STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Robert VLACHOVSKÝ, Martin DVOŘÁK a Tomáš NOVOTNÝ. Náhrada infikované aortální cévní protézy autologní femorální žílou. In Vaskulárna medicína – Suplement 2, 2011; 3(S2): 22. ISSN 1338-0214. 2011.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Náhrada infikované aortální cévní protézy autologní femorální žílou
Autoři STAFFA, Robert, Zdeněk KŘÍŽ, Robert VLACHOVSKÝ, Martin DVOŘÁK a Tomáš NOVOTNÝ.
Vydání Vaskulárna medicína – Suplement 2, 2011; 3(S2): 22. 2011.
Další údaje
Originální jazyk čeština
Typ výsledku Konferenční abstrakt
Obor 30200 3.2 Clinical medicine
Stát vydavatele Slovensko
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka Lékařská fakulta
ISSN 1338-0214
Změnil Změnil: MUDr. Tomáš Novotný, Ph.D., učo 23163. Změněno: 21. 11. 2011 22:33.
Anotace
Úvod: Standardním řešením infekce aortální cévní protézy je její explantace a revaskularizace dolních končetin extraanatomickým (axillo-bi/femorálním) bypassem. Výsledky nejsou uspokojivé vzhledem k riziku reinfekce (až 20 %) a riziku okluze bypassu s následnou amputací končetiny (až 43 %). Také další modality (in situ náhrada protézou smáčenou v rifampicinu nebo silver graftem, allogením tepenným nebo žilním štěpem či náhrada pomocí autologní vena saphena magna) jsou zatíženy vyšším rizikem rekurentní infekce (až 20 %) a amputace (až 25 %). Nejlepším řešením se jeví in situ náhrada pomocí autologní vena femoralis superficialis (femorální žíla). Cílem studie bylo ověřit tuto premisu na vlastním souboru. Pacienti/metoda: V období 6/2007 – 12/2010 byl graft z autologních femorálních žil použit jako tepenná náhrada v aorto-iliako-femorální pozici u 14 pacientů (11 mužů, 3 ženy, průměrný věk 59,6 roků, rozmezí 49-75 let). 11 x jako náhrada infikované cévní protézy (4x aorto-bifemorální, 4x jednostranné aorto-femorální, 2x náhrada jednoho raménka aorto-bifemorální protézy, 1x náhrada iliako-femorální protézy). U 3 pacientů se zvýšeným rizikem infekce (mykotické AAA, gangréna, pozitivní CRP, febrilie) byla provedena tepenná rekonstrukce pomocí graftu z autologních femorálních žil jako primární výkon. Pooperačně byli pacienti sledování v intervalech 1,3 a 6 měsíců. Výsledky: V průběhu sledování souboru (průměrná délka 26,7 +- 10,9 měsíců, rozmezí 5 – 43 měsíců) nezemřel žádný pacient v souvislosti s výkonem a žádný pacient nemusel být reoperován. V souboru nebyla pozorována plicní embolizace ani jiná vážnější komplikace jako rekurentní infekce, okluze štěpu, amputace končetiny, maligní edém končetiny po odběru femorální žíly, aneuryzmatická dilatace žilního štěpu. V jednom případě (7,1 %) byl pozorován přechodný benigní otok odběrové končetiny, dobře kontrolovaný kompresivní punčochou. Rovněž u jednoho pacienta (7,1 %) bylo zaznamenáno hojení rány po odběru hluboké žíly per secundam. 2 pacienti ve sledovaném období (8 a 24 měsíců po operaci) zemřeli bez souvislosti s výkonem, s funkčním žilním bypassem, bez známek rekurentní infekce. Závěr: Výsledky studie hovoří ve prospěch metody řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou ve srovnání s jinými modalitami. Riziko rekurentní infekce je minimální, dlouhodobá průchodnost graftů vynikající. Obava z otoku dolní končetiny po odběru femorální žíly je neopodstatněná.
VytisknoutZobrazeno: 18. 4. 2024 04:11