12. mezinárodní konference
doktorandů a mladých vědeckých pracovníků
IMEA 2012
10. - 11. května 2012 Hradec Králové
Editoři
Doc. RNDr. Kamila Olševičová, Ph.D.
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Doc. Ing. Vladimír Bureš, Ph.D.
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Ing. Agáta Bodnárová
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Ing. Pavel Čech, Ph.D.
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
Řazení příspěvků podle jednotlivých sekcí.
© Univerzita Hradec Králové, 2012
© Autoři příspěvků.
ISBN 978-80-7435-185-3
Obsah
PŘEDMLUVA ........................................................................................................................................................1
INFORMATIKA / INFORMATICS................................................................................................................................3
BAYER, J., BYDŽOVSKÁ, J., GÉRYK, J.: TOWARDS COURSE PREREQUISITES REFINEMENT......................................................... 4
BERGER, O.: ANDROID A WINDOWS PHONE 7 V KORPORÁTNÍ SFÉŘE .................................................................................. 9
GALBA, A.: CLOUD - PO MLZE VYJASŇOVÁNÍ ............................................................................................................... 14
HOFMANN, L.: UHF RFID INDUSTRY HEAT RESISTANT TAGS UP TO 300°C ..................................................................... 19
JANOŠCOVÁ, R.: EVALUATION OF SOFTWARE QUALITY................................................................................................... 24
JECH, V.: SMART MOBILE DEVICES IN CORPORATE AND BUSINESS PRACTICE ....................................................................... 30
JELÍNEK, J., SATRAPA, P.: NÁVRH INOVACE PROTOKOLU RADIUS Z HLEDISKA BEZPEČNOSTI.................................................... 36
KANIK, T., KOVÁČ, M.: A HYBRID PREDICTION SYSTEM USING ROUGH SETS AND GENETIC ALGORITHM ................................... 42
KOPECKÝ, Z., KYSELA, J.: OVERVIEW OF COMMUNICATION CHANNELS IN AUTODESK MAYA ................................................. 48
KOTILLOVÁ, A., FALÁT, L.: RBF-ARIMA HYBRID MODEL FOR ELECTRICITY DEMAND PREDICTION........................................... 52
KUBÁT, D., KVÍZ, J., ŽIŽKA, T.: ŠÍŘENÍ KRIZOVÝCH INFORMACÍ V DOPRAVĚ ........................................................................ 57
LANGER, T., VANĚČEK, P.: AGILE METHODS IN TECH-STARTUP ...................................................................................... 63
PEJČOCH, D.: AUDIT DATOVÉ KVALITY PODLE IT ASSURANCE GUIDE: USING COBIT ........................................................... 69
PROCHÁZKA, B., DRAHANSKÝ, M., HANÁČEK, P.: ÚNOS VÝPOČETNÍHO TOKU................................................................... 75
PŘEHNAL, V.: RELATIONAL SCHEMA PROTOCOL (RSP) ................................................................................................. 81
RAKOVSKÁ, E.: PRÍKLAD AUTOMATIZÁCIE POSUDZOVACÍCH ÚLOH VO VEREJNEJ SPRÁVE ....................................................... 88
SARGA, L.: CURRENT ISSUES OF DISTRIBUTED RESOURCE SHARING AND PROVISIONING PARADIGM ......................................... 96
SVATOŠ, O.: MODELING TEMPORARY INTERRUPTION OF A PROCESS.............................................................................. 102
ŠTAFA, J.: POLOHA MOBILNÍHO ZAŘÍZENÍ V BUDOVĚ JAKO PRVOTNÍ ODHAD ITERAČNÍCH METOD ROZŠÍŘENÉ REALITY................ 108
TESAŘOVÁ, B.: EVOLUČNÍ OPTIMALIZACE ................................................................................................................. 112
MANAGEMENT & ADMINISTRATIVA / MANAGEMENT & ADMINISTRATION................................................................... 117
BOČKOVÁ, N.: KAM KRÁČÍ KONKURENCESCHOPNOST?................................................................................................ 118
HUCLOVÁ, M.: APLIKACE PROJEKTOVÉ METODY DO VÝUKY INFORMATIKY........................................................................ 124
CHWASZCZ, O.: KONCEPT OTEVŘENÝCH INOVACÍ A JEHO VLIV NA PROFILACI OBCHODNÍCH MODELŮ U PODNIKŮ V ČESKÉ REPUBLICE .............. 130
KLÍMKOVÁ, M., HORNUNGOVÁ, J.: EKONOMICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ INDIKÁTORY VE VZTAHU K VÝKONNOSTI PODNIKU ....... 138
KOPČÁNI, J.: ROZHODOVACÍ PROCES O VÝROBĚ NEBO NÁKUPU ..................................................................................... 144
KRÁL, P.,TRIPES, S.: INFORMATION SYSTEMS IN UNIVERSITY SPORTS CLUBS..................................................................... 148
KRBÁLEK, P., VACEK, M.: ACADEMIC KNOWLEDGE MAPPING ....................................................................................... 154
LORENC, M.: AKTUÁLNÍ ASPEKTY ŘÍZENÍ V MSP ........................................................................................................ 160
NĚMCOVÁ, Z., CIMLER, R.: OPTIMALIZACE NÁKLADŮ SYSTÉMU HROMADNÉ OBSLUHY....................................................... 165
OTČENÁŠKOVÁ, T., BUREŠ, V., MEDÁROVÁ, V., KAŽIMÍR, P.: MOŽNOSTI MODELOVÁNÍ A KVANTIFIKACE ZNALOSTNÍ INTENZITY
ORGANIZACÍ................................................................................................................................................. 168
POZDÍLKOVÁ, A.: PROBLÉM OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO – SROVNÁNÍ KLASICKÝCH ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍ A VYUŽITÍ MONGEOVSKÝCH MATIC........... 175
SIKOROVÁ, I.: POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ KLASICKÉHO DOTAZNÍKOVÉHO PRŮZKUMU A METODY SERVQUAL PŘI HODNOCENÍ KVALITY SLUŽEB......... 181
STACH, J.: SLABINY A PŘÍLEŽITOSTI VÝKONOSTNÍHO MANAGEMENTU.............................................................................. 187
SVOBODA, J.: PROJECT TEAMS IN AGILE AND TRADITIONAL PROJECT MANAGEMENT METHODOLOGIES................................. 192
ŠUGÁROVÁ, K.: BENEFITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ .................................................................................... 198
VÍCENOVÁ, A.: TACIT AND EXPLICIT KNOWLEDGE IN CROSS-BORDER MERGERS AND ACQUISITIONS ....................................... 203
ŽAHOUR, J.: VYUŽITÍ METODY NEJMENŠÍCH ČTVERCŮ V PODNIKU .................................................................................. 208
EKONOMIE & EKONOMIKA / ECONOMY & ECONOMICS ............................................................................................ 213
ĎURICA, M., ŠVÁBOVÁ, L.: POUŽITIE METÓDY KONEČNÝCH DIFERENCIÍ.......................................................................... 214
HODEK, J.: OVĚŘENÍ PLATNOSTI DLOUHODOBÉHO VZTAHU MEZI PENĚZI A CENOVOU HLADINOU V ČESKU.............................. 220
CHYTILOVÁ, H.: EXPERIMENTAL ECONOMICS ............................................................................................................ 227
JEŠŠ, M.: AKTUÁLNE PROBLÉMY AUDÍTORSKEJ ČINNOSTI ............................................................................................. 233
JEŠŠ, M., KOVÁRČIKOVÁ, M.: FINANČNÉ NÁSTROJE ................................................................................................... 238
JOHNOVÁ, I.: VÝZNAM NEFINANČNÍCH UKAZATELŮ PŘI HODNOCENÍ VÝKONNOSTI PODNIKU ................................................ 244
LINHAROVÁ, V.: MOŽNOSTI KOMPARACE MÍRY KORUPCE MEZI STÁTY............................................................................. 250
PAJGRT, A.: INFORMATION AND COMMUNICATIONS TECHNOLOGY DEVELOPMENT AND ITS ECONOMIC COINCIDENCE ............. 255
POLEDNÍKOVÁ, E., MELECKÝ, L., STANÍČKOVÁ, M.: EVALUATION OF VISEGRAD COUNTRIES DISPARITIES IN COMPARISON WITH
GERMANY AND AUSTRIA ................................................................................................................................ 260
SMOLÍK, K., SRNA, M.: RIZIKO A VÝNOS JAKO INDIKÁTOR SPRÁVNOSTI OCENĚNÍ DOW JONES AIG COMMODITY INDEXU............ 267
SRNA, M., SMOLÍK, K.: VÝNOS ČESKÝCH STÁTNÍCH DLUHOPISŮ V INFLAČNÍM PROSTŘEDÍ ................................................... 271
ŠIMPACH, O.: THE RELATION BETWEEN LIFE EXPECTANCY AND COMPUTER FACILITIES OF CZECH HOUSEHOLDS ........................ 275
ŠVÁBOVÁ, L.: KONŠTRUKCIA MODELU REÁLNYCH HOSPODÁRSKYCH CYKLOV .................................................................... 279
VONDRÁČKOVÁ, M.: VLIV VYBRANÝCH UKAZATELŮ NA VELIKOST INVESTIC PODNIKŮ ......................................................... 285
1
PŘEDMLUVA
Řada konferencí IMEA, z nichž již 12. v pořadí se uskutečnila na Univerzitě Hradec Králové od 10. do
11. května 2012, je organizována jako výsledek dlouholeté spolupráce Fakulty informatiky a
managementu Univerzity Hradec Králové, Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice a
Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci, přičemž ji každým rokem střídavě organizuje jedna
ze zúčastněných fakult.
Cílem konference bylo, jako obvykle, poskytnout platformu pro studenty magisterských a
doktorských studijních programů, ale i pro mladé vědecké pracovníky (do tří let od obhájení
disertační práce), na níž mohou prezentovat výsledky svých vědeckých a výzkumných aktivit. Zvlášť
vítané jsou na konferencích IMEA výsledky řešení studentských grantů či výzkumu prováděného
v rámci přípravy disertační práce. Nezanedbatelným cílem konference je i možnost výměny
zkušeností z doktorského studia na různých univerzitách v ČR i v zahraničí.
Přípravný výbor konference obdržel celkem 71 příspěvků, z nichž po důkladné recenzi vždy alespoň
dvou recenzentů bylo vybráno 52 příspěvků, které jsou publikovány v tomto sborníku. Pohled na
statistiku zaslaných příspěvků potěší, neboť přípravný výbor obdržel příspěvky celkem z 26 fakult
18 vysokých škol z České i Slovenské republiky.
Výběr nejlepších příspěvků bude vydán formou editované knihy ve vybraném renomovaném
vydavatelství. Autorům nejlepšího článku z každé sekce bude nabídnuta možnost tento článek
publikovat ve vědeckém časopise E+M Ekonomie a Management (časopis je indexován v databázi
Thomson Reuters).
Rád bych na tomto místě poděkoval spolupracovníkům, kteří se podíleli na organizování letošní
konference IMEA 2012. Děkuji členům programového výboru a všem recenzentům, jejichž jména
jsou uvedena na předchozí stránce. Recenzentům patří poděkování za důkladnost recenzování, ale
i za rychlost jejich odezvy. Zde patří mé zvláštní poděkování Vladimíru Burešovi, Janu Čapkovi a
Miroslavu Žižkovi.
Poděkování patří samozřejmě editorům sborníku a dalším kolegyním a kolegům, kteří se tou či
onou měrou na jeho vzniku podíleli. Děkuji tedy (abecedně a bez titulů) Agátě Bodnárové,
Vladimíru Burešovi, Pavlu Čechovi, Kateřině Mišičkové, Jitce Nekvindové a Kamile Olševičové.
Závěrem děkuji všem kolegům a kolegyním z přípravného výboru konference, kteří se výrazně
podíleli na její celkové přípravě, zde obzvláště děkuji Heleně Holubičkové, Kateřině Mišičkové a
Jitce Nekvindové.
Všem Vám, kteří sborník v této digitální podobě čtete, přeji, ať v něm naleznete zdroj inspirace pro
Vaši vědeckou práci, popřípadě partnery pro Vaši další spolupráci.
prof. RNDr. Peter Mikulecký, PhD.
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
předseda přípravného výboru
2
3
INFORMATIKA
/
INFORMATICS
4
TOWARDS COURSE PREREQUISITES REFINEMENT
Jaroslav Bayer, Hana Bydžovská and Jan Géryk
Faculty of Informatics, Masaryk University, Botanická 68a, Brno, Czech Republic
{bayer, bydzovska, geryk}@fi.muni.cz
Abstract: This preliminary work towards course prerequisites refinement focuses on detecting relations between
courses using a novel method for quantifying the dependency ratio of courses. This method is based on the
historical data on student enrolments in courses. We describe the extraction of data from Excalibur data
warehouse. This data contain interim results of students conducted to study at Faculty of Informatics
Masaryk University. This method facilitates to improve the success rate of difficult courses by refining the
course prerequisites. We confront the results with the background knowledge.
Keywords: Course Prerequisites; Student Enrolment; Educational Data Mining; Distance Function
1 INTRODUCTION
There has been a long-term interest in redesigning
programmes on the Faculty of Informatics Masaryk
University (FI MU). It comprises the course
prerequisites refinement. Prerequisites
(Parameswaran and Garcia-Molina, 2009) represent
voluntary or mandatory set of requirements on the
order in which courses can be enrolled in, the study
requirements or teacher’s permission. In addition to
the fact, that only few courses have their
prerequisites, the list of mentioned courses should
not be comprehensive. Our intention is to
supplement the existing prerequisites with missing
related courses or to create new ones.
Well defined prerequisites can be very beneficial
to students to enrol the courses in the appropriate
order according to their skills.
We utilize student enrolment data stored in the
Information System of Masaryk University (IS MU),
which stores educational data consisting of all
information about students, teachers and courses
(Sanjeev and Zytkow, 1995). It facilitates to meet
students’ academic needs. It covers examination
managements, evaluation of on-line tests, excuses,
or communication, e.g. e-mails or discussion boards.
In this work, we employ only a subset of the data
being related to courses and grades obtained by
students. For analytical purposes, we employed
Excalibur data warehouse (Bayer, Bydžovská, Géryk
and Popelínský, 2011). Data from IS MU are
periodically imported to its database.
In general, data mining (DM) methods can be
beneficial to solve tasks dealing with prerequisites
refinement or definition. A successful employment
of the Bayesian approach for inferring algebra skill
prerequisite structure from noisy data can be found
in (Brunskill, 2011). We employed DM methods to
detect related courses, but the results did not
correlate with existing course prerequisites.
Therefore, we decided to follow another approach.
In this paper we introduce a novel method for
detecting relations between courses and quantifying
the dependency ratio among them. It is based on the
historical data on student enrolments in courses. It
computes the aggregation of student evaluations of
courses finished before the enrolment in the
investigated course. Subsequently, the method
searches for relations by comparing computed
results weighted by the success rate of particular
courses.
The results produced by this method can be
utilized as a measure of the overall dependency of
the investigated course on other courses conducted
at the university. We confront the predicted relations
with relations suggested by a supervisor.
In the following section, we introduce the data
structure and preprocessing of the student enrolment
data. In the subsection 2.2, we shortly describe
employment of data mining methods (Romero and
Ventura, 2010) on the data set to relation detection.
The subsection 2.3 describes a novel method for
5
detecting relations between courses. In the next
subsection we demonstrate an example on real data.
Discussion of results and the improvement of the
relation detection by means of the suggested method
are in the subsection 2.5. Finally, we conclude this
paper with an overview of the main results and
future work in the section 3.
2 DATAAND RELATION
DETECTION
In this research, we consider the historical data on
student enrolments in courses that have been
conducted at the FI MU in the last four semesters
(from spring 2010 up to now). Setting this limit, we
remove old courses but preserve courses conducted
once every two years.
2.1 Data Preprocessing
The extracted data set consists of 10 232 students
and their studies regardless of the programme or the
field of study. The data contain information about
student enrolment and evaluations for more than 800
courses.
We selected attributes defining student
enrolment characteristics. The data set of attributes
is composed of the following: date of enrolment in
courses, interim and final grades, code of course,
faculty term and student, study, and course
identification.
A student is considered to have only one study
containing all student studies merged together.
The data set consists of one data subset for each
investigated course. Each subset contains enrolment
data of all enrolled courses prior to the investigated
course for all students enrolled in the investigated
course. One row in the subset is considered as a
record.
If a student was enrolled in an investigated
course more times the corresponding subset contains
student’s records computed for all these enrolments.
If a student has gained more than one grade in a
course, the best evaluation is considered. It has
usually happened because of the repetitive
enrolment or exam failures.
For DM purposes, we computed the following
derived attributes: state of course completion and
successful or unsuccessful students’ percentage for
every course. The first attribute carries the following
values: not enrolled, completed, not completed,
completed now, not completed now. The suffix
“now” means that the completed or not completed
course have been enrolled in the same semester as
the investigated course.
2.2 Data Mining Approach
Motivated with (Chue, Barrientos, Victoria, Estrella,
Peche and Ortigosa, 2010) or (Besana, Dettori and
Steinbach, 2006), we utilized data mining methods
to detect relations between courses. We employed
some cluster algorithms, e.g. SimpleKMeans or
Cobweb, to separate courses into clusters according
to student records (Witten, Frank and Hall, 2011).
We explored the produced clusters and compared the
results to the existing prerequisites of corresponding
courses. We employed association rule learning
methods to encourage the relation detection.
Unfortunately, the results of both approaches did
not meet expectations.
2.3 Relation Detection
The majority of enrolment data in the data set
comprises of information that a student has not been
enrolled in a course. This type of information has no
contribution to identification of potentially required
courses that students should enrol in before the
investigated course. However, we are interested in
the complementary information that students were
enrolled in courses.
More precisely, we focus our attention on
courses having a significant difference in enrolment
characteristics of students who finished or failed the
investigated course. The characteristics differ for
each investigated course and have to be computed
separately. It was computed as mentioned in
[Algorithm 1].
For every investigated course (line 1-35), we
divide the set of students enrolled in into the
successful and unsuccessful students according the
final evaluation in a semester (line 2-5).
For both subsets and all potentially related
courses (line 6-33) we compute the ratio of students
successful in the related course normalized to the
number of all students in the subset weighted by the
success rate (line 7-30).
Subsequently, we compute the enrolment
characteristic for the relevant course – the weighted
difference (line 31).
Then we sort the related courses according to the
computed value (line 34). For all investigated
courses, we compute values of the Euclidian
distance (Zezula, Amato, Dohnal and Batko, 2006)
(line 36-38). We can use this distance to sort the
6
investigated courses in the order of the relevance of
the course dependency on the other courses (line 39-
42).
Algorithm 1: The relation detection algorithm.
Input: investigated courses
Input: all students admitted to study
Output:
1: for all courses do
2: students_enrolled_in
3: courses_enrolled_ by
4: students_successful_in
5:
6: for all courses do
7: students_enrolled_in ( )
8: students_enrolled_in ( )
9: students_successful_in ( )
10: students_successful_in ( )
11: if then
12:
13: else
14:
15: end if
16: if then
17:
18: else
19:
20: end if
21: if then
22:
23: else
24:
25: end if
26: if then
27:
28: else
29:
30: end if
31:
32:
33: end for
34: sort ( )
35: end for
36: for all do
37: √∑
38: end for
39: sort ( )
40: for all do
41:
42: end for
43: return
To verify the results of the presented method, we
chose 10 most relevant courses according computed
relevancy for each of 40 investigated courses. The
supervisor suggested 5 courses to be added into the
prerequisites. In more than 90 % of cases these five
courses was covered by the selected courses.
2.4 Example
To give a better insight into the algorithm, we
present several results on real data. We investigated
a real course with the code IA101 (Algorithmics for
Hard Problems). The 10 most dependent courses
with some intermediate results can be found in
[Table 1].
The first column determines the inferred course
being related to IA101. The courses marked with a
star are the courses suggested by the supervisor. The
others can be considered as the false positives. The
columns S and U correspond to the sets and in
[Algorithm 1] (line 4-5). The subcolumns Ss and Su
correspond to the sets and in the algorithm
(line 9-10). The subcolumns Us and Uu express the
unsuccessful students in the inferred courses. These
values can be computed as and ;
respectively. In the table, the courses are listed in the
descending order according to the value of the last
column. It shows the weighted difference
(line 31) that determines the measure of the
dependency.
Table 1: The inferred dependent courses.
IA101 S U
Course Ss Us Su Uu wd
MA007* 248 14 57 40 39.64
IB108* 242 3 54 7 34.66
IA006 241 14 67 30 32.72
IB107* 227 4 57 12 31.31
MB008* 218 6 54 10 29.45
MB001 207 0 53 0 25.18
MB000 207 0 59 1 23.09
IV054 166 20 41 18 22.00
MA010* 222 6 77 13 21.90
IB005 185 3 51 3 21.50
The corresponding names of courses are the
following:
 MA007: Mathematical Logic
 IB108: Algorithm Design II
 IA006: Selected topics on automata theory
 IB107: Computability and Complexity
 MB008: Algebra I
 MB001: Calculus II
 MB000: Calculus I
7
 IV054: Coding, Cryptography and
Cryptographic Protocols
 MA010: Graph Theory
 IB005: Formal Languages and Automata I
The algorithm also computes L2 distance. It can be
useful to compare the overall dependency of investigated
courses to others. We supposed that advanced courses are
more dependent than the initial ones. As an example, we
demonstrate this tendency on four mathematical courses:
MB101 (Mathematics I) – MB104 (Mathematics IV).
These courses should be enrolled separately in the
increasing order in four semesters. The comparison of the
overall dependency in L2 distance can be found in
[Graph 1].
Graph 1: The overall dependency of MB101-MB104.
2.5 Discussion
We have described the preliminary work towards
course prerequisites refinement using the historical
enrolment data.
The extracted enrolment data mainly consist of
information that a student was not enrolled in a
course. This fact and the high success rate of courses
negatively affected the results of DM methods. The
courses suggested to be related with inspected
courses did not correlate the existing prerequisites.
The main contribution of our approach is the
ability to eliminate the enrolment data of irrelevant
courses. It is based on the measuring the dependency
of final grades on the inspected course. The
approach focuses mainly on the data expressing the
success in courses and the information that a student
was enrolled in a course.
Students failing in a potentially related course
affect the relevance of the relation of this course to
the investigated one. Students who finished an
investigated course but failed in a potentially related
course decrease the relevance of the relation, but if
they failed in both of them, they increase the
relevance. The presented algorithm is compliant
with this fact.
Related courses stated in existing prerequisites of
an investigated course cannot be discovered by the
algorithm because all students enrolled in the
investigated course have finished the related courses.
For the algorithm, these courses seem to be
independent of the investigated one.
3 CONCLUSIONS
In this paper, we focused on relation detection
between courses from enrolment data. We employed
data mining methods unsuccessfully. Therefore, we
followed another approach and developed a new
method for eliminating irrelevant courses. We
employed this method on data from FI MU, but the
approach is general. We compared results gained by
the presented method with the background
knowledge.
Based on the presented results, we conclude that
relation between courses can be inferred from the
enrolment data and this knowledge can be utilized to
refine prerequisites.
3.1 Future Work
In the future work, we can follow several directions.
Advanced statistic approaches can improve the
existing algorithm.
On the other hand, we can enhance the utilized
set of attributes and enrich the data with information
from text mining. We can process e-learning
materials or annotations to exploit the additional
information.
We can highlight courses being significantly
related to several courses by substitution the L2
distance for the Quadratic form distance (Zezula,
Amato, Dohnal and Batko, 2006).
Finally, we can enhance the task with the
verification of the existing prerequisites.
ACKNOWLEDGEMENTS
We thank Michal Brandejs and all colleagues of
IS MU development team for the support. This work
has been partially supported by FI MU.
0
10
20
30
MB101 MB102 MB103 MB104
L2
8
REFERENCES
Bayer, J., Bydžovská, H., Géryk, J., Popelínský, L., 2011.
Excalibur – a tool for data mining. In Proceedings of
the Annual Database Conference – Datakon 2011.
Brunskill, E., 2011. Estimating Prerequisite Structure
From Noisy Data. In Proceedings of the 4th
International Conference on Educational Data
Mining. Eindhoven, The Netherlands.
Chue, J., Barrientos, A., Victoria, D., Estrella, J., Peche, J.,
P., Ortigosa, A., 2010. A Case Study: Data Mining
Applied to Student Enrollment. In Educational Data
Mining 2010, The 3rd International Conference on
Educational Data Mining. Pittsburgh, PA, USA.
Besana, G., M., Dettori, L., Steinbach, T., A., 2006. An
invitation to IT: redesigning the first year. In Journal
of Computing Sciences in Colleges. USA.
Witten, I., H., Frank, E., Hall, M., A., 2011. Data Mining:
Practical Machine Learning Tools and Techniques.
Morgan Kaufmann. USA, 3rd
edition.
Zezula, P., Amato, G., Dohnal, V., Batko, M., 2006.
Similarity Search The Metric Space Approach.
Springer. USA.
Parameswaran, A., Garcia-Molina, H., 2009.
Recommendations with prerequisites. In ACM
Conference on Recommender Systems. Stanford
InfoLab.
Romero, C., Ventura, S., 2010. Educational Data Mining:
A Review of the State of the Art. In Trans. Sys. Man
Cyber Part C. IEEE Press.
Sanjeev, A., P., Zytkow, J., M., 1995. Discovering
Enrollment Knowledge in University Databases. In
KDD.
9
ANDROID A WINDOWS PHONE 7 V KORPORÁTNÍ SFÉŘE
Srovnání možností a zabezpečení při napojení na MS Exchange
Ondřej Berger
Fakulta informatiky a managementu, KIKM,Univerzita Hradec Králové, Hradecká 1249/6, Hradec Králové, ČR
ondrej.berger@uhk.cz
Abstrakt: V současné době populární systém Android i právě na trh přicházející platforma Windows Phone 7/7.5
představují pro své možnosti zajímavou skupinu zařízení, která lze uvažovat pro nasazení do oblastní
korporátních procesů. Následující text se zabývá představením vlastností a prvků, které jsou pro korporátní
použití důležité, a srovnává oba systémy v jednotlivých oblastech. Zejména se jedná o model práce
instalovaných aplikací, srovnání zabezpečení, a řešení zabezpečené komunikace na obou těchto systémech.
Klíčová slova: Android; Windows Phone 7; Exchange; Bezpečnost
1 ÚVOD
Korporátní použití mobilních zařízení, jako
prostředků pro mobilní práci zaměstnanců, je jednou
z oblastí, kde lze nalézt využití pro současný trh tzv.
chytrých telefonů. Pokud odmyslíme situaci, kdy se
korporace rozhodne využívat řešení založené na
platformě BlackBerry, jež přináší jakýsi standard
v této oblasti, je poměrně často použito řešení
založené na MS Exchange serveru.
Pro tuto situaci se nabízí využít mobilní zařízení
na relativně nové platformě Windows Phone 7 / 7.5
(WP7), ovšem do úvahy lze vzít i další skupinu
zařízení, která jsou provozována na OS Android.
Možnosti napojení na Exchange sice nabízí i
platforma iOS, nicméně větší nabídku zařízení
nabízejí pouze první dvě platformy. Z toho důvodu
je lze lépe přizpůsobit cílovému prostředí
společnosti. Ani jedna z platforem (Android, WP7)
není sice primárně cílena do korporátní oblasti,
nicméně nabízejí možnosti, které by v korporaci
bylo možné využít.
Při použití systémů ve firemním prostředí bude
pro účely následujícího textu uvažováno zejména
zpracování pracovní agendy (elektronická pošta,
sdílení informací a událostí v kalendářích), dále
využití zařízení pro přístup k firemním IS
prostřednictvím dodatečně instalovaných aplikací a
také obecně možnosti zabezpečení systémů
v případě odcizení.
Následující text proto bude zaměřen na
zhodnocení těchto vlastností a možností, zejména
z hlediska bezpečnosti, které poskytují uvažované
mobilní operační systémy při nasazení a propojení
na informační systém a MS Exchange.
2 PLATFORMY
Nyní budou stručně představeny zvolené platformy a
uvedeno jejich zastoupení, které mají na trhu
s mobilními operačními systémy.
2.1 Android
Platforma Android je v současnosti jednou z velice
dynamicky se rozvíjejících se platforem. A to jak
v oblasti vydávání nových verzí, tak i z hlediska
tržních podílů. Jak udává (Gartner, 2012), je aktuální
tržní podíl této platformy mezi smartphony přes 53%
a vykazuje značný meziroční nárůst.
Systém Android je založen na modifikovaném
operačním systému Linux, resp. jeho systémovém
jádře. Z toho vyplývají i určité bezpečnostní a další
mechanismy, které budou zmíněny dále
v příslušných sekcích tohoto textu.
Již od prvních verzí systému zde existuje
podpora pro napojení na MS Exchange, která bude
dále zhodnocena v textu.
2.2 Windows Phone 7
Tato platforma je nepatrně mladší než dříve zmíněný
Android, první zařízení jsou na trhu podstatně kratší
10
dobu zhruba od 3Q roku 2011, ovšem systém a
nástroje pro vývoj jako takový jsou k dispozci
přibližně o rok déle. Dle (Gartner, 2012) má aktuální
tržní podíl cca 1.5%, nicméně toto číslo zahrnuje i
starší verzi Windows Mobile, a nelze prozatím
vyvodit nějaký další trend tržního podílu.
Tento operační systém jako takový je
následníkem předchozího systému Windows Mobile
6 a 6.5, které primárně byly cíleny právě do
korporátního použití, ovšem nezachovává s nimi
žádnou zpětnou kompatibilitu. Veškeré aplikace a
rozšíření proto musí být vyvinuty znovu s ohledem
na tuto platformu.
I když primární zaměření WP7 není do
korporátní oblasti, poskytuje určité služby a napojení
na MS Exchange, které rovněž ve srovnání
s Androidem budou dále diskutovány.
3 APLIKAČNÍ MODEL
Základní oblastí, které je třeba v oblasti nasazení
mobilního zařízení řešit, je bezpečnost aplikačního
modelu – tedy způsoby instalování, oddělení dat
aplikací a oprávnění aplikací jako takových.
3.1 Windows Phone 7
V systému Windows 7 existují 4 základní typy
virtuálních prostorů (Microsoft, 2011), které mají
daná omezení pro aplikace a kódy v nich běžících.
První a nejvíce privilegovaný prostor (TCB) je určen
pro jádro a základní ovladače. Druhý prostor (ERC)
je určen pro služby a uživatelské ovladače. Třetí
prostor (SRC) obsahuje předinstalované aplikace od
výrobce a nakonec nejméně privilegovaný prostor
LPC je určen pro aplikace instalované
z Marketplace. Tedy pro všechny uživatelské
aplikace, protože instalace z jiného zdroje není
možná. Obecně tak všechny uživatelem instalované
aplikace budou v tomto posledním prostoru.
Každá instalovaná aplikace navíc obsahuje
množinu tzv. schopností, které představují oprávnění
k činnostem, které aplikace drží. Tato oprávnění
zahrnují přístupy k senzorům, síti apod. Jsou dána
pro aplikaci a během jejího běhu nemohou být
navýšena.
Aplikace dále běží v tzv. sandboxu, to je
izolovaný prostor, ve kterém aplikace „žije“ a ze
kterého nemá oprávnění přistupovat k vnější paměti,
či datům ostatních aplikací. V okamžiku, kdy je
aplikace odstraněna z popředí aplikačního
zásobníku, přechází do neaktivního režimu, kdy je
uspána, a po určité době navíc odstraněna z paměti.
Perzistentní datové úložiště pro aplikační data,
tzv. isolated storage je také unikátní pro každou
aplikaci, a navzájem jsou tato úložiště nedostupná.
Toto neplatí ve vývojářském prostředí, kde je možné
použít nástroj Isolated Storage Explorer. Ten ale
není možné použít na skutečném zařízení.
Důležitým omezením a zároveň bezpečnostním
prvkem, je omezení instalace aplikací pouze
prostřednictvím Marketplace. To na jednu stranu
přináší relativní bezpečnost instalovaných aplikací,
které musí projít určitými kontrolami, než se
v Marketplace objeví. Nicméně v případě, že je
uživatelům třeba instalovat zvláštní aplikaci
(kupříkladu pro přístup k podnikovým IS) toto
přináší komplikace v podobě nutnosti publikovat
tuto aplikaci veřejně v Marketplace.
3.2 Android
U systému Android je aplikační model řešen
podobným způsobem, pouze vychází z běžného
Unixového řešení uživatelských práv
prostřednictvím uživatele, a uživatelských skupin.
V roli uživatele zde pouze vystupují aplikace.
Během instalace je každé aplikaci vytvořen unikátní
Unixový uživatel spolu s unikátní skupinou.
Prostřednictvím práv a přidělování procesů
aplikacím dochází obdobně jako u WP7 k vytvoření
sandboxovaného prostředí (Android
Developers,2012a) , ve kterém aplikace běží.
K tomu navíc přidává další vrstvu i Dalvik VM, tedy
virtuální stroj používaný pro spouštění Android
aplikací. Ten funguje obdobně jako Java Virtual
Machine a vytváří tak běhové prostředí pro
jednotlivé aplikace.
Pokud aplikace vyžadují přístup k nějaké
potenciálně nebezpečné činnosti – přístup k osobním
údajům, sms zprávám, senzorům či síti, je nutné aby
si tato práva aplikace vyžádala v tzv. manifestu.
V průběhu instalace do zařízení poté uživatel musí
schválit, zda aplikaci důvěřuje a daná práva
schvaluje. Jedná se o obdobný mechanismus jako u
WP7 a stejně jako v případě WP7 jsou tato práva
konečná, a nemohou být zvýšena. V případě, že
dojde ke změně práv, pak se při procesu aktualizace
aplikace systém dotáže, zda uživatel se změněnými
právy souhlasí a aplikace je vyřazena z procesu
automatického update.
Nicméně v procesu instalace se objevuje jedno
z relativních nebezpečí této platformy, neboť
aplikace je možné instalovat i z jiných zdrojů, nejen
pouze z Marketu. Běžně se tak instalace mohou
provádět z SD karty či prostřednictvím připojeného
PC. To v případě WP7 možné není.
Dále narozdíl od Marketplace WP7, nedochází
ke kontrole aplikace, při jejím publikování Marketu
k žádné kontrole, zda je aplikace škodlivá, či jaké
činnosti provádí. To přináší řadu rizik při
eventuálním podnikovém nasazení a to zejména
11
z důvodu toho, že k zařízení s Androidem je v drtivé
většině případů možné získat plný přístup
prostřednictvím tzv. rootovaní telefonu.
To znamená ve zkratce to, že do systému v
zařízení má buď uživatel, nebo uživatelem schválená
aplikace plná přístupová práva. To umožňuje
takovémuto superuživateli přístup ke všem
aplikačním datům, ačkoliv ty jsou běžně chráněny
přístupovými právy na filesystému, a také možnost
zasahovat do systémových souborů či konfigurací.
Z tohoto pohledu je tak systém relativně méně
chráněn než WP7.
4 INTEGRACE S EXCHANGE
Jedním z často používaných groupware systémů ve
velkých společnostech je MS Exchange. Tento
systém umožňuje podporu na společné práci
prostřednictvím integrace elektronické pošty,
kalendáře a správy schůzek, sdílení dokumentů
apod.
Mimo tyto vlastnosti umožňuje Exchange
vynucovat určité bezpečnostní politiky (Glick, 2010)
pro své připojené klienty. Díky tomu lze dle do
značné míry centrálně zvýšit zabezpečení klientů a
do jisté míry i tyto klienty ovládat.
Tyto bezpečnostní elementy jsou sdruženy
v rámci tzv. EAS – Exchange Active Sync - politik.
V rámci přehledu jsou uvažovány Exchange 2003
SP2, 2007 a 2010. Celkový počet se různí dle verze,
řádově jich je v serveru obsaženo několik desítek.
4.1 Windows Phone 7
Vzhledem k cílení platformy WP7 spíše na osobní
použití, nejsou implementovány všechny vlastnosti,
které poskytují politiky EAS nabízení Exchange
serverem.
Tyto politiky dle (Glick, 2010) zahrnují
následující schopnosti:
 Vyžadování hesla (uzamknutí zařízení),
 minimální délku hesla,
 čas před automatickým uzamknutím,
 počet nesprávných hesel, po kterých se
zařízení vymaže (wipe out treshold),
 povolení jednoduchého hesla,
 historii hesel a
 platnost hesla ve dnech.
Z výše uvedeného přehledu, který navíc
v případě Exchange 2003 zahrnuje pouze jedinou
podporovanou politiku, vyplývá, že zařízení s WP7
neumožňují zabezpečení na takové úrovni, jako měla
zařízení Windows Mobile 6.x.
4.2 Android
V případě systému Android je situace poněkud
komplikovanější i díky tomu, že existuje několik
různých používaných verzí systému, které mají
různé možnosti. Podpora Exchange politik byla
přidána ve verzi 2.2.
V této verzi je výčet podporovaných zabezpečení
v zásadě srovnatelný s WP7, a obsahuje obdobné
politiky:
 Vyžadování hesla,
 nutnost použít alfanumerické heslo,
 počet nesprávných hesel po kterých se
zařízení vymaže,
 minimální délka hesla,
 čas po kterém se zařízení uzamkne,
 vzdálené vymazání (remote wipe),
 povolení, zda se zařízení, která nemají
podporu pro všechny politiky mohou
připojit.
Verze Androidu 3.0, případně 4.0, přidávájí.
následující možné bezpečnostní politiky, které
ovšem musí být zahrnuty v administrační aplikaci
(viz dále):
 Podpora komplexních hesel,
 minimální počet písmen hesla,
 minimální počet malých písmen hesla,
 minimální počet velkých písmen hesla,
 minimální počet spec. znaků v hesle,
 minimální počet číslic v hesle,
 historie hesel,
 nastavení platnosti aktuálního hesla,
 vyžadování zašifrování uložiště (pam.
karty),
 zablokování kamery.
Tyto politiky ovšem nejsou plně podporovány a
vyžadovány pomocí Exchange serveru. Jejich možné
použití je realizováno v administrační aplikaci, která
je do zařízení nahrána a tyto politiky vynucuje
lokálně. Dle (Android Developers, 2012b) je tedy
nutné takovouto aplikaci vyvinout či zakoupit, poté
pomocí ní lokálně tato dodatečná opatření nastavit.
Pokud je aplikace pouze nainstalována, ovšem
nebyla nastavena, pak jsou politiky samozřejmě
neaktivní. Mimoto je třeba aby přístup k této
aplikaci byl chráněn a uživatel neměl možnost je
deaktivovat.
Podpora Exchange je tak na podobné úrovni jako
u WP7, možnosti jsou u novějších verzí Androidu o
něco vyšší, ovšem pouze v případě dodání externí
aplikace, pomocí které lze některé politiky vynutit.
12
5 ŠIFROVÁNÍ A VPN
Z hlediska komunikace zařízení s okolím, resp.
firemním systémem jsou nezbytné další podpůrné
prvky pro zabezpečení v oblasti komunikace.
Komunikace může být zabezpečena
prostřednictvím virtuální privátní sítě (VPN), či
prostřednictvím asymetrické kryptografie přímo přes
SSL či na transportní vrstvě příslušných
komunikačních protokolů TLS.
5.1 Windows Phone 7
Dle (Microsoft Answers, 2010) není prozatím
podpora pro VPN komunikaci prostřednictvím
standardů jako je PPTP či L2TP.
Jediné řešení VPN je možné prostřednictvím tzv.
Unified Access Gateway (UAG), což je SSL
šifrovaný přístup k SharePoint serveru. Nenahrazuje
ale plnohodnotnou VPN, která šifruje veškerou
komunikaci.
V případě, že tedy VPN není dostupná, je
jediným řešením použití certifikátů a zabezpečení na
aplikační vrstvě přes SSL či TLS při přístupu
k webovým službám či webu. V systému WP7 je
k dispozici řada certifikačních autorit, a servery
s certifikáty podepsanými těmito autoritami jsou
povoleny.
V případě, že je to nutné, je možné přidat
certifikační autoritu k seznamu již existujících
autorit. Tím lze zabezpečit i přístup v případě, že
server je certifikován autoritou, která není
instalována v zařízení z výroby.
5.2 Android
V systém Android je podpora VPN řešení širší – je
možné se připojit prostřednictvím PTPP či L2TP
včetně podpory IPSec a to již od verze systému 1.6..
Je tak možné se připojit ke standardním VPN
koncentrátorům. Funkcionalita VPN je od v. 4.0
navíc propagována do API, což umožňuje VPN
spojení navazovat i aplikacím, včetně směrování
provozu do VPN a navazování zabezpečených
tunelů.
6 ZÁVĚR
Pokud shrneme předchozí informace ohledně
problémových otázek, je celkový pohled na věc
nejednoznačný. Obě uvažované platformy se ale
v současné podobě pro nasazení do korporací spíše
nehodí. Bezpečnostní modely aplikací jsou sice
v obou případech dostatečné, ovšem nedostatky lze
spatřovat zejména v oblasti komunikace s okolními
systémy a integrací do MS Exchange.
V případě Androidu je situace lepší pro nativní
podporu VPN řešení, ovšem napojení obou systémů
na MS Exchange, který je často užívaným řešením
pro firemní spolupráci, je nedostatečné. Jsou sice
podporovány některé základní bezpečnostní politiky
jako vynucení hesel, emaily či vzdálené vymazání
dat ze zařízení, ovšem možností, které kupříkladu
přinášel systém Windows Mobile 6.5 ani jedna
platforma nedosahuje. U Windows Phone 7 je to
dáno zaměřením platformy mimo firemní klientelu,
ovšem vzhledem k tomu, že zařízení s Windows
Mobile 6.x budou již spíše ubývat a neexistuje žádný
nástupce, bylo by logické očekávat, že je nový
systém nahradí.
Jistým řešením by sice mohl být druhý
srovnávaný systém Android, ale v současnosti je i u
něho podpora korporátních požadavků také stále
nedostatečná. Systém sice prochází poměrně
rychlým vývojem a funkcionalita se neustále
rozšiřuje, nasazení ale poněkud komplikuje fakt, že
je nutné pro některé bezpečnostní prvky vyvinout
speciální aplikaci a vynutit její spuštění.
Uvedené srovnání obou platforem není sice
úplně vyčerpávajícím popisem, existují další
bezpečnostní oblasti, kterými se lze zabývat
(například meziprocesová komunikace či
nestandardní přístup k zařízení - tzv. root). I přes
vynechání těchto oblastí ve srovnání není ani jedna
z uvažovaných platforem v současnosti příliš vhodná
pro nasazení v korporátní sféře.
ZDROJE
Gartner, 2012. Gartner Says Worldwide Smartphone Sales
Soared in Fourth Quarter of 2011 With 47 Percent
Growth, [online]
Available at:
<http://www.gartner.com/it/page.jsp?id=1924314>
[Acessed on 27 February 2012].
Glick A., 2010. Exchange ActiveSync Client Comparison
Table. [online] (Last updated 8:31 AM on 18th August
2011) Available at:
<http://social.technet.microsoft.com/wiki/contents/arti
cles/exchange-activesync-client-comparisontable.aspx>
[Acessed on 10 February 2012]
Microsoft, 2011. Windows Phone 7 security model,
[online] Available at:
<http://www.microsoft.com/download/en/details.aspx?
displaylang=en&id=8842 > [Acessed on 12 February
2012]
Android Developers, 2012a. Security and Permissions,
[online] Available at:
<http://developer.android.com/guide/topics/security/se
curity.html> [Acessed on 15 February 2012]
13
Android Developers, 2012b. Device Administration,
[online] Available at:
< http://developer.android.com/guide/topics/admin/deviceadmin.html>
[Acessed on 15 February 2012]
Microsoft Answers, 2010. Vpn support on windows phone
7, [online] Last updated on 2nd August 2011)
Available at:
< http://answers.microsoft.com/en-
us/winphone/forum/wp7-wptips/vpn-support-on-
windows-phone-7/bac2f010-291f-4b81-98f7cfdace86a1a2>
[Acessed on 18 February 2012]
14
CLOUD - PO MLZE VYJASŇOVÁNÍ
Alexander Galba
Katedra systémové analýzy, Fakulta informatiky a statistiky, VŠE, Praha
alexander.galba@vse.cz
Abstrakt: Příspěvek se zabývá možnými riziky použití služeb Cloud Computingu a posuzuje je z pohledu obdobných
rizik bez použití těchto služeb. Konkrétně se jedná o následující rizika: závislost na internetovém připojení,
nedostupnost služby v důsledku výpadku na straně poskytovatele, riziko krachu poskytovatele anebo jeho
pohlcení konkurencí, integrace a úpravy, útok hackerů, bezpečnost dat, bezpečnost přístupu, právní aspekty,
přílišná závislost na poskytovateli a celková cena povozu. Nejcitlivějším bodem při rozhodování subjektů o
použití služeb Cloud Computingu je bezesporu bezpečnost dat. Přestože má použití služeb Cloud
Computingu i své odpůrce, apelující především na jejich možná rizika, je patrná snaha o jejich
minimalizaci, což umožňuje této technologii, aby se postupně stala zcela běžnou.
Klíčová slova: Cloud Computing; Rizika
ÚVOD
Cloud Computing (dále jen CC) je jedno z
nejskloňovanějších slov poslední doby v oblasti
informačních a komunikačních technologií (dále jen
ICT). Zkratky IaaS - Infrastructure as a service,
PaaS - Platform as a service, SaaS - Software as a
service a EaaS - Everything as a service jsou dnes v
oboru ICT již zažitými pojmy. Podle předpokladu
společnosti IDC (IDC, 2001) dosáhnou tržby služeb
nabízených prostřednictvím veřejných CC systémů
72.9 mld. USD do roku 2015. Podle stejné analýzy
se bude CC podílet celými 46% na růstu nákladů v
5-ti klíčových kategoriích (aplikace, vývoj aplikací a
jejich implementace, systémový software, datová
úložiště a servery). Tyto predikce doplňuje prognóza
společnosti Gartner (GARTNER, 2012), která uvádí,
že do roku 2014 nahradí používání osobních
počítačů osobní CC systémy. Tyto a další pro CC
příznivé předpovědi jsou doprovázeny diskusemi,
studiemi a názory o rizicích, které s sebou použití
služeb CC přináší. (Tim Greene, 2010) Ekonomická
krize a tlak na úspory jsou důležitým impulzem pro
zvážení využití služeb CC pro velkou část
podnikatelských i nepodnikatelských subjektů.
Znalost možných rizik, posouzení dopadů jejich
naplnění jako i doporučení, jak rizika minimalizovat,
jsou důležité body v procesu rozhodování o použití
služeb CC.
MOŽNÁ RIZIKA POUŽITÍ
SLUŽEB CC
Rizika použití CC vyplývají z podstaty technologie
CC, poskytovat služby zákazníkům prostřednictvím
Internetu. Uživateli stačí zařízení s připojením na
Internet a webový prohlížeč. Vše ostatní zajišťuje
poskytovatel CC. Taková míra "outsourcingu"
deleguje hlavní odpovědnost za provoz celého
systému na bedra poskytovatele. Rizika použití
služeb CC lze definovat z různých perspektiv a
úrovní pohledu (GARTNER, 3) (OWASP, 2011)
(CSA, 2010). Největší poskytovatelé CC (TOP10
(Searchcloudcomputing.com, 2012)) ve svých
dokumentech informují své klienty o bezpečnostních
politikách, zárukách a certifikátech (Microsoft,
2011) (Google, 2012). Pro rozhodování o použití
služeb CC je důležité, jaká rizika vnímají samotní
budoucí uživatelé. Z průzkumu společnosti KPMG
(KPMG, 2010) a společnosti ENISA (ENISA, 2009)
lze vybrat následující rizika, která jsou z pohledu
společností zvažujících použití služeb CC vnímána
jako důležitá:
● závislost na internetovém připojení
● nedostupnost služby v důsledku výpadku na
straně poskytovatele
● riziko krachu poskytovatele anebo jeho
pohlcení konkurencí
● integrace a úpravy
● útok hackerů
15
● bezpečnost dat (manipulace, zálohy,
nedomluvené (protiprávní) použití)
● bezpečnost přístupu
● právní aspekty
● velká závislost na poskytovateli
● celková cena provozu
Jsou tato rizika novými riziky spjatými pouze s CC?
A pokud ne, jak ovlivní míru rizika použití CC?
Podívejme se na tyto otázky v dalším textu.
Závislost na internetovém připojení
Na riziko závislosti na internetovém připojení lze
nahlížet z více stran. Je nereálné předpokládat, že by
poskytovatelé CC (Google, SaleForce, Microsoft,
Amazon, ...) neměli zajištěné redundantní a
vícecestné připojení k Internetu s dostatečnou
kapacitou. Z pohledu klienta není jednodušší cesty,
než použít také redundanci připojení a to minimálně
dvěma různými technologiemi. Pro mnoho
společností je dnes elektronická komunikace
nezbytnou podmínkou jejich existence, a proto
použití CC toto riziko zásadně nezvyšuje.
Nedostupnost služby v důsledku výpadku
na straně poskytovatele
Poskytování služeb CC vyžaduje vysokou
technickou úroveň infrastruktury poskytovatele,
včetně odpovídající úrovně zabezpečení
nepřetržitého provozu. Poskytovatelé CC mají
většinou bohaté zkušenosti s poskytováním jiných
internetových služeb a zároveň jakýkoliv výpadek
služeb může mít pro poskytovatele z konkurenčního
hlediska fatální důsledky. I když k takovému
výpadku již v historii došlo (PC Magazine, 2011),
nebyl výpadek služeb pro klienty časově neobvyklý.
I u standardních služeb s dostupností 99.9% se
předpokládá možná nedostupnost služby v řádu
hodin v průběhu roku. Proto výpadek služeb CC na
straně poskytovatele je rizikem ne větším, než riziko
výpadku stejných služeb, provozovaných společností
interně nebo jiným způsobem.
Riziko krachu poskytovatele anebo jeho
pohlcení konkurencí
Pokud do tohoto rizika nebudeme zahrnovat riziko
ztráty nebo zneužití dat, je toto riziko srovnatelné se
stejným rizikem v souvislosti s dodavateli ICT
infrastruktury anebo software. Pokud takoví
dodavatelé změní vlastníka anebo zkrachují,
znamená to pro společnost využívající jejich služeb
obdobné obtíže, jako v případě poskytovatelů CC.
Integrace a úpravy
V prostředí CC se toto riziko bude týkat nejvíce
služby SaaS. V případě SaaS se zákazník spíš
přizpůsobuje dané aplikaci než aplikace jemu, i když
požadavek úpravy software podle přání zákazníka
lze akceptovat do určité míry. Pokud by však
zákazník požadoval hlubší úpravy dotýkající se
základní funkcionality software, není
pravděpodobně SaaS pro něj vhodným modelem.
Otázkou zůstává, zda k takové situaci vůbec dochází
u softwarových produktů obecně, kromě případu
software psaného na míru.
Poskytovatelé SaaS dnes nabízejí
zákazníkům dobře propracované aplikační
programové rozhraní (dále jen API) pro jejich
použití. Většina funkcí API je nabízena zdarma. To
je prostor, který zákazník může využít pro integraci
se svou software infrastrukturou. Rizikem však
zůstává životní cyklus software nabízený formou
SaaS a to v tom smyslu, že poskytovatel neustálými
inovacemi může vyvolat nutnost inovace na straně
zákazníka. Zákazník však nemůže inovaci
“pozdržet” nebo “nepoužít”, jak je to v případě
klasického modelu použití software. Toto riziko
může být pro zákazníka CC limitující a je nutné
předem zvážit jeho vliv.
Útok hackerů
Poskytovatelé CC se můžou stát cílem útoků
hackerů, tak jako dnes každá společnost provozující
veřejnou internetovou službu (www, B2B, B2C,
email apod.). Z poslední doby je znám případ, kdy
paradoxně využili hackeři CC k provedení
úspěšného útoku na společnost SONY (Bloomberg,
2011). Poskytovatelé CC nezveřejňují statistiku
útoků, lze však předpokládat, že se tak děje. Z
hlediska hackerů může mít útok na úspěšného
poskytovatele CC vyšší “atraktivitu”. Přesto zatím
nedošlo k veřejně známému významně úspěšnému
útoku na poskytovatele CC. Důvodem je, mimo jiné,
technologická vyspělost poskytovatelů CC, která
činí útok komplikovanějším. Na druhou stranu
webové aplikace jsou dnes standardní součástí
informačních systémů mnoha organizací. Podle
výzkumu Ponemon Institute (Ponemon Institute,
2011) u 64% respondentů došlo za posledních 24
měsíců k 1 až 10 úspěšným útokům hackerů na
jejich webové aplikace a tím k neautorizovanému
16
přístupu do jejich informačních systémů. Použití CC
proto zásadně nezvyšuje riziko útoků hackerů.
Bezpečnost dat
Bezpečnost dat, která se u CC nacházejí u
poskytovatele, je nejcitlivějším bodem při
rozhodování se o použití CC. Uchovávat svá data ve
vlastní infrastruktuře, na vlastních zálohovacích
médiích a ve vlastních prostorech se jeví pro mnoho
společností jako ideálním bezpečnostním řešením.
Bezpečnost dat v CC systémech nelze srovnat s
možností výše uvedenou. Poskytovatelé CC nabízejí
bezpečnostní nástroje, jako možnost šifrování dat a
komunikace, oddělená úložiště pro jednotlivé
zákazníky apod. Další možností, jak omezit riziko
zneužití dat, je nechávat v CC pouze data nezbytně
nutná pro provoz na nezbytně nutnou dobu. Přesto se
provoz CC na straně poskytovatele neobejde bez
manipulace s daty, jako jsou například provozní
zálohy celého systému nebo využití kapacit třetích
stran. Ztráta dat nebo jejich zneužití není záležitost
pouze CC. Průzkum společnosti Cibecs zabývající se
zálohováním (CIBECS, 2011) uvádí, že přes 50%
dotázaných společností provozujících vlastní
informační systémy ztratilo důležitá data za
posledních 12 měsíců a 20% společností také
uvedlo, že obnova ztracených dat trvala déle než
jeden týden. Zajímavý je i fakt, že podle zprávy
BBC (BBC, 2011) došlo ve Velké Británii od roku
2008 k více než 1000 případů ztráty anebo odcizení
citlivých dat z informačních systémů obecné správy.
Riziko ztráty nebo zneužití dat proto reálně existuje
jak u CC, tak i mimo něj. Podstatný rozdíl je v tom,
že v případe CC jsou data vědomě přenechána ve
správě poskytovatele CC. Je proto na smluvních
podmínkách, jak případné incidenty vyřešit.
Bezpečnost přístupu
Bezpečnost přístupu ke službám CC je plně v rukou
klientů. Poskytovatelé CC dnes nabízí celou škálu
bezpečnostních nastavení pro přístup ke svým
službám, od bezpečnostní politiky tvorby a životního
cyklu hesel, zakódované komunikace, možnosti
používat certifikáty apod. až po detailní evidenci
přístupů a činností. Správné a detailní nastavení
těchto parametrů snižuje zásadně toto riziko na
úroveň neoprávněného přístupu k informačním
systémům provozovaným běžně.
Právní aspekty
Použití CC může být v rozporu s právními předpisy
platnými v daném regionu, a to především v otázce
lokalizace dat. Jako příklad lze uvést právní
kancelář, která musí uchovávat dokumentaci svých
klientů na daném místě a s možným přístupem
pouze vybraných jedinců k dokumentaci. Dalším
příkladem může být direktiva EU (EU, 1995)
určující nakládání s osobními daty v rámci EU.
Poskytovatelé CC nabízejí dnes možnost uchovávat
data v určitém geografickém prostoru (například na
území EU), taková podmínka většinou zvyšuje cenu
jejich služeb. Riziko nesouladu s právními předpisy
může být pro použití služeb CC rozhodující.
Závislost na poskytovateli
Riziko přílišné závislosti na poskytovateli CC s
následnou možností zvyšování ceny služeb nelze
vyloučit, ale není o nic vyšší než závislost na
dodavatelích ICT infrastruktury anebo software.
Například po implementaci ERP systému nebo jeho
části společností SAP, Oracle, IBM, Microsoft a
dalších, je přechod na jiný systém často velmi
nákladný proces.
Celková cena provozu
Celková cena provozu je atribut, který často
rozhoduje o koupi služby nebo zboží. V případě CC
se riziko vysoké celkové ceny provozu může skrývat
v odhadu potřeb uživatele CC, v aditivních
nákladech při přechodu na CC (migrace dat,
integrace, úpravy), v nákladech na zkvalitnění
internetového připojení, v nákladech na zaškolení
uživatelů a administraci. To vše je ale zároveň
nákladem na jakoukoliv jinou migraci na novou
verzi software anebo infrastrukturu, a proto by
neměl být při plánování přechodu na služby CC
problém, tyto náklady vyčíslit. Internet je jedno z
nejkonkurenčnějších prostředí, a proto se dá
předpokládat trend klesajících cen poskytovatelů
služeb CC.
ZÁVĚR
CC je dnes fenoménem, který přináší možnost
používat nejmodernější technologie mnohem
většímu počtu společností než doposud a tím zvýšit
jejich konkurenceschopnost bez vysokých investic.
Vývoj v posledních letech ukazuje, že rizika spojená
s využíváním služeb CC se dostávají pod kontrolu
prostřednictvím standardizovaných procesů, jako
například certifikací (US GOV, 2002) anebo
auditem (ISACA, 2010). Dá se předpokládat, že CC
se stane běžnou technologií v prostředí ICT. Tomuto
17
tvrzení napovídá i fakt, že americká administrativa
již vydala pokyny pro možné použití CC pro její
potřeby (Kundra, 2011). Přijetí CC ze strany
uživatelů je zatím doprovázeno určitým stupněm
nedůvěry, vyplývající také z rizik uvedených v
tomto příspěvku.
ZDROJE
BBC, 2011. Personal data 'lost by 132 councils'.
[Online]
Available at: http://www.bbc.co.uk/news/uk-
15840373
[Přístup získán 8 4 2012].
Bloomberg, 2011. Sony Network Breach Shows
Amazon Cloud’s Appeal for Hackers. [Online]
Available at:
http://www.bloomberg.com/news/2011-05-15/sony-
attack-shows-amazon-s-cloud-service-lures-hackers-
at-pennies-an-hour.html
[Přístup získán 8 4 2012].
CIBECS, 2011. Business Data Loss Survey.
[Online]
Available at: http://cibecs.com/wp-
content/uploads/2011/09/DataLossSurvey2011.pdf
[Přístup získán 8 4 2012].
CSA, 2010. Top Threats to Cloud Computing
V1.0. [Online]
Available at:
https://cloudsecurityalliance.org/topthreats/csathreat
s.v1.0.pdf
[Přístup získán 8 4 2012].
ENISA, 2009. [Online]
Available at:
http://www.enisa.europa.eu/activities/risk-
management/files/deliverables/cloud-computing-
risk-assessment
[Přístup získán 8 4 2012].
EU, 1995. Ochrana osobních údajů. [Online]
Available at:
http://europa.eu/legislation_summaries/information_
society/data_protection/l14012_cs.htm
[Přístup získán 8 4 2012].
GARTNER, 2012. Gartner Says the Personal
Cloud Will Replace the Personal Computer as the
Center of Users' Digital Lives by 2014. [Online]
Available at:
http://www.gartner.com/it/page.jsp?id=1947315
[Přístup získán 8 4 2012].
GARTNER, 3. Assessing the Security Risks of
Cloud Computing. [Online]
Available at: http://cloud.ctrls.in/files/assessing-the-
security-risks.pdf
[Přístup získán 8 4 2012].
Google, 2012. Security First. [Online]
Available at:
http://www.google.com/apps/intl/en/business/infrast
ructure_security.html
[Přístup získán 8 4 2012].
Chansanchai, A., 2011. Android location data
'extremely valuable to Google'. [Online]
Available at:
http://www.technolog.msnbc.msn.com/technology/te
chnolog/android-location-data-extremely-valuable-
google-123513
[Přístup získán 8 4 2012].
IDC, 2001. Worldwide and Regional Public IT
Cloud Services 2011–2015 Forecast. [Online]
Available at:
http://www.idc.com/getdoc.jsp?containerId=228485
[Přístup získán 6 4 2012].
ISACA, 2010. Cloud Computing Management
Audit/Assurance Program. [Online]
Available at: http://www.isaca.org/Knowledge-
Center/Research/ResearchDeliverables/Pages/Cloud
-Computing-Management-Audit-Assurance-
Program.aspx
[Přístup získán 8 4 2012].
KPMG, 2010. From Hype to Future, KPMG´s
2010Cloud Computing Survay. [Online]
Available at:
http://www.kpmg.com/NL/nl/IssuesAndInsights/Arti
clesPublications/Documents/PDF/IT%20Performanc
e/From_Hype_to_Future.pdf
[Přístup získán 8 4 2012].
Kundra, V., 2011. FEDERAL CLOUD
COMPUTING STRATEGY. [Online]
Available at: http://www.cio.gov/documents/federal-
cloud-computing-strategy.pdf
[Přístup získán 8 4 2012].
Microsoft, 2011. Security and Service Continuity
for Enterprises. [Online]
Available at:
http://www.microsoft.com/download/en/details.aspx
?id=13602
[Přístup získán 8 4 2012].
OWASP, 2011. OWASP Cloud Top 10 Security
Risks. [Online]
Available at:
https://www.owasp.org/index.php/OWASP_Cloud_
%E2%80%90_10/Initial_Pre-
Alpha_List_of_OWASP_Cloud_Top_10_Security_
Risks
[Přístup získán 8 4 2012].
PC Magazine, 2011. Amazon Cloud Outage
Takes Down Reddit, Quora, More. [Online]
Available at:
http://www.pcmag.com/article2/0,2817,2383910,00.
asp
[Přístup získán 8 4 2012].
18
Ponemon Institute, 2011. State of Web
Application Security. [Online]
Available at:
http://www.barracudanetworks.com/ns/downloads/
White_Papers/Barracuda_Web_App_Firewall_WP_
Cenzic_Exec_Summary.pdf
[Přístup získán 8 4 2012].
Searchcloudcomputing.com, 2012. Top 10 cloud
computing providers of 2011. [Online]
Available at:
http://searchcloudcomputing.techtarget.com/feature/
Top-10-cloud-computing-providers-of-2011
[Přístup získán 8 4 2012].
Tim Greene, N. W., 2010. Former NSA tech
chief: I don't trust the cloud. [Online]
Available at:
http://www.networkworld.com/news/2010/030410-
rsa-cloud-security-warning.html
[Přístup získán 8 4 2012].
US GOV, 2002. Federal Information Security
Management Act (FISMA). [Online]
Available at:
http://csrc.nist.gov/groups/SMA/fisma/overview.htm
l
[Přístup získán 8 4 2012].
19
19
UHF RFID INDUSTRY HEAT RESISTANT TAGS UP TO 300°C
Libor Hofmann
VUT Brno, The Faculty of Electrical Engineering and Communication Brno University of Technology, Antoninska 548/1
Brno , The Czech Republic
xhofma05@stud.feec.vutbr.cz
Abstract: The use of UHF RFID heat resistant tags for monitoring heating industry processes is one from many
prospective RFID applications. As a result of long-term development, the UHF RFID heat resistant tag is
fabricated by printing silver antenna on a ceramic substrate. This solution improves the endurance of UHF
RFID heat resistant tags from 50-60 temperature cycles 260-300°C/1minute to 3500 cycles 260-
300°C/1minute. The endurance of the new tag is prolonged by more than fifty times
Keywords: RFID identification; UHF RFID heat resistant tag; RFID technology; linear thermal expansion
1 INTRODUCTION
Industry heating processes are areas where it is
both tempting and suitable to use RFID technology.
The use of RFID technology has become the
main focus of the attention. There are many of
RFID heat resistant tags – labels available on the
market. Primarily the labels have one common
denominator. This is a limited number of the
temperature cycles due to the temperature
degradation of the materials which are used in the
production of the heat resistant tags.
Our research has shown that the main
problem is not the UHF RFID chip itself, but the
connection between the chip and the antenna and a
material used. We have to understand that if we are
speaking about the connection between the chip and
the antenna, we are talking in terms of micro meters.
As a result, the main problem is dilatation of the
materials, dilatation of the connection between the
chip and the antenna and the temperature frequency
characteristics.
This paper begins with an overview of thermal
noise, the calculation of the thermal dilatation and
examples of our testing of the different version of
the tag and a review of the results of the ceramic
UHF RFID heat resistant tags.
RF devices use air as a communication medium.
A requirement for the successful operation was that
the power transmiting from the reader and the signal
received and retransmitted from the tag be above the
temperature noise floor. The noise is the major
limiting factor in the communications system
performance.
The thermal noise can be calculated with the
equation [1]
N = kT c (1)
where k is Boltzmann's constant
1.3803x10-23 J/K and T is the temperature
in Kelvin (T = 273.16 + t (°C)).
In dBW, (1) would look as follows:
N = -228.6 + 10logT + 10logB (2)
Table 1: Thermal noise vs temperature.
Temperature
[°C]
Thermal noise
[dBm]
B=63MHz
865-928MHz
Thermal noise
[dBm]
B=26MHz
865-902MHz
Thermal noise
[dBm]
B=3MHz
865-868MHz
21 -92.9 -96.8 -106.1
100 -91.9 95.7 105.1
200 -90.9 -94.7 -104.0
300 -90.0 -93.9 -103.2
400 -89.3 -93.2 -102.5
500 -88.7 -92.6 -101.9
The calculation is with addition of the -3dB
receiver noise factor [1].
The Figure 1 shows the impact on the thermal
noise of the increasing temperature. In all cases the
20
20
thermal noise does not reach the maximal sensitivity
value of the UHF RFID reader (-84dBm)[5].
Consequently, the thermal noise is not a limiting
parameter.
The next important paramenter is the linear
coeficient of the thermal expansion. RFID
technology works with very small sizes
(micrometers). Consequently, the thermal expansion
may have an influence on the reliability of the
connection chip - antenna.
It is necessary to be aware that when a heat is
applied to most materials, the average amplitude of
the atoms vibrating within the material increases.
This increases the separation between the atoms,
which in turn causes the material to expand. If the
material does not go through a phase change, the
expansion can be easily related to the temperature
change.
The linear coeficient of the thermal expansion
describes the relative change in length of a material
per degree of the temperature change, the expansion
can be easily related to the temperature change.
Figure 1: Thermal noise - UHF RFID frequency
The linear coeficient of the thermal expansion
describes the relative change in length of a material
per degree of temperature change [2]. The linear
thermal expansion can be calculated using the
equation
L = α L1 (T2 – T1) (2)
Where α is the coefficient of linear expansion of
the material , L1 is the initial length of the material
used, T1 is the initial temperature and T2 the final
temperature. In our prototype was used three basic
materials: ceramic, silver and copper. The
coefficient of linear expansion of these materials is
as follows:
Table 2: Coefficient of linear expansion [6]
Materials CLE x10-6
[m/mK]
Silver 19.5
Ceramic 6.5
Cooper 16.5
The most critical material is silver, which is
used for both the contact material of the chip and the
antenna. As a result our next focus was on this
material.
Table 3: Linear thermal expansion of Silver
Temperature[°C] LTE Sn x10-6
[m/mK]
100 0.39
200 0.87
300 1.37
400 1.85
500 2.34
Figure2: Linear thermal expansion of silver
21 100 200 300 400 500
-120
-110
-100
-90
-80
-70
865-928MHz
902-928MHz
865-868MHz
Max receive
sensitivity
Temperature (°C)
Power(dBm)
100 200 300 400 500
0
0,5
1
1,5
2
2,5
LTE
Temperature [°C ]
LTE[10-6m]
21
21
Table 3 shows the result of the calculation of the
linear thermal expansion of silver between two
contacts of the chip. The result of the calculation in
Table 3 indicates that the temperature expansion of
silver at the temperature level of 300°C has the value
1,37x10-6 m. This is 0.5% of the size of the contact
place of the chip. At the same time, other materials
with lower linear thermal expansions, such as
ceramic and copper, will also be dilated. As a result,
the final dilatation of the critical point between the
chip and the antenna will be 0.3% . From this it can
be concluded that the expansion of silver will not
cause disconnection of the chip-antenna.
2 EXPERIMENTAL RESULTS
AND EXAMPLES
The pictures below show the details of three ways of
connecting the chip to the antenna . the figure 3
shows the connection strap – antenna, the figure 5
shows the solution of the direct connection of the
chip to the antenna and the figure 7 shows our
solution of the direct connection chip – antenna
using silver.
2.1 The First Test Condition 200°C
 Laboratory furnice: Nabertherm
 Inlay strap
 Inlay with direct connection chip –
antenna
 Chip on a ceramic substrate
 One cycle 200°C/60minutes
Figure 3. Inlay strap – antenna (21°C) , the chip
works[4]
Figure 4: This Inlay strap – influence of the
temperature 200°C/1minut, the chip disconnected[4]
Figure 4a. Detail Inlay strap – influence of the
temperature 200°C/1minut, the chip
disconnected[4]
Figure 5. Inlay – direct connection chip - antenna
(21°C) ,the chip works[4]
22
22
Figure 6. Inlay – influrence of the temperature
200°C/1minute , the chip disconnected[4]
In both cases Figure 4(4a) and Figure 6,
following exposure to a temperature 200°C/1minute,
the material was deformed and the chip
disconnected. The chip was not damage and
continued to work after reconnection to the antenna.
This confirmed our conclusion that our main focus
should be on a reliable connection between the chip
and the antenna.
Figure 7. Chip – antenna connection by silver on a
ceramic substrate (21°C)[4]
Figure 8. Chip – influence of the temperature
200°C/1minute, the chips connected and works[4]
2.1 The Second Test Condition 300°C
 Laboratory furnice: Nabertherm
 Chip on a ceramic substrate
 One cycle 300°C/ 60minutes
Figure 9. Chip – influence of the temperature
300°C/60minutes, the chip connected and works[4]
23
23
Figure 10. Prototype - UHF RFID heat resistant tag
up to 300°C/60mintes (peak 320°C/10minutes) [4]
3 CONCLUSIONS
The tests showed the importance of the correct
choice of materials in the area of heating application
for use in RFID technology. Our samples UHF
RFID tag on ceramic substrate Figure 10 were able
to pass a temperature of 300°C without any
mechanical change to the connections. During longterm
testing of 10 samples, the tags were able to pass
3700 temperature cycles 260°C/1minute. If this is
compared with the results of UHF RFID labels,
which are able to only pass 20-30 cycles
205°C/30minutes, it is clear that the ceramic
solution is the most economic .
The factor of dilatation must be taken into
account when designing heat resistant tags. This is
one example which gives a clear indication that
RFID is not only about the propagation of
electromagnetic waves - it crosses a range of
different technologies.
This paper do not cover all questions regarding
UHF RFID heat resistant tags[3]. Further questions
include the relationship of the radiation pattern of
RFID tags versus temperature and the relationship of
the resistance of the connection the chip and the
antenna versus temperature.
REFERENCES
[1] H.Lehpamer, Rfid design principles, Artech
house 2008, p143-145.
[2] Standart test method for linear thermal txpansion
of solid materials by thermomechanical analysys
E831, Annual Book of ASTM Standart,
ASTM,2000
[3] L.Hofmann, UHF Rfid technology, creative
technology without myths, DPS plošné spoje ,
ISSN: 1804-4891,pp80-81,2011
[4] L.Hofmann , R&D report UHF Rfid heat
resistant tags, public company material , 2011,
[5] Impinj Speedway Revolution, company material
Impinj 2010
[6] The Engineering tool box
www.engineeringtoolbox.com
[7] T.Braun, High potencial of flip chip assemblies
for automotive applications
[8] Ivan Michalek, Juraj Vaculik, RFID system
design: a practical introduction, CVIS.CZ. ISSN
1214-9489, 2011
[9]
24
24
EVALUATION OF SOFTWARE QUALITY
Renata Janošcová
Department of Information Technologies, The School of Management/City University of Seattle, 64, Bezručova,Trenčín,
Slovakia
rjanoscova@vsm.sk
Abstract: Software Quality Management needs also a quality models there are usable throughout the software
lifecycle and that it embraces all the perspectives of quality. The goal of this paper is to propose a quality
model suitable for such a purpose, through the comparative evaluation of suitable existing quality models
and their respective support for Software Quality Engineering. In this paper, we will describe the different
quality models, such as McCall’s Quality Model, Dromey's Quality Model, Boehm’s Quality Model,
FURPS and FURPS+ Quality Models, and in conclusion ISO 9126 and ISO 25010 Quality Models. We will
compare the ISO quality models and find the key features between ISO 9126 and new ISO 25010 Quality
Models.
Keywords: Software Quality Model; Software Quality Evaluation; Software Quality Management; Software Quality
Assurance.
1 INTRODUCTION
The aim of Software Quality Management (SQM) is
to manage the quality of software and of its
development process. Ian Sommerville (2004)
divides the SQM in three layers:
 First layer - Software Quality Assurance
(SQA);
 Second layer - Software Quality Plan (SQP);
 Third layer - Software Quality Control
(SQC).
We are interested especially in the SQA in this
paper. Software quality assurance consists of a
means of monitoring the software engineering
processes and methods used to ensure quality. These
methods are many and varied, and may include
ensuring conformance to one or more standards,
particularly ISO 9000 models (Chemuturi, 2010).
There are several definitions for “Software
Quality” term. It is defined by International
organization ISO as "software quality - degree to
which a software product satisfies stated and
implied needs when used under specified
conditions". This definition is different from the
definition of quality in ISO 9000:2000 - it refers to
the satisfaction of stated and implied needs. ISO
9000 quality definition refers to the satisfaction of
requirements (ISO/IEC, 2011).
2 SOFTWARE QUALITY
MODELS
In this paper, we will describe the different quality
models, such as McCall’s Quality Model, Boehm’s
Quality Model, Dromey's Quality Model, FURPS
and FURPS+ Quality Models, ISO 9126 and ISO
25010 Quality Models, and we will compare the ISO
quality models and find the key features between
ISO 9126 and new ISO 25010 Quality Models.
2.1 McCall’s Quality Model
One Our first quality model is the quality model
which presented by Jim McCall et al (1977) also
known as the General Electrics Model (GE Model)
of 1977 originates from the US military and is
primarily aimed towards the system development
process.
Figure 1 shows the McCall quality model, that
has three major perspectives for defining and
identifying the quality of a software product: product
revision (ability to undergo changes), product
25
transition (adaptability to new environments) and
product operations (its operation characteristics).
(Wang et al., 2011).
Figure 1: McCall’s Triangle of Quality. Adapted from
McCall et al. (1977) and Wang (2011).
It is difficult to use this framework to set precise and
specific quality requirements, because many of the
metrics defined by McCall et al. can be measured
only subjectively.
2.2 Boehm’s Quality Model
Boehm's quality model improves upon the work of
McCall and his colleagues (Boehm et al., 1978). As
Figure 2 shows, this quality model retains the factormeasurable
property arrangement. For Boehm and
his colleagues, the prime characteristic of quality is
what they define as “general utility” (Côté, 2006).
Figure 2: Boehm’s quality model. Adapted from Boehm et
al. (1978) and Côté (2006).
The measurable properties and characteristics are
concentrate on highly technical details of quality that
are difficult to grasp for non-technical stakeholders.
Like the McCall model, this model is mostly useful
for a bottom to top approach to software quality
(Côté, 2006).
2.3 Dromey’s Quality Model
Dromey's model takes a different approach to
software quality then the two previously presented
models. According to Dromey (1995), these
components all possess intrinsic properties that can
be classified into four categories:
 Correctness: Evaluates if some basic
principles are violated.
 Internal: Measure how well a component has
been deployed according to its intended use.
 Contextual: Deals with the external influences
by and on the use of a component.
 Descriptive: Measure the descriptiveness of a
component (for example, does it have a
meaningful name?).
Figure 3: Dromey’s quality model. Adapted from Dromey
(1995) and Côté (2006).
These properties are used to evaluate the quality
of the components. This is illustrated in Figure 3 for
a variable component present in the implementation
model. (Côté, 2006).
2.4 FURPS Quality Model
Robert Grady and Hewlett Packard proposed this
model in 1987. FURPS model decomposes
characteristics in two categories of requirement
namely functional requirement and non-functional
requirement.
Functional requirement are defined by input and
expected output, while non functional requirement
(also known as URPS) include usability, reliability,
performance and superoperatibility (Wang, 2011).
Figure 4 shows the meaning of each letter in the
FURPS acronym: functionality, usability, reliability,
performance, and supportability.
26
Table 1 illustrates the 5 Quality Factors
(characteristics) of FURPS Quality Model and its
content.
Table 1: The content of FURPS model (Wang, 2011).
Characteristics Description
Functionality
Include feature sets, capabilities, and
security.
Usability
Human Factors, overall aesthetics,
consistency, and documentation
Reliability
Frequency and severity of failure,
recoverability, predictability, accuracy, and
mean time between failures (MTBF).
Performance
Processing speed, response time, resource
consumption, throughput and efficiency.
Supportability
Testability, extensibility, adaptability,
maintainability, compatibility,
configurability, serviceability, installability,
and localizability.
2.4.1 FURPS+ Quality Model
As we can see illustrated in Figure 4, the FURPS+
classification addresses functional both
nonfunctional requirements. With the plus (+) used
to represent all other requirements, such as design or
implementation constraints.
Figure 4: FURPS and FURPS+ quality model. Adapted
from Eeles, P. (2004)
A particularly nice aspect of this classification is
the emphasis placed on understanding the different
types of nonfunctional requirements (Eeles, 2004).
2.5 Other Quality Models
In the the scientific literature we described many
other models, such as Systemic Quality Model
(Ortega, 2003), GEQUAMO quality model
(Georgiadou, 2003) , some corporate quality models,
for example MITRE's SQAE (Martin & Shaffer,
1996).
2.6 ISO Quality Model
ISO - The International Organization for
Standardization publishes Technical Reports,
Technical Specifications, Publicly Available
Specifications, Technical Corrigenda, and Guides
(ISO, 2010).
2.6.1 9126 Quality model
ISO 9126 defines product quality as a set of product
characteristics. The characteristics that govern how
the product works in its environment are called
external quality characteristics. The characteristics
relating to how the product is developed are called
internal quality characteristics. ISO 9126 indicates
six main quality characteristics which associated
with several subcharacteristics. ISO 9126 model can
be used as a practical approach for defining quality
and the questionnaire based method (Yahaya, 2010).
It is a three-layer model composed of quality
characteristics, quality subcharacteristics and quality
measures. Figure 5 illustrates this model.
Figure 5: ISO 9126-1 quality model. Created by ISO/IEC
(2001)
The Internal and External Quality model is
inspired from McCall and Boehm's work (Côté,
2006).
Table 2 illustrates the 6 Quality characteristics of ISO
9126 Quality Model and its content.
27
Table 2: ISO 9126 Content (Wang, 2011).
Characteristics Description
Functionality
Functionality: “the capability of the software
product to provide functions which meet
stated and implied needs when the software is
used under specified conditions”.
Reliability
The capability of the software product to
maintain a specified level of performance
when used under specified conditions.
Usability
The capability of the software product to be
understood learned, used, and attractive to the
user, when used under specified conditions.
Efficiency
The capability of the software product to
provide appropriate performance, relative to
the amount of resources used, under stated
conditions.
Maintainability
The capability of the software product to be
modified. Modifications may include
corrections, improvements or adaptation of the
software to changes in environment, and in
requirements and functional specifications
Portability
The capability of the software product to be
transferred from one environment to another.
The environment may include organizational,
hardware or software environment.
2.6.2 ISO 25010 Quality Model
In 2011 it was presented a new model of software
quality - ISO 25010 Quality Model. First edition of
ISO/IEC 25010 cancels and replaces ISO/IEC 9126-
1:2001, which has been technically revised
(ISO/IEC, 2011). ISO/IEC 25010 is a part of the
SQuaRE series of International Standards, which
consists of the following divisions:
 Quality Management Division (ISO/IEC
2500n);
 Quality Model Division (ISO/IEC 2501n);
 Quality Measurement Division (ISO/IEC
2502n);
 Quality Requirements Division (ISO/IEC
2503n);
 Quality Evaluation Division (ISO/IEC 2504n);
 SQuaRE Extension Division (ISO/IEC 25050
– ISO/IEC 25099).
The product quality model (in ISO 25010 under
clause 4.2) categorizes system/software product
quality properties into 8 characteristics: functional
suitability, performance efficiency, compatibility,
usability, reliability, security, maintainability and
portability.
Each characteristic is composed of a set of
related subcharacteristics. Figure 6 illustrates this
model.
Figure 6: ISO 25010 quality model. Created by ISO/IEC
(2011)
Characteristics and subcharasteristics, that are
shown in Figure 6 without colors shading, are the
new characteristics, or the subcharasteristics. Table
3 illustrates the 8 Quality characteristics of ISO
25010 Quality Model and their content:
Table 3: ISO 25010 Content. Created by ISO/IEC (2011).
Characteristics Description
Functional
suitability
Degree to which a product or system
provides functions that meet stated and
implied needs when used under
specified conditions
Performance
efficiency
Performance relative to the amount of
resources used under stated conditions
Compatibility
Degree to which a product, system or
component can exchange information with
other products, systems or
components, and/or perform its required
functions, while sharing the same hardware
or software environment
Usability
Degree to which a product or system can be
used by specified users to achieve specified
goals with effectiveness, efficiency and
satisfaction in a specified context of use
Reliability
Degree to which a system, product or
component performs specified functions
under specified conditions for a specified
period of time
Security
Degree to which a product or system protects
information and data so that persons or other
products or systems have the Degree of data
access appropriate to their types and levels of
authorization
28
Characteristics Description
Maintainability
Degree of effectiveness and efficiency with
which a product or system can be modified
by the intended
maintainers
Portability
Degree of effectiveness and efficiency with
which a system, product or component can be
transferred from
one hardware, software or other operational
or usage environment to another
3 COMPARISON ISO MODELS
Table 4 lists the differences between the
characteristics and subcharacteristics in this
International Standard, and ISO/IEC 9126-1:200,
only part with clause 4.2 (Product quality).
Table 4: Comparison with the previous model in ISO/IEC
9126-1:2001 (ISO/IEC, 2011).
Clause ISO/IEC 25010 ISO/IEC 9126-1 Notes
4.2 Product quality
Internal and
external quality
Internal and
external quality
combined as
product quality
4.2.1
Functional
suitability
Functionality
New name is
more accurate,
and avoids
confusion with
other meanings of
“functionality”
4.2.1.1
Functional
completeness
Coverage of the
stated needs
4.2.1.2
Functional
correctness
Accuracy
More general than
accuracy
4.2.1.3
Functional
appropriateness
Suitability
Coverage of the
implied needs
Interoperability
Moved to
Compatibility
Security
Now a
characteristic
4.2.2
Performance
efficiency
Efficiency
Renamed to avoid
conflicting with
the definition of
efficiency in
ISO/IEC 25062
4.2.2.1 Time behaviour Time behaviour
4.2.2.2
Resource
utilization
Resource
utilization
4.2.2.3 Capacity
New
subcharacteristic
(particularly
relevant to
computer
systems)
4.2.3 Compatibility
New
characteristic
4.2.3.1 Co-existence Co-existence
Moved from
Portability
4.2.3.2 Interoperability
Moved from
Functionality
Clause ISO/IEC 25010 ISO/IEC 9126-1 Notes
4.2.4 Usability Usability
Implicit quality
issue made
explicit
4.2.4.1
Appropriateness
recognizability Understandability
New name is
more accurate
4.2.4.2 Learnability Learnability
4.2.4.3 Operability Operability
4.2.4.4
User error
protection
New
subcharacteristic
(particularly
important to
achieve freedom
from risk)
4.2.4.5
User interface
aesthetics
Attractiveness
New name is
more accurate
4.2.4.6 Accessibility
New
subcharacteristic
4.2.5 Reliability Reliability
4.2.5.1 Maturity Maturity
4.2.5.2 Availability
New
subcharacteristic
4.2.5.3 Fault tolerance Fault tolerance
4.2.5.4 Recoverability Recoverability
4.2.6 Security Security
No previous
characteristics
4.2.6.1 Confidentiality
New
subcharacteristic
4.2.6.2 Integrity
New
subcharacteristic
4.2.6.3 Non-repudiation
New
subcharacteristic
4.2.6.4 Accountability
New
subcharacteristic
4.2.6.5 Authenticity
New
subcharacteristic
4.2.7 Maintainability Maintainability
4.2.7.1 Modularity
New
subcharacteristic
4.2.7.2 Reusability
New
subcharacteristic
4.2.7.3 Analysability Analysability
4.2.7.4 Modifiability Stability
More accurate
name combining
changeability and
stability
4.2.7.5 Testability Testability
4.2.8 Portability Portability
4.2.8.1 Adaptability Adaptability
4.2.8.2 Installability Installability
Co-existence
Moved to
Compatibility
4.2.8.3 Replaceability Replaceability
This a System/Software product quality model
can be applied to just a software product, or to a
computer system that includes software, as most of
the subcharacteristics are relevant to both software
and systems.
29
4 CONCLUSIONS
Using the ISO 25010 quality model for derivation of
system requirements brings clarity of definition of
purpose and operating capability. Although ISO
2510 is the latest proposal for a useful Quality
Model, of software characteristics, it is unlikely to
be the last. However, in reality, no model may claim
to follow perfectly this prediction mechanism. While
the name of the characteristics and subcharacteristics
are the same, the links between Internal and External
Quality must be verified empirically.
The new version Software Quality Model by
ISO/IEC 2510 is only gaining momentum. But is
seen as an improvement upon the older quality
models, who respect the comments from the
business practice.
REFERENCES
Boehm, B. W., Brown, J. R., Kaspar, J. R., Lipow, M. L.
& MacCleod, G., 1978. Characteristics of Software
Quality. New York: American Elsevier.
Côté, M.-A., Suryn, W., Georgiadou, E. 2006. Software
Quality Model Requirements for Software Quality
Engineering. In Proc. 14th
International Conference
on SQM, pp. 31-50.
Côté, M.-A., Suryn, W., Laporte, C. Y., Martin, R. A.
2005. The Evolution Path for Industrial Software
Quality Evaluation Methods Applying ISO/IEC
9126:2001 Quality Model: Example of MITRE's
SQAE Method, Software Quality Journal, vol. 13, pp.
17-30.
Dromey, R. G., 1995. A model for software product
quality. IEEE Transactions on Software Engineering
21, pp. 146-162.
Eeles, P., 2004. What, no supplementary specification?
[cit.1.7.2004]. IBM. Available at:
http://www.ibm.com/developerworks/rational/library/
3975.html.
Georgiadou, E, 2003. GEQUAMO–A Generic,
Multilayered, Customisable, Software Quality Model,
Vol. 11, No. 4 , pp. 313-323.
Chemuturi, M. 2010. Mastering Software Quality
Assurance: Best Practices, Tools and Techniques for
Software Developers. J. Ross Publishing. ISBN 978-1-
60427-032-7.
ISO/IEC 9126-1:2001: Software Engineering – Product
Quality – Part 1: Quality Model, ISO Copyright
Office, Geneva, June 2001.
ISO. 2010. "ISO/IEC Directives and ISO supplement".
http://www.iso.org/directives. [cit. 1.1.2010]. Geneva,
Switzerland: International Organization for
Standardization.
ISO/IEC 25010:2011: System and Software Engineering –
Systems and Software Quality Requirements and
Evaluation (SQuaRE) – System and Software Quality
Models, ISO Copyright Office, Geneva, March 2011.
Martin, R. A. & Shaffer, L, 1996. Providing a framework
for effective software quality assessment. Bedford,
Mass : MITRE Corporation.
McCall, J. A., Richards, P. K., & Walters, G. F., 1977.
Factors in software quality. Griffiths Air Force Base,
N.Y. : Rome Air Development Center Air Force
Systems Command.
Ortega, M., Perez, M. & Rojas, T., 2003. Construction of a
systemic quality model for evaluating a software
product, Software Quality Journal, Vol. 11, pp. 219-
242.
Sommerville, J. 2004. Software Engineering, 7th ed.,
chapter 27.
Yahaya, J. H., Deraman, A. 2010. Measuring the
Unmeasurable Characteristics of Software Product
Quality, IJACT: International Journal of
Advancements in Computing Technology, Vol. 2, No.
4, pp. 95 - 106.
Wang, S-H., Samadhiya, D., Chen, D., 2011. Software
Quality: Role and Value of Quality Models,
International Journal of Advancements in Computing
Technology, Vol. 3, No. 6, pp. 65 – 74.
30
SMART MOBILE DEVICES IN CORPORATE AND BUSINESS
PRACTICE
Vladimír Jech
Katedra informačních technologií, University of Economics in Prague, nám. W. Churchilla 4, Praha 3, Czech Republic
vjech@email.cz
Abstract: This article presents results of a research on the use of smart mobile devices which is an important starting
point in assessing their risks associated with their usage and suggesting security measures for mitigating
these risks. This article summarizes research results completed in two related areas. The first part is a
general research aimed at assessing the use and the potential of smart mobile devices in business or
corporate setting. The second part is a survey on using smart mobile devices in the Czech corporate and
business practice.
Keywords: smartphone; tablet; phone; security; information security
1 INTRODUCTION
Tablets and smartphones, herefrom together called
smart mobile devices, are not just fashion toys
anymore, but they are powerful tools today that have
the potential to bring revolution to the way
companies operate. Many companies see smart
mobile devices as tools to increase sales, reduce
costs, to improve project management, quality of
service, internal communications and other
functions. These and other examples of use are the
reasons why we have seen their rapid expansion in
recent years.
With the advent of application of smart mobile
devices in corporate and business use emerges the
need to address their security. The head of the
information technologies department as well as the
head of corporate security face the question of how
to ensure security of using these devices in business
or corporate setting.
To assess potential risks associated with using
smart mobile devices in corporate and business
practice, it is necessary to address the question of for
what purpose and how users use their devices. The
knowledge about how users use their devices must
be taken into account when designing security
measures which should focus on a compromise
between security and usability. Knowing the purpose
and usage of smart mobile devices will therefore
help not only to assess potential risks, but also to
design appropriate measures to increase their
security, which was the impetus for this research.
The goal of this article is to introduce the
variability of use of smart mobile devices in
corporate and business practice and to present results
of a survey on this topic conducted in the Czech
Republic environment.
The hypothesis for this work was that the
expansion of smart mobile devices in the Czech
corporate and business practice is already extensive
and that their security is not adequately addressed
despite the fact that these devices store and process
corporate data.
For the purpose of this survey, we have asked the
following research questions: “For what purposes
and how users use their smart mobile devices, and
what risks relate to their use? What is the degree of
expansion of smart mobile devices in the Czech
corporate and business practice?”
2 METHODS
2.1 Survey Instrument
The research consists of two interrelated parts. The
first part of our research explores the use and the
potential of smart mobile devices in general. In this
section we have drawn primarily from publicly
available sources such as articles, press releases,
31
product information materials, video materials
depicting experiences of users, legislation
documents, and also from personal experience and
testing efforts.
The second part of our research was aimed at
exploring the use of smart mobile devices in the
Czech corporate and business practice. For this
purpose, we used a survey questionnaire with 15
questions. Individual questions offered various
answers, i.e. between two (yes/no) to five possible
answers from which respondents could choose.
2.2 Data Collection
Collecting information for the first part of the survey
was conducted between October 2011 and January
2012. Data collection was not geographically
restricted; information was obtained from both
Czech and foreign literature and other sources.
Data collection for the second part of the survey
was conducted between December 2011 and January
2012. Since this part was focused on Czech
corporate and business practice, the questionnaire
was available in Czech language only and was
geographically focused on the Czech Republic
territory.
2.3 Sample
The survey on the use of smart mobile devices in the
Czech corporate and business practice was attended
by 110 respondents. Survey participants were not
profiled. The questionnaire was distributed directly
to selected people as well as to general public.
2.4 Results
Results are presented in the following two chapters.
3 RESEARCH ON THE USE AND
POTENTIAL OF SMART MOBILE
DEVICES
In this part of our research we examined the use and
the potential use of smart mobile devices in general,
both through a general desk research, and also
through practical experience and testing of the
author. Since an extended usage of smart mobile
devices in business environment is a relatively new
trend, knowledge of their use is necessary to better
understand their risks and to design security
measures. For the purpose of this survey, we have
not limited the definition of “use” in any way.
Retailers and sales representatives are beginning
to use tablets as business and sales aids. For
example, in BestBuy, the U.S. commercial chain of
department stores selling electronics and home
appliances, sales associates use tablets for delivering
additional information to their customers (to play
marketing videos, provide quotes, to show electronic
versions of printed brochures, etc.). Sales
representatives also use tablets to show their
customers other products which are not on display
and to consult after-sale services (e.g. insurance,
extended warranties, etc.). Sales representatives use
tablets to provide customers information on
availability of goods in the warehouse. The time
when a customer can pay for his washing machine
immediately after the selection directly at the
merchant with a tablet on a sales floor and thus
eliminate the need to queue at the exit from the store
may soon be a reality (McIntyre, 2011).
From the perspective of the payee, for example
a company called Intuit offers a small device called
GoPayment, through which the user can turn his
smart mobile phone into a payment terminal for
processing credit cards payments. Such technology
is revolutionary primarily for professions conducted
in the field. A company providing plumbing,
electrical, and other services gets paid for their job
thanks to such technology immediately after
performing the work. The company does not need to
address the risks of their employees manipulating
cash anymore, there is no additional office work
associated with processing payments or their
enforcement, and much more. For example,
a company called Square reached in December 2011
a milestone of one million merchants who use their
equipment which allows accepting credit card
payments by a smartphone (Rao, 2011). Systems for
mobile payments are being developed also by big
players such as American Express (Serve Digital
Wallet), Visa (Visa Mobile Visa Digital Wallet),
Google (Google Wallet) and others. Smart mobile
devices functioning as a payment terminal not only
support sales but also help save time, costs, and risks
associated with cash manipulation.
From a customer perspective, smartphones are
becoming popular for simple payments. It is possible
to pay for goods not only through text messages,
smartphones can be used for contactless payments,
that is, simply put, to pay for purchases by simply
bringing the phone near to a reader (also called
“Swipe pay”). Contactless payments, known as
“NFC payments” (Near Field Communication
32
Payments) (Youtube, 2012, b), using smartphones
are already accepted in the U.S. today for example in
Starbucks (Sims, 2011).
From the users’ perspective, smart mobile
devices can be further used for mutual payments
between users themselves. For example, using the
PayPal Mobile service, it is possible to exchange
a sum of money in accounts between two users
without having to log into their online banking
websites but simply by bringing the two smart
mobile devices close together within the reach of
their Bluetooth signal and entering users’ PINs.
Smart mobile devices find use as navigational
aids. Smart mobile devices may include GPS
navigation allowing the user to choose the fastest
route based on current traffic conditions and thus
directly save travel costs. For example,
manufacturers TomTom, Navigon, iGO, Sygic and
others offer their products for navigation in the form
of an application which can be downloaded and
installed as a program into a smartphone or tablet.
Navigation can be local too, for example the
Australia's Melbourne Airport provides an
application which allows users to get instant
information about flight delays, notifications, airport
map, navigation to the departure terminal, and more.
Smart mobile devices find their use in
production, construction, and logistics. For example,
Turner Construction provides tablets to their quality
control personnel. Quality control specialists have
all necessary construction documentation available
in their tables giving them information about
required construction quality parameters, blueprints,
and other construction documents available
wherever and whenever they need it.
Tablets are beginning to find their way and can
be expected widely used in future in medicine.
A tablet allows a doctor at a hospital to explain
planned interventions or treatments to his patient
through a video or visualization right by his bed. For
example, an application called Heart III for iPad
allows a doctor to show his patient any part of heart
at any angle and slice and in a nice graphics which
helps him to better explain planned procedures to the
patient. Patients are often concerned about their
planned surgery, and a device through which the
doctor can better explain his thoughts and intentions
contributes to a successful treatment. Attending
physicians in the Tel Aviv hospital Mayanei
Hayeshua have in their tablets not only complete
medical records of their patients, but they can also
through their tablets instantly get necessary
information from other departments, which largely
contributes to the accuracy of treatment (Youtube,
2012, a) (Cohen, 2010). Tablets in hospitals not only
improve the quality and accuracy of treatment, but
they also can contribute to cost savings. For
example, in Boston’s hospital Beth Israel
Deaconess, tablets replace desktops, in some cases
also patient’ paper records, and in some cases even
physicians’ offices (Feldman, 2012). With tables,
some doctors have their office literally in the pocket
of their jacket.
Smart mobile devices can bring cost savings and
help in everyday business communications. For
example, corporate annual reports are often
produced in scale of many tens or even hundreds of
pages. They are often printed on a high quality and
expensive paper, so having a larger office meeting to
discuss an annual report can turn out expensive if
paper copies of the annual report are handed out.
Thanks to smart mobile devices, workers can be
reached at any time and can work and access
corporate data remotely from anywhere outside the
office. Thanks to smartphones and tablets, it is now
possible to handle work duties while travelling to or
from work or while being in a boring meeting,
which is often an unproductively spent time.
The number of people using mobile payments is
according to (KPMG, 2012) the largest in Asia and
the Pacific in the order of 62 million people in 2010.
The trend described by the increase of mobile
payments is an important focus point here. Mobile
payments have increased in the USA in 2010 by
84%. Gartner analysts indicate that the number of
worldwide users in 2011 rose to 141 million from
102 million in 2010. From the perspective of
transactions, it is estimated that the volume of
transactions was in 2011 in the range of 86 billion
USD (Baig, 2011). Juniper estimates that the number
of users who use their smart mobile phones to pay
for digital goods and services will reach 2.5 billion
in 2015 (McIntyre, 2011).
Evaluating the application and use of smart
mobile devices in business, there seem to be no
limits. Smart mobile devices seem a great fit in
situations where it is essential to have a quick and
easy access to information (stored locally in memory
or accessed remotely throuh web services). This
differentiates a smart mobile device from a laptop.
No special access to internet or connection
manipulation steps are required – internet
connectivity is available as a permanent device
function through a built in modem. There is no
booting up required to start working with a smart
mobile device – simply open the cover, and it is
running. Smart mobile devices are also quite energy
efficient – 10 to 15 hours of runtime on a single
33
charge is not unusual. With no moving parts in
a smart mobile device's harddrive, it is also more
failure tolerant. Smart mobile devices can be seen as
an evolution of user computers. They make small
payments easier and faster, bring interactivity to the
user's hands, make information available anywhere,
and through the accelerator, GPS, camera, and other
functions can turn into a work tool. One drawback of
current smart mobile devices is their limitations for
editing work. Editing a document is limited by the
display size, working with a complex Excel sheet is
still easier on a 22 inch monitor, and also by the
availability of software which is however only
a matter of time before software developers catch
up.
From these examples, it is clear that smart
mobile devices may contain valuable and/or
confidential business or personal information.
Further we conducted a survey of their use in the
Czech corporate and business practice. Results of
the survey are presented in the following chapter.
4 SURVEY ON THE USE OF
SMART MOBILE DEVICES IN THE
CZECH CORPORATE AND
BUSINESS SETTING
This part of our research was aimed at exploring the
use of smart mobile devices in the Czech corporate
and business practice. For the purpose of this survey,
we defined the term smart mobile device as follows:
“The term smart mobile device includes
smartphones and tablets. A smartphone is a mobile
phone which provides (unless explicitly limited) the
functionality to browse the web, read email, use
information services and install applications.
A smart mobile device in the context of this survey is
NOT a laptop or netbook.”
4.1 Penetration of smart mobile devices
In the first part of the survey, we tried to find out the
extent to which the use of smart mobile devices is
widespread in the Czech corporate and business
environment. Respondents were asked whether they
use smart mobile devices in their workplace. We
have defined the workplace as both an employment
(a corporation or business by which the respondent
is employed) and an entrepreneurship (a company or
business owned). The survey showed that smart
mobile devices are used at 78% of workplaces. 76%
of surveyed respondents personally and directly use
a smartphone or a tablet for the purpose of
completing their job or business duties. The survey
has proven that the penetration of smart mobile
devices into the Czech corporate and business
practice is very high.
4.2 Operating system selection
Further we investigated which mobile platforms or
operating systems dominate the Czech environment.
The most widely used platform is the iOS (Apple)
with 47% market share followed with a 30% share
occupied by Android. Next are the Windows
operating system with 10% and Symbian with 5%
market shares. A surprising result was obtained for
the BlackBerry platform whose distribution is
according to the survey lower than expected by the
author, only 8%.
Unfortunately, it is not easy to determine
whether the development in the Czech practice
copies the development in the foreign countries as
market shares vary markedly among other surveys.
For example, PC Mag (2011) lists Android market
share at 52%, 17% for Symbian, and 15% for iOS.
ZDNet (Kendrick, 2011) lists market shares of 35%
for Android, iOS 25%, and 27% for BlackBerry.
Other surveys also differ. The ambiguity in foreign
surveys may be due to the methodology of the
survey, but it can also refer to the rapid development
of the industry (large and rapidly changing
competition) or the actual specifics of local markets
(distorted estimate of global development with too
much weight on local surveys). For the Czech
market, it is interesting to know that the largest
market share is attributed to iOS and Android
operating systems.
4.3 Device Use
The focus of the survey was to find out for what
purposes users use their smart mobile devices and
what types of information they work with.
Work. 76% of respondents said they personally
use tablets or smartphones for work purposes, i.e. to
work on job or business duties and assignments. We
can see from the survey results that smart mobile
devices are really starting to be used not only for fun
or as a fashion accessory, but also for work.
Email, shared disks. In the next section, we
have investigated which information services are
accessible to users, and we have found out that 81%
of users of smart mobile devices have access to
corporate email from their device. Furthermore, 34%
of users have remote access to files located in
34
corporate computer networks (specifically shared
disks). These results confirm that a large number of
users use their devices for work related activities.
Working with documents. It was interesting to
learn that 68% of users of smartphones and tablets
use their equipment to work with documents (PDF,
MS Word, MS Excel, PowerPoint, etc. - any of these
formats). Such a high number indicates that smart
mobile devices are in terms of functionality
becoming partners to office computers.
Games, www browsing. The survey included
also questions about whether users use their devices
for playing games and browsing websites. We did
not distinguish between playing games online or
through installed applications. 79% of those
surveyed responded that they regularly do play
games on their smartphones or tablets. The use of
Internet access and browsing web pages seems to be
common on smartphones and tablets – 91% of
respondents stated that they have access to the
Internet from their smartphone or tablet and use it
for browsing the web. These results indicate that
corporate data may be exposed to users’ private or
work-unrelated activities.
4.4 Security
Another section of the survey was aimed at
assessing security aspects of using smart mobile
devices.
Device security. Only 42% of respondents said
that access to their smartphone or tablet is restricted
by requiring a password, PIN, access code, or any of
their equivalents. 58% of users use their device in an
unprotected mode. This means that if their device is
lost or stolen, their data may be accessible to an
unauthorized person.
Application installation, central management,
corporate control. The survey showed that 96% of
respondents have permission to install any userselected
applications to their smart mobile devices.
This percentage is very high and probably points out
that smart mobile devices are out of control of
corporate IT, although they store corporate data.
The outcome of the question about whether
users’ smart mobile devices are managed centrally
and whether any corporate policies are enforced on
their devices suggests this claim as well. 91% of
respondents replied negative; their smart mobile
devices are not managed centrally and are not
subject to corporate policies enforcement, 2% of
respondents had not the knowledge.
The abovementioned ascertainment about smart
mobile devices being out of control of corporate IT
is confirmed also by the fact that devices of 93% of
surveyed users are not subject to any regular
(periodic) corporate controls (e.g. check of installed
applications or check of applied security policies).
3% of respondents did not know if their equipment
is subject to any controls. Respondents confirmed
that only they have access to their devices, and that
their devices are not accessible by the corporate IT
administrator (either remotely or locally).
Losses of devices. In another part of the survey,
we investigated risks arising from the behaviour of
users of mobile devices, or more specifically how
many mobile devices their users lost or how many
devices have been stolen from them. In this case, we
expanded the definition of a smart mobile device.
We included smartphones and tablets and also
notebooks (laptops) and netbooks. The survey
included both private and work equipment.
62% of respondents said they have not lost any
mobile device over their life. 24% have lost just one
device. 38% of respondents have lost one, two, three
or more mobile devices over the span of their lives.
Thus, the survey showed that almost every third user
has experienced a loss of his or her device.
4.5 Financial impacts of using smart
mobile devices
The use of smart mobile devices involves
incurring costs. The aim of this part of the survey
was to determine whether users are restricted in
some way when it comes to generating costs for
calls or transferred (downloaded) data. The survey
was divided into operating devices in the Czech
Republic and abroad.
In regards to operating smart mobile devices in
the Czech Republic, 15% of respondents are limited
in terms of their call volume and volume of
downloaded data. 13% of respondents have
restrictions on the volume of downloaded data only.
72% of respondents use their smart mobile devices
without any limitation or restriction as to the volume
of calls or the volume of transmitted data.
A restriction or limitation in the context of this
question means any measure that prevents the user
from making more calls or transmitting more data
that is allowed by a corporate policy. A restriction or
limitation in the context of this question does not
include a policy by which the user just needs to pay
costs for calls or data over the limit. The result of the
survey suggests that either users are required to pay
over the limit costs ex post, or that especially larger
companies use packages in which the amount of
35
airtime or data transfer probably does not affect the
overall corporate invoice.
In regards to operating smart mobile devices
outside of the territory of the Czech Republic (for
example business travel abroad), 41% of
respondents answered that they are somehow limited
in terms of the amount of data they can transfer
(download) from or to their devices. 53% of
respondents did not have any limit on their device,
6% did not know. A restriction or limitation in the
context of this question did not include a measure set
by the mobile operator or the mobile tariff.
A restriction or limitation in the context of this
question was meant only a restriction imposed by
the device itself or by a system used for its
management. Both from the results of this question
and from observations of the author, it appears that
this area probably escapes the attention of smart
mobile devices management. Downloading data
abroad can be very expensive, and situations when
an employee returns from a business trip where he
unintentionally generates excessive costs are not
uncommon (Vokáč, 2011).
5 CONCLUSIONS
We presented results of a research mapping the use
of smart mobile devices in the corporate and
business practice. We confirmed that smart mobile
devices often do process corporate or business data
and can process valuable or even confidential data
(health care, payments processing, etc.), that smart
mobile devices are already used widely in the Czech
corporate and business practice, and that their
security is not adequately addressed by corporate or
business IT. Smart mobile devices represent a great
potential and the ability to cause revolutionary
changes in many areas. Their use brings new
challenges and new risks which need to be further
evaluated.
REFERENCES
Baig, E., 2011. When will we be paying for stuff with our
smartphones? USA TODAY. Retrieved February 05,
2012, from http://www.usatoday.com/tech/news/2011-
07-25-mobile-payments_n.htm
Cohen, T., 2010. Apple's iPad helps Israeli hospital treat
patiens. Reuters. Retrieved February 05, 2012, from
http://www.reuters.com/article/2010/12/21/us-ipad-
medical-israel-idUSTRE6BK1ST20101221
Feldman, H., 2012. The Doctor and the iPad. User video,
Youtube. Retrieved February 05, 2012, from
http://www.youtube.com/watch?v=p6L8ryq2WhQ
Kendrick, J., 2011. Latest smartphone market share
numbers: Apple is flat, Google going strong. ZD Net.
Retrieved February 05, 2012, from
http://www.zdnet.com/blog/mobile-news/latest-
smartphone-market-share-numbers-apple-is-flat-
google-going-strong/2387
KPMG, 2012. Počet lidí, kteří platí přes mobil, loni
překročil 100 milionů. Press release, KPMG.
Retrieved February 05, 2012, from
http://www.kpmg.com/cz/cs/issuesandinsights/articles
publications/press-releases/stranky/pocet-lidi-
platicich-pres-mobil-prekrocil-100-milionu.aspx
McIntyre, D., 2011. Mobile Phone Payments–The New
Cash Register. 24/7 Wall St. Retrieved February 05,
2012, from http://247wallst.com/2011/06/28/mobile-
phone-payments-the-new-cash-register/
Rao, L., 2011. Payments Platform Square To Accept
Credit Cards. Techcrunch. Retrieved February 05,
2012, from http://techcrunch.com/2011/12/13/over-
1m-merchants-now-use-mobile-payments-platform-
square-to-accept-credit-cards/
Sims, D., 2011. ePayments Week: Starbucks mainstreams
mobile payment. OReilly. Retrieved February 05,
2012, from
http://radar.oreilly.com/2011/01/epayments-week-
starbucks.html
Vokáč, L., 2011. Pozor na nastavení mobilů. Stahování
dat v zahraničí může vyjít draho. CT24. Retrieved
February 05, 2012, from
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/130443-
pozor-na-nastaveni-mobilu-stahovani-dat-v-zahranici-
muze-vyjit-draho/
Youtube, 2012, a. iPad helps hospital treat patients. User
video, Youtube. Retrieved February 05, 2012, from
http://www.youtube.com/watch?v=CzMmYV8DO_A
Youtube, 2012, b. NFC Payments. Educational video,
Youtube. Retrieved February 05, 2012, from
http://www.youtube.com/watch?v=q87oIVIYbCM
36
NÁVRH INOVACE PROTOKOLU RADIUS Z HLEDISKA
BEZPEČNOSTI
Jindřich Jelínek1,2
a Pavel Satrapa2
1
Přírodovědecká fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Česká republika
2
Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, Technická univerzita v Liberci, Česká republika
jindrich.jelinek@ujep.cz
Abstract: This paper proposes an extension to the broadly used RADIUS protocol which enables sharing of securityrelated
information and intergration with systems for a network intrusion detection. This combination can
significantly help in building a secure and reliable networks. The presented solution is part of a wider
problem of innovation of a RADIUS protocol to improve network safety and reliability. This paper
describes activities of a RADIUS Accounting subsystem and basic principles of Intrusion Detection
Systems. The aim is to design a system for monitoring activities of users in distributed networks. This
system will use deductions of the Intrusion Detection System and will transmit an information about
identified security incidents through the RADIUS protocol. Future result should be innovative proposal for
an implementation of the RADIUS protocol in practice.
Keywords: RADIUS; PROTOCOL; EDUROAM; IDS
ÚVOD
Rostoucí portfolio, kvalita a dostupnost služeb
internetu vedou jeho uživatele ke snaze získat
dostatečně rychlé připojení na libovolném místě.
Kromě jiných možností lze zaznamenat rozvoj tzv.
distribuovaných sítí. Jejich základní
charakteristikou je, že se vyskytují na velkém území,
ale nejsou spojité. Jsou obvykle tvořeny
jednotlivými přístupovými sítěmi (často
bezdrátovými) a jsou vzájemně propojeny
prostřednictvím nějaké transportní sítě.
V distribuované síti jako celku lze odlišit jednotlivé
oblasti například podle „provozovatelů“ dílčích částí
sítě. Příslušná oblast („doména“) je určena
jednoznačným identifikátorem sítě označovaným
jako realm.
Distribuované sítě primárně slouží pro
poskytování připojení k internetu a příp.
intranetových služeb domovské sítě příslušnému
uživateli, i když se fyzicky nachází na geograficky
vzdáleném místě od této domovské sítě.
Charakteristikou těchto vzájemně propojených sítí je
obrovské množství potenciálních uživatelů, kteří
mohou migrovat mezi jednotlivými dílčími oblastmi
této distribuované sítě. Další charakteristickou
vlastností je federativní uspořádání připojených
institucí. Federativním uspořádáním se rozumí fakt,
že instituce zapojené do federace mají vlastní
nezávislou správu své sítě, přičemž v souvislosti s
provozováním společné distribuované sítě spolu
navzájem spolupracují na základě definovaných
pravidel (CESNET, 2009). Jednotlivé instituce
zapojené v dané federaci rozdělujeme na
poskytovatele identit a poskytovatele služeb.
Poskytovatel identity je vždy vůči danému
uživateli jen jeden. Síť poskytovatele identity
uživatele pak označujeme jako domovskou síť tohoto
uživatele. Vůči danému uživateli jsou sítě ostatních
institucí v roli poskytovatele služeb.
Akademická síť eduroam
Typickým reálně fungujícím příkladem výše
popsané distribuované sítě s federativní autentizací
je akademická bezdrátová síť eduroam (obr. 1),
kterou využijeme jako vhodné modelové prostředí
pro výše nastíněné problémy a jejich řešení.
Organizátorem sítě eduroam v České republice je
CESNET a participují na ní další připojené
organizace.
Ze systémového hlediska jsou distribuční sítí sítě
eduroam veřejné sítě. V současnosti je to v ČR
především síť CESNET2, nicméně systém byl
navržen tak, aby mohl pracovat nad libovolnou (i
nedůvěryhodnou) sítí. Bezpečnostní roli v rámci
eduroam zajišťuje autentizační a autorizační
infrastruktura (AAI). Zásadní pozici v tomto hraje
37
systém vzájemně propojených RADIUS serverů
jednotlivých organizací (členů federace) založený na
autentizačním protokolu RADIUS (Rigney, 2000).
Autentizační protokol RADIUS
Protokol RADIUS (Remote Access Dial-in User
Server) je distribuovaný autentizační protokol typu
klient/server, který pochází z roku 1991 od
společnosti Livingston Enterprises. Je to protokol
podporující technologii AAA (Authentication,
Authorization, Accounting), přičemž autentizace a
autorizace jsou shrnuty v RFC2865 a účtování je
v samostatném RFC2866 (Rigney, 2000). Protokol
podporuje spolupráci s protokoly TACACS+ a
Kerberos a je součástí nejrůznějších systémů, které
požadují relativně vysoký stupeň zabezpečení.
Výhodou tohoto protokolu – kromě velkého
rozšíření – je také otevřenost standardu.
Obrázek 1: Schéma distribuované sítě eduroam.
V rámci činnosti protokolu RADIUS vystupují
čtyři základní subjekty naznačené na obr. 1. Jedná se
o uživatele, který požaduje přístup do sítě a který je
označován jako supplicant (prosebník), dále zde je
klient, kterým je příslušný přístupový server NAS
(Network Access Server, např. přístupový bod sítě
WiFi), dalším je zabezpečovací server, jež obsahuje
serverovou část systému RADIUS, a je na něm
provozována databáze uživatelů, vůči které je
prováděna autentizace. Protokol RADIUS pracuje na
portu 1812 protokolu UDP (dnes už ale častěji nad
TCP, viz např. (OSC, 2005)), pomocí kterého
probíhá přenos zpráv mezi přístupovým serverem
(klientem) a zabezpečovacím RADIUS serverem.
Zabezpečovací server přijímá od klientů autentizační
informace (které získají jiným způsobem od
supplicantů) a posílá jim zpět rozhodnutí o
autentizaci (kladné nebo záporné). Autentizace
probíhá na základě uživatelského jména a hesla,
které je zasíláno zabezpečené pomocí algoritmu
MD5.
Problém bezpečnosti protokolu RADIUS
Je zřejmé, že uživatelé se mohou chovat v různých
sítích federace různě, například jinou než
domovskou sít mohou zneužívat k útokům na vnitřní
zdroje této sítě nebo na externí sítě. Pokud k tomu
dojde, odhaleného útočníka lze nejspíše manuálně
vyřadit z databáze poskytovatele identit v
součinnosti s tamějším administrátorem, ale
systémové opatření na úrovni protokolu RADIUS
dosud neexistuje. Poskytovatel identity se teoreticky
nemusí o problémovém uživateli vůbec dozvědět.
Z hlediska bezpečnosti je třeba rozšířit protokol
RADIUS o architekturu pro správu uživatelů na
federativní úrovni a jistou formu kontroly činnosti
jednotlivých uživatelů a šíření informací o jejich
chování v dílčích sítích jednotlivých poskytovatelů
služeb a identit.
Informace o uživatelích v systému už nyní
v určité kvalitě shromažďují jednotlivé
zainteresované RADIUS servery v rámci svých
accounting informací. Je třeba analyzovat, zda a jak
je možné využít tyto existující accounting informace
k případnému omezení služeb u uživatelů
s „podezřelým chováním“. To by bylo možné
definovat například na základě dostupných
accounting informací; lze zřejmě také navrhnout
rozšíření accounting záznamů nebo využití
logovacích informací z jiných zdrojů, např.
z dostupných Intrusion Detection Systemů.
Spolupráce již nasazených IDS a protokolu
RADIUS by mohla nabízet v tomto ohledu
významné zlepšení.
ANALÝZA STÁVAJÍCÍCH
MOŽNOSTÍ
Popis systému účtování protokolu
RADIUS
RADIUS Accounting se skládá z accounting
serveru (AS) a accounting klientů (NAS).
Accounting server RADIUS používá protokol UDP
na portu 1813 (dříve 1646). O účtování lze uvažovat
jako o systému, který by mohl být více rozpracován
tak, aby obsahoval architekturu pro správu uživatelů
na federativní úrovni, kontrolu činnosti jednotlivých
uživatelů a šíření informací o jejich chování.
Principem accounting systému jsou definované
formáty zpráv (paketů), kterých je pro accounting
pět typů (např. Accounting-request,
Accounting-response, Accounting-Message
atp). Tyto zprávy obsahují jeden nebo více atributů,
kterých je pro accounting přibližně dvacet. Lze také
definovat uživatelské zprávy a atributy. Pomocí
těchto zpráv a atributů komunikují jednak server
s klientem a jednak servery mezi sebou.
38
Komunikace mezi serverem a klientem
NAS (accounting klient) zašle Accountingrequest
paket, který obsahuje příslušnou událost,
accounting serveru. Accounting server zašle zpět
Accounting-response paket, který obsahuje
potvrzení o přijetí předchozího paketu.
Jestliže NAS neobdrží od AS odezvu, odesílá
pakety Accounting-request tak dlouho, dokud
AS nezareaguje. Systém používá známý algoritmus
backoff pro výpočet doby, během které má dojít
k reakci.
Když se uživatel úspěšně připojí, je odeslán
paket označovaný jako Start. Na účtovacím serveru
je vytvořen záznam a informace z paketu jsou do něj
uloženy. Záznam Start typicky obsahuje atributy
Session-Id, User-Name, Service-Type,
Login-Service, Login-IP-Host, Acct-DelayTime
a další relevantní informace o uživateli, resp.
relaci.
Když je relace ukončena, je vygenerován
záznam Stop, který obsahuje podobné informace
jako záznam Start a navíc je v něm atribut obsahující
délku trvání relace Acct-Session-Time
v sekundách a atribut udávající důvod ukončení
relace Acct-Terminate-Cause.
Komunikace mezi accounting servery
Pro komunikaci mezi accounting servery byl
v RFC2882 definován typ paketu AccountingMessage
(Mitton, 2000). Tento typ paketu má jako
ostatní typy paketů standardizovaný formát
protokolu RADIUS, který je popsán v RFC2865.
Princip komunikace mezi RADIUS servery
odpovídá způsobu komunikace, který byl popsán
v předchozím odstavci. Tento typ paketu může
přenášet jako data atributy, které jsou uvedeny dále,
resp. další accounting atributy definované
v příslušných RFC. Může samozřejmě nést také
uživatelské atributy, které definujeme v tomto
článku.
Atributy účtování
Standardy RFC2866 a RFC2882, které popisují
accounting subsystém protokolu RADIUS pro
přenos accounting informací mezi NAS a accounting
serverem a mezi accounting servery navzájem, také
definují formát paketu a typy paketů, které se pro
přenos accounting informací dají použít. Každý
atribut může obsahovat jeden nebo více parametrů
(proměnných), jež jsou vlastními nositeli informace
obsažené v příslušném paketu. Součástí přenášených
paketů mohou být především atributy podle
RFC2866, které slouží k popisu účtovacích událostí.
Zhodnocení systému účtování
Ačkoliv není v možnostech tohoto článku obšírně
popsat atributy, které jsou standardizovány
v příslušném RFC dokumentu, lze z nich dovodit, že
systém účtování je především zaměřen na zjištění,
kdy přesně byla relace mezi uživatelem a NAS
zahájena, kdy byla ukončena, jakým způsobem je
uživatel připojen (např. pevnou linkou,
komutovaným spojem atp.) a také jak velké
množství dat bylo mezi uživatelem a NAS (resp.
v opačném směru) přeneseno. Tyto informace jsou
vhodné pro případné stanovení ceny za službu,
nejsou ale v podstatě použitelné pro popis či snad
dokonce detekci bezpečnostních incidentů. Možná
snad jediný atribut Acct-Terminate-Cause by
mohl být částečně použit ve vztahu k bezpečnostním
incidentům, protože je zaměřen na popis důvodu pro
ukončení dané relace. Nicméně většina parametrů
tohoto atributu buď popisuje standardní důvody
ukončení relace, nebo ukončení z důvodu selhání
relace, avšak za těmito důvody lze spatřovat spíše
technické než bezpečnostní chyby.
Z uvedeného plynou především dva závěry.
Jednak takto navržený a fungující systém účtování je
pro šíření informací o bezpečnostních incidentech
nepoužitelný a bude třeba jej rozšířit o nové atributy,
aby mohl takovouto funkci plnit. Druhý závěr je, že
systém není vůbec připraven na detekci
bezpečnostních incidentů a jejich případné řešení.
Není reálné si představit, že systém RADIUS
Accounting bude někdy tak masivně rozšířen, aby
dovedl detekovat komplexní škálu bezpečnostních
incidentů, a stane se robustním nástrojem pro
zajišťování bezpečnosti v oblasti útoků. Na tuto
záležitost tu jsou již existující systémy, které jsou
dnes dobře rozvinuté, disponují celou řadou
vhodných detekčních metod a mají nástroje pro
záznam událostí a jejich export do dalších systémů.
Využití těchto systémů v rámci rozšířeného
účtovacího systému RADIUS protokolu by mohlo
z bezpečnostního hlediska značně zdokonalit
distribuované sítě s federativní autentizací založené
na protokolu RADIUS.
Popis systémů pro detekci průniku
Intrusion Detection System si můžeme definovat
jako obranný subsystém informačního systému pro
detekci neobvyklých aktivit, které porušují nebo by
mohly porušit bezpečnostní politiky systému. IDS
toho dosahuje prostřednictvím monitorování
síťového provozu a sledováním nejen aktivit, které
přímo narušují bezpečnost systému, ale i aktivit,
které by k narušení bezpečnosti mohly vést. Většina
IDS při detekci neobvyklé aktivity provede zápis do
systémového logu bezpečnostních událostí a
39
v případě závažné události informuje administrátora
systému. Existují také systémy označované někdy
jako Intrusion Prevention System (IPS, příp. aktivní
IDS apod.), které mohou násilně ukončit relaci, která
bezpečnostní událost vyvolala (zasláním TCP
datagramu s příznakem RST), a tím předcházet
pokračování nebo dokončení potenciálního útoku.
Rozdíly v činnosti mezi IDS a IPS jsou ve vztahu
k této práci marginální, z toho důvodu zahrneme
všechny IDS a IPS systémy pod jednotné označení
IDS.
Princip činnosti IDS
IDS používají v zásadě dva přístupy k detekci
průniků. Jednak je to porovnání signatur, jednak
analýza pravidel a také u některých IDS analýza
profilů (Endorf a kol, 2004).
Porovnání signatur (Signature Matching)
pracuje na obdobném principu jako analýza signatur
antivirových programů – tedy na faktu, že ve
známých typech útoků se mohou vyskytovat přesně
dané řetězce znaků, na základě kterých lze tyto
útoky detekovat. Tento způsob činnosti nebývá
zdaleka tak efektivní, jak by se snad mohlo na první
pohled zdát. Pravděpodobnost, že se přesným
porovnáním nalezeného řetězce s řetězcem
umístěným ve znalostní bázi objeví útok, je poměrně
malá. To je dáno tím, že je přirozenou snahou
útočníků tento způsob odhalení obcházet a v útocích
známé signatury nepoužívat. V tomto případě je
možné nepoužívat přesné porovnání nalezeného
řetězce se signaturou, ale porovnání částečné, které
sice vykazuje častější detekce možných ohrožení,
nicméně pochopitelně vyvolává častěji „plané
poplachy“, tedy tzv. falešně pozitivní události (False
Positive Events). Je tedy v tomto případě nutné
dobře nastavit ohodnocení výše shody mezi
nalezeným řetězcem a signaturou.
Analýza pravidel (Rule Based Matching)
pracuje na principu pravidel uložených ve znalostní
bázi (ve vhodném souboru). Tato pravidla sestavuje
administrátor přímo pro daný IDS. Většina
oblíbených IDS má v rámci podpory uživatelů
předpřipravená pravidla ke stažení. Systém pravidel
a jejich konfigurace je velmi podobná konfiguraci
pravidel klasického firewallu nebo tzv. ACL (Access
Control Lists) umísťovaných na vstupní/výstupní
rozhraní routerů.
Příkladem může být pravidlo (Roesch, 2011):
alert icmp adresa_zdroje any –>
adresa_cile any (msg:“Large ICMP
Packet“; dsize: >800; sid:103;)
Toto pravidlo s identifikátorem 103 testuje
velikost příchozího ICMP paketu a pokud je větší
než nastavená mez (800 bytů), vygeneruje výstrahu
a paket zaznamená do logu.
Správnou volbou a nastavením pravidel lze
obecně dosáhnout velmi dobrých výsledků, kdy
systém vydává výstrahu například až po sérii kroků
útočníka, které by samostatně provedené výstrahy
nevyvolaly.
Analýza profilů pracuje na principu otisku
„typického chování“ uživatele – vytvoření profilu
chování uživatele. Tento otisk chování je pak
porovnáván s aktuálním chováním uživatele a na
základě shody, resp. neshody charakteristických
markantů je pak případně vyvolána výstraha.
Příkladem může být sledování typického času a
místa přihlašování uživatelů.
Výstrahy IDS
Systémy IDS mají jednoznačně definované formáty
výstrah (například hojně rozšířený IDS Snort
(Roesch, 2011) a (Orkáč, 2006)) a tyto výstrahy
zaznamenávají textově do souboru logu (např.
s názvem alert.log apod.). Vzhledem
k textovému charakteru výstrah IDS je možné využít
je pro předávání bezpečnostních informací v rámci
protokolu RADIUS tak, že zejména ty nejzávažnější
z nich (definované viz tab. 1) budou předány
společně s uživatelským jménem potenciálního
útočníka do accounting systému protokolu RADIUS.
Ten je po vytvoření a implementaci nových atributů
(zavedeny dále) bude moci předávat mezi sítěmi
federace.
NÁVRH ŘEŠENÍ PROBLÉMU
Předávání vybraných výstrah z logovacího souboru
do protokolu RADIUS accounting by mělo být
prováděno automaticky. Zásah administrátora by
měl být zúžen jen na schválení předložených výstrah
před odesláním dalším součástem federace. Za
mechanismus předávání informací mezi nasazeným
IDS a protokolem RADIUS bude zodpovědný
bezpečnostní démon, jenž bude součástí vylepšené
implementace protokolu RADIUS, viz obr. 2.
Tabulka 1: Definice závažných výstrah.
Č
íslo
Označení
výstrahy
Popis výstrahy
0 Attempted-admin pokus o získání administrátorských
práv
1 Attempted-user pokus o získání uživatelských práv
2 Successful-admin úspěšné získání administrátorských
práv
3 Successful-user úspěšné získání uživatelských práv
4 Web-application-
attack
útok na webovou aplikaci
5 Attempted-dos pokus o DOS
6 Denial-of-service odhalení DOS
7 Successful-dos DOS
Tento bezpečnostní démon bude využívat
informace zjištěné IDS. Například v pravidelných
40
intervalech prohledá zmíněný logovací soubor
výstrah použitého IDS a podle klíčových slov
výstrah (tab. 1, sloupec 2) vygeneruje odpovídající
zprávu protokolu RADIUS accounting opatřenou
atributy navrženými dále. Na přijímací straně (tedy
na serveru-příjemci, za kterého považujme server
poskytovatele identity daného uživatele) bude
úkolem vylepšené implementace protokolu (bezp.
démonu) podle přijatého uživatelského jména
dočasně nebo zcela vyřadit uživatele z možnosti
využívat služeb dané federace, tedy zavést restrikce
pro daného uživatele.
Obrázek 2: Princip předávání bezpečnostních informací.
Způsob řešení
Navržený systém se zaměřuje na řešení
následujících konkrétních případů:
1. Uživatel způsobí bezpečnostní incident v síti
poskytovatele služeb,
2. Uživatel způsobí bezpečnostní incident v síti
svého poskytovatele identity,
3. Poskytovatel identity se rozhodne pro
omezení uživatelského účtu z jiného
důvodu,
4. Uživatel provede změnu hesla svého účtu a
je třeba ji propagovat členům federace.
Pro řešení těchto případů budou navrženy
atributy viz tab. 2.
V případě případu 1 generuje zprávu o
bezpečnostním incidentu server poskytovatele
služeb a předává ji k řešení serveru poskytovatele
identity (standardní cestou podle realmu uživatele).
Zpráva obsahuje atribut Acct-Security-Alert a
atribut User-Name. Po přijetí zprávy bezpečnostní
démon zajistí reakci v souladu s interní bezpečnostní
politikou poskytovatele identity. Možností je
blokace uživatelského účtu v databázi uživatelů na
dobu určenou typem bezpečnostního incidentu a
rozeslání zprávy všem členům federace obsahující
atributy Acct-Security-Restriction a User-
Name.
V případě případu 2 není třeba generovat
zprávu o bezpečnostním incidentu a bezpečnostní
démon zajistí pouze blokaci uživatelského účtu
v databázi uživatelů na dobu určenou typem
bezpečnostního incidentu a interní bezpečnostní
politiky poskytovatele identity a rozešle všem
členům federace zprávu obsahující atributy AcctSecurity-Restriction
a User-Name. Obdobně
lze také řešit situaci v případu 3.
Případ 4 lze využít pro plánovaný záměr autorů
provádět ve specifických případech autentizaci i na
jiném serveru než je server poskytovatele identity.
V takovém případě je mimo jiné třeba informovat
servery poskytovatele služeb o změně hesla daného
uživatelského účtu.
Tabulka 2: Definice nových atributů.
Č
íslo
Označení atributu Popis atributu
1
45
Acct-Security-
Information
zapíná příjem bezpečnostních
informací
1
46
Acct-Security-Alert předává bezpečnostní informace
1
47
Acct-Security-
Restriction
informuje o omezení uživatelského
účtu
1
48
Acct-Security-
PassChange
informuje o změně hesla uživ. účtu
Nové atributy protokolu RADIUS
Nově navržené atributy bezpečnostního typu (viz
tab. 2) budou sloužit především pro výměnu
bezpečnostních informací mezi členy federace.
Jeden atribut mohou členové federace využít pro
nastavení nebo omezení zasílání bezpečnostních
informací. Atributy budou součástí již existujícího
typu zpráv Accounting-Message, ale v případě
budoucího nárůstu atributů bezpečnostního typu by
bylo možné zavést nový typ zprávy (bezpečnostní).
Příjemcem těchto zpráv je ve většině případů
poskytovatel identity daného uživatele a je na tomto
poskytovateli identity, jak se získanými informacemi
naloží. Pro návrh nových atributů je použit
standardizovaný formát atributu obsažený
v dokumentu RFC2865.
Atribut Acct-Security-Information
Tento atribut by měl sloužit pro možnost zapínat
nebo vypínat přijímání bezpečnostních informací
v rámci RADIUS Accounting. Hodnota 2 (Selected)
nastaví zasílání vybraných informací v rozsahu
daném dohodou mezi provozovateli sítí, příp. podle
implementace protokolu.
Charakteristika atributu v souladu s RFC2865:
Type
145 for Acct-Security-Information.
Lenght
6
Value
The Value field is four octets.
0 Off
1 On
2 Selected
IDS
RADIUS A
DÉMON
DATABÁZE
RADIUS B
Poskytovatel služeb
Poskytovatel
identity
41
Atribut Acct-Security-Alert
Tento atribut zasílá bezpečnostní informace o
uživateli, který způsobil bezpečnostní incident, jenž
je vyjádřen hodnotou uvedenou v poli Value.
Hodnoty mohou být v průběhu času dále
doplňovány. Zpráva, která obsahuje tento atribut,
musí obsahovat také atribut User-Name.
Charakteristika atributu v souladu s RFC2865:
Type
146 for Acct-Security-Alert.
Lenght
6
Value
The Value field is four octets.
0 Attempted-admin
1 Attempted-user
2 Successful-admin
3 Successful-user
4 Web-application-attack
5 Attempted-dos
6 Denial-of-service
7 Successful-dos
Atribut Acct-Security-Restriction
Atribut by měl využívat poskytovatel identity
uživatele, který způsobil v některé síti federace
(včetně domovské sítě) bezpečnostní incident a byl
mu omezen přístup do sítí federace. Dobu restrikce
(dočasného odmítání přístupu do sítě federace)
stanoví poskytovatel identity. Informace, zda
uživatel je omezen, není omezen nebo je jeho
uživatelské konto zcela zrušeno, je uvedena
hodnotou Value. Zpráva, která obsahuje tento
atribut, musí obsahovat také atribut User-Name.
Charakteristika atributu v souladu s RFC2865:
Type
147 for Acct-Security-Restriction.
Lenght
6
Value
The Value field is four octets.
0 User-unrestricted
1 User-restricted
2 User-deleted
Atribut Acct-Security-PassChange
Tento atribut slouží pro informování mezi členy
federace o změně hesla konkrétního uživatele.
Atribut rozešle poskytovatel identity při změně hesla
uživatelem. To způsobí zneplatnění záznamů
v cache databázi poskytovatelů služeb. Atribut je
vždy zasílán společně s atributem User-Name.
Atribut neobsahuje pole Value.
Charakteristika atributu v souladu s RFC2865:
Type
148 for Acct-Security-PassChange.
Lenght
2
Value field not included.
ZÁVĚR
Článek pojednává o možnosti rozvoje vysoce
rozšířeného protokolu RADIUS a o jeho propojení
se systémy pro detekci interního síťového napadení.
Toto spojení může významně pomoci v budování
bezpečných a spolehlivých sítí. Řešení předloženého
problému je součástí rozsáhlejší inovace protokolu
RADIUS pro zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti.
V popisované problematice je však třeba pokročit
ještě více do hloubky; budou dále zpřesněny
zejména způsoby chování bezpečnostního démonu a
algoritmy pro zpracování bezpečnostních incidentů a
odesílání bezpečnostních zpráv s cílem připravit
návrh na implementaci inovovaného protokolu
RADIUS pro nasazení do praxe.
POUŽITÉ ZDROJE
CESNET, z. s. p. o., 2009. Roamingová politika, verze 2.0
ze 14.7.2009. [Online] [Citace: 26. únor 2010.],
www.eduroam.cz
Rigney, C. a kol., 2000. Remote Authentication Dial In
User Service (RADIUS). RFC2865, The Internet
Society, Livingston.
Rigney, C. a kol., 2000. RADIUS Accounting. RFC2866,
The Internet Society, Livingston.
Rigney, C., Willats, W., Calhoun, P., 2000. RADIUS
Extensions. RFC2869, The Internet Society,
Livingston.
Mitton, D., 2000. Network Access Servers Requirements:
Extended RADIUS Practices. RFC2882, The Internet
Society, Billerica.
Endorf, C., Schultz, E., Melander, J., 2004. Intrusion
Detection & Prevention. McGraw-Hill, Emeryville.
Roesch, M., 2011. Snort. SourceFire. [Online] [Citace: 20.
11 2011.], www.snort.org
Orkáč, R., 2006. IDS Snort. [Online] [Citace: 10. 12
2011.],
www.cs.vsb.cz/grygarek/SPS/projekty0506/Snort.pdf
OSC Pty., 2005. RadSec: a secure, reliable RADIUS
Protocol. [Online] [Citace: 11. červen 2009.]
www.open.com.au/radiator/radsec-whitepaper.pdf
42
A HYBRID PREDICTION SYSTEM
USING ROUGH SETS AND GENETIC ALGORITHM
Tomasz Kanik and Marian Kováč
Department of mathematical methods, Faculty of management science and informatics, University of Žilina,
Univerzitná 8215/1,010 26 Žilina, Slovakia
Tomasz.Kanik@fri.uniza.sk, Marian.Kovac@fri.uniza.sk
Abstract: This paper describes processing medical data with a hybrid prediction system based on Rough Set theory
(RS) and Genetic Algorithms (GA). There is a dataset containing animal patient’s records (horses treated for
colic) on input and chance of patient’s decease or survival on output. In this system the Rough Set is used as
a tool for reducing and choosing the most relevant sets of record attributes, which provides special subset of
initial dataset. Thus pre-processed data are delivered to the Genetic Algorithm subsequently, which based
on provided data values predicts a chance of patient’s dead or survival. Such new medical diagnostic system
gave very promising results in classifying the probability of patient’s premature death on equine colic.
Keywords: Machine learning; Rough Set; Genetic Algorithm; Veterinary; Equine colic; Hybrid prediction system
1 INTRODUCTION
Medical Data Mining is finding interesting
information from a large collection of medical data.
Based on information from the National Animal
Health Monitoring System (NAHMS) survey, for
every 100 horses, there will be 4.2 colic events every
year. 1.2 percent of these events will be surgical, and
11 percent will be fatal (USDA, 2011). Our propose
is to find useful information from horse colic
dataset, which help to prevent colic. The features for
prediction are selected after considering horse
conditions from literature and based on the expert
knowledge from doctors. The proposed hybrid
system has thirty six features. A discussion to reduce
the number of features using Rough Set algorithms
is made. The system is a theoretical study which
proposes implementation of Machine Intelligence
algorithms in Veterinary Medicine (Kanik, et al.
2011).
2 THEORY
2.1 Rough set
Rough sets and their theory have been developed as
a way of dealing with incomplete sets of information
in the early eighties by Zdzisław Pawlak (Pawlak,
1983). Rough set theory has led to many interesting
applications and extensions. The theory is in a wide
spread used in a scientific world and now is one of
the fastest growing methods of artificial intelligence.
It seems that the rough set approach is
fundamentally important in artificial intelligence and
machine learning, especially in research areas such
as pattern recognition, cognitive sciences,
mereology, decision analysis, intelligent systems,
expert systems, inductive reasoning and knowledge
discovery.
The Rough sets, as the name suggests, are sets
defined on the discrete splitted place. Space is
discretized by the definition of the elementary set
and its size depends on the level of space
approximation. Items in the elementary set have
interesting future, that they are indiscernible among
themselves and each of them has all characteristic
properties for the whole set. Membership function
takes a set of values corresponding to the number of
groups to which the item was added: 1 - if the
element belongs to a class 1, 2 - if the item belongs
to class 2, and so on; the value 0 is assigned to not
classified items, for which we cannot determine
group they belong to.
Basic operations on Rough Set are the same as
the operations on classical sets (Pawlak, 1997).
Additionally, several new concepts were introduced,
in example:
The information system is defined as ,
where is a finite, non-empty set of objects called
43
universum and is a finite, non-empty set of
attributes such that . Where is the
set of values that attribute may take. The
information table assigns a value from to
each attribute and object in the universum .
The indiscernibility relationship of the x and y is
written in the form (x is in indiscernibility relation to
y in the set of B-attributes), it means the elements x
and y have the same values of attributes in B. In
other words, due to the set of attributes in B, the
elements x and y cannot be distinguish between
them.
For each sub-set of features there is
associated indiscernibility relation:
{ } (1)
Lower approximation is the complete set of
objects in U which can be certainly classified as
elements in X using the set of attributes B. It is the
largest sub-set of B contained in X.
{ | } (2)
Upper approximation is the set of elements
in S that can be possibly classified as elements in X.
{ | } (3)
The B-boundary of X in the information system
I, is defined as:
(4)
The most important properties of rough set are
shown in figure 1.
The reduct presents minimum attributes subset,
that keeps the degree of dependencies attributes to
conditional attributes. It is sub-set such
that and is noted by .
Figure 1: Illustration of a Rough Set.
The intersection of all reducts is called a core. It
cannot be removed from the information system
without deteriorating basic knowledge of the system.
Thus, none of its elements can be removed without
affecting the classification power of attributes. The
set of all indispensable attributes of B is called Xcore.
Formally,
(5)
Parameter characterized rough set numerically is
accuracy of approximation and it measures how
much a set is rough. If a set has ,
the set is precise called crisp and for every its
element is valid relation ship: . This is
expressed by the formula:
| |
| |
(6)
where denotes the cardinality of .
When , and if then X is a
crisp in respect to B.
2.2 Genetic algorithms
Main idea of genetic algorithms comes from a little
unconventional method of solving problems.
Genetic algorithms are based on famous Darwin’s
Theory of evolution and natural selection and
Mendelian theory of heredity. According to Darwin,
the population of plants and animals was developed
many generations, and only the most capable
individuals who are best fitted for survival and
further reproduction survive. Each individual in the
population has its own genetic information, which
reflects the qualities and abilities. Descendants of
individuals inherit a portion of genetic information
from each of its parents under the rules of Mendelian
theory of heredity. According to these principles, the
properties of better individuals from population
(encoded in their genetic information) inherit a
growing number of descendants in subsequent
generations. If this process is repeated, more capable
individuals are preferred to natural selection and
their properties in the population spread and
combine with other capable individuals. After a
sufficient number of generations the individuals of
created population are usually almost perfectly
adapted to survive in the environment.
Genetic algorithms are implementation of the
described idea to solve problems. The individuals in
population are represented by potential solutions to
44
the problem being solved and the environment in
which are individuals present is represented by
conditions (constraints, character) of the problem.
As individuals in the population evolve at the same
time, genetic algorithms manipulate with n potential
solutions in parallel.
At the beginning of the genetic algorithm is
generated or provided (from previous computation)
initial population whose individuals are needed to be
evaluated. For evaluation is used function denoted as
fitness function and it provides quality (capability) of
each individual in the population in numeric values
(fitness). On the basis of fitness better individuals
(potential solutions) are chosen by selection for
further reproduction as parents. Next step, creation
of a new population, is key part of genetic
algorithms. New individuals can be created by two
main ways – crossover and mutation. Crossover
provides one or more new descendants with two or
more parents required depending on individuals’
representation and chosen crossover type (k-point
crossover, uniform crossover, diagonal crossover,
scanning crossover, PMX, CX…). Crossover assures
change of information among parents, so every their
descendant get part of each parent. Mutation
provides only one descendant which arise from itself
by randomly changed part of its genetic information
depending on individuals’ representation and chosen
mutation type again (random mutation, inverse
mutation, uniform mutation…). After crossover
and/or mutation are applied, new population is
created and its individuals are needed to be
evaluated by fitness over again. Some of new
individuals can be dropped depending on their
fitness and chosen strategy. In this point the
algorithm holds new population of individuals which
are supposed to have better overall fitness, therefore
termination criteria is tested. If algorithm’s
termination conditions are met, algorithm ends and
returns the best found individual. Otherwise
algorithm continues with selection. Scheme of
genetic algorithms is shown in figure 2.
Genetic algorithms are mainly controlled by
parameters (size of population, number of parents,
selection pressure, crossover and mutation
attributes…) and to reach the best possible results
it’s highly important to set values of parameters
properly, because inappropriate parameters’ values
can cause overall algorithm failure and returning
unacceptable solution. But there is a couple of ways
how to fit proper parameters’ values (heuristic
testing, adaptive setting…).
This type of algorithms isn’t meant to solve
specific problems because of its structure and
construction, but it’s predestined to solve wide range
of diverse problems. Genetic algorithms are strong
instrument for revealing solving problem character
moreover. However, if we need to make genetic
algorithm to be more specified, we can implement
into it parts or principles of other heuristic
algorithms (heuristic creation of initial population,
principles of tabu search implemented in selection
part, local optimization of each individual…),
whereby genetic algorithm is transformed into
hybrid genetic algorithm. Hybrid genetic algorithms
remain all advantages of classic genetic algorithms
and in addition they can utilize all provided
advances by implemented parts of heuristic
algorithms.
Figure 2: Simplified scheme of genetic algorithms
3 ILLUSTRATIVE EXPERIMETS
3.1 Dataset
The dataset comes from UCI repository (UCI, 1989)
and summarizes essential information on the
patient's history and clinical examination. It contains
368 records, of which 89 patients die, 225 survive,52
have to be euthanized and 2 have unspecified state
(information is missing). There are 36 attributes – 6
numeric and 30 nominal. The record’s scope of the
history is based on the clinical appearance of the
patient. In horses with violent and barely
controllable signs of pain, it is limited to colicassociated
information such as onset, course and
severity of colic signs, and the last time of
defecation, as well as prior therapeutic intervention.
In these patients, the clinical examination is
focussed primarily on the assessment of
45
cardiovascular parameters, rectal temperature, and
the patient's behaviour. The nasogastric intubation is
an essential part of the examination of a horse with
colic to prevent a gastric rupture due to gastric
distension. Transrectal palpation is equally
important and should always be performed unless
there are important reasons to object to this
procedure. In most cases, a thorough patient history
and clinical examination of a colic patient allows the
examining veterinarian to make a tentative diagnosis
and a prognostic evaluation. This helps with the
decision to start a conservative or a surgical therapy
(White, 1999).
3.2 Attributes reduction
Attributes reduction is done in two steps. The first
creates reconstruction of decision table. The second
computes optimal reduct for data analysis. Thus the
knowledge is exquisite by continuous dataset’s
discretization. A discretization is the process of
reducing the domain of a continuous attribute with
irreducible and optimal set of cuts, while preserving
the consistency of the dataset classification. The idea
is based on a fact that discernibility matrix
and reduct cannot be empty for any items
intersection. The frequency of attribute is used as
heuristic and makes it applicable to optimal rule
generation (Hu, 1995). Other proof of discretization
is better classification of unseen objects. Follow
(Thangavel, et al. 2006), algorithm used for data
reduct is presented below.
Input is { } , ⋃ .
Comment: sums up frequency of attribute
computing by , is cardinality of c, d is
decision. Output is optimal reduct .
1. ed c nt i 0 r i 1 n
2. enerate M ⋃ ci i 1 n
3. C nt re ency
4. r i in M d {
5. i i
n
c
6. }
7. Merge and s rt M
8. r ci M d {
9. i (ci ed e a ) t en {
10. ed ed Ma ( i )
11. }
12. }
13. et rn ed
The biological importance of parameters are
considered while obtained optimal reduct set, thus
from result of five reduct sets only one is selected.
Chosen reduct is the shortes one and cover most of
unseen cases. The selected attribute’s reduct is:
{“pulse”, “temperature of extremities”, “peripherial
pulse”, “mucous membranes color”, “blood
circulation”, “pain”, “abdominal distension”,
“packed cell volume”, “abdomcentesis total
protein”}.
3.3 Attribute’s value decomposition
After the subset of attributes was created, another
algorithm is used to generate decompositions
(Bazan, et al. 2000) of attribute value sets. With
these decompositions, we may perform next step, i.e.
discretization of numerical attributes and grouping
(quantization) of nominal attributes. Decomposition
algorithm proposes to divideatributes:
pulse: 〈 〈
p.cell vol.: 〈 〈
abd.total prot.: 〈 〈
3.4 Application of Genetic Algorithm
Specificity of the constructed genetic algorithm is
that it doesn’t provide final predicted output (i.e.
decease probability of given horse) but it provides
unified prediction rules applicable on tested
biometric data of arbitrarily horse, under which it’s
possible to obtain desired final output very quickly
without need to run whole algorithm for every single
tested data over again.
The algorithm obtains data provided by Rough
Sets Pre-processing calculation. These data contains
only such indications, which have real impact on
predicated result. Concerning provided data are
collected from real instances of horses with colic,
they are used as fitness function foundation.
Individuals are represented as vectors, holding
on each position range of standard values for given
parameter provided by experts and weighted average
of given parameter gained from data provided by
Pre-processing calculation. The algorithm operates
with a population of 50 individuals, which are
generated on the basis of previously described rule
in algorithm initialization. There are 50 equal
individuals after initial population generating
therefrom, which we will denote as .
It means that every individual looks like vector:
Let’s denote:
as minimum of range at i-th position,
46
as maximum of range at i-th position,
as mean of range at i-th position.
Additive mutation is applied on each individual
after generating initial population. Parameters of
additive mutation are set up to change mi values of
each individual randomly within specified interval:
〈 〉 (7)
Where is actual value of mean at i–th position
and is coefficient of variance of all mi values at
i–th positions of all input data. Range on i-th
position is changed by the formula:
( )
( )
(8)
After initial use of mutation operator, mutation is
used no more.
Let’s consider data D with parameters:
Probability that value at i-th position causes
death based on prediction rule (individual) is
defined as:
{
| | 〈 〉 { }
(9)
Probability that parameters at data D will lead to
decease is given by relation:
∑ ∑ (10)
Evaluation of individuals (potential prediction
rules) is done by this formula that determines
probability of decease of each horse on input, which
is compared to real result. All input horses are
divided into 10 groups with respect to predicted
decease probability. Group 1 merges horses with the
probability 〈 〉, group 2 horses with
⟩ and so on. Evaluation is
determined as the ratio of real died horses and horses
in the given group. The better match is between
prediction and real result the better evaluation is
assigned to the individual.
In the selection part of algorithm elite selection
was chosen without any modification of selection
pressure. From whole population are selected 30
best individuals as parents with respect to
evaluation.
Parents are grouped into couples randomly and
arithmetic crossover is applied on each pair
subsequently. It’s created 15 new individuals after
crossover. After their evaluation they replace 15
worst individuals in population. Other individuals
are passed to the next generation without any
modification.
For termination criteria was after every
algorithm’s generation tested coefficient of variance
of each parameter of all individuals in population. If
all coefficients of variance satisfy condition:
then algorithm returns the best evaluated individual
– prediction rule that best predicts output. This
acquired rule is possible to apply on any biometric
horse’s data we want to predict decease probability
without repeating whole procedure. The only case
when is desirable to execute whole calculation
again, is when some fresh data are delivered to
procedure’s input.
Based on experimental verification we
discovered, that the number of generations depends
on amount of input data – the greater amount of data
is provided the smaller deviation of data is present
and the lesser number of generation is needed to
match termination criteria. We tested the algorithm
with biometric data from 300 different horses what
in average led to necessity for performing 112
generations. Progress of the greater coefficient of
variance (CV) among all parameters is shown in
figure 3.
Figure 3: Progress of the greater coefficient of variance in
the evolution
47
3.5 Results and discussion
Whole procedure ran 50 times and average results of
returned prediction rules are shown in table1.
Table 1: Average results of returned prediction rules
considering the date with more than 50 % coverage only
(average of 50 runs).
Group with predicted
decease probability:
Ratio of died horses
00.00 % - 10.00 % 0.00 %
10.01 % - 20.00 % 8.23 %
20.01 % - 30.00 % 21.79 %
30.01 % - 40.00 % 27.13 %
40.01 % - 50.00 % 38.92 %
50.01 % - 60.00 % 53.19 %
60.01 % - 70.00 % 65.63 %
70.01 % - 80.00 % 71.38 %
80.01 % - 90.00 % 94.15 %
90.01 % - 100.00 % 100.00 %
It is obvious from the table that the hybrid
prediction system based on the Rough Sets and the
Genetic Algorithm is able to predict horse patient’s
decease probability fairly accurately. Slight
differences between predicted decease probability
and real ratio of died horsed may be caused by input
data diversity.
The main advantage of proposed system is it’s
not requiring to run whole computing procedure for
predict results of tested data, since after processing
unified predict rules applicable on any tested data
are returned.
4 CONCLUSIONS
It was shown that proposed hybrid prediction system
is capable to predict decease of horses with colic
disease based on real biometric data. Further work
could lead into increasing overall procedure
accuracy and deeper data analysis as well.
Association of Rough Set Theory and Genetic
Algorithms revealed possibilities of collaboration of
these two instances, what can be utilized in many
other events.
ACKNOWLEDGEMENTS
The dataset was donated by Will Taylor, NASA
Ames Research Center, Moffett Field, 94035-1000,
CA, USA.
This research was made possible with support of
programme “Creating a New Diagnostic Algorithm
for Selected Cancer Diseases”, ITMS 26220220022,
activity 1-1.
REFERENCES
Bazan, J., Nguyen, H.S., Nguyen, S.H., Synak, P.,
Wróblewski, J. (2000) Rough set algorithms in
classification problem. In: Polkowski, L., Tsumoto, S.,
Lin, T.Y. (eds.) Rough Set Methods and Applications.
New York: Physica-Verlag, pp. 49-88.
Hu, X. (1995) Knowledge discovery in databases: An
attribute-oriented rough set approach. Unpublished
thesis (PhD), Regina university.
Kanik, T., Domino, M. (2011) WEKA – Empirical study
on applications of data mining techniques in veterinary
medicine. In: Open Source Software in Education,
Research and IT Solutions, Žilina, Jun 2011.
Bratislava: SOIT, pp. 75-86.
Pawlak, Z. (1982) Rough sets. In: International Journal of
Computer and Information Sciences, Mississauga,
Canada, 1982. Mississauga: APCEP, pp. 11:341-346.
Pawlak, Z. (1997) Rough Sets and Data Mining,
Dordrecht: Kluwer Academic Publisher, pp. 3-8.
Thangavel, K., Jaganathan, P., Petha lakshmi, A., Karnan,
M. (2006) Effective Classification with Improved
Quick Reduct For Medical Database Using Rough
System. International Journal of Bioinformatics and
Medical Engineering, 5 (I), pp. 7-14.
University of California - Irvine (1989), Dataset of
medical records available from: http://www.ics.uci.edu
[Accessed 10/03/2011]
USDA (2011), “United States Animal Health Report”,
Centers for Epidemiology and Animal Health [online
document]. Available from: http://www.aphis.usda.gov
[Accessed 10/03/2011].
White, N.A. (1999) Handbook of Equine Colic, 1st
ed.
Oxford: Butterworth-Heinemann.
48
OVERVIEW OF COMMUNICATION CHANNELS IN AUTODESK
MAYA
Zbyněk Kopecký and Jiří Kysela
Katedra informačních technologií, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Univerzita Pardubice, náměstí Čs. legií 565,
Pardubice, Česká republika
zbynek.kopecky@upce.cz, jiri.kysela@upce.cz
Abstract: In our research of modern user interfaces we reached the phase, when we are able to capture user
movements and gestures by electronic sensors. We will transform the movements and the gestures to simple
commands or instructions, which will serve for software controlling and for application of captured
movements on scenic objects.
For our intention of using 3D graphics, we have chosen Autodesk Maya software. This software
product contains advanced tools like 3D modeller and other modules for visualisation and animation in 3D
graphics.
For reach of our goals is important to use possibilities of network communication with Maya
software. In this article we will focuse on overview and possibilities of network communication channels in
Autodesk Maya.
Our goal was to find optimal possibilities of network communication for sending instructions and
commands get by user movements or gestures, and subsequently receiving them in Autodesk Maya
software.
Keywords: Autodesk Maya; communications protocol; commandPort; Telnet; Raw socket
1 ÚVOD
V oblasti výzkumu moderních uživatelských
rozhraní jsme se dostali do fáze, kdy jsme schopni
snímat pohyby a gesta uživatele pomocí senzorů.
Tyto pohyby a gesta budeme transformovat do
jednoduchých příkazů nebo pokynů, které budou
sloužit k ovládání softwarového produktu a také pro
záznam pohybu a její aplikaci na scénické objekty.
Pro záměry využití 3D počítačové grafiky jsme
jako tento software zvolili Autodesk Maya.
Disponuje velice vyspělým 3D modelářem a dalšími
moduly a nástroji pro tvorbu vizualizací a animací v
oblasti 3D grafiky.
Pro zvládnutí tohoto cíle je klíčové využití
prostředků a možností síťové komunikace s Mayou.
2 VZDÁLENÁ SPRÁVA MAYI
2.1 Komunikační protokoly pro
vzdálenou správu
Produkt Autodesk Maya podporuje síťové
komunikační rozhraní, pomocí kterého zajišťuje
přijímání příkazů a odesílání odpovědí na
skriptovací jazyky MEL (Maya Embedded
Language) či Python, které tento software
podporuje. Příkazy těchto skriptovacích jazyků jsou
bezprostředně po jejich přijetí spuštěny, takže je
pomocí nich možné software Maya ovládat.
Uvedené komunikační rozhraní je založené na
architektuře typu klient-server, přičemž Maya
vystupuje v roli serveru jež obsahuje, a který
naslouchá na daném síťovém portu a IP adrese či
doméně. Jako klient je možné využít aplikaci třetí
strany, pomocí které je možné odesílat příkazy na
tento server. Datový přenos probíhá meziprocesní
komunikací prostřednictvím socketů. Pro síťovou
komunikaci k přenosu příkazů skriptovacích jazyků
MEL či Python využívá Maya aplikační protokol
Telnet určený ke vzdálené správě (tzv. remote
login), využívající transportní protokol TCP. Jiné
aplikační protokoly, které by byly podporované v
Autodesk Maya, nejsou bohužel v žádných zdrojích
uváděny.
49
Během zkoumání síťové komunikace jsme došli
k zjištění, že kromě aplikačního protokolu Telnet je
možné pro síťovou komunikaci použít i tzv. Raw
socket režim (známý také pod termínem Netcat, což
je název aplikace která tento režim využívá). Raw
socket je specifický režim, sloužící k přímému
odesílání a přijímání síťových packetů,
prostřednictvím transportního protokolu TCP ale i
UDP. V roce 2004 bohužel Microsoft odstranil v
API svých operačních systémů Windows (počínaje
Windows XP SP2) podporu pro odesílání dat v Raw
socket režimu u transportního protokolu TCP,
nicméně existuje i API třetí strany nazvané
WinPCap, které tuto podporu stále obsahuje.
Odesílání dat v RAW socket režimu u TCP je tedy v
operačním systému Windows k dispozici jen ve
vybraných aplikacích, které pro tuto službu
nevyužívají standardní API Windows. Dle našich
zjištění je tedy možné jako klienta pro síťovou
komunikaci s Maya v režimu Raw socket použít
open source aplikace Putty či Netcat. Další naše
zjištění se týká síťového portu, na kterém Maya jako
server naslouchá a přes který komunikuje. Zjistili
jsme, že Maya (verze 2011) i při použití aplikačního
protokolu Telnet nevyužívá pro něj doporučený
síťový port s číslem 23, nýbrž vlastní port s číslem
50007 (v případě dalších otevřených spojení pak
číslo 50008 atd.). Tyto hodnoty síťových portů jsou
dle mezinárodní organizace ICANN (Internet
Corporation for Assigned Names and Numbers)
zabývající se dodržováním protokolárních
parametrů, kategorizované jako tzv. „dynamické a
soukromé porty“ a mohou být v rozsahu 49152 až
65535 (Burda, 2011).
Srovnání vybraných způsobů síťové komunikace
v Autodesk Mayi a dalších aplikačních protokolů
pro vzdálenou správu je uveden v Tabulce Tabulka
1.
2.2 Otevření a zavření portu pro
vzdálenou správu
V Mayi můžeme otevřít port na příkazovém řádku
nebo ve Script Editoru v příkazovém okně zadáním
příkazu commandPort;. Tento příkaz otevře
komunikační port s implicitním názvem
“mayaCommand” (Autodesk, 2011).
V příkazovém řádku Windows zadáním příkazu
netstat se zobrazí statistiky protokolu a aktuálních
síťových připojení TCP/IP. Použijeme-li příkaz
s parametry netstat -a -b zobrazí se všechna
připojení a naslouchající porty s názvem
spustitelného souboru v hranaté závorce (Kysela,
2012). Příklad takového výpisu je uveden v příloze
Výpis 1. Z výpisu zjistíme, že na portu 50008 se
otevřela komunikace s Mayou.
Na kterém portu chceme s Mayou komunikovat
můžeme určit zadáním příkazu s příznakem –n
nebo –name, celý příkaz můžeme zadat ve tvaru
commandPort –name "127.0.0.1:50000";
nebo commandPort –name
"localhost:50000";.
Zavřít komunikační port můžeme příkazem
commandPort s příznakem –cl nebo –close
v příkazovém řádku nebo ve Script Editoru v Mayi
anebo zadáním a odesláním příkazu do otevřeného
komunikačního portu. Pokud chceme uzavřít
komunikační port s implicitním názvem stačí použít
příkaz commandPort –cl;. Uzavření komunikace
na určeném portu provedeme příkazem ve tvaru
commandPort -close -name
"127.0.0.1:50000";.
2.3 Rozhraní vzdálené správy
Vzdálená správa může být pomocí klientské
aplikace realizována prostřednictvím odlišných
uživatelských rozhraní. Volba tohoto rozhraní je
závislá především na její podpoře v klientské
aplikaci, a dále na užitém aplikačním protokolu,
který svým charakterem udává způsob ovládání
uživatelského rozhraní. Obecně lze využívat
následující typy uživatelského rozhraní:
• CLI (Command Line Interface) - nejstarší
způsob ovládání počítače, vycházející z konceptu
TTY (teletypewriter) užívaného již v polovině min.
století, tedy vstupního zařízení kterým je klávesnice
s alfanumerickými znaky, díky níž uživatel ovládá
systém pomocí zadávaných příkazů.
• GUI (Graphical User Interface) - při tomto
typu uživatelského rozhraní je interaktivně
využíváno vstupního zařízení klávesnice a myši k
ovládání systému pomocí grafických objektů, s
nimiž uživatel manipuluje.
• TUI (Text User Interface) – funguje na
stejné bázi jako GUI, ovšem s tím rozdílem, že
funguje v textovém prostředí.
Tabulka 2 zachycuje srovnání uživatelských
rozhraní GUI, TUI a CLI z pohledů výhodnosti
ovládání.
V předchozí kapitole jsme jako klientské
aplikace stanovili open source software Putty a
Netcat. Tyto aplikace podporují pro vzdálenou
správu aplikačním protokolem Telnet či Raw socket
režimem jednotně pouze uživatelské rozhraní typu
CLI. Taktéž protokol Telnet či Raw socket režim
50
svým charakterem komunikace s Mayou, která je
realizována prostřednictvím příkazů jazyka MEL či
Python, jsou vhodné právě pro uživatelské rozhraní
typu CLI. Námi využívané klientské aplikace a
způsob vzdálené správy tedy vyprofilovaly
uživatelské rozhraní typu CLI. Dle výše uvedené
tabulky parametry tohoto uživatelského rozhraní
také korespondují s našimi požadavky, kterými jsou
vzdálený přístup, skriptování a úspora zdrojů pro
rychlou odezvu. Dochází tedy v obou případech ke
shodě a uživatelské rozhraní typu CLI lze označit
jako vhodné pro naše potřeby.
3 SHRNUTÍ REALIZACE
VZDÁLENÉ SPRÁVY V MAYI
V předchozích kapitolách jsme na základě našich
potřeb pro vzdálenou správu a zkoumaných
vlastností Autodesk Maya identifikovali nezbytné
elementy plánovaného systému pro přenos instrukcí
a příkazů získaných z pohybů či gest uživatele, s
následným zpracováním v prostředí produktu
Autodesk Maya. Tabulka 3 v příloze příspěvku je
tedy shrnuje.
4 ZÁVĚR
V této práci shrnujeme poznatky a další možnosti,
které nejsou nikde dokumentovány. Naším cílem
bylo najít optimální možnosti komunikačních
prostředků pro přenos instrukcí, pokynů a pro
následné zpracování v prostředí produktu Autodesk
Maya..
ODKAZY NA LITERATURU
CHRISTIAN, A., HEALEY, J. Gathering Motion Data
Using Featherweight Sensors and TCP/IP over
802.15.4. [online]. 2005 [cit. 2012-03-08]. Dostupné
z: <http://www.hpl.hp.com/techreports/2005/HPL-
2005-188.pdf>.
KYSELA, J. Parametry sítí a nástroje pro jejich
diagnostiku [online]. 2012 [cit. 2012-02-20]. Dostupné
z: <http://www.internetprovsechny.cz/parametry-site-
a-nastroje-pro-jejich-diagnostiku/>.
XU, W. CSCE 515 - Computer Network Programming
[online]. 2008 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z:
<http://www.cse.sc.edu/~wyxu/515Fall08/slides/rlogin
.pdf>.
BURDA, K. Transportní vrstva počítačových sítí [online].
2011 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z:
<http://foxeightyfive.org/downloads/download.php?fn
ame=./VUT/ML-
TIT/10.%20semester/LNSB/Prednasky/MNSB_06_Tr
ansportni_vrstva.pdf>.
AUTODESK. Maya commands [online]. 2011 [cit. 2012-
03-09]. Dostupné z:
<http://download.autodesk.com/us/maya/2011help/Co
mmands/commandPort.html>.
GENG, S., HUANG L. Research of the Telnet Remote
Login [online]. 2010 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z :
<www.academypublisher.com/proc/isecs10w/papers/is
ecs10wp219.pdf>
51
PŘÍLOHY
Tabulka 1: Srovnání vybraných způsobů síťové komunikace v Autodesk Mayi a dalších aplikačních protokolů pro
vzdálenou správu.
Název
protokolu
Podporovaný
pro komunikaci
s Mayou
Navržen pro
platformu
Standardizován Transportní
protokol
Přenos dat Šifrování
spojení
Doporučený
síťový port
Telnet ANO Multiplatformní RFC 854/855 TCP Znakový, 7-bitů
(výjimečně 8-
bitů)
NE 23
rlogin NE Unix RFC 1282 TCP Znakový, 7-bitů
(vyjímečně 8-
bitů)
NE 513
SSH NE Multiplatformní RFC
4251/4252/4253
TCP Znakový/Binární,
8-bitů
ANO 22
Raw ANO Multiplatformní NE TCP, UDP 8-bitů NE libovolný
Tabulka 2: Srovnání uživatelských rozhraní GUI, TUI a CLI z pohledů výhodnosti ovládání.
Aktivita GUI TUI CLI
Skriptování Ne Ne Ano
Úspora zdrojů (paměť, CPU) Ne Ano Ano
Vzdálený přístup velký datový přenos Ano Ano
Využití multitaskingu a dalších ploch Ano Ne Pomaleji
Ovladatelnost multimédií a WWW Ano Ne Ne
Schopnosti uživatele pro ovládání Nízké Nízké Vysoké
Tabulka 3: Shrnutí.
Software v roli serveru: Maya
Software v roli klienta: Putty, Netcat
(multiplatformní – Windows/Linux)
Komunikační protokoly: Telnet, Raw socket režim
Uživatelské rozhraní: CLI
Výpis 1: Výpis aktuálních síťových připojení TCP/IP produktu Maya.
C:\Windows\system32>netstat -a -b
Proto Místní adresa Cizí adresa Stav
TCP 127.0.0.1:50007 XXXXX:X NASLOUCHÁNÍ
[maya.exe]
TCP 127.0.0.1:50008 XXXXX:X NASLOUCHÁNÍ
[maya.exe]
P známka: P rt čís 50007 e a t maticky tevřen při sp štění Mayi a edná se
p rt s ezpečn stním p z rněním na vst p k m nikační p rt Čís p rt se
může išit d verze Mayi v t mt případě se edná výc zí p rt A t desk Maya
2011.
52
RBF-ARIMA HYBRID MODEL FOR ELECTRICITY DEMAND
PREDICTION
Alexandra Kotillová and Lukáš Falát
University of Žilina, Department of Macro and Microeconomics,
Univerzitná 8215/1, 01026, Žilina, Slovakia
kotillova@gmail.com, lukas.falat@fri.uniza.sk
Abstract: We evaluate one econometric and one method of artificial intelligence for half-hourly electricity demand
prediction. From econometric method we used seasonal ARIMA model, from artificial intelligence we used
RBF neural network. Using Australian data, we show that ARIMA method outperform RBF neural network
and number of baselines. We also analyse that hybrid model using advantage of linear and nonlinear method
can be useful and can achieved lower MAPE than methods alone.
Keywords: electricity load forecast: back-propagation: neural network: ARIMA model.
1 INTRODUCTION
Electricity demand prediction is very important for
the reliable and efficient operation of power
systems. We consider predicting the electricity
demand half hour ahead from previous half-hourly
demands. This type of prediction is used for two
main purposes: 1) to make decisions about
dispatching generators and setting the minimum
reserve during the daily operation of power systems
and 2) to provide information to electricity market
participants for their bidding in competitive energy
markets. In both cases the goal is to ensure reliable
electricity supply while minimizing the cost.
There are two main groups of approaches for
electricity demand prediction: the traditional
econometric, such as Autoregressive Integrated
Moving Average (ARIMA) and the more recent
artificial intelligence method (RBF Neural
Network). The second group has two main
advantages over the first: 1) learning from examples
and 2) forming both linear and non-linear decision
boundaries.
Most of the approaches for half-hourly demand
prediction are based on ARIMA. Taylor [1] applied
ARIMA and several versions of the Holt-Winter’s
ES on half-hourly British data. The best performing
methods were double seasonal ARIMA. For 1-step
ahead prediction BPNN achieved MAPE of 0.55%,
while the double seasonal ARIMA achieved 0.35%.
In this paper we extend the previous work on
half-hourly electricity demand prediction as follows:
We compare the performance of the most popular
econometric and artificial intelligence methods and
also compare them with several baselines. We apply
autocorrelation analysis for feature selection for
RBFNN. We analyse the effect of hybrid prediction
model and evaluate its performance.
2 DATAANALYSIS AND
FEATURE SELECTION
We use half-hourly electricity demand data for the
state of New South Wales in Australia for June, July
and August 2010. The data is publicly available at
[2]. We use the data for June and July as training
data (i.e. for feature extraction, estimation of the
parameters and building the prediction models) and
the data for August as testing data (i.e. for
evaluating the performance of the prediction
models).
Electricity demand data recorded at half-hourly
intervals shows two main cycles: daily and weekly,
see Fig.1. The daily pattern shows that the demand is
lowest at 4:30am and then reaches its first maximum
at 9.30am and its second maximum at 6:30am, in
agreement with the human routine. The weekly
pattern shows that the same days of the week (e.g.
Mondays) have similar demand profiles. The weekly
53
and daily cycles are 336 and 48 half-hour periods,
respectively.
Figure 1: Electricity demand data for 2 weeks.
2.1 Feature selection
RBFNN require selecting a set of informative
variables (features). Following [3], we extracted
autocorrelation features which were shown to
capture the daily and weekly cycles and perform
well with machine learning methods for 5-minute
ahead prediction [3].
Figure 2: Autocorrelation function consecutive weeks for
the training set.
Fig. 2 shows the autocorrelation function for the
training data; values close to 1 and -1 indicate high
positive and negative linear correlations and values
close to 0 indicate lack of correlation. The 5 highest
peaks are at lags 1, 48, 96, 288 and 366. Thus, if our
goal is to predict the demand Xt+1, these peaks
correspond to the demands at time t at the same day
(Xt), 1 day before (XDt), 2 days before (XDDt), 6
days before (XD6t) and 1 week before (XWt). To
form a feature set we extract these five variables,
together with the variables corresponding to the
demands 3 lags before and 3 lags after them. This
results in 34 features in total.
3 PREDICTION ALGORITHMS
For make prediction we used two main approaches.
3.1 Arima model
The Box-Jenkins approach to modeling time series
consists of four phases: identification, estimation
and testing, diagnostic checking and forecasting.
The multiplicative seasonal ARIMA[4] model
with just one seasonal pattern can be written as
      t
s
Qqt
D
s
ds
Pp BByBB  )(
(1)
where B is the lag operator, s is the number of
periods in a seasonal cycle,  is the difference
operator , s is the seasonal difference operator, d
and D are the orders of differencing, t is a white
noise error term and p , p , q and q are
polynomial functions of order p, P, q, Q.
This model is generally referred to as an
ARIMA(p,d,q)x(P,D,Q) model where p, d, and q are
non-negative integers that refer to the order of the
autoregressive, integrated, and moving average parts
of the model respectively. Where p is the order of
the autoregressive part of the model, d is the order of
differencing done to the data to make it stationary
and q is the order of the moving average part of the
model. P is order of seasonal proces AR, Q is order
of seasonal proces MA, D is order of seasonal
difference, s is length of seasonal period. In real
situation P, D, Q is equal or less like 1.
At first, we had to identify the type of the model
and the values of the parameters. In the case of
computing more models we choose the model where
AIC (Akai information criteria), respectively SBC
(Schwartz-Bayes criteria) are minimal and Log
likelihood is maximal. At the end we verify if the
residual component is the white noise. By similar
result of models we looking “best” model in order:
minimal MSE, minimal AIC and maximal log(L).
After model identification, selection and validation,
and using the Akaike’s criterion to select the best fit
model, we selected ARIMA(6,1,1)(1,1,1)48.
Table 1: Looking for model.
Model Log(L) AIC MSE
ARIMA(1,1,1)(1,1,1)48 -16743 33497 6346
ARIMA(1,0,1)(1,0,1)48 -17353 34718 7719
ARIMA(0,1,1)(0,1,1)48 -17039 34084 7804
ARIMA(1,1,0)(1,1,0)48 -17189 34384 8971
ARIMA(6,1,1)(1,1,1)48 -16633 33284 5899
54
3.2 RBF neural network
RBF neural network is a powerful and fast to train
prediction model. The RBF networks are employed
mostly in classification problems. Many experiments
show that RBF networks are superior over other
neural networks approaches because of the
following reasons 0:
 RBF network is capable of approximating
nonlinear mappings effectively.
 the training time of the RBF networks is
quite low compared to that of other neural
network approaches. This follows from the
fact that the input layer and the output layer
of an RBF network are trained separately
and sequentially.
 RBF networks are quite successful for
identifying regions of sample data not in
any class because it uses a nonmonotonic
transfer function based on the Gaussian
density function.
Despite the advantages of RBF networks, they
are not widely used. The main reason for this is that
it is not straight forward to design an optimal RBF
network to solve a given problem. Choosing too
many center points has a negative effect on training
time, and choosing a few center points has
a negative effect on the classification accuracy.
RBF network is a feed forward neural
network that consists of one hidden layer. The
activation function of hidden neurons is based
on cloud activation function given by the form
 







