Vliv platinových cytostatik na oxidacni stres a zivotnost bunek

SOCHOR, Jiří, Jaromír GUMULEC, Michal MASAŘÍK, Vojtěch ADAM a René KIZEK. Vliv platinových cytostatik na oxidacni stres a zivotnost bunek. Online. In VII. Dny diagnosticke, prediktivni a experimentalni onkologie. 2011, [citováno 2024-04-23]

Základní údaje

• Originální název: Vliv platinových cytostatik na oxidacni stres a zivotnost bunek
• Autoři: SOCHOR, Jiří, Jaromír GUMULEC, Michal MASAŘÍK, Vojtěch ADAM a René KIZEK
• Vydání: VII. Dny diagnosticke, prediktivni a experimentalni onkologie, 2011.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: oxidační stres, buňka, cytostatika
• Klíčová slova anglicky: oxidative stress, cell, chemotherapeutic

Anotace

Je dobře známo, že chemoterapeutická léčba platinovými cytostatiky vytváří u pacientů při léčbě rakoviny reaktivní formy kyslíku (ROS) [1]. Nedávné studie prokázaly, že způsob buněčné smrti závisí ve velké míře právě na závažnosti oxidačního poškození [2] . V naší práci jsme se zabývali přezkumem vlivu protinádorových léčiv cisplatiny, carboplatiny a oxaliplatiny (v koncentracích 0; 10; 30; 50; 80; 100; 150; 180; 200; 250 umol l-1) na životnost buněk vlivem toxického účinku těchto léčiv na DNA. K experimentu byly použity buněčné linie odvozené z nádorů prostaty PC-3, PNT1A a 22RV1. Životnost buněk byla sledována pomocí MTT testu, oxidační zátěž pomocí antioxidační aktivity, pomocí metod DMPD, blue CRO5 a Free Radical. MTT testy a testy antioxidační aktivity byly mezi sebou matematicky vyhodnoceny, byl odvozen vztah mezi množstvím léčiva a oxidačním poškozením buněk. Našim cílem bylo u sledovaných léčiv určit IC50 a zjistit, jakou mírou oxidačního stresu jsou buňky v této koncentraci stresovány, což bylo vyjádřeno pomocí antioxidační aktivity. S postupně se zvyšující koncentrací platinových léčiv viabilita buněk klesala. Pomocí lineární regrese byla vypočítána inhibiční koncentrace pro jednotlivé buněčné linie. Obrázek 1.: Procentické vyjádření viability buněčných linií PC-3, 22RV1, PNT1A po působení a) cisplatiny, b) oxaliplatiny a c) carboplatiny. Buněčná linie 22RV1 byla nejcitlivější na oxaliplatinu s hodnotou IC50 49,90 umol l-1. Po kultivaci s carboplatinou vykazovala největší citlivost buněčná linie PNT1A, hodnota IC50 byla 101,20 umol l-1. Na cisplatinu, byla nejsenzitivnější buněčná linie 22RV1 s hodnotou IC50 23,80 umol l-1. Z měření antioxidační aktivity bylo zjištěno, že úměrně klesá se zvyšujícími se dávkami aplikovaných cytostatických léčiv. Byly nalezeny matematické závislosti mezi jednotlivými metodami antioxidační aktivity a mezi životností buněk. Nejvyšších korelačních koeficientů bylo dosaženo mezi metodou „Free radicals“ a buněčnou linií PC3 s přídavkem cisplatiny (r2=0,934) a oxaliplatiny (r=0,922). Korelační koeficienty metody blue CRO5 byly se sledovanými liniemi velmi nízké (cisplatina r2=0,219, oxaliplatina r2=0,157, carboplatina r2=0,198). Ze získaných výsledků můžeme určit, jakou měrou protinádorová léčiva přispívají k oxidačnímu poškození a apoptóze buněk. Další výzkum bude směřován na diskuzi o potenciálních mechanizmech, které mohou apoptotické dráhy regulovat.