, Plantaginaceae, Scrophulariaceae
T a x o n o m i c k é p o j e t í a n o m e n k l a t u r a : Kubát et al. (2002)
Pøed ètyøiceti lety uveøejnil prof. M. Smejkal (Smejkal 1970) ve Zprávách Èeskoslovenské
botanické spoleènosti sdìlení o výskytu rozrazilu pamìtníkolistého, Veronica acinifolia,
v bývalém Èeskoslovensku, jmenovitì v Èechách a na Slovensku. Jak ve svém
floristickém pøíspìvku explicitnì uvádí, zalo il zprávu na poznatcích, které získal pøi
orientaèním studiu herbáøových dokladù taxonomicky pozoruhodnìjších druhových skupin
rodu Veronica v herbáøi Masarykovy univerzity v Brnì (BRNU). Pøi vedení bakaláøské
práce P. Šilarové, která se zabývá popisem rozšíøení jednoletých rozrazilù V. dillenii,
V. verna, V. praecox a V. triphyllos v èeských zemích, jsem rovnì orientaènì prostudoval
podstatnou èást herbáøových dokladù jednoletých rozrazilù domovské sbírky, a proto toto
struèné sdìlení má obdobný základ, by se geograficky omezuje pouze na Èechy.
Rozrazil pamìtníkolistý patøí do sekce V. sect. Serpyllifolia podrodu V. subgen. Beccabunga
(Fischer 2008). Pøirozenì je rozšíøen v ji ní Evropì a na Blízkém východì v pruhu
sahajícím pøibli nì od Pyrenejského poloostrova po Írán (Smejkal 1970, Webb & Walters
1972, Peniašteková 1997, Hrouda 2000). Smìrem k severu zasahuje do jihozápadního Nìmecka
a Maïarska a velmi vzácnì se vyskytuje ve Štýrsku a na ji ním Slovensku (Smejkal
1970, Hrouda 2000, Fischer 2008). Zavleèen byl napø. do ji ní Anglie (Stace 2001:
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 46: 45–50, 2011 45
604). Pøirozenì tedy roste tento druh ve všech sousedních zemích s výjimkou Polska, kde
zatím nebyl zaznamenán ani jeho adventivní výskyt (srov. Mirek et al. 2002). Zdá se však,
e pøinejmenším podél severního okraje areálu v posledních desetiletích nálezù ubývá (Peniašteková
1997, Hrouda 2000). Napøíklad na Slovensku druh v souèasnosti platí za nezvìstný
(„EX?“; Feráková et al. 2001), pøièem poslední sbìr od obce Ipe¾ské Predmostie
je z roku 1966 (Peniašteková 1997: 248, Peniašteková & Maglocký 1999). Rozrazil pamìtníkolistý
tam rostl zejména jako polní plevel na tì kých, obèas i mokrých pùdách,
hlavnì v zamokøených polních sní eninách a na okrajích polí (Smejkal 1970, Dostál 1989,
Peniašteková 1997, Hrouda 2000), co odpovídá i informacím o stanovištní vazbì v Nìmecku
a Rakousku (Smejkal 1970, Fischer 2005, 2008).
Rozrazil pamìtníkolistý (obr. 1) lze spolehlivì urèit podle klíèe, který uvádí Smejkal
(1970; nejsou zahrnuty jednoleté druhy s èlenìnými listy), Dostál (1989), Peniašteková
(1997) nebo Fischer (2005, 2008). Pomìrnì výsti nou perokresbu habitu rostliny obsahuje
tøetí svazek Rothmalerova klíèe (napø. Jäger & Werner 2000, popø. nìkterá starší i novìjší
vydání), tobolka je však pøíliš úzká a ve srovnání se skuteèností má mìlèí záøez. O perokresbì
ve Flóøe Slovenska (Peniašteková 1997: 233) platí zhruba toté . Kolorovanou kresbu,
kde je tvar tobolky zachycen vìrnì, lze najít v èesko-slovenské èervené knize
(Peniašteková & Maglocký 1999).