 
 2
2
2
exp
j
jj
wx
o

(2)
where j
o are the outputs from the hidden
layer, x is an input vector, wj are weights of the
centers and j are spreads of the centers.
Training of the radial basis network includes
two stages. In the first stage, the center wj and
diameter of receptive j
2
 of each neuron will be
assigned. We can use K-means clustering
algorithm or method based on competitive
learning for finding the centers of activation
function. Competitive learning is a class of
unsupervised learning algorithms based on the
idea of adjusting a weight matrix in such a way
that the weights represent cluster centers
Chyba! Nenalezen zdroj odkazů..
The activation function of output neuron also
called predicted value is given by


s
j
j
t
j
tt ovy
1
ˆ (3)
where vj are the weights between the output
neuron and neurons of hidden layer at time t. At
the second stage of the training, the weight
vector v will be adjusted accordingly. After the
training phase is completed, the next step is the
recall phase in which the outputs are applied
and the actual outputs of the network are
produced. During the second phase is
a supervised learning in which mentioned vj
weights are calculated using back-propagation
algorithm Chyba! Nenalezen zdroj odkazů..
irstly it is necessary to calculate error et by
ttt yye ˆ (4)
where yt is the actual observation and tyˆ is the
predicted value. Then vj weights between the
output neuron and neurons of hidden layer are
updated by
j
tt
j
t
j
t vevv  (5)
where is training rate chosen by user. Thanks
to updated vj weights is calculated predicted value
tyˆ again using equation (3).
If we have at hand a set of input-output pairs,
called training set, we optimize the network
parameters in order to fit the network outputs to the
given inputs. The fit is evaluated by error measure
of the root mean square error (RMSE), which is
considered as the major performance measure.
M
yy
RMSE
M
t
tt

 1
2
)ˆ(
(6)
M is the number of predictions. Less the RMSE
value the better prediction accuracy Chyba!
enalezen zdroj odkazů.. After training, the RBF
network can be used with data whose underlying
statistics is similar to that of the training set,
validation set. RMSE is also calculated for
mentioned validation set using (6). All these
computations are made for all data samples from
training set and this whole process is called one
training epoch. RBF network is prepared when two
consecutive epochs have the same RMSE of
validation set. Closer description of mentioned
algorithm, equations and variables is described
in Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. In this
aper was presented RBF neural network with
34 input time series. We provide in first step
cluster modeling and after this we used backpropagation
algorithm. We applied k-means
clustering to set the parameters of the basic
functions; k was empirically set to 80.
55
4 COMPARISON METHODS
We compare our prediction methods with four
baselines.
4.1 Baselines
The four naive prediction methods that we used are
given in Table 2.
Table 2:Baseline.
Baseline Predicting Xt+1 as:
B1: Mean demand value at the same
time in training data
mean(Xt+1)
B2: Demand value at the previous lag
Xt
B3: Demand value from the previous
day at the same time
XDt+1
B4: Demand value from the previous
week at the same time
XWt+1
4.2 Performance measures
To evaluate the predictive accuracy, we used the
Mean absolute error (MAE) and the Mean absolute
percentage error (MAPE). MAE is a standard metric
used by the research community and MAPE is the
metric preferred by the industry forecasters. If yi and
iyˆ are the actual and forecasted electricity demands
at the 30-minute lag i and n is the total number of
predicted loads, then:


