J 2011

Výsledky multimodální léčby glioblastoma multiforme: konsekutivní série 86 pacientů diagnostikovaných v letech 2003–2009

LAKOMÝ, Radek, Pavel FADRUS, Pavel ŠLAMPA, Tomáš SVOBODA, Leoš KŘEN et. al.

Basic information

Original name

Výsledky multimodální léčby glioblastoma multiforme: konsekutivní série 86 pacientů diagnostikovaných v letech 2003–2009

Name (in English)

Multimodal treatment of glioblastoma multiforme: results of 86 consecutive patients diagnosed in period 2003-2009

Authors

LAKOMÝ, Radek (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution), Pavel FADRUS (203 Czech Republic, belonging to the institution), Pavel ŠLAMPA (203 Czech Republic, belonging to the institution), Tomáš SVOBODA (203 Czech Republic, belonging to the institution), Leoš KŘEN (203 Czech Republic, belonging to the institution), Eva LŽIČAŘOVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution), R. BELANOVÁ (203 Czech Republic), Ivana ŠIKOVÁ (203 Czech Republic), Alexandr POPRACH (203 Czech Republic, belonging to the institution), Monika SCHNEIDEROVÁ (203 Czech Republic), M. PROCHÁZKOVÁ (203 Czech Republic), Jiří ŠÁNA (203 Czech Republic, belonging to the institution), Ondřej SLABÝ (203 Czech Republic, belonging to the institution), Martin SMRČKA (203 Czech Republic, belonging to the institution), Rostislav VYZULA (203 Czech Republic, belonging to the institution) and Marek SVOBODA (203 Czech Republic, belonging to the institution)

Edition

Klinická onkologie, Brno, Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, 2011, 0862-495X

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Článek v odborném periodiku

Field of Study

30211 Orthopaedics

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14110/11:00053886

Organization unit

Faculty of Medicine

Keywords (in Czech)

glioblastoma multiforme; chemoterapie; radioterapie; přežití; toxicita

Keywords in English

glioblastoma multiforme; chemotherapy; radiotherapy; survival; toxicity

Tags

Reviewed
Změněno: 2/2/2012 16:02, Mgr. Michal Petr

Abstract

V originále

Glioblastoma multiforme patří k nejčastějším primárním nádorům mozku u dospělých. Standardní léčba spočívá v maximální resekci nádoru, adjuvantní konkomitantní chemoradioterapii a následné chemoterapii s temozolomidem. Tento postup zlepšuje medián celkového přežití ve srovnání se samotnou radioterapií. Soubor pacientů a metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili konsekutivní soubor pacientů s histologicky potvrzeným glioblastomem, kteří v období od ledna 2003 do prosince 2009 podstoupili po primárním chirurgickém zákroku konkomitantní radioterapii (1,8–2,0 Gy/den, plánováno celkem 60 Gy) s chemoterapií (temozolomid 75 mg/m2/den) s následným záměrem podání 6 cyklů adjuvantní chemoterapie (temozolomid 150–200 mg/m2 D1–5, interval 28 dní). Primárním cílem bylo zhodnotit vliv klinických faktorů a použité léčby na základní parametry přežití, jako je čas bez progrese onemocnění (PFS) a celkové přežití (OS). Dále jsme se zaměřili na toxicitu léčby a vyhodnocení její bezpečnosti. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno celkem 86 pacientů. Medián věku byl 56 let (rozmezí 24–69), převažovali muži (60 %). Většina pacientů byla v době zahájení chemoradioterapie v dobrém fyzickém stavu, u více než 80 % byl performance status (PS) 0–1. U 20 % pacientů byla iniciálně provedena makroskopicky totální resekce nádoru, v 65 % subtotální resekce, v 9 % parciální resekce a v 6 % se jednalo pouze o biopsii. Medián PFS byl 7,0 měsíců (2,0–35,5), medián OS byl 13,0 měsíců (2,5–70,0). Pooperační PS, rozsah resekce a absolvování plánované konkomitantní léčby bez nutnosti její redukce měly statisticky signifikantní vliv na PFS i OS. Medián PFS a OS byl u pacientů s PS 0, 1 a 2 22,0, 7,0 a 6,0 měsíců v případě PFS (p = 0,0018) a 32,0, 13,0 a 9,0 měsíců v případě OS (p = 0,0023). Pacienti, u kterých bylo dosaženo totálního odstranění tumoru, měli delší PFS (14,0 vs 6,0 měsíců, HR = 0,5688, p = 0,0301) i OS (23,0 vs 12,0 měsíců, HR 0,4977, p = 0,0093), stejně jako pacienti, kteří absolvovali konkomitantní chemoradioterapii bez výraznější redukce. Pokud celková dávka radioterapie přesáhla 54 Gy, byl PFS 8,0 vs 3,0 měsíce (HR = 0,3313, p = 0,0001) a OS 15,0 vs 5,0 měsíce (HR = 0,1730, p < 0,0001). Podobně pokud počet dnů chemoterapie přesáhl 40, byl PFS 8,0 vs 5,0 měsíců (HR = 0,5300, p = 0,0023) a OS 17,0 vs 9,5 měsíců (HR = 0,5943, p = 0,0175). Věk, pohlaví a lokalizace nádoru nedosáhly statistické významnosti. U hematologické toxicity hodnocené 3. nebo 4. stupněm závažnosti (grade 3 nebo 4) byla relativně často zaznamenána trombocytopenie (9 %), leukopenie (6 %), neutropenie (6 %) a selektivní lymfopenie (25 %). U nehematologické toxicity jednoznačně dominovaly tromboembolické příhody (12 %). Toxicita byla častější především u pacientů s horším PS (PS 2). V léčbě recidivy nebo progrese onemocnění přinášel pacientovi benefit zejména neurochirurgický výkon (OS 24,0 vs 12,5 měsíce, HR = 0,5325, p = 0,0111). Závěr: Performance status, rozsah resekce, úspěšné podání většiny plánované dávky konkomitantní chemoradioterapie a možnost chirurgického řešení případné recidivy/ progrese onemocnění významně ovlivnily prognózu našich pacientů s glioblastomy. Dle našich zkušeností má být hlavním faktorem pro rozhodování o typu použité léčby především celkový stav nemocného. Léčba maligních gliomů vyžaduje multidisciplinární přístup.

