NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH i Jaroslav Cuřík a kolektiv ■ Online a tištěná média Spoluautoři: Rudolf Burgr Jiřina Salaquardová Martin Škop Lenka Waschková Císařová ^RS% Masarykova univerzita 2012 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. EVROPSKÁ UNIE MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY O OPVulilMnr pro konkurenceschopnost V Obsah INVESTICE DO ROZVOJE VZDELÁVANÍ Předmluva Klíčová slova: online žurnalistika, tištěná média, zpravodajství, publicistika, feature, story, news feature, korektura, mediální právo, novinářská etika, redakce, konvergence, multimediální novinář, inovace výuky Odborně posoudili prof. PhDr. Andrej Tušer, CSc. a doc. PhDr. Barbora Osvaldová. Tato publikace vznikla díky projektu OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost Inovace výuky na FSS MU - Katedra žurnalistiky, Masarykova univerzita. Reg. č. projektu: CZ.1.07/2.2.00/07.0458. 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika ...10 Lenka Waschková Císařová 1.1 Trendy ovlivňující proměnu tradiční žurnalistiky ...10 1.2 Základní rysy online žurnalistiky ...16 1.2.1 Online novinář ...17 1.2.2 Online obsah ...21 1.2.2.1 Témata a zdroje online žurnalistiky ...21 1.2.2. 2 Obsahová a formální pravidla online žurnalistiky ...23 Připravila: 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích ...35 Katedra mediálních studií a žurnalistiky ^131^ H^JjE] JaroslavČuřlk Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Säfog í^aS? 2"10bÍek,ivi,a a vyváženost "37 Joštova10,602 00,Brno Hu^Z HBÍrí 2.2 Práce se zdroji ...38 www.fss.muni.cz 2.3 Základní zpravodajské žánry ...40 2.3.1 Zpráva ...42 www.munimedia.cz K 2.3.2 Další zpravodajské žánry ...45 H šílí: H 2.3.3 Neustálený žánr - news feature ...49 Publikace včetně obsahu přiloženého DVD podléhá licenci Creative Commons: Sr^híW \/"*\ ľ^ŕ^f^íl ^ ^ ^ S '''U"^ CC-BY-NC-ND 3.0. Uvedte autora-Neužívejte Clo komerčné-Nezasahujte äo m 3.0. Hť^S? LSJ,j^^i 2- 3- 5 Základní Pravidla Pro zpravodajské fotografie ...52 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 ...57 Plný text publikace v interaktivním formátu pdf a ve formátu pro čtečky Ruúolř Burgr (včetně obsahu přiloženého DVD) najdete také na stránkách www.munimedia.cz. 3 -| Publicistika - subjektivní vidění světa ...57 3.2 Žánr nebo rubrika? ...58 Vytištěno na recyklovaném papíru. 3.3 Formální podoba publicistických textů v českých novinách ...60 3.4 Současná česká publicistika - „nové" žánry, nové rubriky ...65 ©2012 Jaroslav Čuřík a kolektiv 3.4.1 Feature - téma spojené s příběhy ...67 © 2012 Masarykova univerzita 3.4.2 Názorové psaní - personalizace a subjektivizace ...73 3.4.3 Objev týdne - satira k (ne)uvěření ...83 ISBN 978-80-210-5825-5 ISBN 978-80-210-5839-2 (soubor) ISBN 978-80-210-5826-2 (2. sv.) NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 Obsah 4 Vývojové tendence současné češtiny v souvislosti s prohřešky v novinářské praxi ...89 Jiřina Salaquardová 4.1 Ke kodifikaci spisovné češtiny ...90 4.2 Poznámka k jazykové kultuře ...91 4.3 Stručně k vývojovým tendencím a jejich proměnám v současné češtině ...92 4.4 K častým prohřeškům ve vztahu ke slovní zásobě ...93 4.4.1 Častá pochybení - soubor sdílených prohřešků a omylů ...94 4.5 Ke kontrole textu ...102 4. 6 Prohřešky, pochybení, sdílené omyly ...104 5 Obsah a forma - vybrané aspekty proměny českých deníků ...121 Rudolf Burgr 5.1 Obsah: výběr témat ...123 5.2 Obsah: zpravodajský web versus tištěný deník ...126 5.3 Obsah: co dávat do novin? ...128 5.4 Obsah: rozhoduje čtenář ...129 5.5 Forma: trendem je vizualizace ...132 5. 6 Forma: proměna českých deníků ...134 5. 