archseologia historica
36/2011/1
EDITOŘI
ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ et PAVEL KOUŘIL
MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA, ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST V BRNĚ
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED NITRA
ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VÉD ČR, BRNO, v. v. i.
BRNO 2011
REDAKČNÍ RADA
prof. PhDr. ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ, CSc. (MVS a ředitel ÚAM FF MU, Brno), předseda
doc. PhDr. PAVEL KOUŘIL, CSc. (ředitel ARÚ AV ČR, Brno, v. v. i.), místopředseda
prof. PhDr. JAN KLÁPŠTĚ, CSc. {ředitel ÚPRAV FF UK a pracovník ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.)
prof. PhDr. ALEXANDER RUTTKAY, DrSc. (pracovník ARÚ SAV a profesor FF UKF v Nitre)
doc. PhDr. MICHAL SLIVKA, CSc. (KA FF UKO v Bratislave)
prof. PhDr. PETR SOMMER, CSc, DSc. (ředitel CMS a pracovník ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.) Univ.-Prof. Dr. FALKO DAIM (generální ředitel RGZM Mainz, SRN)
prof. dr. hab. JERZY PIEKALSKI (Instytut archeologii, Wydzial Nauk Historicznych i Pedagogicznych, Uniwersytet Wrodawski, Wroclaw, Polsko)
Prošlo recenzním řízením
Na přední straně obálky:
Dobývání středověkého města, Bible Václava IV, kolem 1390.
©2011 Masarykova univerzita ISSN 0231-5823
Výzkum hradu ve Veselí nad Moravou
MIROSLAV DEJMAL - DAVID MERTA
Abstrakt: Záchranný archeologický výzkum na zámku ve Veselí nad Moravou, který probíhal před jeho plánovanou rekonstrukcí, umožnil identifikaci základních komponent hradního organismu. Odkryv pozůstatků předhradí s dochovanými dřevěnými konstrukcemi a předměty z organických materiálů značně ovlivňuje náš pohled na nezděnou zástavbu předhradí v druhé polovině 13. století.
Klíčová slova: Vrcholný středověk - hrad - předhradí - dřevěné konstrukce. Research into Veselí nad Moravou Castle
Abstract: Rescue archaeological research carried out in Veselí nad Moravou Castle before a projected reconstruction has enabled identification of the basic components of the castle structure. The unearthing of the remains of the outer bailey with preserved wooden constructions and objects consisting of organic materials help shape the archaeologists view of the non-masonry building elements in the outer bailey in the second half of the 13th century. Key words: High Middle Ages - castle - outer bailey - wooden constructions.
Zámek ve Veselí nad Moravou leží na pravém břehu řeky Moravy, v její bezprostřední blízkosti. V rámci přípravných prací pro přestavbu objektu na hotel proběhl v letech 2008 až 2010 záchranný archeologický výzkum, který realizovala Archaia Brno, o. p. s. (Dejmal-Merta 2009, 446-447; Dejmal-Merta, v tisku).
Příspěvek si klade za cíl předběžně informovat o výsledcích výše zmíněného záchranného archeologického výzkumu, který je v současnosti komplexně vyhodnocován. Publikován bude v rámci připravované monografie a dílčích studií. Článek si klade za cíl představit základní podobu hradu ve Veselí a možnosti jeho dalšího zkoumání. Výzkum probíhal na dvou úrovních, standardně archeologicky a také z hlediska problematiky enviromentálního bádání (přírodní vědy obecně - archeobotanika, palynologie, archeozoologie, geoarcheologie, mikromorfologie, dendrochronologie, dendrológie, geologie). Archeologické aktivity se soustředily na plochu nádvoří zámku (obr. 1), dále na dokumentaci odhalených situací při vybírání recentních zásypů v jednotlivých křídlech zámku a na provedení sondáže na předním nádvoří a před severním křídlem.
Zámku byla v minulosti několikrát věnována odborná pozornost. Poprvé se objektem komplexněji zabýval Jaroslav Sedlář (1999,395-483). Jeho úvahy o nej starší podobě stavby jsou však mylné. Ze stavebněhistorického hlediska stavbu zhodnotila Slavomíra Kašpárková (2005). Autorka, s výjimkou branské věže, pozůstatky středověkého hradu také neidentifikovala správně, což bez archeologického výzkumu ani nebylo možné (Kašpárková 2005). Bez povšimnutí archeologů byl v roce 1997 proveden podél vnitřního a vnějšího obvodu zámku výkop pro statickou betonáž. Posun v bádání přinesla publikace plánu zámku a zámecké zahrady z první poloviny 18. století (uloženo v muzeu ve Veselí nad Moravou, sign. Hva38). Na plánu je patrný nepravidelný půdorys zámku, který předcházel pravidelné dispozici dotvořené stavbou severního křídla (Sedlář 1999, 407-408, obr. 1). Hradem se zabýval ve své encyklopedii Miroslav Plaček, který upozornil především na z pramenů známou válcovou věž (Plaček 2001, 680-682; Plaček 2007, 98).
Historický exkurz
Prvý doklad o Veselí nad Moravou, který pravděpodobně dokládá existenci hradu, pochází z roku 1256. Jedná se o listinu Parduse ze Vnorov, kterou daroval špitálu sv. Jana Jeruzalémského v Grobnikách své statky ve vsi Dzierzyslaw. Listina je opatřena pečetí břec-lavského komořího Sudomíra, Pardusova bratra. V opisu přiložené pečeti se Sudomír píše
125
Obr. 1. Nádvoří zámku ve Veselí nad Moravou. Pohled od východu. Vpravo hlavní hradba, schodišťová věž a parkán s příkopem. Vlevo pozůstatky předhradí. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Abb. 1. Schlosshof in Veselí nad Moravou. Blickvon Osten. Rechst Hauptwehrmauer, Treppenturm und Zwinger mit Graben. Links Überreste der Vorburg. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
po Veselí (CDB V/l, 159 č. 86; Archiv českého velkopřevorství maltského řádu, inv. č. 148). Sudomír užívá predikátu z Veselí ještě jednou, a to v roce 1261, když vystupuje jako svědek na listině, v níž Přemysl Otakar II. daroval jeho bratru Pardusovi za zásluhy ves Vsisko u Olomouce (CDB V/l, 437 č. 291). Sudomír a jeho rod se v oblasti jihovýchodní Moravy dlouhodobě pohybovali a zastávali čelné funkce jak v břeclavské, tak olomoucké provincii. Pohraniční území Veselská dostal Sudomír nejspíše jako výsluhu od panovníka za účelem kolonizace. Jeho rod držel hrad pravděpodobně po celé 13. století, poté se z písemných pramenů vytrácí (Plaček-Futák 2010,593-607). Další zmínka o existenci hradu je až z roku 1315, kdy k Veselí přitáhl Jan Lucemburský v rámci kampaně proti Matúši Čákovi Trenčan-skému a hrad pomocí žebříků při prvním útoku dobyl (FRB IV, 223).
