V originále
Studie navrhuje svého druhu poetický přístup ke zkoumání žánru v české kinematografii, který spočívá v chápání žánru jako víceméně uměle vytvořené „nálepky“, která zahrnuje skupinu filmových textů sdílejících soubor vlastností v rovinách (a) generování fikčního světa (fictional world), (b) stylistických vzorců (patterns), (c) narativních vzorců (patterns). Bazální „top-down“ předpoklad pro výběr vzorku tvořil předpoklad, že všechny filmy musí splňovat podmínku, že nějaký jejich prvek odporuje tomu, co je v reálném světě považováno za fyzikálně možné. Dále výzkum postupoval „bottom-up“, kdy hledal v rámci rozsáhlého vzorku filmy sdílející nějaký soubor shodných rysů. Z tohoto hledání vzešel soubor filmů tvořících v užším a širším smyslu žánr, který byl nazván jako sci-fi komedie. V užším slova smyslu zahrnuje filmy Zabil jsem Einsteina, pánové…, v „Pane, vy jste vdova!“ i v Zítra vstanu a opařím se čajem a Což takhle dát si špenát, v širším slova smyslu ještě filmy Ztracená tvář, Kdo chce zabít Jessii? a Velká filmová loupež. Filmy byly analyzovány pomocí autorovy vlastní teorie fikce, v němž se proces zprostředkování vyprávění (narrative) a fikčního světa nazývá fikcizace (fictisation). Jako charakteristické vlastnosti fikcizací žánru sci-fi komedií (v užším slova smyslu) byly rozpoznány tři: (a) silná (jednofázová či dvoufázová) expozice, (b) dvoudomá fikcizace a (c) přepisování či znejasňování identifikačních rysů postav. Výchozím narativním nástrojem je vědeckofantastický prostředek, který ve fikčním světě do začátku vyprávění buď neexistoval, nebo dosud ve fikčním světě nebyl využit způsobem, jakým je využit posléze (což samo o sobě tvoří základ sci-fi komedií v širším slova smyslu).
Anglicky
The study proposes a sort of poetic approach to the research of genre in Czech cinema that understands genre as a more or less artificially created “label” consisting of a group of film texts that share a set of features on the levels of a) generation of fictional world, b) stylistic patterns, c) narrative patterns. The sampling was based on the basal “top-down” presupposition that all films must meet the condition that some element in them defies what is considered physically plausible in the real world. In the next stage, the research was conducted in the “bottom-up” manner, searching in a large sample for films that have a set of similar features. Through this process, a group of films have been selected that in a broad and narrow sense constitute a genre labeled “sci-fi comedy”. In the narrow sense, the sample includes the films ZABIL JSEM EINSTEINA, PANOVE; PANE, VY JSTE VDOVA!; ZITRA VSTANU A OPARIM SE CAJEM and COZ TAKHLE DAT SI SPENAT. In the broader sense it also includes the films ZTRACENA TVAR, KDO CHCE ZABIT JESSII? and VELKA FILMOVÁ LOUPEZ. The films were analyzed by the author’s own theory of fiction, within which the process of mediation of the narrative and fictional world is called a fictisation. Three characteristic features of fictisations of the genre of sci-fi comedies have been recognized: a) a strong (one-phase or two-phase) setup, b) double fictisation and c) rewriting or obscuring characters’ identifying features. The initial narrative tool is a sci-fi device that did not exist until the moment when the narrative began or was not used in the way it is consecutively used (which is the bases of sci-fi comedies in the broarder sense).