n
i
ii yy
n
MAE
1
ˆ
1
(7)
 %100
ˆ1
1



n
i i
ii
y
yy
n
MAPE (8)
5 HYBRID PREDICTION MODEL
Combination of linear and nonlinear approach can
bring some advantages. In this work we combine
econometric approach with the approach of artificial
intelligence so that individual residues et expressed
by the ARIMA model are input into the RBF NS. In
vector of residuals et and 34 significant lags from
autocorrelation analysis are the inputs to hybrid
neural network. Output from the neural network is
prediction of the time series (Figure 3).
Figure 3: New hybrid prediction model.
6 RESULTS AND DISCUSSION
In this chapter is written accuracy of prediction
method and accuracy of benchmark.
6.1 Accuracy of prediction methods
Table 3 shows the accuracy results of the two
prediction methods and hybrid model. ARIMA was
the more accurate method, closely followed by RBF
neural network.
Table 3: Accuracy of models.
Model MAE MAPE [%]
ARIMA(1,1,1)(1,1,1)48 69,97 0,758
RBF neural network 323,29 3,496
Hybrid model 295,656 3,100
6.2 Accuracy of benchmark
Table 4 shows the results of the methods used for
comparison. The best performing baseline is B1
(predicting the load at the same time the mean value)
56
followed by B4, B3 and B2. A comparison between
Table 3 and 4 shows that ARIMA prediction method
outperformed all four baselines. RBF neural network
outperformed just last three baselines.
Table 4: Baselines.
Model MAE MAPE [%]
Baseline 1 225,230 2,453
Baseline 2 479,206 5,105
Baseline 3 424,181 4,566
Baseline 4 346,852 3,751
7 CONCLUSIONS
We considered the task of predicting the electricity
demand half hour ahead from previous half-hourly
demands. We evaluated the performance of two
prediction methods. The results showed that the
most accurate methods is ARIMA. ARIMA model
outperformed the popular RBF neural network and
also a number of baselines. RBF was found to be the
least accurate method. Critics of this model claim
that estimating behaviour of economy is possible to
predict only with taking into account economic
theory.
We analysed that: if all residual et from ARIMA
model are one of input vectors in to neural network,
the prediction error of new hybrid model is lower.
Based on this analysis, we proposed a hybrid
prediction model that combines those two methods.
Combination of those two methods the MAPE is
3,1%.
Future work will include exploring other ways of
combining the prediction methods and extending the
future predictions to more than 1step ahead.
REFERENCES
J.W. Taylor, Short-term electricity demand forecasting
using double seasonal exponencial smoothing, Journal
of the Operational Research Society, 54:799-805,
2003.
AEMO: download 2011: www.aemo.com.au
R. Sood, I. Koprinska and V. Agelidis, Electricity load
forecasting based on autocorrelation analysis, Proc. of.
Int. Joint Conf. Neural Networks (IJCNN), Barcelona,
pages 1772-1779, 2010.
[4] S. Makridakis, et al., Eds., Forecasting: methods and
applications. Wiley, 1998.
[5] SAHIN, F., A Radial Basis Function Approach to a
Color Image Classification Problem in a Real Time
Industrial Application, Master's thesis, Virginia
polytechnic institute, Blacksburg, 1997
[6] RUMELHART, R. E.; McCLELLAND, J. L. and the
PDP Research Group. 1980. Parallel distributed
processing explorations in the microstructure of
cognition. Cambridge: MIT Press, 1980.
57
ŠÍŘENÍ KRIZOVÝCH INFORMACÍ V DOPRAVĚ
David Kubát, Jiří Kvíz a Tomáš Žižka
Ekonomická fakulta, Technická univerzita v Liberci, Voroněžská 13, Liberec, Česká republika
david.kubat@tul.cz, jiri.kviz@email.cz, tomas.zizka@tul.cz
Abstrakt: Dopravní nehody se bohužel staly součástí našich každodenních životů, přinášející nemalé materiální ztráty
a je tedy pochopitelná snaha o jejich minimalizaci. Průběh distribuce informací v takovýchto situacích je
v současnosti velmi ovlivněn lidským faktorem a dochází ke značným prodlevám a nepřesnostem. Článek
mapuje služby varování před dopravními nehodami v České republice. Ve stručnosti je zde popsán systém
eCall a Radio-Help a nastíněno řešení využívající tyto dva systémy v případě dopravní nehody.
Klíčová slova: Dopravní nehody; eCall; Radio-Help; komunikace
1 ÚVOD
Dopravní nehody a komplikace nás provází
každodenním životem. Včasná distribuce
relevantních informací je klíčová pro snížení
ekonomických
a lidských ztrát při podobných událostech.
Příspěvek se snaží zhodnotit aktuální stav a
pokouší se identifikovat úzká místa a vliv
chystaných či navrhovaných řešení. Přestože se
předpokládá finanční úspora v případě zavedení
navrhovaného řešení, tento příspěvek se tímto
nezabývá. Finanční stránka bude teprve předmětem
dalšího výzkumu. Jako modelový případ využijeme
událost z nedávné doby.
15. února letošního roku se kolem desáté hodiny
dopoledne na silnici R35 se v sérii hromadných
dopravních nehod srazilo v úseku mezi 283. a 299.
kilometrem ve směru z Olomouce na Ostravu asi 40
aut. Silnice nebyla průjezdná ani deset hodin po
nehodě. Žádná osoba naštěstí nebyla vážně zraněna.
Kolony, které se začaly vytvářet odpoledne v obou
směrech rychlostní komunikace R35, dosahovaly
délky až deseti kilometrů.
Další hromadná nehoda se stala krátce po
třinácté hodině v úseku mezi 96. až 98. kilometrem
dálnice D1. Na místě se postupně srazilo kolem 50
vozidel a dálnice musela být na několik hodin zcela
uzavřena. Ještě v 19 hodin měla kolona ve směru na
Brno více než deset kilometrů. [10]
K další havárii tří vozidel došlo okolo třetí
hodiny odpoledne i na 279. kilometru rychlostní
komunikace R35 z Olomouce na Ostravu poblíž
Velké Bystřice, kde jedním z účastníků nehody bylo
nákladní vozidlo převážející dusík.
Vezměme tyto situace jako modelové a
porovnejme jejich průběh s možným průběhem při
zavedení systému eCall a Radio-Help.
Dnes jsou nejčastěji informace o nehodě
předávány operačním střediskům tísňových linek
verbálně prostřednictvím mobilních telefonů buď
samotnými aktéry nehody, nebo jejími svědky. Toto
ovšem přináší problémy při objasnění nastalé situace
a určení adekvátního zásahu (určení přesné polohy
a směru vozidla, rozsahu škod, eliminace
opakovaných hlášení jedné nehody atd.). Rychlost
zásahu je přitom klíčovým faktorem jeho úspěšnosti,
kdy jakékoliv zdržení má přímý negativní vliv na
výsledek celé záchranné akce. Dle švédské studie
týkající se možností přežití při vážných dopravních
nehodách bylo zjištěno, že jen 48 % lidí, kteří
v souvislosti s autonehodami umírají, utrpí zranění
neslučitelná se životem. Z druhé skupiny těžce
zraněných zemře 5 % lidí v důsledku pozdního
poskytnutí první pomoci, nebo kvůli nemožnosti
lokalizace místa nehody. 12 % zraněných by mohlo
přežít, kdyby byli transportováni do nemocnic
rychleji. Dalších 32 % by bylo možné zachránit,
pokud by byli rychleji transportování do speciálních
traumatologických center. [5]
58
Obr. 1: Předávání a získávání informací v případě dopravní nehody
V současné době je v různém stádiu
rozpracovanosti několik projektů, řešících aktuální
problémy v dopravě s cílem snížit škody na majetku
a zajistit ochranu zdraví a životů účastníků
silničního provozu.
Současný stav předávání a získávání informací
v případě dopravní nehody zachycuje obr. 1. Žádný
ze stávajících informačních kanálů v ČR, které mají
řidiči blížící se k dopravní nehodě k dispozici, neřeší
distribuci důležitých dopravních informací v řádu
jednotek až desítek sekund. Právě tento časový
interval rozhoduje v případě dopravní nehody o tom,
zda řidiči k ní přijíždějící stihnou adekvátně
zareagovat a situace nepřeroste
v nehodu hromadnou, jako tomu bylo ve výše
uvedených případech.
Je tedy namístě položit si otázku, zda lze využít
současné fungující a případně vyvíjené informační
technologie a kanály k distribuci mnohdy životně
důležité automatizované varovné zprávy
účastníkům silničního provozu v co nejkratším
možném čase.
2 POPIS VYBRANÝCH
TELEMATICKÝCH SYSTÉMŮ
2.1 Proměnné dálniční informační
tabule
Informace jsou na nich publikovány na základě
podnětů z jednotného systému dopravních
informací, jež je společným projektem Ministerstva
dopravy, Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a
dálnic a několika dalších orgánů a organizací.
V současnosti je na dálnicích a rychlostních
silnicích v provozu zhruba sto těchto tabulí, což
představuje pokrytí cca jednou tabulí na 20km
dálnice.[4]
Při extrémním provozu v průběhu běžného
pracovního dne projede například 96km dálnice D1
průměrně okolo 1400 automobilů za hodinu.
Zpoždění distribuce informace v řádu minut,
způsobené dobou potřebnou pro její zpracování a
publikování, přináší ohrožení pro několik desítek
motoristů, kteří se prostřednictvím proměnných
informačních tabulí nikdy nemohou dozvědět
informaci o události před nimi.
Obr. 2: Počet vozidel na 96.km dálnice D1
59
Tabulka 1: Proměnné informační tabule na D1 v úseku
Praha – Brno
2.2 Systém RDS-TMC
RDS-TMC (anglicky: Radio Data System - Traffic
Message Channel) je služba, která je určena k
poskytování dopravních a cestovních informací před
a během jízdy řidiči. Tato služba integruje veškeré
relevantní informace a poskytuje tak řidiči možnost
optimalizovat svoji trasu. Cílem systému RDS-TMC
je šíření dopravních informací v rámci rádiového
vysílání v FM pásmu s použitím technologie RDS.
Informace jsou klíčovány dle speciálního jazykově
nezávislého protokolu ALERT-C a dále šířeny
k uživateli jako tichá součást FM vysílání a dále
zpracovány navigačními přístroji. Přínos systému je
dle provedených tuzemských i zahraničních studií
zejména významné zvýšení plynulosti jízdy a
snížení ekologické zátěže.
Nevýhodou tohoto systému je skutečnost, že se
upozornění objeví v podobě symbolu v případě, že
se kdekoliv na předvolené trase objeví dopravní
komplikace. Pro více informací musí řidič
manipulovat s navigačním přístrojem, což vyžaduje
jeho pozornost. Navíc, pokud se na dané trase objeví
další problém, ikona varování zůstane stejná,
přestože tento další problém může být blíže než ten
první.
2.3 eCall (Emergency Call System)
Projekt spolufinancovaný Evropskou Unii je
zaměřen na vytvoření systému, který umožňuje
automatizované zasílání zpráv o nehodách včetně
přesných informací o její lokalitě na celoevropskou
tísňovou linku 112. Jakmile zařízení eCall
instalované v automobilu zaznamená
prostřednictvím senzorů nehodu, vyšle automaticky
zprávu nejbližšímu tísňovému centru s udáním
přesné geografické polohy nehody a dalších dat.
Tento systém lze aktivovat buď manuálně,
stisknutím tlačítka na palubní desce pasažéry
vozidla, nebo automaticky na základě podnětu ze
senzorů vozidla aktivovaných při autonehodě. Po
aktivaci tohoto systému je navázáno spojení nesoucí
jak zvuk, tak i datový tok, s nejbližším centrem
tísňového volání (PSAP). Zvukové spojení umožní
pasažérům vozidla komunikovat s odborně
vyškoleným operátorem centra tísňového volání
a datový tok je v tu samou chvíli využit na přenos
datové zprávy (MSD) taktéž k tomuto operátorovi.
Tato datová zpráva obsahuje 43 informací o nehodě,
jako jsou čas, přesná poloha, identifikace vozidla,
status systému eCall (zda byl systém eCall
aktivovaný manuálně anebo automaticky) a
informace
o možném poskytovateli služeb. Operátor na základě
všech těchto informací kontaktuje příslušné složky
integrovaného záchranného systému a vyšle je na
přesné místo dopravní nehody, s přesným popisem
o její závažnosti a o počtu zraněných. [11]
Manuální využití systému může být navíc
užitečné např. v situaci, kdy jsme svědky dopravní
nehody [3]. Systém eCall by měl být součástí všech
nových automobilů nejpozději do roku 2015, a
zvažuje se i jeho zavedení pro starší vozy.
Ač tento systém přináší z hlediska záchrany
životů a poskytnutí rychlé zdravotní péče v případě
dopravní nehody jasné zlepšení současného stavu,
neřeší distribuci informací o nehodě přijíždějícím
řidičům, tedy potenciálně ohroženým účastníkům
provozu. V případě využití stávajících informačních
kanálů by po získání dat o nehodě mohly být tyto
informace dostupné řádově v rozmezí 5 až 10 minut
prostřednictvím informačních panelů na dálnicích,
hlášením RDS-TMC, a dopravními hlášeními
některých rozhlasových stanic. Každý z těchto
distribučních kanálů má ovšem svá specifická
omezení a zmíněná časová dostupnost je při dnešní
frekvenci dopravy více než nedostatečná.
60
2.4 Smart Road Restraint Systems
Projekt si klade za cíl - kromě řešení včasného
hlášení nehod - eliminovat ztráty na životech a
majetku formou včasné distribuce preventivních
varovných informací. Navrhovaný systém získává
informace
o aktuální situaci s využitím stávajících vizuálních
a senzorických infrastruktur (kamerový dálniční
systém, radarový systém, monitory průjezdnosti
a aktuálního stavu počasí) a distribuci těchto
informací účastníkům provozu. Rovněž se snaží najít
uplatnění pro nové materiály vedoucí ke zvýšení
bezpečnosti osob (např. lepší absorpce energie
prostřednictvím deformačních zón dopravních
prostředků). Tento projekt je jednou ze tří priorit EU
v otázce dopravy do roku 2020 a je rovněž
spolufinancován z prostředků EU. [9]
2.5 Systém automatizovaného
kritického varování před místem
dopravní nehody
K lepší a zejména včasné distribuci varovných
informací by mohl napomoci Systém
automatizovaného kritického varování před místem
dopravní nehody (dále Systém), který se vyznačuje
datovým napojením na přijímače systémů palubního
tísňového volání (např. eCall).
Jeho princip spočívá v plné automatizaci
vygenerování a přenosu všech podstatných
informací
o dopravní nehodě vozidlům pohybujícím se v její
blízkosti. Proces varování je iniciován havarovaným
vozidlem, které vyšle bezprostředně po nehodě
prostřednictvím systému eCall informace o nehodě
včetně přesné polohy nehody. Informaci přijme
ústředna Systému, která ihned vygeneruje datovou
a/nebo hlasovou informaci o nehodě včetně
pozičního kódu místa nehody a prostřednictvím
rádiové relace ji odešle do přijímačů Systému. [1]
Přijímače Systému (mobilní telefony, navigační
přístroje) musí být vybaveny komparátorem
pozičního kódu nehody s pozičními daty, které
generuje poziční systém přijímače. Pokud
komparátor vyhodnotí, že se poziční kód nehody
shoduje s pozičním kódem přijímače a pohyb
vozidla bude vyhodnocen jako směřující k místu
nehody, dojde k aktivaci nuceného příjmu datové
a/nebo hlasové relace. V praxi tak můžeme být
schopni automatizovaně informovat účastníky
silničního provozu dle jejich aktuální pozice a směru
jízdy o nebezpečí, ke kterému se blíží, a to prakticky
okamžitě.
Obr. 3: Předávání a získávání informací v případě dopravní nehody s využitím systémů eCall a Radio Help
61
Rádiová relace vysílaná Systémem využívá
technologii HD-Radio či digitálního rozhlasového
vysílání, doplněného systémem určování pozice
prostřednictvím GPS. Uvažujeme-li získávání dat
pro výstražné relace ze systému e-call, v případě
jeho významného rozšíření by se mohlo jednat
o velmi efektivní adresný varovný systém, který by
výrazně omezil vznik hromadných dopravních
nehod. Přenos informací v případě využití „Systému
automatizovaného kritického varování před místem
nehody“ znázorňuje obr. 3, kde plné čáry znázorňují
tok informací, které řidič obdrží s minimálním
zpožděním.
Podrobný princip rádiového vysílání varovné
informace je podrobně popsán v [6] pod pracovním
názvem RADIO-H (Radio Help). Je založen na
současném využití technologie přijímače
analogového vysílání s digitální složkou (formát HD
RADIO či DRM) nebo plně digitálního vysílání s
možností pozičního vymezení prostřednictvím
koordinát GPS [8]. Technologie HD RADIO firmy
iBiquity Digital Corporation byla již v roce 2002
vybrána v USA jako stěžejní technologie pro
digitalizaci rozhlasového vysílání. V současnosti
touto technologii vysílá velké procento amerických
rozhlasových stanic. Technologie HD RADIO
využívá principu superpozice digitálního signálu na
signál analogového vysílání.
Součástí vysílané relace systému Radio-Help je
využití poziční kódů pro vymezení oblastí nuceného
příjmu, tj. kam je vysílání směřováno. Přijímač
v dané oblasti je udržován v pohotovostním režimu a
při zachycení vysílání na pevně dané frekvenci
porovná svojí polohu dle GPS souřadnic s oblastí
obsaženou ve vysílání. Pokud nastane shoda,
aktivuje nucený příjem vysílané relace. Po skončení
vysílání se pomocí vypínacího kódu přijímač opět
uvede do pohotovostního režimu. Abonenti systému
Radio-Help, v oblastech mimo vymezenou zónu,
nejsou vysíláním výstražných či varovných relací
rušeni.
Z uvedeného principu vyplývá, že je možné
zároveň vysílat samostatné relace do více oblastí.
Pro vysílání by mohly být využity dlouhovlnné
rozhlasové vysílače, které v současnosti s
přechodem na krátkovlnné vysílání postupně ztrácejí
své využití. V takovém případě by pro pokrytí celé
ČR postačil pouze jeden centrální dlouhovlnný
vysílač.
Vzhledem k rozvoji technologií, kdy obvody pro
příjem pozemního rozhlasového vysílání a pro
zjišťování polohy pomocí GPS je dnes vybavena
většina nových mobilních telefonů, nemělo by být
technicky náročné jejich využití i pro tyto účely.
Rovněž dovybavení domácích zařízení (rozhlas,
televize, …) příjmem signálu Radia-Help by neměl
být zásadním problémem. V takovém případě,
jelikož se jedná
o stacionární zařízení, by postačilo při inicializaci
zařízení zadat aktuální hodnotu souřadnic GPS,
např. dle dostupných map či jiných GPS zařízení.
Rovněž udržení takovýchto zařízení v
pohotovostním režimu by nemělo být energeticky
náročné.
Toto řešení má nespornou výhodu rovněž
v okamžiku totálního výpadku elektrické energie,
s jejímž rizikem jsme často konfrontováni. Pomocí
této technologie by byla možnost trvalého
informování obyvatelstva o aktuální situaci. Systém
navíc umožňuje směřování vysílání na konkrétní
přijímače, čímž by mohlo být zajištěno rovněž šíření
specifických informací pouze na konkrétní skupiny
osob, např. zastupitele měst a obcí či jiné skupiny
zaměstnanců státní správy.
3 ZÁVĚR
Zatímco systém RDS-TMC je již delší dobu
v provozu a systém eCall by se měl montovat do
nových automobilů od roku 2015, projekt Smart
Road Restraint Systems je stále ve stadiu vývoje.
Stejně tak i Systém automatizovaného kritického
varování před místem dopravní nehody, který
využívá již téměř fungující eCall, nicméně jeho další
aspekty jsou předmětem výzkumu.
Systém automatického tísňového volání eCall je
koncipován zejména pro uspíšení zásahu záchranářů
a dalších složek IZS. Dostupnost přesných informací
o nehodě, zejména místa, typ automobilu či rozsah
škod, bez značných prodlev bude nepochybně velmi
přínosné. Z výše uvedeného vyplývá, že zavedení
systému eCall může napomoci snížení lidských ztrát
a zmírnit následky nehod včasným zásahem
záchranných složek.
Minimálně rovnocenným efektem může být
prevence následných nehod. Pokud budou data
systému eCall zároveň využita pro včasné varování
dalších potenciálních účastníků nehody, může tak
dojít k významné eliminaci lidských a
ekonomických ztrát, které by mohly v případě
následných dopravních nehod nastat. Kombinací
systému eCall spolu
s využitím Systému automatizovaného kritického
varování před místem nehody lze zajistit distribuci
varovné zprávy řidičům přijíždějícím do oblasti
nehody. Řidiči by měli včas k dispozici relevantní
informace o blížícím se nebezpečí a mohli by včasně
62
reagovat. Popisovaná kombinace může zajistit
přenos adresných relevantních informací s
minimálním zpožděním. Informace jsou navíc
zasílány cíleně pouze do vymezené geografické
oblasti – např. pouze řidičům vozidel, která jsou od
nehody vzdálena méně než 15 km a navíc jedou
směrem k této dopravní nehodě.
PODĚKOVÁNÍ
Tento příspěvek byl podpořen projektem Inovace a
podpora doktorského studijního programu – INDOP,
reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.032, financovaným
z prostředků EU a ČR.
LITERATURA
[1] Brunclík, M., Skrbek, J., 2010. Systém
automatizovaného kritického varování před místem
dopravní nehody [online], [cit. 14. 3. 2012]. Dostupný
z WWW:
<http://spisy.upv.cz/Applications/2010/PPVCZ2010_0
415A3.pdf>.
[2] ČTK, 2012. Nový rekord R35: Ke středeční nehodě
přispělo 84 aut, [cit. 2. 3. 2012]. Dostupný z WWW:
<http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/164723-
novy-rekord-r35-ke-stredecni-nehode-prispelo-84-
aut/>.
[3] European Commision, 2010. eCall – saving lives
through in-vehicle communication technology, [cit.
1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: <http://ec.europa.eu/
information_society/doc/factsheets/049-
ecall_july10_en.pdf>.
[4] Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2012. Proměnné
dopravní značky (PDZ) a zařízení pro provozní
informace (ZPI), [cit. 10. 3. 2012]. Dostupný
z WWW: <http://portal.dopravniinfo.cz/promenne-
dopravni-znacky-a-zarizeni-pro-provozni-informace>
[5] SafetyNet, 2009. eSafety, [cit. 2. 3. 2012]. Dostupný
z WWW:<http://ec.europa.eu/transport/road_safety/sp
ecialist/knowledge/pdf/esafety.pdf>.
[6] Skrbek, J., 2010. Informační služby ve specifických
situacích, v Doucek, P. (ed.): Informační management,
kap. 6, str. 129 -146, Professional Publishing, Praha,
ISBN 987-80-7431-010-2
[7] Skrbek, J., 2009. New Possibilities of Information
Services for Special Situations, in 17 – th
Interdisciplinary Information Management Talks,
Proceedings (IDIMT-2009), str. 123 - 130, Trauler
Verlag, Linz, ISBN 978-3-85499-624-8
[8] Skrbek, J., 2009. New Posibilities of Information
Services in Crisis Situations, proceedings of the 11th
Anual International Conference „Present and Future
of Crisis Management 2009“, part 22, 6 p., T-SOFT
Prague, ISBN 978-80-254-5913-3
[9] SMART Road Restraint Systems, 2010. Innovative
concepts for SMART Road Restraint Systems to
provide greater safety for vulnerable road users, [cit.
2. 3. 2012]. Dostupný z WWW:
<http://smartrrs.unizar.es/up_files/file/WORKSHOP
/folleto_smartrrs3.pdf>
[10] Šťastný, J., 2012. Sníh komplikuje dopravu po celém
Česku, uzavřena byla řada hlavních tahů, [cit.
10. 3. 2012]. Dostupný z WWW:
<http://zpravy.idnes.cz/snih-komplikuje-dopravu-po-
celem-cesku-uzavrena-byla-rada-hlavnich-tahu-1nv-
/krimi.aspx?c=A120215_130008_krimi_js>
[11] Vávra, J., 2010. Systém eCall v konfrontaci s
alternativními systémy nouzového varování, DP-EFKPE-2010-105,
EF-TUL, Liberec.
63
AGILE METHODS IN TECH-STARTUP
Using modern software methodology for SME Tech-startup
Tomáš Langer and Pavel Vaněček
Department of Economy Informatics ,Technical University of Liberec, Studentská 1402/2, Liberec, Czech republic
tomas.langer@cahc.cz, pavel.vanecek@gmail.com
Abstract: The following work briefly outlines the use of agile methods in the current IT environment by developing
applications and components for complex support of bank and insurance companies and their web based
applications. A Very small team of 4 people is challenged to create a system by intensive using of flexible
and adaptive methods to get a final result on time support by limited material and human resources. One
distracting determination of the project is that there is no other project which is using financial companies
presently developed system data sentences of web services.
Keywords: Agile methods; Software method development
1 METHOD INTRODUCTION
“Four guys are standing on a street corner . . .
an American, a Russian, a Chinese man, and an
Israeli. . . .
A reporter comes up to the group and says to them:
“Excuse me. . . . What’s your opinion on the meat
shortage?”
The American says: What’s a shortage?
The Russian says: What’s meat?
The Chinese man says: What’s an opinion?
The Israeli says: What’s “Excuse me”?” [1]
There was always a lot to discuss and analyse about
the Israeli success story and especially the success
story not so far back in Israeli tech-entrepreneur
history about which was written a few very well
known and appreciated books. Behind this we could
find various examples of Israeli mentality, Israel’s
business culture as famous Israeli chutzpah, and all
the different challenges that nation is facing or the
compulsory army service where assertiveness is the
norm.
“A decade ago, Israel had far the highest density
of start-ups in the whole world, and drew up more
venture capital than anywhere. Today, the
entrepreneurial pace feels more like warmish than
hot” [2]
This just reminds us awareness and tells us that
nothing holds forever and we have to be aware that
change is status. Status of human history. Whether
in politics, software or methodology.
Let us come closer to our concept and take an
example in USA market – every year 1 million new
businesses are set up. 40% of them finish their
activity within one year and within 5 years 80% of
them collapse overall - 800 000. Within the next 5
years of the 200 000 remaining which is also 80% -
160 000, activity stops. So it means that after 10
years 96% of businesses go bust.
Behind this can be a lot of different reasons but a
few of them have bigger weight and also seems to be
valid especially for tech-companies. Some of them
are worth to highlight. As the one that is close to my
forward intentions is “Failure to anticipate or react
to competition, technology, or other changes in the
marketplace” [3]
. This is the reason we found in
group of critical ones and we try to eliminate it by
the practically using of agile system methods.
“Agile methodology is an approach to project
management, typically used in software
development. It helps teams respond to the
unpredictability of building software through
incremental, iterative work cadences, known as
sprints. But before discussing agile methodologies
further, it’s best to first turn to the methodology that
inspired it: waterfall or traditional sequential
development”. [5]
64
1.2 Short Method Overview
This short overview and list of well-known agile
development methods consist of:
Agile Modeling - methodology for building &
document of software systems evolution. As
software development method it is much more
flexible than traditional methods of developments.
Software developers aim to cooperate with the
users/customer in providing an adequate
documentation to maximize stakeholder value.
Agile Unified Process (AUP) – simplified
version of the IBM Rational Unified Process (RUP).
The AUP applies agile techniques including test
driven development (TDD), Agile Modeling &
change management, and database adjust to improve
overall productivity.
Dynamic Systems Development Method
(DSDM) –
a software development method with a generic
approach to project management and process
solution delivery. DSDM is an iterative approach
including regular customer involvement and
feedback. DSDM fixes cost, quality and time at the
start and uses musts, should´s, could´ s and won't
haves to adjust the project deliverable to meet the
stated time constraint. DSDM is one of Agile
methods for developing applications and non-IT
solutions.
Extreme Programming (XP) is methodology
which should improve software quality and reaction
on feedback from customer and his unstable
requirements. It is a type of agile software
development, it pushes to short cycles of
development (time boxing), which should improve
productivity and effectiveness by giving milestones
where new customer requirements can be
implemented.
The rest of extreme programming elements
include: programming in pairs and doing code
review, unit testing of all code, programing of
features that must be first accepted, a flat
management structure, simplicity and clarity in
code, frequent communication with the customer
and among programmers.
Critics have noted several potential problems
with changing requirements, a minority of an overall
design documentation.
Feature Driven Development (FDD) is an
iterative software development process. FDD
combines business best practices into a pragmatic
complex. These practices are entered into the
process from a client functionality view. Its main
target is to deliver tangible, working software on
time.
Scrum is a reciprocate and incremental
methodology for software development projects.
Scrum contains sets of methods as the
"ScrumMaster", who ensures the process is
followed, the "Product Owner" who represents the
stakeholders and the business the "Development
Team" as coders, testers.
Crystal Clear is the method applicable for teams
of up to 8 co-working developers located on systems
that are not result-critical. The Crystal methods
concentrate on efficiency as part of project safety.
The Crystal Clear method focuses on people, not
processes. This method requires the following - A
Periodic delivery of practicable code to users,
Improvement based on feedback, Detailed
communication.
Kanban (development) is a famous method for
developing products & processes with a just-in-time
delivery manner. It stress on to pull work from a
queue, and the process, from definition of a task to
its delivery to the customer. Kanban consist from
two main parts: process management system that
tells what, when and how much to produce. The
Kanban method as an approach to innovative
process change for organizations.
1.3 Workflow Agile Method Example
Workflow management systems are frequently used
to control the execution of business processes and to
improve their efficiency and productivity. In past,
workflow management systems have been applied to
almost static environment in which the activities
flows is highly predictable. However, today’s
business is characterized by ever-changing
requirements and unpredictable environments.
Existing workflow management systems do not
address the needs of the majority of processes and it
is widely recognized that more flexibility is needed
to overcome these drawback. [6], [7]
Due to this limited flexibility companies have
been restricted to quickly respond to changing
circumstances and they could not always realize the
expected cost savings.
When the workflow system is not able to quickly
respond to changing circumstances, users are forced
to circumvent the system to do their work properly.
Bypassing the system results in a lack of efficiency
and missing traceability. Additionally, the
knowledge needed to complete the work is lost as it
is not recorded in the system and therefore cannot be
65
reused efficiently when similar problems arise in the
future. The workflow system is getting to be useless.
To eliminate these problems, developers are pushed
to create very complex and sophisticated workflow
models. So the time to model this workflow is going
to be so high that could be more expensive than
expected savings. Covering all possible situations in
processes could make the model useless or a nonnecessary
part of workflow. [9], [10]
Appling agile methods of developing software
could be the solution. In fact it means extending
workflow systems by case-based models. It allows
getting all actual parameters for a predefined
workflow model.
Extending workflow management with casebased
reasoning is motivated by the complementary
strengths of rules and cases.
Table 1: Rules & Cases of Agile Method.
Rules Cases
General knowledge Specific knowledge
Work best in well understood,
narrow domains that are stable
Work best in poor understood,
wide domains that are dynamic
A lot of knowledge is included
from the beginning
Only a limited amount of
cases available at the begging
System is limited to predefined
rules
System adapts itself to a new
situation
Agile methods tend to create main core workflows
instead of modelling complex workflows which are
time expensive. These workflows are evaluated in
real time by users. And users create new cases and
new suggestions. These cases are considered and
could become to rules.
1.4 Short Project Introduction
Project is based into few phases and the initial one is
software application development in the insurance &
financial area. It should bring on a market tool that
will be possible to compare a wide range of data that
is offered by business and also compare historical
data. The Next phase is linked cooperation with
cities, to put in place a sophisticated process that
enables local authorities to give citizens car liability
insurance immediately.
This article is part of the detailed work which
will examine and quantify what was benefit of using
agile method for developing this type of application.
2 ACHIEVEMENTS
We took 12 principles from Agile Manifesto and
tried to compare them with our approach to get basic
direction for project effectiveness and improvement.
“Our highest priority is to satisfy the customer
through early and continuous delivery
of valuable software”.[11]
This is the biggest advantage of project on the one
hand and also the biggest disadvantage on the other.
As we enter the market with new vision which
consist of new features and design of the front end
solution. Also other parts of the project outside of
IT, like promotion and marketing consist from
innovative but unproved methods.
“Welcome changing requirements, even late in
development. Agile processes harness change for
the customer's competitive advantage”. [11]
Another also critical point of the project because of
conditions in this area – the global market based on
concurrent changes and a turbulent environment
where the faster is usually the better one.
“Deliver working software frequently, from a
couple of weeks to a couple of months, with a
preference to the shorter timescale”. [11]
One of the assumptions which in time was
transformed to a fundamental requirement. As you
discover new problems which you need to cover in
your solution you become aware that the continuous
pre-testing of components of your system is
priceless and has a huge impact on final success or
failure.
“Business people and developers must work
together daily throughout the project”. [11]
By home office every day video conferencing
through Skype with IT members of the project. Also
twice a week working in the office is almost a
necessary condition.
“Build projects around motivated individuals.
Give them the environment and support they need,
and trust them to get the job done”. [11]
The best motivation of individuals is to make them
part of project.
66
“The most efficient and effective method of
conveying information to and within a development
team is face-to-face conversation”. [11]
This was already mentioned as one of the most
critical conditions in the development of the whole
project and not only the team conveying
information. This type of process work needs
information, views sharing and cooperation as much
as possible. There can be easily seen synergy effects
by sharing knowledge. Working in one place in a
small group of people brings also higher
effectiveness as they usually unknowingly motivate
themselves.
“Working software is the primary measure of
progress”. [11]
This measure is important and also not difficult to
put in place for a small team and for mid-end
ambitious software. This is in-line with partial
testing of software components.
“Agile processes promote sustainable development.
The sponsors, developers, and users should be able
to maintain a constant pace indefinitely”. [11]
This can be a real challenge to hold the pace of the
initial enthusiasm during whole projects
“Continuous attention to technical excellence
and good design enhances agility”. [11]
“Simplicity--the art of maximizing the amount
of work not done--is essential”. [11]
This phrase could be taken a bit proportionally; on
one hand there is a power in simple solutions but on
the other hand there is also a feeling to do things
properly with time durability to protect the project
from future difficulties.
“The best architectures, requirements, and designs
emerge from self-organizing teams”. [11]
This findings could possibly be true as this is the
basis of our ideas, to be ahead of competitors and
bring added value to customers and the market. But
we have to pay attention that this concept also brings
potential risks as is given big expectations from each
individual and there is also a large dependence on
every one in team. Therefore is necessary although it
is in conflict with pure agile methods to have at least
partial documentation and back up for major
members of the team especially for core coders.
“At regular intervals, the team reflects on how
to become more effective, then tunes and adjusts
its behaviour accordingly”. [11]
As part of whole process there is always space for
progress making the product more effective and
extending the range of services using a learning
approach.
2.1 Project direction
As the most suitable for the fast development and
effectiveness in the project was naturally chosen
method FDD described as “enable and enforce the
repeatable delivery of working software in a timely
manner with highly accurate and meaningful
information to all key roles inside and outside a
project” [4]
. Reasons were simplicity; focus on
deliverables and measurable milestones.
2.2 Using Dynamic Method
This is an example of written code for a new
financial functionality which will be on of assets of
the project.
//set source code
replacements
string className = "Class_"
+ Guid.NewGuid().ToString("N");
string methodName =
"Method_" +
Guid.NewGuid().ToString("N");
string returnTypeName =
returnType.FullName;
Type genericType =
returnType.GetGenericTypeDefinition
();
//check for generic type
for return
....
//format codestring with
replacements
string codeString =
string.Format(source, className,
functionType.FullName,
returnTypeName,
methodName, expression,
functionType.Namespace,
dynamicNamespace);
67
//compile the code
CompilerResults results =
codeProvider.CompileAssemblyFromSou
rce(loParameters, codeString);
if (results.Errors.Count >
0)
{
//throw an exception
for any errors
throw new
CompileException(results.Errors);
}
return methodState;
3 CONCLUSIONS
Developing finance application in a small team it
became logical to use some of agile methods to help
us with large number of data, different features and
project big breadth itself. Naturally, We discovered
the most suitable agile method for use in our project
was FDD Feature Driven Development. On a regular
basis we implement application features usually
once in 2 weeks and every implemented feature we
submit for testing. Among the advantages are a
changing scope and a list of project features what
can easily be processed using this system.
By correct using of agile method we hope to
bring to the market a product with a unique list of
features based on a stable platform which will need a
low level of services and most of the processes can
be automatized. Also we expect much easier
promotion and marketing of the product with a wide
range of services for customer.
ACKNOWLEDGEMENTS
The authors would like to thank all colleagues and
students who contributed to this study. We are
grateful to doc. Ing. Klára Antlová, Ph.D. for her
collaborations, and to our Research Assistant, Ing.
Olga Kašparová, who assisted with recording and
transcription.
REFERENCES
[1] Leigh, M., 2006. Two Thousand Years. Faber and
Faber Ltd, London, 1st
edition.
[2] Lagorio, Ch., 2011, What Ever Happened to Start-up
Nation? [online]. 2011 [cit. 2012-03-07]. Available
on WWW: <http://www.inc.com/articles/201105/
what-happened-to-israeli-entrepreneurship.html>.
[3] Mason, Moya K., 2010. What Causes Small Businesses
to Fail? [online]. 2011 [cit. 2012-03-14].
Available on WWW: <http://www.moyak.com/papers
/small-business-failure.html>.
[4] Agilemethodology.org., 2012. Agile Methodology.
Available on WWW: <http://agilemethodology.org/>.
[5] Deluca, J., 2005. Feature Driven Development,
[online]. 2005 [cit. 2012-03-14]. Available on WWW:
<http://www.nebulon.com/articles/fdd/
download/fddoverview.pdf>
[6] Buchalcevová, A., 2009. Metodiky budování
informačních technik, Oeconomica. Praha, 1st
edition.
[7] Riesbeck, C.; Schank, R.: Inside Case-Based
Reasoning, Lawrence Erlbaum, Hillsdale, N.J. 1989.
[8] The Agile Alliance. Agile Manifesto (2001). Na
http://www.agilemanifesto.org
[9] Van der Aalst, W.M.P.; ter Hofstede, A.H.M.;
Kiepuszewski, B.; Barros, A.P.: Workflow Patterns.
In: Distributed and Parallel Databases 14 (2003) 3, s.
5-51.
[10] Reichert, M.; Dadam, P.: ADEPTflex – Supporting
Dynamic Changes of Workflows Without Losing
Control. In: Journal of Intelligent Information
Systems, Special Issue on Workflow Management 10
(1998) 2, s. 93-129.
[11] Beck, K., et al Manifesto for Agile Software
Development [online]. 2001 [cit. 2012-03-07].
Available on WWW: <http://agilemanifesto.org/
principles.html>.
68
APPENDIX
Data Flow Processes
Data Flow Diagram
69
AUDIT DATOVÉ KVALITY PODLE IT ASSURANCE GUIDE:
USING COBIT
David Pejčoch
Katedra informačního a znalostího inženýrství,VŠE Praha, nám. W. Churchilla 4, Praha, Česká republika
david@pejcoch.com
Abstract: Se stále rostoucím objemem zpracovávaných dat ve firmách se do popředí zájmu manažerů dostala
problematika datové kvality a s ní otázka, jakou míru požadovaných vlastností mají data splňovat. První
krok řízení požadovaných vlastností dat zpravidla představuje tzv. Data Quality Assessment (audit datové
kvality), který má zhodnotit aktuální stav dat ve firmě, jeho dopad do metrik výkonnosti firmy a doporučit
vhodná opatření vedoucí k redukci negativních vlivů zjištěných nedostatků. Tato práce si klade za cíl
zhodnotit možnost využití návodu IT Assurance Guide: Using COBIT pro tyto účely.
Keywords: Datová kvalita; Audit IS; IT Assurance Guide; COBIT; Vlastnosti dat.
1. ÚVOD
Se stále rostoucím objemem zpracovávaných dat ve
firmách i státních organizacích narostl jejich význam
co by nutného zdroje jak pro běžný provoz instituce,
tak i pro analytické úlohy a reporting. Na každé
úrovni používání dat se setkáváme s problémem
datové kvality. Na každé úrovni má trochu jiný
rozměr. (Zelený, 1987) do značné míry vysvětluje
důvod, proč má smysl zabývat se datovou kvalitou.
Vychází z konceptu tzv. pyramidy znalostí, která
demonstruje vztah dat, informací, znalostí
a moudrosti. Mám-li špatná data (neúplná, chybná,
roztroušená, … viz dále), nemohu očekávat, že je
budu interpretovat správně a získám správné
informace. Na jejich základě nemohu získat správné
znalosti a na nich vystavět správné vize. Pokud
shledávám nějaký zdroj důležitým, zcela zákonitě
budu chtít měřit a zvyšovat jeho kvalitu.
V souvislosti s pojmem kvalita dat se zpravidla
setkáváme s mírou naplnění určité požadované
vlastnosti dat. Měření vlastností dat proto patří
k jednomu ze základních kroků auditu dat.
Hlavním cílem této práce je kriticky zhodnotit
použitelnost návodu IT Assurance Guide: Using
COBIT pro audit datové kvality. Vzhledem ke
skutečnosti, že data představují jedno z klíčových IT
aktiv řízených v rámci IT Governance, pro jehož
zavedení je COBIT považován za jeden z klíčových
standardů, považuji za vhodné pokusit se aplikovat
jím doporučené přístupy pro audit IS rovněž na audit
dat.
2. ŘÍZENÍ DATOVÉ KVALITY
Datová kvalita je často definovaná jako míra
určitých požadovaných vlastností. Tyto vlastnosti
jsou zpravidla vztahovány k užití dat. Např. J. M.
Juran definuje pojem datová kvalita takto: „Data
mají vysokou kvalitu, pokud tato odpovídá jejich
zamýšlenému užití v provozu, rozhodování
a plánování“. Řízení dat jako jedné z dimenzí řízení
informatiky lze potom ztotožnit s řízením těchto
požadovaných vlastností. Současně lze na tyto
vlastnosti pohlížet jako na metriky výkonnosti řízení
této dimenze. Jejich měření je součástí všech níže
uvedených konvenčních přístupů k auditu datové
kvality.
2.1 Vlastnosti dat
Téma vlastností dat je i s dílčími pokusy o vytvoření
metrik jejich naplnění poměrně obsáhle zpracováno
např. v (Batini a Scannapieco, 2006), (Král a
Žemlička, 2006), (Redman, 2001), (Pipino a kol.,
2002) a (McGilvray, 2008). V některých aspektech
se tyto zdroje doplňují, některým prakticky
totožným vlastnostem dávají pouze různé názvy.
70
U jednotlivých autorů dochází i ke snaze o členění
vlastností do skupin podle různých hledisek. Za
účelem definice univerzálního přístupu jsem vytvořil
vlastní klasifikaci vlastností dat, publikovanou např.
v (Pejčoch, 2011). V rámci zmiňované publikace
uvažuji následujících pět dimenzí řízení vlastností
dat: (1) Endogenní (důvěryhodnost, unikátnost,
sémantická a syntaktická správnost), (2) Časovou
(aktuálnost, včasnost, volatilita, časová
synchronizace), (3) Kontextuální (konzistentnost,
úplnost, pokrytí), (4) Dimenzi užití (dostupnost,
srozumitelnost, interoperabilita, bezpečnost
přístupu) a (5) Ekonomickou (náklady na pořízení,
aktualizaci, uložení, sdílení, ochranu a zálohování
dat).
Vzhledem k tomu, že v rámci této studie se
zabývám použitelností IT Assurance Guide: Using
COBIT pro audit datové kvality, je rovněž vhodné
uvést, jaké vlastnosti dat jsou uvažovány standardem
COBIT. Podle (ISACA, 2010) COBIT ve verzi 4.1
uvažuje tzv. Informační kritéria, do nichž řadí
efektivnost, účinnost, důvěryhodnost, dostupnost
a důvěrnost informace. Jelikož např. podle (Sklenák
a kol., 2001) lze informaci chápat jako data uvedená
do kontextu, lze dle mého názoru kritéria kladená na
informace vztáhnout buď k elementárním datovým
atributům (důvěryhodnost a dostupnost) nebo až k
jejich kontextu (ostatní zmiňované). Aktuálně
připravovaný COBIT 5 podle (ISACA, 2010)
uvažuje v rámci Informačního modelu tyto dimenze:
správnost, výstižnost reprezentace, úplnost,
konzistentnost, aktuálnost, bezpečnost, přiměřené
množství, relevantnost, srozumitelnost,
interoperabilitu, objektivnost, důvěryhodnost,
dostupnost, snadnost správy a reputaci. Většinu
těchto dimenzí je možné snadno převést na
požadované vlastnosti dat uvedené v (Pejčoch,
2011). Výjimku představuje výstižnost reprezentace,
přiměřené množství, relevantnost, objektivnost a
snadnost manipulace relevantní až pro kontext
elementárních atributů.
2.2 Formy užití dat
Data jsou ve firmách používána k různým účelům,
provozní činností počínaje, přes reporting, akviziční
a retenční aktivity, využití v expertních systémech,
až po systémy pro podporu rozhodování.
Neznamená to však, že všechna data, která podnik
shromažďuje a spravuje za cenu nákladů na uložení /
archivaci využívá současně pro všechny uvedené
účely. Pro zefektivní řízení dat je proto vhodné mít k
dispozici přehled o současném a potenciálním užití
jednotlivých atributů. Tento přehled nám nejlépe
poskytne modifikace tzv. „Bus-matrix“ obsahující
na vertikále jednotlivé datové atributy popsané
svými byznys názvy s uvedeným zdrojovým
systémem.V horizontální dimenzi matice jsou potom
uvedeny jednotlivé typy užití. Vlastní hodnoty
matice potom mohou představovat buď prostý
příznak užití daného atributu, anebo mohou mít
i hlubší význam, např. celkové náklady / přínosy
daného užití. Matice užití je vhodným podkladem
pro prioritizaci řízení kvality jednotlivých atributů.
2.3 Konvenční přístupy k auditu
datové kvality
Audit datové kvality (Data Quality Assessment)
představuje zpravidla první fázi implementace
opatření pro zvýšení kvality dat / informací.
Dosavadní přístupy se vesměs shodují, že kromě
zjištění aktuálního stavu vlastností dat by měl
obsahovat též analýzu užití (stávajícího
i potenciálního) jednotlivých datových atributů
a zjišťování prapůvodních příčin nekvalitních dat
pomocí analýzy kauzálních vztahů.
Podle (Lee a kol., 2006) jej lze realizovat pomocí
následujících technik: (1) kvalitativní šetření
o datové kvalitě, (2) aplikace kvantitativních metrik,
(3) analýza integrity dat podle TDQM (Total Data
Quality Management).
V rámci metodiky TQdM (Total Quality data
Management) celosvětově uznávaného guru
v oblasti datové a informační kvality Larry Englishe
(1999) lze identifikovat kroky, které odpovídají
auditu datové kvality. Jedná se o první tři fáze
uvedené metodiky: (1) hodnocení definice dat
a kvality informační architektury, (2) hodnocení
informační kvality a (3) měření nákladů na
nekvalitu.
V rámci prvního kroku uvažuje English tyto
konkrétní kroky: (1) identifikaci metrik kvality
definice dat, (2) identifikaci podstatných skupin
informací k hodnocení, (3) identifikaci kategorií
zainteresovaných subjektů pro vybrané skupiny
informací (producenti, znalostní pracovníci, externí
zákazníci, ...), (4) technické hodnocení kvality
definice pro zjištění shody s datovými standardy
a směrnicemi, (5) hodnocení kvality informační
architektury a návrhu databází, (6) měření
zákaznické spokojenosti s definicí.
V rámci druhého kroku uvažuje tyto činnosti:
(1) potvrzení nebo definici skupin informací
k hodnocení, (2) definici charakteristik, které budou
měřeny, (3) definici vztahu informační hodnoty
a nákladů pro jednotlivé skupiny informací,
(4) identifikaci zdrojů a procesů, které budou
měřeny, (5) identifikaci zdrojů dat proti nimž je
71
měřena správnost dat, (6) náhodný výběr dat pro
hodnocení, (7) měření provedené na vzorku dat,
(8) interpretaci zjištění a prezentaci / reportování
úrovně informační kvality.
V rámci třetího kroku uvažuje: (1) nalezení
metrik výkonnosti byznysu, (2) analýzu nákladů na
informace, (3) odvození skupin nákladů
pocházejících z chybějících a nekvalitních dat
a kalkulaci měřitelných nákladů v důsledku selhání
procesů, (4) identifikaci segmentů klientů,
(5) výpočet životní hodnoty klienta a (6) kalkulace
hodnoty informací jako dopadu do hodnoty klienta
prostřednictvím nákladů na ztracené a propásnuté
příležitosti.
(McGilvray, 2008) publikovala alternativní
metodiku zvyšování kvality dat pod názvem „The
Ten Steps Process“. Auditu datové kvality
odpovídají kroky (1) definice byznys potřeb
a přístupu, (2) analýza informačního prostředí,
(3) hodnocení datové kvality založené na měření
jednotlivých vlastností dat a (4) hodnocení byznys
dopadu naměřených úrovní vlastností dat.
3. IT ASSURANCE GUIDE USING
COBIT
Standard COBIT (Common OBjectives for IT)
pochází původně z dílny ISACA (Information
Systems Audit and Control Association). Světlo
světa spatřil v roce 1996. Dnešní verze 4.1 pochází
z roku 2007 a aktuálně prochází procesem revize,
jehož výsledkem bude verze 5. Podle (Svatá, 2011)
COBIT: „představuje sadu všeobecně přijímaných
procesů, návodů pro hodnocení, ukazatelů
a nejlepších praktických zkušeností, která má za cíl
pomoci organizaci maximalizovat užitek, plynoucí
z informačních technologií“. Z uvedeného je zřejmé,
že standard lze použít jako podporu pro
implementaci IT Governance.
Vazbu řízení datové kvality na IT Governance
lze demonstrovat např. na konceptu Hierarchie řízení
dat publikovaném (Dyché a Levy, 2006). Hierarchie
uvažuje celkem 5 úrovní řízení, od taktické detekce
chyb na úrovni jednotlivých útvarů v rámci
organizační struktury, přes globální sjednocení
standardů napříč firmou, unifikaci kmenových dat
(Master Data Management), Data Governance co by
strategické řízení dat jako jednoho z klíčových
aktiv, až na úroveň IT Governance, kdy jsou
všechna IT aktiva řízena za účelem maximalizace
jejich byznys přínosů. Pokud firma přijala koncept
IT Governance, implementovala jej podle standardu
COBIT a řídí data jako jedno z klíčových aktiv, je
dle mého názoru též vhodné provádět audit datové
kvality podle návodu, který je součástí tohoto
standardu. Takový návod představuje IT Assurance
Guide: Using COBIT. Cílem tohoto dokumentu je
poskytnout návody pro jednotlivé etapy a činnosti
životního cyklu auditu a ujištění. (ITGI, 2007)
v tomto směru popisuje obsah dokumentu jako
„kroky, které musí auditor realizovat“ a „druhy testů
ve vazbě na procesy COBIT 4.1“.
IT Assurance Guide poskytuje pro 34 procesů
definovaných v rámci COBIT Framework řadu
aktivit ujištění: (1) generické kontroly aplikované na
všechny procesy, (2) aplikační kontroly a (3)
specifické procesní kontroly. Rámec COBIT
poskytuje celkem šest generických procesních
kontrol.
4. AUDIT DATOVÉ KVALITY
PODLE IT ASSURANCE GUIDE
USING COBIT
V rámci této kapitoly bych rád představil základní
kroky ujištění podle IT Assurance Guide
charakterizované tzv. IT Assurance Road Map
a současně se pokusil namapovat na tyto kroky
jednotlivé fáze auditu datové kvality tak, jak byly
představeny v kapitole 2.3.
4.1 Plánování
V rámci fáze plánování (ITGI, 2007) uvádí jako
první krok nastavení základních parametrů univerza,
které chápe jako oblast odpovědnosti poskytovatele
ujištění. K vymezení univerza lze použít buď tzv.
vertikální přístup, kdy vycházím od strategických
byznys cílů směrem k IT cílům, jim odpovídajícím
kritickým IT procesům a kontrolním cílům, anebo
tzv. horizontální přístup, kdy oblast odpovědnosti
vymezuji podle byznys procesů, organizačních
jednotek, prvků infrastruktury či jednotlivých
datových objektů. Alternativně lze podle (Svatá,
2011) k plánu ujištění dospět na základě analýzy
rizika s cílem zaměřit se na objekty generující ta
nejvýznamnější. Z přístupu Danette McGilvray lze
do této fáze přiřadit kroky S2.2 – S2.6 obsahující
porozumění relevantním datům, technologiím,
procesům, organizační struktuře a vytvoření definice
informačního životního cyklu. Z přístupu Englishe
lze uvažovat kroky S1.3 (Identifikace kategorií
zainteresovaných subjektů), S2.2 (Potvrzení nebo
definice skupin informací k hodnocení) a S2.4:
Identifikace, které zdroje a procesy budou měřeny.
Tyto kroky jsou potom znovu upřesňovány v rámci
72
definice scope a na počátku fáze realizace. Analýze
rizika nejlépe odpovídají kroky S1.1: Prioritizace
byznys „záležitostí“ v případě McGilvray a S2.3:
Definice řetězce informační hodnoty a nákladů pro
skupiny informací u Englishe.
Součástí fáze plánování je též předběžný výběr
IT kontrolního rámce použitého v rámci ujištění,
přičemž doporučeným rámcem je podle (ITGI,
2007) v tomto případě COBIT. Na výběr
kontrolního rámce lze namapovat v případě
McGilvray krok S1.2: Porozumění požadavkům
a v případě Englishe krok S1.1: Identifikace metrik
kvality definice dat.
Výsledkem vymezení univerza je množina IT
procesů ve scope projektu ujištění. U těchto procesů
je nejprve vhodné zhodnotit jejich aktuální zralost,
což napomůže k identifikaci možných současných
mezer mezi skutečným a zamýšleným stavem
a současně tak pomůže identifikovat oblasti, na něž
je nutné se primárně zaměřit. Výstupem této fáze je
plán IT ujištění, vytvářený obvykle na roční bázi.
Ani u Englishe ani u McGilvray se nesetkáme
s hodnocením zralosti procesů. Prioritizace
a sestavení plánu ujištění je u nich prováděna
v krocích S1.1 (Prioritizace byznys „záležitostí“),
S2.7 (Design pořízení dat a assessment plán) a S1.2
(Identifikace podstatných skupin informací
k hodnocení).
4.2 Stanovení rozsahu
Tato fáze určuje, jaké IT zdroje a kontrolní cíle
budou pokryty. Zahrnuje v sobě prolinkování
použitelných IT zdrojů na použitelné IT kontrolní
cíle a hodnocení dopadu nedosažení specifických
kontrolních cílů. Stanovení rozsahu probíhá v osmi
krocích: (1) Identifikace driverů pro iniciativu
ujištění, např. formou interview se zainteresovanými
stranami ohledně podmínek podnikání, procedur,
organizační struktury, norem a regulací,
(2) Dokumentace Enterprise IT architektury
(procesy poskytování informací, portfolio aplikací
a systémů, relevantní technologie a lidé potřební pro
plánování, vývoj, provoz a podporu aplikací),
(3) Výběr odpovídajícího kontrolního rámce,
(4) Identifikace odpovídajících IT procesů na
základě vybraného kontrolního rámce, (5) Výběr IT
komponent (aplikace, informace, infrastruktura,
lidé), (6) Úprava výběru IT komponent s ohledem na
jejich přímý vztah k relevantním procesům,
(7) Prvotní výběr kontrolních cílů relevantních pro
IT procesy ve scope a (8) Iterativní úprava výběru
relevantních kontrolních cílů.
Při pokusu namapovat kroky konvenčních
přístupů k auditu datové kvality bychom nejspíš
dospěli k závěru, že v rámci této fáze jsou dále
detailněji rozpracovávány a konkretizovány kroky
již uvedené. U Larry Englishe snad navíc přibude
krok S2.2 (Definice charakteristik, které budou
měřeny) odpovídající definici klíčových kontrolních
cílů.
4.3 Realizace
Vlastní realizace iniciativy ujištění se skládá
z následujících kroků: (1) Upřesnění porozumění
předmětu ujištění, (2) Upřesnění rozsahu klíčových
kontrolních cílů pro předmět ujištění, (3) Test
efektivnosti návrhu kontrol pro klíčové kontrolní
cíle, (4) Test výstupů klíčových kontrolních cílů,
(5) Dokumentace dopadu identifikovaných slabin
kontrol, (6) Formulace celkového závěru
a doporučení, jejich komunikace.
V rámci kroku 1 zřejmě u Englishe a McGilvray
opět probíhá redefinice kroků namapovaných ve fázi
Plánování. K upřesnění rozsahu kontrolních cílů lze
přiřadit Englishův krok S2.5 (Identifikace zdrojů,
proti nimž je měřena správnost dat). Přiřazení kroků
k „Testování efektivnosti návrhu kontrol“
a „Testování výstupů kontrolních cílů“ je
diskutabilní a je snazší u kroků L. Englishe. Zatímco
krok S1.4 (Technické hodnocení kvality definice pro
zajištění shody s datovými standardy a směrnicemi)
skutečně svou náplní alespoň částečně odpovídá
„Testování efektivnosti návrhu kontrol“ a kroky
S1.5 (Hodnocení kvality informační architektury),
S2.6 (Náhodný výběr dat pro hodnocení), S1.6
(Hodnocení spokojenosti s definicí dat), S2.7
(Měření na vzorku dat) odpovídá „Testování
výstupu kontrolních cílů“, u McGilvray je pokrytí
této části procesu ujištění nejisté. Kroky S3.1 – S3.9
odpovídající měření vlastností dat lze v kontextu IT
Assurance Guide chápat spíše jako činnosti nutné při
identifikace byznys dopadů slabin jednotlivých
kontrol. Při použití IT Assurance Guide pro audit
datové kvality by tudíž bylo nutné náplň tohoto
kroku upravit tak, aby umožňoval konvenční
zjišťování vlastností dat i v případech, kdy např. pro
skupinu atributů není sledován daný kontrolní cíl
nebo byly zjištěny nedostatky návrhu kontrol.
Ke kroku „Zdokumentování vlivu slabin
kontrol“, je možné namapovat většinu zbývajících
kroků McGilvray (11 kroků) a L. Englishe (7
kroků). Vesměs se jedná o činnosti související
s mapováním vlivu do byznys procesů a kalkulací
souvisejících nákladů. U Larryho Englishe sem lze
přiřadit navíc „Identifikaci zdrojů dat vyžadujících
73
reengineering (S4.1). Posledním krokem
doporučovaným IT Assurance Guide je formulace
a zveřejnění celkového závěru a doporučení. Tomuto
kroku v podstatě přesně odpovídá v přístupu L.
Englishe S2.8 (Interpretace zjištění a prezentace /
reportování informační kvality).
4.4 Kritické zhodnocení
použitelnosti
V rámci zpracování této studie jsem dospěl k řadě
pochybností o praktické využitelnosti návodu IT
Assurance Guide: Using COBIT pro účely auditu
datové kvality. Především, IT Assurance Guide:
Using COBIT se zdá být použitelný hlavně
v případě, kdy firma přijala koncept IT Governance.
V opačných případech zpravidla nebude řada
kontrolních cílů sledována a proto bude v rámci
auditu přeskočena. Vyjádření auditora v takovém
případě bude zřejmě vždy obsahovat sáhodlouhý
výčet doporučení, že je třeba tyto kontrolní cíle
sledovat, než se dostane k meritu věci, tj. ke
zhodnocení aktuálního stavu dat. Ke konvenčnímu
stanovení úrovně vlastností dat na bázi jednotlivých
atributů v rámci IT Assurance Guide dochází pouze
až při stanovení dopadů úrovně kontrol. Zde by se
potom zřejmě uplatnilo i provázání naměřené úrovně
vlastností jednotlivých atributů přes jejich užití na
související náklady, typické pro konvenční audity
dat.
IT Assurance Guide se mi jeví jako příliš
komplexní. Při pokusu o jeho konkrétní aplikaci
popsaném v následující kapitole, jsem se nemohl
ubránit dojmu, že se jedná o příslovečný „kanon na
vrabce“. Jak uvádí Svatá (2011), jeho aplikace
vyžaduje od auditorů velkou schopnost vymezit
a ohraničit předmět projektu ujištění a následně
„vybrat ty doporučené kroky jednotlivých kontrol,
které budou přínosem v kontextu business procesů
dané organizace.“
V přílišné komplexnosti lze však nalézt i jedno
pozitivum. Běžnou praxí současnosti je, že audit
datové kvality provádí dodavatel řešení pro její
zlepšení. O nezávislosti takového auditu lze
v takovém případě do značné míry pochybovat.
Audit datové kvality je ze strany dodavatele často
chápán spíše jako aktivita předcházející vlastní
implementaci řešení pro její zlepšení. Pokud by byl
proces ujištění o kvalitě dat, resp. procesů jejich
pořízení a transformace realizován pouze jako
součást komplexního ujištění vztahujícího se na celé
IT, dodávaného auditorskou společností, daly by se
výsledky ujištění považovat za mnohem více
nezávislé. Samozřejmě tedy za předpokladu, že
auditorská společnost se nevěnuje jiným oblastem
než auditu.
Nespornou výhodou IT Assurance Guide je
hodnocení úrovně návrhu kontrol, které je
v konvenčních auditech datové kvality opomíjeno.
Konvenční přístupy uvažují procesy jako způsob,
jakým lze dospět k prapůvodním příčinám chyb
a k jejich konečným důsledkům. Slabiny těchto
procesů však hodnotí až pokud naměří varující
úroveň některé sledované vlastnosti dat. IT
Assurance Guide postupuje obráceně. Nejprve
nalezne nedostatek procesu (nedostatek v návrhu
kontrolního cíle) a až poté určí jeho případné dopady
do vlastností dat.
V případě bank by bylo vhodné konfrontovat
kontrolní cíle COBITu s požadavky Basel II (resp.
vznikajícího Basel III) na kvalitu dat. Otázkou je, do
jaké míry Basel II podává konkrétní doporučení.
Basel Committee (2004) např. hovoří o tom, že data
vstupující do modelů kreditního rizika mají být
správná a „odpovídající svému účelu “. V jiné části
dokumentu se hovoří o nutnosti identifikace
volatility dat a auditu správnosti, úplnosti,
konzistentnosti, aktuálnosti a důvěryhodnosti
datových zdrojů. Dokument se též vyjadřuje
k nutnosti uchovávání historických dat a jejich
použití v rámci modelů.
Obdobně v případě pojišťoven by bylo vhodné
zvážit, zda kontrolní cíle COBITu nedoplnit
o požadavky Solvency II. Tato regulace stejně jako
Basel II uvažuje v rámci System of Governance
řízení dat jako jednoho z největších operačních rizik
firmy. Na úrovni Level1 ES (2009) hovoří též
o úplnosti, přesnosti a vhodnosti použitých údajů pro
interní model. Na dalších úrovních bude zřejmě
poněkud sdílnější. Level 2 (Implementing Measures)
i Level 3 (doporučení) však dosud nemají svou
konečnou podobu.
Pokud bych měl zmínit ještě další doporučené
nejlepší praktiky, které je vhodné v rámci auditu
datové kvality realizovat a IT Assurance Guide je
vysloveně nezmiňuje, pak se rozhodně jedná
o validaci adresních údajů proti územně
identifikačním registrům. Zavedení těchto kontrol se
zřejmě skrývá v COBIT kontrolních cílech PO2.1
Enterprise Information Architecture Model, resp.
PO2.4 Integrity Managementm definice validačních
pravidel v PO2.2 Enterprise Data Dictionary and
Data Syntax Rules a monitoring v ME1.2 Definition
and Collection of Monitoring Data. Nicméně
i v případě, kdy tyto kontrolní cíle nejsou sledovány,
v rámci auditu dat považuji tento krok za vhodný.
I za předpokladu, že nejsou sledovány kontrolní
cíle PO3.3 Monitor Future Trends and Regulations
74
a PO4.8 Responsibility for Risk, Security and
Compliance, považuji za vhodné provést ověření,
zda jsou splněny požadavky zákona č. 101/2000 Sb.,
o ochraně osobních údajů a o změně dalších zákonů
a v případě bank PCI DSS (Data Security Standard).
4 ZÁVĚR
IT Assurance Guide jako takový dle mého názoru
lze aplikovat pro realizaci auditu datové kvality.
Jedná se o posloupnost činností, kterou do značné
míry namapovat na kroky doporučené v rámci
konvenčních přístupů k auditu datové kvality.
Některé opakované návraty k redefinici scope bude
účelné v rámci aplikace na audit datové kvality
vynechat. Jako problematická se může jevit volba
COBITu jako kontrolního rámce a to zejména za
situace, kdy auditovaný subjekt nepřijal principy IT
Governance. Nicméně pro účely auditu datové
kvality jsem jiný vhodný komplexní rámec nenalezl.
Pro účely některých regulací by bylo zřejmě vhodné
kontrolní cíle COBITu doplnit o kontrolní cíle
požadované těmito regulacemi. Procesní kontroly
doporučované IT Assurance Guide: Using COBIT
jsou natolik komplexní, že je značně diskutabilní,
zda se v případě malých auditů nejedná
o příslovečný „kanon na vrabce“. Metodiky dosud
považované v rámci auditu dat za komplexní, jako je
např. TQdM (Total Quality Data Management)
Larryho Englishe, se v porovnání s IT Assurance
Guide jeví jako titěrné, už s ohledem na fakt, že
odpovídají pouze podmnožině jeho kroků.
REFERENCE
BATINI, Carlo, SCANNAPIECO, Monica. Data Quality:
Concepts, Methodologies and Techniques. Berlin:
Springer-Verlag, 2006. xix, 262 s. ISBN-10 3-540-
33172-7.
DYCHÉ, Jill, LEVY, Evan. Customer data integration:
Reaching a Single Version of the Truth. SAS Institute
Inc., Wiley & Sons, 2006, xxiv, 294 s. ISBN-10 0-
471-91697-8.
ENGLISH, Larry P. Improving Data Warehouse and
Business Information Quality: Methods for Reducing
Costs and Increasing Profits. Wiley & Sons, 1999.
xxvi, 518 s. ISBN-10 0-471-25383-9.
KRÁL J., ŽEMLIČKA M. Kvalita dat a informací –
základní omezení IT ve veřejné správě, Systems
Integration 2006, str. 215 – 222.
LEE, Yang W., PIPINO, Leo L., FUNK, James D.,
WANG, Richard Y. Journey to Data Quality. The
MIT Press, 2006. 240 s. ISBN-10 02-621-2287-1.
McGILVRAY, D. Executing Data Quality Projects: Ten
Steps to Quality Data and Trusted Information.
Morgan Kaufmann, 2008. xviii, 325 s. ISBN 978-0-
12-374369-5.
PIPINO, L., LEE, Y. W., WANG, R.Y. Data quality
assessment. In: Communications of the ACM 45(4)
(2002). 211-218.
REDMAN, T. Data Quality: The Field Guide. Boston:
Butterworth-Heinemann MA, 2001. xviii, 241. ISBN-
10 1-55558-251-6.
ZELENÝ M.: Management Support Systems: Towards
Integrated Knowledge Management. In: Human
Systems Management, Vol. 7 no. 1 (1987) 59 – 70.
SVATÁ, V. Audit informačního systému. Příbram:
Professional Publishing, 2011. ISBN 978-80-7431-
034-8.
ITGI. IT assurance guide: using COBIT. Rolling
Meadows: IT Governance Institute, 2007. ISBN 978-
1-933284-74-3.
ISACA. COBIT® 5 Design (Exposure Draft), ISACA,
isaca.org, 2010.
SKLENÁK, V. a kol. Data, informace, znalosti a Internet.
Praha: C. H. Beck 2001. ISBN 80-7179-409-0.
Basel Committee on Banking Supervision, International
Convergence of Capital Measurement and Capital
Standards, A Revised Framework, June 2004.
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
2009/138/ES [online]. [2009-11-25][cit. 2012-01-26].
Dostupné na: http://register.consilium.europa.eu/
pdf/cs/09/st03/st03643-re06.cs09.pdf
PEJČOCH, D. Vztah řízení dat k ostatním oblastem řízení
informatiky. Systémová integrace, 2011, roč. 18, č. 4,
s. 3 - 13. ISSN: 1210-9479.
75
ÚNOS VÝPOČETNÍHO TOKU
V Obsluze Systémových Volání na Operačním Systému Linux
Boris Procházka, Martin Drahanský a Petr Hanáček
Fakulta informačních technologií, Vysokého učení technického v Brně, Brno, Česká republika
{iprochaz, drahan, hanacek}@fit.vutbr.cz
Abstrakt: Článek se zabývá různými způsoby únosů a následného ovládnutí linuxového jádra útočníkem. Přináší
klasifikaci únosů na útoky na uživatelský a jádrový režim včetně dopadů těchto útoků na chování
postiženého systému. Detailně popisuje rozhraní systémových volání na architektuře IA-32 a následně
poukazuje na jeho nejzranitelnější místa. Těžiště článku spočívá v představení unikátního způsobu
kompromitace obsluhy přerušení systémových volání, který umožňuje útočníkovi kompletní ovládnutí a
kontrolu napadeného systému. Útok je aplikovatelný na všechny jádra řady 2.6 a řady 3.
Klíčová slova: Počítačová bezpečnost; Linux; Rozhraní systémových volání;
1 ÚVOD
Operační systém Linux je dnes významnou součástí
mnoha výpočetních systémů. Nachází se přibližně na
každém dvacátem osobním počítači, na každém
pátem mobilním telefonu a ovládá více jak polovinu
všech síťových serverů. Linux je znám svojí
politikou otevřeného zdrojového kódu (Love, 2005).
Otevřené zdrojové kódy umožňují široké skupině
vývojářů každý den přinášet do jádra novou
funkcionalitu a díky tomu tento operační systém
kontinuálně vylepšovat. Pro počítačové útočníky
však mohou zdrojové kódy představovat podklady
pro podrobný návod, jak danou cílovou platformu a
stanice na ní běžící zneužít ke svému prospěchu.
2 KLASIFIKACE ÚTOKŮ
Útoky na operační systém Linux lze klasifikovat do
dvou základních tříd (Sobolewski, 2005). Útoky na
uživatelský režim a útoky na jádrový režim.
2.1 Útoky na uživatelský režim
Útoky cílené na uživatelský režim jsou
charakteristické svými dopady pouze na aplikační
programy, resp. jejich knihovny. Jejich účelem je
pouze odfiltrovat informace poskytované operačním
systémem, které prozrazují útočníkovu přítomnost v
systému. Tyto útoky mají pouze omezené možnosti
svého krytí. Uživatel si totiž může do napadeného
systému doinstalovat další programy (resp.
přeinstalovat ty existující), které mu budou
poskytovat nezkreslené výsledky. Nekonzistence
výstupu nově nainstalovaného programu s
napadeným programem tak může vést k odhalení
kompromitovaného systému.
2.2 Útoky na jádrový režim
Jádro je společným prostředkem, který využívají
všechny programy a knihovny. Útočník se tedy
může zaměřit na modifikaci jeho struktur a rozhraní
tak, aby uživatelskému režimu poskytovalo falešné
výsledky. Hlavní výhoda tohoto přístupu spočívá ve
skutečnosti, že útočník postihuje celý systém bez
ohledu na použité programy a knihovny. Jakákoliv
aplikace spuštěná na stroji s kompromitovaným
jádrem je automaticky nedůvěryhodná a neexistuje
zaručený způsob, jakým modifikované jádro odhalit
(jedinou možností je spoléhat na to, že útočník
nezamaskoval veškerou svoji činnost). Úprava jádra
typicky probíhá přímo v rámci operační paměti, ve
které je jádro zavedeno. Nejčastější útoky na jádrový
režim jsou směřovány na rozhraní systémových
volání a virtuální souborový systém, neboť se jedná
o dva podsystémy, které jsou nejúžeji svázány s
uživatelským režimem. V tomto článku se budeme
zabývat výhradně rozhraním systémových volání.
76
3 ROZHRANÍ SYSTÉMOVÝCH
VOLÁNÍ
Rozhraní systémových volání vytváří abstrakci pro
kontrolovaný přechod mezi uživatelským a
jádrovým režimem (Daniel, 2005). Aplikace pomocí
něho vznášejí své požadavky a jádro se je snaží
uspokojit. Stabilní rozhraní systémových volání patří
ke klíčovým pilířům každého operačního systému,
neboť zajišťuje jednotný přístup k výpočetním
prostředkům a udržuje bezpečnostní politiku.
Obrázek 1: Diagram systémového volání
Přestože jsou systémová volání dostupná
uživatelským programům, používají je především
knihovny. Důvodem je fakt, že knihovny jsou úžeji
svázány s konkrétním operačním systémem než
programy. Programy využívají knihoven jako
prostředníků při realizaci svých požadavků a
zůstávají tím nezávislé na konkrétním operačním
systému (obr. 1).
V operačním systému Linux na architektuře IA-
32 (dříve označovaná jako x86) jsou systémová
volání identifikována pomocí čísel a jejich vyvolání
zajišťuje softwarové přerušení. Komunikace mezi
uživatelským a jádrovým režimem je z důvodu
zvýšení efektivity prováděna především přes
procesorové registry. Dle konvence se pro
identifikaci systémového volání používá registr eax
a pro předávání parametrů zbývající registry ebx,
ecx, edx, esi, edi a ebp. Návratovou hodnotu lze
očekávat v registru eax, kde záporná hodnota značí
neúspěch (důvod neúspěchu je uložen do speciální
proměnné errno pro pozdější použití) a nula
znamená úspěch. Po naplnění procesorových
registrů číslem a parametry systémového volání
vyvolá procesor výjimku instrukcí int $0x80.
Výjimka způsobí přerušení, což má za následek
přepnutí systému do jádrového režimu a spuštění
obsluhy přerušení. Ta je identifikována z tabulky
přerušení, jejíž obsah udržuje procesorový registr
idtr. V našem případě se jedná o obsluhu přerušení
s indexem 0x80, což je obsluha přerušení pro
systémová volání (funkce system_call()).
Obsluha přerušení nejdříve uloží číslo
systémového volání a obsah všech procesorových
registrů na jádrový zásobník (makro SAVE_ALL).
Dochází tím k uschování všech předávaných
parametrů a uvolnění procesorové jednotky.
Následně je proces testován na příznak sledování
ladicím programem, což umožňuje proces zastavit
ještě před samotným vyvoláním systémové funkce
pro sběr ladících informací. Další test kontroluje
správnost předaného čísla systémového volání v
registru eax. Je-li vše v pořádku, je toto číslo
použito jako index do tabulky systémových volání
pro zavolání systémové funkce.
Obrázek 2: Schéma rozhraní systémových volání
Systémové funkce zajišťují výkonný kód
systémových volání. Jejich úlohou je měnit stav
výpočetního systému, popř. vracet systémové
hodnoty. Všechny systémové funkce implementující
systémová volání obsahují klíčové slovo
asmlinkage. Tento modifikátor upravuje způsob
předávání parametrů, kdy k předávání parametrů
77
dochází pouze za pomoci zásobníku (jedná se o
parametry uložené makrem SAVE_ALL).
Po ukončení systémové funkce dochází k uložení
návratové hodnoty obsluhou přerušení. Obsluha
přerušení dále maskuje obsluhu dalších přerušení a
opětovně testuje proces na přítomnost příznaků
(sledování, přítomnost signálu,…). V případě, že
proces již žádné dodatečné akce nevyžaduje, dochází
k obnovení obsahů registrů uložených na jádrovém
zásobníku (makro RESTORE_REGS) a opuštění
obsluhy přerušení instrukcí iret. Ta zajistí
kontrolovaný přechod zpátky do uživatelského
režimu a pokračování uživatelského programu.
Celkový průběh systémového volání znázorňuje
obrázek 2.
4 SOUČASNÉ METODY ÚTOKŮ
NA ROZHRANÍ
SYSTÉMOVÝCH VOLÁNÍ
Různé útoky na rozhraní systémových volání jsou
relativně staré a mezi útočníky značně rozšířené. V
této kapitole si ve stručnosti popíšeme existující typy
útoků včetně jejich charakteristických vlastností.
4.1 Napadení tabulky systémových
volání
Nejstarší a nejpoužívanější způsob útoku na rozhraní
systémových volání je přes napadení tabulky
systémových volání. Jejím cílem je nahrazení
tabulkového záznamu ukazatelem na vlastní verzi
systémové funkce, která umožňuje provádět
neautorizovanou činnost (Sobolewski, 2005). V
jejím rámci většinou dochází k dodatečnému
vyvolání originální systémové funkce, aby nebyla
narušena funkčnost původního systémového volání
(podvržená funkce se tak chová jako obálka
originální funkce).
4.2 Únos systémové operace
Další možností, jak pozměnit výpočet během
systémového volání, je upravit tzv. vstupní bod (tzv.
prolog) systémových funkcí tak, aby místo
vykonávání původních činností provedly absolutní
skok do námi upravených funkcí. V nich provedeme
neautorizovanou činnost a v případě potřeby
vyvoláme původní systémovou operaci. V této fázi
však musíme být obezřetní, neboť vyvolání původní
systémové funkce musí předcházet obnovení jejího
prologu (jinak by došlo k nekonečné smyčce). Po
návratu z původní systémové operace zbývá znovu
naplnit její vstupní bod absolutním skokem na
upravenou systémovou operaci, abychom si
zabezpečili vyvolání i při příštím použití. Celý
princip únosu je vysvětlen v článku (Cesare).
4.3 Napadení obsluhy přerušení
Dalším způsobem, jak se vyhnout nutnosti
modifikovat tabulku systémových volání, je přestat
tuto tabulku používat. V této metodě útoku je cílem
vytvořit kopii tabulky a systém na tuto kopii
přesměrovat (Devik). V kopii tabulky systémových
volání již můžeme provádět změny bez rizika
odhalení, neboť tabulka vznikne dynamicky a
systém o jejím vzniku nemá žádné záznamy.
4.4 Napadení tabulky přerušení
Při zkoumání obrázku 2 lze objevit i druhou, neméně
zajímavou tabulku − tabulku přerušení. Útočník totiž
může změnit záznamy i v této tabulce a nahradit
obslužnou rutinu přerušení pro systémová volání
svou vlastní (Kad). Tento útok však již patří k těm
obtížnějším, neboť útočník musí vytvořit vlastní
obsluhu přerušení a samotný podsystém přerušení je
již poměrně úzce svázán s konkrétní architekturou.
4.5 Napadení registru idtr
Tabulka přerušení je lokalizována za pomocí
procesorového registru idtr. Hodnotu tohoto
registru (ukazetele) lze změnit za pomoci instrukce
sidt. Útočník v tomto případě může provést
podobný útok jako v případě útoku na obsluhu
přerušení − tedy vytvořit kopii tabulky a změnit
hodnotu v registru idtr, aby na ni ukazovala
(Procházka, 2008).
4.6 Únos obsluhy přerušení
Cílem tohoto útoku je přesměrovat výpočetní tok
uvnitř obsluhy přerušení. Útok je realizován
přepisem části kódu v těle funkce. Jedná se o
poměrně náročný útok, u kterého je nutné řešit dva
základní problémy − kód po přepisu musí zůstat
validní a přepisovaná funkce nesmí změnit svoji
sémantickou platnost. Dalším problémem je zvolení
nejvhodnějšího místa k přepisu, které musí mít délku
alespoň sedm bajtů (délka kódu nepodmíněného
odskoku) (Procházka, 2010).
78
5 KOMPROMITACE OBSLUHY
PŘERUŠENÍ SYSTÉMOVÝCH
VOLÁNÍ
V následující kapitole se budeme zabývat rozšířením
posledně zmiňovaného útoku (únos obsluhy
přerušení). Přínos spočívá ve dvojitém únosu
výpočetního toku, kdy budeme schopni ovlivnit
nejen výsledky systémových volání, ale i předávané
parametry do těchto systémových volání. Díky tomu
budeme moci lépe kontrolovat běh všech programů a
maskovat svoji přítomnost v napadeném systému.
Abychom identifikovali vhodná místa pro únos,
budeme se zabývat kódem obsluhy přerušení pro
systémová volání. Předtím si však ještě zopakujeme
základní předpoklady, které musí unášený kód
splňovat:
 Při přepisování musíme zachovat platnost
vzniklého strojového kódu. V případě, že
modifikací kódu vznikne neplatná instrukce,
procesor při jejím vykonávání vyvolá výjimku
a běžící proces okamžitě ukončí. Při
přepisování tedy musíme respektovat začátky
a konce dalších instrukcí a nepřepisovat kód,
který obsahuje návěští.
 Pro uskutečnění únosu musíme přepsat
existující kód instrukcemi pro nepodmíněný
skok nebo funkčním voláním. V obou
případech se jedná o posloupnost instrukcí o
délce sedm bajtů.
 Tím, že do funkce injektujeme vlastní kód,
měníme její strukturu. Aby byla zachována
její původní činnost, musíme námi
přepisovaný kód někde nahradit. Tímto
krokem se snažíme o to, aby funkce po svém
návratu mohla pokračovat ve vykonávání
kódu, jako by k žádnému únosu nikdy
nedošlo.
Nyní, když jsme si stanovili základní podmínky
únosu, můžeme začít kód obsluhy přerušení
podrobně analyzovat. Vzhledem k tomu, že se jedná
o nízkoúrovňový podsystém, je celý naprogramován
v assembleru:
system_call:
pushl %eax
SAVE_ALL
movl $0xffffe000, %ebx
andl %esp, %ebx
Funkce zahajuje svoji činnost uložením čísla
systémového volání (pushl %eax) a všech
procesorových registrů (SAVE_ALL) na zásobník.
Zároveň dochází k uložení ukazatele na právě běžící
proces do registru ebx, který získáme ze dna
zásobníku (movl 0xffffe000, %ebx a
andl %esp, %ebx).
Hned v této části kódu můžeme nalézt prvního
vhodného kandidáta pro únos před vyvoláním
systémové funkce. Úvodní instrukce to ale být
nemohou, neboť ty zajišťují uložení celého
výpočetního modelu (po přepnutí z uživatelského
režimu) a jakýkoliv zápis do registrů před jejich
uložením by znamenal ztrátu uživatelských dat.
Místo, kde ale můžeme provést přesměrování, je po
uvolnění procesorových registrů. V této části
dochází k načítání ukazatele na právě běžící proces,
což je z pohledu systému konzistentní atomická
činnost. Překladem do strojového kódu si můžeme
ověřit, že délka těchto instrukcí je právě sedm bajtů.
testw
$_TIF_WORK_SYSCALL_ENTRY,TI_flags(%ebp)
jnz syscall_trace_entry
cmpl $(nr_syscalls), %eax
jae syscall_badsys
Další část funkce obsahuje kontrolu procesu na
výskyt sledovacího příznaku, který značí přítomnost
ladícího programu (testw
$_TIF_WORK_SYSCALL_ENTRY,TI_flags(%ebp)
). V případě, že je proces sledován, dochází k jeho
pozastavení a zpřístupnění ladícímu programu (jnz
syscall_trace_entry). Druhý test kontroluje
správnost čísla systémového volání (cmpl
$(nr_syscalls), %eax). Jedná se o index do
tabulky systémových volání a nesmí proto překročit
její velikost (jae syscall_badsys).
Studium tohoto fragmentu můžeme poměrně
brzy opustit. Kód, který bychom přepisovali by totiž
obsahoval relativní skoky, které bychom ve vlastní
funkci jen těžko dokázali nahradit.
call *sys_call_table(0, %eax, 4)
movl %eax,PT_EAX(%esp)
Jádro obsluhy přerušení − vyvolání systémové
funkce, kde registr %eax je použit jako index do
tabulky systémových volání (call
*sys_call_table(0, %eax, 4)). Tím je
lokalizována adresa systémové funkce, která je
vzápětí vyvolána. Návratová hodnota je uložena na
zásobník do místa, kde se nachází uschovaná
79
hodnota registru eax pro uživatelský režim (movl
%eax,PT_EAX(%esp)).
Tímto se dostáváme na místo, které využívá
metoda útoku pojmenovaná jako „Napadení obsluhy
přerušení“. Přestože se jedná o vhodné místo,
jakýkoliv pokus o přepis kódem by v tomto případě
zasahoval i do ukazatele na tabulku systémových
volání, což je hodnota sledovaná běžnými
detekčními nástroji. Naše nová metoda by v tomto
místě mohla být snadno odhalena a ztratila by tak na
své použitelnosti.
cli
movl TI_flags(%ebp), %ecx
testw $_TIF_ALLWORK_MASK, %cx
jne syscall_exit_work
Po návratu ze systémové funkce dochází k
zamaskování přerušení (cli) a opětovné kontrole
příznaků procesu (movl TI_flags(%ebp),
%ecx), neboť během systémové operace mohlo dojít
k jejich změnám, které vyžadují dodatečné akce
(jne syscall_exit_work). Jedná se např. o
přítomnost neobsloužených signálů, nutnost proces
přeplánovat či již zmíněné sledování.
Tato část kódu pro nás představuje příležitost k
únosu řízení po ukončení systémové funkce. Délka
instrukcí movl a testw dohromady zabírají osm
bajtů, což je dostatečné množství k provedení
nepodmíněného skoku. Operace je opět vysoce
autonomní, může tedy být snadno provedena i
dodatečně.
RESTORE_REGS
addl $4, %esp
iret
Závěr funkce připravuje systém na přepnutí zpět
do uživatelského režimu. Dochází k obnově dříve
uložených procesorových registrů (RESTORE_REGS)
a smazání dříve uloženého čísla systémového volání
(addl $4, %esp). Instrukce iret pak zajistí
ukončení obsluhy přerušení a návrat do
uživatelského režimu.
Nahrazení závěru funkce by určitě bylo možné a
dokonce i poměrně snadné. Potýkáme se zde však s
jedním problémem – v případě sledování procesu by
docházelo k pozastavení procesu ještě s
neupravenými návratovými hodnotami, čímž by
bylo možné útok odhalit.
Celkově jsme tedy identifikovali dvě zranitelná
místa (jeden před a jeden po vyvolání systémové
funkce). Díky tomu budeme moci plně ovlivnit
předávané parametry ale i návratové hodnoty všech
systémových volání.
6 KOMPROMITACE OBSLUHY
PŘERUŠENÍ SYSTÉMOVÝCH
VOLÁNÍ
Nyní již máme v rukou dostatek znalostí k provedení
samotného útoku. Lokalizovaná místa nahradíme
instrukcemi nepodmíněného skoku do funkcí
nazvané jako trampoline1() a trampoline2().
Obrázek 3: Implementace útoku
80
Ty mají několik úkolů – nejdříve uloží informaci, o
jaký z únosů se jedná (pushl 0x01 resp. pushl
0x02) a následně uloží vrchol zásobníku (pushl
%esp, aby zajistily pohodlný přístup k návratovým
hodnotám určeným pro uživatelský režim. Následně
vyvolá únosovou funkci (call hijack), která na
základě čísla systémového volání a čísla únosu
rozhodne o nutnosti modifikace předávaných
parametrů (číslo 1), resp. návratových proměnných
(číslo 2). Poté již následuje pouze úklid na
zásobníku (dvakrát popl %esp) a nahrazení
přepsaných instrukcí kopiemi, které uvádějí
výpočetní jednotku do stejného stavu jako před
únosem (mezi šráfami). Funkce končí
nepodmíněným skokem za místo únosu jmp
comeback1 resp. jmp comeback2, čímž je útok
ukončen. Schéma útoku je znázorněné na obrázku 3.
7. ZÁVĚR
Článek čtenáři představuje unikátní způsob útoku na
rozhraní systémového volání v operačním systému
Linux. Funkčnost útoku byla experimentálně
ověřena na jádrech řady 2.6 a řady 3. Díky tomu
může sloužit jako základ pro implementaci rootkitu
(program pro tvorbu kompromitovaného prostředí) s
vysokou mírou utajení.
PODĚKOVÁNÍ
Tento článek vznikl v rámci řešení následujících
projektů: "Informační technologie v biomedicínském
inženýrství" - GAČR GD102/09/H083, "Centrum
excelence IT4Innovations" - MŠMT IT4I - CZ
1.05/1.1.00/02.0070, "Výzkum informačních
technologií z hlediska bezpečnosti" - MŠMT
MSM0021630528 a "Pokročilé bezpečné, spolehlivé
a adaptivní IT" - VUT v Brně FIT-S-11-1.
REFERENCE
Love, R., 2005. Linux Kernel Development, Novell Press.
Indiana 46240 USA, 2nd
edition.
Daniel, B. P., Cesati M., 2005. Understanding the Linux
Kernel, O'Reilly. USA, 3rd
edition.
Sobolewski, P., 2005. Hakin9 Nr 2/2005, SoftwareWydawnictwo
Sp. z o.o., Warszawa, Poland.
Cesare, S., SYSCALL REDIRECTION WITHOUT
MODIFYING THE SYSCALL TABLE [online]. c2003,
[cit. 2012-03-11]. <http://www.ouah.org/stealth-
syscall.txt>.
Devik, Sd., Linux on-the-fly kernel patching without LKM
[online]. c2001, [cit. 2012-03-11].
<http://www.phrack.org/issues.html?issue=58\&id=7\
#article>.
Kad, Handling Interrupt Descriptor Table for fun and
profit [online]. c2002, [cit. 2012-03-11].
<http://www.phrack.org/issues.html?issue=59\&id=4\
#article>.
Procházka, B., 2008. Methods of Linux Kernel Hacking,
FIT BUT Brno, bachelor's thesis.
Procházka, B., 2010. Theories and practices of Linux
intrusion, FIT BUT Brno, master's thesis.
Prochazka, B., 2010. Program Sentinel, FIT BUT Brno,
master's thesis.
81
RELATIONAL SCHEMA PROTOCOL (RSP)
Communication Protocol for Relational Data Exchange
Vojtěch Přehnal
Faculty of Informatics, Masaryk University, Botanická 68a, Brno, Czech Republic
xprehn@mail.muni.cz
Abstract: In this paper, a new communication protocol, RSP, for relational data exchange is proposed. This protocol
defines a rich metadata model for relational schema serialization, visualization and validation. It exposes a
set of operations (procedures) for schema exploration, data retrieval and submission. The aim of this
protocol is to provide a uniform and efficient access to heterogeneous and evolving relational data sources
and enable relational schema modification in real-time without recompilation of application.
Keywords: RSP; relational schema; serialization schema; metadata model; communication protocol; user interface; data
visualization
 1 INTRODUCTION
Widely disparate applications are very often
required to share and exchange relational data.
Typically, this is accomplished by passing messages
over a shared environment (e.g. computer network,
file system, computing memory, etc.) in a welldefined,
machine-processable format. In simple
scenarios, when the relational schema is invariable,
only the data need to be serialized and exchanged.
The interacting applications are precisely
customized for the particular schema: they share a
custom serialization schema, they perform custom
business logic on the data and, eventually, they have
a custom user interface designed. As the relational
schema evolves, the serialization schema has to be
redefined and the interacting applications have to be
reimplemented. In order to access evolving
relational schema in real-time, it is necessary to
serialize the schema using some metadata model and
to exchange the schema together with the data. As a
consequence, the user interface has to be inferred
from the schema and generated on-the-fly instead of
being designed and customized by the software
vendor. This puts high demands on the metadata
models to supply sufficient information for
generating rich user interface from the provided
metadata. The existing metadata models for
relational schema representation do not meet these
requirements and hence they have to be extended.
 2 RELATED WORK
For detailed relational schema representation, a
number of relational metadata models were
developed:
 INFORMATION_SCHEMA – a standard
set of database views providing information
about relational metadata, standardized in
SQL-92 specification (INCITS, 1992)
 CWM (Common Warehouse Metamodel) –
a metadata model adopted by OMG (Open
Management Group, 2000)
 OIM (Open Information Model) – a
metadata interchange format adopted by
MDC (Meta Data Coalition) as a standard in
1999 (MDC, 1999);
Although there are several minor differences
between individual models listed above (Vetterli,
Vaduva, Staudt, 2000), they all provide support to
represent and exchange the core relational metadata:
tables, columns, keys/indexes, check constraints,
referential constraints, routines, views and triggers.
However, some metadata for automated rich user
interface generation are still missing (e.g. schema
localization, data visualization und validation).
Furthermore, some operations for accessing
relational data sources in real-time are still missing
(e.g. role-constrained schema exploration, real-time
data exchange, aggregate functions computation,
etc.)
82
The purpose of the proposed protocol is to
extend the current relational metadata models with
new metadata for rich user interface generation and
to define a set of operations for accessing relational
sources in real-time.
 3 PROTOCOL SPECIFICATION
o Requirements Language
The key words "MUST", "MUST NOT",
"REQUIRED", "SHALL", "SHALL NOT",
"SHOULD", "SHOULD NOT",
“RECOMMENDED", "MAY", and "OPTIONAL"
in this document are to be interpreted as described in
(Bradner, 1997).
o Protocol Overview
The RSP protocol defines a list of REQUIRED
request-response operations. The operations are
specified in Section 3.4. The message format of
operation requests and responses is defined using a
hierarchy of abstract data types in Section 3.3. These
data types MAY be serialized in arbitrary
serialization format (e.g. XML, JSON, etc.).
o Data Types
This section specifies the data types used in the
protocol. Each data type consists of one or more
attributes. Each attribute has four properties defined:
1) a unique name of the attribute within its parent
data type
2) multiplicity of the attribute, specified at the end
of its name using one of the abbreviations
below:
 0
refers to “Zero or one (OPTIONAL)”
 +
refers to “One (REQUIRED)”
 *
refers to “Zero or more (OPTIONAL)”
3) data type of the attribute, specified in [square
brackets]
4) definition of the meaning of the attribute
TableHeader
Data type TableHeader represents basic
metadata of particular data table. Attributes of this
data type are specified in Table 1.
Table 1: Attributes of the TableHeader data type
Declaration Definition
Description0
[string]
Description of the table for the
documentation purposes
PluralTitle+
[string]
Plural user-friendly title of the table in
the specified language
SingularTitle+
[string]
Singular user-friendly title of the table
in the specified language
TableName+
[string]
Unique name of the table within the
whole data schema
ArrayOfTableHeader
Data type ArrayOfTableHeader represents 1dimensional
list of table headers. Attributes of this
data type are specified in Table 2.
Table 2: Attributes of the ArrayOfTableHeader data type
Declaration Definition
TableHeader*
[TableHeader,
see Table 1]
Table header (item in the list)
ArrayOfint
Data type ArrayOfint represents 1-dimensional
list of integers. Attributes of this data type are
specified in Table 3.
Table 3: Attributes of the ArrayOfint data type
Declaration Definition
int*
[int] Integer number (item in the list)
Field
Data type Field represents metadata of particular
table column. Attributes of this data type are
specified in Table 4.
Table 4. Attributes of the Field data type
Declaration Definition
DataType+
[string]
Data type of the column (int, varchar,
datetime, ...)
Description0
[string]
Description of the column for the
documentation purposes
ID+
[string]
Unique identifier of the column
within the whole data schema
IsAutoGenerated+
[boolean]
True if the column is auto-generated
(identity) column
IsDisplayField+
[boolean]
True if the column from the joined
table should be displayed instead of
the foreign key column in the
specified table
IsEditable+
[boolean]
True if the data in the column is
editable
IsForeignKey+
True if the column is the foreign key
83
[boolean]
IsJoined+
[boolean]
True if the column is a part of joined
table
IsNullable+
[boolean]
True if the column may contain null-
values
IsPrimaryKey+
[boolean]
True if the column is a part of the
primary key
MaxLength0
[long]
Maximum character length (only for
character data types)
Name+
[string]
Unique name of the column within
its parent table
RedField0
[string]
Unique name of the referenced
column within the referenced table
(only for foreign key columns)
RedTable0
[string]
Unique name of the referenced table
(only for foreign key columns)
Table+
[string]
Name of the parent table
Title+
[string]
User-friendly title of the column in
the specified language
ArrayOfField
Data type ArrayOfField represents 1dimensional
list of fields. Attributes of this data type
are specified in Table 5.
Table 5. Attributes of the ArrayOfField data type
Declaration Definition
Field*
[Field,
see Table 4]
Field (item in the list)
ArrayOfstring
Data type ArrayOfstring represents 1dimensional
list of text strings. Attributes of this
data type are specified in Table 6.
Table 6. Attributes of the ArrayOfstring data type
Declaration Definition
int*
[int]
Integer number (item in the list)
ArrayOfArrayOfstring
Data type ArrayOfArrayOfstring represents 2dimensional
list of text strings. Attributes of this
data type are specified in Table 7.
Table 7. Attributes of the ArrayOfArrayOfstring data type
Declaration Definition
ArrayOfstring*
[ArrayOfstring,
see Table 6]
1-dimensional array of text strings
(item in the list)
Reference
Data type Reference represents metadata of the
referencing table. Attributes of this data type are
specified in Table 8.
Table 8. Attributes of the Reference data type
Declaration Definition
Title
Localized user-friendly title of the
reference
RedField+
[string]
Unique name of the referenced
column within the referenced table
RedTable+
[string]
Unique name of the referenced table
RingField+
[string]
Unique name of the referencing
column within the referencing table
RingFieldTitle+
[string]
User-friendly title of the referencing
column in the specified language
RingTable+
[string]
Unique name of the referencing table
RingTableTitle+
[string]
User-friendly plural title of the
referencing table in the specified
language
ArrayOfReference
Data type ArrayOfReference represents 1dimensional
list of references. Attributes of this data
type are specified in Table 9.
Table 9. Attributes of the References data type
Declaration Definition
Reference*
[Reference, see
Table 8]
Reference (item in the list)
Table
Data type Table represents data and metadata
from the particular data table. Attributes of this data
type are specified in Table 10.
Table 10. Attributes of the Table data type
Declaration Definition
Actions+
[ArrayOfint, see Table 3]
List of granted permissions
(actions) for the specified
user and table: 1~SELECT,
2~INSERT, 3~UPDATE, 4
~ DELETE
Fields+
[ArrayOfField, see Table 5]
List of fields (columns)
Header+
[TableHeader, see Table 1]
Table header
Items+
[ArrayOfArrayOfstring, see
Table 7]
List of data items (rows)
84
References+
[ArrayOfReference, see
Table 9]
List of references (e.g. list
of tables referencing
specified table)
ReadTableHeadersRequest
Data type ReadTableHeadersRequest defines the
type of ReadTableHeaders operation request.
Attributes of this data type are specified in Table 11.
Table 11. Attributes of the ReadTableHeadersRequest
data type
Declaration Definition
UserName+
[string]
User name
Password+
[string]
Password
Language0
[string]
Preferred localization language for
the relational schema (ISO 639-1
two-letter code)
ReadTableHeadersResponse
Data type ReadTableHeadersResponse defines
the type of ReadTableHeaders operation response.
Attributes of this data type are specified in Table 12.
Table 12. Attributes of the ReadTableHeadersResponse
data type
Declaration Definition
TableHeaders+
[ArrayOfTableHeader,
see Table 2]
1-dimensional list of table
headers
ReadTableRequest
Data type ReadTableRequest defines the type of
ReadTable operation request. Attributes of this data
type are specified in Table 13.
Table 13. Attributes of the ReadTableRequest data type
Declaration Definition
UserName+
[string]
User name
Password+
[string]
Password
TableName+
[string]
Unique name of the data table
Language0
[string]
Preferred localization language for
the table schema (ISO 639-1 twoletter
code).
Skip+
[long]
Number of data items (rows) to skip
Take+
[long]
Number of data items (rows) to take
(if 0 is specified, all found items are
returned)
OrderExpression0
Defines how the data items should
[string] be sorted (ordered)
FilterExpression0
[string]
Defines how the data items should
be filtered
ReadTableResponse
Data type ReadTableResponse defines the type
of ReadTable operation response. Attributes of this
data type are specified in Table 14.
Table 14. Attributes of the ReadTableResponse data type
Declaration Definition
Table+
[Table, see Table 10]
Data and metadata from the
specified data table
SubmitRequest
Data type SubmitRequest defines the type of
Submit operation request. Attributes of this data type
are specified in Table 15.
Table 15. Attributes of the SubmitRequest data type
Declaration Definition
UserName+
[string]
User name
Password+
[string]
Password
TableName+
[string]
Unique name of the data table
Operation+
[int]
Type of submit operation:
1~INSERT,
2~UPDATE,
3~DELETE
Fields+
[ArrayOfField, see
Table 5]
List of fields
Data+
[ArrayOfstring, see
Table 6]
Data item (table row) to submit.
The order of the data values
within the item must match the
order of appropriate fields in
Fields attribute.
SubmitResponse
Data type SubmitResponse defines the type of
Submit operation response. Attributes of this data
type are specified in Table 16.
Table 16. Attributes of the SubmitResponse data type
Declaration Definition
Identity0
[string]
Identity of the new data item (only
for INSERT operation and tables
with auto-generated identity field)
85
ReadScalarRequest
Data type ReadScalarRequest defines the type of
ReadScalar operation request. Attributes of this data
type are specified in Table 17.
Table 17. Attributes of the ReadScalarRequest data type
Declaration Definition
UserName+
[string]
User name
Password+
[string]
Password
TableName+
[string]
Unique name of the data table to
read the value from
ColumnName+
[string]
Name of the field to read the value
from
FilterExpression0
[string]
Defines criteria for filtering the
item to read data from.
ReadScalarResponse
Data type ReadTableResponse defines the type
of ReadTable operation response. Attributes of this
data type are specified in Table 18.
Table 18. Attributes of the ReadScalarResponse data type
Declaration Definition
Value0
[string]
Retrieved scalar value from the
specified table, field and item. If no
item passing specified criteria is
found, a null-value is returned. If
more than one item is found, the
value from the first item is
returned.
ReadAggregateRequest
Data type ReadAggregateRequest defines the
request type of ReadCount, ReadSum,
ReadMinimum and ReadMaximum operations.
Attributes of this data type are specified in Table 19.
Table 19. Attributes of the ReadScalarRequest data type
Declaration Definition
UserName+
[string]
User name
Password+
[string]
Password
TableName+
[string]
Unique name of the data table to
calculate aggregate function from
AutoJoin+
[bool]
If true is specified, it is allowed to
read from fields from auto-joined
tables (tables referenced by foreign
keys from the specified table)
ColumnName+
[string]
Name of the field to calculate
aggregate function from. If
parameter AutoJoin is set to true,
ColumnName may specify name of
a field from auto-joined tables
(tables referenced by foreign keys
from the specified table) – in such
a case, ColumnName have to be
fully-qualified (including the name
of the table) to omit disambiguity.
FilterExpression0
[string]
Defines criteria for filtering the
items to calculate aggregate
function from.
ReadAggregateResponse
Data type ReadAggregateResponse defines the
response type of ReadCount, ReadSum,
ReadMinimum and ReadMaximum operations.
Attributes of this data type are specified in Table 20.
Table 20. Attributes of the ReadAggregateResponse data
type
Declaration Definition
Value0
[decimal]
Calculated aggregate value
from the specified table, field and
items. If the data type of the
specified field is not numeric, a
null-value is returned.
o Operations
This section specifies the operations (remote
procedures) of the protocol. These operations are
invoked by the operation consumer (requester) and
executed by the operation provider (replier) using
the standard request-response message exchange
pattern.
In Table 21, the ReadTableHeaders operation for
schema exploration is specified.
Table 21. ReadTableHeaders operation specification
Name ReadTableHeaders
Definition
Enumerates tables accessible for the
specified user and returns their headers
in the specified localization language
Request Type
ReadTableHeadersRequest (see
Table 11)
Response Type
ReadTableHeadersResponse (see
Table 12)
In Table 22, the ReadTable operation for data
and metadata retrieval is specified.
Table 22. ReadTable operation specification
Name ReadTable
Definition
Retrieves actions (access rights for
specified user), header, fields
(columns), items (rows) and references
86
of the specified table. It automatically
joins all the tables referenced by
foreign keys from the specified table.
Request Type ReadTableRequest (see Table 13)
Response Type ReadTableResponse (see Table 14)
In Table 23, the Submit operation for data
manipulation is specified.
Table 23. Submit operation specification
Name Submit
Definition
Inserts, updates or deletes a single data
item (table row) on the side of the
provider
Request Type SubmitRequest (see Table 15)
Response Type SubmitResponse (see Table 16)
In Table 24, the ReadScalar operation for single
data value retrieval is specified.
Table 24. ReadScalar operation specification
Name ReadScalar
Definition
Reads a single value from the given
field and item in the table passing
specified criteria
Request Type ReadScalarRequest (see Table 17)
Response Type ReadScalarResponse (see Table 18)
In Table 25, the ReadCount operation for item
count calculation is specified.
Table 25. ReadCount operation specification
Name ReadCount
Definition
Calculates a number of non-null values
in the given field and items in the table
passing specified criteria.
Request Type ReadAggregateRequest (see Table 19)
Response
Type
ReadAggregateResponse (see Table 20)
In Table 26, the ReadSum operation for sum
calculation is specified.
Table 26. ReadSum operation specification
Name ReadSum
Definition
Calculates a sum from the given field
and items in the table passing specified
criteria
Request Type ReadAggregateRequest (see Table 19)
Response
Type
ReadAggregateResponse (see Table 20)
In Table 27, the ReadMinimum operation for
minimum value calculation is specified.
Table 27. ReadMinimum operation specification
Name ReadMinimum
Definition
Calculates a minimum value from the
given field and items in the table
passing specified criteria
Request Type ReadAggregateRequest (see Table 19)
Response
Type
ReadAggregateResponse (see Table 20)
In Table 28, the ReadMaximum operation for
maximum value calculation is specified.
Table 28. ReadMaximum operation specification
Name ReadMaximum
Definition
Calculates a maximum value from the
given field and items in the table
passing specified criteria
Request Type ReadAggregateRequest (see Table 19)
Response Type
ReadAggregateResponse (see Table
20)
 CONCLUSIONS
This paper specifies the Relational Schema Protocol
(RSP). RSP enables loosely coupled applications to
share and exchange relational data. It provides
access to heterogeneous relational data sources using
a uniform set of operations and data types. It extends
the standard relational meta-models such as SQL
INFORMATION SCHEMA, OIM or CWM with
additional metadata for rich user interface
generation. It defines a set of operations for on-line
schema exploration and efficient data manipulation
in real-time.
 REFERENCES
Bradner, S. 1997. Key words for use in RFCs to Indicate
Requirement Levels. In BCP 14, RFC 2119.
INCITS (International Committee for Information
Technology Standards). The SQL-92 Standard. 1992.
Available online at:
http://www.contrib.andrew.cmu.edu/~shadow/sql/sql1
992.txt (cit. 1.2.2012)
Meta Data Coalition. Open Information Model Version,
1.0 Edition. 1999. Available on-line at:
http://www.mdcinfo.com (cit. 1.2.2012)
87
OMG. Common Warehouse Metamodel (CWM)
Specification (OMG document ad/99-09-01, Initial
Submission Edition). 1999. Available on-line at:
http://www.omg.org/ (cit. 1.2.2012)
Vetterli, T., Vaduva, A., Staudt, M. 2000. Metadata
standards for data warehousing: open information
model vs. common warehouse metadata. In SIGMOD
Rec. 29, 3 (September 2000), pp. 68-75.
88
PRÍKLAD AUTOMATIZÁCIE POSUDZOVACÍCH ÚLOH VO
VEREJNEJ SPRÁVE
Modelovanie úlohy pomocou metodológie CommonKADS
Eva Rakovská
Department of Aplied Informatics, Faculty of Economic Informatics, University of Economics Bratislava, Dolnozemská
cesta 1, Bratislava, Slovakia
rakovska@euba.sk
Abstract: The main aim of this contribution is to show possibility of modelling a knowledge-oriented process of
public sector and the focus on automatization of some tasks involved in these processes. The most of the
processes of public sector are based on decision-making tasks, which contain the task of assessment. There
is a many IT projects in public sector in Slovakia, but they are not knowledge based, just assume that a
knowledge-oriented tasks are perform by people. So the contribution focuses on concrete example of
assessing process at Office of Labour, Social Affairs and Family using the CommonKADS methodology as
a european standard for knowledge engineering.
Keywords: Knowledge Engineering; Knowledge Modelling; Automatization of Decision Process; Public Sector Process
1 ÚVOD
Informatizácia spoločnosti je oblasťou, ktorej sa
venuje značná pozornosť v rámci Európskej únie už
dlhú dobu. Často sa hovorí o štandardizácii
informačných systémov, otvorených štandaroch ako
riešeniach prenositeľných na rôzne platformy
operačných systémov a egovernmente. Hľadajú sa
riešenia v oblasti IT pre verejnú správu tak, aby sa
zjednodušila agenda verejnej správy (VS). Aj na
Slovensku je snaha postupne budovať informačné
systémy verejnej správy (ISVS), pričom je potrebné
riadiť sa štandardami pre ISVS, ktoré sú ustanovené
zákonom z roku 2006 a dodržiavať pokyny
strategických dokumentov (Ministerstvo financií,
2010). V rámci informatizácie bol ustanovený na
Slovensku “Operačný program informatizácie
spoločnosti” (OPIS, 2007), ktorý definuje globálny
cieľ, prioritné osi, opatrenia a aktivity, ktoré sú
podporované a riešené v rámci cieľov v období
rokov 2007-2013. V rámci OPISu bolo od roku 2007
zverejnených mnoho výziev a realizované boli
projekty v jednotlivých prioritných osiach
(Ministerstvo financií, 2010). Od februára 2011 bol
schválený materiál “Revízia budovania
eGovernmentu”, ktorého cieľom je hodnotiť najmä
praktickú rovinu implementácie projektov, avšak má
za cieľ aj korigovať koncepčné východiská
strategických dokumentov týkajúcich sa
informatizácie spoločnosti.
V rámci projektov sa podarilo urobiť pokroky v
niektorých oblastiach VS (Ministerstvo financií,
2010), ale nedostatky pri informatizácii verejnej
správy sú poznačené nekoncepčnosťou a neduhmi
spoločnosti (klientelizmom a korupciou). Rozšírenie
kvalitných pilotných projektov do praxe sa
neuskutočnilo, pričom väčšina z nich bola riešená na
európskej úrovni a členmi riešiteľských kolektívov
boli aj spoluriešitelia zo slovenského akademického
prostredia (SAV, univerzity) (Európska únia, 2009).
Stále sa prijímajú návrhy na nové projekty, do
ktorých sa investujú značné finančné prostriedky a
nevyužíva sa možnosť použitia tzv. “best practice”
riešení, ktoré sú ponúkané aj inými členskými
krajinami v rámci EÚ napr. (Baldoni, 2008) alebo
riešenia postavené na open source softvéri. Jednou z
príčin nekoncepčnosti je nedostatočne a nekvalitne
vykonaná analýza doménovej oblasti, kde je
potrebné vedieť identifikovať jednotlivé procesy,
potreby ľudí ako aj na strane “back-office”, tak aj na
strane “front-office” a zvážiť časovú náročnosť
jednotlivých úloh vykonávaných v rámci služieb VS.
Vo svojej dizertačnej práci “Manažment znalostí
verejnej správy” (Rakovská, 2010) som sa venovala,
práve z vyššie uvedených dôvodov, rámcovému
návrhu metodiky zavádzania manažmentu znalostí
89
do VS, pričom ťažisko som preniesla na analýzu
znalostí a procesov VS a ich modelovania. V rámci
analýzy som sa zaoberala aj možnosťou
automatizácie posudzovacích činností, ktoré sú
bežnou súčasťou procesov VS. Mnohé procesy VS
vychádzajú z legislatívnych noriem a v praxi sa
posudzovanie jednotlivých prípadov zakladá na ich
vzájomnej podobnosti. Možno ich teda prirovnať k
“legal-decision” systémom, ktoré sú používané na
právne prípady v americkej justícii a využívajú
princípy “case-based reasoning” (Zeleznikow,
2004). Práve tento princíp odvodzovania poskytuje
dobrý základ pre automatizáciu posudzovacích
procesov VS. Automatizácia posudzovacích činností
môže priniesť úsporu času a odstránenie
subjektívnych faktorov v posudzovaní.
2 METODOLÓGIA
COMMONKADS
Pri rámcovom návrhu metodiky zavádzania
manažmentu znalostí do VS som vychádzala z
metodológie CommonKADS (Schreiber, 2000),
ktorá poskytuje dostatočne všeobecný a detailný
základ pre analýzu domény. Prostredníctvom
metodológie sa navrhujú znalostné koncepty
modelovaním inferenčných schém, dátových schém
a komunikačného modulu, čím je vlastne nezávislá
od technologickej platformy a konkrétneho
modelovacieho nástroja. Výhodou je aj možnosť
transformácie konceptov do znalostných systémov
narábajúcich so štandardnými reprezentáciami
poznatkov (Russell, 2003), ale aj využiteľnosť pri
tvorbe sémantických modelov (W3C, 1999). V praxi
je totiž často práve modelovanie sémantiky priamo
závislé na zvolenej technológii (Furdík, 2008).
Najprv sa volí modelovací nástroj a nie metodológia
alebo len technológia, na ktorú je viazaný konkrétny
projekt. Ďalšou výhodou metodológie
CommonKADS je aj využívanie procesného
modelu, a teda sa dá použiť aj ako základ pre
modelovanie webových služieb (Erl, 2010), ktoré sa
používajú v elektronickej VS.
Metodika zavádzania znalostného manažmentu
rozpracovaná v dizertačnej práci (Rakovská, 2010)
sa zameriava na tvorbu koncepčného postupu pri
zavádzaní znalostných prvkov do elektronickej VS,
pričom nesleduje len orientáciu na jeden projekt
alebo na konkrétne technologické riešenia. Z
praktického hľadiska na Slovensku je
najdôležitejšou časťou zavádzania manažmentu
znalostí kvalitná analytická časť metodiky, ktorá
ukáže, či je možné na naše podmienky adaptovať
niektoré z hotových riešení pre elektronickú VS,
realizovaných v rámci projektov na európskej alebo
národnej úrovni (epractice.eu, 2009) alebo je
potrebné navrhnúť nové riešenia.
2.1 Príklad posudzovania vo verejnej
správe
Príklad analýzy a modelovania posudkovej činnosti
na Úrade práce, sociálnych vecí a rodiny (ÚPSVaR)
vychádza z analytickej časti vyššie spomínanej
metodiky a konkretizuje obecný postup správneho
konania (Grell, 2005). Správne konanie je z hľadiska
znalostnej orientácie prevažne analytická úloha,
ktorá má primárne charakter hodnotenia
(“assessment” teda posudzovania - posudková
činnosť) podľa klasifikácie úloh v (Schreiber, 2000)
“Tabuľka 1” udáva charakteristické vlastnosti úlohy,
kde vidieť, že rozhodujúcimi pre vykonanie úlohy sú
znalosti vo forme noriem a kritérií.
Tabuľka 1: Vlastnosti úlohy “hodnotenie”podľa (lit..)
Typ úlohy Hodnotenie
Vstup Popis javu
Výstup Rozhodovacie triedy
Znalosti Kritériá, normy
Vlastnosti Hodnotenie je vykonané v
konkrétnom čase
Výstupom pre úlohu posudzovania sú vlastne
rozhodvacie triedy, podľa ktorých je možné robiť
automatizáciu posudzovania prostredníctvom “casebased
reasoning” systémov.
Konkrétny príklad modeluje posudzovanie
(hodnotenie) životnej situácie občana na ÚPSVaR za
účelom priznania zdravotného ťažkého postihnutia
(ZŤP) a nároku na finančný príspevok na
kompenzáciu ZŤP. K posudzovaniu v takomto
prípade sú vždy potrebné základné vstupné údaje
(meno a priezvisko, dátum narodenia (rodné číslo),
lekársky nález, a pod.). Posudzovanie sa riadi
zákonom 447/2008 Z.z. SR, ktorý poskytuje
znalostný rámec (explicitné znalosti – normy a
kritériá). Priebeh procesu, ktorý je vykonávaný v
súčasnosti je pre občana aj pre zamestnancov značne
časovo náročný. Posudzovanie uskutočňujú
posudkoví pracovníci a ich činnosť nie je v
súčasnosti na Slovensku vôbec automatizovaná.
Dokonca nemajú ani možnosť používania vhodnej
preddefinovaj šablóny pre vydávanie posudkov a
rozhodnutí a tak pracujú v Microsoft Word. Zápis
údajov od občana prebieha písomnou formou v
“papierovej forme”.
90
Takýto proces, v ktorom je začlenená aj úloha
posudzovania sa dá detailne analyzovať a modelovať
pomocou metodológie CommonKADS, ktorá
využíva:
 analytické (kontextové) modely - organizačný
model, model úloh, model agentov, ktoré
podporujú analýzu prostredia a teda
zachytávajú kontext nasadenia znalostného
systému
 koncepčné modely - model znalostí a
model komunikácie, ktoré určujú koncept
riešenia problému (ako funkčný tak aj dátový)
 model návrhu implementácie, ktorý je
implementačnou úrovňou pri metodológii
CommonKADS.
2.2 Analytické modely príkladu
Analytické modely pozostávajú z piatich základných
organizačných modelov (OM), ktoré zachytávajú
postupne kontext znalostne orientovaného problému
(úlohy), ktorú chceme riešiť a rozoberajú sa rôzne
uhly pohľadov kontextu prostredníctvom
tabuľkového prístupu, čo je výhodou pre získanie
obrazu o doménovej oblasti od zamestnancov
verejnej správy, lebo ide o zrozumiteľnú formu.
2.2.1 Model identifikácie znalostného
procesu
Model OM-1 identifikuje znalostne orientovaný
proces v terajšom stave organizácie, poukazuje na
problémy, ktoré by sa odstránili novým
navrhovaným riešením automatizácie posudzovania
a načrtáva potenciálne riešenia problému. V
uvedenom príklade je potencionálnym riešením
vývoj automatického systému (znalostného systému)
na posúdenie štandardných životných situácií
žiadateľov, ktorý by umožnil postupné vytváranie
rozhodovacích pravidiel pre rôzne typy prípadov, za
účelom kategorizácie prípadov, uvoľnili by sa
kvalifikovaní posudzovatelia na neštandardné
prípady a štandardné prípady by boli riešené
automaticky, pričom by generoval posudky a
rozhodnutia do preddefinovaných šablón. Systém by
výrazne zrýchlil dobu posudzovania pre žiadateľov.
2.2.2 Model popisu aspektov
Model OM-2 nazývaný “Popis aspektov organizácie,
vplývajúcich na znalostné riešenie úlohy” sa
zaoberá popisom časti organizácie, ktorá rieši danú
úlohu a rozoberá rôzne aspekty organizácie –
štruktúra, procesy, ľudia, zdroje, znalosti,
organizačná kultúra a kompetencie v organizácii.
Okrem tabuliek využíva aj diagramovú techniku
UML (Unified Model Language) napr. diagram
organizačnej štruktúry tej časti organizácie, ktorá
danú úlohu rieši a diagram procesov (activity
diagram). Diagram procesu posudzovania životnej
situácie občana na ÚPSVaR za účelom priznania
zdravotného ťažkého postihnutia je znázornený na
“Obrázku 1”.
Obrázok 1: „Activity diagram“ procesu posudzovania
91
Activity diagram môže podľa potreby v niektorých
prípadoch zachytávať primárny a aj sekundárny
proces. V uvedenom príklade by sekundárny proces
bol napríklad archivácia (údajov, komplexných
posudkov a rozhodnutí a pod.) resp. vytváranie bázy
prípadov na automatizáciu rozhodovania v
budúcnosti.
2.2.3 Model špecifikácií procesu a model
znalostných aktív
Model OM-3 Tabuľka špecifikácií procesu rozkladá
proces na jednotlivé úlohy, dáva obraz o tom, kým
sú jednotlivé úlohy vykonávané, kde v rámci
organizácie sú vykonávané, či sú jednotlivé úlohy
znalostne orientované, aké znalosti sú pri
jednotlivých úlohách využívané a dokonca poskytuje
tzv. príznak intenzity, ktorý nám ukazuje do akej
miery sa dajú jednotlivé úlohy nazvať znalostnými
úlohami. Na príklade vidno (pre krátkosť príspevku
model OM-3 neuvádzam, lebo ide o tabuľku väčších
rozmerov, viď (Rakovská, 2010)), že proces je
znalostne orientovaný nielen tým, že využíva
explicitné znalosti dané legislatívou, ale vychádza aj
z osobných skúseností a tacitných poznatkov pri
úlohe posúdenia návrhu na invaliditu a na získanie
finančného príspevku na kompenzáciu, ktorú
vykonáva posudkový lekár.
Ďalším modelom je model OM-4 “Znalostné
aktíva”, ktorý ešte detailnejšie popisuje formu,
umiestnenie a časovú vhodnosťou využívania
znalostí a ukazuje ako by sa mohla zlepšiť forma
explicitných znalostí, ich využívania v správnom
čase a so zreteľom na vyššiu kvalitu. Práve kvalita
posudzovania v praxi na ÚPSVaR zaostáva a odvíja
sa len podľa tabuliek uvedených v zákonoch, často
„od stola“ bez adekvátneho prečítania vstupných
údajov, či konzultácie so žiadateľom alebo bez
obhliadky reálnych životných podmienok žiadateľa.
Vyplýva to z nedostatku kvalitných posudkových
lekárov a zamestnancov ochotných robiť obhliadky
životných podmienok. Model OM-4 môže presne
identifikovať problémy, ktoré sú v rámci
posudzovacieho procesu (viď Rakovská, 2010 )
2.2.4 Model posúdenia realizovateľnosti
Model OM-5 „Posúdenie realizovateľnosti“ dáva
obraz o tom, či projekt je realizovateľný a má
predpoklad dobrého ukončenia. V modeli OM-5 sa
odpovedá na sadu preddefinovaných otázok
týkajúcich sa ekonomickej a technickej, či
projektovej realizovateľnosti, pričom navrhuje akcie
na úvod realizácie projektu. V príklade
posudzovania sú v modeli OM-5 výrazné prínosy
pre organizáciu: nehmotné (kvalita a urýchlenie
posudzovania, redukcia množstva administratívnej
práce, úspora času zamestnancov aj občanov,
umožnenie, aby mohli zamestnanci využívať čas na
kontrolné zisťovania priamo u žiadateľov, aktívne
zapojenie sa občanov do procesu riešenia problému,
uvoľnenie zamestnancov na posudzovanie zložitých
prípadov), tak aj hmotné (možnosť znížiť počet
administratívnych pracovníkov a teda šetriť financie
na mzdy, či spotrebe materiálu pri chybách v
písomnostiach).
2.2.5 Modely úloh a modely agentov
Modely úloh a modely agentov (task model,
agent model) sa vypracovávajú postupne pre každú z
úloh modelu OM-3 a každého agenta. Úloha je
vlastne časťou procesu a reprezentuje cieľovoorientovanú
aktivitu, ktorá poskytuje pridanú
hodnotu pre organizáciu, narába so vstupmi a
poskytuje výstupy kontrolovaným spôsobom,
pričom používa zdroje organizácie (Schreiber,
2000). Modely úloh sú špecifikované postupne
atribútmi ako napr. v modeli TM-1 objektami, s
ktorými úloha narába, závislosťami a vzťahmi medzi
jednotlivými úlohami, cieľom úlohy a jej
začlenením v organizácii, či načasovaním, kontrolou
a pod. V modeli TM-2 sa určuje charakter, forma a
prístupnosť znalostí jednotlivých znalostí pri daných
úlohách. Napríklad pri úlohe posudzovania charakter
znalostí je určený tým, že sa využívajú formálne,
rigorózne znalosti (legislatíva), ďalej znalosti
vysoko špecializované v danej doménovej oblasti
(skúsenosť posudzovateľa a pod.) Forma znalostí je
pri posudzovaní písomná alebo elektronická a ťažko
sa vyhľadávajú relevantné informácie, čo je určené
obmedzeným prístupom z hľadiska formy, ale aj
času (zákony sa často modifikujú). Rolu agentov v
posudzovacom procese majú v súčasnosti: žiadateľ,
kontakný zamestnanec oddelenia, posudzovateľ –
posudkový lekár, vedúci oddelenia. Napr. v
modeloch pre posudzovateľa a vedúceho oddelenia
vidno, že oba agenty komunikujú s dvoma
rovnakými zdrojmi (databáza a zdroj zákonov a
interných smerníc UPSVaR) a znalosti vychádzajú z
toho istého zdroja, líšia sa len skúsenostným
kontextom a intuíciou, pričom v praxi sa veľmi
zriedka využívajú skryté znalosti pracovníkov, ktoré
sú budované roky na základe komunikácie so
žiadateľmi a na základe pravidelných kontrol u
žiadateľov. Súčasný stav VS na Slovensku
minimalizuje kontakt so žiadateľom na formálne
úkony a zamestnanci sú natoľko vyťažení, že
kontroly u žiadateľov sú zriedkavosťou.
92
Zavedením automatického posudzovania pomocou
softvérového agenta by sa uvoľnil priestor na
zisťovacie a kontrolné činnosti priamo u žiadateľov.
Navrhované zmeny sa potom premietajú do
súhrnného modelu OTA (organization-task-agent).
Pri analýze jednotlivých procesov správnych konaní
prostredníctvom metodológie CommonKADS v
rôznych oblastiach verejnej správy je možné nájsť a
detailne špecifikovať
 úlohu jednotlivých agentov v procese
správneho konania
 tie úlohy z procesu správneho konania, ktoré
sa dajú čiastočne alebo plne automatizovať a
môžu využívať automatické posudzovanie pre
štandardné prípady
 databázu kmeňových údajov, ktoré sa môžu
vyskytovať vo viacerých procesoch, a ktoré
neovplyvňujú inferencovanie a môžu byť
vyberané zo základného registra obyvateľstva
 špecifické údaje, ktoré ovplyvňujú
inferencovanie a mohli by vytvárať
špecializované databázy (napr. v prípade
sociálnych vecí tzv. medicínsko-sociálna
databáza)
Jednotlivé úlohy sa dajú načrtnúť aj pomocou Usecase
diagramu v závislosti od jednotlivých fáz
tvorby a nasadzovania automatizovaných
systémov, kde vidíme postupne zmenu úlohy
systému. Postupne od role poradného systému sa
dá prejsť k plnej automatizácii, čo je znázornené
na “Obrázku 2” (Rakovská, 2010)
Obrázok 2: Use Case diagram zachytávajúci automatizovaný systém posudzovania
2.3 Koncepčné modely
Koncepčné modely vychádzajú z analytických
modelov, kde organizačný model je dobrým
východiskovým bodom pre vytvorenie znalostnej
mapy a modely úloh a agentov sú dobrým
východiskom pre náčrt využívania poznatkov
(Schreiber, 2000). Napríklad z modelu TM-1, ktorý
špecifikuje úlohu pomocou atribútov je možné
vytvoriť jednotlivé doménové koncepty pre
konkrétne úlohy, ktoré sú uvedné na “Obrázku 3”.
Tvorba doménových konceptov súvisí s tzv.
doménovou schémou a inferenčnou schémou úlohy
posudzovania, ktoré presne vystihujú špecifikáciu
úlohy a charakter usudzovania a je možné ich
modifikovať v prípade, že reálna prax vyžaduje
kombináciu viacerých typov úloh. Základné vzory
inferenčých a doménových schém čitateľ nájde v
(Schreiber, 2000).
93
Obrázok 3: Reprezentácia dvoch centrálnych doménových konceptov pri posudzovaní
Ku koncepčným modulom patrí aj tzv. komunikačný
modul, ktorého úlohou je zachytiť komunikáciu
medzi agentami prostredníctvom transakcií, ktoré
môžu pozostávať zo správ a môžu byť detailne
spracované v špecifikácii výmeny informácií. Proces
tvorby komunikačného modulu je založený na troch
úrovniach:
 všeobecný komunikačný plán, ktorý riadi
dialóg medzi agentami,
 individuálne transakcie, ktoré spájajú dve
úlohy dvoch rôznych agentov,
 špecifikácia výmeny informácií (information
exchange specification), ktoré sa týkajú
internej štruktúry správy transakcie.
Na obecnej úrovni sa vytvára diagram dialógov,
ktorý formuje komunikačný plán. Pre príklad
posudzovania je znázornený na “Obrázku 4”
Obrázok 4: Use Case diagram zachytávajúci automatizovaný systém posudzovania
Od diagramu dialógov sa odvíja tvorba
komunikačného plánu v rámci systému, ľahko
vyjadriteľná prostredníctvom diagramu stavov
(UML) a tvorbou modelu CM-1, ktorý sa navrhuje
pre každú transakciu zvlášť. V úlohe posudzovania v
základnom diagrame stavov sa vyskytujú tri
transakcie: zaradenie požiadavky na posúdenie,
získanie potrebných údajov na posúdenie, posúdenie
(report z rozhodnutia o posúdení). Výstupom
koncepčných modelov je znalostný návrh pre
94
vytvárenie znalostnej bázy alebo tzv. „Knowledge
repositories“, v ktorých sa uchovávajú znalosti
napríklad vo forme jednotlivých posúdených
prípadov a vyznačujú sa práve možnosťou
opätovného využívania pre riešenie podobných úloh.
Vo VS je možné vytvárať znalostné bázy pre
jednotlivé doménové oblasti, čo môže viesť k
vytváraniu doménových ontológií pre jednotlivé
oblasti VS. Koncepčné modely poskytujú všeobecný
základ pre implementačnú úroveň a ich nespornou
výhodou je, že nie sú viazané výlučne na jeden druh
technológie. Navrhovaný konkrétny model
automatizácie procesu VS je možné modifikovať na
podobné posudzovacie úlohy vo VS a jej výstupom
by mal byť systém, s ktorým užívatelia komunikujú
cez webové rozhranie a ich role sú naznačené na
“Obrázku 5”.
Obrázok 5: Schéma práce automatizovaného procesu správneho konania a jeho vstupov
4 ZÁVER
V elektronickej VS sa v súčasnosti využíva hlavne
procesné modelovanie, pretože je základom pre
rozklad procesu na atomické úlohy, ktoré sa dajú
vykonať webovými službami. Webové služby sú
vhodné pre VS, pre ich ľahkú modifikovateľnosť, čo
je potrebné z dôvodu častých legislatívnych zmien
vo VS. Hoci webové služby sú silnými nástrojmi pre
automatizáciu procesov, neumožňujú automatické
vykonávanie činností so znalostnou orientáciou
(posudzovanie, monitorovanie a pod.) Posudzovanie
je kľúčovou úlohou správnych konaní a vychádza z
z platných zákonov Slovenskej republiky, ktoré sa
často menia a tak automatizácia posudzovania môže
priniesť zdanlivo nevýhodu častej modifikácie
noriem posudzovania. Avšak ak modifikácia bázy
znalostí systému bude vykonávaná jedným
expertom, tak úspora času a efektivita práce
ostatných zamestnancov, či relevantnosť a zhodnosť
posudzovania jednotlivých prípadov bude
jednoznačnejšia a efektívnejšia. Už len zavedením
základného modulu automatizácie pre jednoduché
prípady posudzovania vychádzajúce z tabuliek
zákona 447/2008 Z.z. SR bude zjednodušená práca
posudkových lekárov a časová úspora pre občanov
ako žiadateľov o vydanie rozhodnutí a posudkov
bude významná. V súčasnosti proces posudzovania z
príkladu (bez zbierania potrebných údajov) trvá zo
zákona viac ako dva mesiace. Postupnou tvorbou
automatizovaného systému je možné vytvárať bázu
už prípadov, podľa ktorých sa dajú vytvárať
zložitejšie inferenčné schémy a riešiť nové podobné
prípady. Modelovanie automatizácie procesu
posudzovania pre ľudí zo zdravotným postihnutím a
implementovanie takéhoto systému by nielen bolo v
súlade so zvyšovaním sofistikovanosti služieb
egovernemntu na Slovensku, ale uľahčilo a
zjednodušilo by život práve tým, ktorí to v
spoločnosti najviac potrebujú.
95
REFERENCIE
Baldoni, R., Fuligni, S., Mecella, M., Tortorelli, F., 2008.
The Italian e-Government Service Oriented
Architecture. Strategic and Vision and Technical
Solutions. Dostupné na (10.8.2010):
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.
1.1.102.4112
Európska únia, 2009.epractice.eu,dostupné (9.3.2012)na:
http://www.epractice.eu/en/home/
Erl, T., 2009. Servisně orientovaná architektura,
Kompletní pruvodce. Computer Press, Brno
Furdík, K., Hreňo, J., Sabol, T., 2008. Conceptualization
and Semantic Annotation od eGovernment Services in
WSMO. In: Znalosti 2008 Zborník príspevkov 7.
ročníka konferencie. Bratislava, Vyadavateľstvo STU,
Bratislava
Grell, M., Kvietková, A., 2005. Niektoré aspekty
rozhodovacieho procesu vo verejnej správe, In:
Manažment v teórii a praxi 2/2005, on-line odborný
časopis o nových trendoch v manažmente
Ministerstvo financií Slovenskej Repbuliky, 2010.
Informatizácia.sk,. Dostupné (9.3.2012) na:
http://www.informatizacia.sk
McNabb, D.E., 2006. Knowledge Management in the
Public Sector: A Blueprint for Innovation in
Government, M.E. SHarp, London, England, Armonk,
New York Cloth.
Rakovská, E., 2010, Manažment znalostí vo verejnej
správe. Dizertačná práca,
Russell, Stuart J., Norvig, P. 2003, Artificial Intelligence:
A Modern Approach (2nd ed.), Upper Saddle River,
NJ: Prentice Hall.
OPIS-Operačný program Informatizácia spoločnosti, 2007
In: Informatizácia online. Dostupné na (1.3.2012):
http://www.informatizácia.sk
Schreiber, A., et al., 2000. Knowledge Enginering and
Management: the CommonKADS methodology, A
Bradford Book. The MIT Press. London, England.
Zeleznikow, J., 2004. Building Intelligent Legal Decision
Support Systems: Past Practice and Future
Challanges. In: Fulcher, J., Jain, L.C. Applied
Intelligent Systems. Springer-Verlag , Berlin,
Heidelberg, New York.
APPENDIX
Uvedený príklad modelovania je v príspevku
krátený a bližšie je možné sa s ním oboznámiť v
(Rakovská,2010)
96
CURRENT ISSUES OF DISTRIBUTED RESOURCE SHARING
AND PROVISIONING PARADIGM
Libor Sarga
Faculty of Management and Economics, Tomas Bata University in Zlín, nám. T. G. Masaryka 5555, Zlín, Czech Republic
sarga@fame.utb.cz
Abstract: Distributed resource sharing and provisioning paradigm, namely cloud computing, has been seeing gradual
adoption due to total cost of ownership savings, increased productivity, flexibility, geographical
independence when accessing data, mobility, and general tendency towards the “IT as a service” model.
Challenges of migrating software as well as hardware infrastructure to the cloud, data security policies,
uptime guarantees together with economic aspects have, however, emerged as a response to the distributed
nature of the cloud. The article attempts to summarize proposed definitions of cloud computing, explain
differences between cloud and grid computing, and present its issues in face of rising global usage.
Theoretically proposed are also changes which may help facilitate the process of relocating resourceintensive
as well as routine tasks into the cloud.
Keywords: cloud; computing; distributed; challenges; security
1 INTRODUCTION
Cloud computing is first and foremost a concept of
distributed resource management and utilization.
NIST (National Institute of Standards and
Technology) defines it as a “model for enabling
ubiquitous, convenient, on-demand network access
to a shared pool of configurable computing
resources (e.g., networks, servers, storage,
applications, and services) that can be rapidly
provisioned and released with minimal management
effort or service provider interaction.” (Mell &
Granc, 2011) It aims at providing convenient
endpoint access system while not necessitating to
purchase software, platform or physical network
infrastructure, instead outsourcing them from third
parties. The arrangement may beneficially affect
competitive advantage and flexibility but it also
brings about various challenges solutions to which
should be presented.
The rest of the article is organized as follows. In
the second part we summarize definitions of cloud
and grid computing models and point out their
differences due to the terms being frequently used
interchangeably. In the third part issues of currently
existing parallel processing models are scrutinized in
further detail. The fourth part provides theoreticallybased
modifications to the cloud’s functioning along
with possible future application fields.
2 WHAT IS CLOUD COMPUTING
The first challenge cloud computing has to face is
definition, presenting clear and concise delineation
encompassing its features and functional elements.
Buyya et al (2008) define cloud as “a type of
parallel and distributed system consisting of
a collection of interconnected and virtualised
computers that are dynamically provisioned and
presented as one or more unified resources based on
service-level agreements established through
negotiation between the service provider and
consumers.”
Grandison et al (2010) understand it as
a “virtualization of qualified resources”, with
virtualization being “a method, process or system for
providing services to multiple, independent logical
entities that are abstractions of physical resources,
such as storage, networking and computer cycles.”
Foley (2008) provides this explanation: “Cloud
computing is on-demand access to virtualized IT
resources that are housed outside of your own data
center, shared by others, simple to use, paid for via
subscription, and accessed over the Web.”
97
Gartner (2008) explains it as “a style of
computing where massively scalable IT-enabled
capabilities are delivered ‘as a service’ to external
customers using Internet technologies.”
Vaquero et al (2009) summarize proposed
definitions and introduces a new one: “Clouds are
a large pool of easily usable and accessible
virtualized resources (such as hardware,
development platforms and/or services). These
resources can be dynamically reconfigured to adjust
to a variable load (scale), allowing also for an
optimum resource utilization. This pool of resources
is typically exploited by a pay-per-use model in
which guarantees are offered by the Infrastructure
Provider by means of customized SLAs.”
McFedries (2008) recognizes cloud computing
as an extension of personal computers and believes
the time will come “in which not just our data but
even our software resides within the cloud, and we
access everything not only through our PCs but also
cloud-friendly devices, such as smart phones, PDAs,
computing appliances, gaming consoles, even cars.”
Armbrust et al (2009) postulate: “Cloud
Computing refers to both the applications delivered
as services over the Internet and the hardware and
systems software in the datacenters that provide
those services. The services themselves have long
been referred to as Software as a Service (SaaS).
The datacenter hardware and software is what we
call a Cloud.”
Schneider (2008) defines it as a “system of
technologies and services that have commoditized
IT to make it more readily consumable, scalable and
cost-effective for everyone.”
IBM (2009) delimits it as “an all-inclusive
solution in which all computing resources
(hardware, software, networking, storage, and so on)
are provided rapidly to users as demand dictates.”
Foster et al (2008) describes the cloud as “[a]
large-scale distributed computing paradigm that is
driven by economies of scale, in which pool of
abstracted, virtualized, dynamically-scalable,
managed computing power, storage platforms, and
services are delivered on demand to external
customers over the Internet.”
Warrior (2008) defined cloud computing as
“a layer which abstracts a service and applications
by separating them from a physical resource.”
2.1 Grid Computing
To differentiate the cloud from other pervasive
computing models, the definitions of grid computing
will be provided due to it following an identical
distributed resource provisioning pattern as the
cloud with formal representation still not agreed
upon.
The now-defunct NPACI (National Partnership
for Advanced Computational Infrastructure, 2004)
defined grid computing as “an infrastructure that
enabled the integrated, collaborative use of high-end
computers, networks, databases, and scientific
instruments owned and managed by multiple
organizations. Grid applications involve large
amounts of data and/or computing and often require
secure resource sharing across organizational
boundaries, and are thus not easily handled by
today’s Internet and Web infrastructures.”
IBM (2002) provides two definitions of grid
computing: “[T]he ability, using a open set of
standards and protocols, to gain access to
applications and data, processing power, storage
capacity and a vast array of other computing
resources over the Internet. A Grid is a type of
parallel and distributed system that enables sharing,
selection, and aggregation of resources distributed
across ‘multiple’ administrative domains based on
their (resources) availability, capability,
performance, cost, and users’ quality of service
requirements”, and: “Grid Computing can be
described as application processing, distributed
across multiple locations, and interconnected
through a shared network such as the Internet. [It]
enables the sharing and coordination of disparate
resources across both network and organizational
boundaries.”
Plaszczak and Wellner (2006) delimit it as “the
technology that enables resource virtualization, ondemand
provisioning, and service (resource) sharing
between organizations.”
Foster and Kesselman (2004) proposed this
definition: “A computational grid is a hardware and
software infrastructure that provides dependable,
consistent, pervasive, and inexpensive access to
high-end computational abilities.” The authors are
also credited for introducing the term to broader
academic and scientific attention in 1998.
(Stockinger, 2007)
Universal or widely accepted definitions of both
cloud and grid computing don’t exist as of yet.
2.2 Differences between cloud and grid
Myerson (2009) states that to get the cloud to work,
both grid and utility computing together with thin
clients are needed where “[g]rid computing links
disparate computers to form one large infrastructure,
harnessing unused resources… [u]tility computing is
paying for what you use on shared servers like you
pay for a public utility (such as electricity, gas, and
so on).” She further points out cloud computing
evolved from grid computing.
This correlates with Foster et al (2008) who
argue “that Cloud Computing not only overlaps with
98
Grid Computing, it is indeed evolved out of Grid
Computing and relies on Grid Computing as its
backbone and infrastructure support.” Kim (2009)
also believes “[g]rid computing is simply one type
of underlying technologies for implementing cloud
computing.”
Grid computing is by some researchers seen as
an extension of developing concepts (virtualization,
parallelism, multithreading, load balancing,
distributed computing) with cloud computing as
a next stage incorporating technologies such as
service-oriented architecture and dynamic resource
allocation. Apart from these factors the cloud has
significant economic incentives: reduction of
information technology investments, benefiting from
multi-tenancy, flexibility, scalability, lower
infrastructure and maintenance costs.
Grid computing often provides processing power
for large-scale scientific initiatives. Volunteer-based
BOINC’s (Berkeley Open Infrastructure for
Network Computing) average combined processing
power surpasses peak values of the world’s fastest
non-distributed supercomputers. (TOP500, 2011)
3 CURRENT ISSUES
Since 2007 when cloud computing began to emerge,
several challenges have arisen.
3.1 Downtime management
After client's decision to utilize a suitable model
uptime guarantees, factored into a Service level
agreement (SLA) as a part of a Master Service
Agreement (MSA) frequently negotiated in IT, are
of primary concern.
Uptime is a timeframe during which a machine is
operational and provides service up to specifications.
Downtime is a period when a machine is nonoperational
due to corrective or preventive
maintenance windows, system crashes or other
factors. Business operations are not available during
downtime if backup or mirroring are not employed.
Two associated variables are mean time between
failures (MTBF), the predicted time between two
subsequent system failures; and mean downtime
(MDT), the average time the system is non-
operational.
In order to quantify service charges a standard
was devised “[which] describes criteria to
differentiate four classifications of site infrastructure
topology based on increasing level of redundant
capacity components and distribution paths.”
(Turner et al, 2009) Each of the four groups
guarantees increased percentage-measured uptime
availability than the previous one, thus forming
a comprehensive framework.
Every tier is labeled according to the quality of
service and a set of 15 distinct parameters (staff, site
availability, months to implement) to be taken into
consideration (Benson, 2006).
Uptime guarantees are closely related to business
operations continuity. As some corporations opt in
for transferring their operations (sales, Customer
Relationship Management, Supply Chain
Management) into distributed processing
environment, downtime minimization is essential.
Availability of business functions must be assured
by means of SLA or MSA with supplemental
corporate contingency, disaster recovery, and risk
management policies in place.
3.2 Security and privacy
Perceived on the outside as homogeneous, cloud’s
clients don’t have virtual access to instances outside
their privacy zones and leaks are thus largely
mitigated. However, the cloud leaser operating the
infrastructure where data are physically stored may
intercept, copy or modify them.
Itani et al (2009) propose Privacy as a Service
(PasS) which introduces a cryptographic
coprocessor, “[a] small hardware card that interfaces
with a main computer… [in] the tamper-proof casing
that encloses it and makes it resist physical attacks…
[which] should reset the internal state of the
coprocessor… upon detecting any suspicious
physical activity on the coprocessor hardware.”
Distribution of such devices, each installed on
a physical server running a Virtual Machine (VM),
is to be carried out by an independent, both clientand
leaser-trusted third party.
Kong (2010) compartmentalizes running guest
VMs into trusted, untrusted, and protected parts with
all of them relying on a hypervisor. Also proposed is
memory isolation scheme where all VMs and even
modules controlled by the trusted part are strictly
able to access only allocated memory space.
Angin et al (2010) introduce identity
management using entity-centric approach. An
entity sends encrypted personally identifiable
information to the service provider, preventing
collection of the plaintext and identity theft. This is
called an active bundle, a container with a payload
of sensitive data, metadata (provenance, integrity
check, access control etc.), and a VM controlling the
program code enclosed within. Other authentication
forms include virtual tokens (username, full name,
address), privacy-preserving anonymous credentials
99
together with trusted electronic identity services
(OpenID).
Security and privacy remains a downside for
many companies, with 74.6 % out of 244 recently
surveyed managers citing them as their main source
of concern. (Zhou et al, 2010)
3.3 Economics
Economic concerns in case cloud computing
provider ceases to function were raised. Data
retrieval, financial costs of transferring company’s
online presence to another site, and inaccessibility
periods are realistic estimation. To minimize the
economic impacts it is recommended to check the
provider’s financial statements, back up data located
in the cloud regularly, have excess capacities ready
at different locations, and prepare for application
portability. (Scheier, 2009)
A recent study aimed at small-, medium-, and
large-size companies researched whether purchasing
local data storage capacities (hard disk drives,
HDDs) is economically justifiable in comparison
with storage leasing offered by cloud computing. It
took into account multiple factors such as power
consumption or progressive mechanical parts’
degradation. (Walker et al, 2010) Apart from the
results, the study concluded the latency in the cloud
is not zero, therefore different storage locations are
not homogeneous in terms of service quality which
may incur additional costs.
Financial savings stand out among the cloud's
features as a result of infrastructure outsourcing,
lower maintenance and staffing expenditures, and
decreased costs of associated services. Cloud service
providers need to make a transition to the new
business model where products are not marketed as
goods but services. (Olsen, 2006)
4 PROPOSED CHANGES
Companies, governments, and individuals are
gradually starting to accept cloud computing as
a virtualized, on-demand, economically feasible
resource provisioning model. The trend, however,
will make isolated changes to the underlying
technology increasingly difficult as efforts call for
standardization.
One of the cloud’s features is to appear as
a single space access to which is possible from any
device supporting respective protocols. As the
latency is not zero, though, it may be beneficial to
provide users with an option to choose a data center
to interact with during sessions as compared to
automatic, best-match algorithmic selection.
Standard users should still have the ability to let the
protocol determine optimum access vector.
Conversely, power users would choose it
individually which may resolve problems when
selecting a data center based on IP address detection
while behind a proxy server in a geographically
separate location. Implementation of the
functionality is not uniform among different cloud
vendors. Expanding the number of endpoints and
virtualized capacities is crucial.
The idea of a unifying platform not unlike the
Internet has already been proposed for the cloud
based on pay-per-use pricing model. Intercloud
assures interoperability in situations where data in
a cloud center explicitly requests data located in
another one. (Bernstein et al, 2009)
5 CONCLUSION
Cloud architecture propagates to many diverse areas.
Government and municipal administrations may
benefit from it when employees are scattered in
multiple locations. However, cloud providers have
to assure compliance with legislation and
requirements of the end users. Military deployment
is also a possibility due to increase in wireless access
points. Understandably, data security is in this case
a pivotal issue to address.
Green cloud computing will increasingly
proliferate as environmental and sustainability
concerns along with carbon footprint reduction
efforts drive companies to invest in and seek to
certify their business operations as communityconscious.
Clouds utilize data centers with load
balancing algorithms which distribute processing
queues across multiple units to optimize resource
utilization and minimize response times. While the
centers utilize resources which would not be
consumed if cloud did not expand, virtualization
shows promise in energy reduction if software tools
are able to maximize the advantages it offers.
Future of the cloud is ever-changing as it came
into prominence relatively recently. Research,
testing, and academic―industry cooperation may
shape it to best serve the needs of modern society
and science.
ACKNOWLEDGEMENTS
The work was supported by the Project The
Innovation of follow up master's programmes at the
Faculty of Management and Economics, Tomas Bata
University in Zlín, focusing on increasing the
100
employability of graduates in the labor market, OP
VK CZ.1.07/2.2.00/07.0361.
REFERENCES
Angin, P. et al. (2010) “An Entity-centric Approach for
Privacy and Identity Management in Cloud
Computing”, 2010 29th IEEE International
Symposium on Reliable Distributed Systems,
November 2, 2010, Delhi, India.
Benson. T. (2006) “TIA-942: Data Center Standards
Overview”, ADC Telecommunications, Minneapolis,
Minnesota. Available at: <http://www.adc.com/
Attachment/1270711929361/102264AE.pdf>
[Accessed 20 February 2012].
Bernstein, D. et al (2009) “Blueprint for the Intercloud Protocols
and Formats for Cloud Computing
Interoperability”, 2009 4th International Conference
on Internet and Web Applications and Services (ICIW
'09), May 24-28, 2009, Venice/Mestre, Italy.
Buyya, R., Yeo, C.S., and Venugopal, S. (2008) “MarketOriented
Cloud Computing: Vision, Hype, and Reality
for Delivering IT Services as Computing Utilities”
10th IEEE/ACM International Symposium on Cluster,
Cloud, and Grid Computing (CCGrid 2010), May 17-
20, 2010, Melbourne, Australia.
Foley, J. (2008) “A Definition of Cloud Computing”,
[online], InformationWeek. Available at:
<http://www.informationweek.com/cloud-
computing/blog/archives/2008/09/a_definition_of.html
> [Accessed 20 February 2012].
Foster, I., and Kesselman, C. (2004) The Grid 2: Blueprint
for a New Computing Infrastructure, 2nd edition,
Amsterdam, Elsevier.
Foster, I., Zhao, Y., Raicu, I., and Lu, S. (2008) “Cloud
Computing and Grid Computing 360-Degree
Compared”, 2008 Grid Computing Environment
Workshop (GCE ’08), November 12-16, 2008, Austin,
Texas.
Grandison, T., Maximilien, E.M., Thorpe, S., and Alba, A.
(2010) “Towards a Formal Definition of a Computing
Cloud”, 2010 6th World Congress on Services
(SERVICES-1), July 5-10, 2010, Miami, Florida.
IBM. (2002) “IBM Solutions Grid for Business Partners:
Helping IBM Business Partners to Grid-enable
applications for the next phase of e-business on
demand”, [online], IBM, Armonk, New York.
Available at: <http://joung.im.ntu.edu.tw/teaching/
distributed_systems/documents/IBM_grid_wp.pdf>
[Accessed 20 February 2012].
Itani. W., Kayssi, A., and Chehab, (2009) A. “Privacy as a
Service: Privacy-Aware Data Storage and Processing
in the Cloud Computing Architectures”, 2009 8th
International Conference on Dependable, Autonomic
and Secure Computing (DASC 2009), December 12-
14, 2009, Chengdu, China.
Kim, W. (2009) “Cloud Computing: Today and
Tomorrow”, [online], Sungkyunkwan University,
Suwon, South Korea. Available at:
<http://www.jot.fm/issues/issue_2009_01/column4/>
[Accessed 20 February 2012].
Kong, J. (2010) “A practical approach to improve the data
privacy on virtual machines”, 2010 10th IEEE
International Conference on Computer and
Information Technology (CIT 2010), June 29-July 1,
2010, Bradford, United Kingdom.
McFedries, P. (2008) “The Cloud is the Computer”,
[online], IEEE Spectrum. Available at:
<http://spectrum.ieee.org/computing/hardware/thecloud-is-the-computer>
[Accessed 20 February 2012].
Mell, P., and Grance, T. (2011) “The NIST Definition of
Cloud Computing (Draft). Recommendations of the
National Institute for Standards and Technology”,
[online], NIST,
http://csrc.nist.gov/publications/drafts/800-145/Draft-
SP-800-145_cloud-definition.pdf.
Myerson, J. (2009) “Cloud computing versus grid
computing: Service types, similarities and differences,
and things to consider”, [online], IBM, Armonk, New
York. Available at: <http://www.ibm.com/
developerworks/web/library/wa-cloudgrid/>
[Accessed 20 February 2012].
NPACI. (2004) “National Partnership for Advanced
Computational Infrastructure: Archives”, [online],
NPACI, San Diego, California. Available at:
<http://npacigrid.npaci.edu/terminology.html>
[Accessed 20 February 2012].
Plaszczak, P., and Wellner, R. (2006) Grid Computing:
The Savvy Manager’s Guide, Elsevier, Amsterdam.
Olsen, E.R. (2006) “Transitioning to Software as a
Service: Realigning Software Engineering Practices
with the New Business Model”, IEEE International
Conference on Service Operations and Logistics, and
Informatics, 2006 (SOLI '06), June 21-23, 2006,
Shanghai, China.
Scheier, R.L. (2009) “What to do if your cloud provider
disappears”, [online], InfoWorld, San Francisco,
California. Available at: <http://www.infoworld.com/
d/cloud-computing/what-do-if-your-cloud-providerdisappears-508>
[Accessed 20 February 2012].
Schneider, S. (2008) “Cloud Computing Definition”,
[online], Hyperic, Palo Alto, California. Available at:
<http://blog.hyperic.com/cloud-computingdefinition/>
[Accessed 20 February 2012].
Stockinger, H. (2007) “Defining the grid: a snapshot of the
current view”, The Journal of Supercomputing, Vol.
42, No. 1, pp. 3-17.
TOP500 (2011). “TOP500 List – November 2011 (1-
100)”, [online], TOP500 Supercomputing Sites.
Available at: <http://www.top500.org/list/2011/
11/100> [Accessed 20 February 2012].
Turner, W. P., Seader, J. H., and Renaud, W. E. (2009)
“Data Center Site Infrastructure Tier Standard:
Topology”, Uptime Institute, Santa Fe, New Mexico.
Available at:
<http://professionalservices.uptimeinstitute.com/UIPS
_PDF/TierStandard.pdf> [Accessed 20 February
2012].
101
Vaquero, L.M., Rodero-Merino, L., Caceres, J. and
Linder, M. (2009) “A break in the clouds: towards a
cloud definition”, ACM SIGCOMM Computer
Communication Review, Vol. 39, No. 1, January, pp.
50-55.
Walker, E., Brisken, W., and Romney, J. (2010) “To
Lease or not to Lease from Storage Clouds”, IEEE
Computer, Vol. 43, No. 4, April, pp. 44-50.
Warrior, P., O’Reilly, T., and Robinson, S. (2008) “Cloud
Computing: The Future Web”, [online], Web 2.0
Summit 2008, November 5-7, 2008, San Francisco,
California. Available at:
<http://www.web2summit.com/web2008/public/sched
ule/detail/6238> [Accessed 20 February 2012].
Zhou, M. et al. (2010) “Security and Privacy in Cloud
Computing: A Survey”, 2010 Sixth International
Conference on Semantics, Knowledge and Grids,
November 1-3, 2010, Ningbo, China.
102
MODELING TEMPORARY INTERRUPTION OF A PROCESS
Oleg Svatoš
Department of Information Technologies, University of Economics, W.Churchill sqr., Prague,Czech Republic
svatoso@vse.cz
Abstract: This work focuses on difficulties an analyst encounters when modelling suspension and continuation of a
process in contemporary process modelling languages. As a basis there is introduced general lifecycle of an
activity which is then compared to activity lifecycles supported by individual process modelling languages.
The comparison shows that the contemporary process modelling languages cover the defined general
lifecycle of an activity only partially. There are picked two popular process modelling languages and there
is modelled real world example, which reviews how the modelling languages can get along with their lack
of native support of suspension and continuation of an activity. Upon the unsatisfying results of the
contemporary process modelling languages in the modelled example, there is presented a new process
modelling language which, as demonstrated, is capable of capturing suspension and continuation of an
activity in much simpler and precise way.
Keywords: business process modelling; activity lifecycle; process modelling language
1 INTRODUCTION
Temporary interruption of a process, at which we
can look as suspension and continuation of a
process, is a common event in business processes
especially in those that are bound by some
regulation and which compliance with the regulation
is enforced. In most cases there is a main process
which is delivering the intended output and there are
several parallel ones that check if the main process is
going according the regulation (rules). If not, one of
the common approaches, to bring it back to the state
compliant with the regulation, is to suspend it, sort
things out and then let it continue.
Good examples are processes regulated by the
Administrative Procedure Code Act N. 500/2004
Coll. (Czech Republic, 2004), which defines the
general rules and tools for administrative
proceedings including conditions when a proceeding
has to be suspended and when it can be continued.
This regulation has to be applied in all types of
proceedings the state administration performs.
For instance it is implemented in the building
permit proceedings, which is also regulated by the
Building Act N. 183/2006 Coll. (Czech Republic,
2006) bringing further detail into conditions for
suspension and continuation of the proceedings.
The building law in addition brings rules and tools
for building activity regulation including possibility
to order suspension of all construction activities until
the compliance with regulations is solved. There is
specified under which conditions is the suspension
optional (office decision) or obligatory.
Similar example is the Civil Procedure Code
(Czech Republic, 1963) which defines when should
be the court proceedings suspended. In addition the
courts themselves have the power to order
suspension or continuation of a process/activity.
Suspension can be found in commercial business
too. For example (according to the contract
provisions) client can suspend paying for his
mortgage (Komerční Banka, 2011) for some time or
paying to his pension fund (Czech Republic, 1994).
These are no exceptions, just regular options the
client has.
When we talk about suspension and continuation
of a process by the same token we can talk about
suspension and continuation of an activity since in
the process modelling, due to the composite nature
of processes (Řepa, 2012), a process is either
complex activity with an explicit sub-process, which
may consist from further detailed processes, or an
atomic activity with an implicit or non-existent sub-
process.
Suspension and continuation of an activity are
states an activity may go through its life. There are,
103
of course, more states an activity may go through
and these are captured in activity lifecycle diagram.
2 ACTIVITY LIFECYCLE
Activity lifecycle can be captured by a state
transition diagram (STD) (Yourdon, 2006).
Probably the most detailed activity lifecycle
analysis we can find in (Weske, 2007). Weske in his
work analyses lifecycle of an activity in an
execution environment.
Figure 1: Technical Activity Lifecycle (Weske, 2007).
Resulting diagram (Figure 1) presents activity
lifecycle of a technical activity which depicts the
states and possible transitions a technical activity
may go through in its life.
2.1 Activity Lifecycle in Contemporary
Process Modelling Languages
Activity lifecycle diagram as in Figure 1 can be
outlined for each business process modelling
language, describing their point of view at activity
lifecycle. We will outline the activity lifecycle
diagrams for the two most popular process
modelling languages (Becker, Breuker, Weiß, &
Winkelmann, 2010).
Figure 2: EPC Function Lifecycle.
In EPC (IDS Scheer AG, 2010) are activities
called functions. Figure 2 describes the lifecycle of
EPC’s function.
In BPMN (Object Management Group, 2011) are
activities called tasks. Figure 3 describes the
lifecycle of BPMN’s task.
Figure 3: BPMN Task Lifecycle.
Activity states reasonably differ when comparing
the defined technical activity lifecycle (Figure 1) and
the lifecycle diagram of EPC’s activity (Figure 2) or
BPMN’s activity (Figure 3). What is missing is the
not started stage with all its states and the
suspended, undone and skipped states from further
stages. Unlike the BPMN the EPC is also missing
support of the cancelled state.
3 REAL WORLD EXAMPLE
The lack of native support of all activity states does
not necessarily mean that the process modelling
languages cannot capture these states. It may just
require more effort and giving up on accuracy and
simplicity. How this can be done and what it
requires in case of suspension and continuation of an
activity, we will discuss over an example based on
real world process. This analysis is not biased by the
topic of the modelled example since the general
problems and ways of capturing of activity states are
independent on the sector the process is part of.
Our example focuses on regulation of
construction realization activity (the building
construction process) based on the Building Act N.
183/2006 Coll. (Czech Republic, 2006.).
Conformance of the construction activity with the
regulation is evaluated by the building office, which
has the power to order a suspension of an activity if
the activity violates the regulation. The building
office checks the construction realization activity’s
compliance with the regulations through on-site
inspections at the construction site.
We will recognize four different events that may
be the reason for starting scheduling of the on-site
104
inspection: when the construction realization has
started or the building permit is issued or the
construction realization activity is continued after it
was suspended for some time or when the inspection
does not find anything what would require
suspension of the construction and so there can be
scheduled next inspection.
When the inspection scheduling is finished there
is set time when the inspection will take place. The
inspection starts at the scheduled time and when
finished there can be issued a discontinuation of
works order or, if the inspection does not find
anything that is in conflict with the regulations, the
construction realization activity may go on
uninterrupted and the inspection is scheduled again.
If the building office decides after the inspection
that there are required necessary construction
modifications to be done or differences between the
plan and the actual realization need to be approved,
the construction realization itself is suspended. This
is defined in the Building Act N. 183/2006 Coll. §
134 (Czech Republic, 2006).
When there is issued discontinuation of works
order, the construction realization activity is
suspended. There are also defined conditions for
continuation in the discontinuation order, which
have to be addressed by the process of defects
rectification. When they are fulfilled, the
construction realization may go on.
3.1 Model in EPC
Figure 4: Defects Rectification in EPC.
Figure 5: Construction Realization Sub-Process in EPC.
Figure 4 and Figure 5 capture the example using
the EPC.
Suspension and continuation of an activity is not
natively supported by the EPC, instead we have to
help ourselves with general events that should have
an effect on the running Construction Realization
activity. This effect has to be incorporated by
implementing it in the Construction Realization
activity sub-process (Figure 5).
The capturing of suspending and continuing by a
sub-process is not precise since the suspend and
continue events may occur while any of Activity 1..n
is running. Trying to make it more precise would
force us to model sub-processes of Activities 1..n
and so on. That is not a feasible way since even at
this level the sub-process model is too complicated.
3.2 Model in BPMN
The BPMN does not have specific construction
for activity states suspended and continued;
therefore we have to help ourselves with general
events (in this case we used the message events). As
we can see in in Figure 6 and Figure 7 this
construction is not perfect.
The capturing of the suspension and continuation
is not precise as it may occur anytime during the
Construction Realization performance. This forces
us in BPMN to model the individual activities
contained in the Construction Realization subprocess
(Figure 7). Here we face the same problem
105
as before since the suspend and continue events may
occur while any of Activity 1..n is being performed.
Trying to make it more precise would force us to
model sub-processes of Activities 1..n and so on.
That is not a feasible way since even at this level it
makes the sub-process model too complicated.
Figure 6: Defects Rectification in BPMN.
Figure 7: Construction Realization Sub-Process in BPMN.
3.3 Example Conclusions
The suspending and continuing construction
realization example proved to be troublesome. None
of the two process modelling languages, we model
the example in, supports these activity states
natively and therefore there had to be workarounds
implemented. The solution presented for each
modelling language is not perfect. Besides it creates
an enormous overhead in the model, they also do not
capture the substance of suspending and resuming
correctly. It is not possible to suspend an activity
immediately when the event, which is the cause of
the suspension, occurs but the suspension has to wait
until sub-activity of the modelled activity finishes
and the decision about the suspension can be made.
4 PROCESS STATE DIAGRAM
The problems described in Chapter 3.3 can be
overcome by modelling in process state diagram
(PSD) – a process state oriented modelling language
proposed in (Svatoš, 2011).
The goal of PSD is to be as simple to understand
as the EPC is and yet to be powerful enough to be
able to capture clearly all the process events and
states. This language is developed as process
modelling language for reengineering and its main
purpose is the description (Mayer, Menzel, Painter,
& Dewitte, 1995) of modelled process, not its
execution.
PSD recognizes three types of process events and
states: activity related, object related and time limit
or point related.
Time limit and time point have defined in PSD
their standardized lifecycles (Figure 8).
Figure 8: PSD Time Point and Limit Lifecycles.
Object lifecycle is unique to each type of an
object and situation and so there is no standard
lifecycle. These have to be defined for each
modelling case.
Activity lifecycle is defined in PSD on basis of
the Figure 1 and there is introduced a lifecycle of a
business activity which is captured in Figure 9.
Most of the changes in comparison to Figure 1
are done only in terminology, but there are some
changes in structure done too. The init state was
removed since it is valid only in computer software.
In addition there is no not running state
generalization as it is no longer necessary, since the
suspended state is now together with running state
(active) detail of the state performed. Active state
106
differentiates whether the activity was started or
continued. Performable and not performable states
are just renamed ready and disabled states. The
generalizing closed state was removed since it has
no added value for this lifecycle diagram. Last
change is possibility to change from state suspended
to any of finished states, since outside technical
world it is not necessary to wait for an activity to
become active in order to cancel it or finish it
otherwise.
Figure 9: PSD Activity Lifecycle.
Sequences of process states are in PSD captured
by precedence links. Precedence link depicts what
combination of process states precedes the
subsequent state. The subsequent process state
occurs when all the conditions of the precedence
link are fulfilled.
Precedence link is represented by an oriented
graph where nodes are forks, conditions and a final
node represented by a goal process state (subsequent
state). The conditions are logical expressions, which
are represented by an oriented graph where nodes
are joins and process states (representing state
conditions). Starting nodes and the goal node can be
only process states.
There are two types of forks.
Exclusive fork represents selection of one
precedence link, which will be further evaluated, out
of several possible precedence links based on
evaluation of condition of each outgoing precedence
link, which is represented by a first join next to the
exclusive fork. Each outgoing link has to have a
condition next to the exclusive fork with one
exception. There can be one outgoing link without a
condition which would represent precedence link
that would be activated in case all conditions of the
other precedence links are evaluated as false.
Parallel fork represents split at the end of
common part of conditions for several precedence
links into individual precedence links.
There are three types of logical joins: AND, OR
and XOR.
4.1 PSD Notation
Figure 10 presents all elements of PSD. Notation is
based on EPC modelling language since it is very
close to the nature of PSD and this also allows us to
use the extended set of business oriented elements
used in eEPC (IDS Scheer AG, 2010) like
organization, application system etc. within the PSD
models.
Figure 10: PSD Elements.
Figure 11 presents the most common sequence
flow in all process modelling languages. The
explicitness of states allows the PSD to use
precedence links for other sequences then just
accomplished ->started.
Figure 11: PSD Simple Precedence Link.
4.2 Real Example Modelled in PSD
Figure 12 captures the example using the PSD.
Suspending and continuing an activity is in PSD a
simple operation. There is also captured very clearly
the relation of the continued and suspended states to
the Construction Realization activity. This solution
does not suffer from necessity to model further subprocesses
in order to be able to capture the
possibility of an activity being suspended or
continued and it also captures the fact that
suspension and continuation can happen anytime
while the Construction Realization activity is active.
107
Figure 12: Defects Rectification in PSD.
5 CONCLUSIONS
In this work we have shown the issues the analyst
encounters when modelling suspension and
continuation of a process and provided solution,
which can help to remove these issues.
We have started with activity lifecycle analysis
on basis of research of prof. Weske and the analysis
of two widely used process modelling languages,
which show that activity lifecycle is in reality much
more complex than the contemporary process
modelling languages think of them. For this reason
we have focused on defining of a real world example
focused on process suspension and continuation and
capturing it in the two widely used process
modelling languages in order to analyse how they
can substitute their lack of complete activity
lifecycle support.
The example illustrates in the models that there
are difficulties that make capturing suspension and
continuation of a process hard.
The not native support of the suspension was
partially solved by workarounds, but at the same
time every workaround produces overhead that
makes the model more complicated – it is not only a
problem of number of entities and relations but also
usage of sub-processes, which are sometimes due to
activity complexity almost impossible to capture.
Decomposition of unstructured activities or very
complex activities forces the analysts to go into far
greater detail just for capturing situation that could
be captured at the higher detail level that is
appropriate for the situation description. And yet
capturing such situations like that an activity can be
suspended anytime remains beyond expressive
power of the contemporary process modelling
languages.
As the solution to the difficulties presented
above we have presented the process state diagram
(PSD), which provides the ability to capture the
whole range of activity states defined in this work.
We illustrate the capabilities of PSD by
modelling the example and discussing the
advantages the PSD brings. There are no
workarounds necessary and the level of detail is
driven by the analyst needs and not by the process
modelling language constructions.
REFERENCES
Becker, J., Breuker, D., Weiß, D., & Winkelmann, A.
(2010). Exploring the Status Quo of Business Process
Modelling Languages in the Banking Sector. In ACIS
2010.
Czech Republic. (1963). Civil Procedure Code. In
Collection of Laws of the Czech Republic. Part 56.
Czech Republic. (1994). Act No. 42/1994, on Statecontributory
supplementary pension insurance. In
Collection of Laws of the Czech Republic. Part 14.
Czech Republic. (2004). Act 500 of June 24, 2004 on
Administrative Procedure Code. In Collection of Laws
of the Czech Republic. Part 174.
Czech Republic. (2006). Act 183 of 14th March 2006 on
town and country planning and building code
(Building Act). In Collection of Laws of the Czech
Republic. Part 63.
IDS Scheer AG. (2010). ARSI Method: ARIS Platform
Version 7.1 – Service Release 8. IDS Scheer AG.
Komerční Banka. (2011). Flexible Mortgage [Online],
Available: http://www.kb.cz/en/people/individuals/
flexible-mortgage.shtml [20th
Dec 2011].
Mayer, R. J., Menzel, C. P., Painter, M. K., & Dewitte, P.
S. (1995). Information Integration For Concurrent
Engineering (IICE) IDEF3 Process Description
Capture Method Report.
Object Management Group. (2011). Business Process
Model and Notation (BPMN) Specification Version
2.0.
Řepa, V. (2012). Information Modeling of Organizations.
Bruckner.
Svatoš, O. (2011). Business Process Modeling: Process
Events and States. Praha: VŠE-FIS.
Weske, M. (2007). Business Process Management:
Concepts, Languages, Architectures. Springer.
Yourdon, E. (2006). Just Enough Structured Analysis
[Online],Available:
http://www.yourdon.com/jesa/jesa.php [25th
Jul 2011].
108
POLOHA MOBILNÍHO ZAŘÍZENÍ V BUDOVĚ JAKO PRVOTNÍ
ODHAD ITERAČNÍCH METOD ROZŠÍŘENÉ REALITY
Jan Štafa
Fakulta elektrotechniky a informatiky, Univerzita Pardubice, Studentská 95, 530 02 Pardubice
jan.stafa@student.upce.cz
Abstrakt: Rozšířenost mobilních zařízení v dnešní době umožňuje jejich široké použití v oblasti rozšířené reality.
Využití této rozšířené reality nalezneme v dopravě, stavebnictví nebo i ve volnočasových aktivitách.
Rozšířenou realitou rozumíme zobrazení dodatečných informací v určitém obrazu na základě dat z okolního
prostředí. Článek se zabývá možnostmi určování polohy v budově pomocí bezdrátových sítí a to konkrétně
pomocí Wi-Fi sítě. Dále je ukázána možnost využití této technologie pro poskytnutí počátečního odhadu
iteračních metod rozšířené reality. Hlavním obsahem článku je zpřesnění určení polohy uvnitř budovy a
následné propojení s mobilní rozšířenou realitou čímž je vytvořena unikátní platforma.
Klíčová slova: Rozšířená realita; Určení polohy; Mobilní zařízení; Detekce obrazu
5. ÚVOD
Široká dostupnost mobilních zařízení v dnešní době
umožňuje jejich široké použití v oblasti rozšířené
reality. Využití této rozšířené reality nalezneme
v dopravě, stavebnictví či i v oblasti volnočasové
činnosti. Rozšířená realita, kdy do obrazu
zprostředkovaného uživateli, zobrazujeme další
dodatečné informace na základě informací
z okolního prostředí, je zejména v oblasti mobilních
zařízení na prudkém vzestupu a těší se velkému
zájmu. Algoritmů, jakým způsobem vykreslovat
dodatečné informace, je velké množství. Jedná se
například o iterační metody vykreslování síťového
modelu do obrazu mobilního zařízení při pohledu
skrz toto zařízení na určitý předmět. Tyto iterační
metody potřebují pro konvergování ke správnému
výsledku vhodný počáteční odhad (initial pose).
Tento odhad lze například získat z polohy natočení
mobilního zařízení, jak v budově, tak i v otevřeném
prostoru. Informace o natočení mobilního zařízení je
předávána z vestavěného kompasu, který je obsažen
ve všech „chytrých“ mobilních zařízeních, které jsou
na trhu dostupná.
K určení polohy mobilního zařízení můžeme
využít několik způsobů. Základním a
nejrozšířenějším je využití lokace pomocí
Globálního polohovacího systému (dále GPS). Tato
technologie však není dostupná uvnitř budov.
Nicméně v otevřeném prostoru poskytuje velice
dobré výsledky. Další možností je využití polohy
pomocí bezdrátových Wi-Fi sítí. Polohu pak lze
určovat jak ve venkovních prostorech (například
i z veřejně dostupných access pointů), tak uvnitř
budovy ze soukromé sítě access pointů (dále AP).
Tento článek se zabývá možnostmi určování polohy
v budově pomocí bezdrátových sítí a to konkrétně
pomocí wifi sítě. Dále je ukázána možnost využití
této technologie pro poskytnutí počátečního odhadu
iteračních metod rozšířené reality. Je zdůrazněna
možnost propojení určení polohy a rozšířené reality
v praxi. Dále je diskutována možnost zpřesňování
výsledku ke zjištění polohy mobilního zařízení
uvnitř budov.
Poziční systém uvnitř budov založený na měření
signálu z Wi-Fi přístupových bodů poskytuje pro
využití v rozšířené realitě dostatečnou přesnost (2‒3
metry), aby do obrazu byl promítán kontextový
model a data bez nutnosti použití značek. Tyto
technologie dohromady umožňují kvalitní
vykreslování informací v reálném čase
a s dostatečnou přesností, aby informace nebyly
zkresleny (Cho S. Y., 2010).
6. METODA ZJIŠTĚNÍ POLOHY
Zjistit polohu mobilního zařízení je ve venkovním
prostředí relativně snadné. Můžeme s úspěchem
využít k určení souřadnic GPS. Moderní mobilní
109
zařízení na trhu jsou většinou vybaveny GPS
modulem, který umožňuje vypočítat polohu
(souřadnice v systému WGS 84) s pomocí signálu
z vesmírných družic. Bohužel signál GPS není
dostupný v uzavřených prostorách, jako jsou chodby
budov, výstavní síně, galerie, muzea a podobně. Na
těchto místech lze velmi užitečně využít rozšířenou
realitu ve spojení s určováním polohy pomocí Wi-Fi
AP. Nicméně je zde možnost získat souřadnice
s pomocí signálu bezdrátové sítě, která bude
v budově dopředu nainstalována (Kawaguchi
Nobuo, 2009).
Jak již bylo řečeno v úvodu, pro konvergování
iteračních metod je důležitý prvotní odhad.
Souřadnice polohy mobilního zařízení jsou důležité,
aby bylo možno zjistit, kde se uživatel nachází, a
k jakým objektům zájmu je nejblíže. Natočení
získané z kompasu mobilního zařízení pak určuje
směr, jakým se uživatel dívá, a tím je možno zaměřit
správný objekt, který bude doplněn o kontextové
informace, jako je například popis objektu, jeho
síťový model a podobně. Souřadnice je důležité
získat s přesností okolo 2 metrů. Proto je nutné
v budově zřídit hustou síť AP. V ideálním případě
do každého rohu místnosti jeden, což v praxi není
z technických a finančních důvodů možné. Záleží
tedy na plánu budovy a členitosti jednotlivých
místností, ve kterých se objekty zájmu nacházejí.
Existují dvě hlavní metody užívané k zjištění
polohy mobilních zařízení v budově. První se
nazývá metoda modelování signálu a další metodou
je metoda otisku prstu (Fingerprint metoda) (Bal M.,
2010).
Metoda otisku prstu pracuje ve dvou fázích.
První fáze je operační (off-line fáze) a druhou fází je
fáze vyhodnocování souřadnic v reálném čase (realtime
fáze). Operační fáze, nebo také fáze příprav,
zahrnuje strategické rozmístění bezdrátových AP.
Dále pak se proměřuje síla signálu z těchto AP ve
všech místech, kde se bude uživatel s mobilním
zařízením pohybovat. Data z těchto měření jsou
spolu se souřadnicemi jednotlivých proměřených
míst uložena v databázi (tzv. Fingerprint database).
Je důležité předejít problémům způsobeným
rušením signálu, jako jsou například procházející
osoby. Proto je nutné sběr těchto dat provést v době,
kdy se v budově nachází minimum osob. Vhodné je
také provést více měření v různých směrech a
zprůměrované výsledky uložit do databáze. Reálné
souřadnice mobilního zařízení jsou pak následně
počítány během fáze reálného času. Během
experimentálních měření bylo dosaženo přesnosti
měření souřadnic 2–3 metrů.
Pokud se poloha AP nebo objekty zájmu změní,
je nutné vyhodnotit celý prostor znova a to může být
nákladné. Tento nedostatek řeší metoda modelování
signálu. Při níž je však důležitá znalost plánu
budovy. Metoda modelování signálu je vhodná pro
nízkonákladová řešení a je méně náročná na
případnou údržbu databáze. Dále již potřebujeme
pouze znát souřadnice bezdrátových přístupových
bodů. Mapa signálů je následně vypočítána na
základě empirického modelu ztráty signálu při
průchodu skrz překážku (například zeď). Tato
metoda zajistí dostatečnou přesnost určených
souřadnic pouze v případě, kdy signál neprochází
množstvím překážek. Tato metoda je proto reálně
použitelná v otevřených vnitřních prostorách, jako
jsou haly nebo dlouhé chodby.
Během konstrukce sítě přístupových bodů je
nutné vybírat zařízení s dostatečným a stabilním
signálem, aby bylo možno zajistit co nejpřesnější
zjištění souřadnic (Ladd A. M., 2002).
Vhodnou metodou pro nasazení v reálném
prostředí, tedy metodu prvotního odhadu, se ukázala
být metoda otisku prstu. Prvním krokem při realizaci
získání souřadnic touto metodou je proměření
signálu z přístupového bodu ze všech míst zájmu.
Dalším krokem je určení prostorových souřadnic (X
a Y) oblasti zájmu na základě plánu budovy.
Z těchto měření můžeme vytvořit databázi otisků
signálu společně se souřadnicemi (Obrázek 1).
Tato databáze obsahuje identifikační číslo
daného přístupového bodu a sílu naměřeného
signálu dané oblasti zájmu. V reálném prostředí pak
mobilní zařízení porovnává vlastní naměřenou sílu
signálu s hodnotou signálu uloženou v databázi. Tím
je možno získat konkrétní informace o poloze
v prostoru. Obrázek 1 znázorňuje získání polohy
pomocí Fingerprint databáze. Výsledek je buňku A6,
která má souřadnice v prostoru X = 10 a Y = 6
(Obrázek 1).
Obrázek 1: Použití metody otisku prstu k určení polohy
110
Metodu otisku prstu je možno vylepšit přidáním
váhy k naměřeným signálům, čímž můžeme snížit
vliv špatného signálu na výpočet souřadnic a zvýšit
tak přesnost těchto souřadnic. Výpočet souřadnice X
je možno provést pomocí následujícího vzorce (pro
souřadnici Y je postup analogický).:
∑
(1)
∑ (2)
(3)
(4)
kde jsou rozdíly mezi sílou signálu
měřené mobilním telefonem v reálném čase a sílou
signálu uloženou v databázi otisků. Z těchto rozdílů
je pak vybrán nejmenší rozdíl, který je následně
použit v (3) k výpočtu váhy pro konkrétní rozdíl.
Výpočet souřadnice X je uveden v (1).
Základem je porovnávání naměřené síly signálu
v reálném čase se všemi hodnotami uloženými
v databázi. Toto může být výpočetně a časově
náročné, a především zbytečné. Předpoklad je, že se
uživatel mobilního zařízení pohybuje běžnou
rychlostí 5 m/s. Není proto nutné porovnávat
všechny hodnoty signálu, ale jen ty hodnoty, které
mohou být naměřeny od poslední známé pozice.
Proto je nutné v databázi také ukládat předem
proměřená místa spolu s jejich sousedy. Na začátku
měření je poloha spočítána ze všech hodnot signálu,
a později jsou nevýznamné hodnoty eliminovány.
Vhodným zlepšením přesnosti získaných
souřadnic je použití tzv. Ultra Widenband (UWB)
systémů, jejichž signál není tolik rušen. Použití však
vyžaduje instalaci speciálních vysílačů, což může
být finančně náročné, a je zde odklon od myšlenky
levné a již existující sítě Wi-Fi AP. Díky využití
UWB je možno dosáhnout vysoké přesnosti
získaných souřadnic (až 20 cm v rámci 67%
provedených měření). Využití UWB systému je
předmětem dalšího zkoumání.
7. DETEKCE OBRAZU
Jedním z problémů na poli výzkumu rozšířené
reality je kvalitní a robustní implementace
virtuálního modelu do reálné scény. K vyřešení
tohoto problém je nutná znalost polohy kamery,
kterou získáme z polohy a natočení mobilního
zařízení. Další možností je využití značek v obraze
(Shin Beom-Ju, 2010), což není efektivní, protože je
nutné dopředu připravit daný objekt a opatřit ho
značkami. Tento problém řeší přirozené
rozpoznávací metody. Přístup takového
rozpoznávání lze pojmenovat jako iterativní metoda,
která často vyžaduje kvalitní počáteční odhad
(Rosten a Drummond, 2005).
Vzhledem k tomu, že mobilní zařízení bývají v
nevýkonná, je potřeba optimalizovat metody
rozpoznávání objektů v obraze co nejlépe. Proto je
výhodné spojit iterační metodu s kvalitním
počátečním odhadem (Lu C. P., Hager G. D. a
Mjolsness E., 2000; Zhang Z., Zhu D. a Zhang J.,
2006; Fong W. T., Ong S. K. a Nee A., 2008)
K zjištění inicializační pozice musí být známa
matice R(0)
a T(0)
. Kde R(0)
je rotační matice a T(0)
matice posunutí (Obrázek 2). Matice R(0)
vychází ze
známé polohy zařízení, směru pohledu a souřadnic
korespondujícího virtuálního modelu. Matice T (0)
je
následně určena:
( ∑ ) ∑( ) (5)
kde Vi je přímá viditelnost projekční matice a Pi
je nelineární sada 3D referenčních bodů. Počáteční
odhad je pak použit pro metodu Zhang a spol.
Následně výpočet pokračuje v každé iteraci
stejně a směřuje k minimalizaci chybové funkce (6).
∑‖ ‖ (6)
Nyní je potřeba z databáze virtuálních objektů
získat správný model pro vykreslení do obrazu. Není
možné procházet všechny modely z databáze a
Obrázek 2: Vztah mezi reál. a virt. souřadnicemi
111
snažit se je umístit do obrazu. Ze známé pozice
kamery a směru pohledu je možno spočítat, který
model bude vybrán z databáze. Bude to ten, který
leží ve směru pohledu a je nejblíže k souřadnicím
daného zařízení. Celý proces zjištění polohy,
detekce obrazu a umístění modelu do obrazu je
znázorněn na obrázku 3.
8. ZÁVĚR
Byla vytvořena architektura mobilní rozšířené reality
pro vnitřní oblasti bez využití značek s využitím
určení polohy uvnitř budov. Byla představena
možnost určení polohy v budově s použitím levných
a dostupných zařízení (AP a mobilní telefon) a
zlepšení metody zjištění polohy uvnitř budov. Díky
tomu je možno využít tuto metodu tam, kde není
možnost využít jiné poziční systémy, jako je
například GPS. Dále bylo představeno využití
získané polohy v rámci algoritmů rozpoznávání
objektů v obraze. Tyto algoritmy mohou být
výpočetně náročné a nebyly by vhodné pro dnešní
zařízení omezené svou operační pamětí a výkonem
procesoru. Proto bylo doporučeno využití iteračních
metod rozpoznávání hran a bodů v obraze, kdy díky
vhodnému počátečnímu odhadu získáme výsledek
během několika málo iterací. V současné době je
další výzkum zaměřen na vylepšení pozičních
algoritmů s důrazem na získání přesnějších
souřadnic. Dále je nutné vylepšit algoritmy detekce
obrazu a vykreslování virtuálního modelu do obrazu
mobilního zařízení tak, aby byla snížena výpočetní
náročnost a zvýšena přesnost vykreslení. Díky
využití snadno dostupných komponent a jejich
relativně nízké ceně je toto řešení vhodné pro
nasazení v reálném prostředí. Využít ho mohou
například výstavní síně, muzea, nebo také různé
společnosti pro podporu prodeje a marketingu.
PODĚKOVÁNÍ
Práce byla podpořena výzkumným grantem Fakulty
elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice,
SGFEI102/2011.
LITERATURA
Cho S.Y., 2010. Localization of the arbitrary
deployed APs for indoor wireless location-based
applications. In IEEE Consumer Electronics
Society. Electronics and Telecommunications
Research Institute.
Kawaguchi N., 2009. WiFi Location Information
System for Both Indoors and Outdoors. In Soft
Computing, and Ambient Assisted Living
Conference. Distributed Computing, Artificial
Intelligence, Bioinformatics.
Bal M., 2010. A 3-D Indoor Location Tracking and
Visualization. In Systems Man and Cybernetics
Conference.
Ladd A. M., 2002. Using wireless Ethernet for