7 Technologie: digitalizace a centralizace výroby ...144 5.8 Technologie: nový distribuční kanál ...147 6 Organizace práce v redakci ...153 Jaroslav Čuřik, Rudolf Burgr 6.1 Média jako obchodní společnosti ...154 6.2 Fungování redakce v tištěných médiích ...159 6.2.1 Práce reportéra a editora ...160 6.2.2 Využívání technologií a změny rutin ...165 6.2.3 Změny v organizaci práce novinářů ...169 6.2.4 Plánování, neočekávané situace ...177 7.2.1 Omezování zveřejňování informací ■■■192 7.3 Samoregulace novinářské praxe ■196 8 Inovace a trendy ve výuce žurnalistů 201 Jaroslav Čuřik 8.1 Nový typ odborné praxe -204 Summary -216 Použitá literatura •218 Jmenný rejstřík 224 Věcný rejstřík 230 Přílohy .233 O autorech 237 7 Právní a etická regulace médií ...185 Martin Škop 7.1 Právní regulace novinářské praxe ...185 7.1.1 Význam tisku a novinářské profese z pohledu práva ...185 7.1.2 Koho se regulace týká ...187 7.2 Základní povinnosti novináře ...190 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 Předmluva Předmluva Jedním z nejvýraznějších trendů v moderních médiích je propojování. Propojování obsahů různých typů médií a s tím související propojování práce dříve oddělených redakcí. Žurnalistika se s nástupem moderních technologií výrazně mění. To, co stačilo novinářům umět před deseti či před pěti lety, už nestačí. V podstatě všechna významná tištěná média jsou dnes propojena s internetem. Liší se přitom jen míra propojení, obecně lze říci, že propojení je stále intenzivnější. Spolupráce internetové a tištěné verze médií je trendem v České republice i v zahraničí. Společnou online a „tištěnou" redakci má americký The New York Times, spojenou redakci využívá německý Die Rheinische Post. Podobně je tomu u britského deníku The Daily Telegraph i u slovenského SME. V českých poměrech jsou s propojováním zřejmě nejdále v Hospodářských novinách, k většímu propojení redakcí směřuje nyní také Mladá fronta Dnes. A regionální Deníky vydavatelství Vltava-Labe-Press fungují tak, že mají pouze jednu redakci, která pracuje pro obě formy média. Zmíněné změny radikálně ovlivňují práci žurnalistů. Vzniká multimediální novinář (v zahraničí označovaný také za multi-skilled novináře) -takový žurnalista musí umět nejenom psát, ale také fotografovat, pracovat se zvukem a pořizovat video. Tak výrazné změny žurnalistické praxe musí reflektovat i žurnalistická teorie a také výuka budoucích novinářů. A právě zde hledejme cíl této publikace. Mnohé napovídá samotný název - Nové trendy v médiích: Online a tištěná média (čtenářům, kteří se zajímají i o jiná média, doporučujeme navazující publikaci Nové trendy v médiích II: Rozhlas a televize). Dílo je odbornou recenzovanou publikací určenou především pro vysokoškolské studenty žurnalistiky, případně studenty oboru na vyšších odborných školách a jiné zájemce o žurnalistiku včetně novinářů z praxe. Publikace nabízí základní přehled o žurnalistických postupech v online a tištěných médiích především optikou nových trendů v médiích. Cílem nebylo jen opakovat to, co už bylo popsáno jinými autory, cílem bylo k dosavadním poznatkům (které publikace samozřejmě také obsahuje) přidat nové a především, vrátíme-li se k trendu propojování, zmíněném v úvodu, propojit v tomto díle teorii s praxí natolik, aby vznikl text užitečný nejen pro teorii oboru, ale také pro (jak autoři doufají) žurnalisty z praxe a studenty, kteří se na novinářskou kariéru teprve připravují. Publikace reflektuje nedostatek textů podobného druhu v českém (a pravděpodobně i slovenském) mediálním kontextu, nečiní si však nárok být úplným detailním rozborem všech nových trendů v online a tištěných médiích. Jde o příspěvek ke zmapování těchto trendů. Dát dohromady publikaci s takovýmto obsahem se podařilo také díky propojování praxe a teorie -téměř všichni autoři za sebou mají bohatou žurnalistickou praxi v médiích a nyní se už několik let věnují žurnalistice také z vnějšího pohledu, protože vyučují studenty na katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Užitečnost publikace podle našeho názoru zvyšuje také propojování použitých zdrojů. Autoři nečerpali pouze z teoretických děl jiných autorů, ale i z rozhovorů se zkušenými žurnalisty a mediálními manažery z praxe. Využili rovněž některé studentské závěrečné práce, obhájené na brněnské katedře mediálních studií a žurnalistiky. Obsah některých kapitol se překrývá (například jde o kapitolu věnující se publicistice a kapitolu o zpravodajství, kapitolu