Pedofilie referát na 17. kongresu k sexuální výchově v Pardubicích 2009 autor: Bc. Karel Žák (kz@click.cz) Po přečtení nadpisu mého refer{tu si pravděpodobně mnoho lidí pomyslí, že v tomto textu bude řeč o pohlavním zneužív{ní dětí. Ačkoliv je v obecném povědomí lidí pod pojmem pedofil zakořeněna představa člověka, který je dětem nebezpečný, skutečnost – vzhledem k tomu, že se jedn{ o tabuizované téma – je poněkud odlišn{. K tématu pedofilie mě přivedla osobní zkušenost s pedofilem. Avšak ne takov{, jakou by mnoho lidí čekalo – nebyl jsem ž{dným zneužit ani obtěžov{n. S pedofilní orientací se mi svěřil můj dlouholetý kamar{d. Byl to pro mne samozřejmě obrovský šok – do té doby jsem pedofilii vnímal velmi negativně, avšak nespr{vně. Když jsem hledal odborné texty ke své bakal{řské pr{ci, ve které jsem chtěl pojednat o nekrimin{lních pedofilech, moc informací jsem nenašel. Často lze nalézt jen kr{tké útržkovité odstavečky, které z{hy přejdou k tématu pohlavního zneužív{ní dětí. Z{roveň jsem zjistil jednu pro mne zar{žející skutečnost – vlastně ž{dný z českých sexuologů se nekrimin{lními pedofily nijak významněji nezabýv{. Pan profesor Weiss sice občas zmíní, že pedofilové nejsou vždy krimin{lníci a že většina z nich se pohlavního zneužív{ní dětí nedopouští [1+, přesto při zevrubnějším studiu literatury nelze nevnímat významný deficit odborného z{jmu. Pedofilie je z odborného hlediska erotick{ preference dětí, nikoliv jejich pohlavní zneužív{ní. Pedofil je tedy člověk, jehož sexu{lně motivační systém vykazuje pozitivní erotické reakce na nedospělé jedince [2]. To se projevuje velmi podobně, jak to zn{me z běžných partnerských vztahů – pedofilům se docela běžně st{v{ (kromě toho, že se jim děti líbí, a to jak fyzickým zjevem, tak i jejich typicky dětskými projevy), že se do dítěte zamilují [3]. Je nanejvýš logické, že pokud m{m někoho r{d, nechci mu ubližovat. Domnív{m se proto (obdobně jako pan profesor Weiss), že většina pedofilů děti nezneužív{, podobně jako většina heterosexu{lních mužů nezn{silňuje nebo neobtěžuje ženy. Naopak díky dobrému porozumění dětskému světu mohou být pedofilové úspěšnými učiteli, trenéry, vedoucími volnočasových aktivit anebo také prostými staršími kamar{dy dětí od sousedů nebo zn{mých. Tolik ve stručnosti na úvod. Více se o pedofilii můžete dočíst přímo v mé bakal{řské pr{ci, kter{ je veřejně dostupn{ v online Archivu z{věrečných prací studentů Masarykovy univerzity na adrese http://is.muni.cz [4]. Protože jsme na kongresu, který se týk{ sexu{lní výchovy, chtěl bych se d{le v tomto refer{tu zaměřit na ot{zku, co m{ dělat mladý člověk, který cítí, že je pedofilně orientov{n. Sexuologové totiž, ačkoliv nevědí, proč a jak pedofilie (a ostatně jak{koliv jin{ sexu{lní deviace) vznik{, jsou toho n{zoru, že dispozice k pedofilii je v člověku přítomn{ od narození [5]. Pro lepší nastínění situace zde proto nyní přikl{d{m autentickou výpověď pedofila, pana Jiřího [6]: „Jako mladý kluk na poč{tku puberty jsem o pedofilech nic nevěděl, jen jsem občas viděl v televizi, že někoho chytli při zneužív{ní dětí a mluvili o něm jako o pedofilovi. Můj vlastní obraz, jak takový člověk vypad{ a jak se chov{, byl stejný, jak jej dnes vním{ většina lidí. Byl to pro mě člověk, který dětem ubližuje. Když jsem si s{m u sebe začínal všímat, že se mi líbí dívky výrazně mladší než