localization. In International Conference
Intelligent Robots and Systems. Lausanne.
Shin Beom-Ju, 2010. Indoor WiFi positioning
system for Android-based smartphone. In
Information and Communication Technology
Convergence.
Rosten E. and Drummond T., 2005. Fusing points
and lines for high performance tracking. In Tenth
IEEE International Conference. Beijing.
Zhang Z., Zhu D. and Zhang J., 2006. An Improved
Pose Estimation Algorithm for Real-time Vision
Applications. In Communications, Circuits and
Systems Proceedings Conference. Guilin.
Lu C. P., Hager G. D. and Mjolsness E., 2000. Fast
and globally convergent pose estimation from
video images. In Transaction on pattern analysis
and machine intelligence conference.
Fong W. T., Ong S. K. and Nee A., 2008. A
differential GPS carrier phase technique for
precision outdoor AR tracking. In Mixed and
Augmented Reality, 7th IEEE/ACM International
Symposium.
Obrázek 3: Postup zjištění polohy a detekce obrazu
112
EVOLUČNÍ OPTIMALIZACE
Barbora Tesařová
Fakulta informatiky a managementu,Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62,500 03 Hradec Králové
Katedra informatiky a kvantitativních metod
barbora.tesarova@uhk.cz
Abstrakt: Mnoho úloh reálné praxe může být definována jako optimalizační úlohy. Řešený problém se převede na
matematickou úlohu danou vhodným funkčním předpisem, jejíž optimalizace vede k nalezení argumentů
účelové funkce. Řešení analytickou cestou může být značně komplikované nebo nemožné. Tedy je nutné
hledat algoritmy, které jsou pro řešení konkrétních problému použitelné. Tento příspěvek uvádí nový
evoluční postup, který může generovat a optimalizovat strukturu reálných modelů včetně jeho parametrů za
použití softwaru Mathematica.
Klíčová slova: Genetické algoritmy; Globální optimalizace; Gramatická evoluce
9. ÚVOD
Většina úloh inženýrské praxe může být definována
jako optimalizační úlohy. Úlohu nalezení globálního
minima můžeme formulovat takto:
Máme účelovou funkci
(1)
pak globální minimum je jeden bod nebo více bodů
z D s nejmenší funkční hodnotou.
Chceme-li nalézt globální maximum, pak jej
nalezneme jako globální minimum funkce
. (2)
Řešení analytickou cestou může být značně
komplikované nebo nemožné, zvláště když účelová
funkce má mnoho extrémů nebo má další
nepříjemné vlastnosti. Analýza problému globální
optimalizace ukazuje, že neexistuje deterministický
algoritmus řešící obecnou úlohu globální
optimalizace v polynomiálním čase, tzn. problém
globální optimalizace je NP-obtížný. Přitom globální
optimalizace je úloha, kterou je nutno řešit v mnoha
praktických problémech. Tedy je nutné hledat
algoritmy, které jsou pro řešení konkrétních
problému použitelné.
10.GENEROVÁNÍ
PARAMETRIZOVANÝCH
MODELŮ
Hlavní motivací pro tento výzkum jsou metody,
které vznikají v posledních několika desetiletích a
jsou inspirovány přírodními procesy – evoluční
algoritmy (Holland, 1975), (Goldberg, 1989). Mají
několik zvláštností, které je činí široce použitelnými
pro řadu problémů a jejich cílem je hledání
nejlepšího řešení. Takového řešení vždy závisí na
parametrech, jejichž optimální hodnoty hledáme. Jde
vlastně o optimalizaci parametrů automaticky
generovaných modelů reálných systémů.
Vedle optimalizace spojitých parametrů modelů
je však zajímavá i současná optimalizace samotné
struktury modelu (Obrázek 1). Tato optimalizace
„na druhou“ je hlavní náplní výzkumu za použití
softwaru Mathematica.
Tyto modely vznikají samoorganizací z
funkčních bloků pomocí evolučních technik.
Samoorganizací generované modely mění svou
strukturu a to i strukturu funkcí v modelu použitých,
mění se tedy nejenom hodnoty parametrů, ale i
parametry samotné. Procesem optimalizace se učí
fungovat tak, aby co nejlépe napodobovaly chování
113
reálných systémů (Mařík, 2001). Problémů je
v tomto případě celá řada a klasické metody
optimalizace zde nejsou přímo použitelné.
11.GRAMATICKÁ EVOLUCE
Jednou z nejnovějších metod spadajících do
evolučních výpočetních technik je tzv. gramatická
evoluce (O'Neil, 2003). Gramatická evoluce je
metoda, která spojuje možnosti genetických
algoritmů a genetického programování.
Oproti genetickému programování je gramatická
evoluce obecnější, protože není závislá na
konkrétním programovacím jazyku. Genetické
algoritmy rozšiřuje o překladač bezkontextové
gramatiky a díky tomu má schopnost generovat
složité struktury. Může být použita k popisu výrazu,
grafu, sítí, programu apod.
Pro zápis bezkontextové gramatiky je použita
Backus-Naurova forma.
12.PROBLÉM GENEROVÁNÍ
PARAMETRŮ
Gramatická evoluce je metoda vhodné pro vytváření
komplexních struktur, které bývají parametrizované.
Například při řešení symbolické regrese obsahuje
výstupní matematický model parametry, které bývají
často z oboru reálných čísel. Původní algoritmy
gramatické evoluce (O'Neill, 1999), (Zelinka, 2002)
zahrnovaly pouze existenci celočíselných konstant
v rozsahu 0 – 9. To má však v praxi jen velmi
omezené použití, protože většina modelů potřebuje
pracovat s mnohem větším rozsahem parametrů.
V gramatické evoluci i genetickém
programování je generování číselných konstant,
zejména v oboru reálných čísel, značně náročný
proces.
Problém spočívá především v neúměrné
komplexnosti vytvářených řešení. Protože každý
prvek výsledného řešení je určen právě jedním
genem, komplexita řešení přímo odpovídá počtu
genu v chromozomu. Vždy je nutné stanovit horní
mez délky chromozomu, a tedy i maximální velikost
prohledávaného prostoru. Pro zvýšení výkonu
algoritmu je vhodné stanovit tuto mez co nejnižší
tak, aby se jednak zmenšil prohledávaný stavový
prostor a aby algoritmus negeneroval zbytečně
složitá řešení. Současně však je nutné ponechat
prostor dostatečně velký, aby obsahoval i stav, nebo
stavy, které reprezentují řešení úlohy (Zelinka,
2009).
Model
OPTIMALIZACE
Vstupní proměnné
(gramatiky, pravidla
apod.)
Výstup – navržený
optimalizovaný model
- Struktura
- Parametry
Obrázek 1: Optimalizace struktury a parametrů induktivních modelů
expr
op
/
exp
num
1
expr
op
+
exp
num
3
exp
num
2
Obrázek 2: Stromová struktura znázorňující aplikaci
pravidel gramatiky při generování číselné konstanty.
114
12.1 Generování parametrů pomocí
matematických operátorů
Stejně v gramatické evoluci jako v genetickém
programování lze číselné konstanty generovat
pomocí matematických operací. Jde ovšem o velice
složitou operaci (Popelka, 2009).
Chceme-li dostat konstantu 0,2, lze ji generovat
například jako zlomek 1/(2+3). Tuto konstantu
můžeme vygenerovat například pomocí aplikace
pravidel, kterou znázorňuje stromová struktura na
obrázku 2.
Pro vygenerování konstanty 0,2 musí být při
minimálním odvození použito deset genů. Při tomto
způsobu generování konstant se může snadno stát,
že jedna konstanta bude mít větší komplexitu než
celý zbytek řešení. Dalším problémem je pak velká
nestabilita takovéto generované konstanty při použití
operátorů křížení a mutace. Operátory mohou
působit nekontrolovatelně i při velmi malé změně
genotypu. Prakticky nelze zajistit to, aby byl docílen
nějaký plynulý přechod mezi jednotlivými blízkými
konstantami. Pokud se chceme například přesunout
ze stavu, kde má konstanta hodnotu 0,2, do stavu,
kde má konstanta hodnotu 0,3, nelze tak učinit
žádným přirozeným způsobem evoluce, protože
konstanta 0,3 se generuje za pomoci zcela jiné
struktury jedince.
12.2 Generování symbolických
parametrů
Jak bylo uvedeno, gramatická evoluce umožňuje
generovat konstanty z oboru reálných čísel, jedná se
však o velmi neefektivní postup. Odpovědí na to, jak
vygenerovat strukturu modelu i s jejími parametry a
zároveň se vyhnout výše popsaným problémům,
může být oddělit obě tyto části generování.
Pro parametrizaci modelů existuje celá řada
optimalizačních metod. Pokud tedy vygenerujeme
model, kde budou parametry pouze symbolicky
vyjádřené, můžeme model postoupit druhé části
evoluce, kde některý z algoritmů globální
optimalizace zajistí jejich optimalizaci (Price, 1999).
Z hlediska algoritmu gramatické evoluce nejsou
pro takovéto použití ani žádné speciální úpravy
algoritmu nutné. Proces generování modelu je zde
pozměněn pouze tak, aby se místo konkrétních čísel
generovaly symbolické konstanty. Tato změna
nevyžaduje žádnou úpravu algoritmu samotného,
jedná se pouze o změnu gramatiky.
Takto vygenerovaný model je předán do
optimalizačního procesu například genetickému
algoritmu, diferenciální evoluci, simulovanému
žíhání nebo podobně. Zde jsou za symbolické
konstanty nalezeny konkrétní parametry a model i
s parametry se vrací zpět do cyklu gramatické
evoluce, kde už může být ohodnocen. Takto
vygenerovaná struktura pak představuje jedno
z možných řešení úlohy a algoritmus může dále
pokračovat stejně, jako je tomu při generování
modelu přímo s parametry.
Tato metoda ovšem přináší také řadu problémů
(Tesařová 2010). Je například nutné, aby se pro
každý model hledaly optimální parametry. Model se
ovšem v průběhu evoluce vyvíjí a některá řešení
jsou (zvláště na začátku evolučního procesu) zcela
nesmyslné a stejně nepřežijí do dalších generací.
Ovšem i takovéto modely budou parametrizovány a
hodnoceny.
Protože jednou z nemilých vlastností evolučních
algoritmů je, že jsou časově velmi náročné, může
tato zbytečná parametrizace každého (i zjevně
nevyhovujícího) modelu přinést velké časové ztráty
a s tím i spojené problémy s konvergencí.
Může zde také nastat například to, že gramatická
evoluce vygeneruje nesmyslný model, jehož
parametry budou úspěšně optimalizovány a tedy i
přes nevyhovující strukturu může uspět v dalších
fázích evoluce lépe než model, který má strukturu
vyhovující, ale optimalizace parametrů neproběhla
ideálně. Model by potřeboval další šanci
v evolučním procesu, aby svou dobře vytvořenou
strukturu také vhodně optimalizoval. Jedná se tedy v
podstatě o problém přeučení. A problém dále
narůstá, protože se může objevit v každém cyklu pro
každou optimalizovanou strukturu.
Celou řadu problémů také přináší samotná
implementace tohoto celkového řešení. Oba
algoritmy spolu musí úzce spolupracovat a kromě
modelu, parametrů a testovacích dat si musí
předávat i řadu řídících parametrů. Dopředu také
není znám počet symbolických parametrů a
algoritmus na straně optimalizace parametrů tak
musí polohu a počet těchto parametrů nejprve zjistit.
Celá implementace tedy přináší celou řadu další
technických úprav.
13.EVOLUCE NA DRUHOU
Stejně jako je nepřeberné množství úloh, které se
pomocí optimalizace řeší, je nepřeberné množství
algoritmů, které se optimalizací zabývají. Pro řadu
problémů je třeba navrhnout model, který obsahuje
různé parametry, které se právě pomocí
optimalizačních algoritmů hledají. Vedle
optimalizace spojitých parametrů modelů je však
zajímavá i současná optimalizace samotné struktury
modelu. Jen málo algoritmů se zabývá optimalizací
115
modelu i jeho parametrů najednou, byť se jedná o
neoddělitelné spojení.
Cílem výzkumu je vývoj evolučního algoritmu,
který je schopen automaticky samoorganizací
generovat modely reálných systémů a tyto modely
současně optimalizovat a to včetně optimalizace
jeho parametrů.
V tomto novém algoritmu je struktura modelu
postavena odděleně od optimalizovaných parametrů
tohoto modelu. Obě optimalizace však běží ve
stejnou dobu v jednom hlavním evolučním procesu,
ale pomocí různých metod. Po studiu této
problematiky z různých zdrojů vyplývá, že pro
hlavní evoluční proces byl použit genetický
algoritmus, pro generování struktury se nejlépe jeví
gramatická evoluce. Vhodná metoda pro
optimalizaci parametrů pak byla zvolena
diferenciální evoluce a simulované žíhání, ale
základna těchto metod by měla být širší, protože pro
každý problém by mohla být vhodná metoda jiná.
Tato myšlenka vyžadovala obecnost a variabilitu
zamýšleného evolučního algoritmu (Tesařová,
2009).
Nový algoritmus přináší také novou reprezentaci
jedince a jeho řídících parametrů. Řešení je
reprezentováno genotypem, který je tvořen čtyřmi
chromozomy:
inicializační vektor ( - instinkt, nezávislý na
věku jedince,
strukturální vektor – model se
symbolickými parametry,
parametrický vektor ( – vyčíslené
parametry modelu,
vektor pomocných parametrů ( věk,
pravděpodobnost reprodukce, pravděpodobnost
úmrtí.
V běžných algoritmech se může stát, že je
vygenerován velmi dobrý model, ale nejsou mu
vygenerovány optimální parametry. Takový jedinec
by byl odstraněn z dalšího reprodukčního procesu.
Nový přístup mu však dává šanci na další „školení“
pomocí optimalizačních metod v dalších několika
krocích evoluce. Pokud však nedojde ke zlepšení
jedince v několika následujících krocích,
pravděpodobnostní funkce na základě kontrolního
procesu takového jedince z populace stejně odstraní.
Inspirace z přírody přichází také v parametru věk
. Všichni jedinci mají omezenou dobu života, tato
hodnota je pro každého jedince různá a částečně
závisí na kvalitě tohoto jedince a částečně na
konfiguraci dalších parametrů.
Dalším kontrolním parametrem je
pravděpodobnost reprodukce , která reprezentuje,
že jedinec s věkem a fitness se může účastnit
reprodukce a příští generace bude obsahovat jeho
genetický materiál. Pravděpodobnost reprodukce
může být definována:
( ) (3)
Stejně jako v přírodě může jedinec umřít (bude
odstraněn z populace), tato skutečnost je
reprezentována pomocí parametru pravděpodobnost
úmrtí :
( ) (4)
Tyto dva parametry budou dále zkoumány a
upraveny tak, aby odrážely další vlastnosti populace.
Další inspirace z přírody přichází v
inicializačním vektoru, který je nezávislý na průběhu
evoluce, stejně jako se jedinec v přírodě rodí
s nějakými definovanými vlastnostmi, které mu
zůstávají po celý životní cyklus. Pomocí tohoto
vektoru je možno zhodnotit pokrok jedince
v evoluci.
Tyto dílčí parametry nabízejí velký prostor pro
další výzkum.
13.1 Algoritmus
Hlavní optimalizační smyčka může být popsána
následujícími kroky:
1. Inicializace
2. Opakuj, dokud není splněna podmínka
zastavení
a. Překlad chromozomů
b. Vyhodnocení všech jedinců
c. Reprodukce všech jedinců při
zohlednění hodnoty ̅
d. Eliminace jedinců při zohlednění
hodnoty ̅
e. Optimalizace parametrického
vektoru každého jedince
f. Aktualizace parametrů
3. Zpracování výsledků
Níže jsou uvedeny některé dílčí algoritmy
zapsané v pseudokódu, které obsahují autorské
řešení řízení optimalizační smyčky za použití
vektoru parametrického, symbolického, instinktu a
řídících parametrů (věk, pravděpodobnost
reprodukce, pravděpodobnost úmrtí).
dimenze parametrického a inicializačního
vektoru
– dimenze strukturálního vektoru
Algoritmus inicializace:
116
for to
do
random
random
create individual
end;
Eliminace jedinců:
for to
do
random from interval < 0; 1 >
if then
is removed
end if;
end;
Algoritmus adaptivního procesu – optimalizace
paramatrů:
for to
do
use differential evolution or
other optimization technique
end;
14.IMPLEMENTACE
Algoritmus je implementován v systému
Mathematica. Mathematica je komplexní systém,
který obsahuje stovky funkcí pro vykonávání
různých úkolů ve vědě, matematice a inženýrství
včetně výpočtů, programování, analýzy dat,
strukturování znalostí a vizualizaci informací.
Mathematica má rozsáhlý soubor nástrojů, které
umožňují rychle a přirozeně přeložit formulace
problému do programu. Silnou stránkou tohoto
systému je vlastní programovací jazyk na bázi
jazyků umělé inteligence.
Pomocí tohoto systému je nový evoluční
algoritmus také testován a porovnáván s klasickými
metodami, které se pro dané účely běžně používají.
15. ZÁVĚR
Finální verze celého algoritmu si klade za cíl nalézat
řešení, která se při zachování požadované přesnosti
přiblíží k optimu v méně evolučních cyklech, s méně
generovanými originálními modely a při menším
počtu vyhodnocování kriteriálních funkcí.
V současné době probíhají experimenty, které
algoritmus posouvají k řešení praktických úloh
z oblasti regresní analýzy, rekonstrukce 3D objektů,
rekurentních neuronových sítí a dalších zejména
ekonomických aplikací.
LITERATURA
Goldberg, D. E. Genetic Algorithms in Search,
Optimalization and Machine Learning. Boston:
Addison-Wesley Longman Publishing, 1989.
Haupt, R. L., a S. E. Haupt. Practical Genetic Algorithms.
Chichester: John and Sons Inc., 2004.
Holland, J., H. Adaptation in Natural and Artificial
Systems. Michigan: The University of Michigan
Press, 1975.
Mařík, V., Štěpánková O., Lažanský, J. a kol. Umělá
inteligence (3). Praha: Academia, 2001.
Mařík, V., Štěpánková O., Lažanský J., a kol. Umělá
inteligence (4). Praha: Academia, 2003.
O'Neil, M., a C. Ryan. Grammatical Evolution. 2003.
O'Neill, M., a C. Ryan. Automatic Generation of
Programs with Grammatical Evolution. 1999.
www.grammaticalevolution.org/papers/iacs99.ps.gz
(přístup získán
Duben 2009).
Popelka, O. Použití evolučních a genetických algoritmů v
ekonomických aplikací. Dizertační práce. Brno,
2009.
Price, K. An Introduction to Differential Evolution. V New
Ideas in Optimization, autor: D. Corne, Doringo
M. a F. Glover, 79-108. London: McGraw-Hill,
1999.
Tesařová, B. Genetické algoritmy pro úlohy optimalizace.
Sborník příspěvků z 9. mezinárodní konference
IMEA 2009. Hradec Králové: Univerzita Hradec
Králové, 2009.
Tesařová, B. Gramatická evoluce a evoluce na druhou.
Sborník příspěvků z 10. mezinárodní konference
IMEA 2010. Pardubice: Univerzita Pardubice,
2010.
Tesařová, B. Implementace evolučních technik v systému
Mathematica. Sborník příspěvků 4. konference
Užití počítačů ve výuce. České Budějovice:
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
2009.
Zelinka, I. Umělá inteligence v problémech globální
optimalizcace. Praha: BEN - technická
literatura, 2002.
Zelinka, I., Opletková, Z, Šeda, M. a kol. Evoluční
výpočetní techniky. Praha: BEN - technická
literatura, 2009.
117
MANAGEMENT & ADMINISTRATIVA
/
MANAGEMENT & ADMINISTRATION
118
KAM KRÁČÍ KONKURENCESCHOPNOST?
Nina Bočková
Ústav ekonomiky, Fakulta podnikatelská, VUT Brno, Česká republika
bockova@fbm.vutbr.cz
Abstrakt: Malé a střední podnikání je podle dostupných ekonomických i politických pramenů hybnou silou světových
ekonomik. Vývoj malého a středního podnikání je přizpůsobivý napříč staletími. Celosvětovým trendem
současnosti je proces globalizace, který vytváří stále složitější koncepce "konkurenční schopnosti podniku."
Tlak na malé a střední podnikání je velký - současně mají být globální, přispět ke konkurenceschopnosti
regionu, ale zároveň si musí udržet svoji konkurenční schopnost a svoji identitu. Důležité je vybrat si z
pohledu mnoha českých i světových autorů pohled, který je pro malé a střední podnikání výhledem na
prosperující budoucnost.
Klíčová slova: Konkurenceschopnost; konkurenční výhoda; malé a střední podnikání.
1 ÚVOD
Historický vývoj malého a středního podnikání
zaznamenával v průběhu minulého tisíciletí řadu
zásadních změn, týkajících se vlivu
vědeckotechnické revoluce, vývoje společenských
hodnot a tlaku na zvyšování životní úrovně. Rozvoj
komunikačních technologií, změna politického
systému a vstup do Evropské unie naznačily posun
od soustředěnosti na lokální ekonomiku ke
globalizaci. Důsledkem přerozdělování zdrojů
v české ekonomice na konci 20. století byly změny
ekonomické struktury, rychle probíhající změny ve
struktuře jednotlivých sektorů a dynamické změny
ve vlastnických vztazích.
Z historického hlediska se Česká republika
začala v roce 1996 připravovat na vstup do EU
podáním žádosti o vstup do Evropské unie.
Základní podmínkou vstupu do EU bylo splnění tzv.
druhého Kodaňského kritéria, tzn. podmínky o
dosažení konkurenceschopnosti českých produktů
v porovnání s členskými státy EU. Ze závěrů
Lisabonského summitu Evropské Unie (EU) z roku
2000 vyplynul pro všechny její členy, stávající i
nově přistupující, konkrétní cíl a velmi náročný
úkol – vybudovat na evropském kontinentu
nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa
založenou na znalostech. (Mikoláš, 2005).
Jak ukázal vývoj, byla to cesta do slepé uličky.
Evropě se nepodařilo cíle dosáhnout, takže Strategie
2020 rozpracovává podrobněji podporu všech
sektorů, s vědomím, že malé a střední podnikání
tvoří 98% všeho podnikání a představuje ho 23
milionů malých a středních firem. Firmy působící
dříve na regionálním trhu se musely a stále musejí
vypořádávat se s podmínkami na nadnárodním trhu,
kde se setkávají nejen s převážně oligopolní
konkurencí, převahou nabídky nad poptávkou, kdy
nabídka je často reprezentována málo kvalitními, ale
pro zákazníka cenově zajímavými produkty.
Konkurenční boj je limitován omezeními
a nařízeními, které vydává Evropská unie v rámci
snahy o pozvednutí konkurenceschopnosti
evropského regionu.
Česká vláda, vědoma si nutnosti řešení této
situace, připravila plán, jak dostat českou
ekonomiku do roku 2020 mezi 20
nejkonkurenceschopnějších zemí světa – Strategii
mezinárodního konkurenceschopnosti České
republiky pro období 2012 až 2020.
Cílem článku je pomocí logických výzkumných
metod, zejména analýzy, syntézy a indukce
zhodnotit vztah malého a středního
podnikaní a nastínit možné směry vývoje. Vzhledem
k velkému množství publikovaných materiálů,
mnoha názorům domácích i světových ekonomů,
není možné v rámci jednoho článku zhodnotit
veškeré materiály a objektivně posoudit reálnost
jejich myšlenek a hlavně aplikovatelnost v praxi.
Takové hluboké zpracování může být předmětem
dalšího zkoumání.
119
2 POJETÍ KONKURENCE
2.1 Malé a střední podnikání
2.1.1 Historie řemesel
Podnikání se objevuje v historii stejně dlouhou dobu
jako lidstvo samo. V papyrosech starých více než
čtyři tisíce let se objevují zmínky o půjčování peněz
bankéři za úrok. Podnikaní a drobní podnikatelé jsou
od té doby základním prvkem inovací ve většině
ekonomik. Poskytování výrobků a služeb
zákazníkům přinášelo odedávna drobným
podnikatelům obživu a užitek.
Základem drobného podnikání byla
řemesla. Nabídka řemesel se začala rozšiřovat
s rozvojem městského osídlení. Ta tehdy nahradila
uzavřenou výrobu v rámci tradičního rodinného
hospodaření, umožnila migraci obyvatelstva,
získávání zkušeností a objevují se počátky vztahu
zaměstnanec a zaměstnavatel. Drobné podnikání a
řemeslná výroba zažívaly svůj rozkvět ve většině
starověkých kultur. Podstatnou část populace Arabů,
Babyloňanů, Egypťanů, Židů, Řeků a Římanů tvořili
drobní podnikatelé.(Kolektiv autorů, 1999).
Ve střední a západní Evropě došlo k rozvoji
podnikání mnohem později - až s příchodem
Slovanů v pátém století n. l. Vývoj řemesel již ve
středověku směřoval k vytváření uskupení,
z dnešního pohledu korporací, tehdy nazývaných
cechy. Cechy se dělily podle řemesel, měly své
znaky, své cechovní řády, vydávaly tovaryšům listy,
zaujímaly klíčové pozice v životě středověkých
měst. Představitelé cechů svoji činností regulovali
výrobu, odbyt, stanovovali pracovní podmínky,
zasahovali do společenského života a ovlivňovali
politickou situaci ve městě.
Na přelomu 18. a 19. století vyvrcholilo
manufakturní období, nastoupil tovární způsob
organizace, který přinesl velkosériovou výrobu,
zavádění inovací podle vědeckotechnické revoluce –
parní stroje, elektřina, dynama a další vedly
k prvním známkám konkurenčního boje a využívání
konkurenční výhody. Řemeslná výroba ustoupila do
pozadí, ale k zániku nedošlo, naopak se začala
rozvíjet družstevní formy podnikání.
Po světových válkách rozdělením světa na
kapitalistickou a socialistickou část dochází
k rozdělení vývoje podnikání. V socialistickém
bloku se velké firmy znárodňují, v Československu
jsou nejprve v roce 1945 znárodněny podniky nad
500 zaměstnanců, v roce pak podniky nad 50
zaměstnanců a dochází k likvidaci soukromého
podnikání. Soukromě hospodařící rolníci jsou nuceni
k zakládání zemědělských družstev. S centrálně
řízenou ekonomikou nastává doba bez fungování
konkurence. Známky fungování drobného podnikání
v té době vykazuje pouze „melouchaření“. K oživení
legální činnosti dochází v roce 1982 zakládáním
drobných provozoven pod dohledem národních
výborů a v roce 1988, kdy se změnou předpisů
začínají legálně fungovat osoby samostatně
výdělečně činné. Do konce roku 1988 je jich 86 750.
V západních státech s tržní ekonomikou
nastupuje trend respektování faktorů trhu –
uspokojování individuálních potřeb zákazníka,
postavené na požadavku zvyšování životní úrovně,
potřeba řešení rozvoje mikroregionů, otázka
nezaměstnanosti i tlak na růst hospodářské soutěže.
Od počátku 60. let se rozvíjí malé a střední
podnikání v oblasti výroby a zejména pak v oblasti
služeb.(Kolektiv autorů, 1999)
2.1.2 Vývoj slova podnikání, podnikatel
Termín „podnikatel“ se objevuje ve francouzském
jazyce od 12. století. Podle výkladu to bylo ve
smyslu zprostředkovatel, prostředník, osoba
odpovídající za velké projekty. V 17. století se tento
pojem více zakořeňuje ve společnosti a dochází i ke
změně významu. K podnikání se přidávají slova
zisk, riziko nebo ztráta.
V roce 1725 definuje Richard Cantillon pojem
podnikatel jako osobu nesoucí riziko projektu podnikání,
a pojem rentiér – osoba poskytující
kapitál za určitou cenu – rentu. Teorii oddělení
podnikatele a rentiéra završil J.B.Say (1803)
rozdělením zisku podnikatele a zisku z kapitálu.
Podobné úvahy publikoval i F. Walker (1876), který
rozlišil osoby získávající zisky ze svých
manažerských schopností a osoby, které poskytují
zdroje a jejich zisky jsou úroky. (Mikoláš, 2005)
Schumpeter J. vypracoval způsob ingerence do
produktivního procesu kapitálu, nazval jej tvořivou
destrukcí a jejím efektem inovaci. Podnikatel je
podle něj pouze ten, kdo inovuje a rozvíjí
nevyzkoušené techniky. Ten, kdo neinovuje, je
pouhým správcem podniku a neměl by mít nárok na
zisk. (Jirásek, 2007)
Podobné pojetí podnikatele jako Schumpeter
zastávají i D. McClelland (1961) či Peter Drucker
(1964). Albert Shapero (1975) definuje podnikatele
jako toho, kdo se chápe iniciativy, vytváří sociálněekonomické
mechanismy a počítá s rizikem nezdaru.
120
2.1.3 Drobný, malý a střední podnik
V různých publikacích, u různých autorů
a v legislativě ČR existuje různé pojetí podnikatele,
podnikání a podniku. Z pohledu právního je
podnikatelský subjekt fyzická nebo právnická osoba,
podnikatel není jako právní forma podnikem.
Rozdíly mezi právnickým a ekonomickým
vyjadřováním mohou vést k nejasným závěrům
a dilematům. Pro zkoumání konkurenceschopnosti
budeme chápat pojmem podnikatel fyzickou osobu,
která plní svoji vlastnickou a podnikatelskou roli,
kterou v případě právnické osoby na ni deleguje.
Definice podnikajících subjektů podle Evropské unie
řeší velikost podle počtu zaměstnanců a podle
velikosti dosaženého obratu.
1. Za drobného, malého a středního podnikatele
(MSP) se považuje subjekt (definice omezena na
počet zaměstnanců) pokud zaměstnává méně než
250 zaměstnanců.
2. Za malého podnikatele se považuje subjekt,
pokud zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, a
3. Za drobného podnikatele se považuje subjekt,
pokud zaměstnává méně než 10 zaměstnanců (EU,
2009)
2.2 Konkurence, konkurenceschopnost
a konkurenční výhoda
2.2.1 Konkurence
Fialová (1998) nazvala konkurenci jako
hospodářskou soutěž mezi výrobci zboží
(konkurence nabídky) nebo spotřebiteli zboží
(konkurence poptávky). Konkurence může existovat
a volně působit pouze v tržním hospodářství.
Cenová konkurence (price competition), která vede
ke snižování cen, se projevuje především na trhu,
kde vládne monopolistická konkurence, někdy též na
oligopolním trhu, kde může vést až k cenové válce.
Necenová konkurence (nonprice competition) je
typická pro trh monopolistické konkurence a trh
monopolní. Firmy bojují o zákazníky kvalitou
a množstvím servisních služeb, záručními lhůtami,
obsluhou stroje nebo zařízení, druhem obalu,
způsobem dodání, platebními podmínkami aj. tržní
hospodářství je založené na fungování tržního
mechanismu, tj. střetu nabídky a poptávky, jehož
výsledkem je stanovení množství a ceny zboží. Tržní
mechanismus ovlivňuje vztahy výrobců
a spotřebitelů. Tržní hospodářství není v rozporu
s plánovaným hospodářstvím a plánování je mu
vlastní. Plánované hospodářství nerovná se centrálně
řízené, protože typickým rysem centrálně řízeného
hospodářství není plánování, nýbrž příkazová
přídělová forma rozhodování.
Podle Eislera (2002) je konkurence
v ekonomice obvykle hospodářská soutěž spojená se
soupeřením o „dobytí vítězství“ na trhu, jeho
ovládnutí úplně nebo jen některé jeho části, přičemž
se může jednat i o skutečně malou část, např.
vítězství nad konkurenty v jedné malé lokalitě (např.
vsi).
Hindls a kol. (2003) zmínili konkurenci na
trhu. Je to konkurence mezi firmami, které na trhu
existují a vytvářejí ekonomickou činnost. Uplatňuje
se při zkoumání ekonomické rovnováhy a tržních
struktur na dokonalém a na monopolisticky
konkurenčním trhu. Konkurence eliminuje
ekonomický zisk v dlouhém období. Antimonopolní
úřady sledují tento typ konkurence a měří ji tržním
podílem firem.
Konkurenci o trh definoval Hindls a kol.
(2003), jako konkurenci firem, které na trhu nejsou,
ale mohly by na něj vstoupit. Na rozdíl od
konkurence na trhu působí konkurence o trh i na
trzích s jednou firmou (monopolem) za předpokladu,
že je trh otevřený. Hrozba příchodu nových
konkurentů lákaných na trh ekonomickým ziskem
odrazuje firmy od stanovení vysokých cen. Působení
konkurence závisí na nákladech spojených se
vstupem na trh a výstupem z trhu.
Dobyvatelný trh (Contestable Market) je trh,
na který lze vstoupit a opět vystoupit s nulovými
(nebo velmi nízkými - utopenými náklady). Jejich
výše závisí na tom, nakolik je výrobní zařízení pro
daný trh specifické a nepoužitelné na jiných trzích.
Na dobyvatelném trhu existuje silná konkurence
o trh, kdyby byla cena nad průměrnými náklady,
vstupovali by na trh noví konkurenti. Cena proto
tenduje k průměrným nákladům a ekonomický zisk
směřuje k nule. Hypotézu vyslovil W. J. Baumoll.
(Hindls a kol., 2003)
2.2.2 Konkurenceschopnost
Konkurenceschopnost, podle Samuelsona
a Nordhause (1995), je spojena s inovacemi.
Vychází z tzv. Schumpeterovské inovace.
Schumpeter ve svých dílech The Theory of
Economic Develompent a History of Economic
Analysis vyzdvihoval úlohu inovátora, tj. toho, kdo
vynalézá, vyvíjí, prosazuje, rozpoznává a zahajuje
technologická zlepšení a úspěšně zavádí do praxe.
Schumpeter považoval inovátory za dynamické
činitele kapitalismu, kteří se nakrátko, ku prospěchu
121
věci dostanou k ziskům, ale jen do okamžiku, než je
o ně připraví napodobující konkurenti.
Podle Schumpetera zisky a úroky jsou jako
struna houslí, jež jsou rozkmitávána inovacemi; bez
inovací zisky zcela odumírají, ale příchod nových
inovací jim jakoby brnknutím znovu vrací
dynamický pohyb. Zisky tak vznikají v důsledku
nepřetržitého zrodu nových produktů a nových trhů.
Zisky z inovací vymizí úsilím imitátorů
a spotřebitelé mají brzy prospěch z poklesu cen.
Inovacemi vyvolaný růst úrokových sazeb začne
brzy povzbuzovat úspory a tvorbu kapitálu, a to do
doby než akumulace narůstající zásoby kapitálu
nevyústí v klesání výnosů, ve „stlačení zisku“
a minimální úrokové sazby. Pak se však dostaví
nová exploze inovací – jako například železnice,
elektřina, počítače nebo supra vodiče – která uvede
systém zpět do dynamického pohybu a odstartuje tak
opakování celého procesu.
Konkurenceschopnost je definována jako
schopnost státu nebo podniku získat části trhu
nabízením výrobků odpovídajících cenou a kvalitou
podle očekávání zákazníků. Závisí na výrobních
nákladech, směnném kurzu a marži, kterou podniky
dávají. Globální – závisí na vývoji srovnatelných
cen v jednotlivých zemích. Strukurální – je funkcí
specializace každé země, tj. adaptací její produktivní
struktury na vývoji světové poptávky. (Teulon,
1995)
Konkurenční rentu zmínili v ekonomickém
slovníku Samuelson and Nordhaus (1995). Teorie
efektivního trhu naznačuje, že několik málo lidí,
kteří se liší zvláštním instinktem a dovednostmi,
bude permanentně vydělávat velké výnosy ze svých
schopností – např. fotbalisté na postu libera. Je však
obtížné je identifikovat. Když je objevíte, musíte jim
zaplatit to, co ekonomové nazývají jejich
„konkurenčními rentami“.
Konkurenční schopnost průmyslu - závisí na
faktorech uvedených v tzv. pyramidě
konkurenceschopnosti (Komise EU, říjen 2006:
Stanovení kritérií konkurenceschopnosti evropského
průmyslu) Vrcholem pyramidy je životní úroveň,
která je ovlivňována mírou zaměstnanosti
a produktivitou práce. Zvyšování produktivity práce
vy nemělo být dosahováno na úkor tvorby
pracovních míst. Vývoj produktivity může být
ovlivňován stabilitou makroekonomického prostředí
i politikami podporujícími jednotlivé faktory
pyramidy konkurenceschopnosti, zejména
průmyslovou politikou. (Hindls a kol., 2003)
Kadeřábková (2004) definuje
konkurenceschopnost v širším pojetí jako souhrn
předpokladů pro dosahování dlouhodobě udržitelné
růstové výkonnosti a tím i zvyšování ekonomické
úrovně v podmínkách vnitřní a vnější rovnováhy.
Hodnocení růstové konkurenceschopnosti zemí
doplňuje základní ekonomické ukazatele o soubor
kvalitativních charakteristik. Věnuje se podmínkám
rozvoje národních lidských zdrojů, politickoekonomickým
aspektům zahrnujícím koncepty
politické a ekonomické svobody, souhrnnému pojetí
konkurenceschopnosti a faktorům ovlivňujícím
rozvoj znalostně založené ekonomiky.
2.2.3 Konkurenční výhoda
Konkurenční výhoda podle Portera (1194) je
jádrem výkonnosti podniku na trzích, kde existuje
konkurence. Je tvořena hodnotou, kterou je schopen
vytvořit pro své kupující a která převyšuje náklady
podniku na její vytvoření. Hodnota, je to co je
kupující ochoten zaplatit a vyšší hodnota pramení
z toho, že podnik nabídne nižší ceny než konkurenti
za rovnocennou užitnou hodnotu, nebo že poskytne
zvláštní výhody, které více než vynahradí vyšší
cenu.
Konkurenci podkopávání odborů na příkladu
získání konkurenční výhody snižováním mzdových
nákladů uvedli Samuelson and Nordhaus (1995).
Příčinou byla deregulace některých odvětví v 70
a 80. letech 20. století v USA. Uvolnění trhu
leteckých dopravců, vstup firem bez odborové
organizovanosti, umožnilo např. People Express
najmout piloty bez odborové organizovanosti (za
50% ceny). Tržní moc odborů se rozložila a klesly
i mzdy odborově organizovaným zaměstnancům.
Prudké zvýšení dovozu do USA v 80. letech,
přinutilo americké odbory k ústupkům při mzdových
požadavcích. Snížení mezd přijali dělníci
v ocelárnách a odbory profesionálních řidičů
zmrazily mzdy řidičů. Vysoká nezaměstnanost
a zahraniční konkurence se v osmdesátých letech
staly hlavními překážkami při jednáních odborů
o dosažení vysokých nárůstů mezd ve
zpracovatelském průmyslu. Deregulace a zahraniční
konkurence narušuje sílu odborů a vyvíjí tlak na
snižování mezd v odborově organizovaných odvětví,
což vede ke zvyšování konkurenceschopnosti
podniků s neorganizovanými zaměstnanci, a nutí to
odbory k větší spolupráci s vedením firmy.
Konkurenční výhoda je schopnost podniku být
lepší než konkurence. (Hindls a kol., 2003) Jejím
zdrojem podle Portera jsou nízké náklady
a diferenciace produktu. Konkurenční výhoda
vyrůstá z hodnoty, kterou je podnik schopen vytvořit
pro zákazníky a která převyšuje náklady na její
vytvoření.
122
3 DISKUSE
Z analýzy pojmů souvisejících s podnikatelem
malým a středním podnikáním,
konkurenceschopností hybné síly všech ekonomik,
udržováním konkurenční výhody je zřejmé, že je
velmi složité jednou či dvěma větami
charakterizovat konkurenceschopnost a konkurenční
výhodu v pojetí malého a středního podnikání.
Pokud vycházíme z definice J. Schumpetera, musí si
být každý podnikatel vědomý toho, že je nutné stále
inovovat. Ale stačí jen inovace k tomu, aby byl
podnikatel konkurenceschopný? A jak
konkurenceschopný? Nestačí přijímat konkurenční
výhodu jako hodnotu, kterou se podnikatel odlišuje
od ostatních firem v okolí, či regionu a která je
zdrojem jeho přiměřených zisků a zajišťuje výhodné
konkurenční postavení. Konkurenceschopnost
podnikatele je potřeba chápat jako podnikatelský
potenciál. Mikoláš (2005) popsal využití
konkurenceschopnosti jako Existenční princip, viz
obr. 1.
charakteristika
potenciálu
potenciál jako
produktivní faktor
Potenciál jako
reálna akce=
příčina (produkt)
spotřebovaný
potenciál =
důsledek (užití
produktu)
konkurenceschop
nost
konkurenční síla -
tlak
konkurence -
konkurování
úspěch, zisk,
pozice na trhu,
jiný efekt
reálnostipotenciálnosti
Existenční přístup
genezegeneze
Obrázek 1: Geneze konkurenceschopnosti k úspěchu firmy
Nejen konkurenční výhoda a rozpoznání
podnikatelského potenciálu je nezbytné pro stabilitu
malého a středního podnikání. Myšlenky M. Portera
propagují strategii a pojetí konkurence jako
specifickou disciplínu managementu. Stanovení
strategie je důležité a pro malé firmy, které nemají
rozsáhlé vlastní zdroje a rozsáhlou pohybovou
energii dokonce nezbytné. Postavení malé a střední
firmy musí být pro konkurenty nenapodobitelné.
Pokud tomu tak nebude, velký konkurent nemá
žádný problém napodobit postavení malé či střední
firmy. Příklady z Itálie a Německa ukazují, že velmi
stabilní pozici na trhu si udržují malé a střední
firmy, budující si postavení v jednom konkrétním
segmentu. Síla jejich postavení je
v nashromážděných odborných znalostech
a zkušenostech a optimalizaci těchto výhod.
Ani postavení firem, které se snaží budovat svoji
konkurenceschopnost na konkurenční výhodě
založené na inovacích, není neotřesitelné. Vlivem
rychlých změn ve výrobních technologiích,
dostupnosti technologií ve všech geografických
polohách se může stát, že technologie zlikviduje
potenciální výhodu a pokud nebude mít firma
konkurenčních výhod více, ztratí svoji výsadní
pozici. Nejen inovace, ale i zbývající výhody
(přístup k domácímu kapitálu, zručnost
zaměstnanců), nabývají čím dál více na důležitosti.
4 ZÁVĚR
Rychlost, dynamika a tlak tržního prostředí jsou
silami, které tlačí nejen malé a střední podniky
k vytváření stále nových hodnot nabízených
zákazníkům. Podle Kožené (2004) bylo možné
Porterovy definice základních typů konkurenčních
výhod (tj. výhoda nízkých nákladů a výhoda
diferenciace) považovat za poněkud překonanou.
Podniky, které mají zájem prosperovat, být
konkurenceschopní, se snaží tvůrčím přístupem
nalézat stále nové způsoby, jak vytvářet
spotřebitelskou přidanou hodnotu. Je v jejich
vlastním zájmu považovat spotřebitele jako
spolutvůrce hodnoty. Příkladem pro spoluvytváření
hodnoty jsou dialogy, vyhodnocování rizika,
otevřenost vůči zákazníkům a spotřebitelům. Soubor
hodnot, které se pro firmu stávají konkurenční
výhodou, jsou pro zákazníky a spotřebitele zásadním
motivačním prvkem v procesu rozhodování o koupi
výrobků, či využíváním poskytovaných služeb.
Nesnadná úloha, jak si udržet konkurenční výhodu
v ekonomikách směřujících ke globalizaci a doslova
hyper konkurenčním tlaku na podnikatele, je ve
schopnosti firem přijímat a využívat znalostní
ekonomiku a pružně se přizpůsobovat požadavkům
spotřebitelů. Dnes se nelze spoléhat na momentální
konkurenční výhody, ale svoji strategii stavět na
soustavném hledání „výhod příštích“.
PODĚKOVÁNÍ
Tento článek byl zpracován s podporou
specifického výzkumu FP-S-11-1 Rozvoj poznatků
ke zdokonalování informační podpory
ekonomického řízení podniků: Zvýšení
konkurenceschopnosti malých a středních
strojírenských a elektrotechnických firem se
zřetelem na Jihomoravský kraj.
123
LITERATURA
Definice MSP., 2009. www.businessinfo.cz. [Online] 01.
05 2009. [Citace: 02. 03 2012.]
http://www.businessinfo.cz/files/dokumenty/Definice-
MSP-010509.pdf.
Eisler, J., 2002. Výkladový slovník podnikatele. Český
Těšín, PORADCE s.r.o.
Fialová, H., 1998. Ekonomický výkladový slovník. Praha,
A plus.
Hindls, R., Holman, R. a Hronová, S., 2003. Ekonomický
slovník. Praha, C.H.BECK.
Jirásek, J. A., 2007. Benchmarking a konkurenční
prostředí. Praha, Profess Consulting s.r.o.
Kadeřábková, A.., 2004. Výzvy pro podnikání - inovace a
vzdělání. Praha : LINDE nakladatelství s.r.o.
Kolektiv autorů. 1999. Podnikání v malé a střední firmě.
Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1999.
Kloudová, J., 1999. Malé a střední firmy a jejich role v
integraci ČR do EU. Brno : VUT v Brně, Fakulta
podnikatelská, 1999. Sborník prací posluchačů I.
ročníku PDS - ČR na cestě do EU.
Mikoláš, Z., 2005. Jak zvýšit konkurenceschopnost
podniku. Praha : Grada Publishing, a.s., 2005.
Porter, M.E. 1994. Konkurenční výhoda. Praha : Victoria
Publishing,
Porter, M., 2007. Vytváření zítřejších výhod. [autor knihy]
Rowan Gibson. Nové pojetí podnikání. Praha,
MANAGEMENT PRESS.
Samuelson, P. A. a Nordhaus, W.D., 1995. Ekonomie.
Praha, Nakladatelství Svoboda.
Teulon, Frédeéric. 1995. Vocabulaire économique. Praha,
ERM.
124
APLIKACE PROJEKTOVÉ METODY DO VÝUKY
INFORMATIKY
Kvalitativní výzkum na základní škole
Miroslava Huclová
Katedra výpočetní a didaktické techniky, Pedagogická fakulta, ZČU, Plzeň, Česká republika
huclovami@zs31.plzen-edu.cz
Anotace: Článek popisuje akční výzkum realizovaný v předmětu Informatika na základní škole. V první části je
uveden cíl a typ výzkumu spolu s podmínkami výzkumu. Druhá část se zabývá konkrétním projektem pro
experimentální skupinu a popisuje způsob sběru a analýzy dat. V této části je i podrobně zpracovaná analýza
činnosti vybraných žáků z obou skupin. Závěr přináší odpovědi na výzkumné otázky a stanovuje
optimalizaci výuky ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie (ICT) na základní škole.
Klíčová slova: ICT; projektová metoda; kvalitativní výzkum; rastrová grafika.
1 ÚVOD
Asi každý pedagog se při výuce na základní škole
zabývá otázkou, jak zatraktivnit výuku svým žákům.
Jednou z možností, jak zapojit žáky plně do výuky,
je využít projektové metody výuky (Kratochvílová,
2009). Při použití uvedené metody výuky vyvstanou
otázky, jaká je úroveň teoretických znalostí
a praktických dovedností při výuce informatiky
s využitím projektů v porovnání s klasickými
metodami výuky. Odpovědí na stanovené otázky se
zabýval výzkum, který byl realizován ve vzdělávací
oblasti Informační a komunikační technologie na
základní škole v učivu rastrová grafika.
2 CÍLE VÝZKUMU
Cílem výzkumu bylo odpovědět na základní
výzkumné otázky, které byly položeny takto:
Jaké mají znalosti žáci, kteří se učí projektovou
metodou v porovnání s žáky, kteří se učí tradičními
výukovými metodami?
Jaké mají dovednosti žáci, kteří se učí
projektovou metodou v porovnání s žáky, kteří se
učí tradičními výukovými metodami?
Jaký je přístup žáků k výuce při uplatnění
projektové metody v porovnání s žáky, kteří se učí
tradičními výukovými metodami?
Jaké jsou znaky chování žáků, role žáků
a činnosti žáků ve skupině při uplatnění projektové
metody v porovnání s žáky ve skupině, kde se učí
tradičními výukovými metodami?
Jaké je sociální klima ve skupině, která se učí
projektovou metodou v porovnání se skupinou, kde
se učí tradičními výukovými metodami?
2.1 Typ výzkumu
Při akčním výzkumu byla použita kvalitativní
výzkumná strategie, která je zaměřená na menší
vzorky a výzkumník má k subjektu těsný vztah
(Hendl, 2008). Postoj výzkumníka byl uvnitř situace.
Případová studie se zaměřila na studium sociálních
skupin. Skupinou byla skupina žáků.
2.2 Podmínky výzkumu
Výzkum byl realizován na základní škole v Plzni,
která se zařazuje mezi městské školy s kapacitou
800 žáků.
Na výzkumu se podílely dvě skupiny žáků. První
skupina je nazývána jako Skupina P8. V této skupině
byli žáci 8. ročníku povinně volitelného předmětu
Informatika. Výuka žáků učiva rastrová grafika
u této skupiny probíhala projektovou metodou.
Druhá skupina je nazývána jako Skupina K9. V této
skupině byli žáci 9. ročníku povinně volitelného
předmětu Informatika. Výuka učiva rastrová grafika
u této skupiny probíhala tradiční metodou výuky.
125
Skupiny měly přibližně stejný počet žáků: 8 ročník –
13 žáků, 9. ročník – 14 žáků.
Uváděný výzkum plynule navazoval na první
experiment, při kterém se učivo vektorová grafika
projektovou metodou výuky učili žáci 9. ročníku
a tradiční metodou výuky žáci 8. ročníku.
2.3 Omezení výzkumu
Studii a její závěry je nutno brát jako lokální,
protože výzkum byl prováděn na žácích stejné
základní školy, kteří absolvovali povinný předmět
Informatika v 6. ročníku a v ostatních ročnících na
tento předmět navazující volitelný předmět
Informatika. Žáci tedy mají dostatek předchozích
teoretických znalostí a praktických dovedností
s informačními a komunikačními technologiemi.
Toto je zároveň výhodou (skupiny jsou v tomto
smyslu trvalé a homogenní) a nevýhodou (mohou se
projevit i jiné vlivy, dané předchozími zkušenostmi,
které by žáci na jiné základní škole nezískali).
3 REALIZACE VÝZKUMU
3.1 Skupina P8
Výuka experimentální skupiny (Skupina P8)
probíhala projektovou metodou výuky a pracovala
na následujícím projektu. Projekt s názvem
„Můžeme být na každém místě na Zemi, podívejte“
byl realizován v prosinci školního roku 2011/2012
s časovou dotací 12 vyučovacích hodin. Projekt se
zařazuje do vzdělávací oblasti ICT, jeho
mezipředmětové vztahy jsou Zeměpis a Výtvarná
výchova. Cílem projektu bylo seznámit žáky se
základními pojmy rastrové grafiky, pochopit princip
rastrové grafiky a naučit žáky pracovat s programy
pro rastrovou grafiku.
První motivace k projektu proběhla při hodině
zeměpisu, kdy žáci při práci s mapou (nástěnná
mapa a digitální mapa) vyhledávali zajímavá místa
v ČR a ve světě. Při rozhovoru pedagog naznačil, že
s využitím nových technologií mohou být na
jakémkoliv místě na Zemi (aniž by museli cestovat)
a mohou svoji polohu zdokumentovat i fotografií.
Tato motivace pod vedením pedagoga vyústila
v realizaci projektu. Během projektu žáci vykonávali
následující činnosti:
 brainstorming – společná skupinová diskuse
o problematice fotografií, pravdivosti
fotografií v modelingu a reklamě;
 vyhledání zajímavých míst na Zemi s pomocí
map a internetu (satelitní snímky, fotografie,
obrázky);
 diskuse nad úpravou fotografií (realita úprav
fotografie, možnosti fotografování, správné
fotografování, získávání obrázků, kompozice
obrazu);
 vyhledávání informací a grafických návrhů;
 prezentace návrhů ve skupině;
 seznámení s rastrovým grafickým editorem,
ve kterém žáci budou chtít pracovat;
 grafický návrh a jeho individuální realizace
(fotografování, práce s rastrovým grafickým
editorem) s využitím nashromážděných
materiálů;
 realizace tištěné podoby jejich elektronického
návrhu (foto studia);
 prezentace elektronického a tištěného návrhu
ve skupině, třídě a na veřejnosti (s ohledem na
jejich přání – uveřejnění jejich fotografie na
veřejnosti);
 závěrečné vypracování testu a zhodnocení
dovedností.
Při projektu byly využity následující vyučovací
metody (Vališová, 2011):
Metoda slovní: dialogická metoda (rozhovor,
diskuse, brainstorming skupinová technika zaměřená
na generování co nejvíce nápadů na dané téma).
Metoda názorně-demonstrační: předvádění –
prezentace s využitím interaktivní tabule.
Metoda praktická: metody práce s textem
(elektronickým materiálem, knihou, internetem,
mapou), metody práce s výpočetní technikou,
fotografování, skenování).
Žáci během projektu využili tyto pomůcky:
počítač s připojením na internet; multimediální
interaktivní tabuli; digitální fotoaparát; skener,
software pro rastrovou grafiku (Zoner Photo Studio,
Corel PHOTO-PAINT, PAINT.NET); tiskárnu;
fotografický papír; fotografie, fotomontáže fotografií
(tištěná i elektronická podoba); psací potřeby,
nástěnnou a digitální mapu.
Prezentace projektu byla ústní s pomocí
elektronické prezentace na multimediální
interaktivní tabuli před žáky a pedagogem a tištěná
(vyvěšení fotomontáže ve škole se souhlasem žáků).
Projekt byl také prezentován na webových stránkách
školy. Na hodnocení projektu se podíleli
pedagogové, žáci, veřejnost a rodiče.
3.2 Skupina K9
Výuka kontrolní skupiny (Skupina K9) probíhala
tradiční metodou výuky ve stejném časovém úseku
jako projekt a se stejným cílem výuky.
126
Všichni žáci kontrolní skupiny vypracovali
závěrečnou koláž v programu Corel PHOTOPAINT.
Koláž měla obsahovat tyto povinné
komponenty: fotografie osoby; fotografie školy;
vlajka ČR; automobil; text. Uvedené podklady měli
žáci k dispozici na síťovém disku školy.
3.2 Kvalitativní výzkum
3.2.1 Způsob sběru dat výzkumu
Při výzkumu byly u každé skupiny uplatněny
následující metody sběru dat: metoda pozorování
(introspektivní metoda a extrospektivní metoda
pozorování); metoda moderovaného interview
(nestrukturované skupinové interview vedené na
začátku výzkumu, polostrukturované skupinové
interview vedené na konci každé hodiny
a polostrukturované individuální interview vedené
na konci výzkumu). Dalším zdrojem kvalitativních
dat byl textový a elektronický dokument. V průběhu
výzkumu byla kvalitativní data vázána na diktafon,
digitální fotografii, elektronicky a tiskově
vypracované výstupní soubory, fotografie
a záznamové archy (Švaříček, 2007).
3.2.1 Zpracování kvalitativních dat
výzkumu
Získaná data z netextové povahy byla převedena do
povahy textové. Při převodu dat do písemné podoby
byl použit program Transcriber, pomocí kterého byla
provedena doslovná transkripce mluveného projevu
(Bitrich, 2001). Po zafixování všech kvalitativních
dat byla data kódována a převedena do datových
segmentů. V dalším kroku následovala analýza a
propojování výzkumných dat. Pro kódování,
zpracování a analýzu elektronických dat byl použit
volně šiřitelný program pro kvalitativní výzkum
ATLAS.ti.
3.2.1 Kódování a analýza dat
V analýze práce skupiny bylo kódování rozděleno na
dvě fáze. První fáze byla fází otevřeného kódování –
označování jevů a druhá fáze byla fází otevřeného
kódování – analytické kategorie (Miovský, 2006).
V první fázi otevřeného kódování byly pro
přehlednost údaje z kódování zaznamenány do
tabulky. Tabulka obsahuje tři sloupce – odkaz,
pojem, charakteristika. První sloupec odkaz (kód)
slouží k označení určitého pojmu – jevu. Kód byl
určen podle stanovených výzkumných otázek
následovně: znalosti žáků byly kódovány kódem 1x;
dovednosti žáků byly kódovány kódem 2x; přístup
žáků k projektové (tradiční) metodě byl kódován
kódem 3x; znaky chování žáků, role žáků a činnosti
žáků ve skupině byly kódovány kódem 4x; a sociální
klima ve skupině bylo kódováno kódem 5x. Vzniklý
jev (pojem) uvádí druhý sloupec tabulky. Přiřazuje
určitou výpověď žáka, nebo situaci ve skupině. Třetí
sloupec tabulky charakterizuje daný pojem a je
rozpracován na jednotlivé dimenze (vlastnosti na
určitém stupni). Zde jsou uvedeny poznámky, jak
tomu bylo v daném případě.
V druhé fázi otevřeného kódování byly
jednotlivé pojmy kategorizované, tedy určitým
způsobem tříděné a seskupené (vytvořené trsy). Byla
vytvořena tabulka (ukázka Tabulka 1), která
obsahuje kategorie (třída pojmů vzniklá vzájemným
propojením významové jednotky, které korespondují
s výzkumným cílem) tj. (znalosti, dovednosti,
přístup žáků, znaky chování žáků, role žáků
a činnosti žáků, sociální klima ve skupině). Tabulka
obsahuje dva sloupce – kategorie a dimenze.
V prvním sloupci jsou zaznamenány jednotlivé
kategorie (vytvořené z pojmů). V druhém sloupci
jsou shrnuty závěrečné dimenze, které nastaly
v průběhu výzkumu. Tyto dimenze jsou souhrnem
podstatných závěrů analýzy.
Tabulka 1: Ukázka části tabulky druhé fáze otevřeného
kódování
Kategorie Dimenze
Znalosti žáků
(popisné a faktické
údaje).
Žák: získal průměrné znalosti
rastrové grafiky, dokáže znalosti
vyjmenovat a aplikovat.
Žák: znalosti definuje v činnostech
(ovládání programu).
Žák: dokáže aplikovat předchozí
znalosti učiva informatiky.
Žák: získal nadprůměrné znalosti
zásad fotografování.
3.3 Podrobná analýza činnosti
vybraných žáků během výzkumu
Pro podrobnou analýzu žáka je v textu vybrán jeden
žák ze Skupiny P8 a jeden žák ze Skupiny K9.
Analýza je věnována pohledu na jejich činnosti
v průběhu výzkumu, jejich výstupy a sociální akty.
Analýza je provedena s využitím všech
zaznamenaných dat a na základě zkušeností
výzkumníka. V analýze je použito závěrů z prvního
experimentu (Odstavec 2.2).
3.3.1 Michal (Skupina P8)
Typ žáka: Michal je žák s neuspokojivým
postavením. Školsky je málo úspěšný žák (opakuje
127
ročník). Má snahu na sebe upozornit, často ubíhá od
práce. V kolektivu je neoblíbený, někdy se žáci
smějí jeho vtipům, což je pro Michala důležitý
aspekt. Vyrůstá sám s maminkou. Ekonomicky
rodina strádá. Michal má přirozenou inteligenci,
kterou zatím neumí využít pro svůj školský
prospěch. Při osobním individuálním kontaktu je
milý a komunikativní.
Činnost žáka během projektu: Michal se během
projektu nedokázal soustředit na jedinou činnost.
Nejdříve začínal pracovat na koláži s prasátkem,
svojí fotografií a fotografií Moskvy. Cílem bylo
vzbudit zájem u spolužáků, což se mu podařilo. Poté
ho však koláž přestala naplňovat. Začal tedy s novou
koláží, jejímž cílem bylo opět vzbudit zájem
u spolužáků. I přes domluvy nechtěl jakoukoliv
jinou koláž odevzdat. Bylo zřejmé, že práce
s rastrovou grafikou je pro něj nová, baví ho, ale
nedokáže se soustředit na kvalitně odvedenou práci
a má neustále potřebu vzbuzovat obdiv spolužáků.
Během projektu neustále zdůrazňoval, že programy
jsou špatné, počítače pomalé. Při kontaktu
s pedagogy měl snahu se předvádět. Více si všímal
práce spolužáků a měl větší prostor ke komentáři
práce slabších spolužáků. Při prezentaci ostatních
projektů byl Michal velice sklíčený, tichý. Byl si
vědom, že jeho práce je nekvalitní a nejhorší ze
skupiny. Uvědomil si, že kdyby pracoval pečlivě,
mohl vytvořit stejně kvalitní práci jako spolužáci.
Při závěrečném skupinovém interview spolužáci
ohodnotili jeho práci jako nejméně zdařilou.
Michalovi to bylo velice líto a měl slzy v očích.
Prezentace projektu: Michal se při prezentaci
předváděl před spolužáky. Vyjadřoval se s chybami
v řeči, hlasitě s neuspořádaným tokem slov. Používal
verbální a výraznou nonverbální komunikaci. Byl
schopen říci, že práce ho bavila. Svůj projekt nebyl
schopen obhájit. Neodkázal vysvětlit, proč
neodevzdal první námět, kde měl místo na Zemi,
které si vybral v úvodní hodině projektu (Moskva).
Při hodnocení reagoval podrážděně, nechtěl vést
dialog a byl si vědom nekvalitní práce. Na
přiloženém obrázku (Obrázek 1) je vidět Michalovo
výsledná podoba projektu.
Závěrečný test: Michal vypracoval test. Získal
18,5 bodů z 38 bodů. Byl schopen částečně správně
odpovědět na otázky týkající se základních
dovedností rastrové grafiky. Byl schopen využít
předchozích znalostí z učiva informatiky pro
správné odpovědi v testových otázkách. Nedokázal
odpovědět na otázky týkajících se základních
znalostí rastrové grafiky a základních znalostí zásad
fotografování.
Závěrečné hodnocení: Michal nedokázal využít
projektové metody k pozitivnímu rozvoji svých
schopností. Volnost řešení projektu Michala
podněcovala k vypracování nesmyslných návrhů, při
kterých ztrácel čas a energii. Michal musí být
neustále motivován pro řešení úloh a musí být
neustále kontrolován. Pro jeho předvádění před
spolužáky nedokáže zcela využít svůj intelektový
potenciál a dostatečně důkladně pracovat na
zadaných úkolech. Michal je schopen vypracovat
práci kvalitnější práci v zcela jiné rovině za
předpokladu potlačení uvedených vlastností. Výuka
projektovou metodou dala Michalovi volnost, které
nedokázal využít k rozvoji svých pozitivních
vlastností. Projektová metoda, zejména prezentace
práce, dokázala Michalovi pomoci k uvědomění si
svého neúspěchu a zamyšlení se nad svoji prací.
Obrázek 1: Projekt – Michal.
3.3.2 Pavel (Skupina K9)
Typ žáka: Pavel je žák ve vedoucí pozici ve skupině,
vlivný, s výborným stupněm školní úspěšnosti. Jeho
chování je milé a kamarádské. Je si vědom svých
kvalit a je zdravě sebevědomý.
Činnost žáka během výuky: Pavel během výuky
pracoval na řešení úkolů a závěrečné práce
individuálně. Při fotografování a tisku se projevil
jako vůdce skupiny a koordinoval práci žáků.
Výklad učiva mu postačoval k pochopení činnosti
během hodiny. Všechny zadané úkoly splnil. Mezi
úkoly Pavlovi zbýval čas, který nevyužil (na rozdíl
od projektu) k pomoci spolužákům, ale pro osobní
vyhledávání na internetu.
Prezentace závěrečné práce: Pavel prezentoval
závěrečnou práci a sebevědomě, upozornil na
některé nedostatky a navrhl jejich vylepšení. Dále
nevěděl, co má k závěrečné práci více uvádět. Na
přiloženém obrázku (Obrázek 2) je vidět Pavlovo
návrh závěrečnou práci.
128
Obrázek 2: Závěrečná práce – Pavel.
Závěrečný test: Pavel vypracoval test. Získal
35,5 bodů z 38 bodů. Pavel byl maximálně schopen
správně odpovědět na otázky týkající se základních
dovedností v programu, které využil. Maximálně byl
schopen odpovědět na otázky, které odhalují jeho
nabyté znalosti. Byl schopen využít předchozích
znalostí z učiva informatiky pro správné odpovědi
v testových otázkách.
Závěrečné hodnocení: Pro Pavla byl tradiční
způsob výuky standardní výukou, která nijak ho
nezaujala. Nenutila ho využít jeho komunikačních
schopností. Neměl potřebu pomoci spolužákům při
řešení úkolů. Své organizační schopnosti využil
pouze při fotografování a tisku fotografií. Prezentaci
závěrečné práce splnil, ale bez nadšení, které bylo
viditelné u prezentace projektu.
3.4 Shrnutí analýzy z hlediska
stanovených výzkumných otázek
Z uvedeného výzkumu a jeho analýzy je možné
stanovit odpovědi na výzkumné otázky:
Znalosti žáků, kteří se učili projektovou
metodou, jsou stejné v učivu rastrové grafiky
a výrazně nižší v učivu obecných zásad
fotografování v porovnání s žáky, kteří se učili
tradiční metodou výuky.
Dovednosti žáků, kteří se učili projektovou
metodou, jsou stejné v práci s rastrovým programem
v porovnání s žáky, kteří se učili tradiční metodou
výuky.
Žákům se projektová metoda výuky líbila,
považují ji za lepší metodu výuky než tradiční
metodu výuky.
Lepší přístup k plnění cílů výuky se projevil jen
u žáků, kteří byli schopni využít projetu pro
spolupráci se spolužáky.
Žáci ve skupině při uplatnění tradiční metody
výuky využívali spolupráci se spolužáky minimálně.
Přístup k výuce byl stejný jako při výuce jiného
učiva.
Sociální a pracovní klima ve skupině, která se
učila projektovou metodou, hodnoceno žáky
jednoznačně, všem vyhovovalo. Skupina se rozdělila
na individualisty, kteří nechtěli spolupracovat se
spolužáky a na žáky, kteří připustili spolupráci se
spolužáky. Ve skupině začaly krystalizovat špatné
vztahy, které se neprojevovaly při výuce tradiční
metodou výuky (ignorace spolužáků, urážky jedinců,
hodnocení projektu podle oblíbenosti žáka).
Sociální a pracovní klima ve skupině, která se
učila tradiční metodou výuky, bylo hodnoceno žáky
jako vyhovující. Spolupráce žáků byla dobrá.
Tradiční metoda výuky nepodněcovala úspěšné žáky
k pomoci spolužákům.
4 ZÁVĚR
Na základě výsledků výzkumu (využita data z obou
experimentů) lze optimalizovat výuku ve vzdělávací
oblasti ICT následujícím způsobem:
Projektovou metodu výuku je možno zařadit do
výuky vhodného učiva z oblasti ICT v jakémkoliv
ročníku bez ohledu na věk žáků, zkušenosti žáků
s výpočetní technikou a počet odučených hodin. Pro
žáky bude projektová metoda výuky přínosnou
zkušeností a bude je bavit.
Projekt v daném učivu je nutno doplnit
výkladem, aby pedagog zajistil požadované znalosti.
Žákům je třeba uvést zejména faktické definice,
které žáci nemají projektem zájem nalézat.
Projekt by měl být navržen tak, aby v průběhu
projektu mohli žáci využít všechny dovednosti, které
jsou od žáka požadovány. Jen vhodně navržený
projekt zajistí všechny kognitivní, afektivní,
psychomotorické a sociální cíle výuky.
Pro pedagoga je projektová metoda výuky
náročná zejména na sociální klima ve skupině.
Vzájemné interakce mezi žáky je nutno neustále
korigovat. Je třeba stále zaznamenávat vzniklé
situace, pružně na ně reagovat, volit správná řešení
a rozhodnutí během výuky. Z uvedených důvodů by
projekty měl vést pedagog s dostatečnou znalostí
kurikula s dostatečnými pedagogickými znalostmi
a znalostmi o žácích a jeho charakteristikách.
Je třeba počítat i se specifiky projektů
v předmětu Informatika. Podstatným rozdílem oproti
realizovaným projektům v jiných předmětech je, že
žáci si svoji výslednou podobu projektu chtějí
s využitím počítače vytvořit samostatně (přestože
129
jsou schopni si spoluprací vyhledat požadované
materiály, podklady si elektronicky vyměnit atd.).
LITERATURA
Bitrich, T., Konopásek, Z., 2001 Transcriber –
pohodlnější přepisování, a možná i něco navíc. Praha:
Biograf. ISSN 1211-5770.
Hendl, J., 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie,
metody a aplikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-
485-4.
Kratochvílová, J., 2009. Teorie a praxe projektové výuky.
Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-
4142-4.
Miovský, M., 2006. Kvalitativní přístup a metody v
psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing.
ISBN 80-247-1362-4.
Švaříček, R. a Šeďová, K., 2007. Kvalitativní výzkum v
pedagogických vědách. Praha: Portál. ISBN 978-80-
7367-313-0.
Vališová, A. a Kasíková, H., 2011. Pedagogika pro
učitele. České Budějovice: Grada Publishing. ISBN
978-80-247-337-9.
130
KONCEPT OTEVŘENÝCH INOVACÍ A JEHO VLIV NA
PROFILACI OBCHODNÍCH MODELŮ U PODNIKŮ V ČESKÉ
REPUBLICE
Ondřej Chwaszcz
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky,
Ústav ekonomie, Mostní 5139, Zlín, Česká Republika, chwaszcz@seznam.cz
Abstrakt: Práce vychází z nejnovějšího inovačního paradigmatu, tzv. otevřených inovací. S nástupem globální
ekonomiky jsou podniky vystaveny daleko větším konkurenčním tlakům. Zkracování životního cyklu
produktu a stále se zvyšující náklady na výzkum a vývoj jsou důvodem pro transformaci obchodního
modelu. Cílem této změny je snížení nákladů s využitím externích zdrojů. Podniky se v dnešní době stále
více otevírají kooperaci s novými subjekty.
Cílem práce je analyzovat vliv otevřených inovací na profilaci obchodních modelů u podniků v České
republice. Výstupy studie prokázaly, že podniky v ČR již začaly implementovat nové řídící trendy do svých
procesů. Tuto skutečnost potvrzují růstové tendence ve vývoji technických inovací v rámci kooperace více
subjektů. Na druhou stranu si české podniky stále udržují rigidní struktury v oblasti organizačního vedení,
což může do budoucna omezit možnosti podniků ve využití přínosu otevřených aktivit a tím pádem zhoršit
postavení českých podniků na trhu.
Klíčové slova: Inovace; otevřené inovace; obchodní model; konkurenceschopnost
1 ÚVOD
Tato práce rozebírá nejnovější inovační trend, který
v současnosti tvoří paradigma otevřených inovací. V
posledních letech se požadavky na podniky,
pohybující se v konkurenčním prostředí, výrazně
změnily. Udržení obchodní pozice a prosazení se na
nových trzích či s novými produkty je stále
obtížnější a ekonomicky náročnější. V případě, kdy
chce podnik rozvíjet své obchodní aktivity, musí být
úspěšný ve dvou rovinách. Zaprvé musí být schopen
akceptovat změny v řízení podniku, organizačních
strukturách a přístupu k zaměstnancům. Druhá
oblast je spojena s technologickým vývojem.
Technologický pokrok bez přestání akceleruje a tak
neustále přináší možnosti inovace již zaběhlých
produktů, či otevírá možnosti pro začlenění zcela
nových produktů do obchodního portfolia podniků.
Na zmíněné změny musí být podnik připraven a
akceptovat je v rámci nastavení svých řídících
procesů. Pokud by tak podnik nečinil, byl by velice
rychle vytlačen konkurencí z trhu. Samotné inovační
teorie, které souvisejí s rozvojem a udržením
obchodních aktivit, se v průběhu předchozích let
značně vyvíjely (více Chwaszcz, 2010). Změny
v přístupu k inovacím souvisejí ve velké míře s
vlivem vývoje hospodářství, externích politických
vlivů (Kloudová, 2009) a nastavení odpovídajícího
institucionálního rámce.
Samotný koncept otevřených inovací je čerstvou
inovační teorií, která je podrobně zdokumentována
na individuálních případech vybraných podniků. Na
druhou stranu analýza globálního vlivu otevřených
inovací na skupiny podniků nebyla nikterak detailně
vypracována. Tato studie upozorňuje na nedostatky
v oblasti analýzy globálních dopadů otevřených
inovací a prezentuje nový metodologický postup na
případu podniků nacházejících se v České republice.
131
Obrázek 1: Uzavřené inovoce (Chesbrough, 2003)
Po představení nového inovačního paradigmatu
v úvodu, se práce zabývá souhrnnou analýzou
českých podniků. Cílem práce je zjistit do jaké míry
začlenily podniky v České republice paradigma
otevřených inovací do svých obchodních modelů.
K tomuto cíli poslouží komparativní metoda
vybraných ukazatelů v průběhu vymezeného
časového úseku.
Z důvodu neexistence dat, primárně získaných za
účelem analýzy akceptace konceptu otevřených
inovací podniky v České republice, práce vychází ze
sekundárních dat Českého statistického úřadu.
Získaná data jsou v této práci transformována a
následně interpretována odlišným způsobem, který
vychází z teoretických základů otevřených inovací.
Z důvodu neexistence jednotné metodologie, slouží
práce nejen k prokázání začlenění otevřených
inovací do obchodních modelů českých podniků, ale
zároveň formuje novou metodologii mapování
zkoumané skutečnosti.
Obrázek 2: Ekonomický tlak na inovace (Chesbrough,
2006; str. 12.; vlastní úpravy)
2 OTEVŘENÉ INOVACE
Soudobý teoretický přístup k inovacím se připisuje
profesorovi Henrymu Chesbroughovi (The
University of California, Berkeley). Jako jeden
z prvních popsal a pojmenoval změny, které
v současné době nejvíce transformují chování
podniků ve vztahu k inovačním procesům. Podniky
se musí přizpůsobovat stále se měnícím požadavkům
spotřebitelů a vyrovnávat se s čím dál elastičtější
konkurencí. Tradiční přístup k VaV, který byl ještě
nedávno realizován jako interní součást podniku, je
nyní minulostí. Výsledky z interního VaV dříve
zůstávaly uvnitř podniku a byly využívány pouze
pro jeho potřebu, nyní se situace na trhu změnila.
Tuto skutečnost názorně zpracovávají následné
dva grafické modely (obr. 1 a 3). U prvního případu
se jedná o zastaralý model, tzv. closed innovation
(„closed“ - protože vývoj je uskutečňován jen
v rámci vymezených hranic podniku). Druhý
grafický model znázorňuje moderní pohled na
současnou oblast inovací a VaV (tzv. open
innovation - model otevřených inovací).
Obrázek 3: Otevřené inovace (Chesbrough 2006, xxv;
Chesbrough 2003, str. 3.; vlastní úpravy)
Veškeré výzkumné projekty probíhaly dříve v
rámci samotného podniku. V průběhu vývoje byly
některé projekty ukončeny a některé určeny k
dalšímu rozvoji. Pouze malá část se dostala z
podniku ven. Tento model je nazýván „uzavřený“,
protože má pouze jeden vchod a jeden východ jednoznačně
definovaná cesta vývoje projektu.
(Chesbrough 2006). Ovšem současná situace na trhu
si vynutila změnu tohoto modelu.
Tato transformace byla vyvolána růstem nákladů
- převážně v oblasti VaV (vybudování výzkumné
laboratoře je za současných podmínek na vybavení
daleko nákladnější). Druhým důvodem je zkrácení
životního cyklu produktu. Chesbrough (2006) uvádí
příklad mobilních telefonů, které se nedávno
objevily na trhu a kde se cyklus významných
produktových inovací významně zkrátil (neustálé
rozšiřování služeb a vybavení – diktafon, fotoaparát,
GPS). Kdyby podniky měly fungovat jen v modelu
„closed innovation“, vysoké náklady na výzkum a
vývoj by neumožnily inovovat v tak závratném
tempu.
132
„Closed innovation“ model v současném tržním
prostředí je rigidní a v dnešním konkurenčním
prostředí stěží udržitelný. Pokud chce podnik na trhu
nadále fungovat, tak se musí otevřít - využívat
externích znalostí, spolupracovat - což znamená
přestavět celý obchodní model. Nové paradigma
v inovační oblasti zachycuje níže uvedené grafické
zpracování otevřených inovací (obr. 3).
Tabulka 1: Základní principy „open & closed innovation”
principy "closed
innovation"
principy "open
innovation"
Chytří lidé v oboru pracují pro
nás.
Ne všichni chytří lidé v oboru
pracují pro nás. Potřebujeme
pracovat s chytrými lidmi
uvnitř i mimo podnik.
Abychom měli prospěch z
našeho VaV, musíme to
objevit, vyvinout a využít
sami.
Vnější VaV může vytvořit
značnou hodnotu: vnitřní VaV
je potřebný abychom získali
část této hodnoty.
Jestliže to objevíme sami,
přijdeme s tím na trh první.
Nemusíme začít s výzkumem,
abychom z něj mohli mít
prospěch.
Podnik, který přijde s inovací
na trh první, vyhraje.
Vybudování lepšího
obchodního modelu je lepší
než být na trhu prvním.
Jestliže vytváříme nejvíce,
nejlepších myšlenek v
odvětví, vyhrajeme.
Jestli nejlépe využijeme
vnitřních i vnějších nápadů,
vyhrajeme.
Musíme hlídat náš duševní
majetek, aby naši konkurenti
nemohli mít prospěch z
našich nápadů.
Můžeme profitovat z ostatních
firem, využívajících naše
duševní vlastnictví a můžeme
kupovat duševní vlastnictví
ostatních, kdykoliv to rozvine
náš obchodní model.
Zdroj: Zdroj: Chesbrough 2006, XVI
Paradigma „open innovation“ představuje model,
ve kterém podnik pracuje nejen s interními, ale i s
externími kapacitami. Vznik a vývoj projektů tak,
přestal být vázán na interní firemní kapacity, ale
v současné době se stále více rozvíjejí projekty
s využitím externích zdrojů. Tyto externí
technologie a postupy se zapojují do vývojových
procesů nacházejících se v různém stádiu. Mimo to
se podniku otevřely nové cesty, kterými vzniknuvší
projekty vstupují na trh. Nové projekty se odštěpují
od podniku a dále se rozvíjejí v nově vytvořených
podnicích. Dále se objevily a neustále vznikají nové
prodejní kanály (Chesbrough, 2003, OECD 2008)
(„out-licencing“, „spin-off venture), umožňující
finančně profitovat na projektech, které by za
modelu uzavřených inovací zůstaly nerealizované
uvnitř podniku.
Tabulka 1 strukturovaně zobrazuje základní
premisy modelů otevřených a uzavřených inovací.
Akceptace principů otevřených inovací vyžaduje
základní změny v obchodních modelech podniků.
Konkurenceschopný podnik bude muset do
budoucna být schopen kooperovat s jinými podniky,
klienty, univerzitami a jinými subjekty. Kooperace
může probíhat v několika úrovních a z tohoto
důvodu rozlišujeme tři základní procesy kooperace
v paradigmatu otevřených inovací (Gassmann, Enkel
2004).
Obrázek 4: Základní procesy open innovation (Gassmann
& Enkel, 2004, s. 6, vlastní úpravy)
Outside-in process – společnost těží ze své
znalostní základny, kterou rozšiřuje integrací
dodavatelů, klientů a jiných vnějších zdrojů do
svého obchodního modelu. Takto zvyšovaná
znalostní základna výrazně rozšiřuje inovační
potenciál podniku.
Inside-out process – podnik těží z toho, že vynáší
své myšlenky na trh - prodává duševní majetek. Dále
zde zahrnujeme transfer technologií (například česká
společnost AURA.a.s. a její technologie zajišťuje
zvýšení bezpečnosti u ruských vrtulníků atd.) (AV
ČR, 2007).
Coupled process – spojuje dva předchozí
procesy. Podnik pracuje ve spojení se současnými
partnery, kde vzájemná dohoda je základem
úspěchu.
Podniky v dnešní době musí využívat nových
komunikačních kanálů. Moderní technologie
přinesly nové možnosti pro rozvoj obchodu. Aby
podnik obstál v globální konkurenci, je nutné si
zachovat konkurenceschopné postavení na trhu.
Spolupráce s jinými subjekty zaručí přísun informací
(využitelných pro orientaci na trhu). Kooperace
napříč odvětvím je základem pro otevírání nových
trhů či je vhodná pro tvorbu „disruptive innovation“
(Gilbert, Bower, 2002; Bower, Christensen, 1995;
Christensen, 1997; Christensen, Raynor, 2003;
Christensen, Armstrong, 1998). Spolupráce
podporuje inovace i jiným způsobem. Pomáhá dělit
riziko investice do VaV a inovací mezi více
133
subjektů. V probíhající ekonomické krizi je
paradigma „open innovation“ tím správním řešením
pro každý podnik, který se chce prosadit a
prosperovat.
Samotné pojetí konceptu otevřených inovací se
skládá z různorodé spolupráce. Jakýkoliv druh
kooperace ovšem stojí na stejném základě a to
schopnosti podniků se otevřít externím zdrojům.
Zvolení odpovídajícího otevřeného obchodního
modelu již pak záleží na strategickém rozhodnutí
managementu, což dokládá celá řada autorů na
vybraných příkladech (West a Galagher, 2005;
Gassmann a Enkel, 2004; Chesbrough 2003, 2006).
Tuto změnu budou muset v následných letech
uskutečnit všechny podniky, pokud se budou chtít
nadále prosazovat v tržním prostředí.
2.1 Vliv nového inovačního trendu na
podniky v České republice
Existence nového inovačního trendu byla prokázána,
jak v teoretické oblasti, tak i na mnoha případech
transformace vybraných podniků a jejich
obchodních modelů. Cílem práce je prokázat, jakou
měrou je akceptováno paradigma otevřených inovací
v České republice. Na konkrétních případech je
zřejmé, že otevřené inovace byly implementovány
v určitých podnicích, což ovšem neříká nic o
celkové akceptaci nově existujícího paradigmatu
z globálního hlediska. Místo akceptace otevřených
inovací, by se také mohlo jednat o vybrané (většinou
mezinárodní) firmy, které se celosvětově rozhodly
změnit obchodní model, a naprostá většina podniků
v České republice by mohla nadále figurovat v
zaběhnutých rigidních model.
Tabulka 2: Podniky s technickými inovacemi ve vybraném
období
Období v letech Index
1999-
2001
2002-
2003
2004-
2006
2006-
2008
06-08 /
99-01
Podniky s produktovou inovací
Velikost
podniku
Malý 18,6% 18,8% 14,5% 14,8% 0,79
Střední 33,1% 29,5% 30,7% 27,2% 0,82
Velký 55,1% 49,1% 49,3% 49,5% 0,9
Podniky s procesní inovací
Velikost
podniku
Malý 13,5% 8,7% 17,7% 21,5% 1,6
Střední 21,7% 17,7% 64,5% 32,0% 1,47
Velký 42,8% 37,1% 55,1% 53,3% 1,24
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Z tohoto důvodu se následný rozbor vyhýbá
práci s jednotlivými podniky, a místo individuálních
příkladů (Chesbrough a Rosenbloom, 2002) využívá
souhrnných dat Českého statistického úřadu (ČSÚ,
2010, 2008, 2005, 2003), která jsou následně
reprodukována novým způsobem. K analýze
inovačního prostředí ve vztahu k otevřeným
inovacím je použito základní rozdělení inovací na
technické a netechnické a zároveň práce klade
zvýšenou pozornost na samotný subjekt, který stojí
za vývojem inovace (podnik ve vlastní režii, či ve
spolupráci s jinými subjekty).
Tabulka 3: Podniky s netechnickými inovacemi ve
vybraném období
Období v letech Index
2004-
2006
2006-
2008
06-08 /
04-06
Podniky s marketingovou inovací
Velikost
podniku
Malý 14,3% 30,5% 2,13
Střední 21,1% 36,1% 1,71
Velký 32,5% 44,2% 1,36
Podniky s organizační inovací
Velikost
podniku
Malý 25,1% 25,4% 1,01
Střední 43,8% 39,7% 0,91
Velký 61,5% 56,4% 0,92
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Co se týče technických inovací, tak je třeba
rozlišovat inovace produktu a procesu. Inovace
produktu je jednou z nejčastějších inovací, jejichž
výsledkem jsou výrobky s novým designem,
převratnými technologickými řešeními a novými
funkcemi za současného snížení nákladů na materiál
a výrobu (Mašín a Ševčík, 2006). Vedle toho
inovace procesu zahrnuje implementaci nových
metod v oblasti VaV, výroby produktů, logistiky,
distribuce či podpůrných činností (Košturiak a Chaľ,
2008). Tabulka č.2 zachycuje vývoj technických
inovací v podnicích, které jsou rozčleněny dle své
velikosti.
Ve vztahu k paradigmatu otevřených inovací je
vidět určitý odklon podniků od realizace
produktových inovací a zvýšení pozornosti na
procesní inovace. Tato skutečnost plyne ze stále
vyšších nákladů, které je nutné vynaložit na
produktovou inovaci (Chesbrough, 2006), při stále
se snižující tržní životnosti produktu. Vedle toho
inovace procesu, je levnější variantou v dnešním
silně konkurenčním prostředí. Tlak na zefektivnění
procesu (tj. zavedení procesních inovací) lze
134
vytvářet neustále a i nepatrný posun vede
k zvyšování konkurenceschopnosti podniku.
Pro kompletnost uvádí práce i vývoj v oblasti
netechnických inovací u podniků v České republice.
Oblast netechnických inovací se skládá z inovací
zaměřených na trh a organizační uspořádání.
Marketingové inovace obsahují nové marketingové
modely zahrnující významné změny v designu
produktu nebo balení, umístění produktu, podpoře
produktu či ocenění.
U marketingových inovací byl ve vztahu
k paradigmatu otevřených inovací očekáván nárůst
z důvodu zvýšeného zaměření na otevírání nových
trhů, či umisťování nových podnikových produktů
na trh. Tato skutečnost se potvrdila již při komparaci
dvou po sobě sledovaných obdobích. Na druhou
stranu podniky s organizační inovací nepotvrdily
akceptaci paradigma otevřených inovací v rámci
podniků v České republice.
Organizační inovace jsou ty, které souvisejí se
zavedením nové organizační metody v podnikových
obchodních procesech, či v rámci externích vztahů.
Předpoklad akceptace paradigma otevřených inovací
vyžaduje změny rigidních řídících struktur
z předchozích dob a implementaci nového
obchodního modelu (West a Galagher, 2005;
Gassmann a Enkel, 2004; Chesbrough 2003, 2006).
S ohledem na výstupy plynoucí z tabulky 3 není tato
skutečnost naplněna.
Tabulka 4: Vývoj inovovaných produktů podle subjektu
ve vybraném období
Období v letech Index
2002-
2003
2004-
2006
2006-
2008
06-08 /
02-03
Podnik nebo podniková skupina
Velikost
podniku
Malý 66,9% 64,7% 65,0% 0,97
Střední 74,7% 70,7% 71,4% 0,96
Velký 73,3% 68,9% 69,1% 0,94
Podnik ve spolupráci s jinými podniky nebo
institucemi
Velikost
podniku
Malý 19,5% 21,5% 22,3% 1,14
Střední 17,8% 24,6% 24,8% 1,39
Velký 22,1% 26,4% 24,1% 1,09
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Paradigma otevřených inovací vyžaduje
otevřenost obchodního modelu, která umožní
spolupráci potřebnou pro rozvoj obchodních aktivit
a udržení konkurenceschopnosti (Chesbrough, 2003,
2007). Rozdělení vývojových inovačních aktivit (u
technických inovací) dle subjektu, který inovaci
provádí (podnik samotný, či ve spolupráci),
nejnázorněji prokazuje, jakým způsobem je otevřený
obchodní model akceptován u podniků v České
republice.
Tabulka 4 se zabývá vývojem inovovaných
produktů. Tento vývoj je uskutečňován buď v rámci
hraničního omezení podniku, nebo ve spolupráci
s jinými podniky a institucemi. Jak z tabulky
vyplývá, tak byl zaznamenán pozitivní trend
v nárůstu vývoje inovovaných produktů u
kooperujících subjektů, na rozdíl od negativního
vývoje u samostatných podniků. Zde je patrný
odklon od individuálního jednání a snaha o využití
synergického efektu spolupráce a snížení nákladů na
vývoj inovovaných produktů.
Tabulka 5: Vývoj inovovaných procesů podle subjektu ve
vybraném období
Období v letech Index
2002-
2003
2004-
2006
2006-
2008
06-08 /
02-03
Podnik nebo podniková skupina
Velikost
podniku
malý 61,6% 50,6% 51,3% 0,83
střední 59,8% 50,2% 45,4% 0,76
velký 56,8% 44,5% 48,4% 0,85
Podnik ve spolupráci s jinými podniky nebo
institucemi
Velikost
podniku
malý 27,5% 35,2% 29,5% 1,07
střední 30,1% 33,1% 35,8% 1,19
velký 34,1% 45,0% 42,6% 1,25
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Nejnižší nárůst spolupráce na vývoji
inovovaných produktů je zaznamenán u velkých
podniků. Důsledek je připisován složitějším řídícím
strukturám, které nedosahují takové flexibility, jako
u malých a středních podniků. Nelze též opomenout
skutečnost, že ačkoliv se zvýšil poměr podniků
vyvíjející inovace ve spolupráci s jinými subjekty, je
zda stále vysoký poměr podniků, které většinu svých
inovací provádějí v rámci hranic podniku. (V období
2006-2008 inovovalo svůj produkt 24,1% podniků
ve spolupráci s jiným subjektem, mimo tuto
skutečnost inovovalo také svůj produkt 69,1%
podniků v rámci vlastního podniku - Je nutné brát na
zřetel, že řada podniků prováděla inovaci produktů
jak v rámci kooperaci s jinými subjekty, tak i ve
vlastní režii).
Stejným způsobem jsou zpracována data týkající
se vývoje inovace procesů, která jsou rozdělena dle
subjektu uskutečňující zmíněnou inovaci. V případě
135
vývoje inovovaných procesů nebyla očekávána silná
korelace s paradigmatem otevřených inovací a
nového obchodního modelu, jako je tomu například
u inovací produktu. Procesní inovace jsou zaměřené
spíše na zvýšení efektivnosti procesu – nemusí se
jednat pokaždé o robotizaci, automatizaci, ale mezi
tento druh inovací se řadí i jednoduchá funkční
řešení odstraňují plýtvání. Ovšem předpoklad, že
zde nebude významný rozdíl v rámci kooperujících a
nekooperujících subjektů byl mylný.
Podniky realizující inovaci procesů v rámci
vlastní firmy, výrazně snížily inovační aktivitu.
Index06-08/02-03 se pohybuje od 0,76 do 0,83.
Oproti tomu kooperující podniky, zvyšují svůj
poměr uskutečněných procesních inovací v rámci
spolupráci s jinými subjekty. Tato skutečnost
podtrhuje fakt, že snaha po zefektivnění a snížení
nákladů vede podniky ke spolupráci s jinými
subjekty, umožňující přísun nových nápadů a
technologií, které nejsou v rámci podniku dostupné.
Důvodem, proč dosahují většího nárůstu v inovacích
procesu velké podniky, je skutečnost, že dosáhnutí
dílčí inovace procesu se v rámci velkého rozsahu
produktu projevuje velkými hodnotami. Z tohoto
důvodu se velké firmy budou dále otevírat,
transformovat svůj obchodní model a usilovat o
inovace procesů, oproti malým podnikům, kterým
tato otevřenost nepřináší nijak významný
ekonomický efekt.
3 ZÁVĚR
Práce vychází z nejnovějšího teoretického rámce,
zabývajícího se inovačním prostředím podniků a
následnou transformací obchodních modelů v tom
smyslu, aby podnik zůstal konkurenceschopný
s příchodem globalizace a dokázal profitovat se
zapojení externích zdrojů. Koncept otevřených
inovací popisuje, jakým způsobem se podniky
začínají transformovat, aby nadále mohly rozvíjet
své obchodní aktivity.
Změna obchodního modelu je vynucena ze dvou
hlavních důvodů. Prvním důvodem je růst nákladů
v oblasti výzkumu a vývoje. Náklady na potřebné
technologie stále vzrůstají a zároveň znalostní
kapitál je poskytován v omezené míře.
Nejefektivnější způsob, jak využít výstupy z nových
technologií a znalostí, je implementovat je do svého
businessu z externích zdrojů. Z opačného pohledu
zde zároveň vznikají podniky, jejichž náplní je
obchodování s duševním vlastnictvím. Kombinací
obou obchodních záměrů pak podnik realizuje
vlastní projekty. Mimo to může podnik vytvářet
nové prodejní kanály, ve kterých obchoduje se svým
vlastním duševním vlastnictvím. Obchodní model se
mění a stále více otevírá. Druhým důvodem změny
obchodního modelu je zkracování životního cyklu
produktů. Interní náklady firmy do výzkumu a
vývoje se za dobu životnosti nestihnou vrátit, tlak na
snížení nákladů a uspokojování poptávky tak vede
ke kooperaci více subjektů z rozdílného prostředí a
odlišných trhů.
Následně se práce zabývá souhrnnou analýzou
českých podniků ve vztahu k paradigmatu
otevřených inovací. V této oblasti bylo zpracováno
dostatečné množství individuálně zaměřených prací,
rozebírající vliv otevřených inovací v rámci
jednotlivých podniků. Práce se zaměřila na české
podniky a jejich akceptaci konceptu otevřených
inovací z globálního hlediska. Tato oblast
v současné literatuře je zpracována minimálně.
V rámci analýzy byly tudíž využity data ČSÚ
získané primárně za účelem zjištěné inovační
aktivity podniků. Tyto data byla transformována a
prezentována v odlišném pojetí tak, aby potvrdila či
vyvrátila změnu obchodních modelu u českých
podniků ve vztahu k otevřeným inovacím.
V okruhu technických inovací byl prokázán
významný nárůst v oblasti procesních inovací, které
se zahrnují implementaci nových metod v oblasti
VaV, výroby produktů, logistiky, distribuce a
podpůrných činností. Zefektivnění procesu má trvalý
dopad a nepatrná přírůstková inovace, tak vede k
trvalému snížení nákladů. Oproti tomu produkční
inovace v dnešní době zkracujících se životních
cyklů produktu je nejistá. Což potvrzuje snižování
inovační aktivity v oblasti produktových inovací.
Analýza netechnických inovací přinesla zajímavé
výsledky v oblasti organizačních inovací, které
zahrnují zavádění nových organizačních metod
v obchodních procesech, či v rámci externích
vztahů. Trend vývoje organizační inovační aktivity
v této oblasti stagnoval (u středních a velkých
podniků dokonce mírně poklesl), což vyvrací
základní předpoklad akceptace otevřených inovací
do obchodního modelu.
Podstatnou součástí studie bylo provedení
komparativní analýzy nad technickými inovacemi
z pohledu subjektu, který danou inovační aktivitu
vyvíjel. V případě akceptace konceptu inovačních
aktivit by podniky v České republice měly
prokazovat nárůst vývoje inovačních aktivit v rámci
kooperace s jinými subjekty. Na druhou stranu byl
předpokládán pokles u inovací, které provádí podnik
pouze ve vlastní režii. Tento předpoklad byl
potvrzen a to jak v případ produktových inovací, tak
i v naprosté míře i u procesních inovací. U
136
kooperujících subjektů v rámci produktových
inovací byl zaznamenán největší trend pozitivního
vývoje u malých a středních podniků, což
koresponduje s objevenou skutečností, že velké
podniky se věnují svému základnímu businessu a
nové produkty vytvářejí v kooperaci s menšími
subjekty, popřípadě tyto subjekty samy vytvářejí. U
procesních inovací je tomu obráceně. Velké podniky
využívají externí spolupráce a snižují a zefektivňují
vlastní produkci. Mírné zefektivnění výroby u
velkých podniků znamená významné ekonomické
úspory.
Výsledek provedené analýzy prokázal
skutečnost, že české podniky začaly vnímat koncept
otevřených inovací jako cestu k zachování
konkurenceschopnosti a dalšího rozvoje, což
potvrzuje rostoucí trend u inovačních aktivit
prováděných v rámci spolupráce s jinými subjekty.
Na druhou stranu fakt, že tyto podniky stagnují
v oblasti organizačních inovací, poukazuje na
skutečnost, že zavedené rigidní struktury řízení
podniku jsou zde stále. Pokud české podniky do
budoucna neprovedou potřebnou restrukturalizaci
organizačního způsobu vedení podniku, nebudou sto
nikdy využít plnohodnotného přínosu konceptu
otevřených inovací.
PODĚKOVÁNÍ
Tento příspěvek vznikl za podpory Interní grantové
agentury UTB, projekt č. IGA/FaME/2012011.
REFERENCE
AV ČR (2007) Úspěšné transfery technologií.
Technologicke centrum AV ČR. [online] [cit. 2012-03-
01]. Dostupné z
http://www.tc.cz/dokums_raw/circlistycz_1171035671
.pdf .
BOWER, J. L., CHRISTENSEN, C. M. (1995) Disruptive
Technologies: Catching the Wave. Harvard Business
Review, Vol. 73, no. 1., pp. 43-53. ISSN 0017-8012.
ČSÚ (2010) Inovační aktivity podniků v České republice v
letech 2006–2008. [online] [cit. 2012-03-01]. 128 str.
ISBN 978-80-250-2024-1. Dostupné z
http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/2A003B
A6CE/$File/Publikace_960510_CZ.pdf.
ČSÚ (2008) Inovační aktivity podniků v České republice v
letech 2004–2006. [online] [cit. 2012-03-01]. 111 str.
ISBN 978-80-250-1721-0. Dostupné z
http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/7A003F8
CC1/$File/PUB_9605-08_OPR_18.05.09.pdf.
ČSÚ (2005) Technické inovace v ČR za rok 2002-2003.
[online] [cit. 2012-03-01]. Dostupné z
http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/publ/9605-
04-za_rok_2002_2003.
ČSÚ (2003) Technické inovace v ČR za rok 1999-2001.
[online] [cit. 2012-03-01]. Dostupné z
http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/publ/9605-
03-v_letech_1999___2001.
CHESBROUGH, H. W. (2003) Open Innovation: the new
imperative for creating and profiting from technology.
Harvard Business School Corporation, 1st ed., s. 272.
ISBN 1-57851-837-7.
CHESBROUGH, H. W. (2006) Open Business Model:
how to thrive in the new innovation landscape.
Harvard Business School Press, 1st ed., s. 256. ISBN
1-4221-0427-3.
CHESBROUGH, H. W. (2007) Why companies should
have open business models. MIT Sloan Management
review, Vol. 48, no. 2, pp. 22-28. ISSN 1532-9194 .
CHESBROUGH, H. W., ROSENBLOOM, R.S. (2002)
The role of the business model in capturing value from
innovation: Evidence from Xerox corporation´s
technology spinn-off companies. Industrial and
Corporate Change, Vol. 11, no. 3, pp. 529-555. ISSN
0960-6491.
CHRISTENSEN, C. J. (1997) The Innovator´s dilemma:
When new technologies cause great firms to fail.
Boston: Harvard Business School Press, 1st ed., s.
225. ISBN 0-87584-585-1.
CHRISTENSEN, C.J., ARMSTRONG, E.G. (1998)
Disruptive Technologies: A credible Threat to Leading
Programs in Continuing Medical Education? The
Journal of Continuing Education in the Health
Professions, Vol. 18, no. 2, pp. 69-80. ISSN 0894-
1912. [online] [cit.2012-03-01] Dostupné z
http://www.uic.edu/classes/mhpe/mhpe494dcme/Chris
tensen-Disruptive%20technologies.pdf.
CHRISTENSEN, C.J., RAYNOR, M.E. (2003) The
Innovator´s Solution: Creating and Sustaining
Successful Growth. Boston: Harvard Business School
Press, s. 324. ISBN 1-57851-852-0.
CHWASZCZ, O. (2010) Inovační linie moderní doby I.
Trendy ekonomiky a managementu, s.63-79. číslo 6,
ročník IV. ISSN 1802-8527.
GILBERT, C., BOWER, J. L. (2002) Disruptive Change:
When Trying Harder Is Part of the Problem. Harvard
Business Review, Vol. 80, no. 5., pp. 95-101. ISSN
0017-8012. [online] [cit. 2012-03-01] Dostupné z
http://hbswk.hbs.edu/archive/2967.html .
GASSMANN, O., ENKEL, E. (2004) Towards a Theory
of Open Innovation: Three Core Process Archetypes.
R&D Management Conference, 2004-07-06, RADMA
-Lisboan, Portugal, p. 18. [online] [cit. 2012-03-01].
Dostupné z
http://www.alexandria.unisg.ch/Publikationen/274
KLOUDOVÁ, J. (2009) Makroekonomie. Eurokódex,
2009. 3. ed. 200 str. ISBN 978-80-89447-10-7.
KOŠTUARIK, J., CHAĽ, J. (2008) Inovace – vaše
konkurenční výhoda. Computer Press, 2008. 176 str.
ISBN 978-80-251-1929-7.
137
MAŠÍN, I., ŠEVČÍK, L.: Metody inovačního inženýrství.
Liberec, 2006. 184 str. ISBN 80-903533-0-4.
OECD PUBLICATIONS. (2008) Open Innovation in
Global Networks. OECD, 1st ed., p. 127. ISBN 978-
92-64-04767-9. [online] [cit. 2012-03-01] Dostupné z
http://www.sourceoecd.org/scienceIT/9789264047679
WEST, J.; GALLAGHER, S. Challenges of open
innovation: the paradox of firm investment in opensource
software. R&D Management [online] [cit.
2012-03-01]. 25 May 2006. Volume 36 Issue
3, Pages 319 – 331. Dostupné z
http://www.cob.sjsu.edu/opensource/research/westgall
agher2004.pdf.
138
EKONOMICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ INDIKÁTORY VE
VZTAHU K VÝKONNOSTI PODNIKU
Markéta Klímková a Jana Hornungová
Fakulta podnikatelská, Vysoké učení Technické v Brně, Kolejní 2906/4, Brno, Česká republika
{klimkova, hornungova}@fbm.vutbr.cz
Abstrakt: Příspěvek s názvem Ekonomické a environmentální indikátory ve vztahu k výkonnosti podniku je zaměřen,
jak už samotný název vypovídá, na oblast ekonomických, tak také environmentálních ukazatelů a jejich
vztahu k výkonnosti podniku. Zároveň poukazuje na nástroje měření výkonnosti, které podniky v České
republice využívají. Tyto nástroje v sobě zahrnují jak oblast environmentální, tak také ekonomickou. Data
pro vypracování tohoto článku byla získána na základě dotazníkového šetření v rámci specifického
výzkumu č. FP – J-10-2 na fakultě Podnikatelské VUT v Brně s názvem „Integrace environmentální,
ekonomické a sociální výkonnosti podniku: Empirická analýza českých malých a středních podniků
(MSP)“. Článek obsahuje cenné informace pro oblast využití environmentálních a ekonomických ukazatelů
u výkonnosti podniků.
Klíčová slova: Ekonomické indikátory; environmentální indikátory; výkonnost; měření výkonnosti.
1 ÚVOD
Indikátory, jinými slovy ukazatele, přinášejí
věrohodné informace, které lze dále využívat.
Nápomocné jsou převážně při získávání správných
údajů při hodnocení efektivity nejen celého
podnikání, ale i projektu, samostatné činnosti aj.
V praxi je velmi důležité správné definování
relevantních ukazatelů, pomocí kterých lze
požadovanou aktivitu hodnotit a měřit. V současné
době je právě měření a hodnocení ukazatelů součástí
výkonnosti podniku, která je velice často
považována jako součást řízení podniku. Systém
hodnocení výkonnosti by měl zobrazovat nejen
současný vývoj, ale také by měl podnik směřovat
k dosažení určitého cíle.
V rámci příspěvku bude teoreticky vymezena
oblast ekonomických a environmentálních
indikátorů a následně budou prezentovány výsledky
specifického výzkumu. Ten byl zaměřen na
empirickou analýzu malých a středních podniků
v oblasti ekonomické, environmentální a sociální
výkonnosti. Prezentována budou data z hlediska
ekonomický a environmentálních indikátorů.
2 EKONOMICKÉ INDIKÁTORY
Za jeden z hlavních cílů většiny podniků je obecně
považována maximalizace a zvyšování tržní hodnoty
v delším časovém období. V praxi asi nejběžnější a
nejpoužívanější metodou je hodnocení finanční a
ekonomické výkonnosti podniku pomocí
fundamentální nebo technické analýzy, která hodnotí
podnik právě z ekonomického hlediska na základě
podrobného studia a analýzy účetních výkazů
(Fischer, 1992). Právě v souvislosti se zaváděním
systému měření výkonnosti (Performance
Measurement System) velice často přistupuje
k systému ukazatelů, jenž dělí přístupy hodnocení
výkonnosti pomocí „finančních a nefinančních
indikátorů“, (Ittner a kol., 2003; Brancato, 1995;
Pavelková, Knápková, 2009; Synek a kol., 2009).
Základem je zcela jistě sledování finanční
výkonnosti.
2.1 Klasické finanční indikátory
Finanční ukazatele jsou velmi jednoduše
představitelné. Proto jsou mnohdy považovány za
nejčastěji používané indikátory. Je zde ovšem riziko
toho, že pokud se management zaměří pouze na
finanční ukazatele, může lehce zapomenout na
139
některé důležité cíle a faktory úspěchu. Pokud je
celý systém měření výkonnosti zaměřen
jednostranně (tj. koncentrace pouze na několik málo
finančních ukazatelů), jsou pak ignorovány ostatní
důležité faktory, které v peněžních jednotkách
vyjádřit nelze (Uyar, 2010; Synek a kol., 2009).
Tento typ indikátorů využívá pro měření
výkonnosti škálu finančních ukazatelů. Snahou je
dosažení maximálního zisku, typickým příkladem je
klasická finanční analýza. Do této skupiny lze
zařadit absolutní ukazatele, rozdílové ukazatele,
paralelní soustavu poměrových ukazatelů,
pyramidovou soustavu poměrových ukazatelů aj.
(Sedláček, 2011; Holečková, 2008). Druhou
skupinou, která dělí finanční ukazatele na ukazatele
výsledku hospodaření, ukazatele hotovostních toků a
ukazatele rentability uvádí autorky Pavelková,
Knápková (2009). Tyto ukazatele však jsou velmi
často kritizovány, převážně pro svou ne příliš
reálnou vypovídací schopnost a z tohoto důvodu se
velmi často využívají nové přístupy k měření
výkonnosti.
2.2 Moderní finanční indikátory
Postupem času podniky stále více kladou důraz na
maximalizaci tvorby přidané hodnoty pro vlastníky
nebo investory. Proces vytváření hodnot se nejlépe
měří pomocí ekonomického zisku vzhledem k výši
kapitálu. K tomuto účelu se dá využít mnoho metod,
z nichž je nejznámější, v poslední době intenzivně se
prosazující ukazatel Ekonomické přidané hodnoty
(EVA). Z finančního hlediska v sobě ukazatel EVA
spojuje efekt dosažený společností, absolutní rozměr
investovaného kapitálu a jeho cenu (Mařík,
Maříková, 2001; Pavelková, Knápková, 2009).
Z ostatních moderních přístupů hodnocení této
výkonnosti lze jmenovat: CFROI (Rentabilita
investic stanovená na podkladě Cash-flow, VBM –
Hodnotové řízení, VCI – Index tvorby hodnoty, PP –
Výkonnostní hranol, aj.
3 ENVIRONMENTÁLNÍ
INDIKÁTORY
Specifickým typem informací pro posouzení stavu a
vývoje životního prostředí jsou ukazatelé životního
prostředí tj. velmi agregované a komplexní
indikátory, které jsou výsledkem zpracování a určité
interpretace primárních dat a informací.
Indikátory poskytují nástroj k mezinárodnímu
srovnávání, ale především ke zjišťování účinnosti
přijatých opatření a hodnocení plnění cílů ochrany
životního prostředí. Z těchto důvodů je většina
indikátorů vytvářena v podobě relativních veličin
vztažených na jednotku rozlohy, na obyvatele, na
jednotku HDP, apod.
3.1 Klíčové indikátory
Vznik a rozvoj souboru klíčových indikátorů byl
veden potřebou identifikovat úzký okruh politicky
relevantních indikátorů, které společně s dalšími
informacemi odpovídají na vybrané prioritní
politické otázky. Měly by následně být účinným
nástrojem při zpracování zpráv o životním prostředí
a pro hodnocení naplňování stanovených cílů a
priorit politiky životního prostředí. Soubor
klíčových indikátorů zahrnuje osm témat z oblasti
životního prostředí (klima, znečišťování a kvalita
ovzduší, vodní hospodářství a jakost vod,
biodiverzita, lesy a krajina, odpady a materiálové
toky, zdraví, financování ochrany životního
prostředí) a tři témata z oblasti vlivu sektorů na
životní prostředí (zemědělství, energetika a průmysl,
doprava). Všechna témata představují priority jak
Státní politiky životního prostředí ČR, tak i politiky
EU.
Soubor indikátorů by měl být stabilní, nikoliv
však statický tzn., že je možné tento soubor dále
rozšiřovat o další prioritní témata (např.: z oblasti
hluku, spotřeby a výroby či chemických látek).
Každý indikátor ze souboru je možné umístit v
DPSIR rámci (D = hnací síly, P = tlaky, S = stav, I =
dopady, R = reakce), který představuje vhodný
model pro popis spojenectví lidských aktivit a
životního prostředí. Hlavním cílem sady klíčových
indikátorů je však soustředit se na priority politiky
životního prostředí, integrované posouzení celého
rámce DPSIR představuje pouze základ pro
pochopení kauzálních vazeb mezi vlivy
socioekonomické sféry a kvalitou životního
prostředí (ISSaR, 2012).
Vliv společnosti na životní prostředí se posuzuje
z pohledu množství škodlivých činností, které na něj
dopadají. Čím lépe se podnik chová k životnímu
prostředí, tím vyšší má environmentální výkonnost.
V opačném případě, čím více škody podnik na
životním prostředí způsobí, tím je jeho
environmentální výkonnost horší. Dopady na životní
prostředí se analyzují po jednotlivých jeho složkách,
jimiž jsou například využití půdy nebo zdrojů, únik
škodlivých látek do ovzduší, vody a půdy během
celého životního cyklu produktu aj. Kompletní míra
vlivu na životní prostředí vyžaduje identifikaci
všech komponent podniku, měření výkonnosti s
140
ohledem na jednotlivé složky a kombinaci měření na
vektor indexů nebo jeden celkový indikátor.
Environmentální problémy, které s podnikovými
činnostmi souvisejí nebo jsou činnostmi podniku
vyvolány, mohou být řešeny různým způsobem
(různým přístupem i různými opatřeními). Přístup
podniku k řešení environmentálních problémů i
realizovaná opatření mají velmi úzkou vazbu na
ekonomickou výkonnost podniku a vyvolávají
rozdílné reakce zainteresovaných stran (Kocmanová
a kol., 2010).
Klíčové indikátory se vztahují na všechny typy
organizací. Zaměřují se na environmentální
výkonnost organizace v následujících klíčových
oblastech životního prostředí:
1) energetická účinnost;
2) účinnost materiálové spotřeby;
3) vodní hospodářství;
4) odpadové hospodářství;
5) biologická rozmanitost (biodiverzita);
6) emise do ovzduší
Každý indikátor v souladu s Přílohou IV EMAS
III sestává z:
 číselného údaje A, který uvádí celkové roční
vstupy/dopady v dané oblasti,
 číselného údaje B, který uvádí celkové roční
výstupy organizace,
 a číselného údaje R, který uvádí poměr mezi
A a B.
4 KONCEPTY MĚŘENÍ
VÝKONNOSTI
S rostoucími požadavky trhu a zvyšující se
konkurencí je zapotřebí při hodnocení výkonnosti
zohlednit všechny oblasti, které se podniku týkají.
Důležité je brát v potaz všechny jeho složky a snažit
se nalézt slabé stránky podniku a ty se snažit
eliminovat.
V tomto případě jde o spojení ekonomické a
environmentální oblasti. Vhodné je zaměřit se na ty
ukazatele, které mohou významným způsobem
ovlivnit fungování celého podniku. Společnost
Bain & Company, která se zabývá sledováním
konceptů a modelů měření výkonnosti, zahájila
výzkumný projekt, při němž se zaměřila na
identifikaci 25 nejpopulárnějších nástrojů řízení.
Tento výzkum je velmi přínosným pro tuto oblast,
jelikož také uvádí 10 nejvyužívanějších nástrojů
řízení v roce 2010, kterými byly:
 Benchmarking
 Strategic Planning
 Mission and Vision Statements
 CRM
 Outsourcing
 Balanced Scorecard
 Core Competencies
 Change Managemetn Programs
 Strategic Alliances
 Customer Segmentation
Z hlediska propojení ekonomických a
environmentálních ukazatelů na výkonnost podniku
se za nejvíce užitečnou může považovat Balanced
Scorecard, obě dvě oblasti je možno v tomto případě
spojit a pomocí tohoto nástroje měřit výkonnost
podniku.
5 METODIKA
Na základě řešení specifického výzkumu č. FP – J-
10-2 na fakultě Podnikatelské VUT v Brně s názvem
„Integrace environmentální, ekonomické a sociální
výkonnosti podniku: Empirická analýza českých
malých a středních podniků (MSP)“ byla jednou
z jeho částí také analýza dotazníkového šetření.
Osloveny byly podniky v celé České republice.
Následně byly z navráceného vzorku vybrány pouze
podniky malé a střední. Prostřednictvím elektronické
pošty bylo osloveno 1000 firem formou dotazníku
v období mezi koncem září a začátkem října 2010.
Vyplněné dotazníky postupně přicházely do konce
listopadu 2010 a k jejich vyhodnocení bylo
dokončeno na konci ledna 2011. Na dotazníkovém
šetření se podílely autorky článku.
Dotazník byl zaměřen na všechny tři oblasti
výkonnosti podniku. Z velkého množství
rozeslaných dotazníků nám přišlo nazpět pouze malé
procento použitelných vzorků, a to 5 %. Mnoho
z firem totiž některé části vyplnilo sporadicky, spíše
vůbec ne, a proto tyto dotazníky nemohly být
použity. Použitelnost, případně nepoužitelnost, byla
dána předem stanovenou podmínkou, která
vycházela z nutnosti vyplnění každé části dotazníku.
Pokud dotazník měl vyplněnou každou část, byl
zařazen do dalšího dotazníkového šetření. Na
základě této podmínky bylo po důkladném šetření
příchozích dotazníků vybráno pouze 50 firem,
jejichž výsledky se pro účely výzkumu daly použít a
byly věrohodné.
141
0
20
40
60
emise do
vzduchu
emise do
vody
odpady
nebezpečné
odpady
zápach,
hluk, záření
půda
vliv na
krajinu
havárie
spotřeba
energie a
tepla
spotřeba
vody
spotřeba
materiálu a
surovin
Environmentální aspekty ovlivňující
výkonnost podniku
Významnost v %
6 VÝSLEDKY EMPIRICKÉHO
VÝZKUMU V OBLASTI
VÝKONNOSTI PODNIKU
Ve spojitosti s řešením specifického výzkumu
č. FP – J-10-2 na fakultě Podnikatelské s názvem
„Integrace environmentální, ekonomické a sociální
výkonnosti podniku: Empirická analýza českých
malých a středních podniků (MSP)“ byla provedena
analýza této problematiky dotazníkovým šetřením.
Jelikož cílem výzkumu bylo získat informace o
současné situaci v celém tuzemsku, byly osloveny
podniky v celé České republice bez rozlišení
velikosti. Následně při vyhodnocování dotazníků
byly ze získaných dotazníku vybrány ty, které přišly
od malých a středních podniků. Bylo rozesláno
1.000 dotazníků prostřednictvím elektronické pošty,
a to v období mezi koncem září a začátkem října
2010. Získané dotazníky byly vyhodnoceny do
konce ledna 2011. Na dotazníkovém šetření se
podílely autorky článku.
Specifický výzkum a tedy i z něj navržený
dotazník byl zaměřen na všechny tři oblasti
výkonnosti podniku a obsahoval přes 50 otázek.
Tato skutečnost byla posléze chápána jako negativní
pro vyplňování firmami. Z celkového navráceného
množství bylo použitelných pouze 5 % dotazníků.
Ostatní dotazníky nebyly vyplněny buď vůbec,
nebo v některých částech sporadicky, a proto tyto
dotazníky nemohly být použity. Použitelnost
dotazníků byla dána předem stanovenou podmínkou,
která vycházela z nutnosti vyplnění každé části
dotazníku. Jestliže měl dotazník vyplněnou každou
část aspoň z určité části, byl zařazen do dalšího
šetření. Z důvodu této podmínky bylo po selekci,
vybráno pouze 50 firem, jejichž výsledky se pro
účely výzkumu daly použít a byly věrohodné.
Na základě tématu příspěvku byly vybrány
především informace, které se týkaly ekonomických
a environmentálních indikátorů ve vztahu
k výkonnosti podniku. Následující podkapitoly
znázorňují ty nejdůležitější data spojené
s environmentální a ekonomickou oblastí, které byly
získány již zmiňovaným výzkumem.
6.1 Vliv environmentálních aspektů na
výkonnost podniku
Jednou z otázek, která byla použita v dotazníku,
bylo zjistit, které environmentální aspekty mají vliv
na výkonnost podniku. Aspekty, které byly v rámci
této otázky na výběr, jsou tyto: spotřeba vody;
spotřeba materiálu a surovin; emise do vzduchu;
emise do vody; odpady; nebezpečné odpady; zápach,
hluk, záření; půda; vliv na krajinu; havárie a
spotřeba energie a tepla.
Energie jako taková je brána v posledních letech
jako motor, který popohání lidstvo kupředu. Na
energii je závislý nejen ekonomický růst, ale také
životní úroveň obyvatel. V době, kdy se snižují
zásoby fosilních zdrojů, se snaží lidstvo hledat jiné
alternativy v podobě například obnovitelných
zdrojů. Z Obr. 1 lze vidět, že se společnosti snaží
zvýšit svou výkonnost především snížením spotřeby
energií a tepla. Tato snaha o snižování spotřeby
energií plyne také s určitostí z neustálého zvyšování
jejich cen. Česká vláda začíná sice pomalu, ale přece
zavádět úspory energií do legislativy, čímž alespoň
částečně podporuje Kjótský protokol a nařízení EU.
Mezi další tři environmentální ukazatelé, na které se
podniky zaměřují, patří snaha o snižování spotřeby
vody a materiálu a surovin a v neposlední řadě také
neustálá eliminace odpadu. Podniky se v současnosti
potýkají s velkou produkcí odpadů, které se snaží
eliminovat i různou recyklací popřípadě znovu
využitím aj. Odpady v sobě zahrnují velké množství
nákladů, které mohou být podniky využity
efektivněji.
Obrázek 1: Environmentální aspekty ovlivňující
výkonnost podniku
Další otázka, která nás z pohledu českých firem
zajímala, zněla, jak vztah firem k životnímu
prostředí ovlivnil jejich výkonnost. U této otázky
jsme se setkali s tím, že mnoho firem na ni
142
2,4
29,9
8,1
59,6
Vliv na výkonnost podniku
dosáhly zvýšení konkurenceschopnosti podniku na trhu
ušetřily finanční prostředky
zlepšily image podniku
nevyplněno
0 10 20 30
klasické ukazatele
výkonnosti
srovnání skutečného stavu
se stanoveným plánem
moderní ukazatele
výkonnosti
Balanced Scorecard
management kvality
%
Systém měření ekonomické
výkonnosti
neodpovědělo. Toto si vysvětlujeme i tím, že firmy
nedokážou popsat, popřípadě si uvědomit, že svůj
rostoucí potenciál mohou získávat z využití systému
environmentálního managementu.
Z Obr. 2 je patrné, že firmy, které na tuto otázku
odpověděly, spatřovaly výhodu své činnosti ochrany
životního prostředí především z pohledu nákladů a
to jejich ušetřením. Tato úspora finančních
prostředků plyne u mnoha společností především
z vyřešení otázky odpadů. Ty v sobě zahrnují skryté
peníze. Čím efektivněji budou využity, tím více
povedou ku prospěchu podniku. Mezi další výhody
patřilo zvýšení konkurenceschopnosti na trhu a
image podniku. Většina odběratelů vyžaduje po
svých dodavatelích různé environmentální
certifikace popřípadě označení, že jejich činnost je
založena na ochraně životního prostředí. Novodobý
trend aplikace si do podniku systém managementu
životního prostředí je ku prospěchu celého lidstva a
to ne jen po stránce podnikání. Společnost z přírody
po mnoho let jen brala, ale nic ji nedávala. Nyní si
lidstvo uvědomuje, že pokud to tak půjde dál, za
chvíli již nebude z čeho brát. Podniky si uvědomují
své místo ve společnosti a chápou, že pokud si chtějí
udržet konkurenceschopnost, musí přehodnotit svojí
činnost především ve vztahu k životnímu prostředí.
Sladění se s přírodou posunuje podnik k úspěchu a
udržení si své pozice na trhu.
Obrázek 2: Vliv na výkonnost podniku
6.2 Vliv ekonomických aspektů na
výkonnost podniku
V rámci ekonomických aspektů jsme se samozřejmě
také zaměřily na výkonnost. Zabývaly jsme se
otázkou systému měření ekonomické výkonnosti.
Celkově byla ekonomická oblast velmi
sporadicky vyplněná, tudíž získat relevantní data
bylo mnohdy velmi těžké. Proto jsme zvolily otázku,
kterou prezentuje Obr. č. 3, a která se zabývá
formami měření ekonomické výkonnosti.
Obrázek 3: Ukazatele měření ekonomické výkonnosti
Pokud podniky ekonomickou výkonnost sledují,
používají převážně klasické ukazatele výkonnosti,
ke kterým řadíme finanční analýzu a ukazatele,
právě z této finanční analýzy vyplývající. Téměř
30 % z oslovených podniků uvedlo tento typ
ukazatelů za směrodatný při sledování ekonomické
výkonnosti. Toto zjištění není až tak velkým
překvapením, jelikož podobné výsledky prezentoval
např. Český statistický úřad, který zveřejnil
výsledky finanční analýzy jednotlivých oblastí
průmyslu a právě ukazatele rentability vlastního
kapitálu, rentability tržeb, aktiv či nákladů byly
jedněmi z nejsledovanějších ekonomických
ukazatelů. Zajímavým zjištěním v našem případě
však je skutečnost, že žádný z podniků se nevěnuje
měření ekonomické výkonnosti z hlediska
moderních ukazatelů. Jedním z nejznámějších
ukazatelů, prezentující tuto skupinu ukazatelů, je
zcela jistě „Ekonomická přidaná hodnota – EVA“,
ukazatel, který při hodnocení kombinuje
hospodářský výsledek s velikostí rizika. Věřily jsme,
143
že podniky budou v současné době směřovat
k novějším a spolehlivějších formám měření
ekonomické výkonnosti, které jsou zaměřeny nejen
na ekonomický zisk, ale také např. tvorbu hodnoty či
jiné výkonnostní měřítka.
7 ZÁVĚR
Prostřednictvím tohoto příspěvku byla prezentována
data z oblasti ekonomických a environmentálních
indikátorů ve vztahu k výkonnosti. Nejdříve byla
vymezena teoretická rovina a následně byla
prezentována část specifického výzkumu, zaměřená
na uvedenou problematiku.
Z výše uvedeného vyplývá, že současný tlak na
činnost podniků je vyvíjen s ohledem na zvyšování
jejich výkonnosti. České podniky jsou v podstatě
(z legislativního hlediska) nuceny sledovat spotřebu
energií, tepla a případně materiálu a tyto hodnoty
evidovat v rámci různých omezení tak, aby
nedocházelo k ohrožování životního prostředí a byly
splněny podmínky environmentu. Právě podnik,
který tyto limity dodržuje a provozuje tak svou
činnost ve stanoveném rámci, je schopen konkurovat
ostatním podnikům na trhu a tím pádem zvyšovat
svou výkonnost. Za přispění sledování ekonomické
výkonnosti – v našem případě pomocí klasických
finančních ukazatelů – je možno tuto výkonnost
zvyšovat a upevňovat svou pozici na trhu.
PODĚKOVÁNÍ
Tento příspěvek byl vypracován na základě
specifického výzkumu č. FP – J-10-2 na fakultě
Podnikatelské s názvem „Integrace environmentální,
ekonomické a sociální výkonnosti podniku:
Empirická analýza českých malých a středních
podniků (MSP)“.
POUŽITÁ LITERATURA
Brancato, C. K., 1995. New performance measures – a
research report. In The Conference Board, New York,
Report number 1118-95-RR.
CENIA – Česká informační agentura životního prostředí,
2012. Politika životního prostředí [online]. [cit. 2012-
03-06]. Dostupné z WWW:
<http://www.cenia.cz/web/www/web-
pub2.nsf/$pid/MZPMSFGSJIYY>.
Fischer, J, 1992. Use of Non-Financial Performance
Measures. In Journal of Cost Management.
Holečková, J., 2008. Finanční analýza firmy, Aspi. Praha,
1.vyd.
ISSaR, Indikátory životního prostředí. 2012. Dostupné na
WWW: <http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=110>.
Ittner, C., Larcker, D., Randall, T., 2003. Performance
implications of strategic performance measurement in
financial services firms. In Accounting, Organizations
& Society.
Kocmanová, A.; Hornungová, J.; Klímková, M., 2010.
Udržitelnost: Integrace environmentální, sociální a
ekonomické výkonnosti podniku, CERM. Brno, 1. vyd.
Mařík, M., Maříková, P., 2001. Moderní metody
hodnocení výkonnosti a oceňování podniku:
ekonomická přidaná hodnota, tržní přidaná hodnota,
Ekopress. Praha, 1. vyd.
Pavelková, D., Knápková, A., 2009. Výkonnost podniku z
pohledu finančního manažera, Linde. Praha, 2. vyd.
Rigby, D., 2010. Top 10 Management Tools [online]. [cit.
2012-03-05]. Dostupné z:
<http://bain.com/publications/business-
insights/management-tools-and-trends-2011.aspx#>.
Sedláček, J., 2011. Finanční analýza podniku,
ComputerPress. Brno, 2. vyd.
Synek, M., Kopkáně, H., Kubálková, M., 2009.
Manažerské výpočty a ekonomická analýza, C.H.Beck.
Praha, 1. vyd.
Uyar A., 2010. Development of Non-financial Measures
as Contemporary Performance Measurement Tools. In
World of Accounting Science.
144
ROZHODOVACÍ PROCES O VÝROBĚ NEBO NÁKUPU
Juraj Kopčáni
Fakulta podnikatelská, Vysoké učení technické v Brně, Kolejní 2906/4, 612 00 Brno, Česká republika
Ústav managementu, FP VUT v Brně, Česká republika
kopcani@centrum.cz,
Abstrakt: Současný svět prochází obrovskými změnami. Změny jsou urychlovány všudypřítomnou globalizací. Firma,
která chce ve světě přežít, se musí změnám rychle přizpůsobit. Výjimkou není ani oblast logistiky. Už
nestačí jenom dopravit zboží k zákazníkovi, ale i on vyžaduje mnohem komplexnější a sofistikovanější
služby. Výrobní a obchodní firmy se musí rychle rozhodovat, co z jejich nabízených služeb jsou schopny
ještě sami poskytnout, a co je lepší již posunout k dodání třetí straně. Rychlost a kvalita nabízených služeb
zůstává stále rozhodující. Jednou z možností, jak zefektivnit fungování firem v logistických činnostech je
správné rozhodování o výrobě nebo nákupu výrobku, či služby. Ačkoliv se zdá rozhodování jakkoliv
jednoduchým, opak je pravdou. Cílem článku je shrnutí současného stavu rozhodování ve smyslu vyrobit,
nebo nakoupit.
Klíčová slova: logistika; rozhodování; vyrobit nebo nakoupit; outsourcing
1 ÚVOD
S příchodem problémů, které globalizace a
nestabilní ekonomika přináší, se potýkají všechny
firmy. Některé lépe, jiné hůř. Do popředí se dostává
otázka šetření, minimalizace nákladů, zlepšování
efektivnosti apod. Po dlouhodobém ekonomickém
růstu přichází pokles, který dostává firmy na hranici
existence. Poslední možností, která může jistý stav
zastavit a zvrátit ho, je správné rozhodnutí o
činnostech, které jsou pro firmu stěžejní a které ne.
Správné rozhodnutí pak určuje případně další
existenci firmy.
Jednou z možností je rozhodování o výrobě nebo
nákupu materiálu, výrobku nebo služby. Nutné je
zdůraznit, že se nemusí jednat pouze o fyzickou
výrobu jako takovou, ale je tím myšleno i
zabezpečení služby (např. účetnictví, personalistika
apod.) ve vlastní režii, nebo formou outsourcingu.
Nalezení správné odpovědi na otázku "vyrobit
nebo nakoupit" není jednoduchá a jednotné pravidlo
pro to neexistuje. Firma, která správně zodpoví na
tuto otázku je na dobré cestě k udržení svých
činností a další prosperitě.
Co je ovšem rozhodujícím faktorem pro volbu
výroby nebo nákupu? Jsou to náklady, kvalita
personálu nebo něco jiného? Lze použít nějaké
obecné pravidlo pro rozhodování? Na tuto, ale i další
otázky je potřebné nalézt odpovědi v dalším
výzkumu. Předmětem článku je pouze shrnout
současný stav v rozhodování o výrobě nebo nákupu.
2 ROZHODOVÁNÍ VYROBIT
NEBO NAKOUPIT
Firmy si pokládají otázku, zda-li náklady vlastní
výroby zboží nebo služby jsou levnější než její
zadání formou zakázky třetímu subjektu. Často
následuje porovnání nákladů mezi cenou hotového
výrobku a výrobních nákladů při vlastní výrobě – v
zahraničí označováno jako make or buy rozhodnutí
(Lang, 2007). Rozhodnutí o výrobě nebo nákupu
(Make or Buy) je pravděpodobně uskutečněno dříve,
než se požadavek vůbec dostane do fáze nákupního
požadavku, a najít odpověď je často mimo rozsah
kompetence nákupního oddělení (Heinritz, 1991).
Jednou z definic procesu rozhodování o výrobě
nebo nákupu je, že se jedná o systém pro podporu
rozhodování o využití outsourcingu nebo vlastních
výrobních kapacit při výrobě částí finálních
produktů (Business world, 2012). Je také aktem o
strategickém rozhodování, mezi interní výrobou
produktů (ve firmě) nebo externím nákupem - od
externího dodavatele. Rozhodování na straně nákupu
(buy) je označováno jako outsourcing. Rozhodování
o výrobě nebo nákupu obvykle vzniká, když firma
145
vyvíjí nový produkt nebo mění její podstatnou část a
má potíže s aktuálními dodavateli. Důvodem
rozhodování může být i snižování kapacity nebo
měnící se poptávka po produktu (Marilyn M. Helms,
2006).
S tím je úzce spjata otázka, zda při ukončení
vlastní výroby mohou být odbourány veškeré fixní
náklady, nebo zda mají fixní náklady remanenční
(neklesající) charakter. K tomu se ale připojují další
parametry, jako jsou kvalita, spolehlivost a stálost
dodávek externího obchodního partnera a také
jednorázové a trvalé náklady transakcí tak, aby byla
zcela zabezpečena dalekosáhlá rozhodnutí
managementu.
Schopnost přijímat rozhodnutí se očekává od
každého řídícího pracovníka podniku. Rozhodování
řídících pracovníků na různých stupních řízení
mohou být různého charakteru. Může jít např. o
rozhodnutí týkající se plánu výroby nebo distribuce
zboží. Při řešení rozhodovacích úloh bývá po řešiteli
zpravidla požadováno, aby navržené řešení bylo
účelné a efektivní. Účelnost a efektivita řešení bude
určitě zaručena, podaří-li se řídícímu pracovníkovi
navrhnout optimální řešení. Za určitých podmínek je
možné aplikovat při rozhodování matematické
modely lineárního programování (Teichmann,
2011). Jak sestavit správný model může být
předmětem dalšího výzkumu.
3 POJETÍ OUTSOURCINGU A
ROZHODOVÁNÍ O VÝROBĚ
NEBO NÁKUPU
Firmy se v době krize více zaměřují na náklady.
Snaží se méně významné procesy odčlenit od
stěžejních procesů (tj. procesů, které tvoří hlavní
obor činnosti). Toho je možné dosáhnout formou
outsourcingu, což má napomoct snížit náklady firmy
a přesunout tím nepotřebné zdroje na hlavní obor
činnosti.
Paleta výrobků a obory podnikání jsou častěji
sledovány podle hospodářských hledisek, aby se
dosáhlo potřebného zvýšení rentability profit-center
a tím shareholder value. Jak je uvedeno výše,
veškeré činnosti, které nepatří ke klíčovým oborům
činnosti podniku, jsou předávány externímu
partnerovi co nejkompetentnějšímu pro daný
specifický úkol. Proto se stále více vyčleňují
podnikové funkce a předávají se partnerům
v tuzemsku i v cizině, aby se zvýšila požadovaná
efektivnost stěžejných procesů (Lang, 2007).
Outsourcing je uměle vytvořené slovo, které je
složeno z anglických slov: outside (vně), resource
(pomocné zdroje) a using (užívat), znamená tedy –
využití externích zdrojů. Outsourcing představuje
manažerskou koncepci využívání zdrojů, které se
nacházejí mimo podnik. Jednotlivé podnikové
procesy přitom vykonávají samostatní výrobci a
poskytovatelé služeb, kteří nesou také zodpovědnost
za své výkony vůči objednavateli.
Outsourcing tedy znamená časově ohraničené,
ale zpravidla dlouhodobě plánované předání činností
a struktur podniku třetím osobám. Je to tedy zvláštní
forma externího nákupu výkonů, které byly doposud
vytvářeny interně, přičemž doba a předmět výkonu
jsou smluvně stanoveny. To odlišuje outsourcing od
ostatních forem partnerské spolupráce.
Outsourcing je možné od rozhodnutí o výrobě
nebo nákupu rozlišit dvojím způsobem (tab. 1)
(Lang, 2007).
Tabulka 1: Porovnání outsourcingu s rozhodnutím
o výrobě nebo nákupu
Rozhodnutí
managementu
Rozhodnutí o
výrobě nebo
nákupu
Outsourcing
Věcné rozdíly
Rozsáhlý pojem
pro jakoukoliv
formu nabytí
zboží z cizí
produkce
Zvláštní forma
rozhodnutí
výroby nebo
nákupu
Časové rozdíly
Rozhodnutí v
raném stadiu,
většinou před
zahájením
vývoje výroby
Výroba daného
zboží je už v
podniku
prováděna,
rozhodnutí o
outsourcingu
proběhne později
Outsourcing znamená částečné znovu vybudování
obchodních procesů (business reengineering),
protože je před vyčleněním výkonů nutné nově
definovat obchodní oblasti v podniku. Vyčlenění se
může týkat prostoru (např. určité země), určitého
výrobku nebo funkcí ve firmě (např. výzkumu,
účetnictví nebo výroby). Outsourcing v zásadě
zahrnuje jak vyčlenění úkolů tuzemským
dodavatelům, tak i zadání zakázky podnikům v
zahraničí, resp. převedení výroby do ciziny s
příznivější nákladovou strukturou. Kritéria pro
rozhodování o outsourcingu vycházejí z daných
strategických cílů podniku (obr. 1) (Lang, 2007).
146
Obrázek 1: Kritéria rozhodování o outsourcingu.
Rozlišujeme tři základní formy outsourcingu (Lang,
2007):
1. Strategická partnerství se třetími subjekty
dodavateli, systémovými integrátory, a dokonce i s
konkurenty, za účelem společného a levného
provádění úkolů.
2. Druhá forma outsourcingu se zásadně vztahuje na
veškeré formy výrobních procesů a vytváření služeb
všeho druhu. Z právního hlediska existují buď
smlouvy s nezávislými firmami, či právně
samostatná oddělení nebo tuzemské či zahraniční
pobočky firem, které jsou dlouhodobými smluvními
partnery.
3. Buy-out management – podnikové funkce nebo
části firmy se buď osamostatní a prodají se bývalým
manažerům firmy (buy-out management), nebo jeho
zaměstnancům, třetí subjekty tak zabezpečují
procesy a úkoly, které předtím vykonávala firma.
Tato manažerská rozhodnutí mají své příčiny ve
snížení fixních nákladů, ve zvýšení konkurenceschopnosti
firem nebo v omezování počtu aktivit na
klíčové činnosti.
V dnešní době organizace využívají outsourcing
především v oblastech dopravy, skladování,
účetnictví, informačních technologií, celní
deklarace, údržby apod.
Optimální rovnováha mezi zajišťováním činnosti
vlastními zaměstnanci a pronájmem služby od
externího dodavatele by se měla pohybovat v
poměru 30:70, tedy jen 30% všech aktivit
organizace by mělo být realizováno s využitím
interních zdrojů (Olšovská, 2012).
4 PŘÍKLAD ROZHODOVÁNÍ
VYROBIT NEBO NAKOUPIT
Názorný příklad rozhodování o výrobě nebo nákupu
je z firmy Metsa Tissue Slovakia s.r.o. Společnost
Metsa Tissue Slovakia je členem mezinárodní
skupiny, která expandovala na Slovensko nákupem
firmy Tento a.s. Sídlem finská společnost se tak
stala leaderem na trhu střední a východní Evropy.
Předmětem podnikání je výroba sortimentu
hygienických výrobků z papíru zahrnující toaletní
papíry, kapesníčky, kuchyňské a kosmetické utěrky.
Společnost Metsa Tissue Slovakia stála před
rozhodnutím budoucího rozvoje logistiky výrobního
závodu v Žilině. Zadavatel chtěl získat přehled
o produktivitě logistiky a určit oprávněné logistické
náklady. Současný model zajištění logistiky je téměř
úplný outsourcing včetně logistického personálu,
což snižuje transparentnost logistiky pro
management Metsa.
Metsa potřebovala nezávislé aktuální porovnání
různých scénářů rozvoje logistiky, které se lišily
různou mírou uplatnění outsourcingu. Rozsah
projektu byl jednáním se zadavatelem definován
jako návrh logistické strategie, který by hodnotil a
porovnával logistické služby realizované vlastními
zdroji versus logistické služby realizované
prostřednictvím outsourcingu. Na základě technickoekonomického
porovnání by byl doporučen
optimální scénář logistiky s jasnou definicí rozdělení
služeb (INsourcing/OUTsourcing).
Porovnání různých scénářů rozvoje musí ale
vycházet z optimalizovaného uspořádání logistiky.
Proto byla dalším požadavkem realizace
logistického auditu a nezávislá optimalizace
logistických procesů i technologií.
Před samotnou konstrukcí a porovnáním scénářů
rozvoje logistiky bylo nutné analyzovat současnou
logistiku. Kromě analýzy datových sestav
z informačního systému byla provedena série
interview s vybranými pracovníky i zástupci
managementu. Byl uskutečněn také monitoring
rozsáhlého areálu a logistických provozů a zkreslili
se mapy materiálových toků.
Srovnáním současného stavu a dosažitelného
Best Practice byly identifikovány potenciály
zlepšení. Dosažitelné akční plány optimalizace byly
identifikovány relativně rychle a levně a byla
vyčíslena náročnost realizace a její přínos v podobě
efektivnějšího využití logistických zdrojů.
Pro optimalizovaný stav bylo provedeno
dimenzování zdrojů (zejména manipulační techniky
a personálu). Ze znalosti intenzit toků a jejich
uspořádání v prostoru areálu a jednotlivých objektů
147
byl určen správný počet lidí a techniky. Výsledky
byly testovány dynamickou simulací.
Poté bylo identifikováno několik scénářů rozvoje
logistiky odlišujících se různou mírou uplatnění
outsourcingu. Srovnání podrobných kalkulací bylo
předáno zadavateli jako podklad pro rozhodování
managementu o nové logistické strategii (Logio CZ,
2012).
5 ZÁVĚR
Firmy mají několik možností pro rozhodování o
výrobě nebo nákupu výrobku, či služby. Důležité je
ale podmínit rozhodování správnými postupy, tj.
hloubková analýza současných procesů (dle volby
firemní činnosti o které bude rozhodování probíhat),
stanovení současných a budoucích nákladů, časové
ohraničení změny, možné varianty rozvoje a hlavně
přínosy, které budou ze změny vyplívat.
Ve výše uvedeném příkladě probíhala změna v
logistických procesech a možnosti dalšího rozvoje
logistiky ve firmě. Ovšem tak, jak toto rozhodování
probíhalo v uvedené firmě, v mnoha dalších firmách
neprobíhá.
Problémem pro snadnější aplikaci těchto
rozhodovacích procesů je nevědomost o těchto
procesech, špatná analýza současného stavu,
nesprávná identifikace problémů, které změnám
předchází, nesprávné identifikace nákladů apod.
Cílem dalšího výzkumu je usnadnit rozhodování
ve smylsu vyrobit nebo nakoupit a napomoct tak
firmám se správně rozhodovat a rozvíjet své další
podnikání.
POUŽITÁ LITERATURA
 Heinritz S., Farrel, P.V. , Guinipero L., Kolchin M.:
Purchasing. Principles and Applications.8 th ed.
Prentice-Hall, 1991, ISBN 0-13-742081-1
 Lang, H. Management. Trendy a teorie. C.H. Beck
Praha 2007. 286 s. ISBN 978-80-7179-683-1
 Make or Buy strategie pro Metsa Tissue Slovakia
s.r.o., Dostupný s www: < http://www.logio.cz/make-
or-buy-strategie-pro-metsa-tissue-slovakia-sro/>
[3.3.2012]
 Marilyn M.Helms Encyclopedia of Management, 5th
ed., 2006 Thomson Gale, ISBN 0-7876-6556-8,
Dostupný také z www: <
http://www.enotes.com/make-buy-decisionsreference/make-buy-decisions>
[3.3.2012]
 Olšovská R.; Butorová P. Podstata outsourcingu a
fáze outsourcingového procesu. Dostupný z www:
<https://appl.vojenskaskola.cz/Guarantee/Pages/PDF/
ShowPublikaceDPB.aspx?ID=c6b57048-3e29-4b3abdef-784969413eda>
[15.3.2012]
 Teichmann, D.; Grosso, A.; Ivan M. Modely pro
řešení rozhodovacích úloh v logistice I, 2011.
Dostupný z
www:<http://web2.vslg.cz/fotogalerie/acta_logistica/2
011/2_cislo/6_teichman.pdf> [15.3.2012]
 Význam Make or Buy, Dostupný z www:
<http://businessworld.cz/ostatni/make-or-buy-3300>
[3.3.2012]
148
INFORMATION SYSTEMS IN UNIVERSITY SPORTS CLUBS
Analysis of Requirement and Proposal of Development of an Information System
Suitable for a University Sports Club
Pavel Král and Stanislav Tripes
Department of Business Management, Faculty of Management, University of Economics, Prague, Jarošovská 1117/II,
Jindřichův Hradec, Czech Republic
kralpa@fm.vse.cz, tripes@fm.vse.cz
Abstract: There are almost 50 university sports clubs uniting more than 27,000 members in the Czech Republic.
Recently public subsidies for Czech sport have dropped significantly which can endanger many of these
sports clubs in financing of their activities. In such cases it is vitally important to employ managerial
approach and use exact and relevant data for decision making. These data could be provided through
decision support software such as information system. Thus, we focused on possibilities and utilization of
information systems by university sports clubs. First, we made a questionnaire survey on needs, capabilities
and utilization of information systems within the population of Czech university sports clubs. Second, we
proposed possible solutions for university sports clubs depending on their size and capabilities. Third, we
brought a case study of a particular university sports club and development of new information system as a
form of best practise.
Keywords: University Sports Clubs; Information System; Decision Making
1 INTRODUCTION
Czech sport clubs is facing substantial decrease in
amount of public subsidies. Since 2004 subsidies
from Sazka (the largest lottery company owned by
main sport governing bodies) have been decreasing
from over 1 billion CZK (40 mil EUR) to zero in
2011 when Sazka went bankrupt. Many sport clubs
struggled to survive and provide basic service to
their members and university sport clubs are not an
exception. University sport has over a hundred-year
long tradition in the Czech Republic and presents
one of essential attributes of university education
and life on university campuses. Nowadays there are
about 50 university sport clubs with over 27,000
members (Czech University Sports Association,
2011a). For future success it will be vital to employ
managerial approach and make right decisions using
exact and relevant data for decision making.
Making decisions is one of the essential activities
of any sport manager (Hums & MacLean, 2009).
Decisions of sport managers can be made
intuitionally but it is strongly recommended to make
information-based decisions. Each manager should
use combination of qualitative and quantitative
information relevant to the situation (Fotr &
Švecová, 2010). Almost every manager of a
university sports club desiring to follow these
instructions copes with lack of quantitative
information and exact numbers.
Relevant data for decision making should be
retrieved from managerial information systems.
(Kaplan, 2001). Developing a new system requires
strong analyses of requirements including user
requirements and system requirements
(Sommerville, 2006). When we decided to improve
management of our university sports club we
decided to acquire more information on information
systems of sports clubs or better, university sports
clubs. Searching for this information we revealed
big gaps in the state of knowledge – either in the
literature or in the practice. Therefore we conducted
this research focused on utilization of information
systems by university sports clubs followed by
proposals of possible solutions applicable for
university clubs of all sizes.
The aim of the paper is to bring a case study of
best (or recommended) practice for university sports
clubs. The aim was divided into three objectives. To
discover present-day situation, first objective was to
survey the utilization of information systems in
149
university sports clubs in the Czech Republic and
analyze the conditions (capabilities and barriers)
within the clubs. We also brought examples from
recognized foreign universities to show a case of
best practise and impact of good informational
system. Our second objective was to scrutinize
possibilities for university sports clubs in the Czech
Republic with emphasis on capabilities and barriers
of the clubs derived from the first part of the survey.
The results of this step lay the foundation for
university sports club’s managers if they decide to
get an information system. And finally, third
objective was to show a case study how certain
information system was developed and so, give an
example to other Czech university sports clubs.
2 METHOD
We employed mixed method to reach our objectives
which gives us comprehensive view on the
phenomenon (Rudd & Johnson, 2010). Our first
objective was to analyze needs, requirements and
capabilities of university sport clubs. We used a 15questions
on-line survey which was sent to all
individual university sport clubs in the Czech
Republic. The list of university sport clubs was
retrieved from Czech University Sports Association
web pages (Czech University Sports Association,
2011b). The questionnaire was divided into two
main parts. First, we surveyed basic characteristics
of a particular sports club giving us basic
information about the clubs. Second, we focused on
essential managerial activities. We surveyed whether
and how they use information systems and if they
have any needs or requirements that could be made
easier by using any information system. Moreover,
we brought two examples from foreign universities.
The data from them were collected through
interviews with managers and lectors in combination
with observation from our stay there. Our second
objective was to suggest possible solutions for
university sports clubs. We conducted analysis of IT
market looking for possible solutions for sports
clubs. We analysed IT market searching for free and
paid box software. To find out possibilities of
custom-made software we conducted interviews
with IT developers. Combining results of the
questionnaire survey and market survey we
proposed possible solutions for university sports
clubs depending on their size, kind, needs,
requirements and capabilities. Our third objective
was to bring a case study from particular sports club.
We monitored analysis, design, development and
operation of information system in University Sports
Club Faculty of Management, Jindřichův Hradec.
University Sports Club was developing a new
information system in 2010. During all phases of
development we interviewed managers, designers,
developers and users of information system and
analysed all documents relevant to development.
Hence, we acquired a comprehensive knowledge of
processes in particular sports club and possible
advantages of utilization of information systems.
3 RESULTS
There was 46 associated university sports clubs in
Czech University Sports Association in 2011 (Czech
University Sports Association, 2011a). Average
number of members was 588 per a club of which
297 university students. 13 of these sports clubs
responded to our on-line which makes response rate
28.2 %.
4.1 Information systems utilization
Requirements on information system depend
primarily on size of a club (represented by number
of members or size of the budget), numbers of sports
provided, sport facilities and proportion of
own/rented sport facilities. On the other hand, these
requirements differ individually and each manager
can have its own needs. Thus, first we bring basic
characteristic of clubs responded to our survey and
then we analyse actual information needs of
university sports club managers.
46 % sports clubs (six of thirteen) provides more
than 15 sports which makes demands on
coordination. In contrast, the same number provides
up to ten sports leaving only a single sports club
providing between eleven and fifteen sports. In
conclusion, we can differentiate between bigger
clubs with 16 and more sports and smaller sport
clubs with few activities.
38 % sports clubs (five) use more own sports
facilities while the majority (eight) have to cope
with prevalence of rented facilities. Renting sports
facilities usually brings more managerial duties and
need proper planning, so there is bigger need of
information. To illustrate, a sport club has to decide
every year whether to prolong a lease contract, move
an activity to another sport facility which or, to
cancel contract when there is a substantial decrease
in member’s attendance to a particular activity. It is
also important to cope with trends in popularity of
individual sports. Cross analysis show that growing
not only number but also ratio of using rental sports
150
facilities grows with number of sports which sports
clubs provide. This is in coherence with our previous
conclusion that bigger clubs have much bigger
information needs.
Further on, we focused on utilization of
information systems in sports clubs and analysis on
needs and requirements of the managers. We
surveyed whether and how university sports
managers use any form of information system and
also, what are their informational needs and
requirements. The majority of sport clubs uses any
form of information system for registration of the
members and keeping the records about the
members. Three sports clubs use paper files about
their members which could be labelled as oldfashioned.
Others use MS Excel, MS Access or their
own information system. These functions are
necessary while it is required by governing
authorities such as Czech University Sports
Association. We revealed one substantial need in
registration function. The vast majority of sports
clubs (twelve out of thirteen) uses payment of
member fees personally (e. g. in the sports club
office) while seven of them would appreciate the
possibility of on-line registration and payment. Online
registration and payment were evaluated as the
biggest advantages of information system.
Information systems can also provide detailed
analysis of attendance at sports activities and
features of on-line booking of workouts and lessons.
Some of the sports clubs do not use booking because
club membership is strictly differentiated according
to sports and no member is allowed to take part in
other activities of the club apart of those he or she
had subscribed to (e. g. members of football team
pay are not allowed to take part in volleyball or any
other activities of the club). On the other hand, a lot
of sports clubs offer members more than one activity
for their membership fees. In such cases, booking is
desirable. Most of clubs uses personal
communication (which is generally very timeconsuming),
Facebook or a web system
www.tymuj.cz. Only three clubs take advantage of
information system allowing records and evaluation
of attendance. Surprisingly, no sports club of those
who do not use information system stated the need
of such kind of information. This information is the
foundation stone for other analytical tools and
quantitative-based decision making. For instance a
manager determining the appropriate membership
fee can take advantage of knowing the exact
numbers on member participation statistics.
Aimed communication is another tool which can
be provided by information system. We found that email
communication prevails in most of the clubs.
Word-of-mouth communication is also very often
stated form of communication. Feedback is not only
a tool which makes communication effective
feedback is necessary managerial tool. In spite of
that one third of clubs do not conduct any form of
feedback and the remainder relies on word-of-mouth
form (with an exception of a single sports club).
Four clubs conceded need to have on-line form of
feedback. Again, feedback should be taken into
consideration during decision making of the
managers of the sports club.
Finally, we focused also on cost of running the
clubs and cost spent on information system. Ten
sports clubs spent less than 500 CZK (20 EUR)
monthly on information system. Only one club spent
more than 3,000 CZK (120 EUR) a month.
Financing is essential to consider (especially in
present situation of Czech sport we mention in
introduction) and thus financing presents one of
basic burdens in using sophisticated information
systems.
In addition, we present experience from two
well-known and highly regarded universities abroad.
To illustrate an example of best practise we mention
the system used by University of Bern, Switzerland
with which we have been maintaining contacts for
years. They employed the IT experts from the
university and developed information system that
encompasses all the activities necessary for
university sports club. The system serves as strong
informational and mutual communicational channel,
provides all information necessary for participants
and make them communicate too (e. g. well
developed feedback system) and overall, all
processes in the club are covered by the system. As a
result, 48 % of the students take part in any of 90
club’s activities. On the other hand, we have also
experience from one of the best regarded Australian
university using no information system. One of the
authors spent six months at Griffith University.
University sports club did not use any information
system and all the communication and
administration was left on the shoulders of the
lectors. First, the level of communication differs
strongly according to personality and enthusiasm of
particular sport lector and second, there is lack of
communication between lectors and management of
the club at all. Thus, the quality of the sport is
strongly dependent on the personality of the lector.
We found that only 10 % of the students take part in
any of the sports activities. All in all, well developed
information systems can guarantee desired minimum
quality of service and communication, can secure
151
good information spreading and marketing of the
sports club, can help with fair resources allocation
and thus, information system can provide more
satisfied participants.
4.2 Proposal for particular sports clubs
In previous chapter, we identified that difference in
demands on informational system is made above all
by number of sports activities provided and also by
needs of individual sports club. Every sport club
regardless of size need (or should use) essential
functions: registration, record keeping, attendance
statistics (with or without booking), feedback and
communication. We divide our proposed solutions
into two groups. First, easy and free solutions which
can cover separate functions or tool and second,
complete solutions purchased or developed
according to needs of sports clubs.
We identified two possible types of solutions that
can be used free of charge. Both of them are very
easy, usually provide solution of a single need and
evaluation or statistics are very difficult to acquire.
First solution is presented by social networks such as
Facebook, Google+ or . Facebook is the most
prevalent social network used in the Czech Republic
and many of sports club use it for communication. It
is possible to use social networks even for booking
through event and its reservation. Second solution is
presented by shared calendars such Google
Calendar. This solution is suitable for small and
more enclosed sports clubs. However, university
sports clubs are open communities, membership
changes significantly every year and we do not
recommend shared calendars as an effective tool. In
sum, these tools can be used mainly for
communication, with limitation for booking and
evaluation but does not support formal registration
and it is still necessary to have registration and
records sideways and formally.
There are more than ten companies providing
software for sports clubs. Software provided by
these usually allow majority of all mentioned tools.
We analysed ten box software solutions. Some of
them are installed on the server of the customer
while other are provided as software as a service
(SaaS) and run on the server of the provider. The
advantage of SaaS is in lower hardware demands on
the customer. Individual providers differentiate in
accessory functions, such as fitness plan or diet plan
function for customers or club members. The form
of installation determines the price paid for the
software. Price of SaaS software can be calculated
according to number of members, number of hits,
number of activities, etc. Consequently the price
differs a lot depending both on provider and
customer. Thus, the price of installation differs
between 6,000 CZK (240 EUR) and 16,000 CZK
(640 EUR), the price for running starts at 600 CZK
(24 EUR) a month. Analysing the functions we
found they are predominantly designed for use in fit
centres and usage for university sport clubs can be
limited. The core of this kind of software is in
reservation and this software do not offer all
required functions to be the only information system
of a university sports club.
Finally, we analysed possibilities of custom
made software. We contacted five software
developing companies with requirements on
information systems. We were interested how
custom made software can satisfy needs of sports
club and what will be the costs of developing and
maintenance. Custom made system can meet the
criteria of system needed. Some developers refused
to implement some features (e. g. one developer
refused to implement feedback or another could not
implement on-line payments). The price of custom
made systems was the highest of all groups of
solutions. The price varied from 90,000 CZK (3,600
EUR) to 155 000 CZK (6,200 EUR) and costs for
maintenance were from zero up to 8,300 CZK (330
EUR) a month. Almost none of university sports
clubs can afford such price. As a result, we propose
an alternative way – developing own system using
student. Almost every university has IT department
and also students skilled in programming. It is
possible to develop a system in coordination with IT
department and student. Developing a system for
university sports club can be challenging for
students and attractive topic of thesis for a single
student or group of them. Moreover, university
sports club can take advantage of affiliation to
university and ask for scholarship for students
developing information system. Therefore we bring
a case study of university sports club that developed
its own system in cooperation with students.
4.3 Case study of University Sports
Club Faculty of Management,
Jindřichův Hradec
We present the case study of University sports club
Faculty of Management, Jindrichuv Hradec as a
sport club developing a brand new information
system. The club membership was slowly increasing
from about 250 members in 2002 over 3500 in 2007
up to 470 members in 2010. The range of sports also
152
rose from twelve sports in 2002 to 18 in 2010. The
management of the club started to be overloaded by
daily routine work. Task that were manageable with
Excel, Outlook and word-of-mouth communication
suddenly were not manageable. Some of the
techniques started to be ineffective – for instance in
2002 there was no need of reservation on sports
workout, in 2007 there was only one workout
requiring registration (Spinning lesson) and on 2010
the club had to arrange registration of 8 regular
activities (Spinning, Alpinnig, Fitbox). Previous
reservations were done through writing to a paper
which was on a board at the sports facilities. This
system was very ineffective – a lot of members
signed very early and did not come without
cancelation. Thus the capacity of facilities was used
from about 80 % while many members could not
come because the list was full. There was no tool to
prevent this behaviour. Also regular renewal of
registration started to overload the staff and caused
long queues of members when paying annual fees.
As a conclusion, it was decided to develop a new
information system.
The development had several main objectives. The
first Objective was to get a tool for registration new
members and lean time by this activity. The second
goal was implementing reservation system on sport
activities. As we mentioned, the need of reservation
system as a part of information system was very
strong. Third objective was to acquire a complex
managerial system for decision making allowing
long-time statistics of attendance. Other
requirements on the systems were drawn from
analysis and interview between managers, lectors
and programmers. These requirements were merge
mail, feedback and analytic tools. Important attribute
of the system was identified in differentiation users
for working with system. These users (administrator,
manager, financial manager, lector and member)
have different rights and functions.
Development and implementation of the system was
made by two students of information management
specialization as a form of their thesis. This was
very challenging thesis and they had the benefit to
work on thesis they were really interested in. They
were not given any big remuneration but finally they
were paid partly from University Sports Club and
partly from the faculty in a form of extra
scholarship.
Members’ feedback after first year shows some
substantial benefits for the members. First perceived
benefit is easy registration. It is very convenient online
form which takes 5 minutes to fill in. Former
members can just renew membership with few
clicks. On-line payment was postponed to year 2012
and is eagerly awaited. The second big benefit was
perceived in reservation system when all members
can reserve and cancel all activities online. There are
clear limits on reservation and cancelation of the
activities and moreover, there are tools how to deal
with misusing the reservations. Managers use
outputs of system for controlling attendance at all
activities. These outputs are very important as a
foundation for managerial decision making.
Managers have clear view on all activities and
analyse their effectiveness. Activities with low
attendance are shifted different time or are
cancelled. Moreover, managers are able to count
attendance of every member during entire year and
thus determine fair price for membership.
Information system brings to the club a lot of
advantages and help with managerial work.
5 DISCUSSION AND
CONCLUSIONS
First objective of our study was to analyse utilization
of information system by university sports clubs. We
conducted on-line survey and response rate was
28.2 % which does not allow us to draw general
conclusions. We assign lower response rate to an
old-fashion way without wide use of information
technology. We assume that better managerial clubs
responded more which makes our study little biased
towards bigger utilization of information systems.
Therefore we conclude that utilization of
information system is relatively lower than
percentage we state.
According to our study we can differentiate two
types of university sports clubs: first type present
small university sports clubs with up to ten kinds of
sport, second, large university sports clubs providing
over fifteen kinds of sport. Requirements on
information systems grow with the size of a sports
club, number activities it provides and thus the need
of professional manners in management. Essential
criteria to consider are: the number of sports, the
number of sport facilities rented and contracted, the
need for booking the activities and the need of
interpersonal communication. We provided possible
solutions for these smaller and larger clubs. Smaller
clubs can get by with social network and
spreadsheets while the larger should consider taking
advantage of sophisticated software.
There are two main barriers in implementing
information system to sports clubs. Financial barrier
is the first obstacle. We proposed a way to cooperate
with IT department and students skilled in IT
153
through the form of student assignments or thesis.
Other barrier is rigidity in management using the old
way of managing with word-of-mouth only based
decision. This barrier will be more difficult to
overcome. Anyway, there is big pressure on the
clubs and they will have to make right decisions
where information systems can help. This paper can
help the managers to make the right decision in
employing and acquiring an information system.
REFERENCES
Czech University Sports Association. (2011a). Klíč
financování 2011 [Financing key for 2011]. Prague:
Author.
Czech University Sports Association. (2011b). Kontakty
VSK/VŠTJ ČAUS [Contacts of affiliated sport clubs].
Prague: Author.
Fotr, J., & Švecová, L. (2010). Manažerské rozhodování
[Managerial decision making] (2nd Ed. ed.). Praha:
Ekopress.
Hums, M., & MacLean, J. (2009). Governance and policy
in sport organizations (2nd ed.). Scottsdale: Holcomb
Hattaway.
Kaplan, R. (2001). Strategic performance measurement
and management in nonprofit organizations.
Nonprofit Management and Leadership, 11(3), 353-
370.
Rudd, A., & Johnson, R. (2010). A call for more mixed
methods in sport management research. Sport
Management Review, 13(1), 14-24.
Sommerville, I. (2006). Software engineering Available
from
http://media.pearsoncmg.com/intl/ema/ema_uk_he_so
mmervill_softeng_8/slides/pdf/0273710133_pp06.pdf
.
154
ACADEMIC KNOWLEDGE MAPPING
Pavel Krbálek and Miloš Vacek
Faculty of Informatics and Management, University of Hradec Králové,
Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, Czech Republic
{pavel.krbalek, milos.vacek}@uhk.cz
Abstract: After a year of proper analysis and system development of a new platform for knowledge mapping we are
presenting a pilot version of OPEN EDU. This paper describes basic types of knowledge we are mostly
interested in, the state of the art of using currently available systems for capturing and sharing knowledge
assets at Faculty of Informatics and Management and our contribution to its improvement. We give a
summary of the main system features and the key benefits the system might bring into the academic society.
Keywords: Knowledge mapping, Open Edu, Strategic knowledge, Academic environment
1 INTRODUCTION
Knowledge mapping is not a single-run process but
mapping processes should be performed
continuously along with everyday agenda. We are
preparing a pilot study which aims to improve
collaboration at University of Hradec Králové by
collaborative knowledge mapping. Knowledge maps
typically point to people as well as to documents and
databases. Davenport and Prusak (Davenport and
Prusak, 2000) noted that developing a knowledge
map involves locating important knowledge in the
organization and then publishing some sort of a list
or a picture that shows where to find it. Proposed
mapping tool will allow students, academics and
other users to work with a complex set of
relationships structured according to suggested
conceptual model. Users will benefit from the
effectiveness in searching for actual research topics
and people.
2 ACADEMIC KNOWLEDGE
MAPPING
This chapter contains explanation of basic
terminology, description of specifics of academic
environment and types of knowledge that can be
found there. Further, it shows the actual situation of
using available technologies for knowledge
management at our faculty.
2.1 Academic environment
There is still missing a common view of knowledge,
knowledge type and knowledge mapping as
definitions of the individual authors also differ.
Michael Polanyi, cited by (Bureš et. al., 2009), was
the first who suggested two knowledge types,
explicit and tacit. Tacit knowledge is essential to
manage any human activity, particularly business
processes. It contains organized and useful data but
logic of its organization is too complex and
ambiguous. Tacit knowledge is something that we
know but are unable to express. Explicit knowledge
can be stored in documents, manuals or databases
and examples are, e.g., stories, rules or algorithms.
Implicit knowledge, in contrast, is something that
can be expressed but has not yet been asked for
(Baumard, 1999). Sometimes, we need somebody
else to help us to turn implicit knowledge into
explicit. Cognitive psychologists defined descriptive
(know-what) and procedural (know-how) knowledge
(Nickols, 2010). Descriptive knowledge defines a
state of the world and describes objects, situations or
facts (Holsapple, 2003). Descriptive knowledge is
also called declarative and is more comparable with
explicit than tacit dimension. Procedural knowledge
specifies doing something, actions or manipulations,
for example, steps to finish a task. Strategic
knowledge (know-why, know-when) is considered
as the third type. It is rarely measured and is invoked
only when other knowledge types are used (Solaz-
155
Portolés and López, 2008). A person in a decision
process considers strategic knowledge to find the
best solution. Each of their decisions is related to an
objective and the sequence of decisions leading to
the objective can be called a strategy. Strategic
knowledge can be considered as a subset of
declarative knowledge.
Further, we will focus on descriptive and
strategic knowledge and relations between these
types. In the context of the system Open Edu,
declarative knowledge can most often be found in
Document topics. Strategic knowledge can be
represented by Groups but most of it will be
composed in Objective topics. Also, implicit
knowledge can be reachable by transferring personal
experience by contact made through the system.
2.2 Current state on FIM
There is no doubt that academic environment, not
excluding FIM, should be a place where knowledge
is exchanged in order to achieve desired personal
and collective results. It is obvious that every
academic has some unique knowledge that could
serve to someone else. It can also happen that two or
more people have similar or the same research
objectives. Under such circumstances, it is desired
that these people either cooperate and complement
each other or at least know each other’s steps to
avoid duplicities. This is another goal expected from
knowledge mapping.
Today, there are several systems, on FIM, for
sharing useful information. Yet most of them,
unfortunately, serve only its single purpose. Here we
mention only few examples. Every employee can
have their own web presentation on subdomain
lide.uhk.cz. Their quality differs, according to web
programming skills, they lack unified design and
structure and some have not been updated for years.
We have a new university Sharepoint Portal where
also every employee and even students have their
profile. The opportunities to share content are,
however, very limited and often the only useful
information is the contact information and
consultation hours. On some profiles there is an
incomplete list of publications. There is a system
OBD that serves as a complete catalog for
publications but only those that are published under
projects managed by the faculty. It does not contain
past works of experts who have come to the faculty
recently but often this is exactly the key knowledge
that should be announced. Also, there is an elearning
system Blackboard. But its purpose is more
oriented towards students than to the academic
society.
To imagine a more complex picture of academic
knowledge, there are still many pieces missing.
There are specific research projects, side activities
not entirely connected with research, though still
important, personal ideas, useful references, specific
skills and much more pieces that cannot even be
traceable. The links between knowledge holders and
nodes (personal ideas, documents) are either
unknown or hidden and the whole picture looks as
on Figure 1.
Figure 1: The links between knowledge holders and
knowledge assets
Our goal, with the system Open Edu, is to find
some specific patterns in the various scattered pieces
of knowledge and organize them using predefined
ontologies into a clear and readable structure that
will be easily accessible to everyone interested.
3 KNOWLEDGE MAPPING
TOOL OPEN EDU
This chapter brings a brief overview of the key
system features, other aspects of its lifecycle at
university and the third subsection describes two
ways of navigation in the knowledge map the system
provides.
3.1 Main system features
The system’s primary feature is to organize and
display different topics that hold strategic and
descriptive knowledge in a readable structure,
according to our conceptual model for collaborative
knowledge mapping (Krbálek and Vacek, 2011).
Nevertheless, it must be clear that the system works
on principles of a social network. Registration is
therefore needed before a user is allowed to view,
edit and add the system content. There are several
options for registration: users can sign up with their
156
existing Facebook account, the same applies for
Twitter and Google accounts. After the registration,
a new Person topic is created and associated with the
chosen account of the remote system. If a user
wishes not to use an existing account, they can
create a new one associated only with Open Edu.
Other social network features available in Open
Edu are: writing comments to all topics, adding
folksonomy tags and voting for topics (likes and
dislikes). According to user activities, based on these
features, the system will provide useful statistic such
as best voted topics or most commented topics.
From frequently assigned key words a tag cloud will
be generated, giving a quick overview of domain
areas in the system, as is similarly described by
(Gordon-Murnane, 2006). Other topic charts will be
available from the activity log, for example, recently
created topics or most visited ones. Essential part is,
of course, independent search engine for finding
demanded topics.
As the system is still under development, all
above named features are just proposals and may be
adjusted to suit the users’ needs as well as we plan to
come up with new ones. The most demanded
features already, as found out from survey
respondents, are listed at the end of next section.
3.2 Initial load of user data
The substantial part of the system from the
beginning is data. Even for the alfa version
presented in this paper we prepared real, however,
very limited set of data to start with. This data was
derived from a statistical survey including 14
questions, conducted on FIM in February 2012. This
survey contained both, qualitative and quantitative
research and was aimed on various aspects of
scientific resources usage at university.
Qualitative research is non numerical
examination and interpretation of social reality
(Disman, 2008). The aim is to uncover the meaning
of acquired information, creation of new
hypotheses, new understandings and the creation of
new theories. Understanding requires the insight into
different dimensions of the problem. Few examples
of qualitative research are the questions 1 – 3 that
concerned scientific areas of respondents’ interest
and ongoing and possible future cooperation. Other
example was question 14 where respondents
suggested desired features of the new system
themselves.
Quantitative research is able to generalize the
results to calculate the probability. The aim of
quantitative research is to test the hypotheses. The
condition of hypothesis testing is to obtain
information that would be representative of
the whole target population. As for quantitative part,
we were asking about using other knowledge
systems, knowledge sharing habits or satisfaction
with the current level of knowledge mapping at
university.
Whereas the quantitative results will be used
later for thorough analysis, the qualitative data was
almost ready to be transformed into the system
storage, thus becoming the initial load of shared
knowledge in desired structure. We must hope that
this will be a sufficient amount for smooth
continuation of further knowledge mapping
processes.
Below follows a summary of topics that were
mentioned in the survey as required system features
and how many times they were requested:
 Offers/requests for cooperation on common
scientific activities (6)
 Thematic focus of colleagues (5)
 Common data storage with existing
applications (2)
 Mobile accessibility (2)
 Accessibility for external employees (2)
 Updated list of conferences and journals for
publication (2)
 Sharing experience from conferences (2)
 Experience from communication with editors
of journals (2)
 Description of active projects/researches (2)
 List of employees and their detail info
(research topics, etc.) (2)
 List of publications of academics (2)
 List of projects of each person (2)
 Publications sharing (2)
 Sharing of diploma and bachelor theses (2)
 Representative design and user interface (2)
3.3 Types of displaying knowledge
There are two main ways of browsing in the system
data. The first is the topics structure (Figure 2),
second is a visual knowledge map. In this section we
are going to introduce both.
The navigation in the system may seem similar
to any website. The top menu consists of items
giving lists of topics by user’s interest. The
difference becomes apparent once the detail of a
topic has been displayed upon clicking. The new
page will offer the left menu with basic information
about the topic and other items corresponding to the
topic structure ontologies. For example, when
viewing the detail of an objective the associated
topic types are: groups, persons, documents and
events. Clicking on any of these menu items will
provide a list of associated topics with the one
157
currently open. The lists have the same behavior as
the list from the top menu. Any topic can be clicked
on, the topic detail is displayed and lists of
associated topics are available. Thus, browsing
through the structure of topics can be endless.
Subsequently, the system can never provide
breadcrumb navigation or flat structure of the
content as it is usual on the Internet. The structure of
topics is multidimensional as each topic can be
connected to any other topic in the system.
Figure 2: Class model of the system structure
The system provides another extra feature for
browsing through topics – the visual knowledge
map. The map is available either from the left menu
on a topic detail or from a quick link on each item of
any list of topics (associated, invoked from the top
menu, search results, etc.). The map opens as a
current page overlay and has following properties.
The topic for which the map has been opened is in
the middle of the map and has a number of other
topics around. It is difficult to show all associated
topics, particularly if there are tens of associations,
as the map would become unclear and lacking the
meaning. Therefore, all associated topics are split
into layers and the user can zoom in and out through
these layers. The basic rule for splitting topics into
layers is the number of their associations. Thus, on
the top layers there are displayed topics with many,
called crossroads, and the bottom layers have fewer
or at least one association with the topic in the
middle, called leafs. At any time, the user can move
an associated topic in the middle of the map and
start from its top layer again. The map also provides
the basic information about every displayed topic in
a mouse tooltip.
4 OPEN EDU OBJECTIVES
In this chapter we summarize the main impacts of
system deployment in the academic environment
and we suggest possible ways and strategies of how
it can be used and what benefits it might have for
individuals as well as the university as a whole.
4.1 Impact on existing university
knowledge assets
As it was mentioned in section 2.2, different pieces
of knowledge in various forms are scattered all over
the faculty in decentralized systems, on personal
websites, in hardly accessible documents or worse,
they are not shared at all. The system Open Edu is
not meant to tell all the university employees that
they must make all their research objectives and
outputs available for others. It should rather work as
a platform that unifies knowledge from different
resources, encourages people to find out about each
other’s work and possibly makes them to cooperate
on common projects. Though, it must be stressed
that all content will be shared on voluntary basis.
We do not expect everybody to be interested in what
other academics want to share. Even less likely is
the situation when everybody will be willing to
share their own stuff.
Our advantage is the fact that there is no central
knowledge repository and thus the system Open Edu
might draw the attention to itself. First data will
come from the statistical survey. We believe that the
participants who provided the data will add some
more and possibly point their colleagues to evaluate
it. After some time, it is expected that people who
take advantage from knowledge shared by the others
will reward to the knowledge society by sharing
their own. It is our best intention to invoke the social
network avalanche effect when every valuable
document, idea or invitation to an interesting event
that are left aside will be moved in the system
because behind its boundaries will remain unnoticed
or considered as less important. The purpose of the
system, in short, is to become the market where
interests of various people can meet and that will
provide support for their common creative activities.
4.2 Knowledge mapping case study
We are going to introduce a short case study of how
we would like to share knowledge from our project
in the system OpenEdu, see Figure 3. Accordingly, a
similar procedure could be used for other projects
too. Once the basic information about ongoing
projects have been filled, personal knowledge of
project participants who become the system users
can be added which should trigger the snowball to
start rolling.
158
The authors of this paper Miloš Vacek and Pavel
Krbálek are registered in the system and two topics
of the type Person are created. These topics are
associated with another topic of the type Group,
called Open Edu, which refers to the project. For all
of our publications we wrote and published in this
project we will create a separate Document type
topic and associate them with the group, for they are
outputs from this project, and to ourselves as
authors. Conferences where we published our papers
will be of the type Event and mapped to the
document topics and again to ourselves as
attendants. The reason why we do all of this is better
orientation in academic environment for everyone at
the university. Thus, our objective is Academic
knowledge mapping and the Objective type topic
with this name should be attached to all previously
mentioned topics because they somehow contribute
to follow it.
Figure 3: Short case study of Open Edu system content
Of course, we should not stop at this point. An
advanced knowledge holder will add their previous
project cooperation, full texts of their publications
which are properly tagged with keywords for easier
search and their personal objectives that they follow
or mean to follow in the future. It is reasonable to
suppose that the more knowledge the system holds
the more users will use it and share more
knowledge.
4.3 Benefits of knowledge mapping
According to the case study from previous section,
there are several apparent benefits of academic
knowledge mapping. Perhaps the most apparent one
is the overview of who is working on what project,
who cooperates with who and what objectives they
are related to. It is useful to know all of this to
manage overall university research activities or
observe performance. Yet for individuals it is still
rather abstract. The real benefit for academics is the
opportunity to find local knowledge instead of
looking for it elsewhere. The long-sought adviser
might be a colleague from the next door but without
the proper mapping processes we might never find
out. Finding desired experts would be faster and
easier and personal advice more valuable than any
other resource. This could lead, for example, to
using more appropriate literature, research methods
or higher conference paper acceptance ratio.
Also, there are hundreds of papers published by
local academics, each year. Though quality full text
papers are at hand locally, they are only silently put
in the catalog but not distributed to others in the
proper context. Under such circumstances, many
tend to look for academic papers in the foreign
science-oriented databases, instead of citing their
own colleagues. This is particularly important
because higher rate of internal citations of each
others’ works have been long called for. After all,
we are convinced that these few benefit examples
would help to achieve sooner individual goals and to
increase university’s performance against the
domestic as well as worldwide academic
competitors.
5 CONCLUSIONS
Our statistic survey acknowledged a problem in
collaboration and knowledge accessibility in
selected faculty’s departments. Knowledge must be
organized and spread to those who need it. Online
network activities help to reflect current situation in
a community. System Open Edu intends to discover
who is working on what and where knowledge is
located. The basic features of the mapping tool were
presented in this paper. System deployment will be
performed at the University and empirical evaluation
of the proposed model will be a subject of our future
work.
ACKNOWLEDGEMENTS
This article was supported by the project No.
CZ.1.07/2.3.00/20.0001 Information, cognitive, and
interdisciplinary research support, financed from EU
and Czech Republic funds.
159
REFERENCES
Baumard, P., 1999. Tacit knowledge in organizations,
Sage Publications London, U.K.
Bureš, V., et. al., 2009. Management znalostí, Univerzita
Pardubice, Czech Republic.
Davenport, T., Prusak, L., 2000, Working Knowledge,
Harvard Business Press.
Disman, M., 2008. Jak se vyrábí sociologická znalost,
Nakladatelství Karolinum, Praha.
Gordon-Murnane, L., 2006. Social bookmarking,
folksonomies, and web 2.0 tools. Searcher Mag
Database Prof 14 (6), 26–38.
Holsapple, C., 2003. Handbook on Knowledge
Management 1, International Handbooks on
Information Systems, Softcover, 2nd
edition.
Krbálek, P., Vacek, M. 2011. Collaborative Knowledge
Mapping, In: Proceedings of the 11th International
Conference on Knowledge Management and
Knowledge Technologies, Graz, Austria.
Nickols, F. 2010. The Knowledge in Knowledge
Management, Distance Consulting, Url:
http://www.nickols.us/knowledge_in_KM.pdf.
Solaz-Portolés, J. J., López, V. S., 2008. Types of
knowledge and their relations to problem solving. In
Science: directions for practice, Educational Science
Journal, No. 6., 2008.
160
AKTUÁLNÍ ASPEKTY ŘÍZENÍ V MSP
Výsledky průzkumu
Miroslav Lorenc
Fakulta podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze, nám. W. Churchilla 4, Praha 3
miroslav.lorenc@vse.cz
Abstrakt: Příspěvek přináší vyhodnocení vybraných aspektů v řízení organizace na základě proběhlého šetření mezi
dvěma stovkami uživatelů podnikových informačních systémů. Hodnocení jsou vztažena především na
oblast malých a středních podniků. Obsahem šetření byly sady otázek, které se týkaly charakteristik
respondentů ve vztahu k podnikové informatice, zjištění názorů na oblast aplikací podnikové informatiky a
otázky na předem vybrané problémy podnikové informatiky. Z výsledků šetření vyplývá, že uživatelé
informatiky z malých a středních podniků vnímají předložené charakteristiky komplexně, nejsou zaměřeni
pouze na jednu nebo několik málo oblastí řízení. Kritičtěji se staví k otázkám, které se jich bezprostředně
dotýkají.
Keywords: Management; Podniková informatika; Uživatel; Řízení
1 ÚVOD
Tento příspěvek se zaměřuje na vybrané aspekty
řízení a efektivitu využití podnikové informatiky
v segmentu malých a středních podniků, a to
zejména z pohledu uživatelů. Článek vychází
z vlastního dotazníkového šetření realizovaného na
podzim roku 2011.
2 CÍLE
Pohledy na řízení podnikové informatiky se v praxi
často velmi různí. V odborných článcích se setkáme
s názorem, že informatika je klíčovým
nástrojem/faktorem pro konkurenceschopnost
podniku. Na druhé straně existují však i názory, že
rozvoj informatiky je neúměrně investičně náročný,
efekty, které tyto investice mají následovat, jsou
nedostatečné a dostavují se s velkým časovým
zpožděním. Názory obou táborů jsou do jisté míry
akceptovatelné. Při hodnocení podnikové
informatiky bychom měli vzít v úvahu, zejména tyto
faktory:
 Bez následování aktuálních trendů a možností
informačních technologií podnik konkurenční
výhodu zřejmě nezíská.
 Efekty z investic do rozvoje podnikové
informatiky se mohou dostavovat i s poměrně
velkým časovým zpožděním a jsou (na rozdíl
od běžných investic) velmi obtížně
kvantifikovatelné.
 Informační technologie jsou integrální
součástí mnoha podnikových činností a řada
oblastí činností podniku je dnes již bez využití
informačních technologií nemyslitelná
(účetnictví, analýzy, komunikační kanály
atd.).
 Podniková informatika představuje komplexní
balík služeb, o nichž mají kvalifikované
informace jen vybraní pracovníci informatiky.
Běžní uživatelé se obvykle setkávají jen
s velmi malou částí tohoto komplexu.
Pohledů na podnikovou informatiku je více a se
zvyšujícím se rozsahem (prorůstáním) a dopadem IT
do činností organizací těchto pohledů neustále
přibývá.
Úroveň využití podnikové informatiky /
podnikových informačních systémů je rozdílná. To
je zřejmé z celé řady analytických studií, které jsou
k tomuto tématu dostupné. Pokud chceme hodnotit
efektivitu využití podnikové informatiky, je
nezbytné se zaměřit zejména na několik skupin
zainteresovaných osob – běžné rutinní uživatele,
pracovníky informatiky a management podniku
(zodpovědný za řízení a rozvoj). O druhé a třetí
jmenované skupině jsou již studie k dispozici.
Cílem tohoto příspěvku je zejména přiblížení
pohledu uživatelů podnikových informačních
161
systémů na oblast řízení podnikové informatiky a
jejích efektů. Výzkum byl zaměřen na skupinu
uživatelů podnikových informačních systémů a
v nezbytném rozsahu na vedoucí pracovníky.
3 METODY
Postoje uživatelů podnikové informatiky jsou
naprosto klíčové. S cílem zjistit názory uživatelů
bylo realizováno dotazníkové šetření, které mělo
objasnit současné trendy a postoje uživatelů k řízení
podnikové informatiky.
Distribuce a sběr dotazníků pro účely tohoto šetření
byl z části realizován pracovníky Centra
ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a
managementu. (tři skupiny respondentů, N = 123) a
z části autorem (dvě skupiny respondentů N = 92).
Celkový počet respondentů byl tedy 215. Část
získaných údajů z první části výzkumu byla
publikována v Ekonomických listech 2/2011 (Pour,
2011). Následující text je založen na datech
z kompletního souboru 215 dotazníků, rozvíjí a
navazuje na dříve publikované analýzy.
Obsahem dotazníkového šetření byly tři sady
otázek. Oddíl A se týkal charakteristik respondentů
ve vztahu k podnikové informatice, oddíl B zjišťoval
názory v oblasti aplikací podnikové informatiky a
oddíl C pak obsahoval otázky na předem vybrané
problémy podnikové informatiky. Dotazník
obsahoval celkem 96 otázek většinou škálového
typu. Hlavním cílem šetření bylo analyzovat názory
uživatelů podnikové informatiky na předem
definované a často zdůrazňované problémy
podnikové informatiky a jejího vztahu
k podnikovému řízení. Na základě zjištění pak
formulace doporučení a návrh modelových řešení
podnikové informatiky.
Šetření probíhalo v roce 2011. Respondenti byli
cíleně vybíráni tak, aby svým profilem odpovídali
požadovanému vzorku uživatelů. Dotazník byl
distribuován v papírové podobě, instrukce
k vyplnění dotazníku byly předány ústně, stejně jako
odpovědi na vznesené dotazy respondentů.
Vzhledem k povaze šetření je míra návratnosti
dotazníků stoprocentní. Všichni oslovení
respondenti odevzdali dotazník korektně vyplněný.
Řada publikací, které vycházejí z empirického
výzkumu, se zabývá zkušenostmi a přístupy
vedoucích pracovníků IT s využíváním aktuálních
informačních technologií a aplikací – viz např.
(Basl, 2008), (Sodomka, 2010) nebo (Voříšek,
2010). Výsledky tohoto šetření na tyto publikace
navazují, a to zejména v pohledu na podnikovou
informatiku očima jejich uživatelů.
4 VÝSLEDKY
Pro poznání a analýzu názorů uživatelů podnikové
informatiky je třeba tyto uživatele charakterizovat.
Ideální by sice bylo, znát jejich pracovní zařazení
v rámci konkrétních podniků, to však v zájmu
zachování anonymity a objektivity šetření není
možné. Proto bylo sledováno několik klíčových
atributů, pomocí kterých lze respondenty
kategorizovat a ze získaných dat odvozovat
charakteristiky pro různé skupiny uživatelů,
potažmo typy podniků. Mezi tyto atributy patří:
 Velikost podniku
 Lokální/globální působnost podniku
 Oddělení informatiky
 Odvětvová klasifikace
 Pozice respondenta v podnikové hierarchii
3.1.1 Velikost podniku
Velikost podniku je atributem, který se silně promítá
do charakteristik podnikových informačních
systémů, postojů jejich uživatelů, možných
problémových oblastí a jejich možných řešení.
Velikost podniku přímo ovlivňuje složitost
komunikace, úroveň administrativy, přístup
k peněžním prostředkům, ale také volbu vhodného
informačních systému.
Příručka Evropské komise z 6. 5. 2003 (EC,
2010), (srov. s (Veber, 2008)) uvádí následující
klasifikaci velikostí podniků:
 Mikropodniky: podniky o velikosti do deseti
zaměstnanců, s ročním obratem do dvou
milionů EUR a disponují aktivy do dvou
milionů EUR.
 Malé podniky: do 50 zaměstnanců, s ročním
obratem do 10 mil. EUR, aktiva do 10 mil.
EUR.
 Střední podniky: do 250 zaměstnanců, roční
obrat do 50 mil. EUR, aktiva do 43mil. EUR.
Synek (2010, s. 84) dělí podniky na malé (do
100 zaměstnanců a do 30 mil. Kč obratu), střední
(do 500 zaměstnanců a obrat do 30 mil. Kč) a velké,
přesahující tyto hodnoty.
Pro účely tohoto příspěvku bude malý a střední
podnik definován zejména z pohledu možností a
omezení pořízení informačního systému. Budeme se
tedy zabývat podniky, které potřebují (mají)
informační systém (nejsou tedy mikropodniky či
živnostníky) a na druhé straně mají možnost výběr
162
informačních systému ovlivnit, tj. nejsou např.
dceřinou společností nadnárodní firmy.
Obdobně propojuje velikost podniku a
informačního systému např. Basl (2008), když
uvádí, že při určování vhodnosti informačního
systému se v komunitě podnikové informatiky právě
hledisko velikosti podniku využívá z důvodu určení
správné architektury informačního systému, formy
implementace různých řešení a jejich provozování.
Souhrnně lze tedy tvrdit, že jde o získání efektů
z podnikových informačních systémů.
Největší podíl respondentů (42 %) uvádí velikost
podniku do padesáti zaměstnanců – jde tedy o
zástupce malých podniků. Spolu s respondenty, kteří
uvádějí, že jejich podnik má od padesáti do 250
zaměstnanců, tvoří dvě třetiny respondentů. Tyto
účastníky šetření lze tedy považovat za zástupce
malých a středních podniků. Třetina respondentů
uvádí, že pracují v podniku nad 250 zaměstnanců.
Tito respondenti nejsou primární cílovou skupinou
šetření, nicméně jejich zařazení do výsledků
nepředstavuje významnější omezení nebo zkreslení,
neboť právě v těchto podnicích se problémy
informatiky a jejího řízení projevují nejvýrazněji.
Větší podniky jsou také prvními, které implementují
nejnovější technologie a drží krok s aktuálními
trendy v oblasti podnikových IS. Tam, kde by
zařazení výsledků od respondentů z větších podniků
mělo významnější vliv na sledované charakteristiky
jsou data o tyto respondenty očištěna a vztahují se
jen ke skupině uživatelů z MSP.
Graf 1: Struktura respondentů podle velikosti
podniku – počet zaměstnanců a procentní podíly.
3.1.2 Působnost podniku
Důležitou sledovanou charakteristikou je také
struktura respondentů dle lokální působnosti
podniku. Působnost podniku má významný vliv na
přístup uživatelů k podnikové informatice. Zejména
se jedná o vliv mateřské společnosti na řízení a
rozvoj podnikového IS poboček a dále vliv na
investice do těchto systémů
Graf 2: Struktura respondentů dle působnosti
podniku a podíly v %.
Jako doplňkovou charakteristiku lze sledovat
působnost podniku dle odvětví, ve kterém se
podniky respondentů pohybují.
Graf 3: Struktura respondentů dle oblasti působnosti
podniku (počty respondentů).
Lokální a odvětvová působnost podniku má vliv
na znalost nabídky ICT trhu na úrovni vedení
společnosti, vyjednávací pozici při uzavírání
kontraktů apod.
3.1.3 Oddělení informatiky
Pro fungování informatiky v podniku je důležité
nejen vedení podniku, ale i existence útvaru
informatiky (pokud nejsou tyto činnosti
outsourcované), které provádí zejména činnosti
operativního charakteru. Pro uživatele má existence
a rozsah činnosti útvaru informatiky podstatný
význam.
0 - 49
42 %
50 - 249
24 %
250 a více
33 %
Český
podnik
51 %
Český se
zahr. pob.
9 %
Pobočka
mezinárodní
společnosti
39 %
30
20
17
14
13
13
11
11
10
9
9
6
4
4
1
47
Výroba
Banky a pojišťovny
Telekomunikace
Maloobchod
Doprava a skladování
Velkoobchod
Utility (elektřina, voda, plyn)
Zdravotnictví
Veřejná správa a obrana
Stavebnictví
Ubytování a stravování
Obchod s nemovitostmi
Kultura a rekreace
Školství
Ostatní
163
Tabulka 1: Velikost útvaru(ů) informatiky dle počtu
pracovníků a jejich procentní podíly.
Nemá útvar IT 12 %
1 – 10 pracovníků 64 %
11 – 100 pracovníků 26 %
Více než 100 pracovníků 10 %
Existenci útvaru informatiky a počtu jeho
zaměstnanců v podnicích respondentů zobrazuje
tabulka 1.
3.1.4 Pozice respondenta v podnikové
hierarchii
Pozice respondenta je důležitou charakteristikou
zejména v kontextu vyhraněnosti názorů na
operativní činnosti nebo naopak na oblast
strategického řízení. Pozice respondenta odráží jeho
zájmy, kompetence, znalosti a zodpovědnosti.
Graf 4: Struktura respondentů dle jejich pozice
v řídící hierarchii podniku (v %)
Z grafu 4 je zřejmé, že průzkum byl orientován
primárně na pracovníky uživatelské sféry, kde
jednoznačně převládají pracovníci středního a
nižšího managementu.
3.1.5 Aspekty řízení podnikové informatiky
Oblast řízení podnikové informatiky byla v rámci
šetření rozdělena do oblastí koncepce informatiky,
řízení služeb informatiky, řízení kvalifikace a
plánování a řízení projektů. Respondenti se
vyjadřovali k předem vymezeným problémům
pomocí škály odpovědí:
 0: nezodpovězeno, daný problém není pro
konkrétní podnik vůbec relevantní
 1: zcela nesouhlasí, problém vůbec není
 2: spíše nesouhlasí, problém spíše neexistuje,
není podstatný
 3: nevím, nemohu se vyjádřit
 4: spíše souhlasí, problém spíše existuje
 5: zcela souhlasí, problém skutečně existuje
Pro lepší přehlednost jsou v následujícím textu
uvedeny souhrnné procentní podíly za odpovědi ad 5
a ad 4. Všechna tvrzení, ke kterým se respondenti
vyjadřovali, jsou formulována negativně, tj. vždy
jako problém (nikoli pozitivně i negativně), aby byla
eliminována chybovost při vyplňování dotazníků. V
rámci jednotlivých kategorií jsou sledované
charakteristiky řazeny sestupně od těch
nejproblematičtějších (z pohledu respondentů).
3.1.6 Koncepce informatiky
V rámci otázek, které se dotýkají koncepce
