k 2011

Náhrada infikované aortální cévní protézy autologní femorální žílou

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Robert VLACHOVSKÝ, Martin DVOŘÁK, Tomáš NOVOTNÝ et. al.

Basic information

Original name

Náhrada infikované aortální cévní protézy autologní femorální žílou

Authors

STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Robert VLACHOVSKÝ, Martin DVOŘÁK and Tomáš NOVOTNÝ

Edition

XV. Slovenský kongres cievnej chirurgie s medzinárodnou účasťou, Jasná, 2011

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Prezentace na konferencích

Field of Study

30200 3.2 Clinical medicine

Country of publisher

Slovakia

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organization unit

Faculty of Medicine
Změněno: 8/2/2012 21:04, MUDr. Tomáš Novotný, Ph.D.

Abstract

V originále

Úvod: Standardním řešením infekce aortální cévní protézy je její explantace a revaskularizace dolních končetin extraanatomickým (axillo-bi/femorálním) bypassem. Výsledky nejsou uspokojivé vzhledem k riziku reinfekce (až 20 %) a riziku okluze bypassu s následnou amputací končetiny (až 43 %). Také další modality (in situ náhrada protézou smáčenou v rifampicinu nebo silver graftem, allogením tepenným nebo žilním štěpem či náhrada pomocí autologní vena saphena magna) jsou zatíženy vyšším rizikem rekurentní infekce (až 20 %) a amputace (až 25 %). Nejlepším řešením se jeví in situ náhrada pomocí autologní vena femoralis superficialis (femorální žíla). Cílem studie bylo ověřit tuto premisu na vlastním souboru. Pacienti/metoda: V období 6/2007 – 12/2010 byl graft z autologních femorálních žil použit jako tepenná náhrada v aorto-iliako-femorální pozici u 14 pacientů (11 mužů, 3 ženy, průměrný věk 59,6 roků, rozmezí 49-75 let). 11 x jako náhrada infikované cévní protézy (4x aorto-bifemorální, 4x jednostranné aorto-femorální, 2x náhrada jednoho raménka aorto-bifemorální protézy, 1x náhrada iliako-femorální protézy). U 3 pacientů se zvýšeným rizikem infekce (mykotické AAA, gangréna, pozitivní CRP, febrilie) byla provedena tepenná rekonstrukce pomocí graftu z autologních femorálních žil jako primární výkon. Pooperačně byli pacienti sledování v intervalech 1,3 a 6 měsíců. Výsledky: V průběhu sledování souboru (průměrná délka 26,7 +- 10,9 měsíců, rozmezí 5 – 43 měsíců) nezemřel žádný pacient v souvislosti s výkonem a žádný pacient nemusel být reoperován. V souboru nebyla pozorována plicní embolizace ani jiná vážnější komplikace jako rekurentní infekce, okluze štěpu, amputace končetiny, maligní edém končetiny po odběru femorální žíly, aneuryzmatická dilatace žilního štěpu. V jednom případě (7,1 %) byl pozorován přechodný benigní otok odběrové končetiny, dobře kontrolovaný kompresivní punčochou. Rovněž u jednoho pacienta (7,1 %) bylo zaznamenáno hojení rány po odběru hluboké žíly per secundam. 2 pacienti ve sledovaném období (8 a 24 měsíců po operaci) zemřeli bez souvislosti s výkonem, s funkčním žilním bypassem, bez známek rekurentní infekce. Závěr: Výsledky studie hovoří ve prospěch metody řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou ve srovnání s jinými modalitami. Riziko rekurentní infekce je minimální, dlouhodobá průchodnost graftů vynikající. Obava z otoku dolní končetiny po odběru femorální žíly je neopodstatněná.