j{, několikr{t mě napadlo, že bych mohl být pedofil, ale pokaždé jsem to zavrhl a všelijak se přesvědčoval, že pedofil nejsem. Jenže v patn{cti letech jsem se zamiloval do sedmileté dívenky od sousedů. D{l už jsem si lh{t nemohl a naplno jsem si uvědomil, že jsem pedofil. Toto zjištění mě velmi zas{hlo a myslel jsem si, že jednoho dne dítě zneužiju, protože to přeci „spr{vný“ pedofil děl{. Věděl jsem sice, že sexu{lní kontakt s tak mladou dívkou by byl porušením z{kona, ale i tak postupně vedlo mé kamar{dství s ní tam, kam nemělo. Tehdy jsem vůbec neměl tušení, že i dobrovolné sexu{lní aktivity mohou dětem ublížit. Kdyby se tenkr{t ta rodina neodstěhovala do zahraničí, nejspíš by to skončilo špatně. Když jsem v té době hledal nějakou literaturu, nenašel jsem na toto téma téměř nic. Nikde jsem se nedočetl, jak s tím žít, co dělat, jak se uspokojit jinak než porušením z{kona. Nikde jsem neviděl ž{dný pozitivní vzor, který by mi uk{zal, že se d{ s pedofilií žít spokojený život, aniž bych někomu ubližoval. Ač nerad, přizn{v{m, že v této době jsem byl velmi nebezpečný člověk. Když jsem pak po devíti letech na internetu našel webové str{nky nekrimin{lních pedofilů, začal jsem ch{pat, že vůbec nemusím skončit jako ti muži v televizi a že mohu žít celkem spokojený život, aniž bych něco špatného udělal. Netrvalo dlouho a celkem snadno jsem se s pedofilií vyrovnal. Uvědomil jsem si, že svůj z{jem o děti mohu využít k jejich dobru, mohu je něco naučit, připravit jim z{bavný program a zpříjemnit jim dětství. Pak jsem se postupně svěřil několika kamar{dům. Jeden z nich mě přivedl k lékaři. Tou dobou už jsem byl s odlišnou sexualitou zcela vyrovn{n a se sebeovl{d{ním jsem neměl problém. Neměl jsem tedy ani důvod tam chodit, ale i tak jsem byl zvědav, jak to bude probíhat. I přes to, že jsem nechtěl, byl mi předeps{n Androcur – přípravek na snížení sexu{lního puzení. Když už mi pan doktor lék vnutil, začal jsem jej užívat. N{sledoval jakýsi proces „přeučov{ní na dospělé“, popsaný v knize Sexu{lní deviace od pana doktora Weisse s n{zvem Metoda přesycení. Ač jsem podle instrukcí nemohl zmíněný postup prov{dět (s představou dospělé ženy jsem neudržel erekci a nedos{hl vyvrcholení, ani s použitím pornografie), neporadil mi pan doktor nic jiného a n{vštěvy se omezily jen na pětiminutový rozhovor o počasí a předeps{ní léku. Proto jsem se rozhodl sexuologa změnit. Přešel jsem k jedné zn{mé pražské sexuoložce. Tu zajímaly především léky a zda se vyhýb{m dětem. N{vštěvy opět pouze pětiminutové. Když paní doktorka během asi 6. n{vštěvy zjistila, že se dětem nevyhýb{m, odmítla mě léčit. Před n{stupem léčby jsem četl od paní doktorky několik čl{nků, kde popisuje, jak pedofil pod jejím vedením jezdí na dětské t{bory a vše je v poř{dku. Mně pak v ordinaci řekla, že nerada vidí pedofila pracovat s dětmi. To na mě působilo poněkud rozporuplně. U obou sexuologů pak na mě léčba působila dojmem, že když jsem „nic neudělal“ (tj. ž{dné dítě jsem nezneužil), neměli o mě ž{dný z{jem – vůbec je nezajímalo, jaký je můj vztah k dětem, co cítím, když jsem s dětmi apod. M{m také z celé léčby pocit, že odborníci nijak nerozlišují, zda dotyčný dítě zneužil či nikoliv, a že léčba je u všech stejn{. Při čtení některých rad pro děti a mladistvé, jak se mají chovat na internetu apod., jsem si všiml, že všude jsou děti varov{ny před