Rozrazil pamìtníkolistý je jednoletá, 5–15(–25) cm vysoká, pøevá nì láznatì pýøitá
bylina, pøi bázi nebo v dolní polovinì lodyhy èasto s nìkolika pøímými nebo vystoupavými
vìtvemi. Listy má vejèité, mìlce vroubkované a témìø celokrajné, kratièce øapíkaté,
lysé nebo ménì èasto láznatì pýøité. Kvìty jsou uspoøádány v øídkém, za plodu vìtšinou
výraznì prodlou eném hroznu v ú labí víceménì celokrajných, podlouhle eliptických listenù,
a to na dlouhých, pøímých nebo šikmo odstálých stopkách, které jsou 2–3× (za plodu
nìkdy a 4×) delší ne kalich. Koruna je kolovitá, delší ne kalich, pøevá nì tmavomodrá,
avšak se lutavým ústím (Fischer 2008), èím se druh liší od všech šesti ní e uvedených
rozrazilù, které mají celou korunu v rùzných odstínech modré, anebo témìø bílou (V. peregrina).
Tobolka je smáèklá, láznatì chlupatá, širší ne dlouhá, ledvinitá, její záøez úzký a
hluboký, zasahující pøibli nì do poloviny délky tobolky. Ènìlka nepøesahuje nebo jen nepatrnì
pøesahuje výøez tobolky. Semena jsou eliptická, plochá (vše Smejkal 1970, není-li
uvedeno jinak; mírnì upraveno). Kvete od dubna do èervna.
Morfologicky, co je rozhodující pro zaøazení v urèovacích klíèích, patøí pojednávaný
druh do skupiny rozrazilù s vrcholovými kvìtenstvími a pøímými nebo v dolní èásti poléhavými
a potom vystoupavými lodyhami, a to do podskupiny terofytù s brakteózními listeny, tj.
s listeny, které se svým tvarem a velikostí zøetelnì odlišují od listù (jsou obvykle u ší a kratší a
mají ménì èlenìný okraj). Z našich domácích a adventivních rozrazilù sem nále ejí jednak
druhy s peøenì nebo dlanitì èlenìnými horními listy a listeny (Veronica dillenii, V. triphyllos a
V. verna), které tak mù eme snadno vylouèit (viz popis), a dále druhy s listy a listeny neèlenìnými,
celokrajnými nebo jemnì a hrubì vroubkovanými nebo pilovitými, a to V. peregrina,
V. arvensis a V. praecox. Pøi pou ití Klíèe ke kvìtenì Èeské republiky (Hrouda 2002), do
nìho je V. acinifolia zaøazena jen formou poznámky za bodem 8b, tak dospìjeme k bodu 7.
46 Danihelka: Veronica acinifolia
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 46: 45–50, 2011 47
Obr. 1. – Rozrazil pamìtníkolistý (Veronica acinifolia), kvetoucí (vlevo) a plodná (vpravo) rostlina. Vlevo:
Itálie, Toskánsko, prov. Lucca, Santa Maria del Giudice (1848 s. coll., BRNU 76981); vpravo: Rakousko,
Štýrsko, Söchau (1910 H. Sabransky, BRNU 59651, Hayek, Fl. Stir. Exs. no 1247).
Fig. 1. – Veronica acinifolia in flower (left) and in fruit (right). Left: Italy, Toscana, prov. Lucca, Santa Maria
del Giudice (1848 s. coll., BRNU 76981); right: Austria, Steiermark, Söchau (1910 H. Sabransky,
BRNU 59651, Hayek, Fl. Stir. Exs. no 1247).