Pravděpodobně někdy po tomto datu se panství i s hradem dostalo do držení Šternberků, a to zřejmě v souvislosti s jejich dalšími aktivitami v tomto regionu (v roce 1320 držel Zdislav starší Ostroh, před rokem 1350 měl Bzenec v zástavě Albrecht; Pokluda 1991, 287-290). Přímá držba Šternberky je doložena až v roce 1363 listinou zvěřínského biskupa Albrechta ze Šternberka pro městečko Dvorce, kterou vydal právě ve Veselí (CDM IX, 229 č. 313). Šternberkové pak drželi hrad až do husitských válek. V bitvě pod Vyšehradem (1. listopadu 1420) padl na Zikmundově straně majitel Veselského panství Jaroslav ze Šternberka. Poručníkem jeho nezletilých dětí se stal Aleš ze Šternberka (FRB V, 440; Hurt-Němeček 1973,21). Zda se Aleš správy panství ujal nevíme. Mezitím se situace na jihovýchodní Moravě značně zradikalizovala. Na přelomu let 1421 a 1422 přešel na husitskou stranu Hašek z Valdštejna, majitel Ostrohu. Další soused, Petr Strážnický, majitel Strážnice, v této době také patřil k předním husitským pánům. Situaci neuklidňovala ani snaha husitů vybudovat poblíž Nedakonic moravský Tábor (Válka 1991,121-124). V dubnu 1422 se Zikmund pokusil Ostroh dobýt. Při této kampani pobýval i s manželkou ve Veselí (AČ VII, 570; Hurt-Němeček 1973, 22), které tehdy již asi pevně držel. S původními majiteli se vyrovnal 2. července 1423, kdy zapsal Alešovi a jeho synovci Zdeňkovi ze Šternberka 11 960 kop grošů dluhu na Křivoklátě a Týřově za jemu postoupené hrady Světlov a Veselí (Zbytky register 171
126
č. 1234). V roce 1428 přepustil Zikmund Veselí Fridrichovi (Fedorovi) z Ostrogu za 4 000 hřiven grošů. Tento bývalý husitský hejtman a ruský kníže držel také Ostroh (Pokluda 1993, 158; Zbytky register 143 č. 1006). Fridricha z Ostrogu vystřídal na Veselí další Zikmundův straník Blažek z Borotína. Snad se tak stalo již v roce 1425, kdy Blažek získal do zástavy městečko Bzenec s pustým hradem. Přímý doklad toho, že Blažek na Veselí seděl, pochází z roku 1437 (AČ IV, 333-334), kdy na něj podal Zdeněk ze Šternberka k zemskému soudu žalobu o neoprávněné držbě Veselí (KPN III/2,517č. 425). Patrně vroce 1441 Blažek z Veselí odešel a hrad se i s panstvím dostal zpět do rukou Šternberků (Hurt-Němeček 1973, 23). Aktivity Zdeňka ze Šternberka měly své těžiště spíše v Čechách, vzdálené Veselské panství se mu asi nejevilo jako perspektivní, takže roku 1442 ho i s hradem prodal Mikuláši z Voj-slavic (Hurt-Němeček 1973, 23-24). Tento převod byl vložen do zemských desek v roce 1447 (ZDO 1,408 č. 711). Po Mikulášově smrti v roce 1460 zdědili celé panství jeho synové Mikuláš a Václav. Mikuláš držel centrum panství s hradem a městečkem a Václav se psal po Vnorovách. Páni z Vojslavic jako příslušníci katolické šlechty stranili v následujících česko-uherských válkách Matyáši Korvínovi. V roce 1469 obsadil Veselí moravský zemský hejtman a český maršálek Jindřich z Lipé, v té době poručník a držitel strážnického panství. Někdy kolem 27. července přitáhl do Veselí i kníže Viktorin, syn Jiřího z Poděbrad, s šesti sty jezdci. Uherský král Matyáš město oblehl a Viktorina, který se snažil utéct, zajal. Jindřichovi z Lipé se povedl útěk po vodě (Eschenloer, 178-179). O rok později byl na Veselí doložen pobyt Jiřího z Poděbrad. Páni z Vojslavic drželi Veselí až do roku 1527, kdy bylo zapsáno do zemských desek Hynkovi Bilíkovi z Kornic.
Nálezové situace Hradní jádro
Hradní jádro je založeno na pevných fluviálních jílech. Podloží je téměř zcela jílovité, přičemž směrem na jih ubývá jílové složky ve prospěch písčité. Úroveň podloží v prostoru jádra se nachází o přibližně 0,8 m výše než je tomu u nivelety podloží na předhradí. Právě výška podloží zásadně ovlivňuje stav dochování archeologických situací. V prostoru jádra hradu se střetáváme s klasickou „suchou lokalitou", v níž prošly archeologické situace dekompozicí, tedy rozkladnými procesy běžnými na „suchých" typech archeologických lokalit. I v důsledku mladších stavebních zásahů jsou archeologické terény v jádře mimo zděné konstrukce dochovány minimálně. V samotném jádře, pokud vůbec byl středověký terén dochován, se jednalo pouze o 0,2 m stratigrafie, v prostoru parkánu to pak bylo průměrně 0,7 m.
Jádro hradu částečně vystupující ze současného půdorysu zámku bylo zachyceno v severní části nádvoří, pod severním křídlem zámku a v sondě před ním. V nedávné minulosti bylo zčásti poškozeno při budování silnice na Moravský Písek, když došlo k vybagrování nového koryta zámecké struhy. Nové koryto se přiblížilo k severnímu křídlu zámku, čímž došlo k odbagrování cca 1/3 hradního jádra zřejmě včetně výše vzpomenuté válcové věže. Vlastní nepravidelně polygonálni jádro o délce os 40 m ve směru východ-západ a 30 m sever-jih bylo vymezeno kamennou hradbou širokou 1,9 m (obr. 2). Výkop pro její založení porušuje starší vrstvy, též z druhé poloviny 13. století. Výstavbu hradby datujeme také ještě do druhé poloviny 13. století, což dokládá relativně dynamický stavební vývoj hradu. V rámci prozkoumané plochy není možné se rozhodnout, zda starší souvrství vzniklo během stavby prvé fáze hradu, nebo zda kamenné zdi předcházelo nějaké jiné (lehčí, dřevěné?) ohrazení, které se nepodařilo výzkumem zachytit. Jediný doklad středověké zástavby uvnitř ohrazeného prostoru představuje smíšená zeď dokumentovaná v sondě před severním křídlem. Snad se jedná o pozůstatky pozdně gotické budovy (paláce), která držela orientaci shodně s delší osou jádra. V prozkoumané části nádvoří nebyla k hradbě jádra přiložena žádná budova. V pozdějším období byla hlavní hradba využita pro založení obvodové zdi paláce, který byl zbourán, aby uvolnil prostor pro výstavbu severního barokního křídla zámku. Je možné, že konstrukce zjištěná v sondě před severním křídlem tvoří vnější stranu tohoto paláce. Budova
127
Obr. 2. Celkový plán lokality. Zdivo: černé - druhá polovina 13. století; mřížkované - 14. století; kafované šikmo dolů - pozdně gotické; kafované šikmo nahoru - renesanční; šedé s čárkovanou hranicí-hypotetický průběh zdiva; bíle - současné zdivo přízemí zámku. Pouze čárkované - pravděpodobný rozsah hradu dle plánu z první poloviny 18. století. A - hradní jádro; B - parkán; C - příkop; D - rozsah předhradí v prvé fázi; E - rozsah předhradí v druhé fázi; F - rozsah předhradí v třetí fázi; G - rozsah pozdně gotického předhradí. Čerchovaně - současný břeh Zámecké struhy.
Abb. 2. Gesamtplan der Fundstelle. Mauerwerk: schwarz- 2. Hälfte 13. Jhdt.; gerastert - 14. Jhdt.; schräg nach unten schraffiert-spätgotisch; schräg nach oben schraffiert - renaissancezeitlich; grau mit gestrichelter Umrandung - hypothetischer Verlauf des Mauerwerks; weiß - derzeitiges Erdgeschossmauerwerk des Schlosses. Nur gestrichelt-wahrscheinliche Größe der Burg gemäß einem Plan aus der ersten Hälfte des 18. Jhdts. A - Burgkern; B - Zwinger; C - Graben; D - Größe der Vorburg in der ersten Phase; E - Größe der Vorburg in der zweiten Phase; F - Größe der Vorburg in der dritten Phase; G - Größe der spätgotischen Vorburg. Strichpunktiert - derzeitiges Ufer des Schlosskanals.
je patrná z plánu zámku a jeho zahrady z první poloviny 18. století. Součástí hradního jádra také pravděpodobně byla i okrouhlá věž, která byla zničena při obléhaní hradu v roce 1621. Soudobý autor popisuje, jak uherské delostrelectvo zničilo soustředěnou palbou do „jak vrata" velkého okna nadmíru tlustou věž v zámeckém rohu. Při této palbě se na vrcholu věže nacházeli čtyři mušketýři s jednou vojandou, kteří oblehatele častovali nadávkami a popíjeli z konvic. Věž byla tedy nejspíše zakončena obranou plošinou. Po zřícení věže do vody, se zachránil jen jeden z mušketýrů (Hurt-Němeček 1973, 58).
