Od „náboženství“ a „věřících“  k cirkulujícím  objektům ANT a religionistické bádání Milan Fujda, Ústav religionistiky MU v Brně Akademické studium náboženství: vědecká  disciplína, nebo politický projekt? Příklad: vyjednávání tématu doktorského projektu „Identity v autobiografiích dospívajících romských  dívek“ Problém vymezení pole bádání a povahy  vědeckých výpovědí o „náboženství“ ● Co spojuje jednotlivé případy „náboženství“ dohromady? ● Co je odděluje od skutečností jiného druhu? ● Jak se s „náboženstvím“ zachází? – Je to (jen) předběžně a nejasně vymezené pole pro  výzkum čehokoliv, co se může stát v jakémkoliv  smyslu relevantní? – Je to jasně vymezená skutečnost – faktor –, jejíž pomocí  můžeme vysvětlit jiné skutečnosti (třeba to, proč se  někteří lidé ve vyloučených lokalitách zbaví  alkoholismu a začnou spořit)? – Je to skutečnost, kterou je třeba vysvětlit (třeba  „sociálním sebeklamem“ nebo mechanismy fungování  mysli)?  ● Grace Davie: selhání teorie sekularizace a rostoucí význam náboženství … ● Ale co spojuje tyto výjevy dohromady? Setkání amerckých evengelikálních křesťanů Muslimská žena v hidžábu Svatý (velikonoční) týden - Filipíny Co mají společného tyto  obrázky? Nahoře: bazár v Esfahánu. Dole: Íránská studentka na univerzitě v indickém Púné: jako řada dalších využívá svobodu nenosit jinak v Íránu povinný čádor.  Hledání identity: Česká studentka sociologie kurdského původu začíná nosit hidžáb v době svého vysokoškolského studia. Pro ně je to prostě normální: studentky z Etiopie během promoce na univerzitě v indickém Púné. Vysvětlované a vysvětlující ● Příklad Grace Davie a letniční církve v Latinské Americe: Letniční církve jsou misijně úspěšné především mezi chudými v městských slamech. Proč? Chudí ve sociálně vyloučených lokalitách, mnohdy závislí na alkoholu a v situaci ekonomické nejistoty se angažují v exkluzivistických letničních sborech, jež jim umožňují nabýt nového sebevědomí prostřednictvím členství ve “vyvoleném” společenství, jež navíc sociálně oceňuje odpovědnost a střídmost. Zprostředkovává jim pevný řád a autoritativní vedení, což dohromady s předchozím vede ke stabilizaci rodinných vztahů, mnohdy i řešení problémů s alkoholem a k narovnávání rodinných rozpočtů. Rostoucí míra sociálních jistot a zlepšení životních podmínek je pak důsledkem pomalu střádaných úspor. Tento vývoj událostí je prostřednictvím křesťanské symboliky interpretován jako zázračný výsledek spasitelské role Krista, což potvrzuje představu vyvolenosti společenství, dosvědčuje správnost zvoleného řešení před tím tíživé životní situace a do jisté míry umožňuje další vzestupnou sociální mobilitu (Davie 2009: 81-93). Vysvětlení – sestup shůry ● … a tak „náboženství“ umožňuje měnit podmínky života a to je  také důvod, proč mimo Evropu prospívá a nikoliv ustupuje, jak  předpokládá sekularizační teze. ● Počkat, ale kde v předchozím vysvětlení bylo nějaké  „náboženství“? A znamená to, že katolicismus (který analogické  efekty neprodukuje) není náboženství? Nebo si „náboženství“ jako  „faktor“ působí tu to, tu ono, podle toho, jak se zrovna vyspí? Kde se berou potíže s náboženstvím? ● Vymezení náboženství a badatelská tradice, aneb proč badatelé  nemají rádi funkcionální definice a nevystačí s Durkheimem? ●  Berger (1967) se leká všezahrnujcí povahy Luckmannova pojetí  náboženství a obrací se k Ottovu posvátnu ● Dobbelaere (2002) vychází z Durkheima, ale zase se obává  všezahrnující povahy jeho definice, zkouší koncept  „napřirozeného“ ● Bruce (2002) si téměř vystačí s vírou v „nadpřirozené“  V čem je problém s „nadpřirozeným“? ● Jakou povahu má kategorie „nadpřirozeného“? – A) Etickou – pak se z kulturní vědy stává  metafyzika, protože musí vědět, co „přirozené“. – B) Emickou – pak musí jako „nadpřirozené“  vnímat své předměty úcty lidé, kteří nás  informují. ● Podstatu problému identifikoval ji É. Durkheim:  Nadpřirozené dává smysl pouze jako párová kategorie k pojmu přirozeného, který je zase vázán na osvícenskou představu přirozeného/přírodního zákona a moderní vědu. Z toho důvodu je absurdní připisovat víru v „nadpřirozeno“ „primitivnímu“ člověku [Durkheim 2002: 33nn]. Který z obrázků vyjadřuje víru v nadpřirezno? Likvidace Báburovy mešity coby Rámova rodiště v Ajódhje 1992 Durkheim, náboženství a sociální řád “náboženství je jednotný systém víry a praktik vztahujících se k posvátným věcem, to jest věcem odtažitým a zakázaným; systém víry a praktik, které sjednocují všechny své přívržence v jediném morálním společenství nazývaným církev .