nebezpečnými pedofily, kteří je chtějí sexu{lně zneužívat. Vždy se ve mně probudí ot{zka, jak podobn{ varov{ní bude vnímat mladý člověk, který zrovna zjišťuje, že m{ pedofilní zaměření. Nedotlačí ho společnost n{hodou tímto přístupem k sebevraždě nebo ke zneužití dítěte? Nebylo by lepší se u pedofilů zaměřit především na prevenci a pomoci jim vyrovnat se s touto deviací, než pak napravovat škody, které sp{chají z nedostatku informací a vštěpením obrazu, jaké jsou zrůdy? Představte si, že na poč{tku puberty stojíte před životem, ve kterém V{s společnost – ať už se vyd{te cestou krimin{lní, nebo se budete snažit žít v souladu s jejími pravidly – na každý p{d odsoudí. Jakou pak budete mít motivaci řídit se společenskými a mor{lními pravidly? Kdyby mi někdo na zač{tku řekl, že mohu být nositelem parafilie, v mém případě pedofilie, ale že to neznamen{, že musím dětem ubližovat, a kdyby mi někdo dal nějaký pozitivní vzor, jistě by mé nebezpečné období netrvalo 9 let. Myslím si, že zařazením těchto informací do sexu{lní výchovy by se mohlo preventivně zabr{nit některým zneužitím dětí.“ Vidíme zde osobní zkušenost člověka, který se celých 9 let vyrovn{val s faktem, že jej eroticky přitahují děti. Zkusme se teď vžít do n{sledující situace: V{š syn zrovna přich{zí do puberty, začín{ se u něj projevovat sexu{lní pud. Jenže postupem času zjišťuje, že se mu líbí „jaksi víc“ např. malé holčičky. Myslíte si, že se s tím někomu svěří? Zřejmě těžko, když ze všech stran slyší, že ten, komu se líbí děti, je automaticky a bez diskuze zrůda. Jaké m{ vyhlídky? Sexuologové neumí erotickou preferenci dětí nijak změnit. Jsou akor{t schopní u jedince, který má problém se sebeovl{d{ním, utlumit sexu{lní puzení na úroveň, kterou dok{že vůlí ovl{dat. A tak jediné, co může pedofil, který se sebeovl{d{ním problém nemá, se svou odlišnou sexu{lní orientací udělat, je pokusit se s ní vyrovnat a naučit se s ní žít. Jenže kdo Vašemu hypotetickému pedofilnímu synovi poskytne informace, aby se s tím, že je pedofil, vyrovnal? Vzhledem k celospolečenskému negativnímu n{hledu na pedofilii se ani nelze domnívat, že by dobrovolně navštívil sexuologa. Navíc, jak jsem zjistil, sexuologové nemají mezi pedofily příliš dobré jméno – často nasadí bez důvodu léčbu antiandrogeny, aniž by se zajímali o to, co klient opravdu k dětem cítí, jak zvl{d{ přítomnost dětí apod. Za opravdu z{važný nedostatek považuji, že pro pedofily neexistuje ž{dn{ „příručka“, kter{ by jim sdělila, co mají dělat a jak mají žít. V{š pedofilní syn by si musel informace dost složitě hledat s{m. Jenže při tom hled{ní může narazit na nějakého bezprizorního nevyrovnaného člověka, který ho může svést na dr{hu úchyla, jenž opravdu dětem ubližuje... Nikdo mladému člověku neřekne, že může být pedofilně orientov{n; a pokud opravdu je jeho sexu{lní pud zaměřen směrem k dětem, může se st{t, že se jednou vyskytne v přítomnosti dítěte, které ho sexu{lně vzruší, a on, protože to pro něj bude nový pocit, na který ho nikdo předtím neupozornil, to dítě zneužije. Proč nikdo mladým lidem neřík{ „může se st{t, že tě budou sexu{lně přitahovat děti“? Nejen že se to může st{t, ono se to opravdu st{v{! I přesto se většina pedofilů s tímto faktem vyrovn{ nějak sama a dokonce bez konfrontace se z{konem – buď v sobě pedofilní zaměření potlačí anebo mají standardní mor{lní z{brany, které