Hlavní hradbu doplňoval 2,7 až 3,0 m široký parkán, zachycený v prostoru nádvoří a na východní straně sondy před severním křídlem. Na parkán z vnější strany navazoval příkop široký lim, dokumentovaný v prostoru nádvoří. Parkánová hradba tvořená kamennou zdí o síle 1,2 m přecházela ve vyzdění škarpy příkopu, vyzděna byla i kontreskarpa (0,9 m; obr. 2). Protože postupem času parkánová zeď do příkopu začala ujíždět (došlo k vychýlení takřka o 10° oproti svislé ose), byla opatřena opěráky, kterých bylo ve zkoumaném úseku zachyceno šest. Navzdory této statické úpravě se parkánová zeď do příkopu zřítila.
Parkánová zeď byla založena do starší vrstvy z druhé poloviny 13. století. Z výplně základového vkopu, který byl vyplněn současně se stavbou parkánové zdi, se podařilo získat pražský groš Jana Lucemburského z let 1311-1318 (určení provedl Kamil Smíšek). Předpo-
128
kládáme, že impulsem pro vybudování parkánu bylo dobytí hradu Janem Lucemburským v roce 1315 (FRB IV, 223). Jeho stavbu tedy datujeme do druhé čtvrtiny 14. století. Zánik (zavezení) příkopu a následně i funkce prostoru parkánu můžeme na základě nálezů datovat do 16. století.
Na destrukci parkánové hradby, přizděné k rohu hlavní hradby, byla založena hranolová schodišťová věž o rozměrech 5,3 x 4,4 m, s vnitřní světlostí 2,4 x 2,1 m (obr. 2). Vstup do věže byl na východě, navazoval na druhotně vysekaný průchod v hlavní hradbě, který měl orientaci sever-jih. Schodišťovou věž můžeme datovat obecně do renesance.
Předhradí
Nej významnější objev na Veselském zámku představoval odkryv jižní poloviny nádvoří, kde byla výzkumem zachycena výjimečně dochovaná situace tvořená mocným souvrstvím sídlištních vrstev na ploše takřka 500 m2. Souvrství tvořené převážně organogenními „hnoj-nými vrstvami" s převahou dřevěných odštěpků a směsným organominerálním materiálem dosahuje maximální mocnosti v jižní části (1,7 m). Pouze svrchní partie souvrství (cca 0,1 m) byla zasažena dekompozicí, zbývající část souvrství uchovává v trvale vlhkém anaerobním prostředí dokonale dochované soubory artefaktů (včetně reliktů dřevěné zástavby) a eko-faktů z organických materiálů. Na severu bylo souvrství porušeno kontreskarpou příkopu (a zřejmě částečně i příkopem), na zbývajících stranách je porušoval zmíněný výkop pro betonáž z roku 1997. Souvrství i s dochovanými zbytky zástavby interpretujeme jako hospodářské předhradí, které náleželo k hradnímu jádru.
V prvé fázi bylo předhradí vymezeno souvislou řadou kůlů, které byly uloženy do výkopu vpodloží. Z ohrazení byla zachycena jižní část v délce 32,0 m, oblé jihovýchodní nároží a úsek dlouhý 3,00 m na straně západní (obr. 3). Ohrazení probíhalo v místech, kde již v podloží převažuje písčitá složka nad jílem. Prostor uvnitř byl uměle dosypán, respektive srovnán a navýšen říčním štěrkem, jehož mocnost při kůlech dosahovala až 0,7 m. Vně ohrazení byly dokumentovány antropogenní vrstvy prokládané vrstvami čistého říčního písku. Antropogenní vrstvy zde představují komunikační a odpadní horizonty, písčité vrstvy vzniklé usazením připlaveného písku pak dokládají
jednotlivé Záplavy. Ohrazený Obr. 3. Dvě fáze ohrazení předhradí. Pohled od západu. Vlevo první fáze. Vpravo
areál dle dokumentován Ch druhá fáze. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
' Abb. 3. Die zwei Befestigungsphasen der Vorburg. Links erste Phase. Rechts die
Situací nikdy Zaplaven nebyl. zweite. Blick von Westen. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
129
Tato hypotéza je v současnosti ověřována přírodovědeckými metodami.
Druhá fáze je spojena s obnovou ohrazení. Nově vztyčená řada kůlů byla opět převážně ukotvena ve vykopaném žlabu. Kůly byly předsazeny starší linii, pouze na západě došlo k rozšíření areálu. V těchto místech byl užit i jiný způsob konstrukce ohrazení. Oproti jinde do podloží zapuštěným kůlům se zde nacházely vodorovně usazené kmeny s vydlabanými drážkami, do nichž byly vedle sebe zasazeny desky (obr. 3). Co stavebníky vedlo k této odlišné technologii nebo jaký význam tato konstrukce ohrazení prakticky měla, nevíme.
Ve třetí fázi již stratigrafie uvnitř areálu narostla nad úroveň nejvyšších záplav a zároveň došlo k rozšíření předhradí mimo původní rozsah. Velikost předhradí v této fázi neznáme, jelikož mladší zámecké stavby zcela zničily jeho možné pozůstatky. Jisté však je, že zabíralo větší plochu než dnešní jižní polovina nádvoří. Lze předpokládat, že v této fázi dosáhlo předhradí své maximální rozlohy, kterou pak respektovalo i ohrazení zděné.
V průběhu všech tří zmíněných fází probíhal uvnitř ohrazení neustálý nárůst terénu. Souviselo to i s tím, že rozbahněnému povrchu předhradí se jeho obyvatelé stále snažili čelit nejrůznějším zpevňováním. Místně a někdy jen v náznacích je zde doloženo kamenné štětování, častější je prosypávání pochozí plochy natěženým říčním štěrkem. Mnohdy byl povrch zpevňován větvemi, někdy zde byly položeny vyplétané konstrukce (původně se zřejmě jednalo o stojící ploty, které byly posléze odsekány a položeny na zem; obr. 4). Jelikož snaha zpevnit terén probíhala takřka neustále, docházelo k rychlému nárůstu stratigrafie.
Při současném stavu zpracování lokality rozlišujeme celkem 16 staveb různé konstrukce. Převažují stavby srubové, kterých se podařilo zachytit celkem osm. Pouze jedna z nich vyka-
Obr. 4. Předhradí. Pohled od severu. Vpravo průběh košatinového plotu (s. j. 961). Vlevo pak tentýž plot (s. j. 960) ležící po odseknutí. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Abb. 4. Vorburg. Blick von Norden. Rechts Verlauf des Flechtwerkzauns (stratigraphische Einheit 961). Links dann liegend derselbe Zaun nachdem er abgehauen wurde (stratigraphische Einheit 960). Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
130
zovala náročnější provedení. Jednalo se o srub s. s. j. 2. Tato stavba na čtvercovém půdorysu o délce strany 3,9 m byla postavena z masivních trámů. Na hlavicích některých z nich byly patrné stopy po seříznutí pilou (u ostatních staveb je doložena především práce se sekerou). V podlaze srubu tvořené masivními fošnami se podařilo zachytit kromě několika jamek, dokládajících snad mobiliář, i obdélnou dutinu, která pravděpodobně sloužila jako skrýš (obr. 5). Ostatní sruby byly lehčí konstrukce, j ednotlivé kuláče často ani nebyly zbaveny kůry, jejich podlahy tvořily písčito-jílovité vrstvy. V jednom ze srubů (s. s. j. 3) byly na podlaze odkryly pozůstatky ohniště. U dvou srubových staveb můžeme uvažovat o jejich původní funkci. V rohu srubové stavby s. s. j. 4 o rozměrech minimálně 5,0 x 3,3 m byly odkryly pozůstatky pece. Pec o rozměrech 2,9 x 2,3 m byla převážně hliněné konstrukce, její zadní část se opírala o stěny srubu, stěny do interiéru stavby byly zesíleny cihlami a kameny za občasného použití malty. Její vnitřní prostor dosahoval rozměrů 2,1 x 0,9 m. Dno pece bylo nejméně jednou reparováno (obr. 6). Jistou zvláštnost představuje ústí na úrovni okolního terénu. S největší pravděpodobností se jednalo o pec potravinářskou, stavbu bychom tak mohli považovat za jakousi hradní pekárnu. Dalším interpretovatelným objektem je pozůstatek nekvalitně vystavěného srubu (s. s. j. 5) o minimálním rozměru 3,9 x 2,5 m. Srub měl písčitou podlahu, na které se nacházely pozůstatky sena/slámy. Mocnost vrstvy sena/ slámy ležící na podlaze byla nejsilnější uprostřed (0,1 m), ke stěnám stavby se vytrácela. Uprostřed na slámě ležely dřevěné vidle, vyrobené z rozdvojující se větve seříznuté do špic (obr. 7). Objekt snad sloužil jako seník.