“ (Durkheim 2002: 55-56) Náboženství sjednocuje do morálního společenství – je tím, co ustavuje řád v daném společenství. Církev = morální společenství Církev ≠ organizace podřízená kněžské hierarchii a činící si politický nárok na to, že reprezentuje všechny, kdo prošli přijímacím rituálem Implikace ● Pokud má akademické studium náboženství mít vážnost a zabývat  se relevantními problémy, chce se ptát nikoliv po „církvích“, ale  po tom, jak se ustavují „morální společenství“ a co je  držípohromadě. ● Znamená to tematizovat sociální řád, respektive chaos, v němž se  znovu a znovu dostávají ke slovu „praktiky uspořádávání“ (Law  1994: 1­2). ● Proto „ANT [Actor­Network­Theory] a religionistické bádání“  ANT se pohybuje pomalu a neskáče... … ale je to jeho rozhodnutí učiněné po náležité  rozvaze. "Co je na tom náboženské?" ● Tato otázka nemá co dělat v repertoáru společenských věd „o  náboženství“. ● Základní požadavek ANT: not "to limit in advance and in the  actor’s stead the range of entities that may populate the social  world" (Latour 2005: 227). ● "...instead of taking a reasonable position and imposing some  order beforehand, ANT claims to be able to find order much better  after having let the actors deploy the full range of controversies in  which they are immersed. It is as if we were saying to the actors:  ‘We won’t try to discipline you, to make you fit into our  categories; we will let you deploy your own worlds, and only later  will we ask you to explain how you came about settling them.’  The task of defining and ordering the social should be left to the  actors themselves, not taken up by the analyst. (Latour 2005: 23) Trocha uspořádání do povídání o ANTu ● Definitivní konec korespondenčního pojetí pravdy ● Symetrie ● Ontologická politika ● Akéři (aktanti) a činitelé (agencies) ● Sedimentace ● ANT je součástí svého vlastního zkoumání ● Oblast akademického studia náboženství a ANT Konec korespondence I ● Jak začít dělat vědu o  „nadpřirozeném“, když to  předpokládá znalost toho, co  je „přirozené“? ● Především, Nikdy jsme nebyli  moderní: takže Velké dělení  mezi Společností / Kulturou /  Subjektem a Přírodou /  Objektem se nás netýkáThe First Great Divide: Internal The Modern Partition (as practised  but denied by the moderns) The Second Great Divide:  External The Premodern Overlap  (as seen by the moderns) Nature Society natures/ societies "Us" "Them" Konec korespondence II ● ANT není ontologie, ale zajímají jej všechny ontologie, které se  objeví v jeho badatelském poli (v tomto smyslu je pozitivista). ● ANT nemá žádné vědění o čisté „skutečnosti“, s nímž by začal ● má jen kontroverze týkající se povahy skutečnosti, to jsou  primární data ● Pomocí jakých praktik se odvíjí tyto kontroverze, případně se  stabilizují řešení / odpovědi? Jací aktéři jsou během nich  mobilizováni a jaké kolektivy se během nich ustavují? ● Jaké řády se ustavují pomocí takových praktik uspořádávání? Symetrie: Antropologie navracející se z tropů ● Nestudovat "společensky sdílené iluze“, protože ty zbývají poté,  co se skuteční vědci vrhnou na „pravdy“, studovat „iluze“ a  „pravdy“ pomoc stejných konceptů. ● Způsob, jakým se ustavují „pravdy“ se neliší od způsobu, jakým  se ustavují „iluze“. „Skutečnost“ sama nedělá „pravdy“  věrohodnější. ● Čemukoliv lidé věří a na základě čeho jednají se stavuje  (konstruuje) v praktikách a s pomocí již stabilizovaných aktérů,  kteří jsou v nich mobilizováni. ● Kolikeré jsou takové „skutečností“ a jak se k sobě vztahují? ● Mnohočetné (by Annemarie Moll 1999): nejsou to jen odlišné  úhly pohledu, protože zakládají další velice odlišné praktiky a  produkují odlišné důsledky. Ontologická politika ● Různé skutečnosti jsou vestavěné do různých praktik a tím spojeny s dalšími  skutečnostmi. Mohou se vylučovat, obsahovat, podporovat …jako anémie v  medicínských praktikách (Moll 1999). ● "So there are at least three performances of anaemia: clinical, statistical and  pathophysiological. How do they relate? In textbooks they tend to be described as  being linked, as being, indeed, aspect of a single deviance... In practice the three  ways to diagnose 'anaemia' each diagnose something different... This does not lead to  big debates, to attempts to seek consensus or even concern. It simply is how it is."  (Moll 1999: 78) ● "With clinical anaemia comes the reality of conversational interaction (…). With  laboratory anaemia comes the needle, the ex­corporation of blood, the controlled  infliction of pain." (Moll 1999: 81). With the statistical norms for laboratory anaemia  comes the differentiation of sexes..., with the pathophysiological practice comes but  an individual difference. Aktéři a činitelé (agencies) ● Aktér: cokoliv / kdokoliv, co působí odlišnost ● Co v konkrétním případě působí odlišnost? Identita aktérů – stejně jako  skutečností (a subjektivit) – je věcí kontroverzí, které ANT studuje, ale  nerozhoduje a nestabilizuje. ● "To use the word ‘actor’ means that it’s never clear who and what is  acting when we act since an actor on stage is never alone in acting. (…)  By definition, action is dislocated. (…) [Social scientist and actors] both  have to remain puzzled by the identity of the participants in any course  of action if they want to assemble them again." (Latour 2005: 46­47). ● Z toho důvodu ANT musí především poctivě zaznamenávat výpovědi o  aktérech (a skutečnostech a subjektivitách) a brát je vážně. Zajímaví  „nadpřirození“ činitelé: "Způsobila to moje zemřelá matka"; „Technika  se proti mně vzbouřila“. Ale, kde v těchto výpovědích je to  „nadpřirozené“, „mystické“, „transcendentní“? Badatelé o náboženství obzvláště milují, co si  ANT odpírá ● Otázka: "Co je na tom náboženského?", nebo plán: "Chci studovat  „náboženský“ aspekt té věci“ jsou efektivní nástroje  nerespektování výpovědí (dat).  ● Díky nim jen vybrané (na základě čeho?) skutečnosti a aktéři – ti  správně „náboženští“ – jsou vpuštěni u brány zkoumaného pole. ● Ale, ti, kdo nebyli vpuštěni nám možná mohou říci o  uspořádávání, ustavování a rozkládání kolektivů více relevantního  a možná nám odhalí také své vazby na jiné významné aktéry (třeba  ty „náboženské“), když poctivě zaznamenáme kontroverze. ● ANT následuje každou spojenici mezi akérem a dalším aktérem,  aby rekonstruoval kde a jak se rozprostírá síť, která drží kolektivy  pohromadě: začíná kontroverzemi a učí se, jak je ti, jichž se týkají,  zvládají a stabilizují, tj. jak se ustavuje řád. Sedimentace ● Věci nejsou v pohybu věčně. ● Některá vyjednávání, interakce a praktiky se usadí (třeba v podobě   konkrétní instituce, skutečnosti, artefaktu. ● Takové usazené skutečnosti mohou samy podněcovat k akci (stát  se aktéry; jako svatyně, politický traktát, špatně navržený most). ● Vstupují zároveň jako ingredience do interakcí tváří v tvář a  spojují tak lokální situaci s tím, co se dělo, nebo děje na jiném  místě a v jiném čase. Sedimentace II ● Když něco skutečně působí, pak toto působení je zřejmé na jiném  aktérovi stejně jako musí být jasné spojení, jehož prostřednictvím  se toto působení přeneslo: stát, racionalizace, nebo církev nic  nepůsobí, konkrétní jednání konkrétního úředníka, které se drží  konkrétních předpisů, které byly rozhodnuty v konkrétních  kontroverzích ano. ● Když něco činí změnu, pak tato změna musí být patrná ve  vědeckém textu, který něco vysvětluje. Pokud tomu tak není, tak  výklad nic nevyložil. Vědec jako součást vlastního výzkumného  pole ● ANT se zdráhá tvrdit, že studuje sociální aktéry. Spíše se „s nimi  spojuje prostřednictvím výzkumného protokolu". Jako takový  nějak působí a musí být součástí vlastního výzkumu. ● Zároveň jeho praktiky vědecké reprezentace prostřednictvím  vědeckých textů představují sedimentace tohoto jeho „spojován  se“. V těchto textech jsou mobliozováni aktéři jako metody,  koncepty, teorie aj. jejichž prostřednictvím se snaží přesvědčit  ostatní o relevantnosti svých poznatků. Proto jsou výrazem nejen  jeho samotného jako výzkumného subjektu, ale také dynamiky  praktik spojených s produkcí vědění. Takové texty, stejně jako  vlastní poznámky jsou pro něj data, jejichž užívání umožňuje dát  poněkud materiálnější a empiričtější význam pojmu vědecké  sebereflexe (Konopásek 1996: 9­11). ANT a akademické studium náboženství ● ANT does not need to care whether there is something "religious"  in his field of interest. ● He just [sic!] sets on the way to follow the translations from actor  to actor in order to learn how they build and inhabit their worlds.  Whatever circulates throughout these conduits and helps to  stabilise or destabilise the collectives of humans and non­humans  cannot escape his attention. His task is to describe it and thus to  reassemble the social. To assemble the collective need plenty of  work to be done by those involved. If in a scientist's account  something pretends to do the job, but does not show through what  kind of work, then the account failed in it's task.