podnikové informatiky, se respondenti vyjadřovali
zejména k tématům informační strategie, její
komunikace od vedení společnosti směrem
k uživatelům a souladu s cíli podniku, dále pak
k využívání metodik pro řízení a definování procesů.
Z výsledků šetření vyplývá, že koncepce informatiky
v podniku existuje, ale není komunikována
s uživateli (30 %); vedoucí (ředitel) informatiky není
součástí vedení podniku, resp. nemá odpovídající
postavení v organizaci (30 %); neexistuje jasná
koncepce, strategie rozvoje informatiky –
informační strategie (27 %); nejsou zajištěny
efektivní vazby mezi potřebami podniku a službami
poskytovanými informatikou – informatika
neposkytuje to, co potřebuje podnik (25 %); procesy
řízení informatiky (např. proces plánování projektů
apod.) nejsou definovány (25 %); pro řízení
informatiky se nevyužívají standardní modely nebo
metodiky, např. ITIL, COBIT apod. (19 %); pro
řízení informatiky se nevyužívají standardní metriky
a jejich analýzy (18 %).
3.1.7 Řízení služeb informatiky
Služby jsou v informatice velmi podstatné a
uživatelé je také tak vnímají. K řízení služeb
informatiky v podnicích se respondenti vyjádřili
následovně: komunikace uživatelských útvarů a
útvarů informatiky je nekvalitní, obě strany si často
nerozumějí (32 %); nejsou jasně definovány služby
informatiky poskytované uživatelům (30 %);
uživatelské požadavky nejsou systematicky řízeny a
vyhodnocovány, informace o přijetí nebo odmítnutí
požadavku se neposkytují, nebo pouze občas (27 %);
nevyužívají se smlouvy o poskytování služeb
informatiky (SLA) s podnikovými útvary (22 %);
nevyužívají se kompetenční centra (21 %) a není
k dispozici centrální help desk nebo service desk
(16 %).
Vedení
podniku
20 %
Střední
vedení
27 %
Operativa
43 %
Pracovník
informatiky
10 %
164
3.1.8 Řízení kvalifikace
Oblast řízení kvalifikace lze chápat ze dvou pohledů.
Pro vedení podniku je kvalifikace pracovníků
zdrojem efektivity a budoucího fungování, samotní
uživatelé mohou řízením kvalifikace sledovat své
individuální zájmy. Uživatelé chápou jako
podstatné, že školení v informatice jsou nekvalitní
(35 %); plánování školení je nesystematické,
nepokrývá jejich potřeby (34 %); nerealizuje se
školení analytických metod (33 %) a školení
uživatelů je orientováno spíše na technologie, než na
obsah a použité metody aplikací (27 %).
3.1.9 Plánování a řízení projektů
Stejně jako u řízení kvalifikace, i u plánování a
řízení projektů se zájmy vedení společnosti a
uživatelů liší. Dle prezentovaného výzkumu se
uživatelé nepodílejí nebo jen minimálně podílejí na
přípravě a průběhu výběrových řízení na dodavatele
informatiky (42 %); uživatelé nejsou motivováni na
efektivním rozvoji informatiky podniku a účasti na
projektech (38 %); uživatelé se nepodílejí na
průběžné kontrole a vyhodnocování projektů (38 %)
a plánování a zadání nových projektů nejsou
s uživateli konzultovány (34 %). Na druhou stranu
samotní uživatelé nevnímají jako příliš podstatné, že
jsou řešené projekty ukončovány a dodávány
s výrazným zpožděním (25 %) a že jsou řešené
projekty ukončovány a dodávány s výrazným
překročením rozpočtu (14 %).
4 DISKUZE
Předložené výsledky dotazníkového šetření měly
poukázat na vybrané aspekty v řízení podnikové
informatiky z pohledu uživatelů, a to zejména
v segmentu malých a středních podniků. Z výsledků
je zřejmé (zejména pak ve srovnání s dalšími
studiemi, které se soustřeďují na pohled vedení
podniku), že uživatelé informatiky z malých a
středních podniků vnímají předložené
charakteristiky komplexněji, nejsou zaměřeni pouze
na jednu nebo několik málo oblastí řízení.
5 ZÁVĚR
Charakteristiky tohoto šetření je třeba posuzovat
v kontextu skladby respondentů, zejména velikosti
podniku, lokální a oborové působnosti a pozice
respondenta v rámci řídící hierarchie podniku.
V některých parametrech nemusí výsledku tohoto
šetření korespondovat s již provedenými
empirickými výzkumy – viz např. (Basl, 2008),
(Sodomka, 2010) nebo (Voříšek, 2010), které však
zahrnovaly ve větší míře respondenty z velkých
podniků.
REFERENCE
Basl, J., Blažíček, R., 2008. Podnikové informační systémy
: podnik v informační společnosti. Grada Publishing
European Commission, 2010. SME Definition - Small and
medium sized enterprises (SME). Enterprise and
Industry. [Online] [Cit.: 2012-03-09] Dostupné z
WWW: <http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/
facts-figures-analysis/sme-definition/index_en.htm>.
Pour, J., 2011. Podniková informatika pohledem uživatele.
Ekonomické listy. Centrum ekonomických studií
Vysoké školy ekonomie a managementu, o.p.s
Sodomka, P., Klčová, H., 2010. Informační systémy v
podnikové praxi.Computer Press
Synek, M., Kislingerová, E. a kol., 2010. Podniková
ekonomika. C. H. Beck
Veber, J., Srpová, J. a kol. 2008. Podnikání malé a střední
firmy. Grada Publishing
Voříšek, J. a kol., 2010. Principy a modely řízení
podnikové informatiky. VŠE v Praze – nakladatelství
Oeconomica
165
OPTIMALIZACE NÁKLADŮ SYSTÉMU HROMADNÉ OBSLUHY
Zuzana Němcová a Richard Cimler
University of Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové, Czech Republic
{zuzana.nemcova, richard.cimler}@uhk.cz
Abstrakt: Článek se zabývá optimalizací chodu systému hromadné obsluhy na základě simulací budoucího vývoje
systému. Systémy hromadné obsluhy jsou složeny z jednotlivých obslužných míst, serverů, u nichž je
možné měnit dobu jejich obsluhy, tím zrychlit či zpomalit chod celého systému a měnit tak celkové
produkční náklady vznikající při práci tohoto systému. Cílem článku je popsat způsob rozhodování
manažera systému o jednotlivých změnách v nastavení systému za účelem nalezení nastavení s nižšími
celkovými náklady.
Klíčová slova: Systémy hromadné obsluhy; Optimalizace; Produkční náklady
1 TEORIE HROMADNÉ
OBSLUHY
Teorie hromadné obsluhy se zabývá systémy
s obslužnými místy, servery, jejichž cílem je obsluha
požadavků přicházejících do systému (Jablonský
a Lauber, 1997).
Příkladem takového systému je mycí linka,
pásová výroba, kadeřnictví či obchodní dům.
V takovýchto systémech se přirozeně tvoří
fronty. Znalost vývoje těchto front je pro manažery
sytému strategicky důležitá, neboť pak mohou
pružně reagovat a pozitivně tak ovlivnit chod
systému (Systémy hromadné obsluhy, 2005).
2 POPIS SYSTÉMU HROMADNÉ
OBSLUHY
Uvažujme otevřený lineární systém, který obsahuje
n serverů (Gavalec a Němcová, 2011). Přicházející
požadavky musí projít po řadě všemi servery, poté
ze systému odcházejí (Obrázek 1).
Obrázek 1: Lineární systém hromadné obsluhy.
V jednom časovém okamžiku může jeden server
obsluhovat pouze jeden požadavek. Před spuštěním
systému může být před každým serverem libovolně
dlouhá fronta. Každý server má na počátku známu
dobu obsluhy. Výrazem etapa označme časové
období, po které jsou doby obsluh jednotlivých
serverů i doba příchodů požadavků do systému
konstantní (t = 1, 2,…, T, kde T je délka etapy). Ke
změně etapy může dojít ze dvou důvodů - prvním je
manažerské rozhodnutí o změně doby obsluhy
serverů; druhým je změna zvnějšku - změna
frekvence příchodů požadavků.
Manažer může svým rozhodnutím - změnou
určité doby obsluhy některého ze serverů - výrazně
ovlivnit celkové produkční náklady systému. Pro
jednoduchost budeme uvažovat pouze možnost
jediné změny v jednom časovém okamžiku, a to
zrychlení či zpomalení serveru o jednu jednotku.
Produkční náklady (P), se skládají z nákladů
provozních (W), nákladů z nečinnosti některého ze
serverů (I), nákladů z příliš dlouhých front (Q)
a nákladů na změnu doby obsluhy na některém ze
serverů (C), tedy
P = W + I + Q + C.
(1)
Provozní náklady vznikají všude tam, kde server
právě běží, obsluhuje požadavek - jsou přímo
úměrně závislé na rychlosti daného serveru. Jsou to
náklady potřebné k zajištění chodu serverů například
náklady za elektřinu, mzda zaměstnance
apod.
166
Náklady z nečinnosti jsou náklady, které jsou
skrytě vynakládány tam, kde server není vytížen
a běží takzvaně naprázdno. Tyto náklady lze
minimalizovat zpomalením nečinného serveru, nebo
zrychlením předešlého. Příliš dlouhé fronty můžeme
pokládat díky možné nespokojenosti zákazníka za
ušlý zisk, a tím tedy také za náš náklad. Náklady
z dlouhých front jsou přímo úměrné míře překročení
maximální tolerované délky fronty (viz níže), což
odráží i realitu - čím delší je fronta, tím více je
zákazník nespokojen. Náklady na změnu doby
obsluhy tvoří jednorázovou položku, která se při
výpočtu celkových nákladů etapy připočítá k etapě,
která je touto změnou ukončena. Možné reakce
manažera systému závisí na poměru jednotlivých
nákladů.
Před spuštěním chodu systému jsou manažerovi
systému o jednotlivých serverech k dispozici
následující údaje: počáteční délky front, doby
obsluhy, výše jednotlivých nákladů a maximální
tolerované (ještě nepenalizované) délky front.
Každá z uvedených charakteristik může pro
jednotlivé servery nabývat rozdílných hodnot.
2.1 Deterministický přístup
Pokud budeme považovat první server za jakéhosi
vrátného, který bude vpouštět požadavky do systému
konstantní rychlostí, systém lze považovat za
deterministický. Fronta před tímto serverem je
dostatečně dlouhá.
Jinými slovy intenzita obsluhy prvního serveru
reprezentuje intenzitu příchodu požadavků do
systému a změna této intenzity pak vnější důvody ke
změně etapy. Vnitřní důvody tvoří manažerská
rozhodnutí, která se týkají serveru 2 až serveru n.
Parametry v takovémto deterministickém
systému jsou snadno spočitatelné a možný vývoj
predikovatelný.
2.2.3 Proces optimalizace
Proces minimalizace celkových průměrných
produkčních nákladů je navržen zejména s ohledem
na výpočtovou složitost při velkém počtu serverů.
Optimalizace probíhá na základě nalezení
nejprve vhodného okamžiku pro změnu rychlosti
jednoho ze serverů a poté určení směru změny tak,
aby průměrné náklady příští (potenciální) etapy byly
minimální.
Změna rychlosti některého ze serverů je dána
okamžikem, kdy je funkce průměrných nákladů při
ukončení probíhající etapy v čase t, označme jako
Ei(t), minimální. (index i značí konkrétní možnost
změny o jednotku na konkrétním serveru. Takových
změn může tedy být 2n.)
Po nalezení minima funkce Ei(t), a tedy
vhodného okamžiku změny, nastává větvení výpočtů
rozhodovacího stromu následovně. Pomocí
vyjádření možných budoucích průměrných nákladů
etapy pro každou variantu změny nastavení každého
ze serverů (tedy zrychlení nebo zpomalení každého
serveru o jednu jednotku) je vybráno takové nové
nastavení systému, jehož funkce průměrných
nákladů při ukončení probíhající etapy v čase
t obsahuje nejmenší z minim. (jinými slovy byl
nalezen nový vhodný okamžik změny nastavení
systému).
Vybrané nastavení je poté aplikováno a výše
popsaný rozhodovací postup je znovu použit pro
zjištění směru změny nově nalezeného okamžiku
změny.
Obrázek 2 demonstruje výše popsané
rozhodování. Sada funkcí A (reprezentující první
rozhodování) vznikla výpočtem funkce průměrných
nákladů při ukončení probíhající etapy v čase t pro
každou variantu rozhodování.
Z obrázku je viditelné, že byla vybrána funkce
s minimem, které je nejmenší ze všech minim funkcí
sady A. Dostali jsme tedy jako výsledek prvního
rozhodování čas t1 , který odpovídá na otázku, kdy je
nutné změnu provést. Otázku jaká bude tato změna,
odpoví druhé rozhodování, které je provedeno ze
skupiny funkcí označených v obrázku jako B.
Tyto funkce simulují všechny možné stavy, které
mohou nastat, pokud v čase t1 provedeme změnu
nějakým konkrétním směrem. Znovu je vybrána
taková možnost, která postupně dojde k minimálním
průměrným nákladům, a která určí čas t2, neboli čas,
kdy je nelepší provést novou změnu, protože
jakékoli další setrvání v tomto stavu přinese jen
zvyšování průměrných nákladů.
Na to, abychom pak znovu rozhodli, jakým
směrem změnu provést, poslouží pohled do
budoucích možných vývojů a znovu uskutečníme tu
ze změn, která je pro provoz nejúspornější.
167
Obrázek 2: Rozhodování o změně nastavení systému.
2.2 Stochastický přístup
Na rozdíl od deterministického přístupu nejsou
intervaly mezi jednotlivými příchody požadavků do
systému konstantní, ale náhodné. Intervaly mezi
příchody mají poissonovo rozdělení (Lawrence
a Pasternack, 2002).
Vývoj systému není tak snadno predikovatelný,
jako při přístupu deterministickém.
Právě z důvodu stochasticity příchodů není
možné přesně určit vývoj či navrhnout vzorce pro
výpočet konkrétních hodnot.
Je tedy nutné vytvořit simulaci systému, na
základě které bude možné odvodit určitá pravidla
chování systému při konkrétním nastavení.
V současné době je vyvíjena aplikace, která
umožňuje simulovat chod systému hromadné
obsluhy jak v přístupu deterministickém, tak
stochastickém. Pro výpočet procesu optimalizace
průměrných nákladů, a tedy výběr vhodného směru
změny (cesty v rozhodovacím stromu) implementuje
aplikace postupy popsané v části 2.2.3.
Při zadání vstupních parametrů (počáteční délky
front, doby obsluhy, výše jednotlivých nákladů
a maximální tolerované délky front) a výběru druhu
přístupu je možné simulovat vývoj systému po jeho
spuštění a odvodit tak například vliv poměrů
jednotlivých nákladů, délek front či počátečního
nastavení a počtu serverů na celkové náklady
systému.
3 ZÁVĚR
V článku byl navržen způsob optimalizace chodu
systému hromadné obsluhy s ohledem na jeho
budoucí vývoj tak, aby byly minimalizovány
průměrné produkční náklady vzniklé při chodu
systému.
Na základě popsaných postupů je vytvářen
program, ve kterém je možné simulovat takovéto
systémy a testovat výše popsaný optimalizační
proces pro různá nastavení systému.
Výhodou vytvoření a následného používání
aplikace je zrychlení výpočtů charakteristik systémů
při různých změnách nastavení a následné
porovnávání výsledků mezi jednotlivými
simulacemi.
Pro stochastický přístup je simulace přímo nutná,
jelikož na základě míry neurčitosti v příchodech
požadavků není možné exaktně vypočítat určité
charakteristiky systému tak, jako při přístupu
deterministickém.
PODĚKOVÁNÍ
Výzkum byl financován studentským specifickým
výzkumem „Vývoj a rozšíření knihovny
nestandardních optimalizačních algoritmů III“.
ZDROJE
Gavalec, M., Němcová, Z. 2011. Queues in linear
manufacturing systems, Proc. of the 29th Conf.
Mathem. Methods in Economics, University of South
Bohemia, Jánska Dolina, 176-181.
Jablonský, J., Lauber, J., 1997. Optimalizační a simulační
modely operačního výzkumu. GAUDEAMUS
1.vydání.
Lawrence, J., Pasternack B., 2002. Applied management
science. New York : Wiley, 2nd edition.
Systémy hromadné obsluhy 2005, Vysoká univerzita
báňská, zobrazeno 8. 3. 2012,
<http://homen.vsb.cz/~s1i95/MaSvD/SHO_1.pdf>.
168
MOŽNOSTI MODELOVÁNÍ A KVANTIFIKACE ZNALOSTNÍ
INTENZITY ORGANIZACÍ
Tereza Otčenášková1
, Vladimír Bureš1,2
, Valéria Medárová2
a Peter Kažimír2
1
Fakulta informatiky a managementu, Univerzita Hradec Králové, Hradecká 1249/6, Hradec Králové, Česká republika
2
City University of Seattle/Vysoká škola manažmentu, Panónska cesta 17, Bratislava, Slovensko
{vladimir.bures,tereza.otcenaskova}@uhk.cz, vmedarova@vsm.sk, Peter.Kazimir@yahoo.com
Abstrakt: V současné době se jednotlivci, dílčí oddělení organizací, společnosti soukromého i veřejného sektoru
působící v různých odvětvích, ale i národní a nadnárodní celky musí snažit obstát ve vysoce konkurenčním
prostředí. Z hlediska zmiňovaných subjektů je proto důležité mít možnost ohodnocení a srovnání efektivity
svých znalostních procesů, míry využití potenciálu a schopnosti vhodně pracovat se svými znalostmi.
Ukazatel znalostní intenzity by měl reprezentovat užitečný nástroj pro výše zmíněné účely. Proto článek
vymezuje teoretická východiska tohoto konceptu a dále poskytuje možnosti modelování a kvantifikace
znalostní intenzity. Představeny jsou tři základní modely měření daného ukazatele - aditivní, multiplikativní
a inkrementální. V závěrečné části jsou diskutována omezení spojená s měřením, využitím i kvantifikací
ukazatele znalostní intenzity, a to včetně možností dalšího výzkumu a rozvoje konceptu.
Klíčová slova: Aditivní model; inkrementální model; konkurenceschopnost; multiplikativní model; znalostní intenzita
1 ÚVOD
Z hlediska společností je v současné době velice
obtížné nalézt a udržet si svou konkurenční výhodu.
Napříč všemi odvětvími i sektory lze znalosti
považovat za jeden z mála obnovitelných zdrojů
(Davenport a Prusak, 1998, van Zolingen, Streumer
a Stooker, 2001), který má navíc nemalý inovační
potenciál a lze jej tedy dále rozvíjet. To, jakým
způsobem jsou jednotlivé subjekty schopné
a ochotné znalosti efektivně využívat, je nutné měřit
a monitorovat, a to zejména s ohledem na nutnost
srovnávat jejich schopnosti a postavení na trhu.
Proto se tento článek zabývá potenciálními způsoby
modelování a kvantifikace ukazatele znalostní
intenzity, který by mohl posloužit jako užitečný
nástroj ke srovnání společností v oblasti jejich
konkurenceschopnosti. Cílem tohoto příspěvku je
vymezení teoretických východisek modelování
a kvantifikace znalostní intenzity. Tyto nástroje by
mohly být využitelné k ohodnocení a srovnání
organizací, a to zejména z hlediska
jejich konkurenceschopnosti. V první části je
vymezen koncept znalostní intenzity a její kontext.
Dále jsou představeny tři potenciální přístupy
k modelování a kvantifikaci znalostní intenzity.
Tyto jsou reprezentovány aditivním,
multiplikativním a inkrementálním modelem
znalostní intenzity. Další sekce je věnována nejen
omezením zmíněných metod a analyzovaných
přístupů k měření znalostní intenzity,
ale i možnostem dalšího výzkumu. V závěru jsou
diskutovaná témata shrnuta.
2 VYMEZENÍ POJMU
ZNALOSTNÍ INTENZITAA JEJÍ
KONTEXT
Koncept znalostní intenzity je obecně znám již delší
dobu. Například znalostní intenzita práce se skládá
minimálně ze čtyř faktorů: úroveň a složitost
znalostí a vědomostí potřebných k vykonání úkolu;
úroveň expertízy potřebné ke kompetentnímu
zvládnutí nepředvídatelnosti spojené s prací;
závažnost důsledků případné nepřesnosti
nebo nepreciznosti práce; a rychlost akce (Autio,
2000). Měření znalostní intenzity má za cíl
poskytnout další ukazatel monitoringu
konkurenceschopnosti, a to nejenom jednotlivých
společností, ale i celých odvětví, národních
ekonomik a nadnárodních celků. Tento ukazatel
může posloužit i pro identifikaci potenciálu firem
a toho, čemu by se měly věnovat v rámci zlepšování
169
efektivity firemních procesů. Znalostní intenzitu lze
považovat za charakteristickou vlastnost organizace
jako komplexního technicko-ekonomicko-sociálního
systému (Mildeová, 2005), a proto je vhodné ji
modelovat a sledovat. Jak bylo zmíněno dříve,
znalostní intenzita může být měřena na úrovni
organizace jako celku. Chan (2009) konstatuje,
že zvyšování znalostní intenzity jde „ruku v ruce“
s rostoucí komplexností obchodních i znalostních
procesů. Nejen z výše uvedených důvodů nahlíží
tento článek na diskutovaná témata z organizační
perspektivy. Tyto záležitosti jsou bohužel mnohdy
opomíjeny a běžně nejsou k dispozici alternativy
kvantifikace znalostních a dalších procesů.
V oblasti podnikového managementu je
znalostní intenzita obecně vnímána jako požadavek
na množství znalostí a schopností, které musí
jednotlivec vlastnit a použít, pokud má
kvalifikovaně a vhodně vykonat úkol, a přitom se
vyrovnat s neurčitostí a nejednoznačností. Autio
(2000) definuje znalostní intenzitu jako míru
závislosti dané firmy na jejich znalostech jakožto
zdroji konkurenční výhody. Davenport a Smith
(2000) tvrdí, že znalostně intenzivní společnosti
alokují více svých zdrojů do znalostního
managementu. Prashantham (2008) spojuje
znalostně intenzivní firmy s tím, že většina
pracovních sil musí být vysoce kvalifikována
a zapojena do znalostní práce. V těchto
společnostech dále považuje znalost za „vrozenou“
pro znalostně intenzivní aktivity dané organizace.
Willoughby a Galvin (2005) zmiňují skutečnost, že
znalostní intenzita pozitivně souvisí s rozsahem
aktivit výzkumu a vývoje, reprezentuje interní zdroj
inovací a celkově vymezuje schopnost společnosti
plánovat a realizovat inovační procesy. Makani
a Marche (2010) uvádějí, že znalostní intenzita
zahrnuje dvě základní dimenze - organizační a tu,
která se týká pracovníků. I přesto zdůrazňují,
že neexistuje konsensus ohledně vymezení znalostní
intenzity ani znalostně intenzivní organizace.
Výše zmíněné skutečnosti potvrzují jisté závěry
a zájem o diskutovanou problematiku. Nicméně
kritéria, která by umožnila klasifikaci organizací
na základě jejich znalostní intenzity, nejsou popsána.
Pro účely tohoto článku ji lze vymezit jako míru
využívání znalostního potenciálu v organizaci.
3 MOŽNOSTI MĚŘENÍ
ZNALOSTNÍ INTENZITY
V odborné literatuře je možné identifikovat různé
přístupy a způsoby vnímání znalostní intenzity.
Na národní úrovni lze ke srovnání jednotlivých
ekonomik použít znalostní index nebo index
znalostní ekonomiky Světové banky (Chen
a Dahlman, 2005). Na úrovni jednotlivce lze
uvažovat znalostní intenzitu práce (Holsapple, 2003)
nebo je možné ohodnotit intenzitu znalostní práce
pomocí stanovené škály pro jednotlivé pracovní
činnosti dílčích pracovníků (Ramirez a Streudel,
2008). Explicitní popis způsobu, jakým znalostní
intenzitu měřit na organizační úrovni, zatím
v podstatě neexistuje. Jedním z důvodů je složitost
prostředí a nutnost brát v úvahu její kontext (Bureš,
2007). Vliv hrají faktory, jakými jsou například
velikost společnosti, finanční výsledky, ale také její
image, vize, strategie, struktura, zkušenosti
managementu nebo kultura. Mezi další aspekty lze
zařadit také velikost investic do vědy, výzkumu
a vzdělávání, či to, zda je schopná využívat výhod,
programů na podporu inovací, a podobně.
3.1 Modely znalostní intenzity
Znalostní intenzitu, stejně jako další ukazatele
a procesy, lze modelovat různými způsoby. Otázkou
samozřejmě zůstává, jaký přístup poskytne
co nejpřesnější výsledek, který by byl navíc
co nejvíce využitelný v praxi a který by umožnil
nejen srovnání vývoje jedné organizace v čase,
ale také různých organizací z daného odvětví
ekonomiky nebo různých ekonomických odvětví
mezi sebou. V tomto příspěvku jsou podrobněji
představeny tři základní přístupy. Jsou jimi aditivní,
multiplikativní a inkrementální model.
U každého modelu jsou navíc nastíněny
možnosti jeho kvantifikace. Ta umožní přesnější
vymezení jednotlivých možností v rámci práce
s danými modely. Dojde tím také ke zpřesnění jejich
výstupů, relevanci a aplikovatelnosti v praxi.
U všech modelů se specifickým způsobem
vypočítávají hodnoty znalostní intenzity
jednotlivých organizačních jednotek. Znalostní
intenzitu celé organizace lze následně stejně tak
vypočíst různými způsoby obdobně jako hodnoty
parametru v jednotlivých modelech. V praxi by bylo
možné uvažovat i o výhodách a nevýhodách
kombinace různých přístupů v rámci výpočtů indexu
pro organizační jednotky a pro celou organizaci.
3.1.1 Aditivní model znalostní intenzity
Tento model vychází z předpokladu, že v rámci
organizace můžeme identifikovat dílčí složky,
které jsou úzce spjaty se znalostmi a jejichž míru
využití, vzhledem k potenciálu, hypotetickému
maximu, lze sečíst. Tyto složky jsou představovány
základními prvky organizace, jakými jsou lidé,
technologie, procesy, způsob řízení, a podobně.
170
Tento model představuje základní model měření
znalostní intenzity, a proto předpokládá nejvyšší
míru zjednodušení spojenou zejména s podmínkou
nezávislosti zahrnutých komponent. Proto lze
podpořit tvorbu tohoto modelu i využitím
mechanistického přístupu. Ten vychází z principu
redukcionismu a je založen na analýze celého
systému, který je následně rozložen na základní dále
nedělitelné - elementy. Klasifikace znalostí
na základě míry jejich detailnosti (Wiig, de Hoog
a van der Spek, 1997) představuje užitečnou
a využitelnou paralelu k tomuto konceptu. Tato
klasifikace rozlišuje rozpětí dílčích skupin znalostí
pokrývající spektrum od znalostní domény,
přes znalostní region, znalostní sekce, znalostní
segmenty, znalostní elementy, znalostní fragmenty
až ke znalostním atomům (Wiig, de Hoog
a van der Spek, 1997). Jednotlivé problémy - jinými
slovy zmíněné atomy - mohou být následně řešeny
individuálně. Jejich ohodnocení a sečtení prakticky
reprezentuje rozsah znalostní intenzity pro potřeby
aditivního modelu. Chceme-li dosáhnout zvýšení
znalostní intenzity organizace, stačí tedy zlepšit dílčí
složku bez ohledu na ostatní komponenty či oddělení
organizace.
Z pohledu teoretického modelu lze za ideální
rozložení považovat zastoupení všech složek a jejich
maximální využití v rámci organizace, tedy
co největší využití jejich potenciálu. S ohledem
na zajištění srovnatelnosti je nutné nejprve
zastoupení dílčích složek přepočítat na stejnou
měrnou jednotku nebo dimenzi. V tomto případě se
jeví jako ideální procenta, přičemž 0 % značí
neexistenci nebo absolutně neefektivní využívání
dané složky a 100 % reprezentuje maximální, někdy
jen hypotetické, v praxi těžko dosažitelné,
maximální využití potenciálu složky. Výčet složek,
které lze do modelu zahrnout, může být relativně
dlouhý, jelikož výše popsané složky je možné
hierarchicky dekomponovat přes několik úrovní
až na základní stavební bloky, které umožní stanovit
míru znalostní intenzity (například rozdělení
na jednotlivé informační, znalostní a komunikační
technologie). Nicméně v praxi nemusí být v rámci
organizace všechny složky přítomny. Je-li celkový
potenciál organizace využit, tedy vyplněn dílčími
složkami, lze danou společnost považovat za 100 %
znalostně intenzivní bez ohledu na to, zda se firma
více zaměřuje na zaměstnance a organizační kulturu
nebo zda upřednostňuje procesy a technologie.
Aditivní model umožňuje nejen srovnání dvou
organizací. Lze porovnávat například i jednotlivá
oddělení v rámci společnosti či jiné další jednotky.
Popsaný přístup založený na aditivním modelu je
natolik obecný, že vykazuje širokou využitelnost
téměř pro jakékoliv účely obdobného monitoringu.
Základní prvky modelu se tedy mohou výrazně lišit.
Je zjevné, že modelování může probíhat z mnoha
perspektiv. Nejvhodnější by měla být vybrána
na základě aktuálních podmínek a požadavků
na modelování.
Ke zvyšování znalostní intenzity vede množství
aktivit a programů, mezi které patří například
zavedení funkce znalostního manažera, vytvoření
firemní univerzity, kroužků kvality, diskusních fór
a podobných iniciativ. Mnohdy ovšem nemusí být
zcela jednoznačné, do jaké míry jsou tyto aktivity
využívány a zda skutečně (či vůbec) přispívají
ke znalostní intenzitě dané organizace. Motivace
zaměstnanců a ostatních zapojených subjektů je
bezpochyby další důležitou součástí úspěchu aktivit
týkajících se znalostních procesů. Relativní
zastoupení složek v potenciálu se tedy výrazně liší.
Otázkou zůstává již samotné vymezení jednotlivých
složek, a to například s ohledem na to,
kteří pracovníci skutečně patří mezi znalostní,
které procesy lze považovat za znalostní nebo to,
zda míra inovací v dané společnosti přispívá k těmto
procesům. Diskutabilní je samozřejmě i to,
která ze složek je nejdůležitější a která by tedy měla
být zastoupena nejvíce. Tato skutečnost je
pochopitelně závislá nejen na interních faktorech
a charakteristice organizace, ale i na tom, ve kterém
odvětví se daná společnost pohybuje.
Z hlediska kvantifikace lze u aditivního modelu
na základě výše zmíněného principu sčítání složek
uvést následující vztah.
Zi = a1X1 + a2X2 + ... + an-1Xn-1 + anXn, (1)
kde Zi je znalostní intenzita u i-té organizační
jednotky nebo organizační složky,
ai představují váhy jednotlivých
proměnných,
Xi jsou proměnné, které v modelu sledujeme
(procesy, kultura a další elementy)
s podmínkou Xk >= 0, pro k = 1…n.
Znalostní intenzita celé organizace by byla
vymezena jako součet indexů vypočítaných
pro jednotlivé organizační jednotky nebo složky.
Znalostní intenzita celé organizace je následně
představována součtem součet intenzit jednotlivých
organizačních jednotek či složek.
ZO = Σ biZi, pro i = 1…m, (2)
kde ZO je znalostní intenzita celé organizace,
bi představují váhy jednotlivých
organizačních jednotek či složek,
m je počet organizačních jednotek
nebo složek.
171
3.1.2 Multiplikativní model znalostní
intenzity
Multiplikativní model je založen na principech
násobení dílčích systémových prvků. Obdobně jako
v případě aditivního a inkrementálního modelu jsou
brány v úvahu jednotlivé elementy a hodnotí se
jejich celkové naplnění a využití organizačního
potenciálu.
Ve srovnání s aditivním modelem v tomto
modelu předpokládáme propojenost jednotlivých
komponent a jejich závislost. Uvážíme-li běžnou
realitu ve firmách/systémech, lze tedy tento model
z praktického hlediska považovat za přesnější
a relevantnější. Zpravidla je každý prvek či oddělení
v rámci společnosti propojen na jeden či více
dalších. Tyto přesahy reprezentují propojené oblasti,
které poskytují větší přidanou hodnotu
pro organizaci, protože umožňují výskyt
synergického efektu. Některé části jsou tedy
zahrnuty ve více elementech a zvyšují využití
potenciálu ve vícero oblastech. Implementace nové
technologie může pozitivně ovlivnit více prvků,
nejenom sebe sama. Dojde proto například
i k podpoření obchodní strategie, zlepšení
organizačních procesů nebo zdokonalení organizační
kultury.
Elementární prvky v rámci organizace jsou
ohodnoceny pro potřeby obou modelů - jak
aditivního, tak multiplikativního. Nicméně zatímco
jsou v aditivním modelu pouze posčítány, v modelu
multiplikativním jsou překrývající se prvky
násobeny namísto jejich prostého součtu. Celkový
index znalostní intenzity je tak pochopitelně lepší,
respektive jeho hodnota je vyšší. Znalostní
management lze považovat za jeden z efektivních
nástrojů, který umožní propojení dílčích komponent
organizace nebo jejích oddělení a zajistí tak vyšší
hodnoty indexu znalostní intenzity.
Kvantifikaci lze navrhnout a aplikovat
i v případě multiplikativního modelu. Rovnice
pro výpočet znalostní intenzity by byla
reprezentována následujícím vzorcem.
Zi = a1X1 + a2X2 + ... + an-1Xn-1 + anXn, (3)
kde Zi je znalostní intenzita u i-té organizační
jednotky nebo složky,
ai představují váhy jednotlivých
proměnných,
Xi jsou proměnné, které sledujeme (procesy,
kultura a další elementy) s podmínkou
Xk >= 0, pro k = 1…n; a to s ohledem
na násobení složek, kdy hodnoty menší
než 1 intenzitu snižují a hodnoty větší
než jedna ji naopak zvyšují.
Výpočet znalostní intenzity pro celou organizaci
by bylo možné realizovat opět jako součet
znalostních intenzit jednotlivých organizačních
jednotek nebo složek, nicméně v tomto modelu
s ohledem na jejich provázanost a na to, zda
a do jaké míry ovlivňují pozitivně či negativně jedna
druhou.
ZO = Σ biZi, pro i = 1…m, (4)
kde ZO je znalostní intenzita celé organizace,
bi představují váhy jednotlivých jednotek
či složek,
m představuje počet organizačních jednotek
nebo složek.
3.1.3 Inkrementální model znalostní
intenzity
Inkrementální model znalostní intenzity se od dvou
předchozích výrazně liší. Myšlenkově vychází
z integračního modelu zralosti, tedy z Capability
Maturity Model Integration (CMMI). Implementace
modelu je využitelná zejména pro zvyšování
efektivity ve společnosti a její aplikace by tedy
představovala možnost sledování vývoje práce se
znalostmi v jejím rámci (Software Engineering
Institute, 2011). Každá organizace se na začátku
pohybuje na první, nejméně znalostně intenzivní
úrovni. Posun na další úroveň, tedy do následující
fáze zralosti, je možný pouze po splnění jistých
předpokladů a podmínek.
Ve výchozí fázi jsou znalostně orientované
činnosti a procesy chaotické, jejich řízení není nijak
koordinováno a se znalostmi se v rámci společnosti
nepracuje systematicky ani systémově. Práce se
znalostmi je založena na bázi urgence, tedy znalosti
se hledají ve chvíli, kdy je třeba rychle nalézt řešení,
avšak málokdo ví, kdo jakými znalostmi disponuje,
na koho je možné se obrátit a podobně.
Posun do fáze s názvem opakovatelná lze
uskutečnit splněním alespoň primárních nároků
na aktivity a znalostní procesy ve společnosti,
které by se staly opakovatelnými ve smyslu znovu
použití stejných - osvědčených - postupů
a vyvarování se opakování chyb a omylů, kterých se
společnost v minulosti dopustila. Tato fáze do jisté
míry zaručuje eliminaci nákladů, a to jak na hledání
možných způsobů provádění činností, tak například
na snahu znovu objevovat již známá řešení daného
problému.
Fáze definovaná je podmíněna zajištěním
možnosti dílčí procesy vymezit, zdokumentovat
a kodifikovat. Ty je následně možné snáze aplikovat
v různých kontextech. Kromě toho je v této fázi
explicitně vymezena znalostní strategie, která je
navíc sdílena v rámci organizace.
172
Úroveň řízená představuje schopnost aktivity
společnosti efektivně kontrolovat a aplikovat
flexibilně znalosti při jejich řízení. Posun do této
fáze je podmíněn vymezením znalostní strategie
pro danou společnost úzce spjaté s obchodní
strategií. Popřípadě může být tato fáze spojena
i s formálním jmenováním funkce znalostního
manažera.
Organizace nacházející se na nejvyšší úrovni,
kterou je optimalizovaná, je již schopna kontinuálně
procesy zlepšovat a aplikovat na ně inovace.
Z hlediska technologického je společnost na tak
vysoké úrovni, že je schopna implementovat
na svých pracovištích technologie Ambient
Intelligence, podpořit tak nejen své znalostní
procesy, ale i odpovídajícím způsobem zvýšit
organizační znalostní intenzitu (Mikulecký, 2007).
Navíc lze identifikovat efektivní propojení
strategické vize a znalostní strategie s obchodní
strategií, které se navzájem podporují. Proto dochází
k výrazné úspoře nákladů a ke zvýšení
konkurenceschopnosti společnosti.
U inkrementálního modelu lze předpokládat, že
znalostní intenzita závisí na jednotlivých složkách
organizace popsaných výše. Celkový index je možné
stanovit jako funkci s těmito proměnnými. Funkční
závislost je tedy zjevná. Čím vyšší, kvalitnější,
propracovanější či pokročilejší daná komponenta je,
tím více přispívá k navýšení znalostní intenzity celé
organizace.
Zi = f (P, T, S, K, V), (5)
kde P představuje procesy,
T reprezentuje technologie,
S znamená strategii,
K zastupuje kulturu,
V vymezuje vedení.
V případě, že bychom počítali index pro dílčí
organizační jednotky, výše uvedené elementy by
opět představovaly proměnné funkce pro jednotlivé
organizační jednotky. Celková funkce by následně
závisela na dílčích indexech.
ZO = f (min(Zi)), pro i = 1…m, (6)
kde ZO je znalostní intenzita celé organizace,
m je počet organizačních jednotek
nebo složek.
4 OMEZENÍ A OBLASTI
DALŠÍHO VÝZKUMU
Obecná metodologie poskytuje mnoho dalších
oblastí pro výzkum. V první řadě je nutné vymezit
a jednoznačně určit celkový znalostní potenciál dané
organizace. Každá společnost jej bude odvozovat
odlišným způsobem a bude nutné vzít v úvahu
povahu procesů v ní probíhajících, odvětví,
ve kterém působí a další faktory. Dále vyvstává
problém s přesným stanovením sledovaných
proměnných a s tím související kvalitativní povahou
mnoha dílčích faktorů vstupujících do celkového
modelu znalostní intenzity, s čímž souvisí
subjektivita při jejich identifikaci a měření.
Kvantifikace dílčích vah organizačních jednotek
a složek vstupujících do modelů zůstává další
diskutabilní oblastí, které je nutné věnovat
pozornost.
Kromě výše zmíněných omezení a možností
dalších vylepšení lze tedy zmínit i problematiku
vymezení a unifikace sledování jednotlivých
elementů. Ty je důležité unifikovat do jednoho
ukazatele, a to s ohledem na jejich odlišnou
charakteristiku. Dílčí parametry mohou být
následující:
- dichotomické, například znalostní strategie:
existuje / neexistuje, explicitní popis provázanosti
znalostních procesů s klíčovými business procesy: je
/ není
- vícebodová škála, například znalostní strategie je
provázaná s obchodní strategií: plně / částečně /
okrajově / vůbec
- postoje, například vedení mě motivuje ke sdílení
znalostí: velmi souhlasím / souhlasím / nesouhlasím/
velmi nesouhlasím
- kvantitativní, například počet zaměstnanců,
kteří jsou pravidelně školeni je Y nebo počet
komunit společných zájmu v organizaci je T.
V druhé řadě je nutné připravit a provést
testování diskutované metodologie v praxi.
Například případová studie související
s diskutovanými tématy by byla přínosná nejen
z hlediska praktické využitelnosti metodologie,
ale i pro odhalení slabých stránek modelů
a použitých metod. Mohly by tak být identifikovány
možnosti vhodné kombinace všech tří uvedených
přístupů nebo potenciální oblasti pro vylepšení.
V neposlední řadě je možné zmínit formalizaci
modelu a vymezení indikátoru znalostní intenzity.
Ty reprezentují nejen obtížnou výzvu, ale spíše
téměř nutnost z hlediska dalšího využití a širší
použitelnosti celého konceptu. Formalizované
a přesnější výsledky by podpořily zvýšení
konkurenceschopnosti firem. K eliminaci těchto
nežádoucích jevů by jistě přispěla standardizace
a optimalizace, které by přinesly větší míru
srovnatelnosti ukazatele, ale také výrazně vyšší
nároky na finanční, časové, lidské i technické zdroje
při jeho měření. Z hlediska dílčích společností se tak
173
samotný monitoring znalostních procesů i zavádění
vylepšení a dalších iniciativ stává mnohdy obtížně
realizovatelným.
V současné době jsou naznačeny některé
potenciální možnosti modelování a měření znalostní
intenzity. Je zřejmé, že je nutné tyto přístupy
dopracovat a následně ověřit jejich využitelnost
v praxi na konkrétních společnostech, a to napříč
jejich různými typy z hlediska velikosti, odvětví,
sektoru, hlavního zaměření inovací, a podobně.
Tím dojde ke zvýšení relevance daného ukazatele,
zjištění míry vah jeho jednotlivých složek z hlediska
dílčích subjektů působících v odlišných sférách
a k jejich vyšší aplikovatelnosti. Případně by mohlo
dojít i k ověření a vymezení vhodnosti jednotlivých
modelů a přístupů pro potřeby různých sektorů,
organizací a dalších subjektů. Tyto rozdíly mohou
být odhaleny právě v průběhu ověřování modelů
v praxi.
5 ZÁVĚR
V současné době není k dispozici využitelný nástroj
pro měření využívání znalostí na organizační úrovni.
Proto tento článek představuje teoretické základy
konceptu znalostní intenzity použitelného právě
pro výše zmíněné účely. Díky němu je možné
odhalit slabé stránky dané organizace, identifikovat
oblasti vhodné pro další zlepšení a vývoj
a v důsledku toho zvýšit její konkurenceschopnost.
Měření znalostní intenzity lze tedy obecně
považovat za nový nástroj srovnání
konkurenceschopnosti společností s ohledem
na jejich schopnosti využívat znalosti a svůj
potenciál. Popsány jsou tři modely znalostní
intenzity - aditivní, multiplikativní a inkrementální.
Je zjevné, že diskutovaná problematika je velmi
komplexní a proměnlivá, a proto je nutné ji neustále
aktualizovat a přizpůsobovat použité metody
a přístupy dle aktuálních vnitřních i vnějších
podmínek, a to jak z hlediska praktického,
tak teoretického.
PODĚKOVÁNÍ
Tento článek je podporován z projektu GAČR
SMEW, číslo 403/10/1310.
POUŽITÁ LITERATURA
Autio, E. et al. 2000. ‘Effects of age at entry, knowledge
intensity, and imitability on international growth.’
Academy of Management Journal. Říjen, 2000.
Bureš, V. 2007. ‘Complexity of Ambient Intelligence in
Managerial Work.’ ITICSE 2007: 12th
Annual
Conference on Innovation & Technology in Computer
Science Education. University of Dundee, Dundee
(Skotsko), str. 325-325.
Chan, J. 2009. ‘A Conceptual Framework for an
Integrated Knowledge-Driven Enterprise Model.’
Journal of International Technology and Information
Management, roč. 18, č. 2, str. 161-185.
Chen, D.H.C. a Dahlman, C.J. 2005. The Knowledge
Economy, the KAM Methodology and World Bank
Operations. The World Bank., online, dostupné z:
http://siteresources.worldbank.org/KFDLP/Resources/
KAM_Paper_WP.pdf, přístupné: 16.11.2011.
Davenport, T.H. a Prusak, L. 1998. Working Knowledge.
Harvard Business School Press, Boston, 1. vydání,
ISBN 0875846556.
Davenport, T.H. a Smith, D.E. 2000. ‘Managing
Knowledge in Professional Service Firms.’ The
Knowledge Management Yearbook 2000-2001.
Butterworth-Heinemann, Oxford.
Holsapple, C.W. (ed.) 2003. Handbook on Knowledge
Management 1 - Knowledge Matters. Springer-Verlag,
Berlin - Heidelberg, 1. vydání, ISBN 3-540-43527-1.
Makani, J. a Marche, S. 2010. ‘Towards a Typology of
Knowledge-Intensive Organizations: Determinant
Factors.’ Knowledge Management Research &
Practice, roč. 8, č. 3, str. 265-277.
Mikulecký, P. 2007. ‘Ambient Intelligence in Decision
Support.’ 7th
International Conference on Strategic
Management and its Support by Information Systems.
Čeladná (Česká republika), str. 48-58.
Mildeová, S. 2005. ‘The Principles of System Dynamics
Towards Balanced Scorecard Implementation.’ 13th
Conference on Interdisciplinary Information
Management Talks. Schriftenreihe Informatik, Book
Series, České Budějovice (Česká republika), roč. 16,
str. 119-127.
Prashantham, S. 2008. The Internationalization of Small
Firms: A Strategic Entrepreneurship Perspective.
Routledge, USA, Canada.
Ramirez, Y.W. a Streudel, H.J. 2008. ‘Measuring
knowledge work: the knowledge work quantification
framework.’ Journal of Intellectual Capital, roč. 9, č.
4, str. 564-584.
Software Engineering Institute. 2011. Capability Maturity
Model Integration. Carnegie Mellon, online, dostupné
z: http://www.sei.cmu.edu/cmmi/, přístupné:
25.11.2011.
van Zolingen, S.J., Streumer, J.N., Stooker, M. 2001.
‘Problems in Knowledge Management: A Case Study
174
of a Knowledge-Intensive Company.’ International
Journal of Training & Development, roč. 5, č. 3, str. 8-
185.
Wiig, K.M., de Hoog, R. a van der Spek, R. 1997.
‘Supporting Knowledge Management: A Selection of
Methods and Techniques.’ Expert Systems with
Applications, roč. 13, č. 1, str. 15-27.
Willoughby, K. a Galvin, P. 2005. ‘Inter-Organizational
Collaboration, Knowledge Intensity, and the Sources
of Innovation in the Bioscience-Technology
Industries.’ Knowledge, Technology, & Policy, roč.
18, č. 3, str. 56-73.
175
PROBLÉM OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO – SROVNÁNÍ
KLASICKÝCH ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍ A VYUŽITÍ
MONGEOVSKÝCH MATIC
Alena Pozdílková
Fakulta informatiky a managementu, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové, Česká Republika
alena.pozdilkova@uhk.cz
Abstrakt: Tento článek srovnává možné způsoby řešení problému obchodního cestujícího. Nejprve jsou zmíněny
klasické metody řešení, využívající heuristiky a teorie grafů. Ve druhé části je tento problém řešen pomocí
genetického algoritmu, který byl implementován v systému MATLAB. Vše je doplněno praktickými
výsledky a obrázky. V závěrečné části je uvedeno možné řešení problému obchodního cestujícího s
využitím Mongeovských matic, nejprve v max-plus a potom v max-min algebře. Nakonec je ještě zmíněno
využití matic, splňujících striktní Mongeovskou vlastnost, jejichž použití vede dokonce k lineární složitosti
řešení daného problému.
Keywords: Mongeovská matice; max-plus algebra; max-min algebra; problém obchodního cestujícího; genetický
algoritmus
1 ÚVOD
Tento článek srovnává různé způsoby řešení
problému obchodního cestujícího – klasické
heuristické postupy, genetický přístup a využití
Mongeovských matic v extremálních algebrách.
2 PROBLÉM OBCHODNÍHO
CESTUJÍCÍHO
S problémem obchodního cestujícího se v praxi
setkáváme často. V případech, kdy je potřeba
distribuovat určitý materiál od jednoho či několika
málo dodavatelů k většímu množství spotřebitelů se
okružním spojením ušetří mnoho nákladů v
porovnání se situací, kdy by se každá cesta
realizovala odděleně.
Problém obchodního cestujícího představuje
hledání nejkratší okružní cesty mezi M městy, které
mají předem známé vzdálenosti. Tyto vzdálenosti
vlastně představují náklady na jednotlivých cestách
(předpokládáme náklady na cestu z města A do
města B stejné jako na cestu z B do A). Cílem je tyto
celkové náklady minimalizovat.
Problém nespočívá ani tak ve stanovení
libovolného postupu nalezení nejkratší cesty - jeden
takový postup je totiž skoro samozřejmý: stačí
jednoduše prohledat všechny možné uzavřené cesty
mezi danými městy a vybrat nejkratší z nich.
Problém však je, že s rostoucím počtem měst
počet možných cest rychle narůstá, a tím se doba
potřebná k propočtu hrubou silou stává zcela
neúnosnou už při několika málo desítkách uzlů.
V této kapitole jsem vycházela z (Applegate,
2006), (Hynek, 2008), (Kučera, 2009), (Lawler,
1985) a (Zelinka, 2009).
V následující kapitole bude uveden přehled
známých metod k jeho řešení.
2.1 Standardní metody řešení
Problém obchodního cestujícího patří mezi tzv. NPtěžké
úlohy, což jsou úlohy velmi dobře
formulovatelné, ale velmi těžko řešitelné. V praxi se
řeší například heuristickými metodami - obecnými
metodami a metodami založených na teorii grafů,
nebo také pomocí genetických algoritmů.
176
2.2 Heuristické metody
Heuristické metody dávají přípustné řešení s tím, že
hodnota účelové funkce nemusí být optimální, což je
jejich zásadní nevýhodou. Heuristické metody na
rozdíl od exaktních metod jsou rychlé, polynomiální,
a nedělá obtíže jimi řešit i rozsáhlé úlohy. Hlavní a
podstatnou nevýhodou je, že nezaručují nalezení
takového řešení, které je globálním optimem,
případně nelze určit odhad chyby.
Heuristické metody lze dělit na metody
vytvářející řešení, které konstruují řešení od začátku,
a na metody zlepšující řešení, které vycházejí z
nějakého daného řešení, které vylepšují iteračními
postupy. Metody vytvářející řešení dále dělíme na
metody se sekvenčním postupem, které pracují
lokálně a všímají si pouze okolí částečného
výsledku, a metody s paralelním postupem, které
postupují globálně - začnou na několika místech
zároveň a potom částečná řešení spojí v řešení
globální.
2.3 Obecné metody
Tyto metody mají obecné využití i pro jiné typy
transportních úloh, přičemž náklady na cestu z města
A do města B nemusí být stejné jako náklady na
cestu z města B do města A.
Nevýhodou těchto metod je to, že pro ně není
znám žádný odhad přesnosti řešení.
V následujícím popisu jednotlivých metod budou
uzly ohodnoceného grafu značit města.
2.3.1 Metoda výhodnostních čísel
Jedná se o velmi starou a stále využívanou metodu,
v odborné literatuře je tato metoda označována jako
"savings method".
Algoritmus je následující: Na začátku se vybere
libovolný uzel, který označíme indexem 0. Dále je
pro každou dvojici uzlů i, j z množiny zbývajících
uzlů spočtena přímá trasa mezi nimi.
Předpokládejme, že tato přímá trasa má náklady na
realizaci ci,j. Výhodnostní číslo si,j se spočítá
následujícím způsobem: si,j = ci,0 + c0,j – ci,j.
Jednotlivé cesty lze potom snadno podle
výhodnostních čísel seřadit (maximální výhodnostní
číslo znamená nejvýhodnější cestu). Cesty se
postupně dle řazení přidávají do řešení, pokud po
přidání stále tvoří okružní cestu. Takto vznikne
okružní cesta procházející všemi uzly kromě
počátečního, který na závěr připojíme.
Pro výběr optimálního řešení je nutné výše
uvedený postup zopakovat pro všechny možné volby
počátečního uzlu a vybrat cestu s nejnižšími
náklady.
2.3.2 Metoda Habrových frekvencí
Nevýhodou metody výhodnostních čísel je
porovnávání jedné trasy pouze s jednou cestou. Tuto
nevýhodu eliminuje následující metoda, která
porovnává přímou trasu mezi dvěma uzly se všemi
ostatními hranami celého grafu.
Algoritmus této metody funguje analogicky jako
u výše uvedené metody výhodnostních čísel, pouze
hrany se kvůli řazení hodnotí tzv. Habrovými
frekvencemi, viz literatura.
2.3.3 Spojovací metoda
Následující metoda využívá při hledání optimální
cesty spojování cyklů. V odborné literatuře je tato
metoda označována jako "patching method".
Algoritmus začíná výběrem dvou nejdelších
cyklů. V každém z těchto cyklů vybereme jeden uzel
následujícím způsobem: označíme-li vazby těchto
cyklů ci,j a ck,l, musí hodnota ci.l + ck.j – ci,j – ck.l být
minimální. Záměnou prvků ci,j a ck.l místo ci.l a ck.j
dostáváme řešení, které obsahuje o jeden cyklus
méně než řešení původní. Takto iterativně
postupujeme do té doby, než vznikne pouze jeden
cyklus.
2.3.4 Metoda ztrát
Tato metoda bývá často označována dle svého
tvůrce jako Vogelova metoda. Jedná se o metodu,
kdy se pro všechny řádky a sloupce nákladové
matice spočítají diference mezi nejmenší a druhou
nejmenší hodnotou.
V řádku či sloupci s nejmenší diferencí se vybere
nejmenší hodnota, a jí příslušný řádek či sloupec se
přidá do řešení. V dalším kroku matici zmenšíme o
řádek a sloupec, obsahující výše jmenovanou
nejmenší hodnotu, plus ještě vypustíme řádek a
sloupec příslušný jedné další hodnotě, které by s
přidanou částí řešení tvořily cyklus. Tento postup
opakujeme do té doby, dokud lze z matice počítat
diference.
2.3.5 Švastova metoda
Poslední v této části zmíněnou metodou bude tzv.
Švastova metoda, která probíhá iterativně tak, aby
výsledkem byl cyklus tvořený nezávislými nulovými
prvky. Na počátku se provede primární řádková a
sloupcová redukce tak, aby v každém řádku a
177
sloupci byl alespoň jeden nulový prvek. Poté
vybereme množinu nezávislých nulových prvků tak,
aby netvořila s prvky již přidanými do řešení cyklus,
a zároveň aby obsahovala co nejméně dalších
nulových prvků. V dalším kroku se nulové prvky,
které nebyly vybrány do výše zmíněné nezávislé
množiny, dočasně nahradí nevýhodnými sazbami
nákladů a iterativně se pokračuje do té doby, než je
nalezen cyklus tvořený nezávislými nulovými prvky.
2.4 Metody založené na teorii grafů
Druhou velkou skupinou algoritmů, využitelných
pro problém obchodního cestujícího, jsou metody
založené na algoritmech teorie grafů.
Nejrychlejšími jsou tzv. hladové algoritmy, které
pracují velmi jednoduše. Nejdříve vyberou
nejvýhodnější hranu (hranu s minimálními náklady),
definitivně ji zpracují a v dalším výpočtu se k ní již
znovu nevracejí.
2.4.1 Metoda nejbližšího souseda
Tato metoda je pro problém obchodního cestujícího
nejjednodušší hladovou metodou.
Nejprve se zvolí počáteční uzel a z něj taková
hrana, která má nejmenší ohodnocení (náklady). Po
této hraně se přesuneme do jejího druhého uzlu a
opět hledáme hranu s nejmenším ohodnocením.
Takto se postupuje až do projití všech uzlů grafu a
nalezení řešení. Pro nalezení nejlepšího řešení je
vhodné tuto metodu opakovat pro všechny možné
volby počátečního uzlu.
Tato metoda je sice velmi rychlá a jednoduchá,
její hlavní nevýhodou je, že pro ni není znám žádný
odhad chyby řešení.
2.4.2 Metoda minimální kostry grafu
Při této metodě se využije jeden ze známých
algoritmů pro hledání minimální kostry grafu
(Borůvkova, Jarníkova, Kruskalova), kde je nutné
každou neorientovanou hranu nahradit dvojicí
orientovaných hran.
Výsledkem je cyklus, který vznikne použitím
vždy pouze prvního výskytu každého uzlu. Tento
cyklus je minimální kostrou grafu pro problém
obchodního cestujícího.
Výše uvedená metoda funguje pro symetrickou
matici nákladů, pokud je matice nákladů
nesymetrická, je třeba metodu mírně modifikovat.
Obrázek 1: Ilustrace použití kostry grafu k určení trasy
2.4.3 Metoda zatřiďování
Tato metoda patří mezi iterační metody a spočívá ve
spojování cyklů. Nejprve si představme n cyklů, z
nichž každý je tvořen pouze jedním uzlem. V každé
další iteraci je potom třeba nalézt takové hrany ci,j a
ck,l, aby každá ležela v jiném cyklu a zároveň
hodnota ci,l + ck,j – ci,j – ck,l byla minimální. Po
nahrazení hranami ci,l a ck,j dojde ke spojení dvou
cyklů do jednoho. Metoda se iterativně opakuje do té
doby, než je výsledkem pouze jeden cyklus.
Dále do této skupiny patří vkládací metody –
metoda nejbližšího přídavku, metoda nejbližšího
vložení a metoda nejlevnějšího vložení, a
Christofidova metoda.
2.5 Evoluční metody
Další možností, jak řešit problém obchodního
cestujícího, je využití evolučních algoritmů.
Výhodné je zde využití přirozené reprezentace,
kde například cestu B - A - D - E - C reprezentujeme
jako chromozomový řetězec (b a d e c).
Výhodné je dále využití speciálních operátorů
křížení. Jedním z nejvhodnějších pro tuto úlohu je
operátor křížení s rekombinací hran - jedná se o
nejúspěšnější známý operátor pro využití v úloze
obchodního cestujícího. Jeho zvláštností je, že ze
dvou rodičů vzniká pouze jediný potomek. Každý
úsek cesty ve vytvářeném potomkovi pochází od
některého z rodičů.
Operátor k tomu využívá tzv. hranovou tabulku,
která ke každému městu připíše seznam jeho
sousedů, pocházejících od obou rodičů.
Postupujeme tak, že vybereme náhodně město s
minimálním počtem sousedů. Toto město z hranové
tabulky poté vypustíme a pokračujeme dále stejným
algoritmem.
Algoritmus bude hledat minimální možnou
okružní cestu mezi parametricky zadaným počtem
bodů v rovině, využívat bude výběru rodičů pomocí
ruletového kola.
178
Při tomto výběru jsou váhy nastaveny tak, že
cesty s menší vzdáleností mají větší ohodnocení na
ruletovém kole (například při poloviční vzdálenosti
je to dvojnásobně).
Takto vybrané dvojice rodičů jsou kříženy
pomocí operátoru křížení s rekombinací hran. Tím
nám z každé dvojice rodičů vznikne potomek,
kterého ponecháme pro další generace pouze v
případě, že má lepší ohodnocení (nižší celkovou
vzdálenost) než oba rodiče. V opačném případě
ponecháme lepšího z rodičů. Takto pokračujeme až
do dosažení určité přesnosti - v našem případě při
dalších generacích již nedochází ke zlepšení. Toto
řešení si pro kontrolu nakreslíme a považujeme ho
za "dostatečně dobré". Tímto se můžeme dostat do
lokálního místo globálního optima, ale při zadané
úloze byly experimentálně vyzkoušeny nejlepší
výsledky.
2.5.1 Implemetace algoritmu
 Náhodné vygenerování první generace
 Vybrání např. 5000 dvojic rodičů metodou
ruletového kola
 Křížení dvojic rodičů, po každém křížení
rozhodnutí, zda přežije potomek či
lepší rodič
 Získáme novou generaci a pokračujeme až
do ustálení se na určité hodnotě - nejkratší
cesta
2.5.2 Výsledky prvního pokusu
10 měst (čtvercová síť 1000 x 1000), 5000 rodičů, 5
generací (poté došlo k opakování stejné nejlepší
cesty)
Města: A 744 299, B 88 294, C 663 996, D 981 654,
E 509 554, F 387 92, G 547 410, H 806 168, I
420 186, J 227 864
 Generace 0 - J I F B E G A H D C =
3619.28216907124
 Generace 1 - F I B E J C D A H G =
3567.40119270441
 Generace 2 - J B F I E G A H D C =
3384.84611373796
 Generace 3 - A H I F B G E J C D =
3382.63430361154
 Generace 4 - F B J C D E G A H I =
3358.5860296155
 Generace 5 - F B J C D E G A H I =
3358.5860296155
2.5.3 Výsledky druhého pokusu
20 měst (čtvercová síť 1000 x 1000), 5000 rodičů,
20 generací (poté došlo k opakování stejné nejlepší
cesty)
Města: A 200 350, B 237 288, C 340 29, D 537 468,
E 275 668, F 709 441, G 635 522, H 42 663, I 583 7,
J 77 651, K 639 851, L 266 642, M 832 263, N
595 333, O 590 890, P 841 752, Q 268 845, R
604 768, S 737 592, T 788 290
 Generace 0 - E A B C I Q J L H T R P
G S D M F N K O = 6455.4108624135
 Generace 1 - Q P S N T G E B C I M F
O K L R D A J H = 6041.12292335198
 Generace 2 - F M Q E L J H T N I C A
B P D S G K O R = 5876.67183903036
 Generace 3 - P R S G T M D F O K N I
C B A E Q L J H = 5149.89044555545
 Generace 4 - P R S G T M D F O K N I
C B A E Q L J H = 5149.89044555545
 Generace 5 - F D R K O S T M P N Q
E H J L A B C I G= 5064.88710405238
 Generace 6 - F M T N R G S I C B A J
H Q E L K O P D = 4696.05677939314
 Generace 7 - S R P K O Q E J H L A B
D G F M T N C I = 4363.16256524023
 Generace 8 - S G T M N F P D I C B A
E L J H Q K O R = 4317.18528791843
 Generace 9 - S F T M N D G I C A B L
E J H Q K O P R = 4152.42657949083
 Generace 10 - F S P O K D R Q E L J
H A B C I N T M G = 4129.020628350
 Generace 11 - Q E L H J A B C I T M
N F S P D G K O R = 3923.424919074
 Generace 12 - O K P R S D G F N T M
I C B A L E Q J H = 3967.5052191970
 Generace 13 - O K P R S D G F N T M
I C B A L E Q J H = 3967.5052191970
 Generace 14 - S G F N D T M I C B A
J H E L Q K O P R = 3852.7588661828
 Generace 15 - S G F N D T M I C B A
J H E L Q K O P R = 3852.7588661828
 Generace 16 - C B A H J L E Q O K R
P S G D F M T N I = 3484.2585837226
 Generace 17 - C B A H J L E Q O K R
P S G D F M T N I = 3484.2585837226
 Generace 18 - C B A H J L E Q O K R
P S G D F M T N I = 3484.2585837226
 Generace 19 - C B A H J L E Q O K R
P S G D F M T N I = 3484.2585837226
 Generace 20 - C B A H J L E Q O K R
P S G D F M T N I = 3484.2585837226
179
2.5.4 Obrázky ilustrující výsledky
uvedených pokusů
Obrázek 2: Výsledek prvního pokusu
Obrázek 3: Výsledek druhého pokusu
3 EXTREMÁLNÍ ALGEBRY
V následující kapitole jsem čerpala
z následujících zdrojů: (Burkard, 1996), (Burkard,
1991), (Cuningham-Green , 1979), (Park, 1991).
3.1 Max-plus algebra
Max-plus algebra ),,( R je algebraická
struktura se dvěma binárními operacemi ,  na
množině rozšířených reálných čísel
  ,RR .
Pro matice A, B na množině ̅ definujeme
operace ,  analogicky jako v lineární algebře na
množině reálných čísel operace sčítání a násobení.
Předpokládáme matice A, B vhodných typů. Tyto
operace se dají rozšířit na matice a vektory
analogicky jako v klasické lineární algebře.
Operace v max-plus algebře jsou definovány
následovně pro :, Ryx 
x  y = max (x, y), x  y = x + y (1)
Násobení dvou vektorů v max-plus algebře je
ukázáno na následujícím příkladu:
Příklad 2.1.
( )
3.2 Max-min algebra
Max-min algebra ),,( R je algebraická
struktura s dvěma binárními operacemi ,  na
množině rozšířených reálných čísel
  ,RR .
Operace v max-min algebře jsou definovány
následovně pro :, Ryx 
x  y = max (x, y), x  y = min (x, y) (2)
Násobení dvou vektorů v max-min algebře je
ukázáno na následujícím příkladu:
Příklad 2.2.
( )
3.3 Mongeovské matice
V rámci extremálních algeber jsou zkoumány i
speciální typy matic, a to hlavně z důvodu, že
některé složité algoritmy či postupy lze pro matice,
splňující nějaké omezení či podmínku, řešit mnohem
jednodušeji. Mezi takovéto typy matic patří
například matice cirkulantní, diagonální,
180
dvoudiagonální nebo matice Mongeovské, kterými
se budeme dále zabývat.
Mongeovské matice byly zkoumány různými
autory hlavně v max-plus algebře, kde mají velký
význam, například pro zjednodušení algoritmů.
Mongeovské matice v max-plus algebře jsou
definovány následovně:
Matice C typu se nazývá Mongeovská,
pokud je splněna následující podmínka:
(3)
pro všechny indexy .
Mongeovské matice v max-min algebře jsou
definovány následovně:
Matice C typu se nazývá Mongeovská,
pokud je splněna následující podmínka:
(4)
pro všechny indexy .
3.4 Řešení problému obchodního
cestujícího s využitím
Mongeovských matic v
extremálních algebrách
Situace pro problém obchodního cestujícího je úplně
jiná pro Mongeovské matice - lze ukázat, že problém
obchodního cestujícího je řešitelný v polynomiálním
čase za předpokladu, že matice
vyjadřující tento problém je Mongeovská.
Řešení pro Mongeovské matice je založeno na
konceptu tzv. pyramidálních cest, které jsou
definovány následujícím způsobem:
Řekneme, že cesta
〈 〉 je pyramidální,
pokud platí a
.
Potom lze formulovat následující tvrzení, které
redukuje pro tento speciální typ matic složitost
výpočtu problému obchodního cestujícího na
kvadratickou, důkaz viz (Burkard, 1991):
Věta 3.4.1 Pokud je matice, vyjadřující náklady
na cesty mezi jednotlivými městy v problému
obchodního cestujícího, Mongeovská, potom
existuje taková optimální cesta, která je pyramidální.
Takováto cesta lze nalézt pomocí dynamického
programování algoritmem o složitosti O(n2
).
Problém obchodního cestujícího lze
nejefektivněji řešit pro Mongeovské matice, které
splňují tzv. striktní Mongeovskou vlastnost:
Pro všechny prvky (A je matice typu (m,
n)) musí být splněna jedna z následujících
podmínek:
( ) ( )
(5)
( ) ( ) ( )
( )
pro všechny indexy , kde
i, k jsou řádkové indexy, pro které platí a j, l
jsou sloupcové indexy, pro které platí .
Pro tento speciální typ matic, splňující výše
uvedenou striktní Mongeovskou vlastnost, lze
problém obchodního cestujícího řešit dokonce
v lineárním čase (složitost algoritmu je .
4 ZÁVĚR
Článek popisuje a srovnává různé přístupy k řešení
problému obchodního cestujícího, od klasických
metod až po využití Mongeovských matic.
REFERENCES
Apllegate, D. L., Bixby, R. E., Chvátal, V., Cook, W. J.
2006. The Traveling Salesman Problem – A
Computational Study. Princeton University Press.
Burkard, R., E., Klinz, B., Rudolf, R. 1996. Perspectives
of monge properties in optimization. In
DiSC.APL.MATH, 70, pages 95-161.
Burkard, R., Sandholzer, W. 1991. Efficiently solvable
special casem of bottleneck traveling salesman
problems. In DiSC.APL.MATH, 32, pages 61-76.
Cuningham-Green, R, A. 1979. , Minimax algebra,
Lecture notes in Economics and Mathemtaics systems,
166, Springer-Verlag, Berlin.
Hynek, J., 2008. Genetické algoritmy a genetické
programování. Grada, Praha.
Kučera, P. 2009. Metodologie řešení okružního
dopravního problému. ČZU, Praha.
Lawler, E. L., Lenstra, J. K., Rinnoy Kan, K. H. G.,
Shmoys, D. B. 1985. The Traveling Salesman
Problem. John Wiley and Sons Ltd., England.
Park, J., K. 1991. A special case of the n-vertex travelling
salesman problem that can be sloved in O(n) time. In
INFORM.PROCESS.LETT, 40, pages 247-254.
Zelinka, I. 2009. Evoluční výpočetní techniky: principy a
aplikace. BEN, Praha.
181
POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ KLASICKÉHO DOTAZNÍKOVÉHO
PRŮZKUMU A METODY SERVQUAL PŘI HODNOCENÍ
KVALITY SLUŽEB
Irena Sikorová
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Sokolská třída 33, Ostrava 1, Czech Republic
Ekonomická fakulta, katedra podnikohospodářská
irena.sikorova.st@vsb.cz
Abstrakt: Článek se zabývá hodnocením kvality služeb, konkrétně služeb dopravních, z pohledu zákazníka.
Hodnocení služeb probíhalo pomocí modelu SERVQUAL, jehož teoretické vymezení je v článku rovněž
obsaženo. Pomocí této metody byl vytvořen strukturovaný dotazník odpovídající požadavkům metody a
pomocí tohoto dotazníku byly sbírány údaje o spokojenosti zákazníků s dopravními službami sledované
společnosti. Na základě zjištěných dat byla vyhodnocena spokojenost zákazníků a odhalena slabá místa
v procesu poskytování služeb dopravní společnosti. Získané výsledky z modelu SERVQUAL byly dále
porovnány s výsledky interního průzkumu spokojenosti dané společnosti a byly určeny výhody a nevýhody
obou použitých metod hodnocení kvality služeb a spokojenosti zákazníků.
Klíčová slova: kvalita; služby; spokojenost zákazníků; SERVQUAL
1 ÚVOD
V současné době nabývá na významu sektor služeb.
Právě tímto sektorem se článek zabývá a snaží se
odhalit rozdíly mezi metodami měření spokojenosti
zákazníků ve službách a výhody a nevýhody
jednotlivých metod. Konkrétně se jedná o porovnání
dotazníkového průzkumu a metody SERVQUAL,
která je v článku také teoreticky vymezena.
Cílem článku je provedení měření spokojenosti
zákazníků pomocí metody SERVQUAL a porovnání
získaných výsledků s výsledky klasického
dotazníkového průzkumu spokojenosti zákazníků a
následné odhalení výhod a nevýhod obou
zkoumaných metod měření spokojenosti zákazníků.
2 ZÁKLADNÍ TEORETICKÉ
PRINCIPY
Před započetím praktického výzkumu měření
spokojenosti zákazníků je nutno vymezit si základní
teoretické pojmy týkající se problematiky
spokojenosti zákazníků ve službách a jejího měření.
Mezi tyto základní pojmy patří především
definování pojmu kvalita, vymezení spokojenosti
zákazníků a metod k jejímu měření a v neposlední
řadě také charakteristika metody SERVQUAL.
2.1 Definice kvality
Pojem kvalita nejlépe definuje norma ČSN EN ISO
9000. Tato norma říká, že „kvalita je stupeň splnění
požadavků souborem inherentních znaků“
(Macurová, 2008). Inherentním znakem se rozumí
ten znak, který vytváří podstatu daného výrobku a
jako požadavky obecně jsou chápány jednoznačné
specifikace zákazníků směřující na produkt, ale i
veškerá nevyslovená přání a přesně nespecifikované
požadavky zákazníků. (Blecharz, 2011)
2.2 Spokojenost zákazníků
Spokojený zákazník by měl být cílem každé
společnosti, neboť právě spokojený zákazník se rád
vrací tam, kde dobře nakoupil a šíří o této firmě
dobrou pověst. Kladnými referencemi pak firmě
přivádí nové zákazníky, jež zvyšují firmě nejen zisk,
ale i její dobré jméno a image. (Hague, 2003)
K zajištění spokojenosti zákazníků ve službách
je nutno průběžně sledovat současnou spokojenost
zákazníků a na základě zjištění upravovat proces
poskytování služeb.
182
Spokojenost zákazníka je dána tím, že každý
zákazník má již před koupí služby určité představy o
její kvalitě. Má nějaké požadavky, které od dané
služby očekává. Na základě toho, zda po koupi
vyhodnotí tyto požadavky jako splněné či nesplněné
je tvořena jeho spokojenost, která se také odvíjí od
míry či stupně splnění těchto požadavků. Důležitou
roli v tomto procesu hraje čas a opakovaná
spokojenost či nespokojenost. (Blecharz, 2011)
Nenadál (2002) k této problematice dodává, že
zvýšení kvality se nemusí vždy odrážet v razantní
změně kvality výroby, ale může jít i pouhé
zkvalitnění jakékoliv fáze procesu výroby produktu
či procesu poskytování služeb, neboť potřeby
zákazníků neuspokojuje pouhá výroba či proces
poskytování služeb, ale celé tyto peocesy.
Podle Hesketta, Sassera, Harta (1993) je právě s
nákupem služeb spojeno větší riziko než je riziko
podstupované při nákupu výrobků. I z toho důvodu
považují sledování spokojenosti zákazníků ve sféře
služeb za důležitější než ve sféře výrobní. Metody
pro měření spokojenosti zákazníků ve službách však
v dnešní době ještě nejsou tak propracované jako
metody pro měření spokojenosti zákazníků
s výrobky. Z toho důvodu je nutné se této oblasti
věnovat a tyto metody stále rozvíjet.
2.3 Měření spokojenosti zákazníků
Aby firma mohla vyhodnocovat svou úspěšnost na
trhu, měla by monitorovat spokojenost svých
zákazníků a na základě získaných informací se
snažit o lepší pochopení zákaznických potřeb a
jejich efektivnější uspokojení.
Informace potřebné k hodnocení spokojenosti
zákazníků může firma získat z několika zdrojů.
Kozel (2006) uvádí 4 základní možnosti, jak získat
informace potřebné k měření spokojenosti:
a) analýza stížností zákazníků (nevýhoda –
určitá zpožděná reakce),
b) zpětná vazba z prodejních řetězců nebo od
vlastních pracovníků (nevýhoda – určité
riziko subjektivního zkreslování informací
pracovníky, kteří zpětnou vazbu od
zákazníků firmě poskytují),
c) marketingový výzkum u zákazníka pomocí
některé z psychologických metod (např.
skupinový či hloubkový rozhovor se
zákazníkem, sledují se kvalitativní údaje),
d) marketingový výzkum u zákazníka pomocí tzv.
satisfakčního reprezentativního šetření
(prováděn jednorázově nebo opakovaně, lze
pomocí něj sledovat vývoj spokojenosti
zákazníka v čase).
Nejčastěji i v praxi používaným způsobem
získávání informací o zákaznických potřebách a o
spokojenosti zákazníků bývá marketingový průzkum
prováděný pomocí dotazníků. Tyto dotazníky
mohou mít formu nestrukturovanou, kdy jsou otázky
definovány osobou či firmou, která průzkum provádí
na základě jejich momentálních přání a potřeb, nebo
strukturovanou formu dotazníků, kdy jsou otázky
alespoň rámcově definovány určitou metodou
sloužící jako podpora při zjišťování zákaznické
spokojenosti (Řezánková, 2010). Jednou z těchto
metod je právě také metoda SERVQUAL, kterou se
článek snaží aplikovat v praxi na příkladu
dopravních služeb společnosti ČD, a.s. a výsledky
této metody dále porovnává s klasickým
dotazníkovým průzkumem spokojenosti zákazníků.
2.4 Teoretické vymezení metody
SERVQUAL
Tato metoda byla vyvinuta v 80 letech v USA a
postupně byla vyvíjena dle aktuálních potřeb a
zjištění. Jejími autory jsou A. Parasuraman, V. A.
Zeithaml a L. L. Berry. Název metody se skládá ze
dvou anglických slov – service a quality, která
naznačují zamýšlené použití metody. Jde tedy o
metodu určenou pro měření kvality v sektoru služeb.
(Franek, 2007)
Základní kamen této metody tvoří tzv. paradigma
rozporu mezi představami zákazníků o zamýšlené
službě, a tím jaká služba je jim ve skutečnosti
následně poskytnuta. Na základě splnění či
nesplnění požadavků se utváří loajalita.
Měření spokojeností zákazníků pomocí metody
SERVQUAL je založeno na tzv. GAP modelu, tzn.
modelu mezer. Tato metoda tedy pracuje s mezerami
mezi jednotlivými složkami procesu poskytování
služeb, které zákazník vnímá.
2.4.1 Mezery sledované metodou
SERVQUAL (GAP model)
Na základě kvalitativních výzkumů bylo autory
metody odhaleno 5 mezer, které jsou příčinou
neúspěchu při poskytování služeb. Tyto mezery tvoří
tzv. GAP model, který definuje: (Franek, 2007)
 Mezera 1: Očekávání spotřebitele x
předpoklady – tato mezera představuje rozdíl
mezi tím, co zákazník očekává a co si vedení
firmy myslí, že očekává. K jejímu zmenšení,
je třeba provádět průzkum mínění zákazníků,
naslouchat personálu, který přichází do styku s
klienty, zploštit hierarchickou strukturu
společnosti, apod.
183
 Mezera 2: Management x kvalita
poskytovaných služeb – druhá mezera nastává
při nesouhlasu charakteristik služby, které
vytváří firma a očekávání zákazníků.
 Mezera 3: Normy kvality x reálné možnosti –
tato mezera vzniká, když systémy doručování
služeb (personál, technologie a procesy)
nedodrží standardy zaručené zákazníkům.
 Mezera 4: Služba x externí komunikace –
čtvrtá mezera nastává, když firma
prostřednictvím medií proklamuje jinou
úroveň služby, než nakonec poskytuje.
 Mezera 5: Vnímaná x očekávaná kvalita –
výsledek všech předešlých mezer, velikost
mezer 1 – 4 se sčítá ve výsledný rozdíl mezi
tím, co zákazníci chtějí a tím co firma nabízí.
2.4.2 Rozměry metody SERVQUAL
Rozměry v metodě SERVQUAL slouží k tomu,
abychom mohli výše definované mezery GAP
modelu vyhodnotit. Autoři metody rozlišili 5
základních rozměrů (Franek 2007), které jsou dále
v metodě SERVQUAL pomocí dotazníkového
šetření hodnoceny zákazníky před a po koupi služby.
Těmito pěti rozměry jsou: (Skaliczki, 2006)
 Hmotné zajištění (Tangibles) představuje to,
co zákazník vidí a s čím přichází do styku
(zařízení kanceláře, vybavení firmy, personál,
komunikační zařízení aj.).
 Spolehlivost (Reliability) vypovídá o tom, zda
je služba poskytnuta správně dle zadání.
 Odpovědný přístup (Responsiveness)
ukazuje, zda poskytovatel ochotně pomáhá a
zajišťuje rychlou obsluhu.
 Jistota (Assurance) udává, zda má firma
zázemí a schopnosti zajistit důvěru a
spokojenost.
 Empatie (Empathy) vypovídá o tom, zda se
poskytovatel snaží o individuální a citlivý
přístup k zákazníkům.
2.4.3 Způsob hodnocení metody
SERVQUAL
K výše zmíněným 5 rozměrům metody SERVQUAL
je zařazeno 21 vlastností, které popisují jednotlivé
aspekty uvedených úrovní ze dvou pohledů klienta,
a to očekávání a vnímání. (Franek, 2007)
Výsledkem zpracování metody je soubor 42
otázek a tvrzení, které zákazník hodnotí v dotazníku
na stupnici 1 – 9 bodů, přičemž 1 znamená úplný
nesouhlas (nespokojenost) a 9 úplný souhlas
(spokojenost) respondenta. Stupnice může být také v
rozmezí 1 – 7, vždy ale musí být použita Likertova
škála, tedy lichá stupnice pro hodnocení.
Čím menší je pak rozdíl mezi očekávanou a
vnímanou kvalitou určenou průměrnou známkou
bodu, tím vyšší je úroveň poskytované služby.
Poslední části metody je ohodnocení důležitosti
všech 5 rozměrů metody a určení jejich pořadí.
2.4.4 Postup zpracování metody
SERVQUAL
Pomocí metody SERVQUAL jsou zákazníci tázáni v
rámci 5 rozměrů, z nichž se skládá posuzovaná
úroveň kvality služeb. V rámci metody je vytvořen
dotazník, který obsahuje 3 části, přičemž ve dvou
částech zákazník hodnotí 21 otázek (kritérií) před
koupí a následně po koupi (celkem 42 otázek).
Otázky jsou rozděleny mezi 5 rozměrů definovaných
metodou SERVQUAL. V poslední části dotazníku
pak zákazníci hodnotí důležitost (pořadí)
jednotlivých pěti rozměrů.
Respondent obdrží dotazník, v němž má
ohodnotit zadaná kritéria před koupi podle svého
očekávání od služby a dále dle stejných kritérií
posoudí úroveň služby po koupi. Na závěr zákazník
ohodnotí 5 nejdůležitějších stanovisek, kterým
přiřadí určitý počet bodů z celkového počtu 100 a
určí tak jejich pořadí a důležitost. (Franek, 2007)
Po ukončení sběru dotazníků, jsou data
roztříděny dle zadaných měřítek a vyhodnoceny.
Následuje statistická analýza a validace výsledků.
Výpočty lze provádět za skupiny otázek, jejich
podskupiny, za každého zákazníka zvlášť nebo za
všechny zákazníky dohromady. Při interpretaci
výsledků bereme v úvahu také důležitost
jednotlivých rozměrů pro zákazníky. (Franek, 2007)
Nakonec výsledná data poslouží k zjištění úrovně
služeb dané společnosti a pomohou odkrýt místa,
kde se nalézají příčiny nespokojenosti.
2.4.5 Využití metody SERVQUAL
Hodnocení úrovně služeb pomocí metody
SERVQUAL je možné využít např. v servisu,
maloobchodních řetězcích, bankovnictví,
pojišťovnictví, poradenství apod. (Franek, 2007)
V České republice byla pomocí metody
SERVQUAL srovnávána úroveň služeb
v knihovnách a následně byl tento český průzkum
porovnán s výsledky podobného výzkumu v rámci
EU. Metodu SERVQUAL můžeme jednoduše
přizpůsobit také pro hodnocení spokojenosti služeb a
komunikaci uvnitř společnosti. (Skaliczki, 2006)
184
2.4.6 Výhoda metody SERVQUAL
Výhodou metodiky SERVQUAL je všeobecné
použití. Tuto metodu lze použití pro srovnání úrovně
služeb s jinými firmami v odvětví. Navíc tato
metoda se snaží pohlížet na oblast služeb co
nejkomplexněji a získávat co nejspolehlivější data.
3 POUŽITÍ METODY SERVQUAL
V PRAXI VE SROVNÁNÍ
S KLASICKÝM PRŮZKUMEM
SPOKOJENOSTI
Článek byl zpracováván ve spolupráci se společností
České dráhy, a.s. Hlavním předmětem činnosti této
společnosti je provozování osobní železniční
dopravy. Článek navazuje na klasický dotazníkový
průzkum spokojenosti zákazníků, který tato firma
provedla mezi svými zákazníky v listopadu 2011, a
kterýmž odhalila určitá slabá místa v procesu
poskytování služeb zákazníkům právě z pohledu
zákazníků. Výsledky tohoto dotazování budou
v článku dále konkrétněji popsány.
Cílem článku je provedení měření spokojenosti
zákazníků pomocí metody SERVQUAL a porovnání
těchto výsledků s výsledky dotazníkového průzkumu
provedeného přímo danou společností a dále zjištění
odchylek, výhod a nevýhod obou způsobů měření
spokojenosti zákazníků.
3.1 Výsledky klasického dotazníkového
průzkumu
Společnost ČD, a.s. provedla v listopadu 2011
dotazníkový průzkum, který měl za úkol hodnocení
spokojenosti zákazníků této společnosti. V tomto
průzkumu si zákazníci nejvíce stěžovali na nízkou
kvalitu WC ve vlacích, špatnou návaznost spojů,
především u rychlíků, a také na prostředí nádraží, ve
kterém podle cestujících chybí odpovídající
gastronomické a další služby (jde především o
nízkou kvalitu nádražních restaurací a stánků nebo
jejich úplnou absenci na nádražích). Dále cestující
jako návrh ke zkvalitnění služeb ČD, a.s. uváděli
modernizaci vozového parku, který se zákazníkům
zdá značně zastaralý. Stížnosti zákazníků směřovaly
samozřejmě také na neustálá zpoždění vlaků, která
by se ČD, a.s. měla snažit zkracovat. V neposlední
řadě by společnost měla zviditelnit možnost nákupu
jízdních dokladů přes internet a z automatů lepší
marketingovou propagací, neboť stále o této
možnosti spousta cestujících vůbec neví, nebo
netuší, jak těchto služeb využít. Celkově byly služby
ČD, a.s. hodnoceny průměrně.
3.2 Použití metody SERVQUAL ve
společnosti ČD, a.s.
V rámci zjišťování zákaznické spokojenosti
společnosti ČD, a.s. byl vytvořen dotazník podle
metodiky definované metodou SERVQUAL.
Dotazník obsahoval celkem 47 otázek. 21 otázek
bylo směřováno na očekávání zákazníků před koupi
služby a 21 na hodnocení kvality služby po koupi.
Dalších 5 otázek mělo za cíl ohodnotit důležitost
jednotlivých pěti rozměrů, do kterých byly otázky
před i po koupi rozděleny. Přičemž otázky byly
vymýšleny ve spolupráci s pověřenými osobami
společnosti ČD, a.s.
Dotazování zákazníků probíhalo osobním
rozhovorem. Zákazník byl osloven na nádraží nebo
v prostorách čekárny ještě před koupí vlakové
jízdenky. Jelikož metoda SERVQUAL vyžaduje,
aby byli zákazníci dotazování nejen před koupí, ale i
po koupi (tedy po použití) služby, bylo nutno
s vybranými cestujícími cestovat vlakem a teprve při
výstupu se jich zeptat na hodnocení kvality po
použití služby. Při výběru zákazníků byla snaha
provádět dotazování především s těmi zákazníky,
kteří služeb ČD, a.s. nevyužívají příliš často a je
tedy u nich větší pravděpodobnost, že jejich
očekávání před koupi nebude příliš ovlivněno
skutečně poskytovanou službou.
Z důvodu náročného způsobu dotazování bylo
získáno pouze 50 názorů zákazníků, poté bylo
dotazování ukončeno. Dotazování probíhalo pouze
na území Moravskoslezského kraje, nejvíce na trati
Návsí – Havířov – Ostrava.
U jednotlivých otázek dotazníku respondenti
hodnotili míru svého souhlasu s danými tvrzeními na
stupnici 1 – 9, přičemž 1 znamenala úplný nesouhlas
a 9 naprostý souhlas s daným tvrzením, tedy plnou
spokojenost. U pěti otázek stanovující důležitost
jednotlivých pěti rozměrů metody SERVQUAL měli
zákazníci za úkol rozdělit celkem 100 bodů podle
jimi vnímané důležitosti každého rozměru.
V oblasti hmotného zajištění měli zákazníci
hodnotit technické vybavení společnosti a její
zařízení, tedy především vozový park, dále také
uniformy zaměstnanců a jejich upravenost a
v neposlední řadě rovněž prospekty, letáky a
materiály doprovázející celý proces poskytování
služeb u společnosti ČD, a.s.
Oblast spolehlivosti se skládala ze 4 otázek
týkajících se zpoždění vlaků a řešení reklamací.
185
Třetí oblast odpovědného přístupu se dotazovala
na odpovědnost zaměstnanců, jejich ochotu,
vybavenost patřičnými informacemi a schopnost
odpovídat na zákaznické dotazy.
V oblasti jistoty zákazníci hodnotili zdvořilost a
důvěryhodnost zaměstnanců ČD, a.s. a také jistotu,
kterou tato společnost pro ně představuje.
V poslední oblasti (empatie) byl hodnocen
individuální přístup k zákazníkům, otevírací doba a
schopnost zodpovědět i specifické dotazy.
Data získaná dotazováním, byla analyzována
pomocí tabulkového editoru MS Excel 2007.
Hodnocení všech otázek od každého zákazníka byly
přepsány do tohoto programu a poté byly počítány
průměry jednotlivých rozměrů před koupi a po koupi
služby a také průměrná hodnocení důležitosti
jednotlivých rozměru metody SERVQUAL.
Výsledné hodnoty jsou zachyceny v tabulce.
Tabulka 1: Průměrná hodnocení zákazníků
Rozměry
Průměrné
hodnocení
před koupí
Průměrné
hodnocení
po koupi
Ohodnoce-
ní
důležitosti
rozměrů
Roz-
díl
Hmotné
zajištění
7,9 4,3 22 3,6
Spolehli
vost
8,5 5,1 27 3,4
Odpově-
dný
přístup
8,4 4,9 19 3,5
Jistota 8,3 5,3 17 3
Empatie 7,6 5,0 15 2,6
Průměr 8,1 4,9 20 3,2
Z výsledků dotazování pomocí metody
SERVQUAL bylo ohodnoceno jednotlivých pět
rozměrů této metod a bylo zjištěno, že za
nejdůležitější oblast z těchto pěti rozměrů je u firmy
ČD, a.s. zákazníky považována spolehlivost. Rozdíl
mezi očekáváním před koupi a vnímáním kvality po
koupi služby byl v této oblasti poměrný vysoký (3,4
– třetí nejvyšší výsledek rozdílu).
Naopak největší rozdíl mezi očekávanou a
skutečně vnímanou hodnotou služby byl u hmotného
zajištění, které bylo zároveň zákazníky hodnoceno
jako druhé nejdůležitější. Můžeme tedy tuto oblast
označit za nejslabší místo procesu poskytování
služeb zákazníkům ve společnosti ČD, a.s.
Rozdíly mezi jednotlivými rozměry metody
SERVQUAL byly bohužel pro společnost ČD, a.s.
v jednotlivých oblastech poměrně dost vysoké
(průměrný rozdíl činí 3,2). Společnost by se měla
snažit pravidelnými průzkumy zjišťovat přání svých
zákazníků a tyto se snažit uspokojovat, samozřejmě
postupně s ohledem hlavně na finanční prostředky.
Proto je důležité určit si priority jednotlivých kroků.
Ke stanovení priorit může posloužit ohodnocení
důležitosti pěti rozměrů metody SERVQUAL.
3.3 Porovnání výsledků klasického
průzkumu spokojenosti a výsledků
metody SERVQUAL
Při porovnání klasického dotazníkového průzkumu
spokojenosti zákazníků a metody SERVQUAL
najdeme shodné slabé místo, které představuje
vozový park a kvalita prostředí nádraží, čili hmotné
zajištění dopravních služeb. Obecně jde o kvalitu
vlaků, jejich interiéry a prostory nádraží. Tyto
výsledky a slabá místa v podstatě odhalil také
klasický dotazníkový průzkum, který navíc
upozornil na nespokojenost se zpožděními vlaků.
Hlavní výsledky obou metod mohou být tedy
považovány za prakticky srovnatelné.
Výhodou klasického dotazníkového průzkumu je
získávání detailnějších informací o potřebách a
důvodech nespokojenosti zákazníků, neboť tato
metoda může do svých otázek zakomponovat téměř
jakoukoliv oblast. Navíc při osobním dotazování
může být každý otázka dovysvětlena či upřesněna.
Nevýhoda dotazníkového průzkumu spočívá
především v obtížnosti sestavování dotazníku, kdy
není k dispozici žádný „vzor“ a tvůrce dotazníku
tedy nesmí na žádnou otázku zapomenout.
Výhodou metody SERVQUAL je rámcové
stanovení otázek, které pomáhá při tvorbě dotazníku.
Navíc je tato metoda kvantitativně ohodnocena, což
z ní činí objektivnější metodu, než je klasické
dotazníkové šetření. Díky kvantifikaci lze výsledky
metody srovnávat, a to jak v čase, tak v prostoru.
Nevýhodou této metody však je její velký počet
otázek v dotazníku, který může spoustu zákazníků
odradit od zodpovězení, navíc složitost sledování
názorů jednoho zákazníka, kdy musí jeden zákazník
otázky zodpovědět před a po koupi služby.
4 ZÁVĚR
Ve společnosti ČD, a.s. byla hodnocena kvalita
poskytovaných služeb pomocí klasického
dotazníkového průzkumu spokojenosti, který
provedla samotná firma a dále pomocí metody
SERVQUAL. Výsledky obou metod byly porovnány
a byly odhaleny společně nalezená slabá místa
v procesu poskytování dopravních služeb touto
společností. Dále byly identifikovány výhody a
186
nevýhody obou metod měření spokojenosti
zákazníků. Na základě zjištění lze metodu
SERVQUAL doporučit pro široké použití ve
službách, avšak s potřebou ji adekvátně upravit dle
zkoumaného problému.
LITERATURA
BLECHARZ, Pavel. Základy moderního řízení kvality. 1.
vyd. Praha: Ekopress, 2011. 122 s. ISBN 978-80-
86929-75-0.
HAGUE, Paul, N. Průzkum trhu. 1. vyd. Praha: Computer
Press, 2003. 234 s. ISBN 80-7226-917-8.
HESKETT, James L.; SASSER, W. Earl, Jr.; HART,
Christopher W. L. Služby – cesta k úspěchu. 1. vyd.
Praha: Victoria Publishing, 1993. 273 s. ISBN 80-
85605-36-8.
KOZEL, Roman a kol. Moderní marketingový výzkum. 1.
vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 280 s. ISBN 80-
247-0966-X.
MACUROVÁ, Pavla. Řízení jakosti B. 1. vyd. Ostrava:
VŠB-TUO, 2008. 168 s. ISBN 978-80-248-1720-0.
NENADÁL, Jaroslav. Moderní systémy řízení jakosti:
quality management. 2. vyd. Praha: Management
Press, 2002. 282 s. ISBN 80-7261-071-6.
ŘEZÁNKOVÁ, Hana. Analýza dat z dotazníkových
šetření. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010.
217 s. ISBN 978-80-7431-019-5.
FRANEK, Jiří. SERVQUAL. [online]. 2007 [cit. 2012-02-
19] Dostupný na WWW:
<http://www.servqual.estranky.cz/>.
SKALICZKI, Judit a Éva ZALAI-KOVÁCS. Řízení
kvality v knihovnách - zavádění a realizace. Ikaros
[online]. 2006, roč. 10, č. 10 [cit. 2012-02-21].
Dostupný na WWW:
<http://www.ikaros.cz/node/3651/>. ISSN 1212-5075.
Interní podnikové materiály společnosti České dráhy, a.s.
187
SLABINY A PŘÍLEŽITOSTI VÝKONOSTNÍHO
MANAGEMENTU
Jaroslav Stach
Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové, Česká republika
Fakulta informatiky a managementu, Univerzita Hradec Králové
jaroslav.stach@uhk.cz
Abstrakt: Tato práce poukazuje na nedostatky a příležitosti veřejné správy v oblasti využívaní metod výkonnostního a
znalostního managementu a na vzájemné vztahy mezi veřejným a soukromým sektorem. Cílem této práce je
nalézt vhodné a efektivní metody, které by měly být použity ve znalostním managementu za účelem zvýšení
efektivnosti ve výkonnostním managementu a především poukázat na to, jak by orgány veřejné správy měly
vystupovat navenek a jakým způsobem by měla probíhat spolupráce s ostatními subjekty. Cíle této práce je
dosahováno dílčími postupy spočívajícími v analýze odborných textů. Jednotlivé zdrojové informace a
poznatky budou syntetizovány a aplikovány za pomocí manažerských metod. V práci je zdůrazněna potřeba
konfrontovat dílčí výsledky s poznatky z praxe. Těmito metodami získané výsledky jsou shrnuty a
zohledněny v závěru práce.
Klíčová slova: výkonnostní management; znalostní management; veřejný sektor; zúčastněné strany
1 ÚVOD
Tato práce, jak už napovídá název, se zaměřuje na
výkonnostní znalostní management ve veřejném
sektoru a na vzájemné vztahy mezi nimi probíhající.
Výkonnostní management není v České republice ve
veřejném sektoru zákonným způsobem ustanoven,
ani motivován. Je nemyslitelné, aby veřejný sektor,
který se stará o růst a prosperitu rozvoje prostředí,
v němž obyvatelé žijí, se dopouštěl základních a
fatálních chyb. Z tohoto důvodu se tato práce zabývá
zhodnocením a analyzováním metod řízení výkonu a
znalostního managementu, poukázáním na výhody a
důvody pro aplikaci PM (performance management)
ve veřejném sektoru České republice. Jedním
z hlavních cílů této práce je nalézt vhodné a
efektivní metody, které by měly být použity ve
znalostním managementu za účelem zvýšení
efektivnosti v PM.
2 ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PM
Měření výkonu ve veřejném sektoru je obor, jehož
vývoj je datován už od roku 1850 (McGuire and
Radnor, 2004), ale až od roku 1970 se v literárních
dílech začínal objevovat pod termíny jako výkonná
opatření, výkonnostní ukazatelé, hodnocení
pracovního výkonu, hodnota peněz (Boland and
Fowler, 2000). Neúspěšné pokusy byly základem
pro první hodnocení výkonnosti strategického
plánování a v letech 1980 - 1990 bylo na základě
manažerských reforem měření výkonnosti pevně
zavedeno do veřejného sektoru (Boland and Fowler,
2000).
Na počátku 21. stol vznikl tzv. panel
produktivity, organizovaný na podnikatelské a
veřejné sektory, za účelem především zlepšení
hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (McGuire
and Radnor, 2004). Později se začal objevovat
termín zajištění kvality, který motivoval veřejný
sektor k vytváření nových odvětví např.: sběr dat a
informaci, vykazování a oceňování organizační
výkonnosti (Boland and Fowler, 2000).
188
Veřejný sektor se, tak jako ostatní systémy, dělí
na jednotlivé části, které do určité míry působí jako
samostatné systémy (Boland and Fowler, 2000).
Většina předních vědců svůj výzkum zaměřila na
soukromý sektor za účelem získání zkušeností
aplikovatelných na veřejný sektor, i když je
implementace ze soukromého na veřejný sektor pro
řadu zásadních rozdílů velice složitá (Larson, 1993).
Pro umožnění zlepšení výkonnosti ve veřejném
sektoru je nutné si stanovit otázky: co se má měřit a
jak se získané informace budou používat? Odpověď
lze nalézt v teorii tří E na základě vstupů a výstupů
(Boland and Fowler, 2000). Z praxe je zřejmé, že
výstupní kontroly jsou velice přínosné v situaci
pevně stanovených cílů a měřitelných výstupů
(Verbeeten, 2008).
Motivační prvky lze použít jen v některých
částech výkonnosti, jelikož mohou mít negativní
dopad na celek (Verbeeten, 2008). Na základě
motivačních prvků byla provedena případová studie
z oblasti největších vládních úřadů, kde bylo
vybráno 14000 zaměstnanců, kteří byli motivováni
možnou prémii při splnění všech cílů. Na základě
studie se mělo zjistit, zda měla případná prémie vliv
na zvýšení výkonnost zaměstnance, pokud by byl
sdělen systém odměn, jaké byly hlavní priority,
líbilo se manažerům motivovat zaměstnance
prémiemi? Odpovědi na tyto otázky byly získány
pomocí náhodně rozdaných dotazníků, na které
navazovaly rozhovory s účastníky. Studie přinesla
zajímavé výsledky a to, že méně než třetina všech
zaměstnanců hlavního programů přijala výkonnostní
prémie za přiměřené a spravedlivé, jen čtvrtina
zaměstnanců se cítila motivována ke zlepšení jejich
výkonnosti s cílem dosáhnout vyplácení bonusů,
pouze jedna třetina vedoucích pracovníků ohlásila
nulové zvýšení výkonu zaměstnanců během prvního
roku provozu a že "pracovní systém" pro dosažení
byl v souladu s požadavky (McGuire and Radnor,
2004).
I politické a manažerské metody mohou mít na
každou z těchto složek jiný dopad. Manažerské
metody jsou postaveny především na jasných
úkolech a cílech (Verbeeten, 2008), ale jejich vývoj
ve výkonnostním managementu se potýká
s pozitivními, ale i s negativními situacemi
(McAdam, Hazlett and Casey, 2005), jako je např.
byrokracie (Verbeeten, 2008). Pozitivním přínosem
je např. zavádění přísného hodnocení, trvalé
zlepšování procesů v rámci řízení výkonnosti atd.
(McAdam, Hazlett and Casey, 2005). PM bylo
rozděleno podle závislosti na sledovaných
proměnných na systémové vize, hranice systémů,
diagnostické systémy a interaktivní ovládání
systému (McGuire and Radnor, 2004).
Závislá proměnná by měla být měřena pomocí
zavedených nástrojů navržených speciálně pro
posouzení výkonu v organizacích veřejného sektoru
(Verbeeten, 2008). Během mnoha výzkumů byl
identifikován (Rowland and Syed-Ikhsan, 2004)
další typ proměnných a to nezávislá proměnná, která
pomocí proměnné CLRMEASG zachycuje,do jaké
míry respondenti souhlasí s vybranými výroky
(Verbeeten, 2008). Spearman rank testem byly
zkoumány další nezávislé proměnné, jako
1)organizační kultura, 2)organizační struktura
technologie, 3) lidské zdroje a 4)politické směrnice,
které byly testovány (Rowland and Syed-Ikhsan,
2004).
V dnešní době vznikají nové teorie a praktiky,
včetně nám již známé orientace na kontrolu výkonu.
Zde je nutné rozlišovat pojmy kvantitativní a
kvalitativní výkon. Kvantitativní výkon se zabývá
především ukazateli, jako je využívání přírodních
zdrojů a naproti tomu kvalitativní výkon se zaobírá
provozní kvalitou, inovační a dlouhodobou
účinností.
Mnoho výzkumů se zabývá aplikací PM do
veřejného sektoru a jakým způsobem PM ovlivňuje
tento sektor, zda pozitivně nebo negativně
(Verbeeten, 2008). Výzkumy v oblasti veřejného
sektoru poukazují na problémy v řízení výkonnosti a
to v oblastech plánování, řízení, dále zpochybňuje
politické nástroje. Na zlepšování procesů je nutné
nahlížet komplexně (Navaratnam, 1995), jelikož
nelze dosáhnout úspěšné strategie na základě jedné
skupiny PMS (Performance management system).
Zdroje uvádějí, že dochází k ignorování výstupu
PMS, což může mnohdy vést až k informačnímu
přetížení (McGuire and Radnor, 2004). Organizace
jsou složeny z funkčních oblastí, které mohou
přispět k zlepšení produktivity a kvality
(Navaratnam, 1995). Sandford Borins uvádí, že
reformy veřejného sektoru mají největší šanci na
úspěch v případech, kde je významný zahraniční
tlak. V soukromém sektoru je tato dynamika
neobvyklá, jelikož je zde generovaný interní tlak
(Larson, 1993).
Termín zúčastněné strany ovlivňují všechny
faktory podílející se na řízení a měření výkonnosti,
tudíž jejich zainteresovanost je důležitá při každém
strategickém řízení procesů a úspěch veřejné
organizace je na nich závislý (McAdam, Hazlett and
Casey, 2005). Úzká spolupráce se soukromým
sektorem je klíčovým prvkem pro správné využívání
KM (knowledge management) a PM při rozvoji,
jelikož je nezbytné získávat poznatky z více pohledů
189
(Riege and Lindsay, 2006). Zúčastněné strany
mohou být identifikovány a tříděny do kategorií a
každá tato část by měla mít specifikována kriteria
měření, bilaterální vazby mezi organizací a stranami
(McAdam, Hazlett and Casey, 2005) a pravidla
začleňování jednotlivých stran, aby se předešlo
vzniku konfliktů (Riege and Lindsay, 2006).
Proto, aby se dalo hovořit o efektivním transferu
znalostí mezi zúčastněnými stranami a vládou, je
zapotřebí stanovit jasné cíle, strategie a jejich
úspěšnou realizaci správného vedení (Riege and
Lindsay, 2006).
Řízení výkonnosti ve veřejném sektoru
ČR
V posledních letech bylo ve veřejné správě České
republiky zaznamenáno mnoho změn, jež souvisí
převážně se vstupem našeho státu do EU.
Požadavky stanovené EU zabývající se oblastí řízení
a kontrolou výkonu ve veřejné správě a v oblasti
územněsprávních reforem, apelují na změny
v organizaci a řízení ústředních orgánů veřejné
správy. Z tohoto důvodu se orgány veřejné správy
snažily prosadit moderní způsoby řízení a výkonu
administrativních činností (www.ey.com).
Proto, aby bylo dosaženo lepší
konkurenceschopnosti a produktivity veřejného
sektoru v ČR, je nezbytné dodržení základní
podmínky fungování finanční kontroly a finančního
řízení. Tento řídící a kontrolní systém by měl být
zaveden na všech úrovních veřejné správy ČR se
zvláštním důrazem na oblast veřejných rozpočtů. I
když jsou připravované novely řešící částečně
některé z daných problémů, je zřejmé, že nelze
dlouhodobě provádět systémové změny bez celkové
změny zákona (Strategie realizace Smart
Administration).
Přes všechny požadavky, snahy a nemalé
úspěchy nelze konstatovat, že zlepšování veřejné
správy lze komplexně považovat za významně
úspěšné, jelikož nikdy zde nedošlo k původně
zamýšleným změnám ve fungování orgánů veřejné
správy. Ty měly obsahovat podrobný popis agend
v kompetenci jednotlivých úrovní veřejné správy a
analýzu nezbytnosti jejich výkonu. Jednotlivé změny
v oblasti územní struktury veřejné správy České
republiky nebyly podpořeny příslušnými změnami
v oblasti rozpočtu a financování veřejné správy.
Podobným vývojem byly postiženy i snahy o
zavedení moderních informačních a komunikačních
technologií, neboť probíhaly izolovaně od ostatních
modernizačních aktivit (www.businessinfo.cz).
Diskuze
Na základě studií bylo řešeno, zda řízení a zvýšení
výkonnosti ve veřejném sektoru je možné, nebo je to
jen fikce. Je otázkou, jakým způsobem a za použití
jaký prostředků lze dosáhnout zvýšení výkonnosti ve
veřejném sektoru, jestli bude dostačující využití
rozvoje PMS založeném na zkušenostech ze
soukromého sektoru (McGuire and Radnor, 2004).
Vytváření a předávání znalostí se stává
v organizacích základním a klíčovým faktorem
úspěchu organizace a konkurenceschopnosti
(Rowland and Syed-Ikhsan, 2004). Znalost by tedy
měla být brána jako aktivum při rozhodování,
vytváření strategií a cílů (Riege and Lindsay, 2006).
Některé studie upozorňují na to, že organizace ve
veřejném sektoru čelí kompromisu mezi dosažením
kvantitativních cílů a cílů jakosti. Systém měření
výkonnosti by měl být navržen lidmi, kteří
v organizaci pracují za účelem vytvoření nějakého
vlastnictví (Verbeeten, 2008). Dále se poukazuje na
nedostatečné zapojení zaměstnanců a jednotlivých
pracovníků (McGuire and Radnor, 2004).
Studie potvrzují silný vztah mezi znalostmi a
organizačním majetkem v oblasti výkonu předávání
znalostí. Proto všechny prvky jako je organizační
kultura, organizační struktura, technologie, lidské
zdroje a atd., by měly být vždy posuzovány společně
(Rowland and Syed-Ikhsan, 2004). Změny směřující
ke sdílení znalostí v prostředí organizace vyžadují
změny ve firemní kultuře. Organizace by měla
vytvořit kvalitní péči pro zaměstnance a motivovat
je k dosažení společných cílů (Ramlee Abdul
Rahman, 2011).
Bezesporu nelze opomenout otázky spojené s
riziky v důsledku sdílení znalostí. Tyto všechny
prvky velkým přínosem ovlivňují rozhodnutí o
zahájení sdílení znalostí a jejich vývoji. I když jsou
provedeny identifikace, klasifikace a zmírnění rizik,
je nutné uvědomit si, že je to pouze jaké si vodítko
pro řešení situací spojených se sdílení znalostí
(Desouza and Trkman, 2011).
Výzkumy řízení výkonu ve veřejném sektoru
dokazují, že je těžké zavést systém řízení
s výkonnostními opatřeními, která by se přiblížila ke
skutečné výkonnosti tak blízko, jak je to je možné a
byla velice jednoduchá a levná na údržbu. Pro
předejití některých problémů byla pány Murphym a
Clevelandem navržena teorie, že kromě určení
přesné míry výkonu by manažeři měli především
klást důraz na vyplývající faktory, které narušují
měření výkonnosti a mohou podkopávat cíle
k zlepšení odpovědnosti a organizačního výkonu
(Heinrich, 2002). Ze zdrojů vyplývá, že je málo
190
informací o řízení znalostí ve veřejném sektoru.
Například studií provedenou ve veřejném sektoru
v Malajsii bylo zjištěno, že nadpoloviční většina
zaměstnanců si uvědomovala, že v čele vedoucího
oddílů byli ti, kteří byli zodpovědní za řízení znalosti
v resortu. A jen 48,3 procenta zaměstnanců si
uvědomila, že odpovědnost za správu znalosti
v resortu by měla připadat na každého zaměstnance.
(Rowland and Syed-Ikhsan, 2004).
Každý z prvků v této práci je velice podstatným
článkem pro efektivní vývoj řízení managementu a
správné využívání a získávaní znalostí v rámci
znalostního managementu. Domnívám se, že
největší úsilí by mělo být věnované motivaci
zaměstnanců a pracovníků ve veřejné sféře.
Výzkumy dokládají efektivní metody motivací
personálu tak, aby byli sami ochotni sdílet znalosti a
pracovat na společných cílech jednotlivých oblastí
veřejného sektoru. Lidé by měli být oceňováni za
jejích přinos pro organizaci, která se na základě dané
strategie snaží dosáhnout společných cílů. Měli by
se cítit součásti kolektivu a měli by si být vědomi
toho, že jejich názor je důležitý pro rozhodování
v daných případech.
Autoři konstatují, že řízení výkonu ve veřejném
sektoru je spíše fikcí než realitou. Proto, aby se fikce
postupně přeměňovala na realitu, je zapotřebí
porozumět vztahu mezi strategiemi, lidmi,
organizační formě a výkonem systému (McGuire
and Radnor, 2004).
Jsou zde i závěry, že role manažerů je daleko
více než jen správce manažerských činností ve
vztahu k měření výkonnosti. Za účelem možnosti
reagování na různé zúčastněné strany jsou manažeři
zatěžování „vyplňováním formulářů“,
shromažďováním informací na úkor inovací a řízení
procesů (McGuire and Radnor, 2004).
Přikláním se k názorům, že tento prvek
konkurenčního boje ve veřejném sektoru chybí, a
tudíž je nutné nalézt způsob, jak veřejný sektor
aktivovat a motivovat k manažerskému řízení, řízení
výkonnosti, získávání, zpracování a užívaní
informací, jež by ho pozitivně ovlivnily. Motivace
jednotlivých zaměstnanců a pracovníků ve veřejné
správě je nezbytná a nenahraditelná, jelikož by zde
mělo docházet k aplikaci, k využívání a ke sdílení
znalostí. Motivace jednotlivých pracovníků musí být
podtržena určitou dávkou odpovědnosti za dané
procesy a pravidelnou kontrolou, která se stává
určitou částí zpětné vazby fungování systému.
Dalším prvkem k zvýšení výkonností managementu
ve veřejné správě je eliminace vlivu programů
jednotlivých politických stran, jelikož tento vliv pro
vývoj je většinou časově omezen volebním obdobím
a změnou přerozdělení moci mezi politickými
stranami dochází k opětovné transformaci celého
systému. Myslím, že manažerských postupů, metod
a další praktik v teoretické sféře bylo vymyšleno a
řečeno již mnoho, ale velkou slabinou je využití
těchto teorií v praktické oblasti, motivování členů
organizací a k vyhledávání a aplikování těchto teorií.
3 ZÁVĚR
Z práce vyplývá, že výkonnost ve veřejném sektoru
je na nižší úrovni, než je tomu u soukromého
sektoru, i když oba sektory měly na rozvoj stejně
dlouhou dobu. Důvodů, proč se v této oblasti
veřejný sektor nevyvíjel podobným způsobem jako
soukromý, je mnoho. Jako hlavní důvod je nutné
zmínit nulovou motivaci ze strany organizace
systému veřejného sektoru. Neexistuje žádná
motivace z právního titulu a ani z konkurenčního.
Dalšími prvky ovlivňujícími pomalý rozvoj
výkonnostního managementu je velice omezená
odpovědnost jednotlivých orgánů a zaměstnanců za
jednotlivé probíhající procesy a jejich následky.
Velikým přínosem pro výkonnostní management
ve veřejném sektoru by byla správně a efektivně
navržená spolupráce zúčastněných stran. Tyto
zúčastněné strany mohou přinést do veřejné sféry
nové teorie, metody, strategie, plány, informace.
Jelikož veškerá výkonnost a fungování všech
organizací v sektorech je především postavena na
využívání informací, získávání dat, zpracovávání
informací, vytváření znalostí a v neposlední řádě
transfer a šíření znalostí a informací. Prvotní impulz
by měl být dán zákonnou mocí, jež by stanovila a
vymezila pravidla na úrovni správních orgánů.
Veřejný sektor by měl získávat své znalosti ze
soukromé sféry, kde lze stavět na zkušenostech
z praxe. Je však zřejmé, že ne všechny teorie, které
jsou úspěšně implementovány a využívány
v soukromém sektoru, budou fungovat i ve veřejné
sféře.
PODĚKOVÁNÍ
Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu
specifického výzkumu FIM UHK s názvem
„Aplikace vybraných metod pro hodnocení klastrů v
Královéhradeckém kraj“.
191
REFERENCES
Boland, T.; Fowler, A., 2000. A systems perspective of
performance management in public sector
organisations. International Journal of Public Sector
Management, Vol. 13., no. 5, pp. 417-446.
Fowler, A.; Pryke, J., 2003. Knowledge management in
public service provision: The child support agency.
Journal of Service Management, Vol. 14., no. 3/4, pp.
254-283.
Heinrich, C., 2002. Outcomes-based performance
management in the public sector: Implications for
government accountability and effectiveness. Public
Administration Review, Vol. 62., no. 6, pp. 712-725.
Larson, P., 1993. More attention is being paid to
management in public sector: [FINAL Edition]. The
Gazette, Vol. F14.
McAdam, R.; Hazlett, S.; Casey, Ch., 2005. Performance
management in the UK public sector: Addressing
multiple stakeholder komplexity. International
Journal of Public Sector Management, Vol. 18., no. 3,
pp. 256-273.
McGuire, M.; Radnor, Z., 2004. Performance management
in the public sector: fact or fiction? International
Journal of Productivity and Performance
Management, Vol. 53., no. 3/4, pp. 245-260.
Ministerstvo průmyslu a obchodu, Zefektivnění nakládání
s veřejným majetkem a prostředky (on-line). Projekt
2. Praha: BusinessInfo.cz, 2011 (citace únor, 15.,
2012). Přístup z internetu URL: www.businessinfo.cz
Navaratnam, K. K.; Harris, B., 1995. Quality process
analysis: A technique for management in the public
sector. Managing Service Quality, Vol. 5., no. 3, pp.
23.
Nováková, D., Vládní a veřejný sektor (on-line). Praha:
Ernst&Young, 2011 (citace únor, 11., 2012). Přístup
z internetu URL: www.ey.com
Pate, J; Beaumont, P; Stewart, S., 2007. Trust in senior
management in the public sector. Employee Relations,
Vol. 29., no. 5, pp. 458-468.
Riege, A.; Lindsay, N., 2006. Knowledge management in
the public sector: stakeholder partnerships in the
public policy development. Journal of Knowledge
Management, Vol. 10., no. 3, pp. 24-39.
Rowland, F.; Syed O. S. S., 2004. Knowledge
management in a public organization: a study on the
relationship between organizational elements and the
performance of knowledge transfer. Journal of
Knowledge Management, Vol. 8., no. 2, pp. 95-111.
Strategie realizace Smart Administration v období 2007–
2015, Efektivní veřejná správa přátelské veřejné
služby (on-line). Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2008
(citace únor, 10., 2012). Přístup z internetu URL:
www.mvcr.cz
Verbeeten, F. H. M., 2008. Performance management
practices in public sector organizations: Impact on
performance. Accounting, Auditing & Accountability
Journal, Vol. 21., no. 3, pp. 427-454.
Verbeeten, F. H. M., 2011. Public sector cost management
practices in The Netherlands. International Journal of
Public Sector Management, Vol. 24., no. 6, pp. 492-
506
192
PROJECT TEAMS IN AGILE AND TRADITIONAL PROJECT
MANAGEMENT METHODOLOGIES
The Results of the Survey Focused On Team Work of ICT Teams
Jiří Svoboda
Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze,
nám. W. Churchilla 4, Praha, Česká Republika
svobodaj@vse.cz
Abstract: The article focuses on the psychological aspects in project management methodologies represented by
PMBOK, Scrum and Extreme Programming and their techniques and tools for supporting team
performance. The article furthermore emphasizes team work issues and characteristics of the team and
workgroup. The survey questions were formulated on the basis of this theoretical background. The
researched findings among 72 ICT team members including project managers discover project managers’
low possibility of influencing the selection of team members for their projects and significant differences
between project teams managed by agile or traditional methodologies.
Keywords: Agile: Project Management Methodology; Project Team; Team Performance; Survey
1 INTRODUCTION
Today’s ICT project management faces a lot of
issues. Some of them are related to the gold triangle
time, cost and scope. It is difficult to achieve the
planned values of all variable at once especially
because of the continuously changing ICT
environment and some of them are caused by not
properly working project teams.
Quite high number of not successfully delivered
projects confirmed by number of researches points
out the existence a number of troubled areas, which
should be carefully addressed by each project
manager.
In the present globalized, dynamic and highly
competitive environment, most of the companies are
aiming to achieve the highest possible effectiveness
in project management, which means to deliver the
projects within the defined scope, time and the
lowest possible costs and in a corresponding quality.
Therefore it is necessary to work with efficient
properly motivated project teams.
On the basis of my project manager’s experience
a lot of companies partially neglect development and
management of the project teams according to
psychological abilities and characteristics. Mostly, it
is practically almost missed out and that contributes
to inconvenient conditions for the development of
full potential of the team work.
During my studies and practical usage of the
project managements’ methodologies I realized
partly different approach to the human factor
between two main streams of the methodologies –
traditional and agile. This was the reason why I
started to be interested in differences of the team
work in dependence on the used methodologies for
the project management.
The goal of this article is to evaluate the
hypothesis regarding the difference between agile
and traditional project teams from the psychological
point of view on the basis of the results of the
research focused on the building of the project teams
and team work in ICT companies, which was
realized in autumn 2011. The hypothesis is: There
are significant differences in agile and traditional
project teams; agile project teams are closer to teams
than traditional project teams that are closer to work
groups.
193
2 BASIC THEORY
2.1 Project Management
Methodologies
Project management methodology can be recognized
as a part of methodology of building IS/ICT, which
defines principles, processes, roles, techniques, tools
and products used during the development,
maintenance and operation of information system
from software engineering and management point of
view (Buchalcevová, 2004). There are various
project management methodologies, from well
known widespread standards e.g. PMBOK, Prince2
to specialized and customized company
methodologies.
We recognise two main approaches in project
management methodologies. The traditional
methodologies are being developed for decades,
whilst agile methodologies are rapidly spreading
since establishment of Agile Manifest in 2001.
2.2 Team and Work Group
In order to understand the potential of the team and
teamwork it is necessary to define difference
between team (or real team as I call it in this article)
and work group from psychological point of view.
The term team means formal internally
unstructured small group of people whom perform
together within the specified timeline (Nový and
Bedrnová, 2002). As the team is quite often
understood a group of people that are working
together but not participating in collective tasks and
not sharing the same objectives. In fact these
characteristics describe a work group not a team.
According to my professional experience the ICT
teams are often more work groups of people meeting
each other regularly during the project and bringing
their expertise than teams consisting of cooperating
team members sharing the same goal.
Table 1: Team and work group characteristics (Nový and
Bedrnová, 2002), (Hayes 2005)
Team Work group
Shared target and the
willingness of reaching it
Internal organization
structure of working role is
defined formally
Balanced orientation
between relationships and
tasks
The responsibility of each
work role is clearly set.
Close cooperation with
shared responsibility for
reaching the goal
Workers are strongly
focused on own tasks
In general team work offers wide range of
advantages and benefits that could be achieved,
oppose to a working group. The overall performance
is influenced by the factors that are generally
stronger in teams than in work groups. Such factors
are e.g. cohesion, close social relationships and
interactions, working together in order to reach the
same goal and higher potential level of motivation
among team members. That’s why it is important to
distinguish between team and working group.
Another summary of the characteristics of the
team work can be as follows: The team is the group
of people actively cooperating on reaching the same
goal. Team members are mutually cooperating
together; they are not focused only on their own
work. At the same time they are not trying to disrupt
or make more difficult the work of the others.
(Hayes, 2005).
The roles and positions within the team
represented by the individual workers are not
predetermined. Spontaneous creation of the structure
of the social and working roles begins with the
creation of the team. Each member of the team has
certain characteristics of behaviour and their specific
style, whether it is in their way of communicating
with other team members, or their work approach. It
is important to have balanced project team according
to team roles.
3 TRADITIONAL
METHODOLOGIES
3.1 Introduction
Traditional project management methodologies used
to be process orientated, well structured, formalized
and documented.
These methodologies are well developed for such
a project management environment where it is
possible to define user requirements in early stages
and these requirements are usually not changed
during the project. Waterfall sequence model, which
is very often used, contains separate project stages
following each other consequently and the project
outputs are delivered in the last stage at the end of
the project. This approach has its limits such as
difficult reaction to requested changes during the
later stages, limited capability to deliver the output
in early stages, possible delivering something else
than the customer wanted.
194
3.2 PMBOK
I have chosen A Guide to the Project Management
Body of Knowledge (in short PMBOK) as a
representative of traditional methodology. PMBOK
is being developed by American non-profit
organization Project Management Institute (PMI)
since the eighties.
This methodology recognizes five process
groups and nine knowledge areas. The authors are
aware of the importance of human resources
management, because it is one of the standalone
knowledge areas. The four basic processes of this
area are described below (Project Management
Institute, 2008).
 Develop Human Resource Plan. The output is
human resource plan including identification
and documentation of project roles,
responsibilities and staffing management plan;
 Acquire Project Team. The purpose of this
process is confirming human resource
availability and obtaining the project team.
This process is focused on the allocation of
the team and describes the techniques how to
negotiate in order to get approval of
nomination of the selected team members, but
doesn’t suggest how to select the right
workers on the basis of the psychological
criteria, e.g. level of soft skills, team roles etc.;
 Develop Project Team. The goal is to develop
the highly performing project team. Various
techniques can be used, e.g. interpersonal
skills, training, team building. It is very
important to set the right team culture and
open team environment. This process is
ongoing, team building is crucial to project
success;
 Manage Project Team. This process is about
everyday’s work with the project team. It
includes observation, performance appraisals,
conflict management and problem solving,
providing the identified changes for achieving
higher performance.
As I have mentioned above, PMBOK offers
many techniques and tools for achieving each
process goal as a part of these described processes.
In case of team development I would like to
highlight the following techniques:
 Interpersonal skills;
 Training;
 Teambuilding activities;
 Ground rules;
 Collocation;
 Project performance appraisals.
PMBOK provides the guide how to manage
project human resources. Although PMBOK is very
robust and strongly orientated on processes, the
authors have correctly recognized the great
importance of motivation and high performing team
for project success.
4 AGILE METHODOLOGIES
4.1 History and Basic Values
The meeting of well-known software developers in
2001 in Utah, where were formulated and united the
common principles of all agile methodologies, has
been crucial for the development of the agile
methodologies. The principles and ground pillars
were described in document Agile manifesto.
This often quoted document brings the following
values (Cunningham, 2001):
 Individuals and interactions over processes
and tools;
 Working software over comprehensive
documentation;
 Customer collaboration over contract
negotiation;
 Responding to change over following a plan.
These highlighted values can be understood as
proclamation of a new attitude to the software
development and response and solution to the
identified problems of traditional methodologies.
Besides the ground values, twelve basic
principles are followed. According to the theme of
this article, I mention only those, which are focused
on human factor (Cunningham, 2001):
 Our highest priority is to satisfy the customer
through early and continuous delivery
of valuable software;
 Business people and developers must work
together daily throughout the project;
 The most efficient and effective method of
conveying the information to and within a
development team is face-to-face
conversation;
 Agile processes promote sustainable
development. The sponsors, developers, and
users should be able to maintain a constant
pace indefinitely;
 Build projects around motivated individuals.
Give them the environment and support they
need, and trust them to get the job done;
195
 At regular intervals, the team reflects on how
to become more effective, then tunes and
adjusts its behaviour accordingly;
 The best architectures, requirements, and
designs emerge from self-organizing teams.
4.2 Project Team in Agile
Methodologies
There are many agile methodologies; many authors
have their own attitudes and modifications.
Nevertheless Extreme programming (for short XP)
and Scrum are belonging to the most widespread.
4.4.1 Agile Team Principles
XP methodology presents basic principles for the
everyday’s work of the project teams (Beck, 2002).
 Motivated workers: the developers should be
interested in what they are doing and enjoy it.
They should be identified with the way of the
work and the project targets. The mutual
confidence among the team members and
within the whole project environment
(including the company and customers) is
very important;
 The best way how to communicate is personal
approach, mutual respect and trust is allowing
less formal but more effective communication;
 Everyday’s cooperation between business
people and developers allows open
communication and reduce misconceptions;
 Long term development has its constant and
sustainable pace. This principle prevents long
term overloading of developers. It is important
to know the team performance and organize
the team performance assessment including
team members’ feedback regularly and
propose the arrangements in order to improve
the team performance and collaboration.
4.4.2 Tools and Techniques Supporting the
Team Work
Agile methodologies provide many techniques and
tools for team work support. I have chosen a few of
them according to (Kadlec, 2004) and listed them
below.
 Everyday stand-up meetings allowing quick
overview of the activities and plans of each
team member. This technique can increase the
feeling of solidarity, unity and satisfaction;
 Retrospective meetings. During these meetings
it is possible to give feedback and influence
the everyday’s work of the team. This is
important for team motivation and solidarity;
 Planning poker. It is a game involving each
team member in collective planning, it can
increase the motivation and personal
satisfaction;
 Pair programming. Two team members work
together having only one computer. It is good
for socialization of new team members and
knowledge sharing;
 Demo. Once the standalone part of the work is
completed, a special meeting including a
presentation of the results to the customer
should be organized. The team gets direct
feedback from customer that allows better
mutual understanding of customer motivation
and goals. This can give more sense to
everyday’s work and increase the team
motivation;
 Organization of the workspace. The
workspace should be organized in order to
support communication, keeping personal
space and rest area. This can increase the
satisfaction of each team member and
enabling high team performance;
 Team collocation. The whole team is allocated
in one room in order to support the most
effective personal communication.
These techniques are directly influencing the
team work, supporting formation of common social
relations, effective communication and sharing the
collective goals. Usage of these techniques supports
team development and supports high team
performance.
5 THE SURVEY
5.1 The Aim of the Survey
The aim of the survey presented in this article was to
investigate, whether there is difference in ICT team
work according to which type of project
management methodology type (agile or traditional)
is used.
The survey has been focused on two main groups
of respondents – project managers and other project
team members and was realized in autumn 2011.
The form of the survey was structured online
questionnaire. There were 72 answerers from the
employees of various size ICT companies including
small internet developers, medium local companies
and large international groups. The most respondents
worked in large company with more than 500
196
employees (56%), 24% worked in small company
with less than 50 employees. The rest of answerers
worked in companies with 50-100 employees (10%)
and with 100-500 employees (11%). The projects
were focused on delivery in telecommunication, IT
enterprise and internet area.
The differentiation between agile and traditional
teams was made on the basis of used project
management methodology – traditional or agile.
This recognition is considered as sufficient because
there are no agile teams in traditional approach to
project management and no traditional teams in agile
methodologies.
One limitation of the survey could be the idea
that every person is different and the same people
will behave the same and have the same perception
disregarding the type of team they are working in. I
consider it may happen but only in rare cases,
because the overall approach and organization of
work is different and many companies reported
better performance after moving from traditional to
agile methodology with the same teams.
5.2 The Results
The survey results are described in this chapter. The
questions were focused on the following areas:
 Setting up of project teams;
 Collaboration in project team;
 Personal responsibility of the project;
 Motivation;
 Perception of the team.
Important finding is that all respondents have
experience with working in traditional teams.
5.2.1 Setting up a Project Team in ICT
The balanced personal structure significantly
influences performance of each project team. That’s
the reason why I was interested in the possibilities
how to influence the staffing of a project team by the
project manager.
My experience from large international
companies is that the nomination of project team
members mostly goes with little or no possibility of
influencing the allocated staff by the project
manager, despite the fact that project managers
could contribute to building up the high performing
teams according to their shared experience with
colleagues and knowledge of previous co-workers.
According to the survey results, most of project
managers have no possibility or almost no
possibility to influence project team staffing. In case
that the project managers have the opportunity to
influence team staffing, they choose team members
on the basis of:
 Expertise (30%);
 Reliability (26%);
 Communication skills (23%);
 Team roles (6%).
The most important criterion is the expertise in
the required area that can be considered as the basic
assumption for working in ICT environment. The
other characteristics are based more on personal
experience and are related to psychological aspects
of each person. The project managers are obviously
aware of the importance of the soft skills, although
the understanding of team roles is quite low.
Unfortunately I am not aware of any company in
the Czech environment that would execute ongoing
assessment and improving of soft skills of ICT
specialists, although these characteristics are for the
daily team work very important.
5.2.2 Cooperation among Team Members
29% of respondents cooperate very closely, 63% of
respondents cooperate occasionally and remaining
8% work alone in traditional team.
The most often answer of agile team member
declares very close cooperation (80%), followed by
occasional cooperation (20%). Nobody works alone.
It is possible to say that close cooperation is
more common in agile teams, but this result can be
partly influenced by different type of project work
including more specialists working independently
and alone in traditional teams.
5.2.3 Personal Responsibility for the Project
The feeling of personal responsibility of each team
member is important for high team performance and
accomplishment of project goals.
62% of traditional team members feel very
strong or strong responsibility for the project, low
responsibility only 6%.
In case of agile team very strong or strong
responsibility feel 80% of team members, low
responsibility feels nobody.
According to the survey results and the fact that
the answerers having the experience with agile
teams have previous experience with traditional
teams, it is possible to say that the feeling of project
responsibility is significantly higher within the agile
teams.
5.2.4 Motivation
One of the most important factors that influence the
performance of each team member is motivation.
This area was examined by a few questions.
197
Strongly and very strongly motivated are 29% of
traditional team members and 55% in agile teams.
Weakly and not at all feel in traditional teams 17%
of respondents, nobody in agile teams.
There could appear the positive effect of mutual
motivation among team members in the well
performing teams. 90% of respondents experience
the mutual motivation in agile teams, whilst only
74% in traditional teams. No experience with mutual
motivation has 26% of traditional team members and
10% of agile team members.
Another motivating factor is the sharing of a
collective goal, 57% co-workers share it in
traditional team, whilst collective goal is shared by
95% of agile team members.
In general the survey explores the higher level of
motivation of agile team members. This situation is
supported with high ability of mutual motivation and
collective sharing of the same goal by most of
respondents.
5.2.5 The Perception of Own Team
The perception of team members regarding the team
they are actually working in, whether they are
feeling as working more in a team or a work group is
another interesting indicator (both terms were
described to avoid misunderstanding).
65 percent of respondents feel to be working in
a team or rather as working in a team and nobody
feels working in a work group in agile team.
In traditional teams, there 44 percent of
respondents feel be working in a team and 26
percent in a work group. 31 percents feel somewhere
in the middle.
5.3 Survey Summary
The survey results confirm the differences between
traditional and agile project teams. Agile project
teams are closer to psychological concept of team,
whilst traditional project teams are closer to work
groups. Agile team members have also the higher
level of motivation. These findings imply the higher
potential for agile teams to take the advantage of real
team work than traditional teams.
Another survey conclusion is the fact that project
managers mostly don’t have the possibility to
influence the staffing of project teams and in case
that they can influence it, they usually use
psychological and sociological criteria for the team
members selection only partly. That indicates the
existence of not balanced project teams from the
team role point of view.
6 CONCLUSIONS
The goal of this article was the evaluation of the
hypothesis formulated in the first chapter and
presentation of important survey results. According
to the survey the agile teams are closer to the team,
whilst traditional project teams are closer to work
groups, therefore the hypothesis is confirmed.
Agile methodologies are primarily focused on
human factor and it is supported by many tools and
techniques. Traditional methodologies (e.g.
PMBOK) leave the considerations of which parts
will be used in project up to each project manager
and I consider it right, but on the other hand there
arise the opportunity to abandon the areas that
project manager may not like or that are very time
consuming. Such area could often be human
resource management and especially project team
development and management.
The conclusion is that in projects managed by
traditional methodology usually exists strong
potential for improving everyday team work and
performance. One of the way how to reach it is
taking advantage of the agile tools and techniques,
training in soft skills and psychology basics for
project managers and support of using it in each
project (e.g. adding these tools and techniques to
company project management methodology). In case
the team is not being developed, managed and well
structured it is reasonable to expect low performance
and problematic communication.
The reaction to survey results and solution
proposal is the objective of author’s dissertation,
where is being developed the model for improving
the performance of project teams in ICT.
REFERENCES
Beck, K., 2002. Extrémní programování.Grada. Praha.
Buchalcevová, A., 2004. Návrh metodického rámce
IT/ICT, KIT VSE.Praha.
Cunningham, W., 2001. Manifesto for Agile Software
Development, accessed 2 February 2011,
<http://agilemanifesto.org>.
Hayes, N., 2005. Psychologie týmové práce, Portál. Praha.
Kadlec, V., 2004. Agilní programování, Computer Press.
Brno.
Nový, I., Bedrnová, E., 2002. Psychologie a sociologie
řízení, Management Press. Praha, 2nd
edition.
Project Management Institute, 2008. A Guide To The
Project Management Body Of Knowledge. PMI.
198
BENEFITY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ
Kateřina Šugárová
Ekonomická fakulta,Technická univerzita v Liberci, Studentská 2, 460 01 Liberec, Česká republika
katerina.sugarova@tul.cz
Abstrakt: Příspěvek na téma „Benefity podporující zdraví zaměstnanců“ se zabývá problematikou podpory zdraví
zaměstnanců v podniku formou zdravotních benefitů. Cílem této práce je ukázat pozitivní dopady
zdravotních benefitů na zdraví zaměstnanců, a tím i na zvýšení efektivnosti hospodaření podniku. Text
příspěvku je rozčleněn do dvou základních částí. První část se věnuje teoretickému vymezení
zaměstnaneckých benefitů a zabývá se nejpopulárnějšími zaměstnaneckými benefity. Druhá část shrnuje
důvody pro zavedení zdravotních benefitů a představuje nejzajímavější zdravotní benefity. Následně jsou
uvedeny programy pro podporu zdraví na pracovišti v ČR.
Klíčová slova: zaměstnanecké benefity; zdraví; podnik; zaměstnanci
1 ÚVOD
Přestože přes půl milionu obyvatel České republiky
marně hledá pracovní uplatnění, řada společností
si stěžuje na nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
Jedním z prostředků, pomocí něhož společnosti
mohou bojovat s nedostatkem kvalifikovaných
pracovních sil, jsou zaměstnanecké benefity. Pestrá
a zajímavá nabídka benefitů umožňuje podnikům
získat a následně si i udržet kvalifikované a kvalitní
pracovníky.
2 SYSTÉM VÝHOD PRO
ZAMĚSTNANCE
Peníze už nejsou jedinou možností, jak si udržet
kvalitní pracovníky.
Do popředí se stále ve větší míře dostávají tzv.
zaměstnanecké výhody, často v praxi označované
jako zaměstnanecké benefity či požitky.
2.1 Zaměstnanecké benefity
Pod pojmem zaměstnanecké benefity se skrývá
široká paleta rozmanitých požitků, služeb, zboží
a sociální péče, za které by zaměstnanec musel jinak
platit (Dvořáková, 2007)
Na rozdíl od mezd, platů a dalších možných
forem odměňování nebývají zaměstnanecké výhody
obvykle vázány na výkon pracovníka (Koubek,
2008). Na tyto odměny není ani právní nárok,
jelikož jsou fakultativní, tedy nepovinné.
Zaměstnaneckými výhodami můžeme označit
příspěvek na stravování, nadstandardní placené
volno, vzdělávání hrazené organizací, příspěvek
na dopravu, ale také hmotné vybavení a pracovní
pomůcky pracovníka sloužící i pro osobní potřebu,
tj. využívání služebního automobilu pro osobní
účely, získání mobilního telefonu a notebooku. Tím
však výčet benefitů nekončí. Podniky mohou také
poskytovat příspěvek na kulturu, dovolenou či tábor
pro děti. Všechny výše uvedené benefity mají
za úkol zjednodušit a zpříjemnit život či pracovní
poměr zaměstnanců.
Cílem zaměstnaneckých výhod je vytváření
příznivějšího postoje zaměstnanců k podniku, zlepšit
oddanost a výkonnost pracovníků. Benefity by měly
v pracovních vzbudit dojem, že jejich zaměstnavateli
na nich záleží.
2.2 Nejoblíbenější benefity
Podle již tradiční studie odměňování společnosti
PwC PayWell, jež se orientuje na poradenství
v oblasti řízení lidských zdrojů, je nejpopulárnějším
zaměstnaneckým benefitem v České republice pátý
týden dovolené. Nárok na pětitýdenní dovolenou
měli pracovníci 82 % dotázaných společností.
199
Tabulka 4: Žebříček nejoblíbenějších benefitů v r. 2011
Pořadí Zaměstnanecké benefity
1. Pětitýdenní dovolená
2. Stravenky
3. Občerstvení na pracovišti
4. Penzijní připojištění
Mezi další oblíbené benefitů patří stále velmi
oblíbené stravenky a občerstvení na pracovišti.
Na čtvrtém místě se umístilo penzijní připojištění,
které nabízí svým zaměstnancům 72 % respondentů
(Trendy v odměňování v České republice, 2011).
2.3 Nové trendy
Podniky jsou si vědomy, že zdraví a spokojení
pracovníci jsou v dnešní době neodmyslitelnou
součástí úspěšného podnikání.
Každému podniku přináší investice do zdraví
svých zaměstnanců významné zisku, jelikož zdraví
pracovníci podávají mnohem vyšší výkon. Podnik,
který se zaměřuje na zdraví svých zaměstnanců,
chápe zdraví jako prostředek ke zvyšování
výkonnosti jednotlivých zaměstnanců, a tím
i podniku jako celku (Chenoweth, 1998).
V poslední době si stále větší množství podniků
uvědomuje, že investovat do zdraví svých
zaměstnanců je výhodná investice. Jedním
z prostředků, jak investovat do zdraví zaměstnanců
jsou zdravotní benefity. Naléhavost a aktuálnost
zdravotních benefitů se ukázala především se
vznikem povinnosti podniků proplácet v prvních 21
dnech nemoci náhradu mzdy. Nemocenské
je poskytováno až od 22. kalendářního dne dočasné
pracovní neschopnosti Z tohoto důvodů se stává
investice do zdraví zaměstnancům z hlediska
nákladů vysoce efektivní (Zákon č. 187/2006 Sb.).
3 ZDRAVOTNÍ BENEFITY
Zdravotních benefitů, které může podnik v rámci
zlepšení zdravotní péče o své zaměstnance
nabídnout je široká paleta. Sick days, vakcinace
proti chřipce, příspěvek na vitaminy, lázeňské
a ozdravné pobyty, zajištění závodního lékaře,
příspěvek na cvičení či vybudování fitness centra
na pracovišti, to je jen malá ukázka toho, co může
podnik svým zaměstnancům nabídnout (Zdravotní
benefity – podpora zdraví zaměstnanců, 2011).
3.1 Sick days
Zvyšuje se počet společností, které poskytují
náhradu mzdy v případě krátkodobé nemoci. Jedná
se o tzv. „sick days“ – zdravotní dny volna.
Díky tomuto benefitu mohou zaměstnanci
v případě nevolnosti či krátkodobé nemoci zůstat
doma, aniž by si vybírali dovolenou nebo náhradu
mzdy při pracovní neschopnosti. Zaměstnanci
nemusí při čerpání sick days předkládat potvrzení
od lékaře.
Poskytováním benefitu se snaží společnosti
kompenzovat zaměstnancům výrazné snížení platu
v prvních dnech nemoci, jelikož v prvních třech
dnech pracovní neschopnosti nepřísluší
zaměstnancům žádná náhrada mzdy.
3.2 Vakcinace proti chřipce
Zájem společností o preventivní očkování svých
zaměstnanců proti chřipce stále roste.
Společnosti si uvědomují, že vynaložené
prostředky na vakcinace proti chřipkovému
virovému onemocnění se odrazí ve snížení
nemocnosti zaměstnanců.
3.3 Vitaminy a ovocné dny
V zájmu zlepšení imunity organismu poskytují
společnosti svým zaměstnancům vitaminy a léčivé
přípravky (nákupy ve smluvních lékárnách).
Na popularitě nabývají i tzv. “ovocné dny”, které
podniky pořádají pro své zaměstnance. V rámci
tohoto nestandardního benefitu dostávají
zaměstnanci v určité dny v týdnu zdarma ovoce.
3.4 Zdravé stravování a pitný režim
Příspěvek na stravování je jednou z nejběžnějších
forem zaměstnaneckých benefitů. Mnoho
zaměstnavatelů si bohužel stále ještě neuvědomuje,
jak je důležité nabídnout zaměstnancům kvalitní
a zdravou stravu v závodní jídelně.
Benefitem, který zaměstnanci jistě pozitivně
ocení, je zajištění pitného režimu. Na pracovištích
by měl být umožněn přístup k automatům na teplou
i studenou vodu po celý den zadarmo. Správný pitný
režim je důležitý pro všechny skupiny zaměstnanců
v podniku, a v případě zvýšené pracovní námahy
to platí dvojnásobně.
200
3.5 Poradenství pro zdravé stravování
Mezi méně tradiční zdravotní benefity patří úhrada
služeb dietologů, obezitologů či odborníků
na zdravou výživu.
3.6 Preventivní zdravotní péče
Ze zákona je dána povinnost zaměstnavatele zřídit
službu preventivní zdravotní péče pro zaměstnance.
Zdravotní péče by měla obsahovat vstupní, výstupní
a periodické prohlídky.
Zaměstnancům mohou zaměstnavatelé nabídnout
závodní preventivní zdravotní programy, které
si kladou za cíl přispět ke zlepšení zdravotního stavu
zaměstnanců.
Může se jednat nejen o programy na zvyšování
povědomí o prevenci civilizačních chorob,
nádorových onemocnění apod., ale také o programy
na podporu léčby závislosti na návykových látkách,
a to především tabáku a alkoholu.
Také mohou být zajištěny zdravotní služby
specialistů, a to např. gynekologa, očního lékaře či
dentisty.
3.7 Sportovní aktivity
U sportovních aktivit jsou rozšířené převážně
permanentky do posiloven, bazénu a sportovních
klubů. Permanenty lze velmi často použít i pro
rodinné příslušníky.
Aktivní životní styl zaměstnaců lze podpořit také
vybudováním fitness přímo na pracovišti.
Zaměstnancům se tím otevírá možnost provozovat
sportovní aktivity během poledních přestávek, před
nebo po skončení pracovní doby.
Mimo jiné podniky sponzorují různé sportovní
turnaje pro své zaměstnance, např. ve fotbale.
3.8 Lázeňské a ozdravné pobyty
Zaměstnavatelé mohou ovlivňovat zdraví
a psychickou kondici svých zaměstnanců
prostřednictvím relaxačních pobytů v lázních.
3.9 Rekreace
Zaměstnavatel může také formou peněžního
či nepeněžního plnění přispívat zaměstnancům
a jejich rodinným příslušníkům na rekreaci. Může
se jednat o zájezdy v tuzemsku i zahraničí.
4 PROGRAMY PODPORUJÍCÍ
ZDRAVÍ
České pojetí podpory zdraví na pracovišti je
zakotveno v základním dokumentu Evropské sítě
podpory zdraví na pracovišti (dále jen ENWHP),
tzv. Lucemburské deklaraci o podpoře zdraví na
pracovišti v Evropské unii, která byla podepsána
v roce 1997.
Podle Lucemburské deklarace základ pro oblast
podpory zdraví na pracovišti tvoří dva pilíře. Prvním
je Rámcová direktiva o podpoře bezpečnosti a
zdraví, která vytváří podmínky pro přeorientování
legislativy. Druhým pilířem je zvyšující se vnímání
pracoviště jako prostředí veřejného zdraví. V
deklaraci je uvedena skutečnost, že zdravá,
motivovaná a dobře kvalifikovaná pracovní síla je
základem pro budoucí sociální a hospodářský
blahobyt Evropské Unie. Na základě této skutečnosti
byla vytvořena ENWHP, jejímž cílem je
identifikovat a rozšiřovat příklady dobré praxe
podpory zdraví na pracovišti prostřednictvím
výměny zkušeností a znalostí.
Za Českou republiku s ENWHP úzce
spolupracuje Národní síť podpory zdraví na
pracovišti. Jejím cílem je přispívat k propagaci
dobré praxe v tomto oboru a k její aplikaci na
pracovištích v České republice (Národní síť podpory
zdraví na pracovišti, 2006).
Za pomoci Národní sítě pro podporu zdraví na
pracovišti v České republice byly mimo jiné
realizovány kampaně „Move Europe“ a soutěž o titul
„Podnik podporující zdraví“.
4.1 Podnik podporující zdraví
Od roku 2005 je každoročně Ministerstvem
zdravotnictví České republiky vyhlašována soutěž o
titul Podnik podporující zdraví.
Předmětem soutěže je hodnocení úrovně péče o
zdraví zaměstnanců v organizaci. V hodnocení je
zahrnuta nejen povinná součást této péče daná
legislativou České republiky, ale i součást
nadstavbová, což jsou opatření pro podporu zdraví
na pracovišti. Právě pro opatření pro podporu zdraví
na pracovišti neexistují žádné právní požadavky.
Podmínkou vstupu do soutěže je vyplnit
Dotazník pro sebehodnocení, vypracovat projekt a
umožnit hodnotícímu týmu provést audit ve
společnosti. Podniky jsou v soutěži hodnoceny na
základě auditu. Členy auditorské komise jsou
zástupci Státního zdravotního ústavu Praha, zástupci
Oddělení hygieny práce a zástupci Zdravotního
ústavu pro daný kraj. V podnicích je hodnocena
kvalita ochrany a podpory zdraví zaměstnanců podle
201
Kritérií kvality podpory zdraví na pracovišti a
Dotazníku pro sebehodnocení.
Kritéria kvality podpory zdraví na pracovišti jsou
rozděleny do 8 sekcí:
 organizace práce,
 plánování podpory zdraví na pracovišti,
 politika,
 společenská odpovědnost,
 implementace,
 výsledky podpory zdraví na pracovišti,
 ochrana zdraví,
 vliv závodu na životní prostředí.
Úkolem kritérií je zmapovat manažerskou
stránku programů podpory zdraví (Soutěž Podnik
podporující zdraví, 2012).
Úspěšným příkladem podniku v Libereckém
kraji, který byl oceněn za vysokou úroveň péče o
zdraví zaměstnanců a zaměření na preventivní
aktivity v oblasti podpory zdraví, je společnost
Denso Manufacturing Czech, spol. s r. o.
specializující se na výrobu klimatizačních jednotek
pro osobní automobily a jejich příslušenství (topná
tělesa, kondenzátory a chladiče). Ocenění bylo
společnosti vydáno na tři roky.
Společnost Denso se intenzivně věnuje
prohloubení péče o zdraví svých zaměstnanců. V
roce 2007 byla ve společnosti spuštěna kampaň pro
zlepšování zdraví zaměstnanců „Ve zdravém Denso
zdravý duch“, která se zaměřuje na rizikové faktory
životního stylu.
Aktivity podporující zdraví zaměstnanců ve
společnosti Denso
 ovlivňování skladby obědů v závodní jídelně
ve prospěch zdravého stravování,
 pitný režim na pracovišti (automaty na teplou i
studenou vodu po celý den zadarmo),
 podpora fyzické aktivity zaměstnanců,
 očkování proti chřipce,
 rehabilitační středisko v areálu závodu (léčba
rázovou vlnou),
 ordinace závodní lékařky v areálu závodu,
 schéma pro začlenění pracovníka po
dlouhodobé pracovní neschopnosti,
 organizování „Family day” pro zaměstnance a
rodinné příslušníky,
 mikulášské nadílky pro děti,
 spolupráce s pojišťovnami (měření
cholesterolu, tuku a BMI),
 dotovaná svozová doprava pro zaměstnance,
 penzijní připojištění,
 vyčlenění speciálního pracoviště pro těhotné
ženy,
 Komise pro životní prostředí a Bezpečnostní
komise.
Ve společnosti jsou pravidelně sledovány příčiny
pracovní neschopnosti a pracovních úrazů,
spokojenost zaměstnanců a fluktuace. Dále jsou
sledovány relevantní faktory, jako je účelnost
vynaložených prostředků, produktivita práce, apod.
(Výroční zprávy Denso).
4.2 „Move Europe“
V roce 2007 byla Evropskou síti pro podporu zdraví
na pracovišti vyhlášena celoevropská kampaň Move
Europe – Evropa v pohybu 2007-2009 za zlepšení
životosprávy jako součást podpory zdraví na
pracovišti. Kampaň se zaměřovala na vytvoření
zdravé společnosti na základě identifikace správných
postupů neboli dobré praxe.
Kampaň se orientovala na ovlivňování
nejvýznamnějších rizikových faktorů životního stylu
zaměstnanců, a to prevence kouření, zdravá výživa,
podpora tělesné aktivity a prevence proti stresu.
Podniky v rámci projektu vyplnily Dotazníky dobré
praxe, které byly následně posouzeny z hlediska
kvality systému preventivní péče o zdraví. Nejlepší
podniky byly17 zařazeny mezi modely dobré praxe a
dostaly výsadu používat logo Move Europe, což
znamená, že se řadí mezi evropské podniky s
kvalitní podporou zdraví na pracovišti (Move
Europe, 2008).
Výsadu používat logo Move Europe dostaly
následující společnosti: Česká rafinérská, a.s., IsolitBravo,
s.r.o., Tarmac CZ, a.s.
Na tuto kampaň nyní volně navazuje nová
kampaň pod heslem „Práce v souladu se životem –
Move Europe“, která si klade za cíl upozornit
zaměstnavatele i zaměstnance na možnosti programů
a strategií podporujících duševní zdraví na
pracovišti.
4 ZÁVĚR
Moderní personální manažeři si uvědomují,
že je nezbytné pečovat o zdraví svých zaměstnanců.
Jedním z prostředků, který používají pro podporu
zdraví svých pracovníků, jsou zaměstnanecké
benefity se zaměřením na podporu zdraví.
Vědí, že poskytované zdravotní benefity
a programy na podporu zdraví na pracovišti
ovlivňují pozitivně psychický i fyzický stav
zaměstnance. Což se pozitivně odráží ve snížení
nemocnosti pracovníků, a následně v poklesu
202
nákladů spojených s absencí zaměstnance (náhrada
mzdy, zajištění a zaškolení zástupu).
Peníze vynaložené na zdraví zaměstnanců, jsou
jedna z nejlepších investic.
LITERATURA
Dvořáková, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha:
C. H. Beck, 2007. 485s. ISBN 978-80-7179-893-4.
Koubek, J. Řízení lidských zdrojů. 4. vyd. Praha:
Management Press, 2007. 398s. ISBN 978-80-7261-
168-3.
Chenoweth, D. H. Worksite health promotion. USA:
Human Kinetics, 1998. 180s. ISBN 0-88011-542-4.
Zdravotní benefity – podpora zdraví zaměstnanců [online]
2011. [cit. 2012-03-01]. Dostupný z WWW: <
http://www.ipodnikatel.cz/>.
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
Trendy v odměňování v České republice, PayWell, 2011
Výroční zpráva DENSO 2007 až 2011 [online] 2012. [cit.
2012-04-01]. Dostupný z WWW:
< http://www.denso.cz/>.
Move Europe [online] 2008. [cit. 2012-04-02]. Dostupný
z WWW: < http://www.szu.cz/>.
Soutěž podnik podporující zdraví [online] 2012. [cit.
2012-04-02]. Dostupný z WWW:
< http://www.szu.cz/>.
Národní síť podpory zdraví na pracovišti [online] 2006.
[cit. 2012-04-01]. Dostupný z WWW:
< http://www.szu.cz/>.
Tento příspěvek vznikl na základě finanční podpory
ze strany Technické univerzity v Liberci v rámci
soutěže na podporu projektů specifického
vysokoškolského výzkumu.
203
TACIT AND EXPLICIT KNOWLEDGE IN CROSS-BORDER
MERGERS AND ACQUISITIONS
Alena Vícenová
Vysoká škola manažmentu, Panónska cesta 17, 851 04 Bratislava, Slovenská republika
avicenova@vsm.sk
Abstract: As her aim, the author sees drawing attention to tacit and explicit knowledge in the area of cross-border
mergers and acquisitions (M&As). In a bid to do so, the author refers to the source Tacit and Explicit
Knowledge by Harry Collins. Drawing on Michael Polanyi`s concept of tacit knowledge, Collins breaks the
notion down into three separate types – relational tacit knowledge, somatic tacit knowledge and collective
tacit knowledge. The author pinpoints the areas of M&As more or less directly associated with the critical
role of human/cultural integration. Pragmatically-wise, the article comes up with the idea that, in the final
run, even individuals skills and capabilities, so essential in after integration process, are collective
knowledge either in its explicit or tacit form. Such conclusion points directly to the importance of adequate
cultural-communication strategy in newly integrated complexes.
Keywords: Tacit knowledge; explicit knowledge; mergers and acquisitions (M&As)
1. TERMINOLOGY CAREERS
Harry Collins said: “Much of what humans know we
cannot say. And much of what we do we cannot
describe.”
Who has not experienced difficulty to articulate
in consecutive detail, say their ability to ride a
bicycle? There is something about this activity
which you cannot express in words. Such sort of
inexpressible knowledge was termed “tacit” by the
physical chemist and philosopher Michael Polanyi,
who coined the term “tacit knowledge.” His
treatment of the idea has been a sort of a springboard
for our research into the issue tacit and explicit
knowledge. Yet, a word of warning, perhaps:
Polanyi`s analysis proceeds from the post-war
paradigm when “a world was dominated by science
and the belief that the logic, observation, and
experiment were, without question, the pre-eminent
ways of obtaining sure knowledge.” (Collins, 2010)
Under such a paradigm, tacit knowledge was, for
Polanyi, above all, much more personal
understanding which largely distorts the idea that
tacit knowledge has “much more to do with the
collective embedding of knowledge.” (Collins.
2010) For purposes of this research, the idea of
collecting suggests a virtual knowledge management
approach in the context of M&As is not so much
about gifted individuals but much more about able
individuals with “good judgment.” The latter
through is “a matter of experience and experience
goes along with having tacit (collective)
knowledge.” (Collins, 2010) The ability to reach a
“good judgment” is often referred to as “intuition,” a
useful term for our considerations if understood as
“wisdom based on the experience.”
2. TACIT KNOWLEDGE: LEVELS
AND APPLICATIONS
Polanyi`s results have been taken further to provide
contemporary theory of knowledge, and its
application, with an increasingly detailed subtle
grasp of the composition of tacit knowledge. Harry
Collins, the author of the book Tacit & Explicit
Knowledge, develops a common language to bridge
the concept`s many domains by explaining the
nature of explicit knowledge and classifying tacit
knowledge. Collins breaks the concept of tacit
knowledge into three separate types:
204
- Relational tacit knowledge – things we
could describe in principle if we chose to
do so
- Somatic tacit knowledge – things our
bodies can do but we are not able to tell
how (e.g. balancing on a bike)
- Collective tacit knowledge – knowledge
that is the property of society, such
as language rules (Collins, 2010)
Collins, thus, examines tacit knowledge by
using an example of a bike rider where three kinds
of tacit knowledge are normally involved. Within
this activity, one can discern some somatic tacit
knowledge and some collective tacit knowledge, the
latter allowing us to navigate in the traffic because
we are aware of its regulation. In the past prior to his
categorization, mixing and mashing of these three
types of tacit knowledge used to be confusing. So, it
is good job to be aware of the fact that tacit
knowledge covers everything from language and
science through education, management and sports
to art and the way we tend to use technology.
This having been said, one is left with little
doubt that tacit knowledge deserves being
considered and analysed in more detail. What is,
then, tacit knowledge and explicit knowledge all
about? Collins maintains tacit knowledge is, as it
were, unsaid knowledge. In other words, tacit
knowledge defies explication, but once equipped
with it, you will speak more fluently, scientist tend
to better understand each other and can more
efficiently share their ideas; sports skills and other
physical abilities are more easily acquired. Under
such a grasp of the term Mona Lisa`s smile, if you
please, could only have been painted by someone
with a loads of tacit knowledge of human nature. As
it was said earlier in this text, tacit knowledge helps
develop a common language facilitating bridges
among different domains of human knowledge and
expertise. To make use of a sweeping metaphor, the
idea of creating a Google Earth – “type view of the
entire united domain that will make it possible to
“zoom in” on any area with ease and understand its
relationship with all other areas.” (Collins, 2010)
Yet, for tacit knowledge to meet the above
indicated ambitious functions, it should be further
and more finely analysed and classified. Also, the
concept requires more exemplification within a
range of disciplines such as sociology, philosophy,
management, psychology, economics and artificial
intelligence. So far, Michael Polanyi`s bicycle rider
has remained a notorious example. If we want to go
further, it is high time that we discerned another
level with three types of tacit knowledge – weak,
medium and strong types of tacit knowledge.
To begin with, weak (or relational tacit
knowledge) is predicated as “tacit for reasons that
are not philosophically profound but have to do with
the relations between people that arise out of the
nature of social life.” (Collins, 2010) “The reasons
range,” in Collins`s words, “from deliberate secrecy
to failure to appreciate someone else`s need to
know.” (Collins, 2010) A peculiarity of weak tacit
knowledge is that, theoretically, if one tries hard,
this type of knowledge can be made explicit, if not
necessarily immediately and all of its parts. It might
be reasonable to pose a question about the
impossibility to make all of the weak tacit
knowledge explicit. By way of answer, Collins
suggests that “it is not made explicit for reasons that
touch on no deep principles that have to do with
either the nature and location of knowledge or the
way humans are made.” (Collins, 2010) Rather, the
impossibility of explication of all weak tacit
knowledge heavily depends on the connotation of
particular human relations.
As for, medium (or somatic tacit knowledge),
Collins identifies within it somatic-limit tacit
knowledge and somatic-affordance tacit knowledge.
Somatic-limit tacit knowledge is knowledge that can
be “written out (at least in principle) but cannot be
used by humans because of the limits of their
bodies.” (Collins, 2010) Collins illustrates his claim
by reference to machines. Now, turning to somatic
affordance tacit knowledge, which for Collins, is
knowledge that “humans can execute only because
of the affordances of the substance of which they are
made.” (Collins, 2010) Again, Collins refers to the
machines that cannot have this kind of knowledge as
they are not made from the “right” material.
Finally, strong (or collective tacit knowledge) is
in Collins`s classification a type of knowledge that
“the individual can acquire only by being embedded
in society. Such knowledge is property of society
rather than individuals. We know of no way to
describe it or to make machines that can possess or
even mimic it.” (Collins, 2010) Strong tacit
knowledge takes us a form of social intelligence.
Therefore, in this text, we would like to dig more indepth
into this untapped area. To put it otherwise,
bicycling not only involves such somatic aspect as
keeping the balance on the road, but also traffic
safety on the road. The latter aspect requires the
knowledge of collective norms and rules.
205
3. COLLECTIVE TACIT
KNOWLEDGE IN THE
CONTEXT OF M&AS
The above theoretical insights might be successfully
applied to the issue of the incidence and use of
knowledge in the area of our interest i.e.,
knowledge management in the context of (M&As).
In the light of knowledge management, collective
tacit knowledge is commonly referred to as social
intelligence. More pragmatically, strong or
collective tacit knowledge prompts us which social
acting or behaviour is optimal in each individual
situation. It also teaches us which compromises can
be entered with least loss of certain values.
Let`s take copy-typing for illustration as
analysed by Collins. In copy-typing, he claims,
there is always a trade-off between accuracy and
speed. If done by machines, copy-typing will be
executed with no ambiguities. In the case of real-life
typist, one has to make a judgment about the number
of mistakes acceptable and time to be spent on
correcting them. In the machine type text, there
would be zero number of corrections of mistakes. In
the real life situation, however, the typist has to
make a decision on the number of errors accepted,
which is a “social estimation.” Copy-typing, thus,
not only involves somatic aspect as typing without
errors, but also a social aspect or how many
mistakes are acceptable.
Our involvement in societies is not
a mechanical process. Hence, our trade-offs and
corrections can only be prompted by adequate
understanding of principles governing social life.
Consequently, collective tacit knowledge is
something to be not only deliberately used but
permanently honed. Treated like that it is nothing
but only a must such as an intricate social economic
model as knowledge management in the context of
M&As.
4. TACIT AND EXPLICT
KNOWLEDGE AT THE
SERVICE OF CORPORIAL
INTEGRATION
Getting over to the immediate ambition of this
paper, which is making more sense of tacit and
explicit knowledge as applied to the practice of
M&As. Let`s bear with Collins and his relevance to
the pragmatics of corporatial integration and
fragmentation. For a start, it might be helpful to
supply further representative examples of occurrence
of explicit and tacit knowledge in M&As. In the
subchapter Economics and Management in the book
Tacit & Explicit Knowledge, the author Harry
Collins notices that in most literature on economics
and management the differences between explicit
and tacit knowledge are viewed as basically
unproblematic. That is, it is commonly received that
explicit knowledge is easily transmitted while tacit
knowledge is more difficult to codify, transfer or
imitate. As the result of such reasonably scientific
approach to human society, tacit knowledge is
frequently and arrogantly believed to be easily
transferable in design and specifications. It is even
easily transferrable across cultural boundaries. Alas,
some dire results of M&As confuted such
overconfident views.
The fact is that the number of cross-border
M&As has increased over the recent decades, which
makes a thorough understanding of possible pitfalls
imperative. It seems that underestimation of issues
related to tacit and explicit knowledge might have
played a big part in failing integration undertakings.
As it has already been stated, M&As have become
the key part of corporatial strategies over the recent
decades. Small wonder, as integration measures are
commonly viewed as reliable vehicles of delivering
synergistic effects. Expectations that might be fully
justified on the condition knowledge management
principles, including appropriate respect to the
nature of tacit and explicit knowledge. This,
however, is not always the case. Some M&As have
always had a relatively short-term speculative
aspect.
2000 01 02 03 04 05 06 07 08 09 2010
Figure 2: The value and number of cross-border
M&As (in billions USD) from January 1, 2000 till
September 9, 2010 Source: Šestáková, 2011
206
The figure makes it clear that the M&As intensity
had its ups and downs, reflecting changing GDP
course in the individual countries and regions as
well as overall liberalization and deregulation
tendencies. Of course, one cannot miss seeing the
interdependence between M&As intensity and
developments across financial markets. For instance,
a fall in M&As activities at the very beginning of
new millennium was clearly linked to the “dot-com
bubble.” Conversely, the following year saw an
increase in the number of M&As due to pre-crisis
and still rising trends in share markets as well as the
reasonably high rentability of firms and favourable
possibilities of financing investment. True, not each
and every M&As transaction effort proved
successful in terms of intended synergies. Reasons
for such failures might have been multiple and
various, neglect of the principles of tacit and explicit
knowledge being one of these.
With the crisis years getting closer, M&As,
above all international ones, perceptibly declined.
The slowndown affected both the number of
transactions and the value of concluded deals. The
responsibility for the dump at issue is typically
blamed on poorer access to the sources of funding of
M&As transactions as well as on a drop in process
of shares at the markets of the advanced economies.
It is quite noteworthy that a fall in share prices
caused a decrease in the value of M&As
transactions, which had experienced a more
significant decline that the number of transactions
had. Inevitably all these circumstances where
making the issue of new shares increasingly
difficult. Hence, M&As operations were prevented
from being financed by means of issue of shares.
The implications were detrimental to many a major
privatization projects.
There is another side, however, to such an
unfavourable development. Decline in prices of
shares are paradise for investors to acquire
weakened companies very cheaply. This
unfortunately inspires short-term oriented
speculations that are very remote from knowledge
management principles and utilization of tacit
knowledge. More pragmatically, such speculative
acquisition decisions tend to rely on inadequate
information important for estimating future
synergies and potential.
All the figures cited herein, I dare claim, clearly
point, in the context of this paper, to failures
involving ignorance or neglect, or else arrogant
disregard of deeply rooted truths about the social
dimension and collective relevance of cultural
requirements in transfer of tacit and explicit
knowledge in M&As. To put it plain, M&As in final
run are, cultural collective transactions in terms of
successful integration of all knowledge and expertise
amazed by both acquired firm and acquiring firm.
Then, which are the main motives of M&A?
Many researchers maintain that it is “the creation of
value through the realization of synergies between
the merging firms” as well as acquisitions.
(Junni,n.d.) In other words, the combination of
unique and valuable resources of two firms could
help create synergies that either company does not
possess on its own. It needs be underlined that the
growing theoretical interest in cross-border M&As
has been instigated not only by a high number of
successful ones, but also by minor and major
failures. According to Ashkenas and Francis, 50 to
80 per cent of M&As fail, that is to say, they do not
increase shareholder value or profitability. (Stahl,
2005) Finding a right partner is not enough. The real
problem lies in integrating employees or in merging
different organizational cultures. In other words,
deep understanding of transferred tacit and explicit
knowledge is an imperative. In the past, attempt to
explain success and failure of mergers and
acquisitions has traditionally focused on strategic
and financial goals, while the socio-cultural
implications were basically often ignored. (Stahl,
2005) From a managerial perspective, the central
question is one of M&As success and how value is
going to be created. However, socio-cultural
integration, which can be defined as “combination of
groups of people possessing established norms,
beliefs, and values, can lead to sharp interorganizational
conflicts as different organizational
cultures, managerial viewpoints, HR management
systems and other aspects of organizational life
come into contact.“ (Stahl, 2005) Therefore, it is
important to look at the post M&As integration
process, which means securing efficient transfer of
tacit and explicit knowledge and involves task of
human integration. An authoritative survey
demonstrates that poor human integration will often
spoil successful task integration. To sum up, for the
purpose of this paper for integration to be a success,
post integration process, rather than pre-integration
activities should gain priority and focus.
Let`s pinpoint the areas of M&As more or less
directly associated with the critical role of human
integration. It is capabilities that embody the
collective knowledge of an organizational unit,
consisting of explicit and tacit knowledge. Explicit
knowledge consists of technical and organizational
intelligence, understanding and techniques, which
are easily codifiable and accessible through verbal
207
communication and written documentation. Also,
explicit knowledge might be associated with
physical assets and organizational processes. Tacit
knowledge, in turn, includes the expertise and skills
that are based on accumulated experience. This
categorized knowledge resides in the memory of
individuals and it is embedded in not formalized but
routinized actions and interactions of people.
5. CENTRALITY OF
KNOWLEDGE TRANSFER
To complement and conclude the elaborate analysis
of tacit and explicit knowledge in its application to
M&As, it might be such practical interest to identify
three stages in post-integration creation of value.
They refer to preservation, transfer and application
of knowledge. So then, knowledge is preserved to
ensure that the specialized understanding and
techniques in the target are maintained and available
for utilization. Subsequently, this knowledge is
transferred from the target to the appropriate place in
organization. Finally, the knowledge is applied to
create, manufacture and sell preferable products or
innovative products. As for the task integration,
knowledge transfer mechanism is the combination of
physical assets and organizational processes, by
which explicit knowledge is captured. As for the
tacit knowledge, however, it is “extracted” through
human integration and blending of the people.
(Stahl, 2005)
Again, one does not need to stretch their
imagination to appreciate the immediate relevance
of theoretical considerations about the nature of tacit
and explicit knowledge to day-to-day M&As
practice. We would even suggest that under our
interpretation inattention to the insights contained in
the theory of tacit and explicit knowledge in the area
of M&As seems tantamount to the ideas of business
professionalism and business ethics.
What are we in for, then, in the area of M&As?
Some surveys including the one carried out by
Zephyr company predict enlivening of activities
associated with M&As deals, which could be
accounted for by better dynamics of financial
market, however, in short term by better rentability
of cooperation. So then, it is seems reasonable to
expect intensive M&As activities. In the light of our
analysis of the place of tacit and explicit knowledge
in the context of M&As, the question asks itself
might be, will be the prevailing motives on behalf of
management in effecting integration, speculative or
rather those inspired and enlightened by knowledge
management values as well as practical steps
following from it.
REFERENCES
Collins, H., 2010. Tacit and Explicit Knowledge.
University of Chicago Press. Chicago, 1st
edition.
Junni, P., (n.d.). Knowledge transfer in mergers and
acquisitions – the role of fear or exploitation and
contamination.
Stahl, G., Mendenhall, M.E., 2005. Mergers and
Acquisitions: Managing Culture and Human
Resources. Stanford University Press, Stanford,
California, 1st
edition.
Šestáková, M., 2011. Finančné aspekty fúzií a akvizícií –
najnovší vývoj [Finacial aspects of mergers and
acquisitions - recent development] [CD-ROM].
Bratislava : VŠM, 2011, p. 59-67.
208
VYUŽITÍ METODY NEJMENŠÍCH ČTVERCŮ V PODNIKU
Jan Žahour
Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Studentská 84, 523 10 Pardubice
Jzahour@seznam.cz
Abstrakt: Tento článek se zaměřuje na využití metody nejmenších čtverců v podniku. Každý manažer produktu by
měl znát reakci poptávaného množství na změnu ceny. Využití metody nejmenších čtverců je velmi
efektivní a důležité před samotnou zaváděcí fází výrobku na trh. Podnik vybere trhy, které se co nejvíce
podobají cílovému trhu a sleduje, jak prodané množství reaguje na různé ceny. Tato znalost poptávky
manažerovi umožní rychle a flexibilně reagovat na změny trhu tak, aby dosáhl stanovených cílů.
Keyword: Poptávka
1 ÚVOD
Na jedné straně stojí zákazník, který se snaží
maximalizovat svůj užitek. Na straně druhé je firma,
která se snaží maximalizovat zisk, či jiné proměnné.
K tomu, aby mohla počítat se ziskem
v nadcházejícím období, je třeba co nejpřesněji
odhadnout celkové prodeje jednotlivých výrobků
dané firmy.
Jak ale společnost může dopředu odhadnout
prodeje svých výrobků? Obecně existuje několik
přístupů, ze kterých firma může vycházet. Je také
důležité pochopit, jakým způsobem se dá odvozená
poptávková křivka jednotlivých výrobků použít při
rozhodování firmy. Cílem této práce je ukázat jeden
ze způsobů odhadu budoucích prodejů určitého
výrobku. Tato práce se zabývá regresní analýzou,
metodou nejmenších čtverců a jejím využitím
v podniku při odhadu poptávky výrobku a
následným zužitkováním těchto podkladů při
prosazování různých cílů podniku.
2 ZPŮSOBY ODHADU
POPTÁVKY PO VÝROBKU
V praxi existuje celá řada přístupů k odhadu
poptávky po výrobku. Co nejpřesnější odhad je
klíčem ke správné alokaci nákladů podniku. Při
nákladově orientované cenové tvorbě může
podnikové vedení vycházet ze tří základních
scénářů.
Prvním z nich je předpoklad nižšího objemu
produkce. Jedná se o konzervativní přístup, kdy
vedení podniku vychází z velmi opatrného odhadu.
Právě objem výroby rozhoduje o tom, jak vysoké
budou ceny výrobku. Pokud firma podhodnotí svůj
odhad poptávky jednotlivých výrobků, riskuje, že
výrobek nebude konkurenceschopný. Jeho náklady,
obzvlášť pak režie, budou rozpočítány na nízký
objem výroby a tím se výrobek stane drahým a pro
zákazníka neatraktivním. Vysoká cena výrobku
může odradit zákazníky od koupě a přivést je ke
konkurentovi, který zvýšením prodeje substitutu, či
velmi blízkého produktu s nižší cenou, zvýší svůj
tržní podíl. Konečným důsledkem tak může být
ztráta tržního podílu.
Dalším scénářem může být předpoklad stejného
objemu výroby jako v předešlém období. Zde vedení
vychází z toho, že se podmínky na trhu delší dobu
nemění. Je vhodné jej aplikovat v prostředí, které se
nevyznačuje cyklickými výkyvy a kde poptávka po
výrobku je stabilní a konkurence je neměnná. Tento
přístup ale nemůže být aplikován v případě nových
výrobků.
Třetí možností je využití normativních objemů,
které představují plánované množství jednotek,
zohledňující měnící se podmínky vnitřního i
vnějšího prostředí firmy. Tento objem je periodicky
přizpůsobený tak, aby reflektoval příznivý či
nepříznivý vývoj tržních podmínek a jeví se tak jako
nejlepší základ pro nákladové kalkulace (Hanna
1997).
U cenových přístupů, které se více orientují na
poptávku (klade se důraz na znalost struktury
poptávky a intenzitu poptávky po výrobku), než na
náklady, musí manažer znát, jakým způsobem
reaguje poptávané množství na změnu ceny. Dále
209
musí mít představu o tom, kolik výrobků prodá při
různých cenových úrovních. Pokud zná manažer
pravděpodobnou poptávku po výrobku, může určit
objem výroby, při kterém maximalizuje zisk, či
dosáhne jiných preferovaných cílů (např.
maximalizovat tržní podíl).
Prvním ze způsobů, jak lze odhadnout poptávku
po výrobku, je agregování odhadů prodejních
zástupců. Jedná se o jednu z nejpoužívanějších
metod odhadu poptávky. Právě prodejní zástupci
jsou nejblíže zákazníkovi. Znají reakce zákazníků,
měli by vědět, po čem touží. Rovněž znají nabídku a
ceny konkurence a tak mají všechny předpoklady
pro to, aby sledovali trendy ve své oblasti a zároveň
by měli poskytovat firmě zpětnou vazbu ohledně
jejích produktů a vývoje prodejů. V praxi ale
dochází u této metody k několika obtížím. Vzhledem
k tomu, že se jedná o subjektivní odhad poptávky, je
nutné, aby k němu zástupci přistupovali velmi
zodpovědně. Další úzkost tohoto odhadu je spojena
s motivací těchto zástupců. Vzhledem k tomu, že
jejich výkonnostní a prémiové systémy mohou být
úzce spjaty s dosahováním odhadnutých prodejů,
existuje zde značné riziko podhodnocení, nebo
nadhodnocení odhadů.
Dalším způsobem pro odhad poptávky je
shromáždit expertní odhady. Expertní skupinu tvoří
osoby, které mají patřičné znalosti v příslušném
oboru. Může se jednat např. o členy vrcholového
managementu, marketingové analytiky, či odborné
poradce. Tyto odhady nabývají tří základních forem.
Bodový odhad prodeje. Ten představuje
nejpravděpodobnější odhad prodeje výrobku při
určité ceně. Např. za 1000 Kč se s největší
pravděpodobností prodá 100 000 kusů.
Intervalový odhad prodeje. Zde se určí rozmezí,
které se při stanovené ceně s danou mírou
spolehlivosti prodá. Např. prodáme-li výrobek za
1000 Kč, s 90% spolehlivostí dosáhneme prodeje
80 000 – 120 000 kusů.
Odhad rozdělení pravděpodobností. U tohoto
přístupu se vytváří několik variant budoucích
prodejů. Jedná se o tzv. optimistickou,
nejpravděpodobnější a pesimistickou úroveň
prodeje. Např. pokud bude cena výrobku 1000 Kč,
s 20% pravděpodobností dosáhneme prodejů ve výši
80– 90 tisíc, s 50% pravděpodobností prodejů 90 -
100 tisíc a s 30% pravděpodobností 100 – 110 tisíc.
Další metodou, jak zjistit poptávku po výrobku,
je testování trhu. Tato metoda je zejména vhodná
před samotnou zaváděcí fází výrobku na trh. Jde o
prodej výrobku na různých trzích (několik malých
geografických oblastí) za různou cenu během
omezeného časového období. Při tomto testu je
velmi důležité zvolit správné prostředí testu. Mělo
by co nejvíce korespondovat s trhem, na který se
výrobek bude zavádět. Doba trvání testu je určena
obdobím, které uplyne mezi první koupí a
opakovaným nákupem, tedy období, během nějž
zákazník výrobek koupí, spotřebuje a obnoví
zásoby.
Zjišťování postojů zákazníků. Při těchto
odhadech jednoduše řečeno „chodíme za zákazníky“
a ptáme se jich na pravděpodobnost koupě výrobku
při různých cenách. Tento přístup má však několik
stinných stránek. Odpovědi tázaných nemusí
odpovídat realitě. Zákazník také může záměrně
uvádět nižší ceny.
Laboratorní experimenty. V jejich průběhu se
s cenou manipuluje v uměle vytvořeném prostředí.
Sleduje se především reakce zákazníka na různé
ceny. Vzhledem k tomu, že se klade důraz právě na
cenu, mohou zaostávat další faktory, které působí na
zákazníka během „normální“ nákupní situace.
Zároveň jelikož zúčastněné osoby ve skutečnosti
výrobek nekupují, nezachycuje tato metoda tzv.
předzásobení, tzn. nakoupení větší zásoby výrobku
za nižší cenu a jeho následné uskladnění. Na druhou
stranu je tato metoda velmi rychlá a relativně
nenákladná (Kotler, 2007).
Analýza minulých dat. Tato metoda je zmíněna
až na samotný závěr záměrně. Vychází
z předpokladu, že vztah mezi prodaným množstvím
zboží a cenou je stejný jako v minulosti. Vychází se
z časových řad prodejů jednotlivých výrobků.
Využívá se zde modelů jednoduché regrese,
ve kterém se předpokládá, že jedinou proměnnou,
která ovlivňuje objem prodaných kusů, je cena. Její
různé výši odpovídá jiná velikost prodaných objemů.
Cena je tedy nezávislou a množství závislou
proměnnou. Vícenásobná regrese zohledňuje i další
proměnné a umožňuje stanovit procentní změnu
velikosti poptávky vyvolanou jednoprocentní
změnou kteréhokoliv uvažovaného faktoru při
neměnnosti všech ostatních faktorů.
3 REGRESE – METODA
NEJMENŠÍCH ČTVERCŮ A
JEJÍ VYUŽITÍ V PODNIKU
Regrese se zabývá jednostrannými závislostmi.
Zkoumá obecné tendence ve změnách
vysvětlovaných (závisle proměnná y) proměnných
vzhledem ke změnám vysvětlujících proměnných
(nezávisle proměnná x) a zobrazuje průběh těchto
změn pomocí matematických funkcí. Konkrétním
regresním úkolem je nalézt vhodný funkční předpis
– regresní funkci, která by co nejlépe vyjadřovala
charakter závislosti (Hrach, 1998).
Zvláštní postavení mezi regresními modely mají
lineární regresní modely, což jsou modely
210
s lineárními regresními funkcemi, konkrétně Metoda
nejmenších čtverců. Linearitu funkce lze chápat jak
z hlediska proměnných, tak i z hlediska parametrů.
Za předpokladu, že mezi proměnnými x a y je
lineární vztah, platí, že:
y = b₀ + b₁x, (1)
přičemž
̅ ̅
̅
(2)
a
b₀ = ̅ - b₁̅ (3)
Parametr b₁ je směrnice přímky y, neboli regresní
koeficient. Udává, jaký přírůstek, nebo úbytek
střední hodnoty vysvětlované proměnné Y odpovídá
jednotkovému přírůstku hodnoty vysvětlující
proměnné X (Hrach, 1998).
Autor se snaží vystihnout chování bodů pomocí
lineární závislosti. Přímka y (1) neprochází všemi
body (jednotlivými kombinacemi ceny a množstvím
za cenu nakoupené), jelikož měření je vždy zatíženo
nějakou chybou. Je ale důležité, aby procházela
kolem těchto bodů co nejtěsněji. Za ideální křivku
lze považovat tu, která minimalizuje součet ploch
čtverců, které jsou nad, nebo pod touto přímkou
(Mařík, 2006).
Metodu nejmenších čtverců je možné uplatnit za
značně zjednodušených předpokladů:
 jediná proměnná, která u zákazníka
rozhoduje o koupi výrobku, je cena
 podnik disponuje historickými daty
 jedná se o odvětví, které nepodléhá
cyklickým výkyvům a z hlediska
konkurence je stabilní
Bude-li podnik zavádět na trh nový výrobek,
situace se rázem mění. Podnik nemá k dispozici
žádná historická data – výrobek se do té doby
neprodával. Využitelnost metody nejmenších
čtverců však v tomto případě rapidně roste. Podnik
si vytipuje několik trhů, které se co nejvíce podobají
cílovému trhu, a na nich bude prodávat výrobek za
různé ceny.
V tabulce č. 1 je v prvním řádku množství, které
se prodalo za cenu P, uvedenou v řádku druhém.
Třetí řádek poskytuje informaci o celkových tržbách
při jednotlivých cenách. Poslední řádek je druhou
mocninou ceny P.
V tomto konkrétním modelovém příkladě to
znamená, že na deseti trzích, které se svou
charakteristikou značně podobají cílovému trhu. se
testují prodeje luxusní čokolády. Výrobek byl
prodáván za ceny v rozmezí od 90 Kč za kus do 99
Kč za kus. Každé ceně však odpovídal jiný výstup.
Čím vyšší byla cena, tím nižší bylo poptávané
množství výrobku. Postupným dosazením (nebo lépe
využitím např. Excelu) do rovnic (2), (3) a (1) se
dostane regresní přímka:
y = 411 - 3,5 x (4)
a z toho tedy vyjádřená poptávková křivka, kde
poptávané množství je funkcí ceny:
Q = 411 - 3,5 P (5)
4 CENOVÁ ELASTICITA
Pro manažery je klíčové pochopit vztah mezi dvěma
základními proměnnými: cenou a množstvím.
Nacházíme se v nedokonalé konkurenci. Pokud se
podnik snaží zvýšit své tržby, existuje mnoho
způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout. Tento článek je
však zaměřen na reakci poptávaného množství
výrobku pouze na cenu. Mnoho manažerů stále žije
v domnění, že pokud sníží cenu svých výrobků,
zvýší se objem prodeje jejich výrobků a s ním i zisk.
Tato cenová strategie je především prosazována
kvůli zvýšení tržního podílu. Znamená to, že tržby
konkurentů „převezme“ společnost, která sníží cenu.
V některém případě má snížení ceny opravdu za
následek zvýšení prodaného množství, zvýšení
obratu a zvýšení zisku. Na druhou stranu ani vysoké
prodané množství není zárukou toho, že podnik bude
vykazovat kladný hospodářský výsledek. Snižování
cen také vede k cenovým válkám, kdy se podniky
předhánějí v tom, kdo sníží cenu víc a tím pádem na
trhu přežije. Jiné podniky tento tlak neustojí a
padnou.
Obecně bude záležet na vývoji celkového příjmu,
což je součin prodaného množství a ceny výrobku.
Ten je značně závislý na elasticitě poptávky, která se
určí buď jako elasticita v bodě, nebo elasticita mezi
dvěma body, tzv. oblouková elasticita. Na základě
Tab. č. 1: Objemy prodejů při různých cenách produktu A
Q y 100 89 87 85 84 81 80 70 69 58 průměr: 80
P x 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 průměr: 95
P*Q x*y 9000 8099 8004 7905 7896 7695 7680 6790 6762 5742 průměr: 7557
P² x² 8100 8281 8464 8649 8836 9025 9216 9409 9604 9801 průměr: 8939
Zdroj: vlastní šetření
211
funkce poptávky, která byla odvozena z regresní
analýzy, podnik může vypočítat elasticitu v bodě
podle následujícího vzorce:
EPD = (6)
Elasticita poptávky v bodě, kde je jednotková cena
92 Kč a prodaného množství 93 kusů, by dle vzorce
č. 4 byla -3,5. Znamená to, že pokud firma sníží
cenu o 1%, zvýší se poptávané množství v průměru
o 3,5%.
Je-li elasticita poptávky (koeficient EPD ) menší
než -1, poptávka je elastická, tudíž procentní růst
prodaného množství je větší než procentní pokles
ceny a celkový příjem roste. Opačná situace je
v případě, kdy poptávka je neelastická (EPD >-1).
V případě, kdy je poptávka jednotkově elastická
(EPD = -1), je procentní růst prodaného množství
stejný jako procentní pokles ceny, tedy celkový
příjem se nezmění. V našem příkladě bychom
rovnici celkového příjmu dostali tak, že bychom si
vyjádřili cenu P a vynásobili ji množstvím Q.
Rovnice celkového příjmu (TR) by byla následující:
TR = 117,4 Q -0,3Q2
(7)
Celkový příjem firmy je závislý na mezním příjmu
(MR). Ten je definován jako změna celkového
příjmu v důsledku změny výstupu o jednotku
(Soukupová, 2000).
(8)
A to můžeme dále rozepsat jako:
MR = P+Q * (9)
Přičemž výraz
vyjadřuje směrnici křivky poptávky po produkci
firmy. Úpravou tohoto vzorce je znázorněna
závislost mezního příjmu na elasticitě poptávky.
MR = P*(1+ ) (11)
Z tohoto vzorce je zřejmé, že mezní příjem je
kladný, pokud je poptávka elastická, záporný, pokud
je neelastická a roven nule v případě, že je poptávka
jednotkově elastická. Zároveň je možné konstatovat,
že tržby firmy rostou až do té doby, když mezní
příjem je roven 0. V tuto chvíli jsou tržby maximální
a firma maximalizuje obrat.
5 ZÁVĚR
Každý produktový manažer by měl vědět, jakým
způsobem reaguje prodané množství daného
výrobku na cenu. Nezbytným předpokladem je, že
manažer disponuje historickými daty, která může
využít pro potřeby regresní analýzy. Vzhledem k
tomu, že tento přístup vychází ze značných
zjednodušení, např., že se příliš nemění konkurenční
prostředí, že zákazník reaguje pouze na jedinou
proměnnou - cenu, a z předpokladu, že podnik nemá
příliš široký sortiment, jedná se z větší části o
teoretickou rovinu, kde se tento přístup dá uplatnit.
Pokud se bude jednat o nový produkt, který se
firma chystá na trh zavést, využití metody
nejmenších čtverců rapidně roste. Výrobek je
vhodné otestovat na několika trzích, které se co
nejvíce podobají cílovému trhu. Následně pak
pomocí regresní analýzy dostane manažer
poptávkovou křivku, díky níž zjistí, jakým
způsobem reaguje poptávané množství na změny
ceny výrobku, a může určit, jaký je optimální výstup
výrobku pro maximalizaci jednotlivých
proměnných.
LITERATURA
HANNA, N., DODGE, R. 1997: Pricing – Zásady a
postupy tvorby cen. Management press Praha
HOLMAN, R.: 2007: Mikroekonomie středně pokročilý
kurz. C.H.Beck, Praha
HRACH, K., KAHOUNOVÁ J., KAŇOKOVÁ J. 1998:
Základy statistiky a počtu pravděpodobnosti 3. díl. Fakulta
sociálně ekonomická UJEP Ústí n. L.
KOTLER, P.: 2007 Marketing management. 12. vydání.
Praha : Grada, 788 s.
MAŘÍK, R. : 2006, Metoda nejmenších čtverců, dostupné
z: http://user.mendelu.cz/marik/prez/mnc-cz.pdf
SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ, B., MACÁKOVÁ, L.,
SOUKUP, J. 2000:Mikroekonomie. Management Press,
Praha 548 s.
213
EKONOMIE & EKONOMIKA
/
ECONOMY & ECONOMICS
214
POUŽITIE METÓDY KONEČNÝCH DIFERENCIÍ
NA STANOVENIE CENY FUTURES OPCIÍ
Ďurica Marek a Švábová Lucia
Katedra kvantitatívnych metód a hodpodárskej informatiky, Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov,
Žilinská univerzita v Žiline
{marek.durica, lucia.svabova}@fpedas.uniza.sk
Abstrakt: Článok sa venuje stanoveniu ceny vybraných opcií pomocou zvolenej numerickej metódy – metódy
konečných diferencií. Jej základom je Black–Scholesova parciálna diferenciálna rovnica. V článku
uvádzame spôsob použitia tejto metódy najskôr pre základnú európsku call opciu, ktorej podkladovým
derivátom je bezdividendová akcia, ďalej ukazujeme spôsob modifikácie výpočtov pre prípad futures call
opcie. Tiež uvádzame príklady aplikácie metódy na konkrétne opcie so zvolenými parametrami. Získané
výsledky sú vždy porovnávané s cenou stanovenou priamo z Black–Scholesovho vzorca pre európske call
opcie a pre futures opcie.
Kľúčové slová: Európska call opcia; Futures opcia; Black – Scholesov model; Metóda konečných diferencií; Oceňovanie
opcií.
1 ÚVOD
Finančné deriváty sú nástroje využívané na všetkých
finančných trhoch (peňažnom, devízovom,
kapitálovom, aj na trhu komodít). Ich hlavnou
úlohou je ochrana zúčastnených strán voči rizikám,
vyplývajúcim z budúcich vývojov cien produktov,
tovarov, úrokových sadzieb, výmenných kurzov
a pod., ale často sa obchodovanie s derivátmi
využíva hlavne za účelom špekulácií. Stanovenie
správnej ceny finančných derivátov je preto veľmi
pozorne monitorované, pretože v prípade, že by
došlo k možnosti bezrizikového zisku – arbitráže
uzavretím viacerých termínových obchodov,
obchodníci by ju bez váhania využili. (Vlachynský,
2002)
Existuje niekoľko postupov oceňovania
finančných derivátov a väčšina z nich si za základ
berie Black–Scholesovu parciálnu diferenciálnu
rovnicu. Fischer Black a Myron Scholes vytvorili
model oceňovania európskych opcií v roku 1973.
(Merton, 1973)
Tento model sa stal prelomovým v oblasti
oceňovania opcií na akcie a Myron Scholes a Robert
Merton (F. Black zomrel v r. 1995) zaň dostali
v roku 1997 Nobelovu cenu za ekonómiu.
2 ZÁKLADNÉ POJMY
Finančný derivát je finančný nástroj, ktorého
hodnota závisí na hodnote iného, podkladového
finančného aktíva (napr. na hodnote akcie,
burzového indexu, výmenného kurzu).
Opcia je finančný derivát, ktorý dáva jej
vlastníkovi právo kúpiť (predať) dané podkladové
aktívum (napr. akciu) v danom čase T v budúcnosti
za vopred dohodnutú cenu X. Vyrovnanie opcie nie
je povinné, opcia môže vypršať bez uplatnenia. Call
opcia je kúpna opcia, zaisťuje vlastníkovi právo na
kúpu podkladového aktíva (akcie). Put opcia je
predajná opcia, dáva vlastníkovi právo predať
aktívum. (Chovancová a kol., 2002)
Vnútorná hodnota opcie v čase t je pri call opcii
daná
 0,max XSc t  , (1)
pri put opcii je daná
 0,max XSc t  , (2)
kde St je spotová cena podkladového aktíva v čase t.
Vnútorná hodnota opcie závisí od toho, či uplatnenie
215
opcie v danom časovom okamihu by prinieslo
majiteľovi opcie zisk (vo výške St – X pri call opcii
alebo X – St pri put opcii), a teda držiteľ opcie ju
uplatní, alebo by mu uplatnenie neprinieslo zisk,
nakoľko by mohol v tomto okamihu kúpiť dané
aktívum na trhu lacnejšie ako má dohodnuté v call
opcii (alebo predať drahšie pri put opcii). Vtedy
opciu držiteľ neuplatní a jeho zisk z nej je teda
nulový. (Hull, 1997)
Futures opcia je opcia, ktorej podkladovým
aktívom je futures kontrakt. Call futures opcia
predstavuje pre vlastníka právo na kúpu futures
kontraktu za danú cenu X v čase T v budúcnosti. Put
futures opcia je právo na predaj futures kontraktu za
dohodnutú realizačnú cenu X v čase T. Payoff
(výplatná) funkcia call futures opcie je daná
 0,max XFf T  , (3)
pre put futures
 0,max TFXf  , (4)
kde Ft je cena podkladového futures kontraktu
v čase t.
2.1 Black–Scholesov model oceňovania
opcií
Black–Scholesov model môže byť použitý na
ocenenie európskych opcií na akcie, na ktoré nie sú
vyplácané dividendy. Tiež môže byť použitý na
ocenenie amerických call opcií na akciu
neprinášajúcu dividendu, keďže teoreticky nikdy
nebude možné optimálne zrealizovať opciu pred
dňom exspirácie. (Demjan, 2007)
Podľa Blacka a Scholesa stanovenie výšky ceny
opcie vychádza z niekoľkých predpokladov:
1. Cenu akcie môžeme popísať geometrickým
Brownovým pohybom s konštantnými
parametrami μ očakávaná miera návratnosti
akcie) a σ (miera neistoty, rizika, pri určovaní
výnosnosti akcie, volatilita ceny akcie).
2. Je možný predaj nakrátko s plným využitím
výnosu (nie je potrebné žiadne krytie). Predaj
akcie nakrátko znamená, že si „požičiame“
akciu od niekoho, kto ju vlastní a predáme ju.
Neskôr túto akciu kúpime a „vrátime“
majiteľovi. Pri takomto obchodovaní sa v praxi
vyžaduje peňažné krytie ako záruka za pôžičku.
3. Transakčné náklady a dane sú nulové. Všetky
cenné papiere sú ľubovoľne deliteľné.
4. Akcia neposkytuje počas životnosti derivátu
žiadne dividendy.
5. Neexistuje príležitosť pre arbitráž.
6. Obchodovanie s cennými papiermi je spojité.
7. Bezriziková úroková miera r je konštantná a
rovnaká pre všetky doby viazanosti. (Merton,
1973)
Za uvedených predpokladov platí Black–
Scholesova parciálna diferenciálna rovnica
2
2
22
2
1
S
f
S
S
f
Sr
t
f
fr