Další dvě stavby měly opět složitější konstrukci a podlahu z desek. Stavba s. s. j. 6 měla rozměry 6,1 x 6,1 m (byla narušena výkopem novověké studny a výstavbou kontreskarpy
Obr. 5. Srub s. s. j. 2. Pohled od jihu. V levé části podlahy pozůstatky pravděpodobně po skrýši. Na vzdálenější stěně patrné úpravy vstupu. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Abb. 5. Blockhaus. Verband stratigraphischer Einheiten 2.1m linken Teil des Fußbodens wahrscheinliche Reste eines Verstecks. An der entfernteren Wand sichtbare Veränderungsspuren am Eingang. Blick von Süden. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
131
Obr. 6. Pozůstatky srubu s. s. j. 5 s potravinářskou pecí. Pohled od severozápadu. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s. Abb. 6. Blockhausüberreste mit Lebensmittelherd. Verband stratigraphischer Einheiten 5. Blick von Nordwesten. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Obr. 7. Srub s. s. j. 5. Uprostřed na vrstvě slámy dřevěné vidle. Pohled od východu. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s. Abb. 7. Blockhaus. Verband stratigraphischer Einheiten 5. In der Mitte auf einer Strohschicht Mistgabel aus Holz. Blick von Osten. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
132
příkopu), její nosné prvky představovaly mohutné kůly zapuštěné v rozích a uprostřed stavby Stěny tvořily trámy o průřezu 0,25 x 0,2 m postavené na výšku. Podlaha byla uložena na pěti trámech orientovaných východ - západ. Do prostředního, nejmohutnějšího trámu byl ukotven středový sloup. Vodorovně uložené trámy byly podloženy kameny, které sloužily zároveň jako izolace. Vlastní podlahu tvořily dvě řady desek, z nichž některé byly ke středovému trámu připojeny čepy (obr. 8). Po zániku byl severozápadní roh stavby využit ke skladování vápna.
Podlahu z desek měl i objekt s. s. j. 7 o minimálním rozměru 6,5 x 4,5 m (i tato stavba byla značně poničená výkopem mladší studny). Stavba, založená až na povrchu dochovaných středověkých vrstev, byla silně poškozena dekompozicí. Zachována z ní zůstala pouze dřevěná podlaha uložená na roštu z trámů, sestávající ze dvou částečně dochovaných řad prken. Stěny a nosné prvky se nedochovaly (obr. 9).
Další typ staveb představují budovy s košatinovými stěnami a samostatnou sloupovou konstrukcí nesoucí střechu. Dokumentovány byly dvě stavby tohoto typu. První (s. s. j. 8) měla neúplné rozměry 12,7 x 2,2 m (byla poničena výstavbou jižního a východního křídla zámku, naposledy pak betonáží z roku 1997). Konstrukce stěn se skládala ze seříznutých svislých tyčí o přibližných rozměrech 0,06 x 0,04 m, mezi nimiž byly vodorovně vypleteny pruty. Výplet byl z obou stran omazán 0,1 m silnou vrstvou mazanice. Střechu stavby nesly kůly o průměru 0,16 m, které byly zaraženy v pravidelných rozestupech podél stěn. Podlaha byla písčitá. Stavba měla minimálně dvě fáze. Již v první existovala podlaha, stěny a 1,6 m široký vstup ze severu. Konstrukci vstupu tvořila dvojice svislých zárubní, ke kterým byl přiražen práh. V první fázi byla stavba jednoprostorová. Ve druhé fázi došlo k vybudování nové košatinové obvodové zdi a k vypletení příčky. Východní prostora pak byla opatřena novou prkennou podlahou (obr. 10). Na místě staršího severního vstupu byl vybudován vstup nový o shodných rozměrech i konstrukci. Další vstup o šířce 1,1 m byl proražen na západní straně. Druhý severní vstup byl zbudován až dodatečně na severní straně východní místnosti. Prahy vstupů byly vyvýšeny nad podlahy přibližně o 0,25 m. Vrstvy uložené na podlaze vykazovaly charakter hnoje, nacházely se v nich i četné zbytky srsti (pravděpodobně koňské). K nálezům z interiéru stavby patří dvojice srpů, podkovy,
Obr. 8. Stavba s. s. j. 6. Pohled od severovýchodu. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Abb. 8. Bau. Verband stratigraphischer Einheiten 6. Blick von Nordosten. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
133
Obr. 9. Stavba s. s. j. 7. Pohled od jihu. Vpravo mladší studna. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Abb. 9. Bau. Verband stratigraphischer Einheiten 7. Rechts jüngerer Brunnen. Blick von Süden. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
■
Obr. 10. Východní místnost stájí s. s. j. 8. Pohled od jihu. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
Abb. 10. Östlicher Stallraum. Verband stratigraphischer Einheiten 8. Blick von Süden. Foto Fotoarchiv Archaia Brno, o. p. s.
dvě hřebla a udidlo. Na základě nálezů a charakteru konstrukce stavby ji interpretujeme jako stáje.
Další stavba (s. s. j. 9) měla obdobnou konstrukci, její dochovaný rozměr činil přibližně 6,2 x 3,8 m. Zachyceno bylo jedno zaoblené nároží a vstup o šířce 1,1 m obdobné konstrukce jako u s. s. j. 8. Dokumentována byla i stavba (s. s. j. 10) využívající základový žlab, do kterého byly zasazeny kůly V konstrukci stavby se uplatnila mazanice, která po jejím zániku vytvořila složku zásypu žlabu. Stavba patrně zanikla požárem. Z ostatních staveb se podařilo zachytit příliš malé fragmenty na to, aby mohl být rekonstruován jejich vzhled, respektive dispozice a interpretována funkce.
Jak vyplývá z výše řečeného, pouze několik z nich dokážeme při současném stavu zpracování interpretovat. Domníváme se však, že všechny plnily funkci hospodářskou. Obytná funkce je v doposud odkrytých reliktech těžko doložitelná. Můžeme ji předpokládat u srubu s. s. j. 2, u stavby s. s. j. 6, případně u s. s. j. 7. V žádné z těchto staveb však není doloženo
134
otopné zařízení. To registrujeme pouze ve stavbě s. s. j. 3., což je srub značně prosté až nekvalitní konstrukce. Navzdory tomu, že sama nepřítomnost otopných zařízení nutně nevylučuje obytnou funkci, v podstatě ji, už pro povahu zachycených reliktů, nepředpokládáme. Lidé vykonávající službu na hradě mohli bydlet v osadě na Bartolomějském ostrově, který se nachází v blízkém sousedství hradu. Ve 13. století byl ostrov dle archeologických nálezů již stabilně osídlen (Dejmal-Hoch, v tisku).
Častý nález náležící zejména ke třetí fázi budování předhradí představují spodní části vyplétaných plotů. Jejich osnovu zpravidla tvořily svislé tyče o průměru 0,03-0,08 m, které byly do země zabodány v pravidelných rozestupech 0,15-0,3 m. Mezi ně pak byly vpletený ohebné pruty.
