Rituál smrti a sociální praxe ve věku konfesí: historicko-antropologická perspektiva

MALÝ, Tomáš. Rituál smrti a sociální praxe ve věku konfesí: historicko-antropologická perspektiva. Sociální studia. Brno: Masarykova univerzita, 2011, roč. 8, č. 2, s. 15-33. ISSN 1214-813X.

Základní údaje

• Originální název: Rituál smrti a sociální praxe ve věku konfesí: historicko-antropologická perspektiva
• Název anglicky: Death Ritual and Social Practice in the Age of Confessions: The Perspective of Historical Anthropology
• Autoři: MALÝ, Tomáš (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Sociální studia, Brno, Masarykova univerzita, 2011, 1214-813X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60101 History
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/11:00053384
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Rituály smrti;raný novověk;antropologické přístupy;konflikty o pohřby;města;konfesionalizace
• Klíčová slova anglicky: Rituals of death;early modern period;anthropological approaches;burial disputes;towns;confessionalisation
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Historický výzkum umírání a smrti je již dlouhou dobu ovlivňován sociologickými a antropologickými přístupy. Přesto se teprve zhruba od 80. let minulého století historikové zabývají též otázkou sociálního užití smrti, tématem, jež hraje významnou roli v historickém bádání posledních let. To se totiž mj. soustředilo na problematiku rituálů smrti jako prezentace a rekonstrukce sociálního řádu. Epocha raného novověku, která je předmětem této studie, se ovšem vyznačovala řadou specifik, v daném kontextu především významem konfesijního faktoru jako výsledku evropské reformace. Pohřby a rituály smrti se následně často stávaly jednou z oblastí, v nichž byla vyjadřována konfesijní identita. Především v konfesijně smíšených regionech, zejména ve městech, se proto v případech vyhrocení situace jednotlivé (konfesijně definované) komunity snažily napadat rituály jiných konfesí za účelem potvrzení vlastní čistoty a správnosti vyznání. Právě v těchto momentech lze i na příkladu raněnovověké společnosti pozorovat některé ze základních antropologických principů: Členství v komunitě hrálo nanejvýš důležitou úlohu a začlenění do ní prostřednictvím tradičního rituálu a ctnostného pohřbu garantovalo též stálé místo ve společenství křesťanů (věřících); naopak separace a vyloučení měly za následek zamezení symbolickému kontaktu mezi zemřelými a žijícími, bez něhož nebylo možno dosáhnout spásy.

Anotace anglicky

Historical research on death and dying has been inspired by sociological and anthropological approaches for a long time. However, the theme of the social use of death in the early modern period rarely came up until the 1980s. This perspective emphasizes the problems of death and death rituals as a presentation and reconstruction of social order. The early modern period had many specific characteristics, one of which was the significance of confessions, as a result of the European Reformation. Consequently, burials and death rituals often became part of a sphere, in which confessional identity was expressed. In confessionally-mixed regions – mainly in towns – the (confessionally-defined) communities tried to attack the rituals of other confessions in order to ensure their own purity. Thus, basic anthropological principles can be observed in early modern society: membership in a community played the most important role and one's incorporation in it through traditional rituals and a proper burial were seen as guaranteeing one's perpetual membership in the society of Christians; separation and exclusion, on the contrary, led to the prevention of symbolic contact between the dead and the living, without which there was no salvation.