  , (5)
Táto rovnica má nekonečne veľa riešení, ktoré
závisia od zvolených počiatočných podmienok.
Riešením Black–Scholesovej rovnice pre cenu
európskej call opcie je vzorec
   
 21 dNXedNSc tTr 
 . (6)
Pritom N(d1) a N(d2) sú hodnoty rozdelenia
pravdepodobnosti normovanej normálnej náhodnej
premennej v bodoch d1 a d2, ktoré sú dané
 
tT
tTr
X
S
d
















2
ln
2
2,1 .
(7)
(Hull, 1997)
2.2 Blackov model pre futures opcie
V prípade futures opcie má Black–Scholesova
diferenciálna rovnica tvar
2
2
22
2
1
F
f
F
t
f
fr





  (8)
(Hull, 1997).
Riešením tejto rovnice je tzv. Blackov model
(1976). Tento model spočíva v tom, že v riešení
Black–Scholesovho modelu nahradíme cenu akcie S
cenou futures kontraktu F
   tTrtTr
eSFeFS 
 00 tj., . (9)
Potom cena call futures je daná
 
   
 21 dNXedNeFf tTrtTr 
 , (10)
216
pričom N(d1) a N(d2) sú hodnoty rozdelenia
pravdepodobnosti normovanej normálnej náhodnej
premennej v bodoch d1 a d2, daných
 
tT
tT
X
F
d










2
ln
2
2,1 .
(11)
3 METÓDA KONEČNÝCH
DIFERENCIÍ
Black–Scholesova rovnica je parciálna
diferenciálna rovnica platná vo všetkých oblastiach
riešenej problematiky. Jej riešenie sa však podstatne
zjednoduší, ak oblasť riešenia zúžime len na
konečný počet strategicky zvolených bodov úlohy,
čo je podstatou metódy konečných diferencií. Tieto
body zvolíme tak, že zadefinujeme v súradnicovej
sústave čiary rovnobežné s osami súradnicovej
sústavy. Tie sa budú pretínať v uzloch siete,
v ktorých budeme hľadať riešenie rovnice. Výsledná
hodnota v jednotlivých bodoch je ovplyvnená
hodnotami v najbližších susedných uzloch v smere
osi x aj y. Základom algoritmu výpočtu pomocou
metódy konečných diferencií je nahradenie
parciálnych derivácií v Black–Scholesovej
diferenciálnej rovnici danými diferenciami.
(Ševčovič a kol., 2009)
Ide teda o numerickú metódu pre riešenie
parciálnej diferenciálnej rovnice, a teda na rozdiel
od analytickej metódy riešenia získame len
aproximácie presných hodnôt riešení.
Situáciu znázorňuje nasledujúci obrázok.
(Lucová, 2002)
Obrázok 1: Sieť deliacich bodov pre metódu konečných
diferencií
V krajných bodoch siete sú hodnoty európskej
call opcie známe; v čase t = T bude hodnota call
opcie daná
 0,max XSc j  , (12)
kde njSjSj ,...,1,0,  je cena pokladovej akcie
v sieťových bodoch. Pre akciu s nulovou cenou má
call opcia hodnotu 0, hodnoty v ostatných bodoch
závisia od hodnôt v susedných bodoch siete.
Pomocou daných aproximácií parciálnych
derivácií v Black–Scholesovej rovnici (5)
transformujeme túto diferenciálnu rovnicu na
sústavu diferenčných rovníc, ktoré sa potom dajú
vyriešiť iteračnou metódou. Ako riešenie dostaneme
hodnoty ceny derivátu v čase 0.
Rozlišujeme dva základné spôsoby výpočtu
pomocou metódy konečných diferencií, v závislosti
od použitých aproximácií a to implicitnú a explicitnú
metódu.
Implicitná metóda konečných diferencií používa
aproximácie, ktoré po dosadení do Black–
Scholesovej diferenciálnej rovnice (5) a úprave
dávajú sústavu rovníc pre hodnoty derivátu
v neznámych bodoch siete. Pritom využívame
hodnotu tých najbližších bodov siete, v ktorých je
cena derivátu známa. Riešením sústavy sú ceny
derivátu v požadovaných bodoch siete, opakovaním
tohto postupu dostávame ceny v čase 0.
Explicitná metóda konečných diferencií používa
pre zjednodušenie výpočtu nasledujúce aproximácie
parciálnych derivácií
t
ff
t
f ijji
ji 








  ,1
,
, (13)
S
ff
S
f jiji
ji 








 
2
1,11,1
,
, (14)
 2
,11,11,1
,
2
2
2
S
fff
S
f jijiji
ji









 
. (15)
Po dosadení týchto vzťahov do Black–Scholesovej
diferenciálnej rovnice (5) a úprave, sa dá z každej
rovnice priamo vypočítať cena derivátu v danom
bode. (Hull, 1997)
   
   
 
   22
,11,11,1
22
22
1,11,1,1
2
,
22
2
22
2
SStr
ffftS
SStr
ffSrStfS
f
jijijij
jijijji
ji










(16)
Táto rovnica platí pre klasickú európsku call opciu
s podkladovou akciou, ktorá neprináša počas doby
životnosti opcie žiadny výnos. Vo výpočtoch
S
fi,j+1
fi+1,j
∆t
∆S
fi,j-1
fi,j
t
217
uvedených v časti 3.2 budeme používať explicitnú
metódu, čiže cenu call opcie so zvolenými
parametrami v každom vnútornom bode siete
vypočítame podľa predchádzajúceho vzorca.
3.1 Metóda konečných diferencií pre
futures opcie
Vychádzajúc z Blackovho modelu riešenia Black–
Scholesovej rovnice pre futures opcie (8), pri
explicitnej metóde konečných diferencií použijeme
aproximácie parciálnych derivácií. Pre každý
vnútorný bod siete platí: (Hull, 1997)
t
ff
t
f ijji
ji 








  ,1
,
, (17)
 2
,11,11,1
,
2
2
2
F
fff
F
f jijiji
ji











 
. (18)
Z toho po dosadení do (8) a úprave dostávame vzťah
pre výpočet ceny Futures call opcie
 
   
 
   22
,1
2
22
,11,11,1
22
,
22
2
FFtr
fF
FFtr
ffftF
f
ji
jijijij
ji








. (19)
3.2 Ocenenie európskej call opcie
pomocou metódy konečných
diferencií
Pre príklad použitia popisovanej metódy použijeme
nasledujúce hodnoty: X = $50, r = 0,1, 10,0 .
Dĺžku celého časového intervalu zvolíme 1T rok a
maximálnu cenu akcie zvolíme 200max S . Interval
ceny akcie max,0 S rozdelíme na štyri podintervaly
dĺžky 50S . Chceme stanoviť súčasnú cenu call
opcie na akciu s cenou 100$S , ktorá je
v nasledujúcom obrázku označená ako B0.
Na Obrázku 2 sú uvedené ceny derivátu
v bodoch A, B, C v čase 5,0t roka a výsledná
cena derivátu v čase 0 pre bod B0. Tieto hodnoty
boli vypočítané explicitnou metódou (vzorec (16))
s delením časového intervalu na dve časti.
Pomocou implicitnej metódy by sme dostali
hodnoty A = 102,3843; B = 52,4198; C = 1,3664 a
B0 = 54,7573.
Obrázok 2: Sieť delenia pre európsku call opciu na
bezdividendovú akciu
Tabuľka 1 ukazuje výsledné ceny danej call
opcie vypočítané implicitnou aj explicitnou metódou
konečných diferencií s rôznym počtom
podintervalov časového intervalu T,0 .
Hodnoty, uvádzané v Tabuľke 1, boli vypočítané
pomocou programov vytvorených autormi
v programovacom jazyku C, ktoré umožňujú
stanoviť cenu európskej call opcie na
bezdividendovú akciu s rôznymi hodnotami
vstupných parametrov X, r,  , T, Smax a s rôznym
delením časového intervalu T,0 . Interval ceny
akcie bol delený vždy na štyri podintervaly, ako je
ukázané na Obrázku 2.
Tabuľka 1: Ceny call opcie na bezdividendovú akciu
vypočítané metódou konečných diferencií
Počet
podintervalov
Explicitná
metóda
Implicitná
metóda
2 54,6893 54,7573
4 54,6553 54,5500
8 54,6560 54,6022
16 54,6559 54,6288
32 54,6557 54,6421
64 54,6557 54,6489
128 54,6556 54,6522
256 54,6556 54,6539
512 54,6556 54,6547
1024 54,6556 54,6552
Porovnáme ceny vypočítané metódou konečných
diferencií s cenou stanovenou priamo z Black –
Scholesovho vzorca (6):
Skutočná cena opcie stanovená pomocou tohto
vzorca je 54,75813.
Cena vypočítaná použitím explicitnej metódy
konečných diferencií je 54,6555893.
S = 200
S = 150
S = 100
S = 50
S = 0
t = 0 t = 0,5 t = 1
t
B0=54,6893
A=102,3809
B=52,3809
C=1,3905
c = 150
c = 100
c = 50
c = 0
S
c = 0
218
Použitím implicitnej metódy konečných
diferencií dostaneme cenu 54,6551826.
Použitím metódy konečných diferencií na
európsku call opciu s realizačnou cenou $50, s
podkladovou akciou v hodnote $100, úrokovou
mierou 10%, volatilitou 10% a s dobou splatnosti
1 rok sme numericky stanovili cenu tejto opcie na
$54,655. Pritom skutočná cena tejto call opcie je
$54,758.
Sieť deliacich bodov môžeme samozrejme
rozšíriť tak, že budeme aj interval ceny akcie deliť
na viacero podintervalov. Použitím hustejšej siete
deliacich bodov sa cena stanovená numericky
spresňuje a jej hodnota je blízka skutočnej cene
stanovenej analytickým vzorcom.
3.3 Ocenenie futures call opcie
pomocou metódy konečných
diferencií
Majme futures call opciu s realizačnou cenou
X = $50, úroková miera nech je daná r = 0,10,
volatilita 10,0 , doba životnosti futures opcie je
1T rok, maximálna cena, ktorú môže dosiahnuť
cena podkladovej akcie futures kontraktu nech je
200max S . Interval ceny akcie delíme na štyri
podintervaly dĺžky 50$S . Futures kontrakt na
túto akciu teda dosahuje ceny dané vzťahom
rT
eSF  .
To znamená, že maximálna cena futures bude
035,221maxmax  rT
eSF . Tiež interval ceny
futures bude mať dĺžku 259,55 rT
eSF . Na
základe týchto hodnôt vypočítame ceny futures call
opcie na konci časového intervalu pomocou payoff
funkcie futures call opcie  0,max XFf T  (3).
Zaujíma nás hodnota futures call opcie v bode B0.
Obrázok 3: Sieť delenia pre futures call opciu
Vypočítané hodnoty v Obrázku 3 sme dostali
z explicitnej metódy s delením časového intervalu na
dva podintervaly. V bode B0 dostávame hodnotu
futures call opcie 54,8919.
Priamo z analytického vzorca pre cenu futures
opcie (10) by sme dostali skutočnú cenu futures
opcie f = 54,758. Rozdiel v cenách vypočítaných
priamo zo vzorca a z explicitnej metódy je
spôsobený malým počtom deliacich bodov v sieti.
V Tabuľke 2 uvádzame ceny tejto futures opcie
vypočítané pomocou explicitnej metódy konečných
diferencií (vzorec (19)). Tieto hodnoty boli
vypočítané pomocou programu vytvoreného autormi
v programovacom jazyku C, ktoré umožňujú
stanoviť cenu futures call opcie s rôznymi
hodnotami vstupných parametrov X, r, σ, T, Smax
a s rôznym delením časového intervalu T,0 .
Tabuľka 2: Ceny futures call vypočítané explicitnou
metódou konečných diferencií
Počet
podintervalov
času
4 podintervaly
ceny akcie
100
podintervalov
ceny akcie
2 54,8919 54,8908
4 54,8244 54,8255
8 54,7882 54,7921
16 54,7695 54,7751
32 54,7600 54,7667
64 54,7551 54,7624
128 54,7527 54,7603
256 54,7515 54,7592
512 54,7510 54,7587
Hodnoty opcie sú uvádzané v závislosti od počtu
podintervalov časového intervalu, pričom v prvom
stĺpci sú hodnoty s delením intervalu ceny akcie na
štyri časti, v druhom riadku s podrobnejším delením
intervalu ceny akcie na 100 častí. Je vidieť, že pri
jemnejšom delení intervalu ceny akcie hodnoty
stanovené z explicitnej metódy konečných diferencií
konvergujú ku skutočnej cene, vypočítanej
z Blackovho vzorca (10) pre cenu call futures opcie.
Použitím explicitnej metódy konečných
diferencií na futures call opciu s realizačnou cenou
$50, s podkladovým futures kontraktom v hodnote
$110,517, úrokovou mierou 10%, volatilitou 10% a
s dobou splatnosti 1 rok sme stanovili cenu tejto
opcie na $54,759. Pritom skutočná cena tejto opcie
je $54,758.
F = 221,035
F = 165,779
F = 110,517
F = 55,259
F = 0
t = 0 t = 0,5 t = 1
t
B0=54,8919
A=110,2625
B=57,6353
C=5,1272
f = 151,034
f = 115,776
f = 60,517
f = 0
F
f = 5,259
219
4 ZÁVER
V tomto príspevku sme popísali jednu zo základných
numerických metód pre oceňovanie opcií
európskeho typu – metódu konečných diferencií.
Naprogramovaním uvedenej metódy sme ukázali, že
s delením intervalu ceny akcií na štyri podintervaly
dostaneme pomerne presné riešenie. Z výsledkov sa
ukázalo, že s rastúcim počtom deliacich bodov
intervalu cena oceňovanej opcie konverguje ku
skutočnej cene opcie, vypočítanej použitím Black–
Scholesovho modelu, a tento záver je platný pre
implicitnú aj pre explicitnú metódu konečných
diferencií. Tiež sme ukázali spôsob použitia metódy
konečných diferencií pre prípad futures opcií.
Naprogramovaním uvedenej metódy a porovnaním
získaných výsledkov s cenou futures opcie,
stanovenou Blackovým modelom pre futures opcie,
sme rovnako zistili, že z metódy konečných
diferencií dostávame dostatočne presné výsledky.
Všetky spomínané výpočty v príkladoch oceňovania
futures opcií sme robili pomocou explicitnej metódy,
pričom sme používali delenie intervalu ceny akcie
na štyri časti a časového intervalu na dve časti, ďalej
sme použitím hustejšej siete deliacich bodov riešenie
spresnili.
REFERENCES
Demjan, V., 2007. Black-Scholesov model oceňovania
opcií. In Finančné trhy. Derivat s.r.o., Bratislava.
Hull, J.C., 1997. Options, Futures, and Other Derivatives,
Prentice Hall. New York, 3rd
edition.
Chovancová, B., Jankovská, A., Šturc, B., Kotlebová,
2002. Finančný trh: nástroje, transakcie, inštitúcie,
Eurounion. Bratislava, 2. vydanie.
Lucová, M., 2002. Numerické metódy oceňovania
derivátov úrokovej miery, diplomová práca.
Univerzita Komenského, Bratislava.
Merton, R.C., 1973. Theory of Rational Option Pricing.
In The Bell Journal of Economics and Management
Science, Vol. 4, No. 1. Springer.
Ševčovič, D., Stehlíková, B., Mikula, K., 2009. Analytické
a numerické metódy oceňovania finančných derivátov,
Nakladateľstvo STU. Bratislava, 1. vydanie.
Vlachynský, K, Markovič, P., 2002. Finančné
inžinierstvo, IURA EDITION. Bratislava, 2. vydanie.
220
OVĚŘENÍ PLATNOSTI DLOUHODOBÉHO VZTAHU MEZI
PENĚZI A CENOVOU HLADINOU V ČESKU
Josef Hodek
Katedra ekonomie, VŠB – technická univerzita Ostrava, Sokolská 33, Ostrava, Česká republika
josef.hodek.ekf@vsb.cz
Abstrakt: Předložený příspěvek se zabývá ověřením platnosti dlouhodobého vztahu mezi penězi a cenovou hladinou
v Česku. Ověření platnosti vztahu je provedeno prostřednictvím kointegrační analýzy. Vztah mezi penězi a
cenovou hladinou je zkoumán alternativními měnovými agregáty s využitím oběživa, M1, M2 a M3.
Cenovou hladinu zastupuje implicitní cenový deflátor hrubého domácího produktu. Kointegrační vztah je
zkoumán prostřednictvím čtvrtletních dat a to od prvního čtvrtletí roku 2002 až po druhé čtvrtletí roku 2011.
Součástí kointegrační analýzy je také odhad modelů korekce chyb pro dané měnové agregáty.
Klíčová slova: Cenová hladina; Česko; kointegrace; peníze; VECM
1. ÚVOD
Vztah mezi množstvím peněz v ekonomice a
cenovou hladinou je v ekonomické teorii znám již
po mnoho staletí. Tento vztah je dlouhodobě
předmětem zájmu nejen ekonomů, ale také tvůrců
hospodářské politiky. Jejich zájem je patrně dán
nutností porozumět tomu, jak dochází k působení
reálných a peněžních veličin mezi sebou.
Ekonomická teorie v kontextu daných
ekonomických směrů navrhuje mechanizmy,
prostřednictvím kterých se peníze a cenová hladina
ovlivňují. Avšak modelování těchto mechanizmů se
stalo předmětem řady kontroverzních debat.
Přestože vztah mezi penězi a cenovou hladinou je
modelován již po mnoho desetiletí, tak až rozvoj
metod kointegrační analýzy umožnil testování
vztahů mezi nestacionárními ekonomickými
veličinami, kterými zpravidla cenová hladina a
peníze jsou.
Cílem práce je ověřit dlouhodobou platnost
vztahu mezi penězi a cenovou hladinou v Česku z
pohledu monetaristické teorie. Vztah je zkoumán
měnovými agregáty s využitím oběživa, M1, M2 a
M3. Cenovou hladinu zastupuje implicitní cenový
deflátor hrubého domácího produktu. Platnost
vztahu je ověřena metodami kointegrační analýzy na
vzorku dat v období let 2002 až 2011. Součástí
provedené analýzy jsou také odhady modelů korekce
chyb.
2. VZTAH MEZI PENĚZI A
CENOVOU HLADINOU
Vztah mezi penězi a cenovou hladinou je znám již
po mnoho století. Z pohledu ekonomické teorie je
formálně znázorněn pomocí rovnice směny, která
říká, že množství peněz v oběhu (M) násobené
rychlostí oběhu peněz (V) je rovno součinu cenové
hladiny (P) a reálného produktu (Yr), formálně
vyjádřeno jako:
r
M V P Y   . (1)
Z rovnice směny vycházejí různé verze
kvantitativní teorie peněz a to transakční v podání I.
Fishera a cambridgeská verze pojící se převážně s A.
Marshallem a A. C. Pigouem.
Ve Fisherově transakční verzi kvantitativní teorie
peněz (M VT=P T), jak uvádí Holman (1999), je dán
důraz na transakce. V rovnici představuje veličina T
celkový objem transakcí realizovaný za dané období
a VT je transakční rychlost oběhu peněz. V případě
VT Fischer předpokládal, že VT je relativně stabilní;
případně k její změně dochází až v dlouhém období.
Fisher dále předpokládal, že změny ve VT nejsou
dané změnou množství peněz, nýbrž
institucionálními faktory (např. četností vyplácení
mezd). U celkového objemu transakcí předpokládal
závislost této veličiny na reálných faktorech (např.
na množství výrobních faktorů). Zároveň
předpokládal, že výrobní faktory jsou plně
zaměstnány a to alespoň v dlouhém období. Z toho
důvodu nemůže být celkový objem transakcí
221
ovlivněn samotnou změnou množství peněz v oběhu.
Pokud je přijat předpoklad o neměnnosti VT a T, pak
v případě, že dojde k růstu peněžní zásoby, musí být
tento růst proporcionálně kompenzován růstem P
Cambridgeská verze kvantitativní teorie peněz
(Md = k P Yd) je chápána jako teorie poptávky po
penězích. V této verzi představuje veličina (Md)
nominální poptávku po penězích, (Yd) je důchod na
úrovni plné zaměstnanosti a koeficient k vyjadřuje
poměr nominálního důchodu, který je optimálně
držen v penězích a je v krátkém období relativně
stabilní. Cambridgeští ekonomové vycházeli
z předpokladu, že pro jednotlivce se alespoň
v krátkém období úroveň bohatství, objem transakcí
a úroveň důchodu pohybuje ve stabilních
proporcích. Na základě toho argumentovali, že za
jinak stejných okolností je nominální poptávka po
penězích proporcionální úrovni důchodu pro
každého jednotlivce a tedy i pro ekonomiku jako
celek, jak uvádí Mach (2002).
V ekonomické teorii je možné na názory týkající
se vztahu mezi penězi a cenovou hladinou nahlížet
z pohledů dvou hlavních ekonomických směrů.
Těmito směry jsou učení pojící se s J. M. Keynesem
(keynesiánství) a M. Friedmanem (monetarismus).
Z pohledu kvantitativní teorie peněz je nutné,
aby rychlost oběhu byla konstantní, jak uvádí
Friedman (1974). Pokud by tomu tak nebylo, pak by
nebylo možné uvažovat daný příčinný vztah.
Ohledně rychlosti oběhu peněz panuje mezi
keynesiánci a monetaristy neshoda. Tato neshoda je
dána tím, že keynesiánci tvrdí, že rychlost oběhu
není konstantní. Avšak ani monetaristé netvrdí, že
by byla konstantní, ale tvrdí, že se dá předvídat a
vlastně předpoklad konstantnosti nahrazují
předpokladem předvídatelnosti. Dalším
předpokladem pro kvantitativní teorii peněz je
neutralita peněz a to proto, aby se změna množství
peněz neprojevila ve změně reálného produktu, tj.
velikost reálného produktu musí být nezávislá na
změně množství peněz. Změny v reálném produktu
jsou v tomto případě determinovány jinými než
peněžními vlivy. Ohledně vlivu peněz na reálný
produkt monetaristé důsledně rozlišují krátké a
dlouhé období. V krátkém období mohou změny
v peněžní nabídce ovlivnit produkt, ovšem
v dlouhém období má změna peněžní zásoby vliv
pouze na cenovou hladinu (Friedman, 1974).
Monetaristé také předpokládají, že množství peněz
determinuje nominální produkt, proto příčinná vazba
jde v dlouhém období od peněz k cenové hladině
(Friedman, 1974). V případě keynesiánských teorií
je uvažován pouze krátkodobý vztah mezi penězi a
reálným důchodem. Vliv na cenovou hladinu z jejich
pohledu uvažován není.
3. VYUŽITÍ KOINTEGRAČNÍ
ANALÝZY PŘI ZKOUMÁNÍ
EKONOMICKÝCH VZTAHŮ
Tato kapitola uvádí použité ekonometrické metody
v podobě koingerační analýzy a zároveň nastiňuje
myšlenku kointegrace se zřetelem na Engelův –
Grangerův a Johansenův přístup.
3.1. Podstata kointegrace
Kvantitativní ověření platnosti ekonomických
vztahů se provádí různými metodami již po mnoho
desítek let. Avšak až od 70. let minulého století se
začaly vyvíjet metody umožňující zkoumání vztahů
mezi ekonomickými proměnnými, jejichž časové
řady jsou nestacionární. Za nejvýznamnější tvůrce
jsou považováni Engel, Granger a Johansen.
Metody, které vyvinuli, jsou známy pod obecným
označením kointegrační analýza (kointegrace).
Podstata kointegrace je následující, jak uvádí
Enders (2004). Má-li existovat lineární vztah mezi
dvěma ekonomickými veličinami (časovými
řadami), které jsou nestacionární (obě jsou např.
řádu jedna), pak jejich lineární kombinace musí být
řádu nula, tj. lineární kombinace těchto procesů je
stacionární. Pokud by tomu tak nebylo, pak by
nemohl existovat lineární vztah mezi zkoumanými
veličinami. Stejné pravidlo lze použít např. i pro
časové řady, které by byly integrovány1
řádem dva
I(2). I v tomto případě musí platit, že jejich lineární
kombinace je stacionární. Pokud by však platilo, že
např. jedna časová řada je integrovaná řádem jedna a
druhá řádem dva, pak mezi danými veličinami
nemůže existovat stacionární lineární vztah.
Řešením tohoto je buď konstatování, že mezi
danými veličinami neexistuje lineární vztah,
případně mezi veličinami může existovat lineární
vztah, pokud platí, že existuje nějaká třetí veličina,
která je řádu dva a vytvoří s původní veličinou, která
je také řádu dva, lineární kombinaci řádu jedna. Tato
výsledná lineární kombinace řádu jedna pak vytvoří
s první časovou řadou, která je řádu jedna,
stacionární lineární kombinaci. Jestliže toto platí,
1
U ekonomických časových řad se předpokládá, že jsou stacionární (blíže
Arlt, 1997a). Pokud tento předpoklad není splněn, pak je nutné řady
stacionarizovat. To se zpravidla provádí pomocí prvních nebo vyšších
diferencí. Takto upravené časové řady se označují jako integrované řady dtého
řádu I(d), (Engel, 1987 nebo Arlt, 1997b).
222
pak lze konstatovat, že mezi danými veličinami
existuje stacionární lineární vztah. Takovýto vztah je
označován jako „multikointegrace“ (Enders, 2004).
V případě, že existuje kointegrační vztah, je možné
odhadnout model korekce chyb, který znázorňuje,
jak dlouhodobý vztah působí na krátkodobý vztah.
3.2. Použitý postup při testování vztahu
mezi penězi a cenovou hladinou
Postup použitý v této práci vychází z Engelova –
Grangerova (1987) a Johansenova (2004)
metodologického přístupu modelů korekce chyb
založeného na stacionaritě náhodné složky a
Johansenově testu kointegrace.
Aplikace Engelovy – Grangerovy (EG) kointegrační
analýzy v jednorovnicovém modelu (1987)
Dlouhodobý vztah mezi penězi a cenovou
hladinou lze empiricky testovat prostřednictvím
následujícího funkčního vztahu (2)2
:
0 1t t t
p m e    , (2)
kde:
t
p  cenová hladina v čase t,
0
  úrovňová konstanta,
1
  hodnota sklonu udávající sílu vztahu mezi
zkoumanými veličinami,
t
m  peněžní zásoba v čase t, např. 0t
m ,
t
e  náhodná složka modelu s nulovou střední
hodnotou a konstantním rozptylem.
Vzhledem k tomu, že výše uvedený vztah (2)
předpokládá použití nestacionárních časových řad,
tak je ještě třeba před jeho odhadem provést test řad
na přítomnost jednotkového kořene. Pro tento test se
velmi často používají tyto testy: upravený Dickeyův
– Fullerův test (ADF), Phillipsův – Perronův test
(PP) a další (Salvatore, 2003). Pokud je zjištěno, že
zkoumané řady jsou nestacionární (mají vhodný řád
integrace), pak je možné použít kointegrační analýzu
a odhadnout vztah uvedený v rovnici (2). Po
odhadnutí tohoto vztahu je nezbytné provést test
stacionarity odhadnuté náhodné složky ˆ( )t
e získané
z modelu (2). Test stacionarity je možné provést
prostřednictvím ADF testu (3) ve tvaru:
1 1 1
1
ˆ ˆ ˆ
n
t t i t i t
i
e a e a e   

     . (3)
2
Tento vztah vychází z rovnice směny (1) a zároveň vychází z
monetaristických předpokladů týkajících se vztahu mezi penězi a cenovou
hladinou. Vztah je odvozen z rovnice směny (1) jejím logaritmováním. Z
logaritmované rovnice směny jsou odvozeny časové řady pro cenovou
hladinu a množství peněz a proto je tento vztah uveden s časovými indexy
v dynamizované podobě.
Pokud je odhadnutá náhodná složka stacionární,
pak lze konstatovat, že mezi časovými řadami
existuje kointegrační vztah. Jestliže by náhodná
složka nebyla stacionární, potom je možno prohlásit,
že se nepodařilo na základě použitých metod a dat
potvrdit existenci kointegračního vztahu. V případě
stacionární náhodné složky je možno odhadnout
model korekce chyb ve tvaru:
1 1
ˆt p t t pt
p e m  
      , (4)
kde:
t
p  první diference cenové hladiny v čase t,
t
m  první diference peněžní zásoby v čase t,
1
  úrovňová konstanta,
p
  koeficient udávající sílu krátkodobého
přizpůsobení se působení dlouhodobých vlivů, které
zastupuje 1
ˆt
e
,
pt
  náhodná složka modelu.
Tento model (4) představuje jednorovnicový
model korekce chyb (Arlt, 1997a). Model popisuje,
jak dochází k přizpůsobení se krátkodobé rovnováhy
dlouhodobě se projevujícímu vztahu, který je
představován členem 1
ˆt
e
. Člen 1
ˆt
e
je označován
jako „error correction“ (EC). Tento člen zavádí do
krátkodobé rovnováhy působení dlouhodobé
rovnováhy prostřednictvím chybového členu
z dlouhodobé rovnováhy a svým působením
ovlivňuje krátkodobou rovnováhu. Člen označený
jako t
m představuje působení krátkodobých změn
v množství peněz na cenovou hladinu ( )t
p 3
.
Aplikace Johansenovy metody (2004)
V případě použití Johansenovy (Joh.) metody je
také nejprve nutno zjistit řád integrace časových řad.
Pokud je zjištěno, že časové řady jsou nestacionární
(mají vhodný řád integrace), tak je možno přistoupit
ke kointegračnímu testu prostřednictvím tzv.
„Trace“ a „Max-eigenvalue“ statistik (Johansen,
2004) a zjistit zdali existuje kointegrační vektor.
V případě, že je kointegrační vektor nalezen, je
možné prohlásit, že mezi testovanými veličinami
existuje dlouhodobý vztah a zároveň je možné
odhadnut vektorový model korekce chyb (VECM).
Obecně uvažovaný model je uvedený v rovnici (5)
s přihlédnutím k integračním řádům časových řad,
délce časového zpoždění a dalším okolnostem pro
jednotlivé případy:
3
Jednorovnicový model korekce chyb byl v analýze použit, pokud časové
řady byly integrovány řádem jedna, nevznikaly pochybnosti o integračním
řádu a kointegračním vztahu. Pro ostatní případy byla použita Johansenova
metoda.
223
1
0 1 1
1
p
t t i t t
i
x A x x  

 

      , (5)
kde:
t
x  vektor zkoumaných veličin 1
( ,..., )t nt
x x ,
0 1 1 2 2
...t t t p t p t
x A A x A x A x   
      ,
t
x  vektor prvních diferencí zkoumaných veličin,
0
,..., p
A A  vektor konstant zkoumaných veličin,
1t
x
 kointegrační vektor (dlouhodobý vztah),
t
  náhodná složka modelu s nulovou střední
hodnotou a konstantním rozptylem,
I  jednotkový vektor,
1
( )
p
i
i
I A

    1
p
i j
j i
A
 
  .
V následující kapitole jsou na základě výše
uvedených modelů uvedeny empirické výsledky.
4. EMPIRICKÉ VÝSLEDKY
Tato kapitola se zabývá vstupními daty a získanými
výsledky
4
. První podkapitola je věnována vstupním
datům a integračním řádům časových řad. V druhé
podkapitole jsou prezentovány empirické výsledky.
4.1. Vstupní data a integrační řády
časových řad
Vztah mezi penězi a cenovou hladinou byl zkoumán
prostřednictvím čtvrtletních dat od prvního čtvrtletí
roku 2002 až po druhé čtvrtletí roku 2011. Použity
byly časové řady znázorňující vývoj měnových
agregátů M0 (oběživo), M1, M2 a M3, nominálního
hrubého domácího produktu (HDP), reálného
hrubého domácího produktu a dvoutýdenní repo
sazby (repo) České národní banky. Časová řada
představující cenovou hladinu je konstruována jako
implicitní cenový deflátor HDP (IPD, pt). Úroková
sazba byla v některých modelech použita jako
pomocná kointegrační proměnná. Použitá data byla
upravena užitím logaritmické transformace.
Proto, aby mohl existovat kointegrační vztah, je
nejdříve nutno zjistit hodnoty integračních řádů
zkoumaných veličin. Výsledky těchto testů uvádí
Tabulka 1.
4
Výsledky, uvedené v této práci, jsou vlastní výpočty autora, které získal
za použití software IHS Eviews 7 a Microsoft Excel 2010. Získané výpočty
jsou k nahlédnutí u autora. Postupy výpočtu uvádí např. Enders (2004).
Tabulka 1: Výsledky testů integračních řádů časových řad.
Testovaná veličina ADF test PP test
IPD*, M0*, M1* I(1) M2**,
M3**, repo** I(1) nebo I(2) I(1)
*1%, **5%: hladina významnosti
U IPD, M0 a M1 bylo na základě ADF testu
zjištěno, že jsou integrovány řádem jedna I(1). U
měnových agregátů M2 a M3 byla hodnota řádu
neurčitá. Tyto agregáty při použití ADF testu
vykazovaly jak znaky řádu jedna I(1), tak řádu dva
I(2) a to v závislosti na formě ADF testu a hladině
významnosti testu. Pro přesnější určení řádu byl
proto také použit PP test. Vzhledem k tomu, že
výsledky PP testu se přikláněly k řádu jedna, bylo
rozhodnuto o řádu jedna. Zároveň byla jako
dodatečná proměnná zavedena repo sazba. Repo
sazba byla zavedena z důvodu podezření na
multikointegraci vzhledem k řádu dva I(2), který
vykazovaly M2 a M3 při použití ADF testu. Použití
repo sazby se jevilo být vhodné, protože vykazovala
podobné vlastnosti z hlediska řádu integrace jako
M2 a M3 a také proto, že lze očekávat vztah mezi
repo sazbou a těmito měnovými agregáty.
4.2. Výsledky a odhadnuté modely
V této podkapitole jsou uvedeny získané výsledky.
Přehled výsledků pro dlouhé období sumárně uvádí
Tabulka 2. Empirické výsledky pro krátké období
jsou vzhledem k jejich rozsahu uvedeny v dílčích
podkapitolách pro jednotlivé měnové agregáty.
Tabulka 2: Empirické výsledky kointegračního vztahu.
Kointegrační vektor Použitá
metoda
PKV
c peněžní zásoba repo
M0 -2,48 0,21 - EG ano
M1 -1,93 0,15 - EG ano
M2 -2,82 0,21 0,07 Joh. ano
M3 -2,5 0,18 0,05 Joh. ano
Pramen: vlastní výpočty. c = konstanta; EG = Engel-Gragner; Joh =
Johansen, PKV = Potvrzení kointegračního vztahu.
Z tabulky vyplývá, že v dlouhém období se
potvrzuje platnost kointegračního vztahu mezi
penězi a cenovou hladinou. Z tabulky je rovněž
možno zjistit odhadnuté kointegrační vektory, které
představují koeficienty dlouhodobých vztahů. Bližší
výsledky jsou uvedeny v následujících
podkapitolách.
4.2.1. Cenová hladina a měnový agregát M0
U M0 bylo zjištěno, že je I(1). Protože IPD byl také
I(1), bylo možno provést testování kointegrace. K
224
testování byl použit EG test. Odhadnutý dlouhodobý
vztah je (6)5
:
(-23.68609) (25.12195)
ˆ-2,48 0,21 0t t t
p m e   . (6)
Odhadnutý vztah znázorňuje, jak se dlouhodobě
projevuje vliv jednoprocentního růstu M0 na IPD,
tzn. růst v M0 o jedno procento se dlouhodobě
projeví v růstu IPD o 0,21%. Proto, aby byl
dlouhodobý vztah platný, musí být náhodná složka
ˆ( )t
e stacionární. Pomocí ADF testu bylo zjištěno, že
náhodná složka je stacionární a že dané proměnné
jsou kointegrovány. Na základě tohoto zjištění byl
utvořen jednorovnicový model korekce chyb (7),
který znázorňuje krátkodobé přizpůsobení se
dlouhodobému vztahu.
   