Zde snadno vylouèíme rozrazil cizí, který je na rozdíl od pojednávaného druhu vìtšinou lysý
nebo jemnì láznatì pýøitý, má kopinaté nebo podlouhlé, témìø celokrajné listy s klínovitou
bází a bílou korunu, a proto pokraèujeme k bodu 8, kde se rozhodujeme mezi rozrazilem rolním
a r. èasným. Od rozrazilu rolního se r. pamìtníkolistý odlišuje mj. láznatì pýøitým odìním
lodyhy (r. rolní má na lodyze krycí chlupy, láznaté k nim pøistupují a v kvìtenství),
plodními stopkami 2–3× delšími ne kalich (u r. rolního nanejvýš zdéli poloviny kalicha), a
ènìlkou 1–1,5 mmdlouhou (u r. rolního je ènìlka 0,4–0,8 mmdlouhá). Dospìjeme tak k rozrazilu
èasnému, kterému se z našich druhù r. pamìtníkolistý nejvíce podobá. Liší se však mj.
mìlce a nezøetelnì pilovitými a témìø lysými listy (u r. èasného jsou hluboce vroubkované, nìkdy
a peøenoklané a v dy chlupaté), tobolkami výraznì širšími ne dlouhými, hluboce vykrojenými
(a do poloviny délky) a zploštìlými (r. èasný má tobolky o nìco delší ne široké,
mìlce vykrojené, a to zhruba do 1/8 délky), ènìlkou nepøesahující záøez tobolky (u r. èasného
ènìlka daleko pøesahuje záøez tobolky), jako i delšími plodními stopkami (u r. èasného jsou
nanejvýš 1,5× delší ne kalich). Kromì toho jsou v herbáøi u suchých rostlin rozrazilu pamìtníkolistého
sekreèní buòky („hlavièky“) láznatých chlupù svìtlé, u r. èasného naopak výraznì
tmavé (Fischer 2005, 2008).
Zprávu o jediném dosud známém adventivním výskytu rozrazilu pamìtníkolistého
v Èechách mezi Èernošicemi a Tøebotovem jihozápadnì od Prahy uveøejnil jako první
Smejkal (1970). Údaj jako „Èernošice u Prahy“ pøebírá Dostál (1989: 928) a v pùvodní
podobì i Hrouda (2000: 370). V Katalogu zavleèených druhù flóry Èeské republiky (Pyšek
et al. 2002) je rozrazil pamìtníkolistý uveden jako jednorázovì zavleèený. Z informací
v citovaných pramenech plyne, e údaj o výskytu tohoto druhu v Èechách je zalo en na jediném
sbìru ulo eném v brnìnském univerzitním herbáøi (BRNU) pod èíslem 9484. Doklad
pochází z herbáøe prof. F. Sedláèka, støedoškolského profesora v Uherském Brodì
(1885–1915; Klášterský et al. 1982), a vzhledem k pøírùstkovému èíslu se dostal do univerzitní
sbírky hned v roce 1921, tj. v roce jejího zalo ení. Jediná rostlina je nalepena na
archu malého formátu (21 × 33 cm) a informace o místì (Èernošice – Tøebotov) a datu nálezu
(9. 5. 1908) je napsána pøímo na herbáøovém papíøe. Asi 6 cm vysoká rostlinka má zachovány
dìlo ní lístky a dva páry listù, z nich horní pár je dlanitoseèný, dvì nezralé
tobolky a jeden èerstvì rozvitý kvìt, pøièem plodní a kvìtní stopky jsou podepøeny trojseènými
listeny a ènìlka asi o 0,8 mm pøesahuje záøez tobolky. Nálezce urèil rostlinu jako
Veronica verna, sbìr však nìkdy ve dvacátých letech revidoval nìmecký botanik a monograf
rodu E. Lehmann1)
jako V. acinifolia.
