Moderní náboženství: Hledání tradice v 
tekutém světě
Milan Fujda, Ústav religionistiky FF MU
Veřejná přednáška pro Českou společnost pro 
religionistiku, Brno 9.3.2011
Tradice v tekutém světě
● Dva aspekty tekutosti světa
– překotné společenské změny probíhající především v 
období 60. – 90. let 19. století
– představy kontinuálního pokroku a inovace jako 
legitimizace měnícího se sociálního řádu
● Tradice – emická kategorie
– "moudrost starých časů" umožňující "šťastý život" v 
"civilizaci", která hrozí degradací "lidské přirozenosti" 
a dušením rozvoje "přirozených schopností" lidí
– představa konstruovaná v protikladu k představě moderní 
"(jednostranně) racionalistické" vědy, jež by měla být 
nositelem slibovaného pokroku
Tekutý svět a dojem "krize"
● krize jako jedno z dominantních témat intelektuálních diskusí od 
poslední třetiny 19. po celou první polovinu 20. století
– Titán ve své bohorovnosti stává se násilníkem anebo se 
připojuje k armádě zoufajících a umírajících (...) slabší 
hledají uspokojení v buddhismu, spiritismu, symbolismu 
a v jiných četných formách a formalitách různorodého 
okultismu. (...) [Všechny] ty nespokojené, neklidné, 
rozčilené a unavené duše chtí konečně nalézt pokoje, 
klidu, smíru a nové energie k dalšímu žití, a téměř 
všichni vidí pramen živé vody v náboženství a jeho 
usmíření s rozbouřenými myšlenkami. (Masaryk: 
Moderní člověk a náboženství, s. 29)
Jak se rodí "krize"?
● proměna ekonomických podmínek (produkce bohatství) ­ průmysl
● proměna politických podmínek (parlamentarismus, občanství, 
nacionalismus a národní státy)
● migrace a urbanizace (viz urbanizace v ČR)
● proměna sociálního uspořádání (viz Urban)
● proměna intelektuální kultury, aneb nové možnosti reflexe 
skutečnosti a šíření jejích výsledků
– rozvoj mediálního trhu (viz tabulka)
– nárůst počtu intelektuálních povolání (viz tabulka)
Urbanizace v ČR: Praha, Brno, Plzeň
Rok Praha Brno Plzeň
1830 102 tis. 36 tis. 8 tis.
1910 668 tis. 217 tis. 111 tis.
1930 942 tis. 284 tis. 133 tis.
(Horská – Maur – Musil: Zrod velkoměsta. Urbanizace
českých zemí a Evropa, s. 197)
Společnost první poloviny 19. století a 
společnost přelomu 19. a 20. století
II. Maloburžoazní vrstvy:
1. Zemědělský poloproletariát.
2. Zemědělský individuální malovýrobce.
3. Řemeslný individuální malovýrobce.
5. Domáčtí malovýrobci.
6. Malorolníci.
7. Střední rolníci.
8. Řemeslničtí malovýrobci.
11. Technická inteligence v nižším postavení.
12. Nižší soukromé a veřejné úřednictvo.
13. Příslušníci tzv. svobodných povolání.
14. Osoby žijící z nižších důchodů.
II. Měšťanstvo, řemeslnictvo a městská
chudina:
1. Městská chudina: řemeslnické dělnictvo,
tovaryši a nádeníci, sloužící, manufakturní
dělnictvo, zárodky průmyslového proletariátu;
deklasované společenské vrstvy (městský
lumpenproletariát).
4. Obchodní individuální malopodnikatel.
2. Řemeslnictvo: cechovní a necechovní
řemeslnictvo.
9. Malovýrobní kapitalističtí podnikatelé.
3. Měšťanstvo: bankovní a kupecký kapitál,
pozdně feudální měšťanský patriarchát a tzv.
honorace, měšťanská inteligence a příslušníci
svobodných povolání, manufakturní
podnikatelé, faktoři a továrníci.
10. Malovýrobní podnikatelé v dopravě.
Zdroj: Tabulka byla vytvořena podle modelů sociální struktury uvedených v Otto Urban, Kapitalismus a česká
společnost. K otázkám formování české společnosti v 19. století, Praha, Lidové noviny 2003, 107-108 a 133.