1
-3.518045 2.591387
2
.
ˆ-0,51 0,15 0
0,32; 2,16
t t t pt
adj
p e m
R DW

    
 
(7)
Z odhadnutého vztahu6
(7) je vidět, jak reaguje
krátkodobý vztah na dlouhodobě se prosazující
vztah. Tato reakce je dána členem 1
ˆt
e
a hodnotou
jeho koeficientu, která je -0,51. Zbývající část
rovnice znázorňuje krátkodobý vztah mezi změnou
M0 a změnou IPD. Získané koeficienty je možné
interpretovat jako reakci absolutní hodnoty pružnosti
na t
p , pokud jsou ostatní hodnoty konstantní
(případně rovny „nule“). Vysvětlenost modelu jako
celku je dána upraveným koeficientem determinace
2
.
( )adj
R , který je přibližně 32%.
4.2.2. Cenová hladina a měnový agregát M1
U M1 bylo zjištěno, že je řádu I(1), čímž byl splněn
předpoklad pro to, aby mohl být kointegrovaný s
IPD. Vzhledem k tomu, že se zde nevyskytly
problémy s integračními řády, byl i zde použit EG
přístup.
Odhadnutý dlouhodobý vztah je následující (8).
   -19.25719 20.75758
ˆ-1,93 0,15 1t t t
p m e   (8)
Také v případě M1 je náhodný člen obsažený
v rovnici (8) stacionární, takže dané veličiny jsou
kointegrované. Odhadnutý krátkodobý vztah
znázorňuje rovnice (9).
1
(2,288107) ( 2.,88306)
2
.
ˆ0,37 0,11 1
0,17; 2,2
t t t pt
adj
p e m
R DW


     
 
(9)
5
Pod výslednými koeficienty jsou v závorkách uvedeny hodnoty tstatistiky.
Empirické výsledky jsou zaokrouhleny.
6 Vypočtené hodnoty jsou statisticky významné na 5% hladině
významnosti. DW = Durbin-Watson statistika.
U M1 stojí za povšimnutí hodnota upraveného
koeficientu determinace, která klesla přibližně na
poloviční úroveň v porovnání s M0. Pokles této
hodnoty naznačuje, že v ČR existuje silnější vztah
mezi M0 a IPD než mezi M1 a IPD, tzn. M0 má
v ČR větší význam než M1. U absolutních hodnot
regresních koeficientů je zajímavé, že jsou relativně
podobné koeficientům, které byly získány pro M0.
Interpretace odhadnutých koeficientů je stejná jako
pro M07
.
4.2.3. Cenová hladina a měnový agregát M2
Jak již bylo uvedeno, u M2 bylo zjištěno, že
vykazuje nejasný řád integrace. Tento řád byl na
pomezí I(1) a I(2). Nakonec bylo rozhodnuto, že je
I(1) a z důvodu, který již byl uveden, byla do
modelu vložena další proměnná, kterou je
dvoutýdenní repo sazba. Z těchto důvodů byla
v případě M2 použita Johansenova metoda, neboť
její použití se jevilo být vhodnějším než použití EG
přístupu.
Pro analýzu byl použit model, který je uveden v
rovnici (5) pro dvě časová zpoždění (p = 2).
Prostřednictvím Johansenova testu bylo zjištěno, že
mezi zkoumanými veličinami existuje vztah, který je
charakterizovaný kointegračním vektorem (10)8
.
konstanta 2
( 2,82 1 0,21 0,07)
t t t
p m repo
    (10)
Z odhadnutého vektoru je získán dlouhodobý
vztah, který je následující (11).
(6,02688) (-3,81916) (-6,45441)
2,82 0,21m2 +0,07repot t t
p    (11)
Rovnice (11) znázorňuje, jak jednoprocentní růst
v M2 a v repo sazbě dlouhodobě působí na IPD9
. Ze
získaného kointegračního vztahu byl odhadnut
VECM (12).
1 1 1 1 1 1
1 1 1 1 1 1 2
1 1
0,07 ( 0,21 2 0,07 2,82) 0,49 + 0,08 2 0,007
2 =-0,41 ( 0,21 2 0,07 2,82) 0.28 0,24 2 +0,031
=0,83 ( 0,21 2 0,07
t t t t t t t pt
t t t t t t t m t
t t t
p p m repo p m repo
m p m repo p m repo
repo p m r


     
     
 
            
          
    1 1 1 1
2
/
2,82) 1,05 1,78 2 0,55
0,23t
t t t t repot
adj p
epo p m repo
R
   

       

(1
2)
VECM znázorňuje, jak je krátkodobá rovnováha
ovlivňována působením dlouhodobého vztahu a
zároveň ukazuje působení krátkodobých vztahů mezi
zkoumanými veličinami. Např. pro t
p v případě
krátkodobé rovnováhy vychází, že jednoprocentní
změna v 1
2t
m  1
( 2 )t
m 
 má za následek růst ve t
p
o 0,08%. V případě působní dlouhodobého vztahu
7 Získané hodnoty jsou statisticky významné na 5% hladině významnosti.
8 Kointegrační vektor byl odhadnut za pomocí Eviews 7. To samé platí i
pro vektor u M3. Vektor je normalizovaný ve vztahu k pt, proto se pt = -1
(viz Enders, 2004).
9 Interpretace tohoto vztahu je principiálně stejná jako v případě M0 a M1.
225
na krátkodobou rovnováhu např. pro t
p je dopad
dlouhodobého vztahu dán tímto členem
 1 1 1
0,07 0,21 2 0,07 2,82t t t
p m repo  
     . Zde
jednotlivé členy v závorce představují dlouhodobý
vztah. Jejich interpretace je stejná jako u vztahu
uvedeného výše (11) s ohledem na znaménka.
Koeficient -0,07 představuje sílu působení
dlouhodobého vztahu jako celku na t
p .10
Z hodnot statistické významnosti jednotlivých
koeficientů bylo zjištěno, že krátkodobá rovnováha
se přizpůsobuje působení dlouhodobého vlivu
v podobě EC členu a dále bylo zjištěno, že se
krátkodobá rovnováha v podobě IPD nepřizpůsobuje
působení ve změně měnového agregátu ani působení
ostatních členů. Testovaná vazba v případě M2 platí
až v případě dlouhodobého vztahu.
4.2.4. Cenová hladina a měnový agregát M3
Stejně jako M2, tak i M3 vykazoval znaky
neurčitého integračního řádu. Řád byl také mezi I(1)
a I(2). Vzhledem k podobnostem s M2 bylo
rozhodnuto o použití stejného modelu. Odhadnutý
model je podobný modelu pro M2, neboť i v jiných
testovaných kritériích vykazoval podobné znaky. Na
základně Johansenova testu byla zjištěna existence
kointegračního vektoru. Odhadnutý vektor
znázorňuje následující řádek (13)11
.
konstanta 3
( 2,5 1 0,18 0,05)
t t t
p m repo
    (13)
Z odhadnutého vektoru vyplývá následující
dlouhodobý vztah (14).
(6.14159) ( 6.63114) ( 3.178)
2,5 0,18m3 +0,05repot t t
p
 
   (14)
Při porovnání výsledků u M2 a M3 je vidět, že
výsledné koeficienty mají podobné hodnoty a to jak
pro krátké, tak dlouhé období. To by mohlo
naznačovat, že v ČR není příliš velký rozdíl mezi
M2 a M3 vzhledem k IPD.
Také v případě M3 byl odhadnut VECM, který
znázorňuje soustava rovnic (15).
1 1 1 1 1 1
1 1 1 1 1 1 3
1 1
0,08 ( 0,18 3 0,05 2,5) 0,51 + 0,01 3 0,007
3 =-0,46 ( 0,18 3 0,05 2,5) 0,16 0,16 3 +0,03
0,99 ( 0,18 3 0,05
t t t t t t t pt
t t t t t t t m t
t t t
p p m repo p m repo
m p m repo p m repo
repo p m repo


     
     
 
            
          
     1 1 1 1
2
/
2,5) 1,43 1,93 3 0,56
0,26t
t t t t repot
adj p
p m repo
R
   

       

1
5
Přestože tyto výsledky jsou podobné těm
v modelu pro M2, tak v případě ověření jejich
statistické významnosti se nepodařilo ve VCEM
potvrdit vazbu mezi krátkodobou a dlouhodobou
rovnováhou. Stejně tak se nepodařilo potvrdit, že by
na krátkodobou změnu v M3 reagoval IPD. Tyto
10 Interpretace ostatních členů je obdobná.
11 Interpretace zde uvedených výsledků je principiálně stejná jako u M2.
výsledky působí rozporuplně zejména s ohledem na
to, že Johansenův test indikoval existenci vztahu
mezi zkoumanými veličinami.
5. ZÁVĚR
Cílem příspěvku bylo ověřit platnost vztahu mezi
penězi a cenovou hladinou v Česku z pohledu
monetaristické teorie a zjistit, jak je cenová hladina
ovlivňována prostřednictvím testovaných měnových
agregátů. Tento vztah byl zkoumán prostřednictvím
metod kointegrační analýzy.
Zkoumaný vztah byl asi nejlépe potvrzen u M0,
neboť v případě jeho testování se nevyskytly
významnější problémy, které se vyskytly u M2 a
M3, ať již šlo o problémy spojené s nejasnými
integračními řády nebo o problém, který nastal se
statistickou významností získaných koeficientů u
měnového agregátu M3, u kterého Johansenův test
naznačoval existenci zkoumaného vztahu. U M2 a
M3 je důležité poznamenat, že zkoumaný vztah bylo
nutno testovat za přítomnosti repo sazby, neboť
ověření platnosti kointegračního vztahu se bez
přítomnosti repo sazby nedařilo prokázat.
Přestože některé výsledky mohou působit
rozporuplně, i tak lze prohlásit, že se podařilo
potvrdit existenci kointegračního vztahu mezi
zkoumanými veličinami. Potvrzení kointegračního
vztahu mezi měnovými agregáty a cenovou hladinou
znamená, že mezi těmito veličinami existuje lineární
závislost tak, jak to předpokládá ekonomická teorie
v rovnici směny v monetaristickém podání.
LITERATURA
ARLT, J. Kointegrace v jednorovnicových modelech. 1997.
Politická ekonomie 45: (5), str. 733 – 746.
ARLT, J. Regresní analýza nestacionárních ekonomických
časových řad. 1997. Politická ekonomie 45: (2), str. 281 –
289.
ENDERS, W. Applied Econometric Time Series. 2nd ed. 2004.
[New York, USA]: John Wiley & Sons, Inc.
ENGLE, R. F., GRANGER, C. W. J.: Cointegration and Error
Correction: Representation, Estimation, and Testing. 1987.
Econometrica, 55, str. 251-276.
FRIEDMAN, M. A Theoretical Framework for Monetary
Analysis. (1974) In: Gordon, R. J. Milton Friedman‘s
Monetary Framework: A Debate with His Critics. Chicago:
The University of Chicago Press.
HOLMAN, R. et al. Dějiny ekonomického myšlení. 1999. Praha:
C. H. Beck, 544 s.
JOHANSEN, S. Cointegration: a survey. 2004. In: T.C. Mills and
K. Patterson (eds.) Palgrave Handbook of Econometrics:
Volume 1, Econometric Theory , Palgrave MacMillan,
Basingstoke, UK and New York, USA, 540-577.
MACH, M. Makroekonomie, pokročilejší analýza, 3. část. 2002.
Slané: MELANDRIUM. 174 s.
226
SALVATORE, D., et. al. Schaum’s Outline Series Theory and
Problems of Statistics and Econometrics. 2003. 2nd. ed.
McGRAW – HILL Companies, Inc. 328 p.
ARAD (systém časových řad) [databáze online]. Praha: ČNB,
2011. [cit. 3. 12. 2011] Výběr dat, čísla sestav: 938/1019,
7531/603, 7544/601, 158/1061.
227
EXPERIMENTAL ECONOMICS
Trade-Off between External and Internal Validity Justified?
Helena Chytilova
Department of Economics, Faculty of Economics and Public Administration, University of Economics, Prague
W.Churchill Sq. 4, 13067, Prague 3, Czech Republic
helena.chytilova@vse.cz
Abstract: In the context of contemporary experimental economics, much of the methodological discussion is held in
terms of internal and external validity, aimed to demonstrate the significance of experiments for economic
theorizing. This article addresses often cited trade-off between internal and external validity, which seems to
be critically flawed. Incompatibility of trade-off condition and condition of internal validity as a prerequisite
for external validity is presented. In addition artificiality, often mentioned to be accountable for low external
validity, is analysed. Imprecise concept of artificiality, found to be rather improving external validity and
specific feature of each experiment, seems to strengthen illusory status of external versus internal validity
tension.
Keywords: External Validity; Internal Validity; Artificiality; Experimental Economics
1 INTRODUCTION
In recent decade, experimental method has become
quickly popular tool for economic research.
However, as it is relatively new discipline, its
discussion of important methodological issues lags
behind the one in other disciplines. According to
Schramm (2005), serious debate considering major
drawbacks and criticism of experimental
methodology is addressed only by very few papers.
This note will try to contribute to the current debate
by an assessment of crucial methodological issues in
experimental economics concerning the validity of
experimental results.
Internal and external validity in contemporary
experimental economics, link the inside world of
laboratory to the real world outside and stand in a
relationship characterised by a trade- off as pointed
by Guala (2005). This above mentioned issue is
common argument for opponents, who built their
critique mainly on artificiality of laboratory
experiments and therefore inability to produce valid
results in this field and make relevant conclusions.
The main goal will be to critically assess
methodological eligibility of trade-off between
external and internal validity, based on improper
concept of artificiality. Taking together views of
experimental economists and opponents, evaluation
is made about the current methodological state of
experimental economics regarding these particular
issues. If external and internal validity trade-off will
be found illusory in their definitions and in their
mutual trade-off based on artificiality, this could
have serious implications for methodological
framework of experimental economics.
2 EXTERNALAND INTERNAL
VALIDITY IN EXPERIMENTAL
ECONOMICS
Contemporary and frequently used concept of
internal and external validity, well known among
experimentalists was established on the basis of
Guala (2005); being the first who outlined
comprehensive methodological framework of
relatively young field of experimental economics in
depth. His contribution lies in his ability to
distinguish between an inside world of the
laboratory experiment and the outside real world.
According to Guala (2005) internal validity is
achieved, when cause effect relation (interaction
among factors) has been properly understood by the
experimenter. The experiment E and its results are
internally valid in the inside world of the laboratory,
if the production of an effect Y is attributed to a
factor X, and “X really is a cause of Y in E.
228
Furthermore, it is externally valid if X causes Y not
only in E, but also in a set of other circumstances of
interest, F, G, H.” Guala (2005, pp. 142) In other
words, these results should be transferable across
laboratory walls. Moreover, internal validity is
understood as a precondition for external validity
and trade-off is posited between internal and
external validity. This represents a turning point,
because trade-off is implemented trough artificiality,
where “the more artificial the environment, the
better for internal validity, the less artificial, the
better for external purposes.” Guala (2005, pp. 144)
This methodological stance in terms of artificiality
might provide sufficient methodological framework
for experimental economics field, compared to
previous poor definitions, however at the same
moment also powerful arguments for opponents of
the laboratory experiments.
2.1 Implementation of Validity into
Methodological Framework of
Experimental Economics
The initial interpretation of validity, not connected
yet to economics that time, was firstly mentioned by
Campbell (1957). A distinction was made between
internal and external validity relevant for
experiments in social settings. Validity understood
from point of Campbell differed a bit from the later
definitions of Guala and his followers. The
experiment was considered to be internally valid
only if it contributed with observations not yet
obtained by previous research and if there was
causal relationship between two variables and results
were statistically significant. External validity was
understood as an approximate validity, where this
causal relationship can be generalized across
settings. The important point is that these types of
validities were not presented by Campbell as trends
going in opposite direction. Bad experiment might
be inferior in both validities; the good experiment
would score high on both internal and external
validity. (Heukelom, 2009) This suggests that initial
interpretation indicates no clear sign of trade-off
between internal and external validity as proposed
by Guala (2005).
It was not until 1987, when it was firstly
introduced in connection with Experimental
Economics in the article of Brookshire, Coursey and
Schulze (1987), “The External Validity of
Experimental Economics Techniques: Analysis of
Demand Behavior.” However, this article in no way
addresses internal validity issues yet. Moreover,
implementation of validity into methodological
framework of experimental economics was not
accepted by many experimental economists of that
time and it took a long time till it disseminated fully
into economics.
The definition of internal and external validity
became stricter after its expansion to economics.
Turning point was Guala´s contribution (2005),
when both started to be understood as opposing and
excluding forces in mutual trade-off, where
artificiality plays role.
Lowenstein (1999) points out that what is often
neglected by economists is the artificiality of setting,
which is major obstacle to external validity. He
advocates context as close as possible to the real
world environment and says that economists “have
not been able to avoid the problem of low external
validity that is the Achilles heel of all laboratory
experimentation.” Lowenstein (1999, pp.33)
Schramm (2005) also understands the problem
of external validity as the problem of artificiality.
He refers to the artificial world within the
laboratory, which is rather incomparable to the
natural world outside the laboratory. If the
laboratory environment does not sufficiently mirror
the outside real world, the loss of external validity
may be significant. Therefore he also asserts internal
versus external validity trade-off. However
according to him, to what extent should laboratory
mirror the outside environment depends mainly on
the type and the goal of the experiment.
Cartwright (2007, pp. 220) states that “It is a
well known methodological truism that in almost all
cases there will be a trade-off between internal and
external validity. The usual complaint here is about
the artificiality of circumstances required to secure
internal validity.”
Starmer (1999b) asserts that there is considerable
limitation of the outside world issues, which can be
replicated in the laboratory, but his discussion is
limited to types of the experiments aimed to test
economic theories. Therefore, supporting the view,
that discussion of internal versus external validity is
subject to the type of experiment, which is under
scrutiny. Binmore (1994) argues, that laboratory
environment in its artificiality cannot replicate real
environment and how humans behave. Cross (1980)
makes a statement, that the differences between
inside world of the laboratory and outside world are
too large. Many studies also take a view that internal
validity is prerequisite for external validity as Guala
(2005), Hogarth (2005) and Lucas (2003). This
condition is crucial, because as soon as causal
relationships regarding the basic hypothesis are not
sufficient, external validity cannot be further build
on invalid grounds. Friedman, Sunder (1994) in their
“Experimental methods for economists” also
underpin the significance of external and internal
validity and possibility of threatening external
validity.
229
Experimental economists were reluctant to make
any reference even to the validity phenomenon
addressed by Guala and his followers. Many of them
were unsatisfied with new methodological
framework and shared their reservations according
to Heukelom (2009). For instance pioneer in
experimental economics, Smith (1982) downplays
the importance of the two validities, emphasizing
that it is merely an empirical question and equates
validity with parallelism, which is sufficient precept
to make results applicable to other environments.
Moreover, in an email to the author Daniel
Friedman, Vernon Smith made a remark that “he has
never been especially enthusiastic about internal and
external validity.” (email Vernon Smith to Daniel
Friedman, 2 July 2009). John List and Glenn
Garrison, other well known experimental
economists, made similar notes (email Glenn
Harrison to Daniel Friedman, 2 July 2009; email
John List to Daniel Friedman, 3 July 2009).
(Heukelom, 2009) Possible explanation of these
attitudes might be that acceptation of this
methodological framework, was considered as major
threat to experimental economics field, because it
created strict division between inside world of the
laboratory and the world of outside. (Heukelom,
2009) The second reason might be insufficient
specification of newly adopted methodology, mainly
frequently discussed trade-off between internal
versus external validity connected with artificiality.
2.2 Trade-Off between Internal and
External Validity
Is there necessarily trade-off of internal versus
external validity as proposed by Guala and
followers? As seen from the text above, Campbell
(1957) doesn´t mention any tension between internal
and external validity. Moreover, it is very unclear,
how this trade-off is defined. In economic terms,
when two variables stand in trade-off to each other,
this means the more it is received of one, the less it
can be received of the other. When applied directly
to the situation of trade-off, either we can have
experiment which has higher external and low
internal validity and vice versa or there is possibility
of rising internal validity at the expense of external
validity and vice versa.
The second option is the topic discussed in
current methodological literature by Jiménez-Buedo
and Miller (2010) as it mentions the tension between
the two types of validities. In a given experimental
setting, the adjustment can be made in order for the
experiment to have more internal validity at the
expense of external validity, (1a). Or in a given
experimental setting, the design can be altered in
order to obtain more external validity at the expense
of internal validity, (1b). Another claim which has
been raised above is that internal validity has to be
precondition of external validity. (2) After putting
propositions (1a) and (1b) together with (2), the
question arises about compatibility of trade-off
between internal and external validity, with
simultaneously imposed assumption of internal
validity as a prerequisite for external validity. In
order to satisfy condition (2), experimental design
may be altered in direction of more internal validity
at the expense of external validity, but not in the
opposite way if we have to guarantee minimum
internal validity. That is (1b) does not seem to be
tenable. Taking it from opposite view, interpretation
of condition (2) is that experiment doesn´t have any
external validity, if there is not enough internal
validity in the beginning. However, once internal
validity is supposed to be precondition for sufficient
external validity, changes in the design that increase
internal validity should leave external validity
unaltered or in better case, external validity should
be enhanced. This makes also (1a) impossible.
In other words, external validity is ensured by
sufficient level of internal validity, however at the
same time imposing condition of internal validity at
the expense of external validity leads to lower
external validity, therefore making these two goals
contradictory. Therefore, incompatibility of these
conditions (1a), (1b) and (2) serves as an evidence of
shortcomings and insufficiently defined concepts in
experimental methodology.
General logic of an experimental design (Guala,
2005), might help to put internal and external
validity in the context of methodological issues
solved.
Table 1: Perfectly Controlled Experimental Design.
Source: Guala, (2005).
Treatment Putative
Effect
Other
Factors
Experimental
Group
X Y1 Constant
Control
Group
0 Y2 Constant
The primary goal of an experimenter is to set
causality that factor X is a cause of Y. Experimenter
has to secure that all other confounding factors,
which might enter in this causality are kept constant.
The examined phenomenon is isolated trough
creation of experimental and control group, where
the former is exposed to the factor X, whereas the
latter not. If the control by the experimenter is
sufficiently secured, significant difference between
outputs Y1 and Y2 should be attributed directly to the
230
single factor X. This process of ensuring sufficient
internal validity with help of direct control might be
according to critiques too artificial and is responsible
for lower external validity. The reasoning is that
relationships, which have been set in the laboratory
under controlled circumstances, cannot be applied to
the outside world.
2.3 Artificiality Defence
Taking in consideration previous discussion, is the
artificiality as commonly used arguments of
critiques, really accountable for the internal and
external validity trade-off?
2.3.1 Improper Definition of Artificiality
The problem lies in the conceptualization of
artificiality, which is rather unclear. Many studies in
experimental economics mention artificiality only in
a very general way, mostly negative, emphasizing
that it is accountable for too high internal validity at
the expense of external validity. According to
Friedman, Sunder (1994) and Jiménez-Buedo, Miller
(2010) this is very imprecise definition, when
artificiality is considered as an attribute of the
degree of intervention in experiments.
Artificiality is relative concept, according to the
typology of experiments ranging from less artificial
to more artificial. In addition, artificiality not
properly defined is subjective view of the
experimenter and experimental subjects,
immeasurable and therefore undetectable in degree
of artificiality. Moreover, artificiality is not a strictly
unified concept, but has several characterizations:
Firstly, Hawthorne effect, referring to the situation
of subjects knowingly being under scrutiny and
therefore behaving not in natural way. This effect
can be easily corrected or weakened if experimental
design is sufficient. Moreover, this effect is not
restricted to the experimental method. Secondly,
failures to capture some theoretical entities, as most
formal models leave out details. Owing to practical
difficulties, construct validity is thus threatened.
This type of validity according to Cook and
Campbell (1979) can jeopardize external validity,
but is not accountable for the tension between
internal and external validity. The last issue is a
criticism towards particular experimental
procedures, for example anonymity of players,
which is not the case in the real circumstances,
therefore threatening external validity. (JiménezBuedo,
Miller, (2010) However, here reasoning
might be what we consider to be the real world in
the laboratory, which is subject to analysis in the
next section.
From above, artificiality might account for some
threats to external validity, but not for the tension
between internal and external validity. In addition,
owing to the subjective character of artificiality
depending on the type of experiment, criticism about
a general artificiality of the lab is meaningless.
2.3.2 What is the Real World? Is
Artificiality the Real Obstacle?
According to above mentioned critiques,
experiments are rather insufficient representation of
the real world. Artificial character of laboratory
experiments creates less real situations than studies
in natural settings.
However, the laboratory world is part of our real
world. This seems to be also supported by Plott
(1982), who considers laboratory markets as real
markets, where general principles of economics hold
like in any other market. “While laboratory process
is simple in comparison to naturally occurring
processes, they are real processes in the sense that
real people participate for real and substantial profits
and follow real rules in doing so. It is precisely
because they are real that they are interesting.”(Plott
1982, pp. 1486) Therefore using the word artificial
in this sense was considered by Plott as rather
inappropriate. Moreover, laboratory environment
offers possibility to test general theories and models,
where they are expected to hold, as it is assumed
they will work in the special conditions. The aim of
most experiments is not to exactly mirror patterns of
behaviour, but identify causal relationships, which is
not possible to isolate outside the laboratory
environment.
Indisputably, the advantage of artificiality lies in
the fact that it eliminates irrelevant variables,
therefore making generalization more probable.
Moreover, the advantage of perfectly designed
laboratory experiments is that participants respond
only to theoretically relevant factors. It is necessary
to point out that only choice of factors was made
artificially, but responses of participants are real.
(Lucas, 2003) Fehr and Falk (2003) point out that
although experiments are unrealistic in their
abstraction from the reality, their simplicity like in a
model case, is often a virtue, because it increases
understanding of the interaction of relevant
variables.
According to the analysis above, artificiality
seems to be an advantage, because it enables to
examine only relevant factors, which are connected
to the theory, with elimination of unnecessary
elements. Artificiality therefore does not reduce
external validity needed, because generalization is
more likely in simplified environment, which
isolates irrelevant variables.
231
2.3.3 Type of Experiment and Artificiality
What is a proportion in which internal validity
should be present in experiment compared to
external validity? If we add Starmer’s postulate that
it depends on the type of experiment, it suggests that
setting of internal versus external validity, when
they are supposed to be in mutual trade-off, is very
unclear. This postulate in other words supports
Smith´s view that internal and external validity issue
is rather empirical thing and it is up to the critics to
falsify parallelism of any specific experimental
output.
Kessler, Vesterlund (2010) also highlight that
external validity is more important for experiments
aimed to search for empirical regularities compared
to theory testing experiments. Similarly, Smith
(1982) indirectly states that more attention regarding
parallelism should be paid to experiments that do not
aim at testing theories. This view is also supported
by Schramm (2005), where the external validity
required depends on the goal of the experiment.
Compared to previous studies he provides thorough
analysis of experiments, according to the intensity of
external validity needed. Theory testing
experiments, in which category most of the
experiments fall according to him (after rough
categorization of 69 papers, where 33 papers fall in
category testing theories), do not require external
validity at such level, like other types of
experiments. In this case internal validity is
preferable to external, mainly because of ambitions
not going beyond the walls of laboratory in terms of
generalization. Fehr and Falk (2003) also argue that
for this sort of experiments, which aim to test a
theory or find a failure, evidence is important
exactly for theoretical framework, but not for a
closer understanding of the real world. Theory stress
tests and experiments searching for empirical
regularities are more important in terms of external
validity. And finally, category of experiments aimed
to advise policy makers are highly demanding in
terms of external validity. This suggests that validity
of laboratory outputs is matter of separate evaluation
of each experiment.
3 CONCLUSIONS
Guala’s strict division of inside and outside world of
laboratory unintentionally provided arguments for
opponents regarding insufficient validity of
experimental results. This article shows that often
cited tension between internal and external validity
in terms of trade-off is critically flawed.
Incompatibility of “trade-off condition” with
condition of internal validity as a prerequisite for
external validity was presented. This indicates rather
illusory character of internal and external validity
trade-off. This statement is further supported by
analysis of artificiality, often mentioned to be
responsible for excessive internal validity at the
expense of external validity. It is suggested that
artificiality is imprecisely defined concept, which is
definitely not accountable for internal versus
external validity trade-off. Paradoxical is that
artificiality might even possess several advantages,
which strengthen causal relationships examined and
therefore contribute to more probable generalization.
Finally, vagueness of the trade-off concept is even
strengthened by rather unclear specification of the
level of internal versus external validity required,
contingent mainly on the type of experiment. Thus,
it refutes the commonly held view, that laboratory
experiments are artificial in general.
REFERENCES
Binmore, K., 1994. Playing Fair. MIT Press.
Brookshire, D.S., Coursey, L. and Schulze, D.W., 1987.
The External Validity of Experimental Economics
Techniques: Analysis of Demand Behaviour.
Economic Inquiry, 25 (2), pp. 239-250.
Campbell, D.T., 1957. Factors Relevant to the Validity of
Experiments in Social Settings. Psychological
Bulletin, 54: 297.
Cartwright, N., 2007. Hunting Causes and Using Them.
Cambridge: University of Cambridge Press.
Cook, T.D. and Campbell, D.T., 1979. Quasiexperimentation:
Design and Analysis Issues for Field
Settings. Boston, Houghton Mifflin Co.
Cross, J., 1980. Some Comments on the Papers by Kagel
abd Battalio and by Smith. In Kmenta, J. And Ramsey,
J., eds., Evaluation of Econometric Models, New York
University Press.
Fehr, E. and Falk, A., 2003. Why Labour Market
Experiments? Labour Economics, 10, pp. 399-406.
Friedman, D., Sunder, S., 1994. Experimental Methods. A
Primer for Economists. New York: University of
Cambridge Press.
Guala, F., ed., 2005. The Methodology of Experimental
Economics. New York: University of Cambridge
Press.
Heukelom, F., 2009. Origin and Interpretation of Internal
and External Validity in Economics. Nijmegen Centre
for Economics, NiCE Working Paper 09-111.
Hogarth, R.B., 2005. The Challenge of Representativeness
Design in Psychology and Economics. Journal of
Economic Methodology, 12, pp. 253-263.
Jiménez-Buedo, Miller, L.M., 2010. Why a Trade-Off?
The Relationship between the External and Internal
232
Validity of Experiments. Theoria, An International
Journal for Theory, History and Foundations of
Science, 25 (3), pp.
Kessler, J., Vesterlund, L., 2010. External Validity of
Laboratory Experiments. In preparation for The
Methods of Modern Experimental Economics, editors
Guillaume Frechette and Andrew Schotter, Oxford
University Press.
Lowenstein, G., 1999. Experimental Economics from the
Vantage-point of Behavioural Economics. The
Economic Journal, 109: F25-F34.
Lucas, J.W., 2003. Theory-Testing, Generalization, and
the Problem of External Validity. Sociological Theory,
21(3), pp.236-253.
Plott, C.R., 1982. Industrial Organization Theory and
Experimental Economics. Journal of Economic
Literature, 20, pp. 1485-1527.
Schram, A., 2005. Artificiality: The Tension between
Internal and External Validity in Economic
Experiments. Journal of Economic Methodology, 12
(2), pp. 225-237.
Smith, V.L., 1982. Microeconomic Systems as an
Experimental Science. American Economic Review,
72, pp. 923-955.
Starmer, C., 1999b. Experiments in Economics: Should
we Trust the Dismal Scientists in White Coats?
Journal of Economic Methodology, 6, pp. 1-30.
233
AKTUÁLNE PROBLÉMY AUDÍTORSKEJ ČINNOSTI
Reforma a politika EÚ v oblasti auditu
Michal Ješš
Katedra účtovníctva a audítorstva, Fakulta hospodárskej informatiky, Ekonomická univerzita v Bratislave,
Dolnozemská cesta 1/B, 852 35 Bratislava, Slovenská republika
michal.jess@accountant.com
Abstrakt: Audit predstavuje neoddeliteľnú súčasť ekonomického prostredia. Hlavným cieľom auditu je vyjadrenie
stanoviska, či je účtovná závierka vo všetkých významných súvislostiach zostavená verne a pravdivo.
Finančná kríza poukázala na nedostatky pri vykonávaní audítorskej činnosti. Primárne je audit upravený
Smernicou Európskeho parlamentu a Rady 2006/43/ES o štatutárnom audite ročných účtovných závierok a
konsolidovaných účtovných závierok, ktorú Európska komisia v dohľadnej dobe plánuje zmeniť a doplniť
tak, aby zohľadňovala aktuálne problémy audítorskej činnosti v rámci Európskej únie. Význam audítorskej
činnosti sa odráža aj v Smernici č. 78/660/EHS o ročnej účtovnej závierke niektorých spoločností v znení
neskorších predpisov (tzv. Štvrtá smernica) a v Smernici č. 83/349/EHS o konsolidovaných účtovných
závierkach v znení neskorších predpisov (tzv. Siedma smernica). Navrhované zmeny Európskej únie sú v
zákone č. 540/2007 Z. z. o audítoroch, audite a dohľade nad výkonom auditu zahrnuté.
Kľúčové slová: Audit; Medzinárodné Audítorské Štandardy; Smernica o Štatutárnom Audite
1 ÚVOD
Finančná kríza poukázala na značné nedostatky
v audítorskej činnosti. Výsledkom auditov vo
veľkých inštitúciách pred krízou, ako aj počas nej,
boli pozitívne audítorské správy, aj napriek vážnej
vnútornej nestabilite dotknutých inštitúcií.
Cieľom auditu je vyjadriť stanovisko, či
predmetná účtovná závierka vo všetkých
významných súvislostiach bola zostavená verne
a pravdivo (Kareš, 2010).
Audítorské stanovisko má zvýšiť vierohodnosť
informácií uvádzaných v účtovnej závierke. Pre
používateľov týchto informácií predstavujú určitú
formu záruky a správnosti.
Aktuálne sa za najdôležitejšie prvky uplatňované
bez akýchkoľvek výnimiek považuje zodpovednosť
za vykazovanie pravdivého a verného obrazu
finančnej situácie spoločnosti, pôsobenie
nezávislých výborov pre audit a ich dohľad nad
efektívnosťou auditu a nezávislosťou audítora
a transparentné vzťahy k zainteresovaným stranám.
Najčastejšie problémy, s ktorými sa môžeme
stretnúť v oblasti audítorskej činnosti predstavuje
korupcia, nezávislosť audítorov, prípadne problém
uplatňovania verného a pravdivého zobrazenia
finančnej situácie spoločnosti (Kareš, 2010).
2 AUDÍTORSKÁ ČINNOSŤ
Európska komisia v novembri 2011 oznámila návrh
reformy audítorského sektora, ktorý vznikol na
základe nedostatkov jeho činnosti pred a počas
finančnej krízy (Európska komisia, 2012). Komisia
sa chce sústrediť najmä na to, či boli audítori
dostatočne aktívni a pozorní pri práci s údajmi od
bánk pred tým, ako vypukla kríza. Britská rada pre
finančné vykazovanie v súčasnosti vyšetruje, ako
spoločnosť Ernst & Young auditovala účtovníctvo
americkej banky Lehman Brothers, ktorej krach v
roku 2008 spôsobil pád svetového finančného
systému.
Návrh reformy predkladá opatrenia týkajúce sa
zvýšenia nezávislosti audítorov a zabezpečenia
väčšej dynamiky na trhu s audítorskými službami.
Kľúčové oblasti návrhu sú zamerané najmä na tieto
oblasti:
 povinnej rotácie audítorských spoločností,
 povinných výberových konaní,
 služieb nesúvisiacich s auditom,
 európskeho dohľadu nad audítorským sektorom,
 perspektívnej možnosti vykonávania audítorskej
činnosti audítorom v celej Európskej únii,
 zníženia byrokratickej náročnosti pre menších
audítorov.
234
Posilnenie hospodárskej súťaže v rámci
audítorského sektora môže najviac zasiahnuť
dominujúcu veľkú štvorku. Najväčším problémom,
podľa komisára pre vnútorný trh Michela Barniera,
predstavuje konflikt záujmov – audítori kontrolujú a
zároveň poskytujú konzultačné služby tomu istému
klientovi (Euractiv/Reuters, 2011).
Návrh legislatívy chce audítorským
spoločnostiam zakázať poskytovať služby
auditovaným spoločnostiam, ktoré s auditom
nesúvisia alebo dokonca úplne zakázať ich
poskytovanie. Od veľkých audítorských spoločností
taktiež požaduje oddelenie audítorských činností od
neaudítorských činností, aby sa zabránilo možnému
konfliktu záujmov. Touto cestou by vznikol priestor
pre uplatnenie menších audítorských firiem.
Jednou z navrhovaných zmien a najväčším
zásahom voči „veľkej štvorke“ je aj zavedenie
povinnej rotácie, či spoločných auditov viacerých
firiem. Návrh zavádza povinnosť striedania
audítorských spoločností po maximálnom období
v dĺžke 6 rokov, avšak existujú niekoľké výnimky.
Ten istý klient môže opäť využiť služby tej istej
audítorskej spoločnosti po uplynutí doby 4 rokov.
Obdobie, pred ktorým je striedanie audítorských
spoločností povinné, je možné predĺžiť na 9 rokov
a to v prípade, že sa vykonávajú spoločné audity.
Spoločný audit predstavuje audit subjektu viac než
jednou spoločnosťou, pričom spoločné audity nie sú
povinné.
Zavedenie nových obmedzení pre firmy v oblasti
auditu by mali znížiť potenciál konfliktu záujmov a
zlepšenia dôveryhodnosti sektora, ktorou otriasla
kríza, keďže viaceré veľké spoločnosti, ktoré boli
hodnotené pozitívne, neboli schopné plniť svoje
záväzky (Európska komisia, 2012).
Cieľom Európskej komisie je tiež obmedzenie
„veľkej štvorky“, ktorá dominuje svetovému auditu.
Povinnosť rotácie audítorov by mala zabrániť
nadmernej „familiárnosti“ medzi audítorom a
spoločnosťou, ktorá auditom prechádza. Na zvýšenie
výberu poskytovateľov auditu by sa mali zaviesť
spoločné audity, teda povinnosť mať viac ako jednu
audítorskú firmu, pričom najmenej jedna z nich
nebude patriť k najväčším audítorským
spoločnostiam. Aj touto cestou sa snaží Európska
komisia podporiť alternatívnych poskytovateľov
audítorských služieb, čo by v konečnom dôsledku
mohlo ovplyvniť dominanciu „veľkej štvorky“.
Komisia okrem iného navrhuje aj vytvorenie
jednotného trhu (Európska komisia, 2012) so
zákonom stanovenými audítorskými službami, čím
by sa umožnilo audítorom vykonávanie svojej
činnosti voľne a jednoducho v celej Európe. Pri
vykonávaní zákonom stanovených auditov budú
musieť audítori a audítorské spoločnosti postupovať
na základe medzinárodných audítorských
štandardov.
Pre subjekty verejného záujmu návrh zavádza
povinnosť otvoreného a transparentného postupu
verejného obstarávania pri výbere novej audítorskej
spoločnosti. Do výberového konania by mal byť
zapojený aj výbor pre audit auditovanej spoločnosti.
Vzhľadom na globálny charakter auditu je
dôležité, aby bola zabezpečená koordinácia
a spolupráca v oblasti dohľadu nad audítorskými
sieťami a to na úrovni Európskej únie, ako aj na
medzinárodnej úrovni. Koordináciu činností
dohľadu nad auditmi by mal zabezpečovať Európsky
orgán pre cenné papiere a trhy (ESMA).
Návrh taktiež umožňuje primerané uplatňovanie
štandardov v prípade malých a stredných
spoločností.
3 PRÁVNA ÚPRAVAAUDITU
Audit predstavuje neoddeliteľnú súčasť prostredia
finančných výkazov a jeho význam sa odráža aj v
Štvrtej smernici a v Siedmej smernici.
V rámci Európskej únie je audit upravený
Smernicou Európskeho parlamentu a Rady
2006/43/ES o štatutárnom audite ročných účtovných
závierok a konsolidovaných účtovných závierok
(Európska komisia, 2006). Táto smernica mení a
dopĺňa Štvrtú smernicu, Siedmu smernicu a zrušuje
smernicu Rady 84/253/EHS o schvaľovaní osôb
zodpovedných za vykonávanie štatutárnych auditov
účtovných dokumentov (tzv. Ôsma smernica).
Štvrtá Smernica, Siedma smernica, smernica
Rady 86/635/EHS a smernica Rady 91/674/EHS
požadujú, aby audit účtovnej závierky vykonávala
jedna alebo viac osôb, ktoré sú oprávnené audit
vykonávať. Podmienky pre schvaľovanie osôb
zodpovedných za vykonávanie štatutárneho auditu
boli ustanovené v Ôsmej smernici.
Nová smernica rozširuje obsah bývalej Ôsmej
smernice tým, že prehlbuje povinnosti štatutárnych
audítorov, ich nezávislosť a etiku a zavádza externé
zabezpečenie kontroly kvality pod verejným
dohľadom nad audítorskou profesiou.
Smernica predstavuje ucelený a kompaktný
predpis, ktorý upravuje problematiku auditu. V
základných pojmoch smernice sa nachádza definícia
štatutárneho auditu. Štatutárny audit vykonávajú
audítori alebo audítorské spoločnosti, ktoré schválil
členský štát požadujúci štatutárny audit. Smernica sa
taktiež zaoberá otázkami nezávislosti, zodpovednosti
a etiky audítora. Významná časť smernice sa venuje
otázkam, ktoré súvisia s medzinárodnými
audítorskými štandardmi. Oblasti, ktoré nie sú
upravené medzinárodnými audítorskými štandardmi,
235
sa môžu uplatňovať vnútroštátne audítorské postupy,
pokiaľ nebudú prijaté medzinárodné audítorské
štandardy upravujúce rovnakú oblasť. V smernici sa
nachádza aj novinka vo forme verejného dohľadu a
regulačných opatrení štátu. Členské štáty majú
zabezpečiť vytvorenie účinného systému verejného
dohľadu nad štatutárnymi audítormi a audítorskými
spoločnosťami.
4 REFORMA EURÓPSKEJ ÚNIE
V rámci reformy audítorského sektora bol
Európskou komisiou predložený návrh na zmeny
a doplnenia smernice o štatutárnom audite
(Európska komisia, 2011). Súčasne s týmto návrhom
existuje aj návrh nariadenia o osobitných
požiadavkách týkajúcich sa štatutárneho auditu
verejnoprávnych subjektov. Tieto návrhy sú
dopĺňané aj inými všeobecnými iniciatívami, ako
napríklad správa a riadenie alebo účtovné a kreditné
ratingy. Návrhy nie sú duplicitné, a ani sa navzájom
neprekrývajú.
Návrh obsahuje zmeny a doplnenia ustanovení
o schválení a registrácií audítorov a audítorských
spoločností na základe existujúcich zásad v smernici
o štatutárnom audite. Pre subjekty súkromného
záujmu zostávajú platné ustanovenia týkajúce sa
profesijnej etiky, služobného tajomstva, nezávislosti
a výkazníctva, ako aj súvisiace pravidlá týkajúce sa
dohľadu.
Pozmeňujúca a doplňujúca smernica má rovnaký
právny základ ako smernica o štatutárnom audite.
Návrh Komisie rešpektuje zásadu subsidiarity.
Cieľom tejto zásady je odstrániť prekážky v rozvoji
jednotného trhu audítorských služieb a prekážok
zistených počas konzultácií so zainteresovanými
stranami. Nová smernica ponecháva členským
štátom možnosť úpravy audítorských štandardov
podľa veľkosti auditovaného subjektu. V návrhu sa
rešpektuje aj zásada proporcionality, ktorá spočíva
v zohľadnení nákladovej efektívnosti.
Hlavné úpravy smernice o štatutárnom audite sú:
 Zlúčenie smernice o štatutárnom audite
a doplňujúceho nariadenia o osobitných
požiadavkách štatutárneho auditu
verejnoprávnych subjektov – z dôvodu existencie
obidvoch legislatívnych návrhov je potrebné
definovať jasné prepojenie medzi týmito dvoma
legislatívnymi normami.
 Vymedzenie pojmu „štatutárny audit“ v súlade
s novou smernicou o účtovníctve – štatutárny
audit bude naďalej vykonávaný spoločnosťami
určenými Európskou úniou. S cieľom zaručiť
jednotnosť trhu by sa vymedzenie pojmu malo
vzťahovať aj na malé podniky, ktorým túto
povinnosť uložia členské štáty. Dobrovoľný
audit účtovnej závierky malej spoločnosti by mal
byť tiež považovaný za štatutárny audit.
 Úprava pravidiel vlastníctva – povolenie
širšieho vlastníctva by malo zjednodušiť
podmienky audítorským spoločnostiam pri
získavaní kapitálu. Dôsledkom tejto skutočnosti
by mohlo byť nielen zvýšenie počtu
poskytovateľov audítorských služieb, ale aj
stimulácia vstupu nových subjektov na trh.
 Pas pre audítorské spoločnosti – návrhom
smernice sa zavádza možnosť vykonávania
štatutárneho auditu audítorských spoločností
v iných členských štátoch ako v členskom štáte,
v ktorom boli schválené. Z pohľadu iného
členského štátu by bolo vhodné, po získaní
schválenia v domovskom štáte, viesť určitú
formu registrácie týchto spoločností.
 Pas pre štatutárnych audítorov a zmenenie
podmienok na schválenie štatutárneho audítora
v inom členskom štáte – analogicky návrh
smernice zavádza možnosť dočasného alebo
príležitostného poskytovania cezhraničných
audítorských služieb štatutárnych audítorom.
Navrhované úpravy sú prepojené so smernicou
o uznávaní odborných kvalifikácií.
 Požiadavky na spoluprácu príslušných orgánov
v oblasti požiadaviek týkajúcich sa vzdelania
a skúšky odbornej spôsobilosti – vnútroštátne
orgány pre dohľad na výkonom auditu by mali
na úrovni Európskej únie úzko spolupracovať.
Spolupráce je potrebná nielen na zbližovanie
v oblasti vzdelávania audítorov, ale aj na
zosúladenie požiadaviek týkajúcich sa skúšky
odbornej spôsobilosti,
 Audítorské štandardy a audítorská správa –
návrh smernice vyžaduje, aby vykonávanie
auditu bolo v súlade s medzinárodnými
audítorskými štandardmi,
 Nové pravidlá týkajúce sa príslušných orgánov –
súčasná smernica o štatutárnom audite vyžaduje,
aby členské štáty organizovali systém verejného
dohľadu nad štatutárnymi audítormi
a audítorskými spoločnosťami. V návrhu novej
smernice je uvedené, že príslušný orgán
verejného dohľadu bude verejným orgánom
zodpovedným za schvaľovanie, registráciu
a zabezpečovanie kvality. S cieľom zabezpečiť
vykonávanie nezávislého a účinného auditu,
verejné orgány pre dohľad musia disponovať
primeranými právomocami, zdrojmi na
vykonávanie prešetrení a prístupom
k dokumentom, ktoré vlastnia štatutárny audítori
a audítorské spoločnosti. Pri dodržaní
stanovených podmienok môže orgán
zodpovedný za dohľad nad výkonom auditu
236
delegovať niektoré svoje úlohy na iné orgány
alebo subjekty.
 Zákaz zmluvných ustanovení, ktoré ovplyvňujú
menovanie štatutárnych audítorov alebo
audítorských spoločností – v tejto súvislosti sa
zakazujú ustanovenia, podľa ktorých tretia strana
navrhuje, odporúča alebo vyžaduje od
auditovaného subjektu, aby menoval
konkrétneho štatutárneho audítora alebo
audítorskú spoločnosť.
 Osobitné pravidlá týkajúce sa štatutárneho
auditu malých a stredných spoločností – podľa
nového návrhu smernice o účtovníctve, by malé
podniky nemali podrobovať svoje účtovné
závierky auditu. V prípade stredných podnikov
spĺňajúcich podmienky na vykonanie auditu, sa
zmenenou a doplnenou smernicou vyžaduje, aby
spôsob uplatňovania audítorských štandardov
bol prispôsobených veľkosti a rozsahu týchto
podnikov. Ak malý alebo stredný podnik je
verejnoprávnym subjektov, je dôležité, aby
takýto podnik uplatňoval ustanovenia uvedené
v návrhu nariadenia o osobitných požiadavkách
týkajúcich sa štatutárneho auditu
verejnoprávnych subjektov,
 Osobitné pravidlá týkajúce sa delegovaných
a vykonávacích právomocí po vstupe
Lisabonskej zmluvy do platnosti – nové články
upresňujú spôsob, akým Komisia vykonáva
delegované právomoci, prípady, kedy môže byť
delegovanie zrušené a prípady, kedy môžu byť
voči delegovanému aktu vznesené námietky.
5 VPLYV NA PRAX
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Nový zákon č. 540/2007 Z. z. o audítoroch, audite a
dohľade nad výkonom auditu umožňuje audítorom
slobodnejšie sa rozvíjať, vzdelávať a pracovať, aj
keď zakladá podstatne väčšiu konkurenciu na trhu.
V ostatnom období sa prijali niektoré legislatívne
zmeny s cieľom zúžiť audítorský trh. Vplyvom
týchto zmien môžeme konštatovať, že navrhované
zmeny Európskej únie sú v právnej úprave auditu
v Slovenskej republike zahrnuté.
Výbor Národnej rady Slovenskej republiky pre
európske záležitosti (VEZ) odmietol návrh
nariadenia Európskeho parlamentu a Rady o
osobitných požiadavkách týkajúcich sa štatutárneho
auditu subjektov verejnému záujmu schválením tzv.
odôvodneného stanoviska (Euractiv, 2012).
Slovenská republika podporuje cieľ predmetného
návrhu, ktorým je dosiahnutie zlepšenia kvality
auditu, posilnenie nezávislosti audítora, ako aj
posilnenie vnútorného trhu v oblasti audítorských
služieb. VEZ presadzuje názor, aby regulácia
audítorského trhu bola uplatňovaná prostredníctvom
národnej legislatívy jednotlivých členských štátov,
ktorej východiskom je uplatňovanie legislatívy na
úrovni EÚ vykonávanej pomocou smerníc.
Implementácia smerníc zabezpečila dosiahnutie
sledovaných cieľov a taktiež umožnila zohľadnenie
vnútroštátnych špecifík.
6 ZÁVER
Finančná kríza spôsobila pád nielen veľkých
spoločností, ale aj celého finančného systému.
Výsledkom auditu týchto spoločností boli väčšinou
pozitívne audítorské stanoviská aj napriek tomu, že
tieto spoločnosti neboli vnútorne stabilné.
Audítorské stanovisko by malo predovšetkým
zvyšovať vierohodnosť účtovných informácií
obsiahnutých v účtovnej závierke, pretože pre ich
používateľov predstavujú výraznú časť významnej
informácie pri rozhodovaní.
Najčastejšie problém audítorského sektora
predstavuje korupcia, nedodržiavanie nezávislosti
audítora či problém uplatňovania verného a
pravdivého zobrazenia finančnej situácie.
Na základe týchto skutočností sa Európska
komisia rozhodla uskutočniť reformu v audítorskom
sektore. Návrh reformy zverejnila v novembri 2011,
ktorým predkladá opatrenia týkajúce sa zvýšenia
nezávislosti audítorov a zabezpečenia väčšej
dynamiky na trhu s audítorskými službami.
Za kľúčové oblasti reformy môžeme považovať
zavedenie povinnej rotácie audítorov a audítorských
spoločností, obmedzenie, resp. zákaz poskytovania
služieb u toho istého klienta, ktoré nesúvisia
s auditom ako aj perspektívna možnosť vykonávania
audítorskej činnosti v rámci celej Európskej únie.
Posilnenie hospodárskej súťaže v rámci
audítorského sektora môže najviac zasiahnuť veľkú
štvorku, ktorá dominuje svetovému auditu. Touto
cestou sa snaží Európska komisia podporiť
alternatívnych poskytovateľov audítorských služieb,
čo by v konečnom dôsledku mohlo ovplyvniť
dominanciu veľkej štvorky.
Pre verejnoprávne subjekty návrh zavádza
povinnosť otvoreného a transparentného postupu
verejného obstarávania pri výbere novej audítorskej
spoločnosti.
Vzhľadom na globálny charakter auditu je
dôležité, aby bola zabezpečená koordinácia a
spolupráca v oblasti dohľadu nad audítorskými
sieťami a to na úrovni EÚ, ako aj na medzinárodnej
úrovni. Koordináciu činností dohľadu nad auditmi
by mal zabezpečovať Európsky orgán pre cenné
papiere a trhy (ESMA).
237
LITERATÚRA
EURACTIV/REUTERS. 2011. Audítorský sektor čakajú
zmeny. [tlačová správa], 28. September 2011.
Dostupné na internete:
<http://www.euractiv.sk/podnikanie-v-
eu/clanok/auditorsky-sektor-cakaju-zmeny-017898>,
11.03.2012
EURACTIV. 2012. NRSR: Výbor neschválil návrh,
ktorým sa mal regulovať trh audítorských služieb.
[tlačová správa], 03. Február 2012. Dostupné na
internete: <http://www.euractiv.sk/podnikanie-v-
eu/clanok/nrsr-vybor-neschvalil-navrh-ktorym-sa-malregulovat-trh-auditorskych-sluzieb>,
11.03.2012
EURÓPSKA KOMISIA. 2006. Smernica Európskeho
parlamentu a Rady 2006/43/ES, o štatutárnom audite
ročných účtovných závierok a konsolidovaných
účtovných závierok, ktorou sa menia a dopĺňajú
smernice Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a ktorou sa
zrušuje smernica Rady 84/253/EHS. [online].
Dostupné na internete: <http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:20
06:157:0087:0087:SK:PDF>, 11.03.2012
EURÓPSKA KOMISIA. 2011. Návrh smernice
Európskeho parlamentu a Rady, ktorou sa mení a
dopĺňa smernica 2006/46/ES o štatutárnom audite
ročných účtovných závierok a konsolidovaných
účtovných závierok. [online]. Dostupné na internete:
<http://ec.europa.eu/internal_market/auditing/docs/ref
orm/directive_sk.pdf>, 11.03.2012
EURÓPSKA KOMISIA. 2012. Jednotný trh EÚ. Auditing.
[online]. Dostupné na internete:
<http://ec.europa.eu/internal_market/auditing/news/in
dex_en.htm>, 11.03.2012
KAREŠ, L. 2010. Audítorstvo. Bratislava : IURA Edition,
2010. ISBN 978-80-8078-334-1.
238
FINANČNÉ NÁSTROJE
Vykazovanie finančných nástrojov podľa IAS/IFRS a IFRS pre MSP
Michal Ješš a Martina Kováčiková
Katedra účtovníctva a audítorstva, Fakulta hospodárskej informatiky, Ekonomická univerzita v Bratislave,
Dolnozemská cesta 1/B, 852 35 Bratislava, Sloveská republika
michal.jess@accountant.com, kovacikova.martina@gmail.com
Abstrakt: Finančné nástroje sú špecifickou kategóriou majetku, záväzkov a vlastného imania. Predstavujú obsahovo
najrozsiahlejšiu problematiku nielen v Medzinárodných účtovných štandardov, resp. Medzinárodných
štandardoch pre finančné vykazovanie, ale aj v Medzinárodnom štandarde finančného vykazovania pre malé
a stredné podniky. Spoločne charakterizujú finančný nástroj ako zmluvu, ktorá má za následok vznik
finančného aktíva pre jednu stranu a vznik finančného záväzku alebo nástroja vlastného imania pre druhú
stranu. Príspevok poukazuje na aktuálne zmeny, ktoré nastali v účtovnej politike, oceňovaní, zverejnení a
vykazovaní finančných nástrojov v účtovnej závierke účtovnej jednotky.
Kľúčové slová: Finančné nástroje; IAS; IFRS; IFRS pre Malé a Stredné Podniky
1 ÚVOD
V súčasnosti venuje veľkú pozornosť problematike
finančných nástrojov nielen Rada pre medzinárodné
účtovné štandardy (IASB), ale aj Rada pre štandardy
finančného účtovníctva (FASB), ktoré spolupracujú
pri tvorbe nových pravidiel zameraných na
vykazovanie finančných nástrojov v účtovnej
závierke podľa Medzinárodných účtovných
štandardov (IAS), resp. Medzinárodných štandardov
pre finančné vykazovanie (IFRS) a Medzinárodného
štandardu finančného vykazovania pre malé
a stredné podniky (IFRS pre MSP). V nasledujúcich
kapitolách je identifikovaná účtovná politika,
vykazovanie, oceňovanie a zverejnenie finančných
nástrojov podľa IFRS a podľa IFRS pre MSP.
2 VYKAZOVANIE FINANČNÝCH
NÁSTROJOV PODĽA IAS/IFRS
Finančný nástroj je zmluva, ktorá má za následok
vznik finančného aktíva pre jednu stranu a vznik
finančného záväzku alebo nástroja vlastného imania
pre druhú stranu (IASB, 2012). Pre stranu emitenta
finančného nástroja vzniká finančný záväzok alebo
nástroj vlastného imania. Finančným záväzkom je
zmluvná povinnosť dodať hotovosť alebo iné
finančné aktívum, alebo vymeniť finančné aktíva
alebo záväzky s inou účtovnou jednotkou za
podmienok, ktoré sú potenciálne nevýhodné. Nástroj
vlastného imania, ktorý vzniká pre stranu emitenta,
je akákoľvek zmluva, ktorá svedčí o zvyšnom
podiele na aktívach účtovnej jednotky po odpočítaní
jej záväzkov. Pre stranu držiteľa finančného nástroja
vzniká finančné aktívum a definuje sa ako
ktorékoľvek aktívum, ktoré je hotovosťou alebo
nástrojom vlastného imania inej účtovnej jednotky
alebo zmluvným právom.
Tabuľka 1: Nepriama pôsobnosť finančných nástrojov
v IAS/IFRS
Medzinárodné štandardy finančného
vykazovania
Nepriamapôsobnosť
IAS 17 – Lízingy
IAS 18 - Výnosy
IAS 19 - Zamestnanecké požitky
IAS 27 - Konsolidovaná a individuálna
účtovná závierka
IAS 28 - Podiely v pridružených podnikoch
IAS 31 - Podiely v spoločnom podnikaní
IFRS 2 - Platby na základe podielov
IFRS 3 - Podnikové kombinácie
IFRS 4 - Poistné zmluvy
IFRS 13 - Oceňovanie reálnou hodnotou
Zdroj: vlastné spracovanie
Tabuľka 1 poskytuje prehľad, v ktorých
IAS/IFRS má nepriamu pôsobnosť a v tabuľke 2 sú
uvedené IAS/IRS, ktoré majú priamu pôsobnosť.
239
Tabuľka 2: Priama pôsobnosť finančných nástrojov
v IAS/IFRS
Medzinárodné štandardy finančného
vykazovania
Priama
pôsobnosť
IAS 32 - Finančné nástroje: prezentácia
IAS 39 - Finančné nástroje: vykazovanie a
oceňovanie
IFRS 7 - Finančné nástroje: zverejňovanie
IFRS 9 - Finančné nástroje
Zdroj: vlastné spracovanie
Štandardy, ktoré sú v priamej pôsobnosti
finančných nástrojov určujú najmä ich klasifikáciu,
oceňovanie, vykazovanie a účtovnú politiku.
2.1 Účtovná politika
Finančné nástroje, ako špecifická kategória majetku,
záväzkov a vlastného imania, sú náročnou
problematikou nielen z pohľadu účtovného
zobrazenia, ale aj ich vykazovania v účtovnej
závierke. Do úvahy je potrebné vziať klasifikáciu,
obstaranie, ocenenie, zobrazenie počas držby,
realizáciu/vysporiadanie a odúčtovanie.
Účtovná jednotka účtuje o finančnom aktíve v
deň dohodnutia obchodu a taktiež zaúčtuje záväzok.
Počas držby sa začne účtovať o úrokoch až odo dňa
vysporiadania obchodu. Z príslušného účtu sa
odúčtuje, až keď je finančné aktívum predané,
rovnako sa účtujú výnosy/náklady z predaja a v deň
uskutočnenia obchodu sa účtuje inkaso pohľadávky
od nákupcu.
Účtovná jednotka účtuje o finančných
aktívach/finančných záväzkoch až v čase ich prijatia,
pričom pre ocenenie použije reálnu hodnotu, ktorá
bola v čase dohodnutia obchodu. Prvotné ocenenie v
reálnej hodnote s pripočítaním alebo odpočítaním
transakčných nákladov pre účtovnú jednotku
znamená, že následne ocenenie finančného
aktíva/finančného záväzku sa uskutoční na
umorovanú hodnotu (súvahovo) a ďalej sa už
neúčtuje o zmene umorovanej hodnoty, len o
úrokovom výnose a až pri odúčtovaní môže vykázať
zisk alebo stratu z predaja. Ak účtovná jednotka
následne ocenila finančné aktívum/finančný záväzok
na reálnu hodnotu (súvahovo), všetky ďalšie zmeny
v reálnej hodnote účtuje tiež súvahovo.
Prvotné ocenenie v reálnej hodnote pre účtovnú
jednotku znamená, že ak účtovná jednotka prvotne
ocenila finančné aktívum/finančný záväzok v reálnej
hodnote a následne na zmenenú reálnu hodnotu
(výsledkovo), všetky ďalšie zmeny reálnej hodnoty
sú účtované výsledkovo, cez výsledok hospodárenia.
2.2 Vykazovanie
Účtovná jednotka vykazuje finančné aktíva a
finančné záväzky v súvahe (ang. statement of
financial position). Zmeny hodnoty sa vykazujú vo
vlastnom imaní alebo vo výsledku hospodárenia.
Finančné aktíva/finančné záväzky sa vykazujú vo
výkaze finančnej pozície podľa spôsobu ocenenia,
tzn. všetky finančné aktíva/finančné záväzky, ktoré
sú v účtovníctve ocenené v reálnej hodnote sú napr.
spolu na syntetickom účte Finančné aktíva/finančné
záväzky ocenené v reálnej hodnote. V prípade
finančných aktív/finančných záväzkov ocenených v
umorovanej hodnote sa o nich účtuje napr. na účte
Finančné aktíva/finančné záväzky ocenené v
umorovanej hodnote.
IFRS 7 - Finančné nástroje: zverejňovanie
vyžaduje od účtovných jednotiek uviesť význam
finančných nástrojov pre finančnú situáciu a
výkonnosť. Rovnako musí účtovná jednotka uviesť
kvalitatívnu a kvantitatívnu informáciu o vystavení
sa rizikám vyplývajúcich z finančných nástrojov,
vrátane uvedenia informácií o úverovom riziku,
trhovom riziku a riziku likvidity. V tejto súvislosti sa
pod kvalitatívnymi informáciami rozumejú ciele,
nástroje a postupy manažmentu pri riadení rizík,
kvantitatívnymi informáciami sa rozumie rozsah
vystavenia sa rizikám.
2.3 Oceňovanie
V oblasti oceňovania, osobitne pri prvotnom a
následnom oceňovaní, sa stretáva účtovná jednotka s
problematikou stanovenia hodnoty finančného
nástroja. V porovnaní so štandardom IAS 39 Finančné
nástroje: vykazovanie a oceňovanie,
účtovná jednotka oceňuje finančné nástroje už len
v dvoch kategóriách, v reálnej hodnote
a umorovanej hodnote.
Ak účtovná jednotka prvotne ocenila finančný
nástroj reálnou hodnotou, následne ho môže oceniť
už len výsledkovo na reálnu hodnotu.
Ak účtovná jednotka prvotne ocenila finančný
nástroj v reálnej hodnote s pripočítaním alebo
odpočítaním transakčných nákladov, následne ho
môže oceniť súvahovo na reálnu hodnotu alebo
umorovanú hodnotu.
Štandard IFRS 13 – Oceňovanie reálnou
hodnotou definuje reálnu hodnotu ako sumu, za
ktorú sa majetok predal, alebo záväzok previedol v
rámci normálnej transakcie medzi účastníkmi
obchodu ku dňu ocenenia (IASB, 2012).
Nasledujúca schéma je grafickým znázornením
definície umorovanej hodnoty podľa štandardu IAS
39 - Finančné nástroje: vykazovanie a oceňovanie.
Štandard definuje umorovanú hodnotu finančného
240
aktíva alebo finančného záväzku ako sumu, ktorou
je finančné aktívum alebo finančný záväzok ocenený
pri prvotnom ocenení, znížená o platby istiny,
upravená o kumulatívne umorovanie rozdielu medzi
prvotnou účtovnou hodnotou a splatnou sumou,
ktoré sa realizuje metódou efektívnej úrokovej
miery, a upravená o ďalšie zníženie hodnoty.
Finančné aktívum / finančný záväzok ocenený pri
prvotnom vykázaní
+ / Kumulatívne
umorovanie rozdielu medzi
prvotnou účtovnou hodnotou a splatnou sumou,
ktorá sa realizuje metódou efektívnej úrokovej
miery
Splátky
istiny
Ďalšie
zníženie hodnoty
=
Umorovaná hodnota
Obrázok 1: Schéma umorovanej hodnoty
Zdroj: vlastné spracovanie
Umorovanú hodnotu finančného
aktíva/finančného záväzku je možné vypočítať
metódou efektívnej úrokovej miery.
2.4 Zverejnenie
Pri zverejnení vo výročnej správe, účtovná jednotka
zverejní platné a používané medzinárodné štandardy
finančného vykazovania IFRS, účtovné pravidlá a
postupy. Vo výkaze o finančnej pozícii zverejní:
 finančné aktíva v reálnej hodnote;
 finančné aktíva v reálnej hodnote oceňované cez
výsledok hospodárenia;
 finančné aktíva v umorovanej hodnote;
 finančné záväzky v reálnej hodnote;
 finančné záväzky v reálnej hodnote oceňované
cez výsledok hospodárenia;
 finančné záväzky v umorovanej hodnote.
Finančné aktíva zverejňuje účtovná jednotka na
strane aktív vo výkaze o finančnej pozícii, finančné
záväzky na strane pasív vo výkaze o finančnej
pozícii. Zmeny oceňovania, ktoré sa účtujú
súvahovo sa zverejňujú vo vlastnom imaní a zmeny
oceňovania, ktoré sa účtujú výsledkovo vo výsledku
hospodárenia, vo výkaze komplexného výsledku.
Účtovná jednotka zverejňuje informácie, ktoré
umožnia používateľom jej účtovnej závierky:
 pochopiť vzťah medzi prevedenými finančnými
aktívami, ktorých vykazovanie nebolo
ukončené, v ich úplnosti, ako aj pridružené
záväzky; a
 vyhodnotiť povahu a súvisiace riziká
pokračujúcej angažovanosti účtovnej jednotky
vo finančných aktívach, ktorých vykazovanie
nebolo ukončené.
Štandard IFRS 7 - Finančné nástroje:
zverejňovanie zaväzuje spoločnosti zostavujúce
účtovnú závierku podľa IFRS poskytnúť jej
používateľom rozsiahle množstvo informácií, ktoré
môžu ovplyvniť ich úsudok ohľadom finančnej
situácie spoločnosti, finančnej výkonnosti, ako aj o
výške, čase a neistote budúcich peňažných tokov
spoločnosti.
3 VYKAZOVANIE FINANČNÝCH
NÁSTROJOV PODĽA IFRS PRE
MSP
IFRS pre MSP sa zaoberá finančnými nástrojmi v
dvoch častiach: Základné finančné nástroje a
Ostatné finančné nástroje (IASB, 2009). Základné
finančné nástroje sú menej rozsiahle finančné
nástroje a platia pre všetky účtovné jednotky.
Ostatné finančné nástroje sú komplexnejšie finančné
nástroje a transakcie.
Obidve časti sa týkajú vykazovania, ukončenia
vykazovania, oceňovania a zverejňovania všetkých
finančných nástrojov. Každá účtovná jednotka musí
posúdiť, či jej finančné nástroje spadajú pod
základné finančné nástroje alebo pod ostatné
finančné nástroje, prípadne obidve skupiny.
Za základné finančné nástroje považujeme
napríklad peniaze, vklady na požiadanie alebo
vklady s fixnou lehotou splatnosti, krátkodobé
dlhové cenné papiere a zmenky, bežné účty, prijaté a
poskytnuté pôžičky, dlhopisy, investície do
nekonvertibilných prioritných akcií, kmeňových
alebo prioritných akcií (IASB, 2009).
Ostatné finančné nástroje obvykle nespĺňajú
podmienky základných finančných nástrojov.
Zahŕňajú aktíva kryté cennými papiermi, opcie,
záruky, futurity, forwardy, úrokové swapy,
zaisťovacie finančné nástroje alebo úverové prísľuby
(IASB, 2009).
Pokiaľ účtovná jednotka identifikovala iba
základné finančné nástroje, časť Ostatné finančné
nástroje neaplikuje, avšak sa musí uistiť, že
pôsobnosť tejto časti sa jej netýka.
241
3.1 Účtovná politika
Pre účtovné jednotky štandard IFRS pre MSP
umožňuje možnosť výberu vykazovania a
oceňovania finančných nástrojov v súlade s časťami
11 a 12 alebo podľa IAS 39 - Finančné nástroje:
vykazovanie a oceňovanie. Pokiaľ MSP prijali IAS
39, nemusia spĺňať požiadavky na zverejňovanie
podľa IFRS 7 - Finančné nástroje: zverejňovanie,
keďže zverejnenie je vyžadované podľa častí 11 a
12.
3.2 Vykazovanie
Finančný majetok a finančné záväzky účtovná
jednotka vykáže v okamihu, keď sa stanú stranou
zmluvných ustanovení týkajúcich sa daného
finančného nástroja.
Nasledujúca schéma zobrazuje tri podmienky,
ktoré musia byť splnené na ukončenie vykazovania
základných a ostatných finančných nástrojov
(Mackenzie, 2011).
Vypršali alebo boli
vysporiadané zmluvné práva
a peňažné toky z finančného
aktíva?
Previedla účtovná jednotka
významné riziká a odmeny z
vlastníctva finančného
aktíva na inú zúčastnenú
stranu?
Má účtovná jednotka
niekoľko významných rizík
a odmien vyplývajúcich z
finančného aktíva a
previedla možnosť predaja
aktíva ako celok
nespriaznenej strane?
Nevykonáva sa ukončenie
vykazovania, ale môže sa
požadovať precenenie
finančného nástroja.
Ukončenie
vykazovania
finančného aktíva
Ukončenie
vykazovania
finančného aktíva
Ukončenie
vykazovania
finančného aktíva, v
prípade potreby sa
vykáže ako
samostatný majetok
alebo záväzok
Áno
Áno
Áno
Nie
Nie
Nie
Obrázok 2: Podmienky pre ukončenie vykazovania
Zdroj: Mackenzie, 2011
Finančný nástroj sa nevykazuje pokiaľ
povinnosť určená zmluvou je splnená, zrušená alebo
vyprší jej platnosť.
3.3 Oceňovanie
Základné finančné nástroje sú vykazované na
základe modelu amortizovanej hodnoty. Prvotné
ocenenie základných finančných nástrojov je
realizované v cene transakcie, vrátane transakčných
nákladov, s výnimkou tých finančných nástrojov,
ktoré sú prvotne oceňované reálnou hodnotou s
vplyvom na výsledok hospodárenia.
Ostatné finančné nástroje sa prvotne oceňujú
modelom reálnej hodnoty, pričom obvykle ide o
cenu transakcie a nezahŕňajú sa transakčné náklady.
Ku koncu každého účtovného obdobia účtovná
jednotka oceňuje ostatné finančné nástroje reálnou
hodnotou a zmeny reálnej hodnoty vykazuje vo
výsledku hospodárenia.
Na konci každého účtovného obdobia účtovná
jednotka ocení základné finančné nástroje v sume
nezníženej o transakčné náklady, ktoré by mohli
účtovnej jednotke vzniknúť pri predaji alebo inom
spôsobe vyradenia.
Oceňovacie veličiny používané pri následnom
oceňovaní základných finančných nástrojov sú
uvedené v tabuľke 3.
Tabuľka 3: Následné oceňovanie základných finančných
nástrojov
Oceňovacia veličina Druh finančného nástroja
diskontovaná
súčasná hodnota
budúcich platieb
dlhový nástroj predstavujúci
finančnú transakciu
nediskontovaná
hodnota peňazí
dlhový nástroj klasifikovaný
ako krátkodobý
zostatková hodnota
s využitím metódy
efektívnej úrokovej
miery
ostatné dlhové nástroje
obstarávacia cena
znížená o stratu zo
zníženia hodnoty
úverové prísľuby
reálna hodnota
investície do
nekonvertibilných
prioritných akcií
a kmeňových alebo
prioritných akcií
Zdroj: vlastné spracovanie
Kapitálové nástroje, ktoré nie sú verejne
obchodovateľné a nie je možné spoľahlivo určiť ich
reálnu hodnotu, sú oceňované obstarávacou cenou
zníženou o stratu zo zníženia hodnoty.
Pokiaľ reálna hodnota kapitálového nástroja,
ktorý nie je verejne obchodovateľný, nepredstavuje
spoľahlivé ocenenie, účtovná jednotka použije pre
účely oceňovania reálnu hodnotu k poslednému dňu,
kedy bol nástroj spoľahlivo ocenený ako
obstarávaciu cenu. Túto obstarávaciu cenu zníženú o
stratu zo zníženia hodnoty účtovná jednotka používa
až do vtedy, pokiaľ reálna hodnota nebude opäť
spoľahlivo určiteľná.
242
3.4 Zverejnenie
V prehľade účtovných pravidiel účtovná jednotka
zverejní účtovné pravidlá, oceňovaciu základňu a
ostatné účtovné pravidlá používané pri finančných
nástrojoch, ktoré sú relevantné pre pochopenie
údajov prezentovaných v účtovnej závierke.
Účtovná jednotka uskutočňuje zverejnenie
účtovnej hodnoty každej z nasledujúcich kategórií
finančných nástrojov ku dňu účtovnej závierky vo
výkaze o finančnej situácii alebo v poznámkach
(IASB, 2009):
 finančný majetok oceňovaný reálnou hodnotou s
vplyvom na výsledok hospodárenia;
 finančný majetok oceňovaný zostatkovou
hodnotou;
 kapitálové nástroje oceňované v obstarávacej
cene zníženej o stratu zo zníženej hodnoty;
 finančné záväzky oceňované reálnou hodnotou s
vplyvom na výsledok hospodárenia;
 finančné záväzky oceňované zostatkovou
hodnotou;
 úverové prísľuby oceňované obstarávacou
cenou zníženou o straty zo zníženia hodnoty.
Zverejnenie informácií, napríklad úrokové
sadzby, splatnosť, splátkový kalendár alebo
obmedzenia, umožní používateľom účtovnej
závierky posúdiť význam finančných nástrojov pre
ich finančnú situáciu a výkonnosť.
Pre všetky finančné nástroje oceňované reálnou
hodnotou zverejňuje základ pre stanovenie reálnej
hodnoty, ako je kótovaná trhová cena na aktívnom
trhu alebo oceňovacie techniky. Pri použití
oceňovacích techník musí účtovná jednotka
zverejniť predpoklady použité pri určení reálnej
hodnoty za každú kategóriu finančných nástrojov,
napríklad odhadované úrokové straty, úrokové a
diskontné sadzby.
Účtovná jednotka musí zverejniť aj fakt, keď
meradlo reálnej hodnoty kapitálových finančných
nástrojov oceňovaných reálnou hodnotou s vplyvom
na výsledok hospodárenia nie je spoľahlivé.
Pokiaľ finančné aktívum je prevedené na inú
zúčastnenú stranu v transakcii, ktorá nespĺňa
podmienky pre ukončenie vykazovania, účtovná
jednotka zverejní druh majetku, charakter rizík a
odmien, ktorým účtovná jednotka zostala vystavená
a účtovnú hodnotu aktív a súvisiacich záväzkov,
ktoré účtovná jednotka naďalej vykazuje.
Pre prijaté pôžičky, pri ktorých nedošlo k
splneniu zmluvných podmienok alebo k úhrade
splátky istiny, úroku, umorovacieho fondu alebo
splnenie odkupnej povinnosti, účtovná jednotka
vykazuje detail porušenia podmienok, účtovnú
hodnotu príslušnej prijatej pôžičky a či porušenie
podmienok alebo platobné problémy boli vyriešené
alebo prijatá pôžička prešla reštrukturalizáciou ešte
pred schválením účtovnej závierky.
Ak je potrebné, účtovná jednotka zverejňuje
informácie o výnosoch, nákladoch, prírastkoch alebo
úbytkoch. Výnosy, náklady, prírastky alebo úbytky,
vrátane zmien reálnej hodnoty, sa vykazujú pri
finančných nástrojoch ocenených reálnou hodnotou
vplyvom na výsledok hospodárenia alebo
zostatkovou hodnotou. Pri finančných nástrojoch
ocenených reálnou hodnotou s vplyvom na výsledok
hospodárenia sa zverejňuje celkový úrokový výnos a
celkový úrokový náklad. Pre každú skupinu
finančných aktív sa zverejňuje suma straty zo
zníženia hodnoty.
4 ZÁVER
Príspevok poukazuje na oceňovanie, zverejnenie a
vykazovanie finančných nástrojov v účtovnej
závierke účtovnej jednotky podľa IAS/IFRS a IFRS
pre MSP.
IFRS upravuje finančné nástroje v štyroch
základných štandardoch: IAS 32 - Finančné
nástroje: prezentácia, IAS 39 - Finančné nástroje:
vykazovanie a oceňovanie, IFRS 7 - Finančné
nástroje: zverejňovanie a IFRS 9 - Finančné
nástroje. Podľa nich sa finančné nástroje najnovšie
oceňujú v dvoch oceňovacích veličinách: reálnej
hodnote a umorovanej hodnote. Vykazovanie
finančných nástrojov ovplyvňuje aj výber účtovnej
politiky, ktorá umožňuje zvoliť si účtovanie dňom
uskutočnenia alebo dňom vysporiadania obchodu.
IFRS pre MSP rozdelil finančné nástroje do
dvoch skupín – základné a ostatné finančné nástroje.
Manažment účtovnej jednotky má na výber
uplatnenie ustanovení obidvoch častí IFRS pre MSP
alebo uplatnenie vykazovania a oceňovania podľa
ustanovení IAS 39 - Finančné nástroje: vykazovanie
a oceňovanie, pričom požiadavky na zverejnenie
vykonáva v súlade s IFRS pre malé a stredné
podniky. Požiadavky na zverejňovanie v súlade so
štandardom IFRS 7 – Finančné nástroje:
zverejňovanie sa týkajú iba veľkých spoločností.
IFRS pre MSP pri účtovnej politike umožňuje
možnosť výberu vykazovania a oceňovania
finančných nástrojov v súlade s časťami 11 a 12
IFRS pre MSP alebo podľa IAS 39 – Finančné
nástroje: vykazovanie a oceňovanie. IFRS pre MSP
pri oceňovaní finančných nástrojov používa metódu
diskontovanej súčasnej hodnoty budúcich platieb,
metódu nediskontovanej hodnoty peňazí, model
zostatkovej hodnoty vypočítanej na základe
efektívnej úrokovej miery, model obstarávacej ceny
zníženej o akumulované straty zo zníženia hodnoty
a model reálnej hodnoty.
243
LITERATÚRA
IASB. 2009. IFRS for SMEs : International Financial
Reporting Standard (IFRS®) for Small and
Mediumsized Entities (SMEs). Londýn : IASCF, 2009.
231 s. ISBN 978-1-907026-17-1.
IASB. 2012. International Financial Reporting Standards
IFRS 2012. Londýn: IASCF, 2012. 3680 s. ISBN 978-
1-907877-45-2.
MACKENZIE, B. et al. 2011. Applying IFRS® for SMEs.
New Jersey : John Wiley & Sons, 2011. 484 s. ISBN
978-0-470-60337-6.
244
VÝZNAM NEFINANČNÍCH UKAZATELŮ PŘI HODNOCENÍ
VÝKONNOSTI PODNIKU
Ivana Johnová
Fakulta ekonomicko-správní, Univerzita Pardubice, Studentská 84, Pardubice 532 10,Česká republika
Ivana.Johnova@student.upce.cz
Abstract: Cílem tohoto článku je odůvodnit, proč by podniky měly používat při měření výkonnosti podniku
nefinanční ukazatele. Nefinanční ukazatele byly navrženy tak, aby doplňovaly finanční ukazatele, které stále
hrají důležitou roli. Metodika měření těchto ukazatelů se stále vyvíjí, ale je jasné, že tyto ukazatele by měly
být měřeny. Zatímco ve světě je používání nefinančních ukazatelů běžnou praktikou, české podniky zatím
tyto ukazatele nevyužívají v tak vysoké míře. Důvodem je kladení stále velkého důrazu jen na ukazatele
finanční a také problematika měření nefinančních ukazatelů. Zatímco finanční ukazatele představují čísla, ty
nefinanční ukazatele je třeba umět správně interpretovat. V závěru článku jsou navrženy ukazatele, které by
dle autorky podnik měl sledovat a doplnit tak soustavu finančních ukazatelů o ukazatele nefinanční. Ideální
systém měření výkonnosti byl měl obsahovat jak finanční, tak nefinanční ukazatele. Zatímco finanční
hodnotí současnou situaci podniku a to, jak si vedl v minulosti, ty nefinanční ukazatele představují hybné
síly budoucnosti.
Keywords: nefinanční ukazatelé; výkonnost podniku; hodnotově orientovaný management
1 ÚVOD
Ve velice silném konkurenčním prostředí již nestačí
při hodnocení výkonnosti podniku sledovat pouze
finanční ukazatele, které hodnotí, jak si podnik vede
na základě historických údajů. Je třeba také hodnotit,
jak si podnik povede směrem do budoucna. Na
nefinanční ukazatele je kladen stále větší důraz, ne
všechny podniky ale tyto ukazatele sledují a hlavně
považují za důležité je sledovat. Neexistuje jednotný
systém, který by definoval, které nefinanční
ukazatele je vhodné při hodnocení výkonnosti
používat. Je na podniku, aby si tento systém vytvořil
podle svých potřeb a zaměření na cílový trh. Existují
však metody, které nefinanční ukazatele berou
v úvahu. Jednou z metod je metoda Balanced
Scorecard. Výhodou této metody je její
komplexnost, na druhou stranu se však zdá tato
metoda zbytečně složitou pro malé podniky.
Nefinanční ukazatele byly navrženy pro doplnění
finančních ukazatelů, které stále hrají významnou
roli. Metodika měření těchto ukazatelů je teprve ve
vývoji, je ale jasné, že je třeba tyto ukazatele měřit.
Cílem tohoto článku je zdůvodnění, proč by podniky
měly využívat nefinanční ukazatele, jaký je jejich
přínos a návrh ukazatelů, které by podniky měly
sledovat.
2 HODNOCENÍ VÝKONNOSTI
PODNIKU
Jak již bylo v úvodu zmíněno, při hodnocení
výkonnosti podniku se vedle finančních ukazatelů
začínají používat i tzv. ukazatele nefinanční. Dále je
uvedeno dělení ukazatelů v podniku dle různých
autorů.
o 2.1 Ukazatele v podniku
V literatuře (Truneček, 2004), (Marinič, 2008) se
uvádí obecně dělení ukazatelů na tzv. tvrdé a měkké
ukazatele. Tvrdé ukazatele lze většinou převést na
peněžní vyjádření či jiné měrné jednotky, nebývá
tedy s jejich měřením větší problém. Daleko
složitější to je s měřením měkkých ukazatelů. Jedná
se například o měření zákaznického imperativu a
jiných oblastí, nad jejichž měřením tak vyvstává
otázka. Marinič (2008) také používá dělení na
245
ukazatele kvantifikovatelné (myšleno tvrdé) a
nekvantifikovatelné (myšleno měkké).
Z hlediska obsahové Marinič (2008) uvádí
následující dělení ukazatelů:
 ukazatele externí – představují vnější
omezení, přímo či nepřímo ovlivňují
celkovou finanční situaci podniku; dále se
dělí na:
o makroekonomické – např.
nasycenost trhu, celková situace
národního hospodářství, platební
bilance apod.
o mikroekonomické – postavení
podniku na trhu, strategické
záměry konkurence, záměry a vize
hlavních investorů
o geografické – poloha podniku,
dopravní obslužnost podniku,
skladba pracovních sil v regionu
apod.
 ukazatele interní – mohou ovlivnit
celkovou situaci podniku, např. úroveň a
kvalita řízení, úroveň technologie, úroveň
výzkumu a vývoje, licenční a patentová
politika, úroveň inovačního cyklu apod.
2.1.1 Vlastnosti ukazatelů
Učeň (2008) uvádí následující základní vlastnosti
ukazatelů:
 musí být odvozeny ze struktury
podnikových cílů, z cílů procesů a zdrojů,
které jsou dekomponovány z podnikové
strategie,
 respektují priority určené firemní strategií,
 je uplatněn vyvážený poměr tvrdých a
měkkých ukazatelů,
 jsou objektivně měřitelné,
 měření je opakovatelné,
 zachovávání konzistence v čase,
 musí být dostupné a srozumitelné
pracovníkům, kteří s nimi pracují a
ovlivňují je,
 ukazatelé jsou objektivně
interpretovatelné,
 náklady na využití ukazatelů by neměly
přesáhnout únosnou hranici a rozhodně
nemusí být vyšší, než dosažený efekt.
Využití pouze finančních ukazatelů pro hodnocení
výkonnosti podniku je považováno za neadekvátní.
Systém měření výkonnosti nemůže být založen
pouze na finančním rozměru. Snadno by se mohlo
stát, že podnik, který jeden rok vykazoval zisk,
druhý rok může být ve ztrátě. Finanční ukazatele
jsou považovány za tzv. zpožděné indikátory, které
nemohou postihnout většinu hodnot, které byly
vytvořeny nebo zničeny jednotlivými kroky
manažerů v posledním účtovacím období. Finanční
ukazatele vypovídají o krocích v minulosti, ale
selhávají při poskytování informací potřebných
k učinění kroků pro rozvoj podniku v budoucnosti.
Proto by měl systém hodnocení výkonnosti
obsahovat i ukazatele, které směřují do budoucnosti.
Tyto ukazatele se týkají jakosti, výrobních cyklů,
efektivnosti vývoje nových produktů apod.
Především autoři Kaplan s Nortonem se v 90. letech
minulého století zasloužili o posun v hodnocení
výkonnosti podniku do budoucnosti a postihnutí
budoucí dynamiky vývoje. (Wagnerova, 2008),
(Truneček, 2004). Často jsou pro definici strategie a
úkolů podniku daleko vhodnější nefinanční
ukazatele než ty finanční právě pro to, že nefinanční
ukazatele, odvozené z nefinančních cílů podniku,
chrání podnik před rizikem finančních ukazatelů.
(Marinič, 2008)
Synek (2009) uvádí, že finanční ukazatele se často
zaměřují na krátkodobé finanční cíle. Na druhou
stranu nefinanční ukazatele mohou manažera přivést
ke sledování pouze detailních provozních cílů a
odvést tak pozornost od strategie. Proto nejvhodnější
je užití jak finančních, tak nefinančních ukazatelů.
Příkladem takové kombinace je například metoda
Balanced Scorecard.
2.1.2 Přínosy nefinančních ukazatelů
Hlavní přínosy nefinančních ukazatelů jsou
následující (Marinič, 2008):
 schopnost vyjádřit podíl duševního
vlastnictví, tedy „nehmotných aktiv“ na
celkovém výsledku činnosti a tvorbě
přidané hodnoty firmy,
 na rozdíl od finančních ukazatelů, které
z hlediska času hodnotí zpravidla zpětně
krátkodobé cíle (roční), nefinanční
ukazatele jsou více spjaté s dlouhodobou
strategií a dlouhodobými cíli a jsou
schopné definovat a predikovat faktory
ovlivňující celkovou úspěšnost firmy,
 nefinanční ukazatele charakterizují základní
aspekty hodnotového řetězce firmy a jsou
orientovány do budoucna, mají i schopnost
definovat hlavní faktory ovlivňující vývoj
cílových finančních ukazatelů,
 reakce nefinančních ukazatelů na změny
vnějšího prostředí jsou citlivější, čímž při
246
správné a rychlé aplikaci pomáhají
zefektivňovat proces manažerského řízení,
 jevy podchycené nefinančními ukazateli
předcházejí následkům, a důsledkům, které
jsou měřené většinou exaktními finančními
ukazateli.
Kislingerová (2011) uvádí, že za nejdůležitější
můžeme obvykle považovat ty nefinanční ukazatele,
které postihují:
 postavení podniku na trhu – značka, růst
trhu, růst podílu na trhu, ceny výrobků a
ceny konkurence, podíl nových výrobků,
 zákazníky – spokojenost a věrnost
zákazníků, rychlost vyřízení objednávek,
 inovace – nové výrobky a služby, kvalita
výrobků a služeb, technologická schopnost,
produktivita výzkumu a vývoje, procento
neúspěšných projektů,
 produktivitu – nové technologie, životní
prostředí,
 zaměstnance – spokojenost zaměstnanců,
fluktuace zaměstnanců, vzdělávání a
trénink, firemní kultura, pracovní prostředí,
procento přesčasové práce.
2.2 Měření nefinančních ukazatelů
Velice dobře se dají měřit hmotná aktiva, ale
problém s měřením je u tzv. nehmotných a
intelektuálních aktiv, které lze vyjádřit právě
pomocí, již zmíněných, měkkých ukazatelů. V tomto
případě jsou nehmotnými či intelektuálními aktivy
myšleny například vysoce kvalitní výrobky a služby,
motivovaní a zkušení zaměstnanci, pružné a
předvídatelné interní procesy, spokojení a loajální
zákazníci, nový distribuční kanál, vnitropodnikové
pracovní postupy, dovednosti zaměstnanců atd. Tato
nehmotná aktiva není možné ocenit tradičním
účetním modelem. Ocenění nehmotných aktiv je
obzvláště užitečné, neboť tato aktiva jsou pro
podniky informačního věku důležitější než hmotná
aktiva. Takové ocenění je ale velice problematické,
jelikož tato aktiva jsou v účetní rozvaze takřka
nezjistitelná. (Truneček, 2004), (Kaplan, Norton,
2005)
Kislingerová, Nový a kol. (2005) uvádí, že právě
nehmotná (znalostní) aktiva představující tzv.
intelektuální kapitál jsou určující podmínkou
úspěchu podnikání a tradiční hmotná aktiva
představující půdu, budovy, stroje a další, postupně
ztrácejí na svém významu.
Podniky dnes stavějí především na znalostech, které
představují nehmotná aktiva. Ta často představují až
80% hodnoty podniku. (Vodák, Kucharčíková,
2011)
Kaplan a Norton (2005) uvádějí, že nehmotná aktiva
umožňují:
 vytvořit takové vztahy se zákazníky, které
zachovávají loajalitu k zákazníkům již
existujícím a přitom umožňují efektivní
poskytování služeb novým zákaznickým
segmentům a novým trhům,
 uvádět na trh inovované výrobky a služby,
požadované cílovými segmenty zákazníků,
 produkovat vysoce kvalitní, zákaznicky
orientované výrobky a služby za nízké ceny
s krátkou dobou realizace,
 mobilizovat schopnosti a motivaci
zaměstnanců z důvodu neustálého
zlepšování procesů, jakosti a doby odezvy,
 implementovat informační technologie,
databáze a systémy.
Wagner (2009) zmiňuje, že identifikace nehmotných
aktiv a rozpoznání míry jejich vlivu na výkonnost
podniku představuje náročný úkol v procesu měření
výkonnosti. Dále rozlišuje nehmotná aktiva na
nehmotná aktiva založená na lidských a
informačních zdrojích a nehmotná aktiva založená
na vztazích.
2.2.1 Intelektuální aktiva (= intelektuální
kapitál)
Intelektuální kapitál je kombinací technologie,
lidského kapitálu a organizace procesů za účelem
zvýšení tvorby znalostí, jejich sdílení a využití.
(Kislingerová, 2011). Armstrong (2007) definuje
intelektuální kapitál jako zásoby a toky znalostí,
které jsou v podniku k dispozici. Intelektuální
kapitál se rozvíjí a mění v čase. Významnou roli zde
hrají lidé, kteří v podniku působí a pracují společně.
Pro podnik představují zaměstnanci nejcennější
aktivum. Právě znalostní potenciál v dnešním
prostředí představuje pro podnik udržitelnou
konkurenční výhodu. Znalostní pracovníci mohou
své znalosti uplatnit kdekoliv jinde, tudíž nejsou na
konkrétním podniku závislí. Pracovníkům by tedy
mělo být vytvořeno příjemné motivační prostředí,
měli by mít možnost se dostatečně seberealizovat a
mít zajímavou práci. Podnik by měl mít vytvořený
systém, jak dále znalosti pracovníků transformovat
k ostatním pracovníkům, kteří by mohli jejich
znalosti využít ku prospěchu své práci. (Šmída,
2007)
Wagner (2009) uvádí: „Je zřejmé, že dovednosti,
talent, znalosti či hodnoty manažerů i výkonných
zaměstnanců jsou významným zdrojem výkonnosti,
247
přestože podnik ani nevlastní jejich nositele – tedy
příslušného člověka – ani si nemůže – s výjimkou
trvání výpovědní doby – využití lidského kapitálu
vynutit.“
Podle Sveibyho lze intelektuální kapitál rozdělovat
do tří forem ( Dedouchová, 2001):
 lidský kapitál
Představuje dovednosti, kompetence,
schopnosti jednotlivců a skupin lidí, které
jsou potřeba k tomu, aby se zákazníkům
dodaly určité hodnoty. Sdílené dovednosti
jsou přinejmenším tak cenné jako
individuální talenty
 strukturální kapitál
Zahrnuje zaregistrované patenty,
modely, počítačové a administrativní
systémy, nebo-li znalosti, přidávající na
tvorbě hodnoty, které jsou vlastnictvím
podniku. Důležitým momentem je přeměna
lidského kapitálu, který je obvykle jen
v hlavách lidí, na strukturální kapitál
s cílem co nejširšího sdílení znalostí.
 vztahový kapitál
Je určen vztahem se zákazníky,
dodavateli, spojenci a partnery. Zahrnuje
cokoliv cenného, co se zástupci podniku
naučí z vývoje vztahů s obchodními
partnery.
2.3 Konkurenční výhoda a její dopad
na výkonnost podniku
V dnešním dynamicky se měnícím podnikatelském
prostředí je jedním ze způsobů, jak si udržet nebo
získat postavení na trhu, nalézt dlouhodobě
udržitelnou konkurenční výhodu. Podniků, které
nabízejí zákazníkům totéž je mnoho, proto je třeba
se od konkurence odlišit. Proto každý podnik hledá
něco specifického, v čem vyniká a v čem se právě od
konkurence odlišuje. Musí tedy definovat svoji
konkurenční výhodu. Konkurenční výhoda by měla
být dlouhodobě udržitelná, jedinečná a
nenapodobitelná. (Blažková, 2007)
Tabulka 5: Konkurenční výhody z hlediska dopadu na výkonnost.
Parametr „Tradiční“ charakter „Moderní“ charakter
vstupy  dostatek surovin a finančního kapitálu  dostatek informací a intelektuálního kapitálu
lidské zdroje  dostatek kvalifikovaných manuálních
pracovníků
 dostatek kvalitních intelektuálních pracovníků
technologie  úspory z masové hromadné výroby
 specializace funkcí
 možnost pohotové reakce na zákazníkem
požadované modifikace produktu a průběžné
inovace při udržení vysoké kvality a zachování
krátkého času realizace výrobku
produkty  orientace na „vyzkoušený“ standardizovaný
produkt
 funkční produkt s přiměřenou kvalitou za
dostupnou cenu
 s nadsázkou: neexistuje stejný produkt pro dva
zákazníky
 produkt s optimální kombinací všech parametrů
hodnoty pro zákazníka
pozice na trhu  přirozená exkluzivita v regionu nebo
exkluzivita kvůli omezení volnosti vstupu
konkurence do odvětví
 exkluzivita je výsledkem schopnosti dobře
porozumět „náročným“ trhům a rychle nabídnout
odpovídající řešení
stabilita  vytvořenou konkurenční výhodu je možné
udržet, pokud je zajištěna spokojenost
zákazníků
 udržení stávající konkurenční výhody nelze
očekávat
Zdroj: (Wagner, 2009)
Konkurenční výhoda je výhoda oproti konkurenci,
kterou podnik získá tak, že zákazníkům nabídne
vyšší hodnotu, buď pomocí nižších cen, nebo
vyššího užitku, který vyrovná nižší ceny. (Kotler,
Wong, Saunders, Armstrong, 2007).
Blažková (2007) uvádí zdroje konkurenční výhody:
 produkce s nejnižšími náklady,
 výrazná diferenciace výrobků a služeb,
 dokonalá znalost zákazníků, trhu,
konkurence, technologie či dalších aspektů,
 právní výhoda díky patentu, autorským
právům či jiné ochraně,
 výhoda vytvořená díky efektivní
komunikaci,
 přístup k jedinečnému zdroji přírodních
surovin,
 vyvinutí či použití nové technologie,
výrobního postupu,
248
 neustálé inovace výrobků a služeb, nový
přístup k distribuci,
 významné postavení podniku v rámci
určitého prostředí či trhu.
V tabulce 1 jsou uvedeny parametry konkurenční
výhody z hlediska dopadu na výkonnost. Pro
srovnání je zde uveden tzv. tradiční charakter a
moderní nebo-li novodobý charakter rozvíjející se
především od 90. let minulého století. V tabulce je
názorně vidět přechod z důrazu na finanční kapitál
na důraz na intelektuální kapitál a znalostní
pracovníky.
3 NÁVRH NEFINANČNÍCH
UKAZATELŮ
V následující tabulce 2 jsou navrženy nefinanční
ukazatele, které by dle autorky bylo vhodné zařadit
to systému hodnocení výkonnosti podniku.
Ukazatele jsou zvoleny pro jednotlivé podnikové
oblasti. Pro stanovení ukazatelů byly podnikové
činnosti rozděleny do šesti oblastí: zákazníci,
zaměstnanci, výroba, prodej a marketing, výzkum a
vývoj a životní prostředí. V rámci každé oblasti byl
zvolen cíl a k tomu ukazatel, který by měl napomoci
určit, zda cíle bylo dosaženo či nikoli.
Tabulka 6: Návrh nefinančních ukazatelů.
Oblast Cíl Nefinanční ukazatel
Zákazníci Spokojenost zákazníků
Důvěra zákazníků
Získat nové zákazníky
Počet opakovaných nákupů
Množství poskytovaných informací ze strany
zákazníků
Počet nových odběratelských trhů
Zaměstnanci Motivovaní a výkonní zaměstnanci
Podnik postavený na znalostech zaměstnanců
Prestižní pracovní místa
Hodnocení zaměstnanců dle plánu rozvoje
Fluktuace zaměstnanců
Sledování dlouhodobé výkonnosti
Poměr kvalifikovaných/nekvalifikovaných
zaměstnanců
Počet uchazečů na volné pracovní místo
Výroba Kvalitní výrobky
Minimalizace reklamací
Levné, ale kvalitní suroviny
Náklady na nejakost
Počet reklamací/za určitý čas
Náklady vstupů
Prodej a marketing Růst prodejů
Profesionální prezentace výrobků
Zvýšení počtu odběratelů
Zvýšení tržního podílu
Poskytování služeb/výrobků včas
Sledování poptávek (růst, pokles)
Stupeň kvality obalových materiálů
Růst/pokles objednávek
Podíl na trhu
Zpoždění při poskytování výrobků/služeb
Výzkum a vývoj Inovace výrobků
Informační náskok
Porovnání nákladů na VaV s tržbami z těchto
výrobků
Produktivita VaV
Počet patentů
Nové výrobky a služby
Životní prostředí Minimalizace negativních dopadů na ŽP Účast v programech na omezení plýtvání energií,
snížení emisí
Angažovanost v otázkách ochrany ŽP
Zdroj: vlastní zpracování
4 ZÁVĚR
Ukazuje se, že nefinanční ukazatele mají svůj
význam, proto by se podniky měly na tyto ukazatele
zaměřit a snažit se je propojit s ukazateli finančními.
Vodítkem může být tabulka 2, ve které jsou
navrženy nefinanční ukazatele pro jednotlivé
podnikové oblasti. Otázkou je jak manažery
přesvědčit, aby těmto ukazatelům skutečně věnovali
pozornost. Zatímco ve světě, je sledování
nefinančních ukazatelů již běžnou praxí, pro české
podniky je toto sledování zatím spíše neznámou.
Důvodem je zřejmě také skutečnost, že finanční
ukazatele znamenají jasná čísla, zatímco nefinanční
ukazatele je třeba umět správně interpretovat. Návrh
systému nefinančních ukazatelů by měl vycházet ze
strategie podniku a být propojen s ukazateli
finančními. Je nutno dodat, že každý podnik je jiný,
proto nelze navrhnout systém finančních a
nefinančních ukazatelů, který by byl obecně platný
249
pro všechny podniky. Může být pouze východiskem
při sestavování systému ukazatelů pro konkrétní
podnik.
PODĚKOVÁNÍ
Tento článek byl zpracován s podporou výzkumného
projektu IGA UPCE SGS v rámci grantu SGFES03.
LITERATURA
Armstrong, M.,2007. Řízení lidských zdrojů. Nejnovější
trendy a postupy. Grada Publishing. Praha, 10. vydání.
Blažková, M.,2007. Marketingové řízení a plánování pro
malé a střední firmy.Grada Publishing. Praha,1.vydání.
Dedouchová, M., 2001.Strategie podniku. C. H. Beck.
Praha,1. vydání.
Kaplan, R., Norton, D.,2010. Efektivní system řízení
strategie. Nový nástroj zvyšování výkonnosti a vytváření
konkurenční výhody. Management Press, 2010. Praha,
1.vydání.
Kislingerová, E. a kol., 2010. Manažerské finance. C. H.
Beck. Praha. 3. vydání.
Kislingerová, E. a kol., 2011. Nová ekonomika. Nové
příležitosti? C. H. Beck. Praha, 1. vydání.
Kislingerová, E., Nový, I. a kol.,2005. Chování podniku
v globalizujícím se prostředí. C. H. Beck. Praha, 1.
vydání.
Kotler, P., Wrong, V. Saunders, J., Armstrong, G.,2007.
Moderní marketing. Grada Publishing. Praha, 4. vydání.
Marinič, P., 2008. Plánování a tvorba hodnoty firmy.
Grada Publishing. Praha, 1. vydání.
Nývltová, R., Marinič, P., 2010. Finanční řízení podniku.
Moderní metody a trendy. Grada Publishing. Praha, 1.
vydání.
Řezňáková, M. a kol., 2010. Řízení platební schopnosti
podniku. Grada Publishing. Praha, 1. vydání.
Synek, M., Kopkáně, H a Kubálková, M., 2009. C. H.
BECK. Praha, 1. vydání.
Šmída, F. Zavádění a rozvoj procesníh ořízení ve firmě.,
2007. Grada Publishing, Praha, 1. vydání.
Truněček, J., 2004. Management znalostí. C. H. Beck.
Praha, 1.vydání.
Učeň, J., 2008. Zvyšování výkonnosti firmy na bázi
potenciálu zlepšení. Grada Publishing. Praha, 1. vydání.
Vodák, J., Kucharčíková, A., 2011. Efektivní vzdělávání
zaměstnanců. Grada Publishing. Praha, 2. vydání.
Wagner, J., 2009. Měření výkonnosti. Grada Publishing.
Praha, 1. vydání.
Wágnerová, I., 2008. Hodnocení a řízení výkonnosti.
Grada Publishing. Praha, 1.vydání.
250
MOŽNOSTI KOMPARACE MÍRY KORUPCE MEZI STÁTY
Veronika Linhartová
Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko - správní, Studentská 95, 53210 Pardubice, Česká republika
veronika.linhartova@upce.cz
Abstract: To understand the various forms of corruption, its causes, consequences and the search for effective ways to
combat corruption, it is necessary to find a suitable approach to measurement and evaluation of this
phenomenon. Currently, there are many indices which measure corruption in the country althoug it is not
easy to measure it and none of the indices is completely objective measure. Each index is compiled by
another organization, based on different sources, uses different data and is differently focused. The aim
of this paper is to describe and analyze the available methods of measuring the level of corruption in the
country, compare the newest outputs of these indices and determine whether the individual indices in its
assessment of the states vary considerably. Part of the article is an analysis of the current state of corruption
in some countries and cluster analysis of countries EU-27 which creates a groups of states in dependence on
a similar assessment of corruption in these countries.
Keywords: Corruption: Transparency International; World Bank; Corruption Perception Index
1 ÚVOD
Problematika korupce se v posledních letech stala
velmi diskutovaným tématem, které trápí nejen
vlády jednotlivých států, ale i občany samotné.
Přestože korupce není novým jevem, jednoznačná,
všeobecně přijímaná definice korupce, prozatím
neexistuje. Právě rozdílné vnímání a snaha
o pojmenování problému vedla k vytvoření celé řady
definic korupce. Zřejmě nejcitovanější a dnes již
klasická definice podle Nye definuje korupci jako
chování, které se z důvodů dosahování soukromých
osobních či rodinných zisků odchyluje od formálních
povinností vyplývajících z přidělené veřejné funkce.
(Nye, 1967) Samozřejmě také každá z institucí
zabývajících se měřením a zkoumáním korupce
vytváří své vlastní definice a charakteristiky tohoto
jevu. Některé z nich jsou obsaženy v následujících
kapitolách.
Každý stát světa se v současné době snaží
korupční příležitosti v zemi omezovat. Boj s korupcí
je však velmi náročný a obtížný. To je způsobeno již
zmíněným nejednotným vymezením korupce, ale
take jejím složitým odhalováním a obtížnou
kvantifikovatelností její míry. Vzhledem ke
skutečnosti, že úplatkářství i další formy korupčního
jednání jsou ve většině zemí nelegálními praktikami,
snaží se je jejich aktéři velmi důkladně skrývat
a odhalit korupci je často téměř nemožné. I přesto
v současné době existuje již celá řada indexů, které
se míru korupce v zemi snaží postihnout. Její
změření není snadné a žádný z používaných indexů
není měřítkem zcela objektivním. Každý index je
sestavován jinou organizací, vychází z jiných zdrojů,
využívá jiných dat a je samozřejmě i rozličně
zaměřen. Článek si klade za cíl vymezit existující
přístupy k měření miry korupce v zemi, komparovat
jejich aktuální výstupy v rámci jednotlivých zemí
a zjistit, zda se jednotlivé indexy, ve svém
hodnocení států významně liší.
2 ODLIŠNÉ PŘÍSTUPY
K MĚŘENÍ KORUPCE
Přestože v současné době existuje celá řada přístupů,
jimiž lze dospět k odhadům míry korupce, ať už na
úrovni států či na detailnější úrovni, je míru korupce
v zemi velmi obtížné kvantifikovat. Hlavní příčinou
je zejména skutečnost, že většina dat, která jsou
o korupci dostupná, není ve formě tvrdých dat,
nejedná se tedy o data měřitelná. Z tohoto důvodu
vychází většina přístupů k měření miry korupce
v zemi z dat neměřitelných, tzv. měkkých dat. Podle
způsobu sběru a vyhodnocování dat lze studie
rozčlenit do následujících čtyř základních skupin:
(Volejníková, 2007)
251
 Hodnocení expertů, jimiž jsou zpravidla
ratingové agentury či konzultanti
mezinárodních institucí.
 Průzkumy veřejného mínění, ať už v rámci
firem či mezi obyvateli.
 Analýzy vycházející z objektivních dat, jež
se kalkulují na základě tvrdých, objektivně
měřitelných dat.
 Složené indexy, které jsou konstruovány
spojením několika již existujících ukazatelů
korupce.
2.1 Expertní hodnocení
Hodnocení ratingových firem či konzultantů
mezinárodních institucí bývá považováno za
objektivnější než hodnocení místních respondentů
a vyjadřuje zpravidla větší míru ekonomického,
politického a finančního rizika. Jedním z indexů
patřících do této skupiny přístupů měření míry
korupce je index Governance Matters (GM)
sestavovaný každoročně Světovou bankou. Ta
definuje korupci jako zneužití veřejné pravomoci
k osobnímu prospěchu. (Hellmann, Jones,
Kaufmann, 2000)
Výsledný souhrnný index GM vychází
z několika stovek měření, která realizují
mezinárodní organizace, poradenské firmy,
univerzity, politické a obchodní organizace,
střediska znalců či nevládní organizace a týkají se
především kvality správy. GM se skládá ze šesti
subindexů, které jsou sledovány ve více než 200
zemích. Jedním ze subindexů je index Control of
Corruption. Každý ze šesti subindexů je
klasifikován na stupnici (- 2,5 až + 2,5). Čím vyšší je
hodnota ukazatele, tím lépe. Souhrnný index GM je
poté stanoven jako prostý průměr ukazatelů G1-G6.
Obrázek 1 zobrazuje státy světa z hlediska jejich
hodnocení subindexem Control of Corruption v roce
2011. Státy jsou roztříděny do šesti skupin
vymezených percentily, které udávají, o kolik
procent je daný stat lepší než zbytek hodnocených
států.
Nejlépe hodnocené země jsou zvýrazněny
zelenou barvou (90th
-100th
percentile), naopak
nejhůře hodnocené jsou červené (0th
-10th
percentile).
Na první pozici se v roce 2011 celosvětově umístilo
Dánsko (+ 2,48) a naopak nejhůře dopadlo
Somálsko (- 1,72). Z evropsých států dosáhlo
nejhoršího hodnocení Rumunsko (-0,22)
následováno Bulharskem (- 0,21). (World Bank,
2012)
Obrázek 4: Subindex Control of Corruption 2011
Zdroj: World Bank, 2012
2.2 Šetření v rámci obyvatel a firem
Instituce provádějící výzkumy veřejného mínění
využívají standardních statistických metod ke
zpracování názorů občanů a firem. Tyto průzkumy
mohou být nepřesné v tom, že globalizují názory
veřejnosti a mohou být zkresleny současnou
politickou či ekonomickou situací v zemi. Nicméně,
místní respondenti jsou lépe znalí domácího
prostředí a dokáží velmi dobře popsat stav
korupčního prostředí v jejich zemi. Jednou
z nejznámějších institucí zabývajících se šetřením je
Transparency International (TI). Podle TI lze za
korupci považovat zneužití veřejné funkce za účelem
soukromého obohacení.
Transparency International realizuje Index
plátců úplatků (Bribery Payers Index, BPI), který
je získáván za pomoci Průzkumu plátců úplatků
(Bribe Payers Survey) a skládá se z rozhovorů
s vedoucími pracovníky obchodních společností
různých zemí. Nejnovější Index plátců úplatků byl
sestaven v roce 2011. Vedoucí představitelé
obchodních společností byli požádáni vyjádřit se
o nebezpečí ze strany zahraničních firem, se kterými
mají obchodní vztahy, které spočívá v použití
úplatků v zemi respondenta. V roce 2011 BPI
porovnával 28 zemí, které jsou globálně vnímány
jako státy se nejsilnějšími a nejvlivnějšími
ekonomikami. V první z nich respondenti určí, se
kterými z 28 sledovaných států udržují obchodní
vztahy. U států, které vyberou, potom posuzují, jak
často se u společností z těchto zemí setkávají
s nabídkou úplatků. Ke konstrukci indexu slouží
pětibodová stupnice odpovědí z průzkumu
252
převedena na desetibodovou škálu a potom je
hodnota pro každou zemi určena prostým průměrem.
Do hodnocení nejsou zahrnuta hodnocení
respondentů vztahujících se k jejich vlastním zemím,
aby byla zajištěna větší objektivita získaných dat.
Rozsah hodnotící škály vychází v intervalu od 0 do
10. Výsledek potom naznačuje pravděpodobnost,
s jakou se země při obchodu se zahraničím pokusí
podpláce. Čím vyšší je výsledek pro danou zemi, tím
nižší je pravděpodobnost, že se země zapojí do
uplácení při podnikání v zahraničí. Z výsledků
hodnocení BPI 2011 vychází, že nejméně se do
uplácení při obchodu v zahraničí zapojují
Nizozemsko a Švýcarsko (shodně s hodnotou 8,8),
naopak nejvíce Rusko (6,1) a něco málo lepší
hodnocení získala Čína (6,5). V roce 2011 žádná ze
zemí neobdržela ohodnocení 9 a 10. To znamená, že
každá z nejvlivnějších světových ekonomik se,
alespoň do určité míry, dopouští při obchodování
korupce. (Transparency International, 2012)
2.3 Využití objektivních dat
Objektivní indikátory jsou výsledkem kardinálních
odhadů rozsahu korupce. Jsou kalkulovány na
základě tvrdých, objektivně měřitelných dat.
Analýzy vycházející z objektivních dat se kalkulují
na základě tvrdých, objektivně měřitelných dat.
Východiskem objektivních šetření je zpravidla
kvantifikace poměru obchodních transakcí
spojených s korupčními platbami a úplatky státním
úředníkům. Namísto expertních hodnocení jsou tedy
zkoumány přímé zkušenosti firem s využitím
soukromých prostředků k ovlivňování veřejných
rozhodnutí.
Jedním z mála indexů opírajících se o tvrdá data
je Index of Economic Freedom (IEF), který
publikuje za spoluúčasti The Wall Street Journal
organizace The Heritage Foundation. Jedná se
o komplexní index, který je stanoven na základě
poznatků 10 různých kritérií majících vliv na
ekonomickou svobodu sledovaných států. Index
ekonomické svobody se získá měřením 10 součástí
ekonomické svobody. Měření probíhají na škále od
0 do 100, kde 100 představuje maximální svobodu.
Výsledky deseti složek se nakonec zprůměrují a tím
se dostane hodnota IEF pro každou zemi.
Zmíněných deset komponent, na jejichž základě je
určován IEF jsou: Svoboda podnikání, Svoboda
obchodu, Fiskální svoboda, Vládní výdaje, Měnová
svoboda, Investiční svoboda, Finanční svoboda,
Vlastnická práva, Svoboda od korupce a Svoboda
práce.
V rámci hodnocení subindexu Svoboda od
korupce (Freedom from Corruption) v roce 2011 byl
celosvětově nejlépe hodnocen Nový Zéland (93),
nejhůře naopak KLDR (5). Z evropských států se
umístilo nejlépe Dánsko (92), nejnižší příčku
obsadilo Bělorusko (25). Následující Obrázek 2
zobrazuje mapu všech států hodnocených
subindexem Freedom from Corruption v roce 2011.
(The Heritage Foundation, 2011)
Obrázek 2: Hodnocení subindexu Freedom from
Corruption 2011
Zdroj: The Heritage Foundation, 2011
2.4 Složené indexy
Složené indexy jsou konstruovány propojením
několika již existujících indikátorů korupce. Jejich
výhodou je fakt, že zahrnují více informací
a dochází tedy k eliminaci jednostranných odchylek
některých výsledků. Zřejmě nejznámější z nich,
Corruption Perception Index (CPI) sestavován
každoročně Transparency International řadí země
podle vnímání korupce ve veřejném sektoru.
Hodnota indexu se pohybuje na stupnici 0 – 10, kde
10 označuje zemi téměř bez korupce a 0 znamená
vysokou míru korupce.
Žebříček CPI každoročně poukazuje na
skutečnost, že evropské země (s výjimkou východní
Evropy) patří z hlediska snižování míry korupce
mezi nejúspěšnější. Naopak v afrických zemích
a zemích Jižní a Latinské Ameriky dosahují státy
velmi špatných výsledků.
Transparency International hodnotilo v roce
2011 celkem 182 zemí. Nejlepšího hodnocení dosáhl
Nový Zéland (9,5), naopak na posledním místě
žebříčku skončilo Somálsko (1,0). V rámci států
Evropy se o první pozici v roce 2011 dělily státy
dva, Dánsko a Finsko (9,4). Nejhůře hodnoceným
253
evropským státem bylo ve zmíněném roce
Bulharsko (3,3). (Transparency International, 2011)
Výsledky indexu CPI 2011 v jednotlivých státech
jsou obsahem Obrázku 3. Nejlépe hodnocené státy
jsou v mapě vyznačeny nejsvětlejší barvou, naopak
nejhůře hodnocené státy jsou zvýrazněny tmavou
barvou.
Obrázek 3: Index CPI 2011
Zdroj: Transparency International, 2011
3 PROVEDENÁ SHLUKOVÁ
ANALÝZA
Za účelem souhrnné analýzy míry korupce
v evropských zemích byla s využitím programu
STATISTICA provedena shluková analýza států
EU-27. Provedenou shlukovou analýzou byly
pomocí hierarchického shlukovánía metody úplného
spojení vytvořeny shluky na základě podobnosti
hodnot, které získaly státy EU-27 v roce 2011 ve
třech indexech měřících míru korupce v zemi, čímž
byla potvrzena podobnost států z hlediska
problematiky korupce v zemi. Pro výpočet
vzdáleností byla využita Euklidovská vzdálenost.
Jako proměnné byly využity tři indexy z roku 2011,
konkrétně Corruption Perception Index (CPI),
subindex Control of Corruption indexu Governance
Matters (GM) a subindex Freedom from Corruption
souhrnného indexu Index of Economic Freedom
(IEF).
Obrázek 4 nám názorně interpretuje výsledky
dosažené v rámci shlukové analýzy, tj. zachycuje
podobnost států EU-27 dle hodnot zvolených indexů
a na základě této podobnosti z nich vytváří shluky
států, které jsou na tom z hlediska korupčního
prostředí podobně. Z dendrogramu je zřejmé, že
státy, které jsou v rámci Evropy nejčastěji
hodnoceny jako nejúspěšnější v boji s korupcí,
skutečně vytvořily společný shluk. Dánsko a Finsko,
které byly již několikrát zmíněny jako nejlépe
hodnocené vytvořily společný shluk se Švédskem
a Nizozemskem. K úspěšným severoevropským
státům se nejdříve ze všech ostatních států připojil
shluk států západní a severozápadní Evropy. Dalo by
se říci, že korupční prostředí v těchto státech je
indexy hodnoceno také poměrně pozitivně.
Současně je z dendrogramu zřejmé, že se tyto
pozitivně hodnocené země připojily k ostatním
zemím až jako poslední. To znamená, že se hodnoty
zvolených proměnných těchto nejpozitivněji
hodnocených zemí od hodnot ostatních států EU-27
významně lišily. Zmíněné státy jsou v dendrogramu
zahrnuty do shluku 3.
Naopak nejhůře hodnocené státy Bulharsko
a Rumunsko, které se nejčastěji vyskytovaly ve výše
zmíněných indexech na posledním místě, vytvořily
po krátké vzdálenosti spoje společný shluk 1
společně s Řeckem, Itálií, Slovenskem a Litvou.
Tyto čtyři země tedy ve zmíněných indexech sice
nedopadly nejhůře, nicméně představovaly pro
poslední pozici vedle Bulharska a Rumunska
nejvážnější kandidáty.
Prostřední klastr 2 zahrnuje státy, které
v hodnocení indexů dosáhly průměrných výsledků
a jsou indexy měřícími míru korupce v zemi
vnímány pozitivněji než klastr 1, avšak lépe, než
klastr 3.
Z dendrogramu současně vyplývá, že nejkratší
vzdálenost spoje byla zjištěna mezi Českou
republikou a Lotyšskem. To naznačuje, že hodnoty
zvolených indexů se v těchto zemích téměř
shodovaly a korupční prostředí je v České republice
a Lotyšsku dle institucí měřících míru korupce ze
všech zemí EU-27 nejpodobnější.
Obdobný závěr platí také pro státy Bulharsko Rumunsko
- Řecko, které vytvořily společný shluk
také velmi záhy a lze říci, že míra korupce je
v těchto zemích na velmi podobné úrovni.
254
Str. diagram pro 30 případů
Úplné spojení
Euklid. vzdálenosti
Bulharsko
Recko
Rumunsko
Italie
Slovensko
Litva
Lotyssko
Ceskarepublika
Madarsko
Polsko
Malta
Portugalsko
Spanelsko
Slovinsko
Kypr
Estonsko
Francie
Belgie
VelkaBritanie
Rakousko
Irsko
Nemecko
Lucembursko
Island
Norsko
Svycarsko
Nizozemi
Finsko
Svedsko
Dansko
0
10
20
30
40
50
60
Vzdálenostspoje
shluk 1
shluk 3
shluk 2
Obrázek 4: Dendrogram shlukování států EU-27
Zdroj: grafika autora
4 ZÁVĚR
Přestože stále ještě neexistuje přesné vymezení
pojmu korupce, snah o její kvantifikování na území
jednotlivých států, včetně vzájemné komaparace
těchto měr, je mnoho. V současné době je využíváno
hned několik indexů měřících míru korupci v zemi.
Charakteristické pro tyto indexy je jejich odlišné
zaměření, kdy každý využívá nejen odlišnou
metodiku měření, ale především to, že každý
vychází z odlišných zdrojů. Cílem článku bylo nejen
vymezit možné přístupy kvantifikace a vyhodnocení
míry korupce v zemi, ale také odhalit, zda se
hodnocení států v rámci různých indexů měřících
míru korupce významně liší.
Z analýzy zmíněných indexů bylo zjištěno, že se
závěry zvolených indexů v zásadě shodovaly, a to
i přestože každý z nich využívá jiných zdrojů či je
odlišně zaměřen. Obecně jsou až na výjimky nejhůře
hodnoceny státy africké či státy Latinské Ameriky,
naopak nejúspěšněji byl většinou indexů hodnocen
Nový Zéland. V rámci Evropy byly indexy nejlépe
hodnoceny státy severoevropské (zejména pak
Dánsko a Finsko), naopak nejhoršího hodnocení
dosahovaly ve zkoumaných indexech Bulharsko
a Rumunsko.
V závěru článku byla provedena shluková
analýza, která seskupila státy EU-27 do shluků na
základě podobnosti hodnot zvolených indexů
měřících míru korupce v zemi. Hierarchickým
shlukováním byly vytvořeny tři větší shluky států.
Po krátké vzdálenosti spoje došlo skutečně ke
shluknutí nejlépe hodnocených severoevropských
států. Ze států z jiných částí Evropy se k nim
nejrychleji připojily státy západní a severozápadní
Evropy, což je pro ně velmi povzbudivý výsledek,
ze kterého se dá usoudit, že jsou tyto státy v boji
s korupcí úspěšné. Zbylé evropské státy se k této
skupině připojily až mnohem později, jelikož
v hodnocení indexů dosáhly zmíněné země výrazně
lepších hodnot. Shluk byl utvořen také ze států, které
byly indexy nejčastěji honoceny jako země
s nejvyšší mírou korupce, tedy Rumunska
a Bulharska, ke kterým se připojila ještě Itálie,
Řecko, Slovensko a Litva. Jedná se o shluk států,
které jsou indexy vnímány jako země s nejvyšší
mírou korupce.
V rámci zvolených indexů byly v roce 2011
nejpodobněji hodnoceny státy Česká republika
a Lotyšsko. Tyto státy vytvořily pár v rámci procesu
shlukování jako úplně první a dá se říci, že korupční
praktiky obyvatel těchto dvou zemí jsou zvolenými
indexy hodnoceny téměř stejně.
ZDROJE
NYE, J. S.: Corruption and Political Development: A
Cost-Benefit Analysis. American Political Science
Review 67:2, 1967, s. 963. ISSN 0003-0554.
HELLMANN, J. JONES, G. KAUFMANN, D. Seize the
State, Seize the Day: State Capture, Corruption and
Influence in Transition Economies. World Bank
policy research working paper, 2000, . [online]. [cit.
2012-02-09], Dostupné z WWW:
<http://worldbank.org/wbi/governance>
THE HERITAGE FOUNDATION The 2011 Index of
Economic Freedom. Freedom from Corruption.
[online]. 2011 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z WWW:
<http://www.heritage.org/index/freedom-
fromcorruption>.
TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Bribe payers
Index 2011. 2012 [online]. [cit. 2012-03-09] .
Dostupné z WWW:
http://www.transparency.org/policy_research/surveys
_indices/bpi/bpi_2011
TRANSPARENCY INTERNATIONAL ČR. Corruption
Perception Index 2011. [online]. 2011 [cit. 2012-03-
10] . Dostupné z WWW:
http://cpi.transparency.org/cpi2011/results/
VOLEJNÍKOVÁ, J. Korupce v ekonomické teorii a praxi.
Zeleneč : Profess Consulting s.r.o., 2007. 390 s. Cesta
k finanční svobodě. ISBN 97880-7259-05
WORLD BANK. Worldwide Governance Indicators
[online]. 2012 [cit. 2012-02-29] . Dostupné z WWW:
<http://info.worldbank.org/governance/wgi/sc_countr
y.asp >
255
INFORMATION AND COMMUNICATIONS TECHNOLOGY
DEVELOPMENT AND ITS ECONOMIC COINCIDENCE
Ales Pajgrt
Department of IT, University of Economics, W. Churchill’s Square no.4, Prague 3, 130 67, Czech Republic
apajgrt@iol.cz
Abstract: The paper deals with Information a Communications Technology (ICT) development’s analysis and its
economic coincidence. Historical data of ICT revenue in USA for last 60 years were analyzed and were
compared with the historical data in Czech Republic, Belgium, China and Argentina for last 20 years. The
ratio of ICT revenues to GDP was found as proper indicator in the examined country to reflect the
influences of the surrounding progress and define the individual progress stages. The formulation of the
progress general rules and its prediction was done. It was monitored the dynamics of ICT sales, depending
on its form and the influence of global economy.
Keywords: Business cycle; Information and Communication Technology (ICT); Innovation; Gross Domestic Product
(GDP); Technological progress
1 INTRODUCTION
The development of the ICT (Information and
Communication Technology) significantly affects
technological developments that are described by
empirical general technology laws: Moore’s law of
microprocessors’ speed and memories’ capacity
growth (Moore, 1965), (Vobecký, 2005) and
Gilder’s law of transmission rate (Gilder, 1993).
Technological development allows for a subsequent
development of hardware and software applications,
which are reflected in innovative cycles.
The dynamics of technological development
leads to rapid moral aging, a price drop and mass
expansion of a number of users.
This situation tends to search for new economic
context (Vacek, 1998), (Zlatuška, 2005) and the
need for the formulation of laws that are necessary
for predicting the future state.
The objective of the paper is the validation of the
published technology laws and the examination of
coincident economic and social context, generalized
formulation of rules and corresponding models.
2 METHODOLOGY
The methodological approach of the work was based
on the epistemological approach to the development
of the surrounding world in a broader context
(technological, economic and social) and the need to
predict the future.
The observations assume historical data
collection and their analysis. Testing of hypotheses
was performed with quantitative research, which
requires a strong standardization and ensures higher
reliability (Molnár, 2008). The logic of quantitative
research is deductive.
The evaluation of the economic growth of the
ICT sector in a specific market (country or region)
uses the following metrics’s indicators:
- ICT spending (consumption) in the country,
- Production/ development of ICT in the country,
- Trade (imports and exports) the country's ICT,
- The share of ICT value added in GDP.
With regard to the need for mapping subcomponents
of the ICT sector: investment (software,
computers and communications equipment) and
services and in particular highlight the businesscycle
is used the ratio of ICT subcomponent’s
spending to GDP as the most sensitive indicator in
this work.
256
These initial hypotheses of ICT development
were formulated and consequently evaluated:
- There is different dynamics of ICT development in
their provision of services compared to the form of
products (investments),
- Global ICT development has dominant dependence
over local economies’ influence.
3 TECHNOLOGICAL PROGRESS
Technological progress has been generalized in
Moore's law (Kurzweil, 2001). In case of computer
technology, it can be quantified as a double
exponential dependence of the growth of computing
power (calculations per second / cost) see (1).
V = Ca * (Cb (Cc * t
) (Cd * t)
(1)
where the following characters are
- V: computing power (speed) (measured in
calculations per second/ cost)
- T: time
- Ca, Cb, Cc, Cd are constants
The above model assumes an exponential
increase in costs for development and production of
computer technology. Graphical representation of
the model is shown in Figure 1. This graph is
consistent with the available data for the 20th
century, all 5-mediated paradigms (Kuhn, 1997) and
provides projections for the 21st century. There are
also illustrated predicted achievement’s levels of
different creatures’ species’ intelligence. Achieving
the computational capacity of a human brain (8 *
1016
instructions/ sec) per 1 000 USD is expected
around the year 2023.
Figure 1: Development of computing power (Kurzweil,
2001)
The economic development of ICT can be
characterized according to the time evolution yields
of the relevant period, see Figure 2. In this graph
(IDC, 2009) are evident business cycles, highlighted
by the annual percentage growth curve. These
innovation cycles reflect the emergence of new
paradigms of new technologies. This is the so-called
Schumpeter’s growth, based on the growth of
knowledge, technological progress and institutional
changes.
Figure 2: Worldwide ICT development (spending in
billions USD) (IDC, 2009)
- 4 ICT MARKET ANALYSIS
Business ICT market cycles are used by companies
to analyze and forecast the ICT market, particularly
IDC (IDC, 2009), Gartner (Gartner, 2010), Forrester
(Forrester, 2010) and Vertical systems (Vertical
systems, 2010).
The most extensive historical data for analysis of
development of the ICT market can be obtained
from the U.S. market. They are substrates for a
period of 60 years in properly structured form. There
was created a chart of ICT investment to GDP ratio
time trends, see Figure 3. There were summarized
the following conclusions for the behaviour of the
ICT market in the USA.
ICT market in the USA graduated in 1950 from
four waves of technological innovation and growth.
Three times since 1950 in the U.S. technology
market went from 16 to 20-year cycle of the fast and
then slow growth. In any case, the introduction of
new technology is undergoing a period of eight to
10-year growth when technology investments are
growing twice faster than the economy, followed by
a similarly long period when technology investments
are growing at the same pace as the economy. The
last wave of growth in technological innovation
began in 1992 and ended in 2008. Based on
historical patterns in the U.S. should be the next
-20%
0%
20%
40%
60%
80%
0
1 000
2 000
3 000
4 000
1959
1964
1969
1974
1979
1984
1989
1994
1999
2004
2009
I…
257
wave of technological innovation and growth,
beginning around 2008.
Technology purchases began to grow much
faster in 2008, did not intervene until the financial
crisis. The data on business investment in the U.S.
technology shows that technological investments
were (starting in Q4 2007 and the first two quarters
of 2008) an average of 8.4%, almost double the
average growth rate of nominal GDP by 4.6%.
While the financial crisis and resulting recession
stopped this growth, relatively strong growth in IT
investment in late 2007 and early 2008 indicated that
there was plenty of pent-up demand for technology
goods, which reappear when the recession is over.
There is created a new generation of technology.
History repeats itself, if the conditions are repeated.
Conditions are repeated again in technological
innovation. The convergence of innovations in
software architectures, backup operations, data
centres, wireless and broadband communications
and a lot of smaller, efficient, client devices
connected to the network. It provides the technology
together in a clever solution to complex business
problems that previous generations of computing
technology could not solve. The seeds of this new
technology are based on technological innovation in
industry-focused products of new suppliers that
combine elements of hardware, software and
communications for solving business problems. For
example, distribution companies encourage energy
conversation and avoid investments in new
production facilities, and hospitals are using
electronic patient records to provide better treatment
o more efficient use of resources.
This new generation of technology is called
"Smart Computing." It adds new possibilities to
existing technologies for real-time situational
awareness and automated analysis. The technology
is thus shifting from the mere task of proposing
solutions (such as starting a sales order) to the
perception (what is happening in the world around
her), analysis (new information on risks and
opportunities, presenting alternatives) and taking
action. It can help people to make more intelligent
decisions about alternatives and implement activities
that will streamline business processes and business
balance sheets.
If we look more closely at the development of
the ICT market in the U.S. in the period since 1959,
according to historical data (Bartels, 2009), see
Figure 3, there are three clear business cycles and
experiencing growth, corresponding to the
introduction of new technologies and their
adaptation.
Figure 3: Three cycles of ICT development in USA
(Bartels, 2009)
o 4.1 ICT trends verification
To evaluate ICT business cycles in other markets,
the data from Czech Republic, Belgium, China and
Argentina were gathered and compared with U.S.
market for period from 1999. We can see the
comparison of ICT Investments/GDP at Figure 4.
Figure 4: ICT Investment/ GDP in CR, Belgium,
Argentina, China and USA
We can see that the digestion period, mentioned
at U.S. market from year 2000 is 4 years postponed
in Czech Republic, which probably reflects
innovations’ delay. Nevertheless innovation growth
period starts in both markets in the same year 2008.
The situation in Belgium is similar to CR, but
with more pessimistic innovation growth
The innovation growth in Argentina in 2002 was
affected with state bankruptcy and following
digestion is done with relatively high GDP growth.
Similar explanation of relatively high GDP growth
can be used for slight ICT digestion in China from
2006.
0,0%
2,0%
4,0%
6,0%
1999
2001
2003
2005
2007
2009
2011
Belgium
Argentina
China
CR
USA
258
The comparison of ICT services revenue/
GDP indicator in Czech Republic, Belgium, China
and Argentina and USA is at Figure 5. We can see
continuous growth at all markets.
Figure 5: ICT Services revenue/ GDP in CR, Belgium,
Argentina, China and USA
5 CONCLUSIONS
Historical data of ICT development for 60 years in
USA were analysed, the results provided the
evidence of three generations of computing:
mainframes, personal computing and networked
computing. These development stages had character
of business cycles with 8-10 years innovation
growth and 6-8 years digestion decline. These
trends are based on indicator of ICT investment/
GDP ratio, which reflects realized investments of
government and private sector to ICT technology
and the rate of their moral aging. New generation of
smart computing is predicted for new business
opportunity and the deployment of cumulated ICT
innovations.
Input data was analyzed from the U.S. market
that are available for the longest period of time in
appropriately structured form. The data from
countries with different markets (CR, Belgium,
China and Argentina) were analyzed for reference.
The result of analysis confirmed these initial
hypotheses:
- There is different dynamics of ICT development in
their provision of services compared to the form of
product (investments). Continuous growth of the
development of ICT services reflects to their more
continuous consumption, without digestion then in
case of the investments to products. This situation
can lead to the prediction of business cycles’
damping in case of cloud computing deployment
increase. Main ICT investments will be shift to
data centres and could be also fluently increased as
gradual HW infrastructure increase according
related ICT services’ demand.
- Global ICT development has dominant dependence
over local economies’ influence because new
products’ information sharing in Internet
environment and their accelerated delivery in
globalized world.
This work allowed to justify the development of ICT
trends and contributes to the prediction of its further
development.
REFERENCES
Bartels, A.H., 2009. Smart Computing Drives The New
Era of IT Growth, Forrester analysis.
Bruckner, T., Pajgrt, A., 2009. Vliv inteligence datových
služeb na řízení problémů při jejich poskytování,
Systémová integrace 12/2009.
Carr, N., 2003. Does IT Matter?, Harvard Tribune
Review,
Engelbrecht, A.P., 2002. Computational Intelligence :
An Introduction, John Wiley & Sons, Chichester.
Engelbrecht, A.P., 2005. Fundamentals of
Computational Swarm Intelligence, John & Wiley
Sons, Ltd., Chichester.
Fialová H. ,2000. Malý ekonomický výkladový slovník,
A plus, Praha,
Gartner, 2010. IT Spending 2010.
Gilder, G. 1993. Gilder’s law,
Gill, J., Johnson, P. 1998. Research Methods for
Managers, Paul Chapman Ltd., London
http://en.wikipedia.org/wiki/Metcalfe%27s_Law#cite
_note-1
http://en.wikipedia.org/wiki/Ray_Kurzweil
http://www.netlingo.com/word/gilders-law.php
IDC Analysis, 2005. The IT Services Market in the
Czech Republic.
IDC, 2009. Czech Republic ICT Services.
IDC, 2010. The IT Services Market in the USA.
IDC, 2010. Worldwide IT Spending.
ITIL 3, 2007: Continual Service Improvement, London.
Kennedy, J., Eberhart, R.C., Shi, Y., 2004. Swarm
Intelligence, Academic Press.
Kuhn, T.S., 1997. Struktura vědeckých revolucí,
OIKOYMENH, Praha.
Kurzweil, R., 2001 The Law of Accelerating Returns,
Kurzweil, R., 2005 : Wikipedia,
Metcalfe, R., 1980. Metcalfe’s law, Wikipedia,
Mirovský, J., 2001. Zákonitosti vývoje informačních a
komunikačních technologií, Sborník VŠE.
Molnár, Z. 2008. Úvod do základů vědecké práce,
ČVUT.
0,0%
2,0%
4,0%
6,0%
1999
2001
2003
2005
2007
2009
2011
Belgium
Argentina
China
CR
USA
259
Moore, G.E. 1965. Cramming more components onto
integrated circuits, Electronics Magazine,
Pajgrt, A., 2008. Nabídka ICT služeb od různých typů
poskytovatelů s ohledem na jejich podnikové
IS/ICT, Systémová integrace 03/2008
Pavlica, K. a kol. 2000. Sociální výzkum, podnik a
management: průvodce manažera v oblasti výzkumu
hospodářských organizací, Ekopress, Praha
Pstružina, K., 1998. Svět poznávání: k filozofickým
základům kognitivní vědy, Nakladatelství Olomouc,
Vacek, J., Skalický, J., Vostracký, Z., Potměšil, J., 1998.
Společnost, věda a technologie, ZČU,
Vertical systems, 2010. Worldwide IT Spending.
Vobecký J. 2005. Nové trendy polovodičových
součástek -pohledem začátku roku 2005, FEL,
Zlatuška, J., 2005. Informační společnost a nová
ekonomika, Autorská studie č.23
260
EVALUATION OF VISEGRAD COUNTRIES DISPARITIES IN
COMPARISON WITH GERMANY AND AUSTRIA
Eva Poledníková, Lukáš Melecký and Michaela Staníčková
Department of European integration, VŠB-Technical University of Ostrava, Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava 1,
Czech Republic
{eva.polednikova, lukas.melecky, michaela.stanickova}@vsb.cz
Abstract: Measurement of disparities between countries or regions is an important topic of many regional analysis and
scientific papers. In the European Union (EU), there is no mainstream approach of disparities evaluation.
The paper evaluates the level of economic, social and territorial disparities in Visegrad Four (i.e. Czech
Republic, Hungary, Poland and Slovakia) with the selected reference EU countries (i.e. Germany and
Austria) in the period 2000-2010 on the basis of selected mathematical and statistical methods. The
theoretical part of the paper defines the concept of disparities in the EU and methodological background of
selected methods for disparities measurement. The empirical part of the paper deals with the measurement,
evaluation and comparison of disparities in the group of Visegrad countries, Germany and Austria through
synthetic indexes of economic, social and territorial of disparities, which are calculated on the basis of
standardized variable method and method of distance from the imaginary point.
Keywords: Index of disparities;: measurement; method of distance from the imaginary point; standardized variable
method; Visegrad Four
1 INTRODUCTION
Economic, social and territorial disparities between
“old” EU Member States (e.g. Germany and Austria
in our research) and “new” EU Member States
(included the countries so-called Visegrad Four, i.e.
Czech Republic, Hungary, Poland, Slovakia) as well
as between the countries themselves have persisted
at the national and mainly at regional level after EU
enlargement in 2004, although the convergence
process is monitored during the last two decades.
The countries of Visegrad Four (V4) have gone
through different historical, economic and territorial
development in comparison with their more
advanced neighbours in western or northern part of
the European Union. Therefore, the accession of the
central European countries to EU can be regarded as
an important milestone for their development and
mutual cooperation.
The aim of the paper is to determinate and
quantify synthetic indexes of economic, social and
territorial disparities through selected mathematical
and statistical methods and evaluate the level of
disparities in Visegrad countries and compare the
results with the reference advanced countries, i.e.
Germany and Austria in the period 2000-2010. The
hypothesis of the paper results from the generally
accepted concept of Willem Molle (Molle, 2007)
that countries with the lower level of national or
regional disparities achieve the higher level of
cohesion in the territory. On the basis of analysis
results, it is possible to accept or reject the paper´s
hypothesis that economic, social and territorial
disparities were reduced in V4 countries during
reference period and V4 countries visibly converged
to more advanced countries as Germany and Austria
in the reference period 2000-2010, as well as to EU
average. In spite of narrowing rate of economic,
social and territorial disparities and convergence
process, the significant disparities between V4
countries on the one hand (see e.g. Tvrdoň, Skokan,
2011) and Germany and Austria on the other hand
remain.
The theoretical part of the paper, using the
method of descriptive approach, deals with the
concept of disparities in the EU and introduces the
selected methods for measurement of disparities.
The empirical part of the paper focuses on
evaluation and comparison of the level of disparities
in V4, Germany and Austria through two selected
statistical methods, i.e. the standardized variable
method and method of distance from imaginary
261
point. The data base of the European Statistical
Office (Eurostat) is used as a background of all
available and comparable indicators of national
disparities.
2 CONCEPT OF DISPARITIES IN
THE EUROPEAN UNION
Although the elimination of economic, social and
territorial disparities between less and more
developed EU Member Countries and their regions
is a long-term development goal of the European
Union, there is no mainstream approach to their
measurement and evaluation. The quality
understanding and assessment of disparities provide
the important information about the country (region,
county) and its position in relation to others, in terms
of economic performance, social and environmental
living conditions.
From the horizontal perspective, three basic
types of disparities are usually classified in the
frame of EU cohesion concept and well-balanced
development, i.e. economic, social and territorial
disparities.
Economic disparities reflect the level of
economic cohesion, which can be achieved if all
economic segments (namely regions) are included
into European economy in such a way to be able to
compete in international comparison. Economic
cohesion increases, when the weakest countries
(regions) are able to catch up with advanced ones
(Molle, 2007, p. 37). Social disparities are related
with perceiving spatial differences in quality of life,
standard of living, social inequality, etc. Social
cohesion refers to the existence of harmonious
relations between different social groups in the
society. Territorial disparities reflect strong
inequalities in level of competitiveness factors in the
EU territory. Territory inequalities are expressed by
the significant differences in economic performance,
physical-geographical potential and transport and
technical infrastructure, capacity for innovations or
quality of environment. These differences are the
most important between centres and peripheries and
urban and rural areas and most attention is paid to
them in temporary EU growth strategies (e.g.
Strategy Europe 2020).
As it was mentioned above, the measurement of
national or regional disparities is related with the
problem of the lack of mainstream approach within
the EU. Furthermore, data base of convenient
indicators for evaluation of economic, social and
territorial disparities in EU is marked by significant
disparities in terms of indicators availability on the
territorial levels (and within EU Member States) and
the reference period (see e. g. Staníčková, Melecký,
Poledníková, 2011). The temporary trends of
regional (national) disparities of the EU Member
states are evaluated mainly within the Reports on
Economic, Social and Territorial Cohesion
(Cohesion Reports, 2007, 2010) published by
European Commission every three years. Another
possible approach to assessing the level of
disparities is the usage of Structural indicators (14
indicators in six thematic areas) that were used for
evaluation of achieving of the Lisbon strategy´s
objectives in the years 2000-2010 (see e.g. Melecký,
Skokan, 2011).
3 APPROACHES TO
DISPATITIES EVALUATION
There are many opinions and methods of disparities
measurement, which differ in structure of using the
disparities indicators and ways of their processing.
In the current regional practice, the methods based
on inter-regional comparison or mathematical and
statistical methods are used, see e.g. (Tvrdoň,
Skokan, 2011). The criterion for the selection of
appropriate methods should be the informative level
of method´s results and not much demanding
calculation level of method (Tuleja, 2008a).
From the point of view of calculation difficulties,
informative value of mathematical and statistical
methods and applicability of the results in regional
management, as convenient methods for measuring
the level of disparities Kutscherauer, et al. (2010a)
identified: traffic light method (scaling); method of
average (standard) deviation; point method; method
of standardized variable; method of distance from
the imaginary point; method of general (integrated)
index. Within this paper, all following indexes of
disparities are constructed and quantified by method
of standardized variable and method of distance
from imaginary point.
3.1 Method of Standardized Variable
The first selected convenient method for calculation
of synthetic index of disparities we choose the
standardized variable method that can be expressed
by following formula (Kutscherauer et al., 2010b, p.
63):
262
(1)
where xij represents value of i- th indicator for j- th
country (region), xi max is maximum value of i- th
indicator and ximin is minimum value of i- th
indicator, , sxi is standard deviation of i- th indicator.
Uij presents standard value of i- th indicator for j- th
country (region).
The final value of synthetic index of disparities
can be calculated by weighted arithmetic mean of
standard variable acquired for given country (region)
and indicators. The synthetic index of disparities
illustrates the monitored level of the country (region)
and it can be used for setting disparities rate
generating between different countries (regions).
The synthetic index of disparities (ID) is calculated
by following formula:
∑ (2)
where uij is the value of standard variable of i- th
indicator for j- th country (region), p is a number of
indicators.
The main advantage of this method consists
namely in its ability to summarize the different units
of measure under the one synthetic characteristic,
which is the dimensionless figure. This method also
records variability of indicators included into
relevant index.
3.2 Method of Distance from the
Imaginary Point
The second method applicable for calculation of
synthetic index of disparities (ID) is the method of
distance from imaginary point that can be expressed
by following formula (Tuleja, 2008b, p. 28):
∑ (3)
where uij represents the value of standard variable of
i- th indicator for j- th country (region), uio
represents optimal value of standard variable, that
results from our assumption about optimal value of
given indicator and country. The disparity between
monitored value of the standard variable of given
country and standardized variable of optimal country
represents Euclidean distance .
The final value of synthetic index of disparities
can be also calculated by weighted arithmetic mean
of value of all Euclidean distances acquired for
given country (region) and indicators.
4 APPLICATION OF SELECTED
STATISTICAL METHODS FOR
DISPARITIES EVALUATION IN
V4, GERMANY AND AUSTRIA
For purpose of determination of indexes of
economic, social and territorial disparities in the V4,
Germany and Austria, 24 indicators of economic,
social and territorial disparities were selected. Each
dimension of disparities is presented by eight
selected indicators. These indicators represent the
most frequently indicators of disparities (monitored
within Cohesion reports) for evaluating of
development trends and cohesion in EU Member
States and regions. Moreover, some of these
indicators represent the headline indicators for
evaluation of the Strategy Europe 2020 targets
(Strategy for jobs and smart, sustainable and
inclusive growth). An overview of selected
indicators used for construction of synthetic indexes
of disparities in the reference period 2000-2010 is
shown in Table 1. The selection of the indicators is
based on the data availability in statistical territorial
unit NUTS 0 for V4, Germany and Austria in the
Eurostat database
4.1 Evaluation of Disparities by
Standardized Variable Method
The first point for determination of the synthetic index
of disparities is calculation of the standard deviation
(sx) for time series of selected indicators. The second
step is to find the maximum (minimum) value of the
indicators (Tuleja, 2008b). The individual standard
variables are obtained by substituting of all variables
into formula (1). The final value of synthetic index of
disparities for each country in a given year represents
the average value, consists of all values of standard
variables of the individual country in a given year.
The index of economic, social and territorial
disparities, resulting from standard variables reaches
the negative value. The synthetic index of disparities
approaching zero represents more optimal
development.
263
Table 1: Selected indicators of economic, social and
territorial disparities
Source: European Commission, 2007, European
Commission, 2010; own elaboration
Following tables (Table 2, Table 3 and Table 4)
show the calculated values of synthetic indexes of
economic, social and territorial disparities as well as
their differences to criterial value and the rank of
disparities rate. In all Visegrad Four countries as
well as in referenced developed EU countries as
Germany and Austria, positive development trend of
economic, social and territorial disparities has been
recorded in reference period 2000-2010. It indicates
that the values of standard variables converge to the
optimal value (i.e. to 0) more at the end of reference
period (2010) than at the beginning of reference
period (2000).
Table 2: Synthetic index of economic disparities
Source: Own calculation and elaboration
The synthetic indexes of economic, social and
territorial disparities can be used for calculation of
the difference (distance) to the criterial value (in this
case the value 0) which represents in the fact the
level of the examined disparities. It can be said that
smaller value of calculated difference (distance),
marks the lower rate of disparities. Decreasing
difference to the optimal value during the reference
period confirms the reducing of the economic,
social and territorial disparities in all V4 countries,
Germany and Austria.
Despite this fact, there are higher economic
disparities in selected countries, especially between
V4 countries on the one hand and Germany and
Austria on the other hand, as Table 2 shows. The
lowest national disparities achieved Germany (e.g.
the difference amounted 0.24 in 2010) with
comparison of Hungary (difference amounted in
2010 is 2.29). The greatest distance to the criterial
value that has been recorded in Hungary represents
also the highest disparities within all V4 countries.
As it is shown in Table 3 and Table 4, lower
differences among V4 and Germany and Austria are
monitored within indicators of social and territorial
development.
country/year 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Czech Republic -2,39 -2,35 -2,35 -2,29 -2,25 -2,21 -2,15 -2,08 -2,10 -2,11 -2,11
Hungary -2,59 -2,52 -2,46 -2,43 -2,40 -2,36 -2,33 -2,32 -2,28 -2,29 -2,29
Poland -2,48 -2,47 -2,45 -2,42 -2,37 -2,34 -2,30 -2,22 -2,18 -2,15 -2,10
Slovakia -2,66 -2,61 -2,57 -2,56 -2,53 -2,45 -2,38 -2,28 -2,21 -2,27 -2,22
Germany -0,64 -0,62 -0,63 -0,57 -0,52 -0,44 -0,37 -0,29 -0,24 -0,29 -0,24
Austria -1,28 -1,30 -1,24 -1,18 -1,12 -1,06 -0,96 -0,92 -0,88 -0,93 -0,89
Czech Republic 2,39 2,35 2,35 2,29 2,25 2,21 2,15 2,08 2,10 2,11 2,11
Hungary 2,59 2,52 2,46 2,43 2,40 2,36 2,33 2,32 2,28 2,29 2,29
Poland 2,48 2,47 2,45 2,42 2,37 2,34 2,30 2,22 2,18 2,15 2,10
Slovakia 2,66 2,61 2,57 2,56 2,53 2,45 2,38 2,28 2,21 2,27 2,22
Germany 0,64 0,62 0,63 0,57 0,52 0,44 0,37 0,29 0,24 0,29 0,24
Austria 1,28 1,30 1,24 1,18 1,12 1,06 0,96 0,92 0,88 0,93 0,89
Czech Republic 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4
Hungary 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 6
Poland 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 3
Slovakia 6 6 6 6 6 6 6 5 5 5 5
Germany 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Austria 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2
Czech Republic
Hungary
Poland
Slovakia
Germany
Austria 2
Index of disparities
Difference to criterial value
Rank
Total average rank
3
5
4
6
1
Indicators
Economic
disparities
GDP per head (Purchasing Power Standard per
inhabitant)
Disposable income (Purchasing power standard based
on final consumption per inhabitant)
Labour productivity (Percentage of EU27 total, based
on PPS per employed person)
Gross fixed capital formation (Purchasing Power
Standard per inhabitant)
Total intramural R&D expenditure (GERD)
(Purchasing Power Standard per inhabitant at constant
2000 prices)
Patent applications to the European Patent Office
(Per million of inhabitants)
Human Resources in Science and Technology - Core
(Thousands)
Employment in technology and knowledge-intensive
sectors (Thousands)
Social
disparities
Employment rate (% of population aged 15-64 )
Employment rate of older workers (% of population
aged 55-64)
Employment rate of woman (% of population aged
15-64)
Unemployment rate (% of labour force)
Unemployment rate of youth (% of labour force)
Long-term unemployment (% of active population)
Employment rates by highest level of education
attained- first and second stage of tertiary education
(levels 5 and 6) (%)
Total public expenditure on education ( % of GDP)
Territorial
disparities
Greenhouse Gas Emissions (Thousands of
tonnes,CO2 equivalent)
Energy intensity of the economy (Kilogram of oil
equivalent per 1000 euro)
Electricity generated from renewable sources
(Percentage)
Municipal waste generation and treatment (Kg per
capita)
Density of motorways (Kilometres per 100,000 km2
)
People killed in road accidents (Number of deaths per
million inhabitants)
Infant mortality rates (%)
Volume of freight transport relative to GDP (Index
(2000=100))
264
Table 3: Synthetic index of social disparities
Source: Own calculation and elaboration
Table 4: Synthetic index of territorial disparities
Source: Own calculation and elaboration
On the basis of final values of the synthetic index
of economic, social and territorial disparities, the
ranking of countries can be determined from the
least to the most problematic (1-6) for given year of
reference period. According to the total average
ranking of countries, the first and second positions
belong to Germany and Austria in dimensions of
economic, social and territorial development.
In compliance with the progress of index of
economic, social as well as territorial disparities, the
Czech Republic achieved the third position among
six countries. The Czech Republic converges most
to Germany and Austria from all V4 countries. The
development of synthetic index of economic and
social disparities orders Slovakia and Poland on the
last position from the point of view of territorial
development.
4.2 Evaluation of Disparities by
Distance from the Imaginary Point
Method
The calculation of index of disparities results from
standard variables and determination of optimal
value of standard variable. The optimal standard
variable (uio) represents the median of standard
variable of individual indicator of given country
where the value of median of standard variable
converges to zero the most. After calculation of
Euclidean distances according formula 3, the final
value of synthetic index of disparities for each
country in a given year can be determined. The
synthetic index of disparities represents the average
value consists of all values of Euclidean distances
acquired for given country and indicators.
Following tables (Table 5, Table 6 and Table 7)
shown, that the synthetic index of disparities
counted by method of distance from imaginary point
takes the value higher or equal zero and the higher
value marks the higher distance between given and
optimal value (country) (Tuleja, 2008a).
country/year 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Czech Republic -1,54 -1,38 -1,24 -1,27 -1,40 -1,41 -1,33 -1,16 -1,13 -1,37 -1,53
Hungary -2,04 -1,81 -1,74 -1,52 -1,66 -1,69 -1,76 -1,87 -2,01 -2,24 -2,31
Poland -2,46 -2,63 -2,90 -2,97 -2,99 -2,79 -2,44 -1,99 -1,58 -1,63 -1,76
Slovakia -2,82 -2,79 -2,75 -2,49 -2,85 -2,68 -2,38 -2,16 -1,88 -2,31 -2,72
Germany -1,39 -1,32 -1,33 -1,41 -1,53 -1,47 -1,24 -0,94 -0,74 -0,66 -0,53
Austria -0,77 -0,73 -0,83 -0,86 -1,20 -0,88 -0,67 -0,51 -0,40 -0,46 -0,48
Czech Republic 1,54 1,38 1,24 1,27 1,40 1,41 1,33 1,16 1,13 1,37 1,53
Hungary 2,04 1,81 1,74 1,52 1,66 1,69 1,76 1,87 2,01 2,24 2,31
Poland 2,46 2,63 2,90 2,97 2,99 2,79 2,44 1,99 1,58 1,63 1,76
Slovakia 2,82 2,79 2,75 2,49 2,85 2,68 2,38 2,16 1,88 2,31 2,72
Germany 1,39 1,32 1,33 1,41 1,53 1,47 1,24 0,94 0,74 0,66 0,53
Austria 0,77 0,73 0,83 0,86 1,20 0,88 0,67 0,51 0,40 0,46 0,48
Czech Republic 3 3 2 2 2 2 3 3 3 3 3
Hungary 4 4 4 4 4 4 4 4 6 5 5
Poland 5 5 6 6 6 6 6 5 4 4 4
Slovakia 6 6 5 5 5 5 5 6 5 6 6
Germany 2 2 3 3 3 3 2 2 2 2 2
Austria 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Czech Republic
Hungary
Poland
Slovakia
Germany
Austria
4
5
6
2
1
Index of disparities
Difference to criterial value
Rank
Total average rank
3
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Czech Republic -2,04 -1,92 -1,92 -1,92 -1,92 -1,93 -1,75 -1,85 -1,74 -1,73 -1,65
Hungary -2,33 -2,32 -2,36 -2,36 -2,18 -2,02 -1,85 -1,66 -1,43 -1,27 -1,20
Poland -2,47 -2,35 -2,33 -2,26 -2,13 -2,11 -1,99 -2,15 -2,08 -1,92 -1,84
Slovakia -2,18 -2,04 -2,21 -2,28 -2,09 -2,06 -2,06 -1,95 -1,91 -1,73 -1,69
Germany -1,24 -1,21 -1,18 -1,16 -1,05 -0,97 -0,90 -0,85 -0,81 -0,83 -0,76
Austria -1,32 -1,30 -1,26 -1,36 -1,31 -1,29 -1,22 -1,16 -1,18 -1,24 -1,12
Czech Republic 2,04 1,92 1,92 1,92 1,92 1,93 1,75 1,85 1,74 1,73 1,65
Hungary 2,33 2,32 2,36 2,36 2,18 2,02 1,85 1,66 1,43 1,27 1,20
Poland 2,47 2,35 2,33 2,26 2,13 2,11 1,99 2,15 2,08 1,92 1,84
Slovakia 2,18 2,04 2,21 2,28 2,09 2,06 2,06 1,95 1,91 1,73 1,69
Germany 1,24 1,21 1,18 1,16 1,05 0,97 0,90 0,85 0,81 0,83 0,76
Austria 1,32 1,30 1,26 1,36 1,31 1,29 1,22 1,16 1,18 1,24 1,12
Czech Republic 3 3 3 3 3 3 3 4 4 4,5 4
Hungary 5 5 6 6 6 4 4 3 3 3 3
Poland 6 6 5 5 5 6 5 6 6 6 6
Slovakia 4 4 4 4 4 5 6 5 5 4,5 5
Germany 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Austria 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2
Czech Republic
Hungary
Poland
Slovakia
Germany
Austria
4
6
5
1
2
Index of disparities
Difference to criterial value
Rank
Total average rank
3
265
Table 5: Synthetic index of economic disparities
Source: Own calculation and elaboration
Table 6: Synthetic index of social disparities
Source: Own calculation and elaboration
Table 7: Synthetic index of territorial disparities
Source: Own calculation and elaboration
Decreasing value of synthetic index of economic
and social disparities indicates that elimination of
economic and social disparities was recorded in all
analysed countries during the period 2000-2010. The
highest disparities are monitored in economic
development, especially between V4 countries on
the one hand and Germany and Austria on the other
hand. As Table 5 shows that the highest distance
(disparity) exists between Germany and Hungary.
Hungarian difference to criteria value (zero)
amounted 4,55 in year 2010 and deviated from
optimal value (country) more than Germany (the
difference to criterial value is 0,07 in year 2010).
The lowest distance between V4 states and Germany
and Austria can be seen in Table 7 within territorial
disparities.
The total average country ranking confirms the
visible disparities between V4 countries and more
advanced countries as well as between individual V4
group members. As well as in the previous method,
the first and second positions belong to Germany
and Austria in trend of economic, social and
territorial development according to the rate of
disparities. The Czech Republic is considered as a
country that converges most to optimal country from
all V4 countries and it is ranked on third position.
On the contrary, the last position belongs to Slovakia
country/year 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Czech Republic 5,09 4,89 4,82 4,58 4,43 4,23 3,98 3,73 3,76 3,80 3,78
Hungary 5,93 5,59 5,29 5,16 5,02 4,88 4,74 4,72 4,56 4,56 4,55
Poland 5,43 5,35 5,22 5,10 4,87 4,74 4,56 4,24 4,09 3,96 3,77
Slovakia 6,29 6,05 5,86 5,82 5,66 5,34 5,06 4,70 4,46 4,62 4,43
Germany 0,20 0,18 0,18 0,12 0,09 0,06 0,04 0,04 0,05 0,08 0,07
Austria 2,18 2,15 2,07 2,01 1,97 1,93 1,89 1,92 1,92 1,87 1,91
Czech Republic 5,09 4,89 4,82 4,58 4,43 4,23 3,98 3,73 3,76 3,80 3,78
Hungary 5,93 5,59 5,29 5,16 5,02 4,88 4,74 4,72 4,56 4,56 4,55
Poland 5,43 5,35 5,22 5,10 4,87 4,74 4,56 4,24 4,09 3,96 3,77
Slovakia 6,29 6,05 5,86 5,82 5,66 5,34 5,06 4,70 4,46 4,62 4,43
Germany 0,20 0,18 0,18 0,12 0,09 0,06 0,04 0,04 0,05 0,08 0,07
Austria 2,18 2,15 2,07 2,01 1,97 1,93 1,89 1,92 1,92 1,87 1,91
Czech Republic 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4
Hungary 5 5 5 5 5 5 5 6 6 5 6
Poland 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 3
Slovakia 6 6 6 6 6 6 6 5 5 6 5
Germany 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Austria 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2
Czech Republic
Hungary
Poland
Slovakia
Germany
Austria
5
4
6
1
2
Index of disparities
Difference to criterial value
Rank
Total average rank
3
country/year 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Czech Republic 1,30 1,16 0,77 0,68 0,94 0,97 0,78 0,72 0,87 1,07 1,43
Hungary 2,90 2,37 2,25 1,79 1,79 1,69 1,88 2,23 2,62 3,57 3,75
Poland 4,01 5,08 6,47 6,62 6,72 5,73 3,87 2,21 1,28 1,33 1,56
Slovakia 5,75 5,92 5,78 4,71 5,46 4,80 3,64 2,92 2,21 3,42 5,28
Germany 0,87 0,76 0,70 0,83 1,09 1,09 0,86 0,63 0,56 0,69 0,76
Austria 0,50 0,62 0,55 0,49 1,03 0,36 0,19 0,16 0,15 0,16 0,13
Czech Republic 1,30 1,16 0,77 0,68 0,94 0,97 0,78 0,72 0,87 1,07 1,43
Hungary 2,90 2,37 2,25 1,79 1,79 1,69 1,88 2,23 2,62 3,57 3,75
Poland 4,01 5,08 6,47 6,62 6,72 5,73 3,87 2,21 1,28 1,33 1,56
Slovakia 5,75 5,92 5,78 4,71 5,46 4,80 3,64 2,92 2,21 3,42 5,28
Germany 0,87 0,76 0,70 0,83 1,09 1,09 0,86 0,63 0,56 0,69 0,76
Austria 0,50 0,62 0,55 0,49 1,03 0,36 0,19 0,16 0,15 0,16 0,13
Czech Republic 3 3 3 2 1 2 2 3 3 3 3
Hungary 4 4 4 4 4 4 4 5 6 6 5
Poland 5 5 6 6 6 6 6 4 4 4 4
Slovakia 6 6 5 5 5 5 5 6 5 5 6
Germany 2 2 2 3 3 3 3 2 2 2 2
Austria 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1
Czech Republic
Hungary
Poland
Slovakia
Germany
Austria
Index of disparities
Difference to criterial value
Rank
Total average rank
3
4
5
6
2
1
country/year 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Czech Republic 3,62 3,27 3,39 3,49 3,31 3,20 2,60 2,92 2,62 2,66 2,50
Hungary 4,57 4,18 4,22 4,15 3,50 3,11 3,01 3,18 2,39 2,08 2,03
Poland 5,22 4,52 4,57 4,30 4,11 3,78 3,54 4,18 3,96 3,43 3,10
Slovakia 4,48 3,68 4,12 4,33 3,58 3,42 3,25 2,81 2,62 2,31 2,22
Germany 2,97 2,90 2,86 2,63 2,43 2,25 2,21 2,16 2,17 2,08 2,14
Austria 1,45 1,31 1,34 1,34 1,26 1,16 1,20 0,92 0,95 1,36 0,90
Czech Republic 3,62 3,27 3,39 3,49 3,31 3,20 2,60 2,92 2,62 2,66 2,50
Hungary 4,57 4,18 4,22 4,15 3,50 3,11 3,01 3,18 2,39 2,08 2,03
Poland 5,22 4,52 4,57 4,30 4,11 3,78 3,54 4,18 3,96 3,43 3,10
Slovakia 4,48 3,68 4,12 4,33 3,58 3,42 3,25 2,81 2,62 2,31 2,22
Germany 2,97 2,90 2,86 2,63 2,43 2,25 2,21 2,16 2,17 2,08 2,14
Austria 1,45 1,31 1,34 1,34 1,26 1,16 1,20 0,92 0,95 1,36 0,90
Czech Republic 3 3 3 3 3 4 3 4 4,5 5 5
Hungary 5 5 5 4 4 3 4 5 3 2,5 2
Poland 6 6 6 5 6 6 6 6 6 6 6
Slovakia 4 4 4 6 5 5 5 3 4,5 4 4
Germany 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2,5 3
Austria 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Czech Republic
Hungary
Poland
Slovakia
Germany
Austria
Index of disparities
Difference to criterial value
Rank
Total average rank
3
4
6
5
2
1
266
and Poland from the point of view of territorial
development.
5 CONCLUSION
The measurement of disparities within this paper
was performed through the synthetic indexes of
economic, social and territorial disparities calculated
by method of standardized variable and method of
distance from the imaginary point. The main
advantage of these methods consists namely in their
ability to summarize the different units of measure
under the one synthetic characteristic, which is the
dimensionless figure.
Both selected methods showed that since the
year 2000 positive economic, social and territorial
development was monitored in countries of Visegrad
Four, Germany and Austria. Method of standardized
variable as well as method of distance from the
imaginary point confirmed that economic disparities
between V4 countries on the one hand and Germany
and Austria on the other hand achieved higher level
than social and territorial disparities.
On the basis of analysis results, the paper´s
hypothesis can be accepted. Economic, social and
territorial disparities have been reduced in V4
countries and these states converged to selected
referred countries as Germany and Austria in the
reference period 2000-2010. Despite of this fact,
there are still significant national disparities between
V4 countries, Germany and Austria. The differences
have persisted also within countries of Visegrad
Four, especially between the Czech Republic on the
one hand and Hungary, Poland, Slovakia on the
other.
ACKNOWLEDGEMENTS
The paper was created under SGS project
(SP2012/153) of Faculty of Economics, VŠBTechnical
University of Ostrava.
REFERENCES
European Commission, 2007. Growing Regions, Growing
Europe. Fourth Report on Eco-nomic and Social
Cohesion. Office for Official Publications of the
European Communities. Luxembourg.
European Commssion, 2010. Fifth Report on Economic,
Social and Territorial Cohesion. Investing in Europe’s
future. Publications Office of the European Union.
Luxembourg.
Eurostat, 2011. Statistics [online], [cit. 28. 2. 2012].
Available from:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/sta
tistics/themes>.
Melecký, L., Skokan, K., 2011. EU Cohesion and Its
Evaluation in the Case of Visegrad Four Countries. In
Liberec Economic Forum 2011. Liberec: Technical
University of Liberec, 314 – 326.
Staníčková, M., Melecký, L., Poledníková, E. 2011. Data
Base Analysis for Exploration of EU Cohesion and
Competitiveness. ACC Journal, vol. 3, iss. C, 136-
146.
Molle, W., 2007. European Cohesion Policy. Routledge.
London.
Kutscherauer, A. et al., 2010a. Regionální disparity:
Disparity v regionálním rozvoji země, jejich pojetí,
identifikace a hodnocení. Vysoká škola báňská –
Technická univerzita Ostrava Eko-nomická fakulta.
Ostrava.
Kutscherauer, A. et al., 2010b. Regional disparities in
regional development of the Czech Republic.
Disparities in country regional development - concept,
theory, identification and assessment. [Online], [cit.
28. 2. 2012]. Available from:
<http://disparity.vsb.cz/edice_cd/cd11_regdis_mono_a
ngl/pdf/Regional%20disparities.pdf>.
Skokan, K., 2008. Územní soudržnost v Evropě,
Disputationes Scientifica No.1, 85-95.
Tuleja, P.,2008a. Možnosti měření regionálních disparit –
nový pohled [online], [cit. 28.2.2012]. Available from:
<http://disparity.vsb.cz/regdis_2008/pdf/Sbornik%20r
egdis_2008.pdf>.
Tuleja, P., 2008b. Metody měření regionálních disparit v
územním rozvoji České republiky [online], [cit. 28.2.
2012]. Available from:
<http://disparity.vsb.cz/dokumenty2/RD_0803.pdf>.
Tvrdoň, M., Skokan, K. 2011. Regional disparities and the
ways of their measurement: The case of the Visegrad
Four countries. Technological and Economic
Development of Economy, vol. 17, no. 3, 501-518.
267
RIZIKO A VÝNOS JAKO INDIKÁTOR SPRÁVNOSTI OCENĚNÍ
DOW JONES AIG COMMODITY INDEXU
Kamil Smolík a Martin Srna
Fakulta podnikatelská, Vysoké učení technické v Brně, Kolejní 2906/4, Brno 61200
smolik@fbm.vutbr.cz, srna@fbm.vutbr.cz
Abstrakt: V práci je analyzován jeden z nejpoužívanějších světových komoditních indexů - Dow Jones AIG
Commodity index (DJ-AIGCI). Teoretickým východiskem práce je model oceňování kapitálových aktiv
(CAPM), jehož smyslem je identifikace ceny kapitálových aktiv prostřednictvím očekávaného výnosu a
rizika. V příspěvku je posuzovaná, nadhodnocenost a podhodnocenost v korelaci s rizikovostí a výnosností
Dow Jones Commodity Indexu od doby jeho vzniku prostřednictvím ex post analýzy provedené na základě
historických dat. Metodologie této ex post analýzy je postavena na regresní analýze, metodě klouzavých
průměrů, kvantifikace rizikovosti spočívající ve volatilitě indexu a kumulované procentní změny výnosu
DJ-AIGCI. Výsledky práce dokazují, že na daném komoditním indexu, jež je indikátorem celého
komoditního trhu, došlo k výrazným změnám zejména v oblasti volatility a to ještě před vypuknutím
světové hospodářské krize. Použitý model navíc poukazuje na konstantní nadhodnocení komoditního
indexu DJ-AIGCI od roku 2002. Příčina je zde přisuzovaná novému trendu současných komoditních trhů, u
kterého strmě roste počet spekulativních obchodů.
Klíčová slova: Dow Jones AIG Commodity Index, riziko a výnos, volatilita, lineární regrese.
1 ÚVOD
Komoditní indexy představují možnost
investovat peněžní prostředky do souboru
komoditních futures kontraktů. Na trhu existuje řada
komoditních indexů, které se navzájem liší počtem
zahrnutých komodit, metodologií určování váhy
jednotlivých komodit, metodologií rebalancování
nebo rolováním kontraktů. V této práci se věnujeme
jednomu z nejpoužívanějších světových
komoditních indexů, kterým je Dow Jones AIG
Commodity Index (DJ-AIGCI). Teoretickým
východiskem této práce je model oceňování
kapitálových aktiv, který identifikuje očekávanou
výnosnost aktiv na základě jejich rizikovosti a
očekávané výnosnosti
Cílem práce je provést ex post analýzu
správnosti ocenění na příslušném komoditním
indexu vzhledem k jeho rizikovosti a výnosnosti na
časové řadě od roku 1991 do současnosti.
Výsledkem analýzy je zhodnocení trendu Dow Jones
AIG Commodity Indexu a vyjádření se k dopadům
světové hospodářské recese probíhající v posledních
letech na komoditní trhy.
2 RIZIKO VERSUS VÝNOS
Moderní teorie kapitálového trhu vychází při
oceňování aktiv z jejich rizikovosti a výnosnosti.
Rizikem ve finanční teorii rozumíme volatilitu
(kolísavost) investičních instrumentů. Ke
kvantifikaci rizika se užívá směrodatné odchylky
výnosů na příslušném trhu. Výnos můžeme
definovat jako příjem plynoucí z dané investice
v určitém časovém intervalu.
3 KOMODITNÍ INDEXY
Komoditní indexy se řadí mezi investiční nástroje
s pasivní správou, při kterých investoři vstupují do
dlouhých pozic. Na trhu existuje několik
komoditních indexů, které jsou benchmarkem
vývoje cen na komoditních trzích. Hodnotu
268
komoditních indexů ovlivňují zejména ceny
zahrnutých komodit a jejich váha.
3.1 Dow Jones AIG Commodity Index
Vznik Dow Jones AIG Commodity indexu se datuje
k roku 1990. Stejně jako ostatní komoditní indexy,
DJ-AIGCI je navržen tak, aby zachytil globální
ekonomickou situaci na komoditních trzích. Index
reprezentuje 19 komodit, přičemž tento počet je
variabilní. Metodologie tvorby indexu vyžaduje
vysokou likviditu jednotlivých komoditních futures
a zohledňuje komoditní světovou produkci.
Váhy jednotlivých komodit DJ-AIGCI jsou
uvedeny v grafu č. 1. Tento komoditní index je
sestaven tak, aby žádná z uvedených skupin komodit
nepředstavovala více než 33% váhy celého indexu a
navíc každá jednotlivá komodita musí mít
minimálně 2% a maximálně 15% váhy indexu.
Graf 1: Váha jednotlivých složek indexu DJ-AIGCI.
(zpracováno autory dle www.djindexes.com)
4 METODOLOGIE
Budeme li vycházet z teorie kapitálových trhů, kde
se zaměříme na model oceňování kapitálových aktiv
CAPM, tak použijeme vztah, který platí pro přímku
kapitálového trhu (CLM – Capital Market Line).
Jedná se o rovnici, která slouží k oceňování tržního
portfolia, ta jsou v praxi nahrazována indexy, stejně
jako tomu je v našem případě.
( ) (1)
Výpočet směrodatné odchylky:
(2)
Kde x je hodnota v jednotlivých obdobích a x je
průměrná hodnota všech období n.
Cílem práce je však zhodnotit historické výnosy,
které si úpravou vztahu (1) vyjádříme následující
rovnicí:
(3)
Kde Rt je historický výnos komoditního indexu
v měsící t, σt je směrodatná odchylka sledovaného
výnosu komoditního indexu v měsíci t a a a b jsou
koeficienty. (Tregler, K 2005)
Pro výpočet jsme použili data denních a
měsíčních hodnot komoditního indexu DJ-AIGCI,
která jsou dostupná na internetové adrese www.
finance.yahoo.com. Z příslušných dat jsme získali
procentuální výnosy indexu a směrodatné odchylky
indexu v jednotlivých měsících. Data jsou
zaznamenaná v grafu č. 2, kde na ose x jsou
směrodatné odchylky výnosu a na ose y měsíční
procentuální výnosy. Výsledné hodnoty jsou poté
proloženy regresní přímkou nazvanou ex-post CML,
která je ve tvaru y = ax + b. Výsledek koeficientů
regresní přímky jsme získali pomocí výpočtů
příslušné lineární regrese.
5 VÝSLEDKY
Proložená regresní přímka ex-post CML (vyjádřená
v grafu č. 2) má tvar y = -1,391x + 1,06. Záporná
směrnice přímky ex-post CML značí nepřímou
úměrnost mezi rizikem a výnosem, tento výsledek
však neovlivní podstatu následujícího modelu
posouzení nadhodnocení a podhodnocení indexu.
Hodnoty, které se nacházejí nad touto přímkou,
představují měsíce, kdy došlo k nadprůměrnému
výnosu vůči podstoupenému riziku – jedná se o
32,67%
17,64%12,89%
31,06%
5,74% Energie
Průmyslové
kovy
Drahé kovy
Zemědělské
plodiny
Hospodářsk
á zvířata
kde ( ) je očekávaná výnosová míra
portfolia,
je bezriziková úroková
míra,
je očekávaná výnosová
míra z tržního portfolia,
je směrodatná odchylka portfolia,
je směrodatná odchylka tržního
portfolia.
269
Graf 2: Ex post CML získaná z regresní analýzy výnosu a směrodatné odchylky. (Zpracováno autory na základě dat
z finance.yahoo.com)
měsíce, kdy byl dle tohoto modelu index DJ-AIGCI
nadhodnocený. Naopak hodnoty pod přímkou expost
CML jsou měsíce, kdy byl index DJ-AIGCI
podhodnocený.
Ukazatel nadhodnocení a podhodnocení
indexu následně převedeme na graf č. 3, kde míra
nadhodnocení je vyjádřena kladnou alfou (α) a míra
podhodnocení zápornou alfou (α). Alfa je v grafu
vyznačena sloupcovým grafem pro lepší vypovídací
schopnost a upraven i klouzavým průměrem. Dále je
v grafu znázorněna také kumulovaná procentní
změna výnosu indexu DJ-AIGCI.
Pro číselné zhodnocení trendu a dopadu
hospodářské recese na DJ-AIGCI si v práci
vyjádříme v tabulce č. 1 směrodatné odchylky
denních výnosů v jednotlivých letech.
Graf 3: Zobrazení nerovnováhy a kumulované procentní změny výnosu Dow Jones AIG Commodity Indexu.(Zpracováno
autory na základě dat z finance.yahoo.com)
Kumulovaná
procentní změna
-40
-20
0
20
40
60
80
100
-1,5
-0,5
0,5
1,5
2,5
3,5
1.2.1991
1.2.1992
1.2.1993
1.2.1994
1.2.1995
1.2.1996
1.2.1997
1.2.1998
1.2.1999
1.2.2000
1.2.2001
1.2.2002
1.2.2003
1.2.2004
1.2.2005
1.2.2006
1.2.2007
1.2.2008
1.2.2009
1.2.2010
1.2.2011
1.2.2012
Alfa p.m. [%]
-30
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
10
15
0 1 2 3 4 5 6
Výnosp.m.%
Směrodatná odchylka
270
Tabulka 1: Směrodatné odchylky denních hodnot výnosu Dow Jones AIG Commodity Indexu. (Zpracováno autory na
základě dat z finance.yahoo.com)
Rok
Směrodatná
odchylka
Rok
Směrodatná
odchylka
Rok
Směrodatná
odchylka
1991 0,81 1998 0,74 2005 1,75
1992 0,41 1999 0,68 2006 1,84
1993 0,44 2000 0,96 2007 1,58
1994 0,60 2001 0,86 2008 3,27
1995 0,45 2002 0,85 2009 1,88
1996 0,77 2003 1,07 2010 1,47
1997 0,69 2004 1,54 2011 1,79
6 ZÁVĚR
V práce jsme provedli ex-post analýzu
správnosti ocenění indexu Dow Jones AJG
Commodity Index podle modelu vycházející
z myšlenky modelu oceňování kapitálových aktiv.
V průběhu sledované časové řady došlo na
příslušném komoditním indexu, který je indikátorem
celého světového komoditního trhu, k výrazným
změnám.
Změnou jsou zejména podstatně výraznější
hodnoty volatility od roku 2004, tj. o několik let
dříve než došlo ke světové hospodářské krizi.
Použitý model navíc poukazuje na konstantní
nadhodnocení komoditního indexu DJ-AIGCI od
roku 2002, a to včetně období vypuknutí světové
hospodářské krize v roce 2008. Důvodem může být
dramatický nárůst počtu uzavřených kontraktů na
komoditních burzách (potvrzený daty jednotlivých
světových komoditních burz), který poukazuje na
nový trend spočívající v častějším začleňování
komoditních aktiv do investičního portfolia
finančními institucemi i jednotlivými investory.
LITERATURA
Dow Jones Commodity Index Methodology [online] 2012
[cit. 2012-2-25] Dostupné z WWW:
http://www.djindexes.com/mdsidx/downloads/meth_in
fo/Dow_Jones_UBS_Commodity_Index_Methodolog
y.pdf
Elton E. J., M. J. Gruber, S. J. Brown et W. N.
Goetzmann, 2007, Modern Portfolio Theory and
Investment Analysis, 7th edition, John Wiley & Sons
Fabozzi, F. J. a Modigliani, F. 2003. Capital markets:
institutions and instruments. Upper Saddle River :
Prentice-Hall, 2003. 644 s. ISBN 013045754X.
Geman, H. Commodities and commodity derivates. 1.vyd.
London: Willey finance, 2005. 396s. ISBN 0-470-
01218-8.
Hindls, R., Hronová, S., Seger, J., Fisher, J. Statistika pro
ekonomy. 7. vydání. Praha: Professional Publishing,
2006. 415 s. ISBN 80-86946-16-9.
Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty v praxi. Praha:
Grada, 2005. 630 s. ISBN: 80-247-1099-4.
Rejnuš, O. Finanční trhy. Ostrava: Key Publishing, 2008.
559 s. ISBN: 978-80-87071-87-8.
Sharpe, W, Capital Asset Prices, Journal of Finance
(September 1964), pp. 425-442.
Smolík, K. Srna, M. Analýza vývoje objemů uzavřených
kontraktů na světových komoditních burzách. In
International workshop for PhD students. 2010. ISBN:
978-80-214-4194- 1.
Smolík, K.; Srna, M. Komparace vybraných komoditních
indexů a jejich výkonnosti. In Sborník příspěvků z XI.
mezinárodní konference IMEA 2011. 2011. s. 321-326.
ISBN: 978-80-7372-720- 8.
Tregler, K. Oceňování akciových trhů. Jihlava:C.H. Beck
2005. 164 s. ISBN: 80-7179-439-2.
Yahoo finance [online] 2012 [cit. 2012-2-28] Dostupné z
WWW: http://finance.yahoo.com/q?s=^DJC
271
VÝNOS ČESKÝCH STÁTNÍCH DLUHOPISŮ V INFLAČNÍM
PROSTŘEDÍ
Martin Srna a Kamil Smolík
Fakulta podniktalská, Vysoké učení technické v Brně, Kolejní 2906/4, Brno 612 00
srna@fbm.vutbr.cz, smolik@fbm.vutbr.cz
Abstrakt: Tato práce je zaměřena na státní dluhopisy, konkrétně pak na státní dluhopisy České republiky s dobou
splatnosti pět, deset a patnáct let. V souvislosti se státními dluhopisy České republiky sledujeme jejich
výnos a trendovou linii tohoto výnosu. V další části pak provádíme komparaci výnosů v jednotlivých
měsících s měsíční mírou inflace v pozorovaném období od roku 2001 do začátku roku 2012. Analýzy tedy
poslouží jako ukazatel reálného zhodnocení státních dluhopisů v České republice a posoudí odlišnosti
výnosů u pětiletých, desetiletých a patnáctiletých dluhopisů, kde vycházíme z předpokladu, že s rostoucí
dobou splatnosti roste úroková míra. Výsledky analýzy prokázaly reálnou výnosnost jednotlivých státních
dluhopisů po většinu pozorovaného období. Jediným časovým úsekem, kdy inflace převýšila výnos ze
státních dluhopisů, bylo období od začátku roku 2008 do konce prvního čtvrtletí roku 2009, tedy období
světové hospodářské krize. Předpoklad vyšší úrokové míry u dluhopisů s delší dobou splatnosti byl
potvrzen.
Klíčová slova: státní dluhopisy; inflace; ex-post analýza; výnos
1 ÚVOD
V posledních letech, investoři zažívají dramatické
rozšíření a diverzifikace investičních příležitostí,
které přináší rychlá globalizace ekonomiky. Spolu s
novými příležitostmi přichází také nová rizika, a
tedy nutnost kvantifikace výhod a hrozeb spojených
s investicemi v konkrétních zemích. (Hammer,
2006)
V současné době, kdy ekonomická krize doznívá,
má každý obavy ohledně svých financí. Obavy mají
jednak právnické osoby, ale také i fyzické osoby.
Každý hledá vhodnou formu investování. Emawtee
Bissoondoyal-Bheenick (2004) tvrdí, že
nejvýnosnější možností jsou také nejvíce rizikové
investice.
Podle Sung C. Bae, Daniel P. Klein (1997) byly
podnikové dluhopisy dlouho považovány za
relativně bezpečné investice v porovnání s ostatními
cennými papíry. V současné době jsou jako nejméně
rizikovou investicí označovány státní dluhopisy. Za
tyto dluhopisy se zaručují přímo státy, jejichž
centrální vlády je vydávají.
Nabídka státních dluhopisů roste, jak se zvyšují
objemy stimulačních injekcí, kterými chtějí vlády
rozproudit zamrzlé ekonomiky. Pro Česko to
znamená, že se v mohutné konkurenci obligací
západních ekonomik vytrácí poptávka po
tuzemských dluhopisech. Investoři totiž
západoevropské obligace považují za bezpečnější
než ty české.
2 CÍLE PRÁCE, METODOLOGIE
A ORGANIZACE PRÁCE
Cílem této práce je zhodnotit měsíční vývoj výnosu
českých státních dluhopisů mezi roky 2001 a 2012.
S tímto vývojem provést vzájemnou komparaci
vývoje inflace. Výsledkem by mělo být celkové
zhodnocení investovatelnosti do těchto dluhopisů.
Metodologie této studie je založena na ex post
analýze vybraných státních dluhopisů a vývoji
inflace. V našem příspěvku budeme porovnávat
dluhopisy pětileté, desetileté a patnáctileté a to v
rozpětí let 2001 až 2012. Na základě syntézy
získaných výsledků dospějeme k závěrům studie.
272
2.1 Použitá data
Data týkající se výnosu jednotlivých státních
dluhopisů jsme čerpali z internetových stránek
České národní banky. Vývoj inflace po měsících v
jednotlivých letech nám poskytl Český statistický
úřad.
V praxi se můžeme setkat s více vyjádřeními
inflace - míra inflace vyjádřená přírůstkem
průměrného ročního indexu spotřebitelských cen,
míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu
spotřebitelských cen ke stejnému měsíci
předchozího roku, míra inflace vyjádřená přírůstkem
indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci a
míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu
spotřebitelských cen k základnímu období. V naší
práci jsme použili míru inflace vyjádřenou
přírůstkem průměrného ročního indexu
spotřebitelských cen.
3 RATING ZEMÍ
Hodnocení zemí předpokládá, že prokáže
pravděpodobnost, že dlužící centrální vláda dokáže
plně dostát svým závazkům, a tak správnost těchto
hodnocení je velmi důležitá pro investory (Kuntara,
2007). Do ratingu od ratingové agentury jsou také
zahrnuty, kromě míry solventnosti a schopnosti
vlády platit dluh, posouzení ekonomické a politické
situace v zemi (Bissoondoyal-Bheenick. E, 2004).
Erb a kolektiv (1995) naznačují, že použití
hodnocení zemí je daleko úspěšnější měření rizika
než dividendový výnos při identifikaci rozdílu mezi
vysokou a nízkou návratností portfolia.
Společně s dobrým ratingem státu může vláda,
prostřednictvím své centrální banky, vydat
dluhopisy s nižší úrokovou sazbou.
Rating České republiky od jejího vzniku
postupně roste. V současné době, podle jedné z
nejuznávanějších ratingových agentur Moody's, má
Česká republika rating A1, což pro ni znamená, že
není pro investory tak riziková a může stanovit u
svých dluhopisů nižší úrokovou sazbu.
3.1 Výnos dluhopisů
Investoři se musí rozhodnout, jak dlouhou dobu
splatnosti u dluhopisů požadují. Od toho se odvíjí i
jejich výnos. Dluhopisy s delší splatností trh přijme
jen za cenu vyššího úroku. To platí ještě více v době,
kdy si všechny státy půjčují na boj proti krizi, což
znamená odliv zahraničního kapitálu z českého
dluhopisového trhu. Dluhopisy stále nesou kvůli
rizikové prémii výrazně vyšší výnos, než by
odpovídalo předpokládanému vývoji úrokových
sazeb.
Z grafu č. 1, který zobrazuje výnos jednotlivých
dluhopisů, je patrné, že výše zmíněné tvrzení
ohledně požadovaného výnosu kvůli rizikové prémii
platí. Během pozorovaného období byl patnáctiletý
dluhopis nejvíce výnosný a oproti němu pětiletý
dluhopis nejméně výnosný. V grafu jsou také
uvedeny lineární trendy dluhopisů, ze kterých je
zřejmé, že výnosy všech pozorovaných dluhopisů se
postupně snižují.
Patnáctiletý a desetiletý dluhopis dosáhl svého
nejvyššího výnosu v červenci roku 2001, kdy
hodnota výnosu byla 7,04%, resp. 6,85%. Pětiletý
dluhopis dosáhl svého maxima o měsíc později, tedy
v srpnu 2001. Na nejnižší hodnoty klesly všechny
dluhopisy v září 2011. Výnos patnáctiletého
dluhopisu se pohyboval mezi hodnotami 3,27% a
7,04%, desetiletého dluhopisu 2,75% a 6,85% a
výnos pětiletého dluhopisu 1,88% a 6,32%.
273
Graf č. 1 - Výnos státních dluhopisů a jejich lineární trendy (Zdroj: Zpracováno autory na základě statistických dat)
3.2 Porovnání výnosů dluhopisů a
inflace
Přidáme-li ke grafu č. 1 vývoj inflace v jednotlivých
měsících, získáme graf č. 2, ze kterého je zcela
patrné, kdy výnos ze státních dluhopisů dokázal
pokrýt inflaci, kdy ji výrazně překonal a kdy byl
naopak nižší než inflace.
Inflace nabývala nejvyšších dosažených hodnot
v říjnu 2008 a nejnižších hodnot v září a říjnu 2003.
Míra inflace se v pozorovaném období pohybovala
mezi hodnotami 0,0% a 6,6%.
Na grafu č. 2 můžeme vidět porovnání vývoje
výnosu jednotlivých dluhopisů a vývoje inflace. Je
zřejmé, že v období od 1. 6. 2003 do první čtvrtiny
roku 2004 byl relativní výnos oproti inflaci ze
státních dluhopisů nejvyšší. Jediným obdobím, kdy
výnos ze všech pozorovaných dluhopisů klesl pod
úroveň inflace, je období od druhého čtvrtletí 2008
do konce prvního čtvrtletí 2009.
Pětileté státní dluhopisy se během pozorovaného
období dostaly pod míru inflace celkem na 18
měsíců, kdy z nich 16 měsíců bylo v období finanční
krize. U desetiletých dluhopisů to bylo po dobu 11
po sobě následujících měsíců a u patnáctiletých
obligací jen 9 po sobě následujících měsíců. Jak u
desetiletých dluhopisů, stejně tak u patnáctiletých
dluhopisů bylo toto období během finanční krize.
Graf č. 2 Porovnání výnosu státních dluhopisů a míry inflace (Zdroj: Zpracováno autory na základě statistických dat)
0
1
2
3
4
5
6
7
8
1.2.2001
1.8.2001
1.2.2002
1.8.2002
1.2.2003
1.8.2003
1.2.2004
1.8.2004
1.2.2005
1.8.2005
1.2.2006
1.8.2006
1.2.2007
1.8.2007
1.2.2008
1.8.2008
1.2.2009
1.8.2009
1.2.2010
1.8.2010
1.2.2011
1.8.2011
Výnosv%
Hrubý výnos státního 5-letého dluhopisu Hrubý výnos státního 10-letého dluhopisu
Hrubý výnos státního 15-letého dluhopisu
0,0
1,0
2,0
3,0
4,0
5,0
6,0
7,0
8,0
1.2.2001
1.7.2001
1.12.2001
1.5.2002
1.10.2002
1.3.2003
1.8.2003
1.1.2004
1.6.2004
1.11.2004
1.4.2005
1.9.2005
1.2.2006
1.7.2006
1.12.2006
1.5.2007
1.10.2007
1.3.2008
1.8.2008
1.1.2009
1.6.2009
1.11.2009
1.4.2010
1.9.2010
1.2.2011
1.7.2011
1.12.2011
Výnosv%
Inflace Hrubý výnos státního 5-letého dluhopisu
Hrubý výnos státního 10-letého dluhopisu Hrubý výnos státního 15-letého dluhopisu
274
4 ZÁVĚR
Cílem našeho příspěvku bylo zhodnotit měsíční
výnos vybraných státních dluhopis a tento výnos
porovnat s měsíční mírou inflace. Obecně můžeme
říci, že výnos po většinu pozorovaného období byl
vyšší než inflace a tedy investice do těchto
dluhopisů byly výnosné. Dluhopisy s delší dobou
splatnosti měly vyšší výnos, než dluhopisy s kratší
dobou splatnosti. Tedy nejvýnosnějšími byly
patnáctileté dluhopisy a nejméně výnosné byly
dluhopisy pětileté.
Výše výnosu se pohybovala od 7,04% do
3,27% u patnáctiletého dluhopisu, od 6,85% do
2,75% u desetiletého dluhopisu a od 6,32% do
1,88% u pětiletého dluhopisu. Míra inflace byla od
0,0% do 6,6%. Jediným obdobím, kdy inflace
převýšila výnos ze státních dluhopisů, bylo období
od začátku roku 2008 do konce prvního čtvrtletí
roku 2009. Toto období je období finanční krize,
čemuž také přičítáme tuto odchylku.
Výnos z pětiletých dluhopisů nepokryl ani míru
inflace během 18 měsíců z pozorovaného období,
výnos z desetiletých dluhopisů během 11 měsíců a
výnos z patnáctiletých dluhopisů během 9 měsíců.
Vyjímaje období finanční krize, přinášely
všechny tři typy státních dluhopisů v pozorovaném
období výnos, který byl větší než míra inflace a
byly tedy pro investory bezpečnou a
neprodělečnou investicí.
POUŽITÉ ZDROJE
Bissoondoyal-Bheenick. E. 2004. Rating timing
differences between the two leading agencies:
Standard and Poor's and Moody's. Emerging
Markets Review, Volume 5, Issue 3, Pages 361-378.
ISSN 1566-0141.
Dittmar, Robert F.; Yuan, Kathy. 2008. Do Sovereign
Bonds Benefit Corporate Bonds in Emerging
Markets? Review of Financial Studies, Volume. 21,
Issue 5, Pages 1983-2001. ISSN 08939454
Erb, C., Harvey, C. Viskanta. Country risk and
global equity selection. Journal of Portfolio
Management. 1995. Pages 74–83. ISSN 0095-
4918
Grath, A. 2008. The Handbook of International Trade
and Finance. Kogan Page limited. London. ISBN
978-0-7494-5320-6
Hammer,P.L.,Kogan, A., Lejeune, M.A. 2006. Modeling
country risk ratngs usng partial orders.European
Journal of Operational Research, Volume 175, Issue
2, Pages 836-859. ISSN 0377-2217
Hill, P., Brooks, R., Faff, R. 2010. Variations in
sovereign credit quality assessments across rating
agencies. Journal of Banking & Finance. Volume 34.
Pages 1327–1343. ISSN 0378-4266
Kuntara, P-L.,Fayez A. Elayan, L.,Rose, C. 2007. Equity
and debt market responses to sovereign credit
ratings announcement.Global Finance Journal,
Volume 18, Issue 1. ISSN 1044-0283
May, A.D. 2010. The impact of bond rating changes on
corporate bond prices: New evidence from the overthe-counter
market. Journal of Banking & Finance.
Volume 34. ISSN 0378-4266
Rejnuš, O. 2011 Finanční trhy, Key Publishing. Ostrava.
3. vydání. ISBN 978-80-7418-128-3
Sung,C. B., Klein, D.P. 1997. Further evidence on
corporate bonds with event-risk covenants:
Inferences from Standard and Poor's and Moody's
bond ratings.The Quarterly Review of Economics
and Finance, Volume 37, Issue 3. ISSN 1062-9769.
Míra inflace. [online]. Aktualizováno 6. 3. 2012
Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace
Státní dluhopisy: bezpečná, ale skrytá investice. [online]
Aktualizováno 08. 04. 2009 Dostupné z:
http://www.penize.cz/dluhopisy/51575-statni-
dluhopisy-bezpecna-ale-skryta-investice
Výnos státních dluhopisů. [online]. Citováno dne 8. 3.
2011. Dostupné z:
http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARA
METRY_SESTAVY?p_sestuid=450&p_strid=EBA
&p_lang=CS
275
THE RELATION BETWEEN LIFE EXPECTANCY AND
COMPUTER FACILITIES OF CZECH HOUSEHOLDS
The Simplified View of the Growth in Living Standards in the Czech Republic
During the Last 20 Years
Ondřej Šimpach
University of Economics Prague, Faculty of Informatics and Statistics, Department of Demography, Prague, Czech Rep.
ondrej.simpach@vse.cz
Abstract: The increasing living standard is generally accepted as one of the main causes of extending of life
expectancy of the population in the last 20 years. The achieved living standard is affected by many factors
and express it numerically is possible by various indicators. Based on the study of some economic time
series, it was considered that computer facilities of Czech households, which can be simply expressed is
related to the increasing living standard, which can be quantitatively expressed much more difficult. This
rule will not be valid forever, however, for young and emerging Czech Republic is currently applying.
Using by computer facilities of Czech households there will be constructed a simple model that attempts to
explain the evolution of life expectancy of males or females by parabolic regression. It will be shown that
the results correspond very well with logical reflections about the evolution of life expectancy, published in
the literature.
Keywords: life expectancy; living standard; parabolic regression; computer facilities of Czech households
1 INTRODUCTION
The living standard, quality medical care and easy
availability of water and food are often mentioned
factors, affecting the extending of life expectancy
(see Langhamrová et al. 2011). After the
establishment of an independent Czech Republic,
this growing trend began to accelerate, and therefore
there is the question about “how far these values can
grow”? Lee (2006) in his study deals with other
countries than the Czech Republic and he tries to
estimate the linear trend in life expectancy with very
sophisticated techniques. The increase in life
expectancy due to increasing living standard has
a parabolic trend, because human potential is more
or less at each person limited from above. About this
limitation talk Oeppen and Vaupel (2002), who also
discussed about the limits in life expectancy in their
studies.
As well as life expectancy is limited from above
the living standard, because from a certain point in
time the marginal contribution of living standard
will have no more effect on human health and the
natural evolution. Based on these initial assumptions
there was examined, whether is possible to express
the relationship between life expectancy of males, or
females and the growth of living standard. There is
an annual survey data for life expectancy, published
by CZSO (Czech Statistical Office). For the living
standard and its quantification, there are different
variables. The data for the purpose of this paper was
downloaded from the CZSO database describing the
evolution of computer facilities of Czech
households. This only one explanatory variable will
be used in the model in this paper, because in
“computer facilities” of Czech households is hidden
a large number of various information. The
household who decides to buy a computer must have
a connection to electricity and have enough money
to make computer stayed in operation. Computer
equipped household must also be able to work with a
computer, i.e. not only be able to turn on and turn
off, but to control its graphical interface and to
control its installed software. Today, more and more
PC itself is not enough and it is necessary to be
connected to the Internet. These conditions create
more and more requirements for households that
own PCs, and these requirements involve the need
for learning in the field. Because people are
educated, gain experiences and these help them not
276
only in their private life but also in their professional
life. As time goes on, PCs are more advanced and
more demanding on the knowledge of their users
and these users are more advanced in their
knowledge. Better knowledge brings a higher
probability to find a job, save valuable time, make
more money and also make the life more enjoyable.
All these factors contribute in one direction to the
growth of living standard, and therefore we can say,
that computer facilities of Czech households very
closely correspond with the rising of living standard.
Annual observed data for the subsequent analysis
was taken from an internet database of CZSO. The
time series of life expectancy of males or females
are expressed in years, the time series of computer
facilities of Czech households is expressed as a
percentage, it means that each year there was
estimated how many percent of Czech households
already have a computer in its equipment. The data
for Computer facilities of Czech households are
grouped. I.e. that in model for both males and
females will be used the same explanatory variable.
It is a certain simplification. Unfortunately, the data
are published only for the households as a whole. In
the future, the more sophisticated analysis should be
prepared, that attempts to separate the data for Czech
households and the results will be much more
accurate.
2 ASSUMPTIONS
After displaying the fitted values of life expectancy
of males (see Figure 1) or females (see Figure 2) on
the computer facilities of Czech households using
the least squares method (see e.g. Hušek, Pelikán,
2003), raises the question about the shape of
regression model.
The model must be optimal, i.e. it must explain
the greatest amount of variance and also must be
very simple. Both figures show that there will be
appropriate to choose parabolic shape of the model
in the form
Y = b0 + b1 x + b2 x2
, (1)
and the concrete form for the purpose of this paper is
ex_M = m0 + m1 PC + m2 PC2
(2)
for males, or
ex_F = f0 + f1 PC + f2 PC2
(3)
for females.
Figure 1: Life expectancy of males versus computer
facilities of Czech households.
Source: CZSO. Output: GRETL System, own construction
Figure 2: Life expectancy of females versus computer
facilities of Czech households.
Source: CZSO. Output: GRETL System, own construction
3 PARABOLIC REGRESSION
MODELING
Using by STATGRAPHICS statistical software
there were estimated the unknown model parameters
by ordinary least squares method. Furthermore, by
example published by Hindls et al. (2007) there was
examined the analysis of variance, whether exists
the statistical significance between the life
expectancy of males, or females and computer
facilities of Czech households. Finally with the help
of analysis of variance there was examined the
individual statistical significance of explanatory
variables in model, i.e. significance of PC a PC2
.
277
3.1 Life expectancy of males
From the output shown in Table 1 is clear that all
parameters included in the model are at the 5%
significance level statistically significant. Therefore,
we can express the form of equation (2) as
ex_M = 67.9279 + 0.2285 PC – 0.0020613 PC2
. (4)
Table 1: Estimated parameters for ex_M
Param. Estimate St. Error T Statistic P-Value
C 67.9279 0.21256 319.533 0.0000
PC 0.22851 0.019962 11.4475 0.0000
PC^2 -0.00206 0.000351 -5.86962 0.0000
Source: STATGRAPHICS
The proportion of variance of dependent variable,
expressed by an index of determination R2
(see
Hušek, 2007) is 0.958996 and its adjusted version by
the degrees of freedom adj.R2
is 0.954679. Durbin
and Watson statistic indicates the absence of
autocorrelation at the 5% significance level.
There is shown an analysis of variance in
Table 2, which has confirmed the existence of
dependence between the life expectancy of males
and computer facilities of Czech households. It is
clear that the relationship exists at the 5%
significance level.
Table 2: Analysis of Variance
Source Sum of Sq. Df Mean Sq. F-Ratio P-Value
Model 91.0719 2 45.5359 222.18 0.0000
Resid. 3.89402 19 0.204949
Total 94.9659 21
Source: STATGRAPHICS
Additional analysis of variance for each variable
included to model has to confirm the statistical
significance of explanatory variables. In Table 3 we
can see that the null hypothesis of independence was
rejected at 5% significance level.
Table 3: Further ANOVA for Variables in the Order Fitted
Source Sum of Sq. Df Mean Sq. F-Ratio P-Value
PC 84.0109 1 84.0109 409.91 0.0000
PC^2 7.06097 1 7.06097 34.45 0.0000
Model 91.0719 2
Source: STATGRAPHICS
3.2 Life expectancy of females
As in the previous sub section is the output from the
software shown in Table 4. There is possible to
express the estimated parameters to the function (3)
as
ex_F = 75.4678 + 0.168298 PC – 0.001425 PC2
. (5)
All estimated parameters are at the 5% significance
level statistically significant. The proportion of
variance of dependent variable, expressed by R2
is
0.962611 and its adjusted version by the degrees of
freedom adj.R2
is 0.958676. Durbin and Watson
statistic indicates the absence of autocorrelation is
significant at the 5% significance level.
Table 4: Estimated parameters for ex_F
Param. Estimate St. Error T Statistic P-Value
C 75.4678 0.164623 458.429 0.0000
PC 0.168298 0.015458 10.8874 0.0000
PC^2 -0.001425 0.000272 -5.23993 0.0000
Source: STATGRAPHICS
Table 5 confirms the existence of dependence
between the life expectancy of females and
computer facilities of Czech households at the 5%
significance level.
Table 5: Analysis of Variance
Source Sum of Sq. Df Mean Sq. F-Ratio P-Value
Model 54.4994 2 27.2497 221.72 0.0000
Resid. 2.33515 19 0.122902
Total 56.8345 21
Source: STATGRAPHICS
Based on results of additional analyzes of variance,
shown in Table 6, we can reject the null hypothesis
of independence of the explanatory variables in the
model.
Table 6: Further ANOVA for Variables in the Order Fitted
Source Sum of Sq. Df Mean Sq. F-Ratio P-Value
PC 51.1249 1 51.1249 415.98 0.0000
PC^2 3.37452 1 3.37452 27.46 0.0000
Model 54.4994 2
Source: STATGRAPHICS
4 CONCLUSION
The most important graphical outputs are shown in
Figure 3, respectively in Figure 4, where the
resulting parabolic regression curve is placed
through the fitted values of life expectancy of males,
respectively females, depending on computer
facilities of Czech households. In each figure there
278
are marked the 95% confidence intervals for each
curve (the outer curves). Given that each year are
published the new estimates of life expectancy,
respectively estimates of computer facilities of
Czech households, it is possible to recalculate
models.
Figure 3: Parabolic regression for life expectancy – males,
Source: STATGRAPHICS, own construction
Because in 2010 the computer facilities of Czech
households increased at the 60 %, it is inductively
possible to estimate, how the life expectancy will
develop after the increasing at the 70, 80 or 90 %.
This opinion results from the shape of parabolic
regression curve.
Figure 4: Parabolic regression for life expectancy –
females, Source: STATGRAPHICS, own construction
These outputs correspond with the statement
referred e.g. by Langhamrová et al. (2011), talking
about the development of life expectancy in the
future. In the future the life expectancy will
moderately grow, but slower than living standard.
This increase in life expectancy will be stopped one
day and it is possible, that it will stop before
achievement 90% of computer facilities of Czech
households, which can be described as 90%
“satisfaction” with the achieved living standard.
The model that has been found, tries to explain
the relationship between the computer facilities of
Czech households and life expectancy. It is
important to note that there is no two-way causality.
Computer facilities actually may affect the life
expectancy, but we can’t reverse this claim. The
importance of the model is based on relatively weak
assumptions, but there will be built a better model
during next research in the future, based on several
factors. The deficiencies that are included in this
model will most likely resolved in the future so that
there will be constructed the additional model that
provides other balanced values of life expectancy
and from these two models there will be constructed
the final estimates.
The approach which was introduced is although
very simplified, but we can say that the conclusions
correspond with the logic of the considered problem.
REFERENCES
HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J., FISCHER, J.:
Statistika pro ekonomy. 8. vyd. Praha:
PROFESSIONAL PUBLISHING, 2007. 417 s. ISBN
978-80-86946-43-6.
HUŠEK, R.: „Ekonometrická analýza“, Oeconomica
VŠE, Praha, 2007.
HUŠEK, R., PELIKÁN, J.: „Aplikovaná ekonometrie –
teorie a praxe“, Professional publishing, Praha,
1.vyd., 2003.
LANGHAMROVÁ, J., MISKOLCZI, M., LANGHAMROVÁ,
J.: Comparison of Life expectancy at birth and
life expectancy at the age of 80 years between males
and females in the Czech Republic and selected
European countries. Research Journal of ECONOMICS
BUSINESS and ICT [online], 2011, roč. 4, č. 1,
s. 1–12. ISSN 2045-3345.
LEE, R. (2006). Mortality Forecasts and Linear Life
Expectancy Trends. In T. Bengtsson (Ed.),
Prospectives on Mortality Forecasting. III. The Linear
Rise in Life Expectancy: History and Prospects, pp.
19-40. Stockholm: National Social Insurance Board.
OEPPEN, J., VAUPEL, J. W. (2002). Broken Limits to
Life Expectancy. Science 296, 1029-30.
279
KONŠTRUKCIA MODELU REÁLNYCH HOSPODÁRSKYCH
CYKLOV
Lucia Švábová
Katedra kvantitatívnych metód a hospodárskej informatiky, Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov,
Žilinská univerzita v Žiline
lucia.svabova@fpedas.uniza.sk
Abstract: Hospodárske cykly vyjadrujú periodické kolísanie, ktoré sa vyskytuje v reálnom HDP v čase okolo jeho
trendu. Problematika hospodárskych cyklov je v popredí záujmu ekonómov už od počiatkov vzniku
ekonomickej vedy. Článok sa zameriava na vysvetlenie hospodárskych cyklov, potom je vypracovaný
jednoduchý model reálneho hospodárskeho cyklu pre vybranú krajinu v zvolenom období. Na základe
reálnych údajov Španielska je popísaný priebeh skutočných hospodárskych cyklov, ktoré prebehli v tejto
krajine v danom období, potom je uvedená simuláciu hospodárskych cyklov prostredníctvom modelu a
zhodnotené fungovanie tohto modelu.
Keywords: Reálne HDP; Hospodársky cyklus; Spotreba a investície; Náhodný šok
1 ÚVOD
Problematike hospodárskych cyklov sa venovali
významné osobnosti ekonomickej vedy už od
počiatkov jej vzniku. Samuelson (1939) vysvetlil
cyklický priebeh ekonomických veličín
deterministickým modelom. John M. Keynes
vytvoril v 30-tych rokov 20. storočia dynamický
model, ktorý vysvetľoval oscilačné správanie
ekonomiky, čím podnietil rozvoj ekonometrických
metód skúmania ekonomických modelov v
povojnovom období. Lucas (1976) kritizoval
uvedený prístup, čo následne viedlo k tvorbe
stochastických modelov reálnych hospodárskych
cyklov (Kydlandov a Prescottov model, 1982)
Ďalší výskum potvrdil, že modely
hospodárskych cyklov dokážu do veľkej miery
vysvetliť ekonomické fluktuácie. (Lukáčik,
Szomolányi, 2010)
Hospodárske cykly meriame odchýlkou reálneho
HDP od jeho trendu. Zlomy v odchýlkach reálneho
HDP od trendu sú vrcholy, respektíve dná. Trvalé
kladné odchýlky reálneho HDP od trendu sú
konjuktúry (oživenia) a trvalé záporné odchýlky
reálneho HDP od trendu sú recesie. Hospodárske
cykly boli dlho mnohými ekonómami považované
za pravidelné a periodické s konštantnou dĺžkou
a intenzitou. V skutočnosti sú hospodárske cykly
nepravidelné, amplitúdy nie sú rovnako veľké
a rovnako dlhé. V kratších periódach vývoj HDP
podlieha rôznym fluktuáciám, ekonomiky sú
ovplyvňované šokmi, a teda dochádza aj k
poklesom. Prvá ropná kríza v 70. rokoch, následne
druhá ropná kríza na prelome 70. a 80. rokov a
spomalenie a pokles na začiatku 90. rokov sú
dostatočne známe a skúmané javy. Takým sa istotne
stane aj nedávna hypotekárna kríza v USA. Tieto
fázy akcelerácie a poklesu v ekonomickej aktivite
potvrdzujú existenciu hospodárskych cyklov.
(Lukáčik, Szomolányi, 2010)
Ak odchýlka od trendu makroekonomickej
premennej je pozitívne korelovaná s odchýlkou
reálneho HDP od jeho trendu, hovoríme, že
premenná je procyklická. Ak odchýlka od trendu
makroekonomickej premennej je negatívne
korelovaná s odchýlkou reálneho HDP od jeho
trendu, hovoríme, že premenná je proticyklická. Ak
odchýlka od trendu makroekonomickej premennej
nie je korelovaná s odchýlkou reálneho HDP od jeho
trendu, hovoríme, že premenná je acyklická.
Spotreba, úspory aj investície sú procyklické
premenné, investície vykazujú väčšiu volatilitu ako
reálne HDP. (Barro, 2007)
280
2 MODEL HOSPODÁRSKYCH
CYKLOV
Ekonomické cykly sú v dlhodobom horizonte
relatívne malé. Napriek tomu značne ovplyvňujú
správanie sa ľudí, ktorí sa obávajú straty
zamestnania, nízkych príjmov, malej spotreby, atď.
Preto je analýza cyklov a porozumenie procesom,
ktoré v nich pôsobia veľmi dôležitá. (Lukáčik,
Szomolányi, 2010)
V tejto práci prezentujeme jednoduchý model
reálnych hospodárskych cyklov a poukážeme na
jeho podobnosť s reálnymi hospodárskymi cyklami
ekonomiky zvolenej krajiny.
Na konštrukciu modelu využijeme časový rad
HDP skutočnej krajiny zo stránok Svetovej banky
www.worldbank.org. Zvolili sme reálne údaje
Španielska, údaje použijeme z rokov 1960 až 2010.
Vytvoríme časový rad HDP, v súbore údajov
Španielska je to „GDP (constant 2000 US$)“.
Časový rad HDP budeme označovať Yt. Vypočítame
v každom období mieru rastu HDP, ktorú označíme
 