Jak vypadalo předhradí v mladších obdobích (od 14. století), nedokážeme rekonstruovat. Ve zkoumané ploše se podařilo zachytit pouze ojedinělé objekty, které se snad hlásí do 14. století. Určitý posun v poznání přinesly recentní zásypy v jižním křídle zámku. Zde se podařilo zachytit průběh zděné hradby vymezující v těchto místech předhradí. Hradba byla v úrovni základového zdiva kamenná, nadzemní zdivo bylo vyzděno z cihel. Stejnou technikou byla zbudována i branská věž, jejíž pozůstatky se dnes nacházejí v průjezdu východního křídla. Tato starším bádáním jediná správně rozpoznaná část středověkého hradu představovala vstup do předhradí v jeho pozdně gotické fázi. O zástavbě pozdně středověkého předhradí se můžeme jen dohadovat. Pravděpodobně až v renesanci byly zbudovány sklepy, které se nacházejí pod jižní částí východního křídla a východní částí křídla jižního. Této stavební fázi přisuzujeme i vznik zmíněné schodišťové věže a zakomponování středověké hradby jádra do nové budovy.
Vývoj na předhradí se uzavřel v první polovině 18. století, kdy bylo nově zbudováno barokní jižní křídlo. U hradů, které přerostly v zámek, je to jev poměrně častý. Stísněné podmínky hradního jádra již nevyhovovaly nárokům na rezidenční bydlení, a tak byly nové zámecké budovy stavěny na většinou prostornějších a méně zastavěných předhradích. To, že původní jádro hradu zcela ztratilo význam, dokládá jeho postupné opouštění. Sehrály vtom podstatnou úlohu i události třicetileté války, během níž byl hrad několikrát silně poškozen.
Hmotná kultura
Vzhledem k tomu, že v prostoru hradního jádra byla převážná část archeologických terénů až na zdi zničena mladšími zásahy, pochází většina artefaktů z prostoru předhradí. Zde se vyskytuje široká kolekce nálezů od kuchyňské a stolní keramiky, přes nejrůznější nástroje (hřebla, srpy, nože, atd.) až po militaria (šipky, ježci). Zajímavý je minimální počet stavebních kování a hřebíků, drtivá většina spojů byla provedena tesařsky. Velkou skupinu tvoří předměty z organických materiálů. Ze dřeva jsou především části skládaných misek, soustružených talířů, lžíce i soustružený kalamář. Kožené předměty zastupují především části obuvi a drobné kožené odřezky. Výjimku představuje část drhaného řemínku s bronzovou přezkou a nášivkami z bronzových plíšků, snad původně součástí knižního kování.
Datace
Datace celého souvrství vytvořeného v prostoru předhradí zůstává klíčovou otázkou. Z nalezených dřevěných prvků bylo odebráno velké množství vzorků pro dendrochronolo-gické určení. První získaná data kladou počátky hradu do 40. let 13. století. Zatím nejmladší data se hlásí do druhé poloviny 13. století. Tomu odpovídá i nálezový soubor keramické sekvence. Zkoumaná stratigrafie vznikala na předhradí od 40. let 13. století do doby kolem roku 1300. Definitivní datování bude upřesněno po analýzách všech dendrochronologických vzorků a po celkovém zpracování nálezového fondu. Stratigrafie předhradí vykazuje velkou dynamiku. Otázku, proč dochází k tak razantnímu nárůstu terénu, musíme spojovat v prvních fázích se snahou vyrovnat se s nebezpečím záplav. Při takto rychlém nárůstu terénu se základové a spodní části staveb velmi brzo nacházely pod úrovní okolního pochozího terénu. Předpokládáme, že po svém zániku bylyjednotlivé konstrukce/stavby rozebírány, což
135
dokládá i velké množství opracovaných dřevěných prvků nacházených přímo ve vrstvách. Vzhledem k tomu, že spodní úrovně staveb se dostaly pod úroveň okolního terénu, byly rozebrány jen části nadzemní a základy byly ponechány na místě. Stavby jsou ve vzájemných superpozicích, nedrží se jednotné orientace. Při vynesení průběhu jednotlivých plotů i staveb se ukazuje, že komunikační schéma bylo silně proměnlivé a nedodržovalo žádný řád.
Stratigrafický vztah předhradí a hradního jádra pro nej starší období je zničen příkopem obtáčejícím hradní jádro. I z tohoto důvodu nedokážeme říci, zda předhradí původně přiléhalo přímo k jádru, nebo od něho bylo příkopem odděleno už od prvopočátku.
Závěr
Výzkum na zámku ve Veselí nad Moravou přinesl svými objevy nejen důležité informace o genezi objektu samotného, ale odkryvem v jižní části nádvoří také umožňuje blíže poznat podobu hospodářské složky hradu v druhé polovině 13. století. Jedinečné zachování organických pozůstatků dokládá podobu, stavební úroveň a prostorové vztahy jednotlivých objektů. Při bližším studiu jednotlivých staveb je zřejmé, jak obrovské množství důležitých údajů se ztrácí při archeologizaci probíhající na „suchých" lokalitách. Nestandardní přírodní podmínky ovlivnily podobu předhradí, kde až příliš rychle docházelo k opouštění starých a vzniku nových staveb. Předpokládáme, že komplexní vyhodnocení lokality jako celku přinese nový pohled na podobu hospodářských předhradí.
Lokalita má také značný potenciál v enviromentálním výzkumu. Kromě standardních přírodních věd, které snad již patří k povinné výbavě každého archeologického výzkumu (geologie, zoologie, analýza makrozbytků), byla zapojena také palynologie a mikromor-fologie, jež má osvětlit vznik a proces formování uloženin. Dochované dřevěné odštěpky a konstrukce umožňují využívat dendrológie a dendrochronologie. Po komplexním zhodnocení lokality tedy bude objasněn nejen samotný vývoj, podoba a funkce jednotlivých částí hradu ve Veselí nad Moravou, ale bude také možné nahlédnout do jeho vnitřní ekologie s návazností na přírodní prostředí bezprostředního okolí.
Tento text vznikl v rámci grantového projektu Grantové agentury České republiky P405/11/1729 Veselí nad Moravou - středověký hrad v říční nivě.
Prameny
AČ IV: Archiv český čili staré písemné památky české i morawské, sebrané z archivůw domácích i cizích
IV (Palacký, F., ed.). Praha 1846. AČ VII: Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích VII
(Kalousek, J., ed.). Praha 1887. ARCHIV ČESKÉHO VELKOPŘEVORSTVÍ MALTSKÉHO ŘÁDU (1085-1526). Komenda Grobniki
(Gröbnig), www.monasterium.net, cit. 1. 2. 2010. CDB V/l: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/l. 1253-1264 (Šebánek, J.-Dušková, S.,
edd.). Pragae 1974.
CDM IX: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX. 1356-1366 (Brandl, V, ed.). Brünn 1875. ESCHENLOER: Peter Eschenloer's Geschichten der Stadt Breslau: Oder, Denkwürdigkeiten seiner Zeit:
vom Jahre 1440 bis 1479 I (Kunisch, G. J., ed.). Breslau 1827. FRB IV: Fontes rerum Bohemicarum IV (Emier, J., ed.). Praha 1884. FRB V: Fontes rerum Bohemicarum V (Emier, J., ed.). Praha 1893.
KP III/2: Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové. Tomus III. Pars altera. Půhony
Olomoucké 1437-1448 (Brandl, V, ed.). Bruna: 1880. ZBYTKY REGISTER: Zbytky register králův římských a českých z let 1361-1480 (Sedláček, A., ed.). Praha
1914.
ZDO I: Moravské zemské desky Olomoucké. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren (1348-1466). Olmützer Cuda (Chlumecky, R-Chytil, J.-Demuth, K-Wolfskron, A., edd.). Brünn 1856.
Literatura
DEJMAL, M.-HOCH, A., v tisku: Veselí nad Moravou (okr. Hodonín) Bartolomejské náměstí pare. č. 1010/1, PV 52.