Takto revidovaný herbáøový doklad zùstal v univerzitním herbáøi nepovšimnut nejménì
dalších 40 let, tj. a do doby, kdy na jeho existenci upozornil Smejkal (1970). Peèlivé
48 Danihelka: Veronica acinifolia
1)
Ernst Lehmann (1880–1957) byl nìmecký botanik a genetik, který se zabýval zejména studiem rodù
Oenothera, Epilobium a Veronica. Pøednášel na univerzitách v Kielu a Tübingenu, kde byl v roce 1922
jmenován øádným profesorem botaniky a øeditelem botanické zahrady. Jako pøesvìdèený nacista pùsobil
v letech 1934–1939 jako dìkan Pøírodovìdecké fakulty Univerzity v Tübingenu a uplatnil se i jako zakladatel
a aktivní èinovník nacistických sdru ení biologù a uèitelù (Potthast & Hoßfeld 2010). Nìkteré jeho
spisy byly v sovìtské okupaèní zónì Nìmecka vyøazovány z veøejných knihoven.
studium rostliny však nyní ukázalo, e sbìr od Èernošic, zejména s ohledem na hluboce
èlenìné listy a listeny, jako i dlouhou ènìlku, ve skuteènosti nále í rozrazilu trojprstému
(V. triphyllos).
Vzhledem k tomu, e údaje o adventivním výskytu rozrazilu pamìtníkolistého v èeských
zemích jsou zalo eny na jediném nálezu, k nìmu patøí výše pojednaný herbáøový
doklad, je zøejmé, e druh na své zavleèení do èeských zemí teprve èeká, a tudí je tøeba jej
aspoò prozatím vyškrtnout ze seznamu adventivních druhù èeské kvìteny. Nic na tom nemìní
ani skuteènost, e v Klíèi ke kvìtenì Èeské republiky (Hrouda 2002: 549), který vyšel
dva roky po zpracování rozrazilù v šestém svazku Kvìteny Èeské republiky (Hrouda
2000), je u tohoto druhu uvedeno „v minulosti zavleèen u Litomìøic“. ádný odpovídající
herbáøový doklad ani literární údaj mi není znám a vzhledem ke kontextu jde s velkou
pravdìpodobností o bì ný omyl vzniklý zámìnou dvou toponym se stejnou koncovkou.
Výše popsaný pøíbìh bez výrazné pointy – ostatnì to není první ani poslední pøípad
(nebo spíš lapálie) tohoto typu – pak jasnì ukazuje, e i údaje nebo názory nejrenomovanìjších
kolegù je tøeba obèas podrobit podrobnìjšímu zkoumání; determinace rostlin pøedstavují
v tomto ohledu ten nejtriviálnìjší pøípad.
Podìkování
Dìkuji dvìma anonymním recenzentùm za podnìtné návrhy a zejména na upozornìní na údaj o výskytu u Litomìøic,
který jsem pøehlédl. Tomáš Èerný (Prùhonice) upravil obrázek rostlin a Manfred A. Fischer (Vídeò)
laskavì pøehlédl nìmecky psaný souhrn, za co obìma kolegùm dìkuji. Vznik textu byl podpoøen z výzkumných
zámìrù AV0Z60050516 a MSM 0021622416 a prostøedkù centra základního výzkumu LC06073.
Zusammenfassung
Veronica acinifolia wird in den neueren tschechischen Florenwerken und Pflanzenlisten als vorübergehend
(einmalig) eingeschleppter Neophyt angeführt. Der entsprechende Beleg, gesammelt 1908 von F. Sedláèek
bei Èernošice in Mittelböhmen, befindet sich im Herbar BRNU und besteht aus einer winzigen Pflanze mit
Kotyledonen, zwei Blattpaaren, zwei Blüten und einer unreifen Kapsel. Der Sammler, F. Sedláèek, bestimmte
die Pflanze als V. verna, diese Bestimmung wurde aber irgendwann in den zwanziger Jahren von
E. Lehmann auf V. acinifolia revidiert. Der Herbarbeleg wurde jedoch erst Jahrzehnte später von M. Smejkal
im Herbar aufgefunden und der bemerkenswerte Fund dann in 1970 in dieser Zeitschrift veröffentlicht.