t
tt
t
Y
YY
g

 1
. (1)
Teraz aplikujme metódu, ktorú nazývame
exponenciálne vyrovnanie. Chceme vyrovnať
časový rad miery rastu gt, vyrovnaný rad označíme
tgˆ . Prvá hodnota vyrovnaného radu miery rastu sa
zhoduje so skutočnou hodnotou gt, teda
11 ˆgg  . (2)
Ďalšie hodnoty sú vypočítané ako vážený
priemer predchádzajúcej vyrovnanej a skutočnej
hodnoty:
  ttt ggg   1ˆˆ 1 , (3)
kde 1,0 .
Hodnotu  sme si stanovili na 5,0 , čiže
hodnoty vyrovnaného radu miery rastu sú počítané
vlastne ako aritmetický priemer predchádzajúcej
skutočnej a vyrovnanej hodnoty miery rastu.
Ďalej aplikujeme rovnakú metódu na reálne
HDP, pričom využijeme tiež vyrovnanú mieru rastu,
ktorú sme práve vypočítali. Uvedený vyrovnaný
reálny HDP je trend, ktorý potrebujeme. Analogicky
ako pri vyrovnaní miery rastu, prvá vyrovnaná
hodnota trendu sa zhoduje so skutočnou hodnotou
reálneho HDP, teda
11 YTrend  . (4)
V ďalších obdobiach získame trend
priemerovaním minulej hodnoty trendu a minulej
skutočnej hodnoty reálneho HDP, rovnako ako pri
vyrovnaní miery rastu, pričom ale musíme použiť aj
vyrovnanú mieru rastu. V opačnom prípade by sa
mohlo stať, že by bol odhad trendu podhodnotený.
Od druhého obdobia teda vyjadríme trend ako:
  tttt YTrendgTrend   1)ˆ1(1 . (5)
Hodnotu parametra  sme opäť stanovili na
5,0 , teda pôjde o aritmetické priemerovanie
trendu a skutočných hodnôt reálneho HDP. (Doepke,
1999)
Obrázok 1 uvádza priebeh reálneho HDP a jeho
trendu pre Španielsko v rokoch 1960 až 2010.
Hodnoty trendu tesne sledujú skutočné hodnoty
HDP. Skutočné hodnoty reálneho HDP Španielska
pochádzajú z internetovej stránky svetovej banky
www.worldbank.org, hodnoty premennej Trend sú
vypočítané vzťahom (5).
Obrázok 1: Reálne HDP a jeho trend Španielska v rokoch
1960 až 2010, zdroj: vlastné spracovanie
Ďalej budeme modelovať priebeh cyklickej
zložky HDP, čo je vlastne rozdiel reálneho HDP
a jeho trendu.
Pri analýze ekonomických údajov a štúdiu
hospodárskych cyklov sa ukázalo byť vhodné
používať rôzne transformácie pôvodných údajov.
Pre ekonomické časové rady, ktoré preukazujú rast,
ako je tomu aj u časového radu reálneho HDP, je
takouto vhodnou transformáciou použitie
prirodzeného logaritmu na hodnoty tohto časového
radu. Na základe nasledujúceho vzťahu, ktorý platí
pre malé hodnoty gt
  tt gg 1ln , (6)
dostávame
1000,00
2000,00
3000,00
4000,00
5000,00
6000,00
7000,00
1960 1980 2000
HDP(US$x10^8)
Rok
HDP a jeho trend
Y
Trend
281
    ttt
t
t
gYY
Y
Y








lnlnln 1
1
. (7)
Keďže rozdiel    tt YY lnln 1  predstavuje
smernicu grafu funkcie prirodzeného logaritmu Yt
v časovom intervale tt ,1 , bude smernica
funkcie prirodzeného logaritmu časového radu Yt
vhodnou aproximáciou tempa rastu Yt , ak toto
tempo rastu nie je veľké.
Rovnaký prístup použijeme na porovnanie
hodnôt časového radu Yt a jeho trendu. Ďalšou
vhodnou transformáciou je rozloženie časového radu
na dve zložky, trendovú zložku a cyklickú zložku.
Konkrétne, časový rad reálneho HDP rozdelíme na
cyklickú zložku a trendovú zložku, teda inak
povedané, cyklická zložka časového radu reálneho
HDP je odchýlka reálneho HDP od jeho trendu.
(Williamson, 2010)
Keďže nás zaujímajú relatívne zmeny, bude
vhodnejšie použiť relatívne odchýlky namiesto
absolútnych a následne spomínanú logaritmickú
transformáciu, ktorej výhodou je aj to, že podľa
znamienka rozdielu prirodzených logaritmov je
zrejmé, či ide o rast alebo pokles. Teda časový rad
cyklickej zložky bude mať tvar
   tt TrendY lnln  . (8)
Obrázok 2 ukazuje priebeh funkcie (8), teda
hľadané hospodárske cykly.
Obrázok 2: Priebeh cyklickej zložky reálneho HDP
Španielska v rokoch 1960 až 2010, zdroj: vlastné
spracovanie
Ak definujeme „vrchol“ ako obdobie, keď je
cyklická zložka vyššie ako v dvoch
predchádzajúcich a dvoch nasledujúcich obdobiach
a definujeme cyklus ako obdobie medzi dvoma
vrcholmi, z predchádzajúceho obrázku vidíme, že
v sledovanom období prebehlo v Španielsku 8
hospodárskych cyklov, pričom najkratšie cykly
trvali 4 roky a najdlhší cyklus trval 13 rokov. Cykly
sú nepravidelné, majú rôzny tvar a rôzne trvanie a
amplitúdy.
2.1 Simulácia hospodárskych cyklov
vo zvolenej krajine
2.1.1 Výpočet hodnôt spotreby a investícií
Na Obrázku 2 sú znázornené skutočné hospodárske
cykly Španielska v sledovanom období. Teraz
vytvoríme jednoduchý model tejto ekonomiky,
pomocou ktorého budeme simulovať priebeh
hospodárskych cyklov a porovnáme ich s tými
skutočnými.
Je komplikované vyjadriť cyklické vlastnosti
ekonomiky s nekonečne žijúcimi subjektmi. Preto
vytvoríme zjednodušený model so spotrebiteľom,
ktorý žije jedno obdobie. Samozrejme, existujú
prepracovanejšie ekonomické modely, ktoré
dokonalejšie zodpovedajú ekonomickej realite, ale
tento jednoduchý model je vhodným základom pre
porozumenie podstaty teórie reálnych
hospodárskych cyklov. Teda predpokladajme, že v
každom období bude len jeden spotrebiteľ – má
dieťa, ktoré sa stane spotrebiteľom v ďalšom období.
Spotrebiteľ sa stará o svoju spotrebu, Ct a kapitál,
ktorý zanechá potomkovi, Kt + 1.
Jeho funkcia užitočnosti je
  11 lnln,   tttt KACKCU , (9)
kde 0A je parameter. Spotrebiteľ použije kapitál,
ktorý zdedí od svojho predka, na produkciu, ktorú
spotrebuje, či investuje, súčet jeho spotreby
a investícií (HDP) je daný
tttt BKIC  . (10)
Číslo 0B je parameter a εt je šok v produkčnej
funkcii. Spotrebiteľ od narodenia pozná šok εt,
a preto ho považuje za konštantný. Kapitál, ktorý
zanechá svojmu potomkovi môžeme vypočítať:
  ttt IKK  11 , (11)
kde δ je miera opotrebenia kapitálu.
Súčtom posledných dvoch rovníc dostaneme
  ttttt KBKKC    11 . (12)
-0,05
-0,03
-0,01
0,01
0,03
0,05
0,07
0,09
1960 1970 1980 1990 2000 2010
ln(Y)-ln(Trend)
Rok
Priebeh cyklickej zložky HDP
282
Spotrebiteľ rieši úlohu maximalizácie funkcie
užitočnosti
 
1,
11 maxlnln,

 
tt KC
tttt KACKCU . (13)
vzhľadom na podmienku
  ttttt KBKKC    11 . (14)
(Doepke, 1999)
Z podmienky (14) vyjadríme hodnotu spotreby
Ct a dosadíme do funkcie užitočnosti (13)
  
 1
1
ln
1ln




t
tttt
KA
KKBKU 
. (15)
Tým dostaneme funkciu jednej premennej Kt+1
a pri hľadaní maxima funkcie (13) postupujeme
nasledovne:
Zderivujeme funkciu U podľa Kt+1
   111
1





ttttt
K
A
KKBK
U

.
(16)
Deriváciu položíme rovnú nule a z tejto rovnosti
vyjadríme hodnotu Kt+1
  
A
KBKA
K
ttt
t



1
1
1

. (17)
Tento výraz dosadíme do vyjadrenia, ktoré sme
použili pre Ct, tým dostaneme hľadanú hodnotu
spotreby Ct
  
A
KBK
C
ttt
t



1
1 
. (18)
Na základe hodnoty druhej derivácie funkcie
užitočnosti môžeme overiť, že vypočítaná hodnota
Kt+1 je naozaj maximom funkcie.
Zo vzťahu (10) vyjadríme investície a dosadíme
vypočítanú hodnotu spotreby (18)
 
A
KABKA
I
ttt
t



1
1 
. (19)
Vzťahy (18) a (19) vyjadrujú hľadané hodnoty
spotreby a investícií pomocou kapitálu Kt
a náhodného šoku t .
2.1.2 Vplyv hodnoty šoku na spotrebu
a investície
Ak chceme otestovať správanie modelu v porovnaní
s reálnym svetom, je potrebné vhodne stanoviť
množinu vstupných parametrov modelu. Parameter
B nemá vplyv na správanie modelu, stanovíme jeho
hodnotu na B = 0,1. Realistická hodnota miery
opotrebenia kapitálu je δ = 0,05. Parameter A
vyjadruje relatívny pomer spotreby a kapitálu v
rovnováhe. Jeho hrubý odhad je A = 4. Uvedené
hodnoty parametrov sú zvolené tak, aby zodpovedali
hodnotám typickým pre reálne vyspelé ekonomiky.
S využitím týchto parametrov porovnáme reakcie Ct
a It na zmeny εt.
Po dosadení zvolených hodnôt parametrov
zistíme, že nárast hodnoty εt má za následok nárast
hodnoty investícií a aj spotreby. Ak hodnota
parametra εt narastie o jednotku, hodnota spotreby
narastie v prvom období o 0,2 jednotiek a hodnota
investícií narastie v prvom období o 0,8 jednotiek.
Ďalšie zmeny v dôsledku zmeny parametra εt
znázorňujú nasledujúce obrázky.
Obrázok 3: Priebeh časového radu investícií v závislosti
od hodnoty šoku εt, zdroj: vlastné spracovanie
Obrázok 4: Priebeh časového radu spotreby v závislosti od
hodnoty šoku εt, zdroj: vlastné spracovanie
Priebeh I(t) pre epsilon = 0,7 a epsilon = 0,8
0,22
0,23
0,24
0,25
0,26
0,27
0 10 20 30 40 50 60
rok
Investície
'I(t) pre epsilon = 0,7'
'I(t) pre epsilon = 0,8'
Priebeh C(t) pre epsilon = 0,7 a epsilon = 0,8
0,96
1,01
1,06
1,11
1,16
1,21
1,26
0 10 20 30 40 50 60
rok
Spotreba
'C(t) pre epsilon = 0,7'
'C(t) pre epsilon = 0,8'
283
2.1.3 Simulácia hospodárskych cyklov
v modelovej ekonomike
Teraz budeme simulovať hospodárske cykly
v modelovej ekonomike Španielska a porovnáme ich
so skutočnými cyklami, ktoré prebehli v zvolenom
období. Počiatočnú hodnotu kapitálu K1 stanovíme
na hodnotu 3,7. Hodnoty náhodného šoku v každom
období budeme generovať ako náhodnú premennú
s rovnomerným rozdelením  1,0R . Rad náhodných
šokov generujeme nezávisle od prítomného obdobia.
Simulácie realizujeme v softvérovom balíku MS
Excel. Generujeme túto náhodnú premennú pre 50
období, použijeme vyjadrenia Ct, It
z predchádzajúcej časti a vyjadrenie kapitálu
v nasledujúcom období (11) pre výpočet hodnôt
spotreby, investícií a kapitálu v každom období.
Obrázok 5 zobrazuje priebeh spotreby a investícií
pre jednu realizáciu náhodnej premennej šoku εt.
Obrázok 5: Simulácia priebehu spotreby a investícií
Súčtom hodnôt spotreby a investícií je HDP,
jeho priebeh je znázornený na Obrázku 6.
Obrázok 6: Simulácie priebehu HDP
Znázornený priebeh HDP môžeme porovnať s
cyklickými zložkami reálneho HDP, ktoré bolo
znázornené na Obrázku 2. Môžeme porovnať
hospodárske cykly na Obrázku 6 s hospodárskymi
cyklami reálnej krajiny. Porovnaním zistíme, že pri
simulácií cyklov sa vyskytuje viac nepravidelných
kratších cyklov, ako u reálnych údajov Španielska.
Reálne hospodárske cykly Španielska sú tiež
nepravidelné a takisto amplitúdy majú rôznu
intenzitu. Konkrétny priebeh samozrejme súvisí s
konkrétnou realizáciou náhodnej premennej εt.
Z prezentovaného grafu vyplýva, že hospodárske
cykly nie sú pravidelné a majú rôznu intenzitu
amplitúd. Tvar, dĺžka a amplitúdy sú porovnateľné s
údajmi skutočných ekonomík, kde každý cyklus
býva vyvolaný iným faktorom a má svoj vlastný
priebeh. Zo zobrazených hodnôt sledovaných
premenných sa potvrdila známa skutočnosť, že
investície preukazujú najväčšiu volatilitu. Uvedený
jednoduchý model teda replikuje závery pozorované
a odhadnuté na skutočných ekonomikách.
3 ZÁVER
V tomto príspevku sme popísali konštrukciu modelu
hospodárskych cyklov zvolenej krajiny. Na začiatok
sme na základe reálnych údajov Španielska vytvorili
model skutočných cyklov reálneho HDP, zobrazili
sme priebeh reálneho HDP a jeho trendu a priebeh
cyklickej zložky HDP ako ich rozdielu.
Identifikovali sme skutočné cykly, ich počet, dĺžku,
trvanie. Tieto sme potom porovnávali s cyklami
vytvorenými simuláciou. Odvodili sme vzťahy pre
výpočet hodnôt spotreby a investícií pomocou
hodnoty kapitálu a náhodného šoku v každom
období. Uviedli sme, ako vplýva zmena hodnoty
náhodného šoku v odvodených vzťahoch na priebeh
časového radu spotreby a investícií. Na záver sme
uviedli príklad simulácie hospodárskych cyklov
v modelovej ekonomike, ktoré môžeme porovnať so
skutočnými cyklami v zvolenom období. Tieto
potvrdzujú závery pozorované a odhadnuté na
reálnych ekonomikách, potvrdilo sa, že hospodárske
cykly sú nepravidelné čo sa týka tvaru, intenzity,
trvania aj amplitúd. Zložitejšie modely reálnych
hospodárskych cyklov ešte reálnejšie kopírujú
namerané ekonomické údaje. Prezentovaná teória
nie je 100% úspešná vo vysvetlení skutočných
ekonomických fluktuácií vo svete, existuje veľké
množstvo modelov s iným mechanizmom tvorby
hospodárskych cyklov. Žiadne z týchto modelov
však nie sú v napodobnení aktuálnych
ekonomických fluktuácií tak úspešný ako modely
reálnych hospodárskych cyklov.
284
LITERATÚRA
Barro, R. J., 2007. Macroeconomics: A Modern
Approach. South-Western College Pub, 1st
edition.
Doepke, M., Lehnert, A., Sellgren A. W., 1999.
Macroeconomics. University of Chicago.
Szomolányi, K., Lukáčik, K., 2010. Model
hospodárskych cyklov a reálne ekonomiky. In Nové trendy
v ekonometrii a operačním výzkumu. Vydavateľstvo
EKONÓM, Bratislava.
Údaje o HDP Španielska v stálych cenách.[online].
[cit. november 2011]. Dostupné na internete:
http://data.worldbank.org/country/spain, 2011.
Williamson, S., 2010. Macroeconomics. Prentice Hall,
4th
edition.
285
VLIV VYBRANÝCH UKAZATELŮ NA VELIKOST INVESTIC
PODNIKŮ
Marie Vondráčková
Technická univerzita v Liberci, Katedra financí a účetnictví
Studentská 1402/2, Liberec 1, 461 17, Česká Republika
marie.vondrackova@tul.cz
Abstrakt: Tento článek vznikl díky podpoře projektu Studentské grantové soutěže (SGS), realizované v rámci
Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci. Článek se zabývá analýzou vzájemného vlivu
investičních pobídek a vybraných ukazatelů (HDP, devizový kurz, platební bilance, inflace). Resp. vliv
vybraných ukazatelů na výši investic podniků v České Republice. Zhodnocení vlivu je provedeno na
základě testu závislosti, ke kterému je použit jednoduchý regresní model. Těsnost závislosti je hodnocena
prostřednictví korelačního koeficientu, regresní přímky a koeficientu determinace.
Klíčová slova: Investiční pobídky; HDP; Inflace; Platební bilance; Devizový kurz
1 ÚVOD
V rámci udržení konkurenceschopnosti České
republiky v mezinárodním investičním prostředí, je
třeba nabízet potencionálním investorům vhodné
investiční podmínky. V ČR je od 1. května 2000
v účinnosti zákon č. 72/2000 Sb., o investičních
pobídkách. Tento zákon upravuje investiční pobídky,
o které mohou investoři do zpracovatelského
průmyslu prostřednictvím agentury CzechInvest
žádat. Ovšem nejen zákonem upravené investiční
pobídky ovlivňují chování podniků se zájmem o
investiční prostředí ČR.
Vliv na rozhodování investorů má také
ekonomická situace země. Tento článek provede
analýzu vybraných ukazatelů s vypovídající
hodnotou o ekonomické situaci ČR v korelaci s výší
investic v jednotlivých letech. Jako ukazatele
hodnotící stav ekonomiky byly vybrány: HDP,
inflace, devizový kurz a platební bilance.
2 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO
STAVU INVESTIC V ČR
Motivace investorů (jak domácích, tak zahraničních)
k investicím do zpracovatelského průmyslu je
v současné době v ČR vytvářena investičními
pobídkami a doprovodnými programy, které jsou
následující: Program podpory subdodavatelů,
program podpory rozvoje průmyslových zón a
Rámcový program pro podporu technologických
center a center strategických služeb.
Investičními pobídkami začala ČR podporovat
investory již v roce 1998, kdy bylo přijato usnesení
vlády č. 298 o návrhu investičních pobídek pro
investory v České republice. Toto usnesení stanovilo
základní podmínky podpory. V roce 2000 přišel
v účinnost zákon č. 72/2000 Sb., o investičních
pobídkách. O investiční pobídky mohou investoři
žádat prostřednictví agentury pro podporu podnikání
a investic CzechInvest. CzechInvest je státní
příspěvková organizace podřízená Ministerstvu
průmyslu a obchodu české republiky (zřízena
zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a
středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969, o
zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní
správy ČR, ve znění pozdějších předpisů, zejména
zákona č. 1/2004 Sb.).
2.1 Investiční pobídky v číslech
Od roku 1998, kdy byla v ČR zavedena politika
motivace investorů formou investičních pobídek,
bylo přislíbeno celkem 639 pobídek podnikům jak
zahraničním, tak domácím. Jak ukazuje tabulka č. 1,
nejvíce investic bylo podpořeno v letech 2006 (149
přislíbených pobídek) a 2008 (114 přislíbených
pobídek).
286
Nejméně pak v prvním roce 1998 a to pouhých 5
přislíbených investičních pobídek. Výše celkových
investic je logicky přímo závislá na počtu investorů
v daném roce. Opět z tabulky č. 1 pozorujeme, že
nejvíce bylo investování v letech 2006 a 2008,
nejméně pak v roce 2010. (CzechInvest, 2012)
Tabulka1: Investiční pobídky v letech 1998- 2011
Rok
Počet
přislíbených
pobídek
Počet
vytvořených
míst
Celková
výše investic
podpořených
pobídkami
[mil CZK]
1998 5 1 609 23 323,14
1999 16 4 850 18 148,62
2000 23 10 234 48 672,92
2001 47 13 392 61 667,26
2002 39 8 507 53 731,52
2003 31 10 249 29 234,88
2004 31 8 689 54 247,04
2005 57 9 520 40 891,39
2006 149 30 268 111 927,91
2007 55 7 471 31 105,74
2008 114 17 326 88 208,44
2009 35 8 724 14 046,71
2010 13 1 101 4 778,64
2011 24 5 327 16 371,93
celkem 639 137 267 596 356,14
Zdroj: CzechInvest, 2012
Prostřední sloupek tabulky č. 1 ukazuje, kolik
vzniklo v jednotlivých letech pracovních míst. Ve
sledovaném období 1998-2011 vzniklo v důsledku
podpory investic celkem 137 267 nových pracovních
míst. Samozřejmě nejvyšší počet nových míst
můžeme pozorovat v roce 2006 a v roce 2008, kdy
bylo také podpořeno nejvíce investičních záměrů.
(CzechInvest, 2012)
2.2 Investiční projekty celkově
Pokud budeme studovat investiční projekty v ČR
celkem (tabulka č. 2), vidíme, že ve sledovaném
období bylo nejvíce projektů realizováno v roce
2011 (233 projektů). Nejméně projektů pak bylo
realizováno v roce 1998, pouhých 16. Z tabulky je
dále znatelné, že od roku 2004 došlo k nárůstu
velkého zájmu investorů o Českou republiku.
Celkem bylo od roku 1998 realizováno 1 773
projektů ve výši 703 599,63 mil korun. Realizace
těchto projektů přispěla k vytvoření 222 438
pracovních míst. (CzechInvest, 2012)
Tabulka 2: Investiční projekty v ČR 1998-2011
Rok
Počet
investičních
projektů
Počet
vytvořených
míst
Celková
výše
investičních
projektů
[mil CZK]
1998 16 4 164 28 621,17
1999 23 5 576 15 259,34
2000 58 19 947 94 164,97
2001 55 13 179 54 690,05
2002 57 15 862 61 714,92
2003 65 12 218 35 850,80
2004 138 21 948 55 595,14
2005 153 21 998 77 470,00
2006 176 34 824 114 617,00
2007 196 30 598 70 954,00
2008 208 14 315 27 859,64
2009 186 5 769 16 888,91
2010 209 9 423 16 247,87
2011 233 12 617 33 665,83
celkem 1 773 222 438 703 599,63
Zdroj: CzechInvest, 2012
3 TEST ZÁVISLOSTI VELIČIN
Následující část se věnuje komparaci vlivu
ekonomických indikátorů na ochotu investorů
investovat v ČR. Zkoumá vliv HDP, inflace,
měnového kurzu a platební bilance na výši a počet
investic v období 1998-2011. Zda jsou tyto veličiny
schopny ovlivnit investiční chování podniků v rámci
ČR. Chceme hlavně potvrdit či vyvrátit hypotézu, že
nejen zákonné investiční pobídky, ale také pobídky
ve smyslu ekonomické situace země ovlivňují
chování investorů.
Následující test závislosti veličin je proveden na
základě jednoduchého regresního modelu. Zjistíme,
zda mezi veličinami opravdu nějaký vztah existuje.
Test vychází z hodnot v tabulce č. 2 a č. 4, zjištěných
prostřednictvím agentury CzechInvest a Českého
statistického úřadu z let 1998 – 2011.
Ke každému vztahu náleží graf, kde na ose y je
závisle proměnná (vysvětlovaná) a na ose x
nezávisle (vysvětlující) proměnná.
287
Tabulka 3: Hodnocení závislosti dle R2
R2
< 10% těsnost nízká
10 % ≤ R2
< 25% těsnost mírná
25% ≤ R2
< 50% těsnost význačná
50% ≤ R2
< 80% těsnost velká
80% ≤ R2
těsnost velmi vysoká
Zdroj: Cyhelský, 2009
Tabulka 4: Analyzované ukazatele 1988-2011
Rok U1 U2 U3 U4 U5
1998 10,7 -40,5 94,3 - 2061,5
1999 2,1 -50,6 106,6 36,8 2149,0
2000 3,9 -104,9 148,0 35,6 2269,7
2001 4,7 -124,5 172,8 34,0 2448,5
2002 1,8 -136,4 347,8 30,8 2567,5
2003 0,1 -160,6 157,1 31,8 2688,1
2004 2,8 -147,5 177,3 31,9 2929,1
2005 1,9 -30,9 154,8 29,7 3116,0
2006 2,5 -67,1 99,8 27,7 3352,6
2007 2,8 -156,9 125,3 26,4 3662,5
2008 6,3 -81,3 92,2 25,2 3848,4
2009 1,0 -89,3 143,2 24,6 3739,2
2010 1,5 -116,4 183,3 36,8 3775,2
2011 1,9 - - 35,6 3812,3
U1 - Míra inflace [%,r/r průměr]
U2 - Běžný účet PB [mld. CZK]
U3 - Finanční účet PB [mld. CZK]
U4 - Devizový kurz [CZK/EUR]
U6 - HDP [ mld. CZK, b. c.]
Zdroj: ČSÚ, 2012
Pro snadnější orientaci je v každém grafu
znázorněna regresní křivka, která ukazuje trend
závislosti. Sklon regresní přímky určuje koeficient
korelace r. Pokud je záporný, znamená to, že y klesá
s rostoucím x a naopak. Posuzovaný vztah je tím
silnější a regresní funkce tím lepší, čím více jsou
empirické hodnoty vysvětlované proměnné
soustředěné kolem odhadnuté regresní funkce, a
naopak tím slabší, čím více jsou empirické hodnoty
vzdáleny hodnotám vyrovnaným. Koeficient
korelace byl vypočítán dle vztahu č. 1.
√
(1)
Stupeň závislosti je vyjádřen koeficientem
determinace, vypočítaným dle vztahu č. 2 a
hodnoceným dle tabulky č. 3.
(2)
Kde Se je podíl vysvětleného součtu čtverců a St
celkový součet čtverců. V modelu lineární regrese
s absolutním členem leží hodnota R2
v intervalu
< 0; 1 ˃ a udává, jaký podíl rozptylu v pozorování
závislé proměnné se podařilo regresí vysvětlit. Větší
hodnoty znamenají větší úspěšnost regrese.
V případě funkční závislosti nabude hodnoty 1, v
případě nezávislosti hodnoty 0. Čím více se bude
blížit jedné, tím se závislost považuje za silnější, a
tedy dobře vystiženou zvolenou regresní funkcí.
(Cyhelský, 2009)
Vzhledem k předpokladu, že se rozhoduje na
základě hodnot vybraných ukazatelů z minulých let,
byly hodnoty ukazatelů a objem investičních
projektů vůči sobě časově posunuty.
Výsledky a závěry jsou uváděny pouze na
základě analýzy prostřednictvím regresního modelu,
použitím jiné funkce pro hodnocení závislosti mohou
být výsledky testu odlišné.
3.1 Míra inflace
Míra inflace, uvádí roční procentuální nárůst cenové
hladiny. Charakterizuje teda míru znehodnocování
měny v přesně vymezeném časovém období. Je
měřena pomocí přírůstku indexu spotřebitelských
cen. (Samuelson, 2007)
Výpočet ukazatele definuje ČSÚ následovně:
„Míra inflace (r/r průměr) vyjadřuje procentní
změnu průměrné cenové hladiny za dvanáct měsíců
roku proti průměrné cenové hladině dvanácti měsíců
předchozího roku. Tyto průměry jsou počítány
z bazických indexů spotřebitelských cen s cenovým
základem prosinec 2005 =100.“ (ČSÚ, 2012)
Výsledek testu závislosti množství investičních
projektů a inflace demonstruje graf č. 2. Pro tento
vztah byl vypočítán koeficient korelace r -0,470 a
koeficient determinace R2
22,0%. Záporný koeficient
korelace nám říká, že počet investičních projektů
klesá s rostoucí inflací. Procentuální závislost
pouhých 22% můžeme charakterizovat jako mírnou
těsnost.
V tomto případě tedy nebyl vliv inflace na
rozhodování investorů o vstupu do prostředí české
republiky potvrzen. Alespoň ne v očekávané míře.
288
Graf 2: Závislost počtu investic na míře inflace
3.2 Platební bilance
Platební bilance systematicky definuje ekonomické
transakce se zahraničím za určité časové období.
Běžný účet platební bilance zachycuje tok zboží
a služeb, výnosy z kapitálu, investic a práce a
kompenzující položky k reálným a finančním
zdrojům poskytnutým nebo získaným bez
protihodnoty.
Finanční účet zahrnuje transakce spojené
finančními aktivy a pasívy vlády, bankovní a
podnikové sféry a ostatních subjektů ve vztahu k
zahraničí. Poskytuje informace o finančních tocích v
členění na přímé investice, portfoliové investice
majetkového a dluhového charakteru, finanční
deriváty a ostatní investice dělené z časového
hlediska. (Samuelson, 2007; definice ČSÚ, 2012)
Graf 3: Závislost počtu investic na běžné účtu PB
Pro vztah závislost objemu investičních projektů
na finančním účtu platební bilance byl vypočítán
koeficient determinace R2
0,8 % a korelační
koeficient -0,175 (graf č.3)
Pro závislost vztahu běžného účtu platební
bilance a objemu investičních projektů realizovaných
v České republice v období od zavedení investičních
pobídek do současnosti v letech 1998 až 2011, byl
korelační koeficient r vypočítán -0,149 a koeficient
determinace R2
2,2%. Hodnoty obou koeficientů jsou
opravdu velmi nízké, tudíž můžeme závislost
charakterizovat jako velmi slabou, resp. dle tabulky
č. 3 se jedná o nízkou těsnost (graf č. 4).
Test závislosti neprokázal působení platební
bilance ČR na rozhodování investorů.
Graf 4: Závislost počtu investic na finanční účtu PB
3.2 Devizový kurz
Devizový, neboli měnový kurz můžeme vysvětlit
jako hodnotu či cenu jedné měny (v našem případě
CZK) vyjádřenou v měně jiné (v našem případě
EUR).
Graf 5: Závislost počtu investic na devizovém kurzu
Při testování závislosti množství investičních
projektů a devizovém kurzu ČR byl zjištěn
koeficient korelace r -0,884 a koeficient determinace
289
R2
78,2 %. Dle tabulky č. 3 definujeme tento vztah
jako velkou těsnost (graf č. 5).
Test závislosti veličin prokázal, že měnový kurz
a objem investic mají velmi úzký vztah a vzájemně
se úzce ovlivňují.
3.4 Hrubý domácí produkt
Hrubý domácí produkt je hodnota veškeré finální
produkce vyrobené v dané zemi za jeden rok.
(Samuelson, 2007)
Neboli je to souhrn hodnot přidaných
zpracováním ve všech odvětvích činností, které
považuje systém národního účetnictví za
produktivní. Jedná se o propočet v kupních cenách,
za které jsou realizovány tržní výkony, u netržních
služeb je přidaná hodnota vyjádřena souhrnem
náhrad zaměstnancům a spotřeby fixního kapitálu.
(ČSÚ, 2012)
Graf 6: Závislost počtu investic na HDP
Při testování byly hodnoty vůči sobě časově
posunuty, protože předpokladem je, že na
investorovo rozhodování působí výsledek HDP
z předchozích období.
Korelační koeficient r pro test závislosti objemu
investičních projektů a HDP byl vypočítán 0,942.
Jako jediný z výše vypočítaných je kladný, což
znamená, že s růstem HDP rostou také investiční
projekty. Koeficient determinace dosáhl dokonce
hodnoty 88,7%, což můžeme dle tabulky č. 2
definovat jako velmi vysokou těsnost.
Test závislosti veličin prokázal, že HDP má vliv
rozhodování investorů a růst HDP spěje k růstu
počtu investičních projektů. Vztah testovaných
veličin demonstruje graf č. 6.
4 ZÁVĚR
Cílem testu závislosti vybraných ukazatelů a objemu
investičních projektů bylo prokázat hypotézu, že
nejen zákonné investiční pobídky působí jako
stimuly pro investory přicházející do České
republiky, ale také že ekonomická situace země
působí jako rozhodující stimul.
Test závislosti prokázal úzký vysokou těsnost ve
vztahu objemu investičních projektů k HDP a
měnovému kurzu.
Vztah investičních projektů a platební bilance
můžeme považovat v rámci za bezvýznamný. Jak
ukazuje tabulka č. 4 hodnoty korelačního deficientu
a koeficientu determinace jsou velmi nízké, až
zanedbatelné.
Vliv míry inflace na rozhodování investorů také
nebyl prokázán. Hodnota koeficientu determinace
byla vypočítána pouze 22%, což je v intervalu nízké
těsnosti.
Souhrnné výsledky testu, resp. koeficienty
determinace pro jednotlivé vztahy ukazuje tabulka
č. 4.
Tabulka 4: R2
pro jednotlivé vztahy
Vztah R2
[%] r
Investice / Inflace 22,0 -0,470
Investice / Běžný účet 2,2 -0,149
Investice / Finanční účet 0,8 -0,175
Investice / Devizový kurz 78,2 -0,884
Investice / HDP 88,7 0,942
LITERATURA
CzechInvest. O CzechInvestu [online]. [ vid. 2012-02-02].
Dostupné z: http://www.czechinvest.org/o-czechinvestu
CzechInvest. Udělené investiční podpory [online]. [ vid.
2012-02-11]. Dostupné z:
http://www.czechinvest.org/ke-stazeni
CzechInvest. Projekty agentury Czechinvest [online]. [ vid.
2012-02-09]. Dostupné z:
http://www.czechinvest.org/ke-stazeni
Česká republika. Zákon č. 72 ze dne 7. června 2000 o
investičních pobídkách. Dostupné také z:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/invpob
Český statistický úřad. Hlavní makroekonomické ukazatele
[online]. [ vid. 2012-02-22]. Dostupné z:
http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistiky
Cyhelský, L., Souček, E. Základy statistiky. Praha, Vysoká
škola finanční a správní, 2009. ISBN 987-807408-013-5
Samuelson, P. A.. Ekonomie, 18. vydání. Praha, NS
Svoboda, 2007. ISBN 978-80-205-0590-3.