136
DEJMAL, M.-MERTA, D., 2009: Veselí nad Moravou (okr. Hodonín) Zámecká ulice č. p. 14, PV 50,446-447.
- v tisku: Veselí nad Moravou (okr. Hodonín) Zámecká ulice č. p. 14, PV 52.
HURT, R-NĚMEČEK, B., 1973: Veselí nad Moravou dějiny města. Brno-Veselí nad Moravou. KAŠPÁRKOVÁ, S., 2005: Veselí nad Moravou zámek. Stavebně-historický průzkum, www.wesels.eu, cit. 1. 2. 2010.
PLACEK, M., 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha.
- 2007: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Dodatky. Praha.
PLACEK, M.-FUTÁK, R, 2010: Tvrdišovci - potomci hodonínského kastelána Tvrdišeho a jejich místo v dějinách Moravy. In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám, 593-607. Praha. POKLUDA, Z., 1991: Veselí nad Moravou v době Šternberků, JM 30, 287-290.
- 1993: Hrad a panství Uherský Ostroh, Slovácko XXXV, 155-169.
SEDLÁŘ, J., 1999: Umělecké památky. In: Veselsko. Vlastivěda moravská. Sv. 66 (Nekuda, V, ed.), 395-483. Brno.
VÁLKA, J., 1991: Dějiny Moravy. Díl 1. Středověká Morava. Vlastivěda Moravská. Nová řada. Svazek 5. Brno.
Zusammenfassung
Die Grabung der Burg in Veselí nad Moravou
In den Jahren 2008 bis 2010 erfolgte auf dem Schloss in Veselí nad Moravou (Wessely an der March) eine archäologische Rettungsgrabung. Die ursprüngliche Burg (erste Erwähnung 1256) wurde zum Schutz der dortigen Furt errichtet und befand sich wohl auf der Halbinsel der March. Heute wird dieser Raum von einem vierflügeligen Barockschloss eingenommen. An der Nordseite des Hofes und außerhalb des Nordflügels ist es gelungen, die Reste einer Kernburg aus der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts zu erfassen. Ab dem zweiten Viertel des 14. Jahrhunderts war der Kern von einem Zwinger umgeben. An den Zwinger schloss dann ein Graben mit gemauerter Kontereskarpe an. Im Südteil des Hofes gelang es, eine mächtige Schichtenfolge freizulegen, die den Funden und dendrologischen Daten nach ganz im 13. Jahrhundert entstanden war und insgesamt drei Phasen hatte. Die erste Phase war die Umfriedung mit einer Pfahlreihe, und das Gelände im Innern wurde zum Schutz gegen Hochwasser aufgeschüttet. In der zweiten Phase wurde eine neue Umfriedung errichtet, die teilweise auch aus Pfählen, aber auch aus waagerechten Balken bestand, in deren ausgesparte Rillen Bretter geschoben wurden. In der dritten Phase kommt es zu einer Erweiterung der Vorburg, da das Gelände bereits so stark angewachsen war, sodass keine Überschwemmungsgefahr mehr bestand. Im Rahmen der Vorburg fanden wir die Überreste von 16 Holzbauten verschiedener Konstruktion. Am häufigsten waren Blockbauten, von denen es insgesamt acht gab. Zwei Bauten hatten Wände aus Flechtwerk und das Dach wurde von Pfählen getragen. Von weiteren zwei haben sich dann Bretterfußböden erhalten. Die Bauten dienten als Wirtschaftsgebäude und lediglich bei drei waren wir dazu in der Lage, ihre Funktion festzustellen. Ein Blockhaus enthielt einen Lebensmittelherd, weswegen wir annehmen, dass es sich dabei um die Burgbäckerei handelte. In einem weiteren Blockhaus gelang es, auf dem Fußboden eine Strohschicht zu entdecken, auf welcher Holzmistgabeln lagen. Diesen Bau interpretieren wir als Heuschober. Der letzte der Bauten, deren Zweck uns bekannt ist, sind Stallungen. Sie hatten zwei Phasen, der Fußboden war sandig und die Wände befanden aus lehmbeworfenem Flechtwerk. Das Dach wurde von Pfosten getragen. Auf dem Fußboden lag eine Schicht Mist mit Pferdehaarresten, dort fand man auch Teile eines Pferdegeschirrs. Wie die Bebauung der Vorburg in späteren Perioden aussah, wissen wir nicht. Wir kennen lediglich ihre Befestigung aus der Spätgotik. Eine Mauer aus Stein und Ziegeln wurde auf die gleiche Art und Weise von einem gemauerten Wehrturm im Osten ergänzt. Die Grabung auf dem Schloss in Veselí nad Moravou präzisiert unsere Vorstellungen über das Aussehen der nicht gemauerten Bebauung in der Vorburg aus der Zeit der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts beträchtlich und hat dem Umfang der freigelegten Lagen nach für entsprechende Objekte in Mitteleuropa keine Parallele.
137
Seznam autorů
PhDr. Ján Beljak, Ph.D., AÚ SAV, Zvolen
Ing. Pavel Bolina, CSc, Praha
Dušan Cendelín, Vizovice
Bc. Miroslav Dejmal, Archaia Brno, o. p. s.
Mgr. Denisa Divileková, Muzeum mesta Bratislavy, NKP hrad Devín
prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc, ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.
PhDr. Dagmar Frolíková-Kaliszová, ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.
Mgr. Katarína Harmadyová, Muzeum mesta Bratislavy, NKP hrad Devín
Mgr. Josef Hložek, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
Mgr. Petr Holub, Archaia Brno, o. p. s.
Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D., Historický ústav AV ČR, Brno, v. v. i. Mgr. Václav Kolařík, Archaia Brno, o. p. s. doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc, ARÚ AV ČR, Brno, v. v. i. RNDr. Roman Křivánek, ARÚ AV ČR, v. v. i., Praha
Ing. Miloš Kudrnovský, Projekční ateliér pro dokumentaci, průzkum a obnovu staveb, Dvůr Králové n. L.
PhDr. Pavol Maliniak, Ph.D., Katedra historie, FHV UMB v Banskej Bystrici
Mgr. Jana Mazáčková, ÚAM FF MU, Brno
PhDr. Petr Menšík, Ph.D., Katedra archeologie FF ZČU v Plzni
David Merta, Archaia Brno, o. p. s.
prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc, ÚAM FF MU, Brno
Mgr. Martin Mino, KPÚ Banská Bystrica
PhDr. Bořivoj Nechvátal, CSc, ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.
Mgr. Noémi Pažinová, Ph.D., Katedra archeologie, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Mgr. Marek Peška, Archaia Brno, o. p. s.
PhDr. Dalibor Prix, CSc., Ústav historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě
Mgr. Michal Rak, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni Josef Svejnoha, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni Mgr. Renata Tišerová, NPÚ ú. o. p. v Liberci PhDr. Zdeněk Vácha, NPÚ ú. o. p. v Brně JUDr. Jiří Varhaník, Praha
Mgr. Renata Veselá, Katedra archeologie FF ZČU v Plzni Ing. Jan Vinař, MURUS, Praha Radim Vrla, NPÚ ú. o. p. v Kroměříži
303
Zkratky
Prameny
AČ
AKČ
BR
CDB
CDM
CDS
CIM
DRC
DD DZM DZV FRB G-M II
KP LC
MGH SS
NH
NK
RBM RDP RI
RTT SUB V-H ZDB ZDO
Literatura
AH AR
AVANS
AVJČ
BMD
CaBe
CB
CMB
ČČH
ČsČH
ČMM
ČMMZ
ČNM A
ČSPS
304
Archiv český Archiv Koruny české Berní rula
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae Codex diplomaticus Silesiae Codex iuris municipalis
Decem registra censům bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente -Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými Desky dvorské Desky zemské menší Desky zemské větší
Fontes rerum Bohemicarum - Prameny dějin českých
Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens und seiner einzelnen Fürstenthümer im Mittelalter II (C. Grünhagen-H. Markgraf eds.) Knihy půhonné
Libri confirmatium ad benefícia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim
Monumenta Germaniae Historica Scriptores
Schlesische Nekrologien. Nekrologium des Stifts Heinrichau
Schlesische Nekrologien. Nekrologium des Stifts Kamenz
(obě In: Zeitschrift des Vereines für Geschichte und Alterthum Schlesiens IV,
1862, 278-337, W. Wattenbach ed.)