Eine sorgfältige Überprüfung der Pflanze hat jetzt gezeigt, dass das kümmerliche Exemplar zweifellos zur
häufig vorkommenden V. triphyllos gehört. Daraus ergibt sich, dass ein Vorkommen von V. acinifolia in
Tschechien noch nie zuverlässig dokumentiert wurde.
Literatura
Dostál J. (1989): Nová kvìtena ÈSSR. Vol. 2. – Academia, Praha.
Feráková V., Maglocký Š. & Marhold K. (2001): Èervený zoznam papraïorostov a semenných rastlín
Slovenska (december 2001). – Ochr. Prír. 20, suppl., p. 48–81.
Fischer M. A. (2005): Veronica L. s. str. (excl. Pseudolysimachion) – Ehrenpreis (i. e. S.). – In: Jäger E. J. &
Werner K. [eds], Exkursionsflora von Deutschland. Band 4. Gefäßpflanzen: Kritischer Band, Ed. 10,
p. 572–582, Spektrum Akademischer Verlag, Elsevier, München.
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 46: 45–50, 2011 49
Fischer M. A. (2008): Ehrenpreis (ieS) u Blauweiderich, Ehrenpreis iwS / Veronica s. lat. (inkl.
Pseudolysimachion). – In: Fischer M. A. [ed.], Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und
Südtirol, Ed. 3, p. 742–752, Biologiezentrum der Oberösterreichischen Landesmuseen, Linz.
Hrouda L. (2000): Veronica L. – rozrazil. – In: Slavík B. [ed.], Kvìtena Èeské republiky 6: 355–397,
Academia, Praha.
Hrouda L. (2002): Veronica L. – rozrazil. – In: Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J.
& Štìpánek J. [eds], Klíè ke kvìtenì Èeské republiky, p. 547–555, Academia, Praha.
Jäger E. J. & Werner K. [eds] (2000): Exkursionsflora von Deutschland. Band 3. Gefäßpflanzen:
Atlasband. Ed. 10. – Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg & Berlin.
Klášterský I., Hrabìtová-Uhrová A. & Duda J. (1982): Dìjiny floristického výzkumu v Èechách, na
Moravì a ve Slezsku. – Severoèes. Pøír., suppl. 1982/1: 1–242.
Mirek Z., Piêkoœ-Mirkowa H., Zaj¹c A. & Zaj¹c M. [eds] (2002): Flowering plants of Poland. A checklist. –
W. Szafer Institute of Botany, Polish Academy of Sciences, Kraków.
Peniašteková M. (1997): Veronica L. Veronika. – In: Goliašová K. [ed.], Flóra Slovenska 5/2: 137–263,
Veda, Bratislava.
Peniašteková M. & Maglocký Š. (1999): Veronica acinifolia L. – In: Èeøovský J., Feráková V., Holub J.,
Maglocký Š. & Procházka F. [eds], Èervená kniha ohro ených a vzácných druhù rostlin a ivoèichù
ÈR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny, p. 397, Príroda, Bratislava.
Potthast T. & Hoßfeld U. (2010): Vererbungs- und Entwicklungslehren in Zoologie, Botanik und
Rassenkunde/Rassenbiologie: Zentrale Forschungsfelder der Biologie an der Universität Tübingen im
Nationalsozialismus. – In: Wiesing U., Brintzinger K.-R., Grün B., Junginger H. & Michl S. [eds], Die
Universität Tübingen im Nationalsozialismus, Contubernium 73: 435–482, Franz Steiner Verlag,
Stuttgart.
Pyšek P., Sádlo J. & Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. – Preslia 74:
97–186.
Smejkal M. (1970): K výskytu Veronica acinifolia L. v Èeskoslovensku. – Zprávy Ès. Bot. Spoleè. 5:
81–84.
Walters S. M. & Webb D. A. (1972): Veronica L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D.
M., Valentine D. H., Walters S. M. & Webb D. A. [eds], Flora Europaea 3: 242–251, Cambridge
University Press, Cambridge.
Došlo dne 22. 12. 2010
50 Danihelka: Veronica acinifolia