Dlouhodobý vývoj v časování porodů a sňatků: Obstojí individualizační teorie ve světle demografických dat?

KVAPILOVÁ BARTOŠOVÁ, Michaela, Petr FUČÍK a Petr PAKOSTA. Dlouhodobý vývoj v časování porodů a sňatků: Obstojí individualizační teorie ve světle demografických dat? Sociologický časopis/Czech Sociological Review. 2012, roč. 48, č. 2, s. 315-341, 26 s. ISSN 0038-0288.

Základní údaje

• Originální název: Dlouhodobý vývoj v časování porodů a sňatků: Obstojí individualizační teorie ve světle demografických dat?
• Název anglicky: The Long-Term Trend in the Timing of Births and Marriages: Does the Individualisation Theory Hold Up in the Light of Demographic Data?
• Autoři: KVAPILOVÁ BARTOŠOVÁ, Michaela (203 Česká republika, domácí), Petr FUČÍK (203 Česká republika, garant, domácí) a Petr PAKOSTA (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2012, 0038-0288.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 50000 5. Social Sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Impakt faktor: Impact factor: 0.652
• Kód RIV: RIV/00216224:14230/12:00060234
• Organizační jednotka: Fakulta sociálních studií
• UT WoS: 000305166900005
• Klíčová slova česky: časování porodů; časování sňatků; individualizace; životní běh
• Klíčová slova anglicky: birth timing; marriage timing; individualisation; life course

Anotace

Sociologické teorie pracující s konceptem individualizace předpokládají mimo jiné změny v životním běhu, zejména v časování a výskytu demografických tranzic. Ačkoliv není snadné stanovit jednoznačnou definici individualizace, většina badatelů pracuje ve vztahu k demografickým jevům s koncepty diferenciace a destandardizace. Pojímáme-li tedy individualizaci jako strukturální fakt a ponecháváme-li stranou její subjektivní aspekt (individualizovaná identita nemusí být nutně propojena se strukturálními změnami), musí se projevovat zaprvé na agregované úrovni diferenciací v životních drahách – v rozdílnějším časováním tranzic. Jednotlivci například vstupují do manželství v různém věku, mají děti v různém věku. Zadruhé se projevuje na individuální úrovni ve formě destandardizace životního běhu – tedy nejen proměnou časování, ale i pořadí a realizace jednotlivých tranzic. Například porod nenásleduje nutně po sňatku. Nejedná se tedy pouze o posuny v časování – ty jsou již v české demografii dostatečně prozkoumány, ale hlavně o relativní porovnání distribucí těchto demografických jevů. V naší analýze pracujeme se dvěma životními tranzicemi – sňatkem a porodem prvního dítěte – a na časových řadách od roku 1920 do roku 2004 zkoumáme jak se proměňuje rozptyl časování těchto tranzic během podstatné části dvacátého století. Na podrobnějších datech z transformačního období po roce 1989 máme dále možnost zkoumat vedle rozptylu také změny ve vzájemné vzdálenosti sňatků a porodů a také vzdělanostní determinaci zkoumaných jevů. Klíčovým indikátorem diferenciace životních drah nám bude rozptyl v časování sňatků a jeho vývoj ve 20. století. Jako indikátor destandardizace životní dráhy v 90. letech minulého století používáme vzdálenost mezi sňatkem a prvním porodem.

Anotace anglicky

Sociological theories that work with the concept of individualisation assume, among other things, the occurrence of changes in the life course and especially in the timing and incidence of demographic transitions. Although it is not easy to establish a firm definition of individualisation, most researchers studying demographic phenomena work with the concepts of differentiation and de-standardisation. If we understand individualisation as a structural fact and leave aside its subjective component (individualised identity is not necessary linked to structural changes), it must initially emerge on the aggregate level in the form of the differentiation of life courses or the different timing of transitions. It then becomes apparent at the individual level in the form of the destandardisation of the life course, thus not just as a change in timing, but also as a change in the order and realisation of individual transitions. For example, the birth of a child does not necessarily occur after marriage. So it is not just shifts in timing that are of interest – these have already been sufficiently studied in Czech demography – but also and above all the comparative distributions of these demographic phenomena. In this article the analysis works with two life transitions – marriage and first-order births – and using time series from 1920 to 2004 the authors examine the dispersion in timing of these transitions over a large segment of the 20th century. Using more detailed data from the post-1989 transformation period, in addition to dispersion the authors also examine changes in the intervals between marriages and births and education as a factor in the observed phenomena. As a key indicator of life-course differentiation they use the dispersion in marriage timing and its trend over the 20th century, and as an indicator of the de-standardisation of life courses in the 1990s they use the interval between marriage and first-order births.