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae
Registra decimarum papalium - Registra desátků papežských z diocezí pražské
Regesta Imperii
Reliquiae tabularum terrae
Schlesisches Urkundenbuch
Geschichtsquellen der Grafschaft Glatz
Moravské zemské desky brněnské
Moravské zemské desky olomoucké
Archaeologia historica
Archeologické rozhledy
Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku
Archeologické výzkumy v jižních Čechách
Brno v minulosti a dnes
Castrum Bene
Castellologica bohemica
Castella Maris Baltici
Český časopis historický
Československý časopis historický
Časopis Matice moravské
Časopis Moravského muzea (Moravského zemského muzea), Vědy společenské Časopis Národního muzea, řada A historická Časopis Společnosti přátel starožitností
ČSM B Časopis Slezského muzea, série B - vědy historické
ČSZM B Časopis Slezského zemského muzea, série B - vědy historické
ČSPSČ Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze (1893-1926);
Časopis Společnosti přátel starožitností československých (1927-1938)
HČ Historický časopis
HG Historická geografie
ITM Internationale Tagungen in Mikulčice
JM Jižní Morava
LCI Lexikon der christlichen Ikonographie. Ed. E. Kirschbaum. Rom-Freiburg-Basel-Wien 1990
LE Libri erectionum archidiocesis Pragensis
LTK Lexikon für Theologie und Kirche 4. Freiburg-Basel-Rom-Wien 1995
MAG Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien
MVP Muzejní a vlastivědná práce
OSN Ottův slovník naučný
PA Památky archeologické
PHS Právněhistorické studie
PRP Průzkumy památek
PSČ Památky středních Čech
P V Přehled výzkumů AÚ ČS AV v Brně (od r. 1993 ARÚ AV ČR v Brně)
SbČSSA Sborník Československé společnosti archeologické (při ČSAV)
SBM Studien zum Burgwall von Mikulčice
SbNM A Sborník Národního muzea, řada A - Historie
SlAnt Slávia Antiqua
SlArch Slovenská archeológia
SM Severní Morava
SPFFBU C Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada C, historická
SPFFBU E Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E, archeologicko-klasická
SPFFBU F Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, uměnovědná
SPFFBU M Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada M, archeologická
S VPP Sborník vlastivědných prací z Podblanicka
SZM Sborník Západočeského muzea v Plzni
ŠZ Studijné zvesti
VSV Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských
VVM Vlastivědný věstník moravský
ZPP Zprávy památkové péče
ZbSNM Zborník Slovenského národného múzea
Instituce a další zkratky
AP SZM Archeologické pracoviště Slezského zemského muzea, Opava
ARÚ AV ČR Archeologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.
AÚ Archeologický ústav
AV ČR Akademie věd České republiky, v. v. i.
BRD Bundesrepublik Deutschland - Spolková republika Německo (SRN)
CMS Centrum medievistických studií, Praha
CMTF Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
č. j. číslo jednací
ČSAV Československá akademie věd
ČSSA Československá společnost archeologická při ČSAV
ČVS čelní vyhřívací stěna (u kachle)
FF UK Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
FF UKF Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre
FF UKO Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
FF ZČU Filozofická fakulta Západočeské univerzity
FF, FIF Filozofická fakulta
FH V UMB Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici
FPF SU Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě
GAČR Grantová agentura České republiky
305
GDR	DDR - Deutsche Demokratische Republik (NDR - Německá demokratická republika)
inv. č.	inventárni číslo
k. ú.	katastrálni území
KA FF UKO	Katedra archeológie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislave
KNM	Knihovna Národního muzea, Praha
KÖH	Kulturális Orokségvédelmi Hivatal Budapest, Tervtár/Konyvtár (Kutatási Osztály) -
	Úřad na ochranu kulturního dědictví, Oddělení map/Knihovna (Oddělení výzkumu)
KPÚ	Krajský pamiatkový úrad
MK	Ministerstvo kultury, Praha
MZM	Moravské zemské muzeum, Brno
MŠMT	Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Praha
MU	Masarykova univerzita, Brno
MMB	Muzeum města Brna
MVS	Muzejní a vlastivědná společnost v Brně
MZA	Moravský zemský archiv v Brně
MZM	Moravské zemské muzeum
nedat.	nedatováno
nepubl.	nepublikovaný
NM	Národní muzeum, Praha
NÖ	Niederösterreich, Dolní Rakousy, Rakousko
NPÚ, ú. o. p.	Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště
NŘ	Nová řada
NS	nálezová správa
NZ	nálezová zpráva
o. p. s.	obecně prospěšná společnost
OM	Okresní muzeum
00	Oberösterreich, Horní Rakousy, Rakousko
OSP	Okresní stavební podnik
OSSPPOP	Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci
p. B.	politischer Bezirk (Rakousko)
pare. č.	parcela číslo
PrFUK	Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
RGZM	Römisch-Germanisches Zentralmuseum Mainz (BRD)
rkp.	rukopis
SAHI	Slovenský archeologický a historický inštitút
SAV	Slovenská akadémia vied, Nitra
SHP	stavebněhistorický průzkum
SNG	Slovenská národná galéria, Bratislava
SNM	Slovenské národné múzeum, Bratislava
SObA	Státní oblastní archiv
SOkA	Státní okresní archiv
SPS	Společnost přátel starožitností
SU	Slezská univerzita v Opavě
SÚRPMO	Státní ústav rekonstrukce památkových měst a objektů
ŠA MV SR BB	Štátny archív Ministerstva vnútra Slovenskej republiky v Banskej Bystrici
ŠGÚDŠ	Štátny geologický ústav Dionýza Štúra, Bratislava
ŠOkAB	Štátny okresný archív v Banskej Štiavnici
ŠUBA	Štátny ústredný banský archív v Banskej Bystrici
ŠÚPS	Štátny ústav pamiatkovej starostlivosti
ÚAM FF MU Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno	
UAPP	Ústav archeologické památkové péče
Uhm	Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity
	v Opavě
UJEP	Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
UK	Univerzita Karlova v Praze (též KU)
UKF	Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
UKO	Univerzita Komenského v Bratislave
ulož.	uloženo
UP	Univerzita Palackého v Olomouci
ÚPRAV	Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF KU v Praze
306
VŠVU	Vysoká škola výtvarných umení, Bratislava
vz	výzkumný záměr
ZA	Zemský archiv v Opavě
ZČM	Západočeské muzeum v Plzni
ZČU	Západočeská univerzita v Plzni
ZIP	Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek
zsv	zaniklá středověká vesnice
zvso	Zemská vláda slezská v Opavě
307
Obsah
STŘEDOVĚKÉ FORTIFIKACE
Tomáš Durdík: K problematice možného ovlivnění středoevropské hradní architektury křížovými výpravami do Svaté země.................................................. 7
Jiří Varhaník: Zřícenina jako součást pozemku........................................... 27
Zdeněk Měřínský: Hrad Rokštejn (k. ú. Panská Lhota, město Brtnice, Morava). Výsledky
archeologického výzkumu 1981-2010 a jeho další perspektivy......................... 37
Jan Vinař: Hrad Rokštejn. Oprava a konzervace v letech 2002-2010......................... 51
Jana Mazáčková: Obléhací postavení u hradu Rokštejna................................... 61
Pavel Bolina-Dušan Cendelín: Úloha hradů Lukov a Brumov v systému komunikací východní
Moravy......................................................................... 87
