V originále
Thromboelastography (TEG) and standard coagulation tests are carried out at a laboratory temperature of 37C, thus omitting the effects of reál blood temperature.The aim of this study was comparing the results of kaolin - heparinase TEG and Rapid TEG during mild therapeutic hypothermia i.e. when the blood was analysed at the actual temperature (isothermia) and at 37C (normothermia).The second aim was to evaluate the clinical relevance of the results and on their basis to determine the necessity to analyse TEG at the actual temperature. Thirty patients following CPR (cardiopulmonary resuscitation), where therapeutic hypothermia (32-34C) was indicated for 24 hours, were included in the study.The patients were observed for 36 hours, and the TEG measurements were taken in 12-hour intervals. Standard coagulation tests, blood count, the dose of anticoagulants/antiaggregants, bleeding complications and changes in treatment according to TEG results were monítored. Data is shown as median (IQR).The Wilcoxon match pair test was used for the statistical analysis was considered significant. In hypothermic kaolin-heparinase TEG, all parameters describing clot formation (R, K, Angle, TMA and ČI) were significantly different from those measured at 37C. Clot strength parameters (MA, G) did not differ. In Rapid TEG, the differences between hypothermia and normotermia were less pro-nounced. There were mostly minor signs of bleeding only and clinical judgement was not influenced by the difference in TEG measurements. Statistically significant differences in TEG results were more pronounced in kaolin-heparina-seTEG than in Rapid TEG. These differences were related just to clot formation. The laboratory changes had no impact on clinical judgement.
Česky
Tromboelastografie (TEG) stejně jako ostatní koagulační testy je obvykle prováděna za standardní teploty 37C, a je tak opomenut vliv teploty na koagulaci. Prvním cílem této studie bylo porovnat výsledky kaolin-heparinázového TEG a Rapid TEG během terapeutické hypotermie, kdy vzorky byly analyzovány při aktuální teplotě (izotermie) a při teplotě standardní 37C (normotermie). Druhým cílem bylo zhodnotit klinický dopad měření při různých teplotách, a stanovit tak, zda-li je nutné analyzovat TEG při skutečných teplotách. Zařazeno bylo 30 pacientů po kardiopulmonální resuscitaci (KPR), u kterých byla indikována terapeutická hypotermie (32-34C) na 24 hodin. Pacienti byli sledováni po dobu 36 hodin,TEG analýza byla prováděna po 12 hodinách. Zároveň byly sledovány standardní koagulační testy, krevní obraz, dávky antikoagulans/antiagregans, projevy krvácení a terapeutické zásahy na základě TEG analýzy. Data jsou prezentována jako medián (horní, dolní kvartil). Pro statistickou analýzu byl použit Wilcoxonův párový test, p méně než 0,05 bylo považována za signifikantní. Během hypotermie byly u izotermních vzorků kaolin-heparinázaTEG odlišné všechny parametry spojené s tvorbou koagula (R, K, Angle, TMA a ČI) od parametrů naměřených při teplotě 37C. Parametry spojené se sílou koagula (MA, G) se nelišily. U vzorků Rapid TEG byly tyto teplotou způsobené rozdíly méně vyjádřeny. Krvácivé projevy během hypotermie byly většinou malé a klinický dopad rozdílů v hodnotách TEG parametrů byt zanedbatelný. Statisticky signifikantní rozdíly byly více vyjádřeny u kaolin-heparinázového TEG než u Rapid TEG. Tyto změny se týkaly pouze parametrů tvorby koagula. Tyto laboratorní rozdíly byly z klinického hlediska zanedbatelné a neměly žádný dopad na klinické rozhodování.