jim nedovolí dítě sexu{lně kontaktovat. Jenže ne úplně všichni pedofilové to takto sami bez pomoci jiných lidí dok{ží... Pan profesor Weiss často řík{, že pedofilie nechodí po hor{ch ale po lidech. Zkusme se zamyslet nad tím, jestli by nebylo méně zneužitých dětí, kdybychom v r{mci sexu{lní výchovy mladým dospívajícím lidem podali informaci o tom, že i oni sami mohou být nositeli některé ze sexu{lních deviací, či snad jen o tom, že je může vzrušit i dítě. Vždyť např. podle výzkumů Kurta Freunda reagují nepatrným sexu{lním vzrušením na nedospělé dívky i „norm{lní“ muži [7], [8], či dle výzkumů Halla vykazovala téměř třetina zkoumaných dobrovolníků mužů stejnou nebo vyšší míru sexu{lního vzrušení vůči nedospělým dívk{m než vůči dospělým žen{m [9]. O jaké informace o sexu{lních deviacích (parafiliích) by v r{mci sexu{lní výchovy mělo jít, to jistě teprve bude předmětem diskuze. Nemyslím si však, že rady typu „vyhýbej se dětem“ mají šanci na úspěch. Pedofilie m{ i své pozitivní projevy, tudíž si myslím, že by se pozornost měla zaměřit pr{vě tímto směrem. Nejen upozornit na rizika, ale také kultivovat osobnost pedofila a d{t mu vzor, se kterým by se mohl identifikovat (což je do určité míry problém, protože z pochopitelných důvodů nekrimin{lní pedofilové svou odlišnou sexu{lní orientaci před veřejností tají). Chtěl bych proto také vyzvat odborníky z řad sexuologů či psychologů – jistě nejen pan Jiří, ale i další lidé z komunity českých pedofilů, které lze kontaktovat přes internet, jsou ochotni (pokud jim zaručíme anonymitu) zúčastnit se odborných výzkumů a pomoci tak nashrom{ždit poznatky, které by mohly přispět k vyrovn{ní se mladých pedofilně orientovaných lidí s jejich vlastní odlišnou sexu{lní orientací. To by v konečném důsledku mohlo implikovat nejen spokojenější život lidí, kteří za svou deviaci nemůžou, ale především možný přínos ve smyslu zvýšení prevence a ochrany dětí před pohlavním zneužív{ním. Použitá literatura: [1+ TANĚV, P. Pedofil umí, co my ne. In: Reflex 38/2008, 18. 9. 2008. Dostupné na Internetu: . [2] WIKIPEDIE, otevřen{ encyklopedie. Pedofilie *online+. Poslední aktualizace 4. 7. 2009 0:58 [cit. 15. 8. 2009]. Dostupné na Internetu: . [3] FIFKOVÁ, Hana. O sexu s Hankou: kapitola Líbí se mi děvč{tka (pedofilie). Grada. Praha, 1998. ISBN 80–7169–673–0. Dostupné na Internetu: . [4] ŽÁK, Karel. Pedofilie: bakal{řsk{ pr{ce. Masarykova univerzita, Pedagogick{ fakulta, Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. Brno, 2009, 78 stran. Vedoucí bakal{řské pr{ce: PhDr. Mgr. Jitka Reissmannov{. Dostupné na Internetu: . [5] WEISS, Petr. Sexu{lní deviace. Port{l. Praha, 2002. ISBN 80–7178–634–9. [6] Fx100d - kontakt: email: fx100d@centrum.cz, ICQ: 403-064-903, Web: Jirkova str{nka *online+. 2009. Dostupné na Internetu: . [7] FREUND, K. Diagnosing heterosexual pedophilia by means of a test for sexual interest. In: Behaviour Research And Therapy, Volume 3. 1965, str. 229–234. [8] FREUND, K., MCKNIGHT, C., K., LANGEVIN, R., CIBIRI, S. The female child as a surrogate object. In: Archives of Sexual Behavior, Volume 2, Number 2. 1972, str. 119–133. Dostupné na Internetu: . [9] HALL, G. C N., HIRSCHMAN, R., OLIVER, L. L. Sexual Arousal and Arousability to Pedophilic Stimuli in a Community Sample of Normal Men. Behavior Therapy 26, 1995, str. 681–694. Dostupné na Internetu: .