Dalibor Janiš-Zdeněk Vácha-Radim Vrla: Poznámky ke stavebnímu vývoji hradu v Uherském
Ostrohu v období pozdní gotiky a rané renesance....................................109
Miroslav Dejmal-David Merta: Výzkum hradu ve Veselí nad Moravou......................125
Petr Holub: K lokalizaci letního sídla markraběte Jana Jindřicha v Brně - Králově Poli.........139
Václav Kolařík-David Merta-Marek Peška: Ke stavební dispozici areálu bývalého benediktinského opatství v Třebíči........................................................153
Pavel Kouřil-Dalibor Prix: Drobné středověké opevnění v Hradci, okr. Jeseník...............165
Drahomíra Frolíková- Kaliszová: Nové poznatky k vývoji příčného opevnění Pražského hradu
- výsledky výzkumu ve Středním křídle Pražského hradu v roce 2010...................177
Bořivoj Nechvátal: K středověkému opevnění Vyšehradu..................................193
Josef Hložek-Roman Křivánek-Petr Menšík: Kozí Hrádek, okr. Tábor. Předhradí nebo hospodářské zázemí?................................................................223
Miloš Kudrnovský-Josef Švejnoha-Renata Tišerová-Renata Veselá: Geodetické zaměření
stávajícího stavu a projekt obnovy zříceniny hradu Hamrštejna.........................243
Katarína Harmadyová-Denisa Divileková: Hrad Devín - najnovšie výsledky výskumu na
hornom hrade...................................................................253
Ján Belj ak-Pavol Maliniak-Noémi Pažinová: Zvolenský Pustý hrad vo svetle archeologického
bádania (od amatérskych výkopov až po začiatok systematického výskumu).............265
Michal Rak: Možnosti archeologického poznání novodobých polních fortifikací na příkladu
lokality z 30. let 20. století.........................................................279
Martin Mino: Niekolko postrehov k fortifikačným prvkom miest stredoslovenskej banskej
oblasti..........................................................................289
SEZNAM AUTORŮ.................................................................303
ZKRATKY..........................................................................304
309
Dosavadní celostátní konference k problematice historické archeologie a jejich publikace:
Bisherige Tagungen zur Problematik der mittelalterlichen Archäologie und ihre Schriften:
1. 1969: Praha, Archeologický ústav ČSAV
2. 1970: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea: Časopis MM, LV, 1970, oddíl vědy
společenské, s. 7-119
3. 1971: Uherské Hradiště, Slovácké muzeum, Sborník: Zaniklé středověké vesnice v ČSSR ve světle
archeologických výzkumů 1, 2, Uherské Hradiště 1973
4. 1972: Bratislava, Slovenské Národné muzeum: část příspěvků in: Sborník Slovenského Národného múzea
História 70, 1976
5. 1973: Solenice, Archeologický ústav ČSAV v Praze: Archeologické rozhledy 27,1955, 243-345, 429-446
6. 1974: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea a Okresní středisko státní památkové
péče a ochrany přírody v Olomouci, Archaeologia historica 1, Brno 1976
7. 1975: Hradec Králové, Východočeské muzeum. Sborník: Středověká archeologie a studium počátků měst,
Praha 1977
8. 1976: Mikulov, Regionální muzeum, AH 2, Brno 1977
9. 1977: Nové Vozokany, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 3, Brno 1978 10.1978: Plzeň, Západočeské muzeum, AH 4, Brno 1979
11. 1979: Tábor, Muzeum husitského revolučního hnutí, AH 5, Brno 1980
12. 1980: Košice-Zlatá Idka, Východoslovenské múzeum v Košiciach, AH6, Brno 1981
13.1981: Brno, Historicko-archeologické oddělení Moravského muzea, Archeologický ústav ČSAV, AH 7, Brno 1982
14. 1982: Roudnice n. L., Okresní muzeum Litoměřice, AH 8, Brno 1983
15. 1983: Praha, Muzeum hl. m. Prahy, Urbes mediiaevi- Investigationes archaeologicae, Praha 1984
16. 1984: Nitra, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 10, Brno 1985
17. 1985: Olomouc, Okresní středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, AH 11, Brno 1986
18. 1986: Strážnice, Ustav lidového uměníve Strážnici, AH 12, Brno 1987
19. 1987: Pezinok, Slovenské Národné múzeum v Bratislave, AH 13, Brno 1988
20. 1988: Čelákovice, Okresní muzeum Praha-východ, AH 14, Brno 1989
21. 1989: Tábor, Muzeum husitského revolučního hnutí, AH 15, Brno 1990
22. 1990: Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, AH 16, Brno 1991
23. 1991: Děčín, Památkový ústav v Ústí nad Labem, AH 17, Brno 1992
24. 1992: Čingov, Spišský dejepisný spolok v Levoči, AH 18, Brno 1993
25. 1993: Luhačovice, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, AH 19, Brno 1994
26. 1994: Čelákovice, Městské muzeum v Čelákovicích, AH 20, Brno 1995
27. 1995: Hradec Králové, Muzeum východních Čech, AH 21, Brno 1996
28. 1996: Nitra, Archeologický ústav SAV v Nitře, AH 22, Brno 1997
29. 1997: Prachatice, Muzeum Prachatice, AH 23, Brno 1998
30. 1998: Brno, Muzejní a vlastivědná společnost a Moravské zemské muzeum v Brně, AH 24, Brno 1999
31. 1999: Banská Bystrica, Pamiatkový ústav Bratislava, stredisko Banská Bystrica, AH 25, Brno 2000
32. 2000: Čáslav, Městské muzeum Čáslav a Archeologický ústav AV ČR Praha, AH 26, Brno 2001
33. 2001: Brtnicea Panská Lhota, Muzejnía vlastivědná společnost a Ustav archeologie a muzeologie Filozofické
fakulty Masarykovy univerzity, AH 27, Brno 2002
34. 2002: Opava, Archeologický ústav AV ČR v Brně a Zemské Slezské muzeum v Opavě, AH 28, Brno 2003
35. 2003: Hrabušice, Filozofická fakulta UK v Bratislavě, AH 29, Brno 2004
36. 2004: Telč, Filozofická fakulta MU v Brně, Ustav archeologie a muzeologie, Muzejnía vlastivědná společnost
v Brně, AH 30, Brno 2005
37. 2005: Chrudim,Regionální muzeum v Chrudimi, Město Chrudim, ARÚ KV ČZ, v. v. i., AH 31, Brno 2006
38. 2006: Bardejov-Zlaté, Pamiatkový úrad SR v Bratislave, AH 32, Brno 2007
39. 2007: Teplý Vrch, okr. Rimavská Sobota, AÚ SAV Nitra, AH 33, Brno 2008
40. 2008: Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, AH 34, Brno 2009
41. 2009: Pardubice, Východočeské muzeum v Pardubicích a Univerzita Pardubice, AH 35, Brno 2010
42. 2010: Brtnice u Jihlavy, ÚAM FF MU Brno, AH 36, Brno 2011
Mimo konference: Archaeologia historica 9, Brno 1984
archaeologia historica
ročník 36, 2011, číslo 1
Monotematické číslo přináší příspěvky přednesené na XLII. mezinárodní konferenci archeologie středověku České a Slovenské republiky na téma Člověk před hradbou a za hradbou Brtnice 20.-24. září 2010
Toto číslo připravil Zdeněk Měřínský s redakční radou
Překlady německých resumé Bernd Magar, Eva Zumpfe, anglických abstrakt Irma Charvátová, Tony Long Jazykové korektury Zuzana Doušková (čeština) a Anton Pasienka (slovenština)
Adresa redakce: Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta MU, Arna Nováka 1, 602 00 Brno
Tajemnice redakce Irena Loskotová
Odpovědný redaktor Zdeněk Měřínský Technická spolupráce Irena Loskotová a Miroslava Pluháčková
Zhotovila tiskárna Didot, spol. s r. o., Brno Náklad 1 000 výtisků
Vydává Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, IČ 00216224 vychází dvakrát ročně, toto číslo vychází 20. 6. 2011 Časopis je evidován MK ČR pod č. E 19435
ISSN 0231-5823