o proměnách tradiční žurnalistiky a online žurnalistice a kapitolu popisující organizaci práce v redakci a podobně). Jsme však přesvědčeni, že to není na škodu. Naopak - autoři tímto způsobem nabízejí více úhlů pohledu. Patrně poprvé je v této publikaci více zmapovaná a definovaná podoba některých žurnalistických žánrů využívaných v českých tištěných a online médiích, především feature, story a newsfeature. Takovému vymezení se dosud v české odborné literatuře hlouběji nikdo nevěnoval (alespoň podle autorům dostupných informací). Zahraniční literatura k tématu sice existuje, ale v české žurnalistické praxi jsou uvedené žánry vnímány značně odlišně. Pozornost čtenáře si zaslouží všechny kapitoly - věnují se proměnám tradiční žurnalistiky a online žurnalistice, změnám v obsahu a formě českých deníků, organizaci práce v redakci deníku, právní a etické regulaci médií a například i jazykovým prohřeškům novinářů. Za velmi zajímavé považujeme výsledky unikátního projektu studentských žurnalistických praxí, který funguje na brněnské katedře žurnalistiky od roku 2006. Po šesti letech sledování povinných tříměsíčních praxí zejména prostřednictvím dotazníků určených pro šéfredaktory a anonymních hodnotících dotazníků studentů se potvrdilo, že takový typ praxí má pro studenty obrovský význam - 70,55 procenta praktikantů dostalo přímo na praxi nabídku další spolupráce s redakcí, v níž působili. Užitečnost studia oboru na brněnské katedře pro svou žurnalistickou praxi přitom samotní studenti v anonymních dotaznících ohodnotili za celé období, kdy praxe fungují, průměrnou známkou 1,97 (respondenti hodnotili jednotlivé dotazy na stupnici 1 až 5, přičemž 1 je nejlepší a 5 nejhorší). I to považujeme za současný trend - učit vysokoškoláky tak, aby se v praxi neztratili. Toto dílo má v názvu nové trendy. Rozhodli jsme se být důslední nejen v obsahu publikace. Nové trendy se objevují i v její formě. Pomineme-li to, že je vytištěna na recyklovaném papíru a v tištěné verzi najdete u vybraných doporučených internetových odkazů QR kódy pro snazší přístup ke zdrojům, je také zájemcům volně k dispozici. Lze ji volně kopírovat a využívat, protože podléhá licenci Creative Commons. Dílo můžete bez obav volně šířit, kopírovat, distribuovat a sdělovat veřejnosti. Stačí, když při využívání této publikace uvedete autory, nebudete dílo pozměňovat či doplňovat a nebudete ho využívat komerčně. A aby zájemci mohli publikaci využívat co nejsnazším způsobem, najdete na její zadní straně přiložené DVD s plnou verzí publikace v interaktivním pdf a v dalších dvou formátech vhodných pro čtení elektronických knih z počítače, tabletu či mobilního telefonu. Jako bonus nechybí na DVD další multimediální materiály. Vše, co je na přiloženém DVD, najdete také na webové adrese www.munimedia.cz. Jaroslav Čuřík NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 I Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika Lenka Waschková Císařová Čas byl vždycky jednou z určujících veličin žurnalistiky. Klíčový vliv času na novinářskou práci však v poslední době ještě vzrostl, čas se rozvinul především jako externí činitel. Pro novináře zhruba v poslední dekádě platí, že jejich profese se vyvíjí takovou rychlostí, že se musí dále vzdělávat a redefinovat tak léty ustálená a mnohdy pouze intuitivní „řemeslná" pravidla pro kvalitní a aktuální žurnalistiku. Technologický a řemeslný vývoj se promítl nejen do fungování tradičních typů médií (tisk, rozhlas, televize), ale ustavila se také pravidla pro nový typ žurnalistiky - online žurnalistiku. Vzhledem k tomu, že trend technologického rozvoje a jeho důsledky pro žurnalistiku jsou výsostne aktuální, nelze jejich stav zakonzervovat v čase. Tradiční i online žurnalistika se proměňuje příliš rychle, což má dva hlavní důsledky - živelný rozvoj znamenal absenci jasných pravidel a mantinelů (kromě základních žánrových a výrobních pouček pro tradiční média vznikajících alespoň v českém kontextu v 90. letech 20. století) a „tady a teď" nelze trendy popsat vyčerpávajícím způsobem, vždy se rodí