Byly provedeny pouze formální změny v uspořádání jednotlivých společenských vrstev tak, aby byla
hierarchie v obou případech řazena vzestupně.
Přírůstek nezávislých intelektuálních zaměstnání 
(spisovatelů, novinářů, vědců, publicistů) v Rakousku 
(1880­1910)
Rok Přírůstek v %
1880 734*
1890 1589* 116
1900 1920 20,8
1910 1864 -2,9
* U těchto dat nebyli započteni stenografové a písaři
Počet intelektuálních zaměstnání podle sčítání
lidu
Zdroj: Christophe Charle, Intelektuálové v Evropě 19. století, Brno, CDK 2004, 101.
Tištěná produkce v Německu, Francii, Itálii, Velké Británii 
a Rusku v druhé polovině 19. století (počet vydaných titulů)
Rok Německo Francie Itálie Rusko
1850 9053 9891 2600 ?
1876 13556 ?
1891 21279 8340 5706 ?
1901 25331 6000 10318
1911 32998 ? 12379
Velká
Británie
1646 (1846)
19068 (1875) 5096 (1878) 7366 (1878)
24427 (1890)
28143 (1900) 7993 (1898)
32834 (1913) 27400 (1912)
Zdroj: Christophe Charle, Intelektuálové v Evropě 19. století, Brno, CDK 2004, 99.
Kdo potřebuje novou tradici?
● příznačně především ti, jichž se nejvýrazněji dotýkají uvedené 
změny a zároveň je aktivně reflektují a tyto reflexe zároveň 
efektivně sdíli prostřednictvím nových prostředků komunikace 
(středostavovská inteligence)
● ti, kteří reflektují situaci společnosti a kultury jako stav krize a 
činí za něj odpovědnou vědu a techniku, jež má být nositelem 
změn (pokroku)/případně "moderní civilizaci" jako celek
Ambivalence "moderní civilizace"?
pokrok nesený vědou technikou < >
systematické kauzální poznání < >
rozvíjení materiálního blahobytu < > otročení "zvířecím" pudům
pokrok vědy a techniky < >
pokrok poznání < >
hrozba degenerace
prostřednictvím násilí na lidské
přirozenosti
pomíjení nebo popírání
"duchovní" dimenze světa
absence rozvoje potencí
lidského "ducha" (popírání
"přirozených" možností konat
"zázraky" - evoluce ducha)
zapomenutí na "odvěkou
moudrost"
Zrození tradice "odvěké moudrosti"
● renesanční esoterismus (15. st.)
– objev zapomenutých tradic (Corpus hermeticum, nová 
recepce Platón a novoplatonismu)
– hledání nové vědy spojující poznání přírody a poznání 
boha ­ poznání jako prostředek sebe­proměny
– Hermes, Mojžíš a prvotní tradice moudrosti (od 16. st. 
jako tradice "věčné filosofie" (philosophia perennis)
Okultismus jako tradice "odvěké moudrosti"
● popularizace tradice navazující na mystiku devotio moderna a renesenanční 
esoterismus (německá křesťanské teosofie, paracelsovská přírodní filosofie, 
rosenkruciánství, reformační spiritualismus a pietismus) – tištěná edice a 
syntetická kompendia a krásná literatura (Blavatská, Eliphas Lévi, Edward 
Bulwer­Lytton)
● reinterpretace kosmologie založené na korespondencích vědeckým jazykem 
založeným na představě reprezentace a hledání kauzality (spíš než 
korespondencí)
● imperativ: hledat odvěkou moudrost, která je jádrem všech náboženství a 
"pravdivých" filosofií ­ okultismus jako "srovnávací studium náboženství"
● usouvztažnění esoterické tradice s představou pokroku 
– středostavovský self­made man a ideologie vzdělání ­ život na zemi i 
ve "vyšších světech" jako příležitost k poučení se z vlastní 
zkušenosti
– evoluce lidstva a vesmíru jako evoluce vědomí o jednotě všeho bytí
Setkání kultur prostřednictvím médií
● vědecká produkce o starověkých náboženstvích 
a překlady "svatých písem"
● orientalistická literatura o náboženstvích a 
filosofiích Indie a překlady indických "svatých 
písem" ...