In English

Glioblastoma multiforme is the most common malignant primary tumor of the brain in adults. Standard therapy consists in maximal surgical resection and adjuvant concurrent chemoradiotherapy and adjuvant therapy with temozolomid. This approach improves survival in comparison with postsurgical radiotherapy alone. Patients and Methods: Consecutive patients with histologically confirmed glioblastoma multiforme in the period from January 2003 to December 2009 underwent postoperative radiotherapy (1.8–2.0 Gy/d, total of 60 Gy) plus concurrent daily chemotherapy (temozolomide 75 mg/m2/d), followed by 6 cycles of temozolomide (150 to 200 mg/m2 for 5 days, every 28 days) and were analyzed retrospectively. The primary end point was to describe the correlation between known clinical factors, treatment and progression free survival (PFS) and overall survival (OS). We assessed the toxicity and safety of the chemoradiotherapy. Results: Eighty-six patients (median age, 56 years; 60% male) were included. Most of them (> 80%) were of performance status (PS) 0-1 at the beginning of chemoradiotherapy. Total macroscopic resection was performed in 20% of the patients, subtotal in 65%, partial in 9%, and just biopsy in 6%. Median PFS was 7.0 months (2.0–35.5), median OS was 13.0 months (2.5–70). Postoperative performance status (PS), the extent of resection, and administration of planned treatment without reduction had statistically significant influences on PFS and OS. Median PFS and OS were 22.0, 7.0 and 6.0 months for PFS (p = 0.0018) in patients with PS 0, 1 and 2 respectively and 32.0, 13.0 and 9.0 months for OS (p = 0.0023). Patients with total removal of tumor had longer PFS (14.0 vs 6.0 months, HR = 0.5688; p = 0.0301) and OS (23.0 vs 12.0 months, HR 0.4977; p = 0.0093), as did patients without dose reduction of radiotherapy and/or chemotherapy. Patients with radiotherapy dose of over 54 Gy had PFS 8.0 vs 3.0 months (HR = 0.3313; p = 0.0001) and OS 15.0 vs 5.0 months (HR = 0.1730; p < 0.0001). Similarly, treatment with concurrent chemotherapy for more than 40 days was also important: PFS 8.0 vs 5.0 months (HR = 0.5300; p = 0.0023) and OS 17.0 vs 9.5 months (HR = 0.5943; p = 0.0175). Age, gender and position of tumor had no significant influence. Treatment-related hematology toxicity grades 3 and 4 occurred relatively often: thrombocytopenia (9%), leukopenia (6%), neutropenia (6%) and lymphopenia (25%). Thrombo-embolic events were dominant in non-hematology toxicity. Serious toxicity occurred mainly in the subgroup of patients with PS 2. Treatment of progression was useful in selected patients. Second surgery was of the most benefit (OS 24.0 vs 12.5 months, HR = 0.5325; p = 0.0111). Conclusion: Postoperative performance status, extent of resection, successful administration of the majority of planned concurrent chemoradiotherapy and possibility of surgical treatment at the time of recurrence correlate with better prognosis for our patients with glioblastoma. Our experience indicates that performance status should be the main factor in decisions about treatment intensity. Treatment of malignant glioma requires a multidisciplinary team.