Rozvoj kompetence k sebeobraně - evaluace programu Sebeobrana pro střední školy

VÍT, Michal. Rozvoj kompetence k sebeobraně - evaluace programu Sebeobrana pro střední školy. Brno: Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, 2011.

Základní údaje

• Originální název: Rozvoj kompetence k sebeobraně - evaluace programu Sebeobrana pro střední školy
• Název česky: Rozvoj kompetence k sebeobraně - evaluace programu Sebeobrana pro střední školy
• Název anglicky: Development of Self-Defence Competences - evaluation of project Self-Defence for High Schools
• Autoři: VÍT, Michal (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Brno, 2011.
• Nakladatel: Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Účelové publikace
• Obor: 50300 5.3 Education
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14510/11:00074569
• Organizační jednotka: Fakulta sportovních studií
• Klíčová slova česky: Kinantropologie; pedagogika; evaluace; vzdělávací projekty; učební výstupy; tělesná výchova; úpoly; sebeobrana; sebeobrana pro střední školy
• Klíčová slova anglicky: Kinantropology; pedagogy; evaluation; study project; learning outcomes; physical education; combatives; self-defence; self-defence for high schools

Anotace

Práce je závěrečnou výzkumnou zprávou shrnující poznatky z výzkumu v oblasti didaktiky sebeobrany v tělesné výchově na středních školách. Jedná se o evaluační studii s exploračním charakterem. Předmětem evaluačního výzkumu byl vzdělávací projekt Sebeobrana pro střední školy (SPSŠ) a učební výstupy studentů z tohoto projektu. Projekt SPSŠ byl vytvořen autorem práce v roce 2009. Cílem práce bylo popsatučební výstupy a rozvoj kompetence k sebeobraně u studentů účastnících se projektu SPSŠ. Sledovány byly učební výstupy v psychomotorické a afektivní oblasti. Práce odpovídá na dvě obecné otázky „jak hodnotit učební výstupy ze sebeobrany“ a „jaký vliv má projekt SPSŠ na rozvoje kompetence k sebeobraně“. Design výzkumu je smíšený. Kvantitativní metody byly využity pro sběr dat o učebních výstupech v psychomotorické oblasti, zejména o úrovni pádové techniky a způsobu obrany studentů v modelových sebeobranných situacích (MSS). Kvalitativní metody byly použity jak pro vyhodnocení dat o učebních výstupech v afektivní oblasti, tak pro analýzu celkových dat a vyvození závěrů práce. Hlavní evaluační metodou učebních výstupů byla expertní analýza s využitím pětičlenného expertního týmu. Shoda expertů byla posuzována pomocí shlukové analýzy. Evaluační studie má význam sumativní i formativní. Výsledky výzkumu rozkryly fungování projektu SPSŠ v pedagogické praxi. Učivo projektu je vhodně vybráno a strukturováno. Při výuce nedošlo k žádným problémům s nastavením časového rozdělení vyučovacích jednotek, postupností nebo návaznosti učiva. Již po páté vyučovací jednotce jsou studenti schopni zvládnout základní pohybovou strukturu tří pádových technik. Nácvik pádů však patří mezi nejméně oblíbenou část výuky sebeobrany a většina studentů má k jejímu nácviku nízkou motivaci. Nízká zábavnost, nepříjemné pocity bolesti a zdlouhavé opakování činí z pádové techniky nejméně atraktivní učivo projektu. V osvojování pádové techniky jsou však značné interindividuální rozdíly. Některé jedince naopak nácvik pádů baví a chtěli by se učit novým, anebo se v naučených pádech zdokonalovat. Vysoce efektivní metodou výuky jsou modelové sebeobranné situace. Potvrzují to učební výstupy studentů v afektivní oblasti. Pro studenty jsou MSS nejemotivnější částí výuky a vytvářejí vysoký potenciál pro učení prožitkem. Ačkoliv jsou modelové situace proti figurantovi silně stresujícím prožitkem, následně hodnotí studenti jejich průběh jako velice zajímavý, užitečný a důležitý pro rozvoj kompetence k sebeobraně. Studenty modelové situace silně zaujaly a sami navrhovali jejich další opakování za změněných podmínek (časové, materiální, personální aj.) s cílem dosáhnout vyšší adaptace na stres a fyzický útok. Řešení obrany proti dospělému útočníkovi však zůstává pro studenty středních škol velmi těžko řešitelným problémem. Výsledek modelových sebeobranných situací nebyl jednoznačný. Výkon dvou ze třech škol byl spíše vyrovnaný. Poměr úspěšné a neúspěšné obrany ve škole A byl 9:9, 1 výsledek nejasný, ve škole B 11:9, 1 výsledek nejasný. Pouze studentky sportovního gymnázia dosáhli výrazně lepšího poměru 7:1. Metodu modelových sebeobranných situací považujeme za vysoce efektivní a doporučujeme jí k dalšímu rozpracování v didaktice úpolů.

Anotace anglicky

The work is a final research report summarising knowledge from the research in the field of self-defence in physical education in secondary schools. It is an evaluation study of exploration character. The subject of the evaluation research was an educational project High school self-defence project HSSP and learning outcomes of students in this project. The HSSP was created by the author of the work in 2009. The aim was to describe learning outcomes in psychomotor and affective domain. The work answers two general questions “how to assess learning outcomes from self-defence” and “what influence the HSSP has got on development of competences in self-defence”. The design of the research is composite. Quantitave methods were used for gathering data about educational outcomes in psychomotor domain, mainly about the level of falling technique and a way of defence of students in self-defence scenario training. Qualitative methods were used for evaluation of data about educational outcomes in affective domain as well as for analysing of overall data and drawing of conclusions from the work. The main evaluative method of educational outcomes was an expert analysis employed by a 5-member expert team. Agreement of experts was evaluated via cluster analysis. The evaluation study is of summative as well as formative significance. The results of the research showed functioning of the HSSP in teacher training practise. The project curriculum was appropriately chosen and structured. There were no problems in setting the timing of classes, sequence and flow of the subject matter. Already after the fifth class the students were able to manage basic movement structure of three falling techniques. However, training of falling belongs to the least favourite parts of self-defence training and the majority of the students have very low motivation to practise it. Low enjoyment, unpleasant feelings of pain and lengthy repetition make the falling technique the less interesting subject matter of the project. There are great interindividual differences in learning self-defence technique. Some individuals enjoy practising falls and would like to learn some new or to improve the already learned ones. A highly effective method of education is self-defence scenario training, which is proved by learning outcomes of students in the affective domain. For students the scenario trainings represent the most emotional part of the classes and create high potential for learning via experience. Although the scenario training against assistant is a highly stressful experience, the students afterwards assess its course as very interesting, useful and important for development of their competence in self-defence. The students were concerned with scenario trainings and they themselves proposed their repetition under different conditions (time, material, personnel, etc.) with the aim to obtain higher adaptation to stress and physical attack. However, dealing with defence against an adult attacker represents for the secondary school students a hard resolvable problem. The result of self-defence scenario trainings was ambiguous. The performance of two from three schools was more or less the same. The successful to unsuccessful defence ratio of the school A was 9:9, 1 result being unclear; in the school B it was 11:9, 1 result being unclear. Only students of the sport grammar school reached markedly better ratio 7:1. We consider the scenario training method to be very effective and we recommend it for further analysis in combative didactics.