V originále
Restrospektivní analýzou zjistit incidenci, rizikové faktory vzniku a terapeutické výsledky ischemického postižení trávicí trubice u pacientů po cévně-chirurgické i endovaskulární léčbě aneuryzmat abdominální aorty (AAA). Materiál a metoda: Kompletní hospitalizační a ambulantní dokumentace všech pacientů, kteří podstoupili chirurgickou nebo endovaskulární léčbu AAA v letech 2005 až 2009 na naší klinice byla retrospektivně prozkoumána. Byly zdokumentovány všechny případy časné i pozdní manifestace ischemického postižení tlustého nebo tenkého střeva. Na základě uvedené dokumentace byla vyhodnocena incidence, příčiny a terapeutické výsledky této komplikace. Výsledky: Ve sledovaném období let 2005 až 2009 podstoupilo na II. chirurgické klinice FN u sv. Anny v Brně a LF MU celkově 207 pacientů terapii pro diagnózu AAA. Uvedené číslo zahrnuje jak endovaskulární výkony (celkem 13; 6,3 %), tak jeden roboticky asistovaný výkon a taky celé klinické spektrum manifestace AAA od bezpříznakových forem až po formy rupturovaných aneuryzmat. Komplikace střevní ischemie byla celkově pozorována u 11 pacientů (5,3 %). Ve všech případech byl proveden otevřený cévně-chirurgický výkon. V 6 případech se jednalo o pacienty s nerupturovaným AAA, v 5 případech o pacienty s diagnózou rupturovaného AAA. U 3 pacientů byla ischemie diagnostikována až s několika měsíčním odstupem od revaskularizačního výkonu v klinické podobě postischemické striktúry tlustého střeva (2 případy) nebo kolitidy (1 případ). Z 8 pacientů s akutní manifestací ischemie se v 1 případě jednalo o izolovanou ischemii tenkého střeva, ve 2 případech o rozsáhlou ischemii descendens, sigmatu a taky rekta, a v 5 případech o typické postižení tlustého střeva v rozsahu descendens a sigmatu. Ani jeden pacient s pozdní manifestací ischemie nezemřel. Z 8 akutních forem ischemie trávicí trubice byla resekce ischemické části tlustého střeva +/- rekta provedena u 6 pacientů. Z nich 3 pacienti zemřeli a 3 pacienti přežili operační výkon a byli dále sledování v naší ambulanci. U 2 pacientů s akutní manifestací IC nebyla resekce ischemické části trávicí trubice provedena. Ani jeden z nich nepřežil. Celková mortalita pacientů s IC v našem souboru představuje 45,5 % (5 z 11 pacientů zemřelo). Při zohlednění jenom pacientů s akutní klinickou symptomatologií je mortalita v našem souboru na úrovni 62,5 % (5 z 8 pacientů zemřelo). Závěr: Ischemické postižení trávicí trubice nepřestává být závažnou komplikací u pacientů po resekčním výkonu pro AAA. Kromě forem akutní střevní ischemie musíme dalším sledováním pacienta pomýšlet i na možnost pozdní manifestace ischemie ve formě striktúry tlustého střeva nebo kolitídy. Analýza dat našich pacientů ukazuje, že jedním z důležitých faktorů vývoje ischemické kolitídy u pacientů po resekci AAA jsou stavy, které vyžadují aplikaci vazopresorů a zvýšenou potřebu krevních převodů peroperačně.
In English
Using retrospective analysis, we sought to investigate the incidence, risk factors and therapeutic outcomes of ischemic colitis in patients after vascular surgical and endovascular repair of abdominal aortic aneurysms (AAA). Material and methods: The complete inpatient and outpatient medical records of all patients undergoing surgical or endovascular AAA repair in our Department from January 2005 to December 2009 were retrospectively reviewed. We selected all patients who had developed an acute or chronic form of postoperative large or small bowel ischemia . We carried out data analysis and focused on determining the incidence and risk factors of this complication and the outcomes of its treatment. Results: Two hundred and seven AAA repairs altogether were performed in the 2nd Department of Surgery of St. Anne’s University Hospital in Brno and the Faculty of Medicine of Masaryk University in Brno during the studied period. This number includes endovascular AAA repairs (13 patients; 6.3%) as well as one robot-assisted operation, and also the whole clinical spectrum of AAA manifestations, from non-symptomatic forms to ruptured aneurysm forms. The rest of the patients underwent open operation. Bowel ischemia developed in a total of 11 patients (5.3 %), who all underwent open AAA repair. Six of these patients presented with non-ruptured AAA and the remaining 5 with ruptured AAA. In 3 patients, bowel ischemia was diagnosed with a delay of several months from the original revascularization operation in the clinical form of postischemic stricture of the large bowel (2 patients) or postischemic colitis (1 patient). 8 patients were diagnosed with acute ischemic colitis affecting an isolated segment of the small bowel in one patient, extended segments of the large bowel (descending colon + sigmoid colon + rectum) in 2 patients, and typically the descending and sigmoid colon in 5 patients. None of the three patients with late manifestation of ischemic colitis died. Of the 8 patients with acute presentation, resection of the ischemic bowel +/- the rectum was performed in 6 patients. 3 of them died and 3 survived the operation and have been followed up in our outpatient department. 2 patients with acute manifestation did not undergo bowel resection. Both of them died. The overall mortality of all patients with ischemic colitis was 45.5% (5 patients out of 11 died) in our study. When considering only patients suffering from the acute form of ischemic colitis, the mortality rate in our studied cohort amounts to 62.5% (5 patients out of 8 died). Conclusion: Bowel ischemia after AAA repair remains to be a serious complication. Besides the acute form of ischemic colitis, its possible late clinical manifestation in the form of postischemic stricture of the large bowel or postischemic large bowel colitis must also be kept in mind when following up patients. The analysis of our patients’ data shows that conditions requiring the use of vasopressors and an increased need of transfusions (more than 7 units of packed red blood cells) intraoperatively represent important predictors of colon ischemia after AAA repair.