● ...a objev árijského "domova":
– Objevení Indie „oživilo vzpomínky na naše 
dětství, které se zdálo být navždy ztracené. (...) 
[K]aždý cítil, že [prostřednictvím studia Indie] 
směřuje do svého ,dávného domova‘ plného 
vzpomínek...“. (Max Müller: India – What Can 
it Teach Us?, s. 28­30)
● reedice a překlady esoterických spisů
okultistická 
hermeneutika
Karmanový zákon a reinkarnace, aneb jak 
legitimizovat pokrok prostřednictvím tradice
● Reinkarnace jako potvrzení esoterických představ o 
metempsychóze ­ smrt jako přechod k posmrtnému vzdělávání 
duše ve "vyšších světech"
● Karmanový zákon
– prostředek spojení esoterických představ o 
metempsychóze s kauzálním myšlením (Hanegraaff: 
New Age Religion and Western Culture, s. 476, 480–
481)
– zbožštění logiky pokroku...
– ... a (liberální) objasnění trvajících nedostatků ...
Besantová: Odvěká moudrost, s. 254
● Až Theosofie opět uvede tyto staré pravdy [o karmě, příčině a 
účinku jednání] na místo jim příslušné v myšlení západním, 
proklestí si (...) cestu svoji do všech tříd společnosti křesťanské, 
šíříce porozumění povaze života a přijímání výsledků minulosti. 
Pak také pomine ustavičná nespokojenost, vyvstávající z 
beznadějného pociťování nepochopitelnosti života nespravedlivého 
a nepoddajného a bude nahražena klidnou vážností a trpělivostí, 
pocházející z osvíceného rozumu a ze znalosti zákona... 
Indie a utváření tradice v tekutém světě
● Nebudu se snažit popírat, že Západ se může od Indie naučit jen velmi málo, ale bez váhání
potvrdím, že se máme mnohému co učit od indických mudrců minulosti a od těch, kteří žijí ještě
dnes. […] [P]řipusťme, že v této zemi ještě dnes existují miliony venkovanů, kteří jsou stejně
nevzdělaní, mají stejný názor, zahalený dětinskou pověrou, a náboženství, které svou úrovní
odpovídá úrovni náboženství vyučovanému v mateřských školách, jako tomu bylo u anglických
venkovanů ve čtrnáctém století. Připusťme dále, že bráhmanští panditi v domorodých centrech
vzdělanosti maří svá neužitá léta hnidopišským rozebíráním kněžských povinností a napínají své
metafyzické pletivo tak tajuplně, jak naši středověcí scholastikové vůbec kdy dělali. Přesto však
dosud nadále přetrvává malý, nesmírně cenný zbytek kultury označované všeobecně
použitelným názvem Jóga, která nabízí lidstvu dobrodiní tak cenné svým vlastním způsobem,
jako kterákoli kultura nabízená západní vědou. Může poskytnout našim tělům zdravý harmonický
stav, takový, jaký měla příroda v úmyslu nám poskytnout; může přinést jednu z nejnaléhavějších
potřeb moderní civilizace – dokonalý klid mysli; a může otevřít cestu k trvalým pokladům ducha
těm, kteří o ně budou usilovat. […] Proto snad není nevhodné, jestliže někdo požádá někoho ze
svých západních současníků, aby se podíval k Východu, ne však aby hledal novou víru, ale aby
hledal několik kaménků vědění, které přidá k sumě vědění již získaného. […] Ještě nedávno
jsem pobýval mezi těmi, kteří považují Boha za halucinaci lidské fantazie […] [a]však […] [d]
ospěl jsem k novému pojetí božství [, což] (...) jako dítě této moderní generace, která se opírá o
tvrdá fakta a chladný rozum a která postrádá smysl pro věci náboženské, považuji […] zcela za
úspěch. Tato víra byla obnovena jediným způsobem, jakým ji může obnovit skeptik; nikoli
argumentem, ale svědectvím nezvratné osobní zkušenosti. […] [V] zázraky nevěřím. […] Ale
jsem přesvědčen, že naše znalosti přírodních zákonů jsou neúplné a že až předvoj vědců, kteří
pronikají do neprobádaného území, objeví ještě další z těchto zákonů, budeme pak schopni
vykonávat věci, které se budou rovnat zázrakům. (Brunton: Tajnosti indické, s. 17–20)