něco nového. Cílem této kapitoly je popsat vybrané trendy, které mají vliv na proměnu tradiční žurnalistiky a důsledky této proměny pro práci novinářů v tradičních i online médiích a charakterizovat základní rysy online žurnalistiky. Za tradiční žurnalistiku v textu považujeme výrobní postupy v tradičních typech médií (tisk, rozhlas, televize) před příchodem online informování. Online žurnalistika je pak pro nás žurnalistikou na internetu,'1 která pro informování využívá nové formální i obsahové postupy (McQuail 1999: 41; Osvaldová - Halada a kol. 1999: 220). Téma proměny tradiční žurnalistiky v souvislosti s rozvojem online žurnalistiky je nové a stále se vyvíjí. Většina publikací zaměřených na tuto problematiku je zahraničních,2 mnoho z nich také vzhledem ke stále vznikajícím nástrojům online žurnalistiky rychle zastarává. Z česky psaných odborných textů tak lze zmínit pouze učebnici Internetová publicistika (Bednář 2011), sborník Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky (Osvaldová - Tejkalová (eds.) 2009) či specificky tematicky zaměřené publikace Novinář a jeho zdroje v digitální éře (Šmíd - Trunečková 2009) a Soumrak fotožurnalismu? Manipulace fotografií v digitální éře (Lábová - Láb 1 Celosvětový systém propojení počítačových sítí (Osvaldová - Halada a kol. 1999:81). 2 Vzhledem k tomu, že většina publikací o online žurnalistice je napsaná anglicky, také terminologie je často anglická, a v českém kontextu některým termínům chybí vhodný překlad či alternativa. Kde je to možné, používáme český ekvivalent, kde není, ponecháváme termín v angličtině či volíme obě verze termínu. NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 9 449999999999999999999999999 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika 2009). Ve slovenském kontextu lze získat informace o základních rysech online žurnalistiky z kapitoly Internetová tvorba (online) v učebnici Praktikum mediálnej tvorby(Ondrášik 2010), o historii internetu jako média pak pojednává kapitola Internety učebnici zaměřené na dějiny komunikace s názvem Od tamtamovpo internet (Škop 2009). 1.1 Trendy ovlivňující proměnu tradiční žurnalistiky Cílem této části textu je popsat vybrané trendy, které mají vliv na proměnu tradiční žurnalistiky a důsledky této proměny pro práci novinářů v tradičních i online médiích. Proměnu žurnalistiky můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu (např. viz McQuail 1999; Boczkowski 2005; Friend - Singer 2007; Lister - Dovey - Giddings - Grant - Kelly 2006), my se nyní zaměříme především na důsledky technologického vývoje pro tradiční média a s ním související trendy proměny žurnalistiky a rozvoj online žurnalistiky.3 Nástup nových technologií přináší nové možnosti tradičním médiím a vytváří prostor pro vznik nových - online médií. Jak podotýká Denis McQuail (1999: 196-197), „vzestup nové technologie obvykle zcela nezatlačí do pozadí stará média, ale nutí je přizpůsobit se novým tržním podmínkám". Bob Franklin považuje změny v médiích spojené s technologickým rozvojem za dramatické a rychlé. Podle něj tyto změny zpochybňují podobu médií („dostupnost online vydání znamená, že obvyklé chápání novin, jako tištěných vydání, už není adekvátní odpovědí na otázku, co jsou noviny") i roli novináře („v době občanské žurnalistiky,4 kdy jsou zprávy shromažďovány, ale méně už zpracovávány a editovány, a to amatéry i profesionály, vyvolává značnou pozornost otázka, kdo je novinář") (Franklin (ed.) 2009: 1) O revoluci, kterou spustila technologie,5 mluví také Carl Stepp, který zmiňuje především měnící se návyky čtenářů a diváků a vyvíjející se charakter zprávy (Stepp 2008: 10). Nové technologie ovlivňují produkci mediálních obsahů, a to na úrovni fungování mediální organizace (například přestavby redakcí pro funkčnější spolupráci tradičního a online média), 3 Nebudeme se věnovat historické perspektivě, kterou obvykle texty o technologické proměně médií začínají. Přehledu rozvoje technologií a vývoje internetu už bylo v českém i zahraničním kontextu věnováno dostatek pozornosti. Např. viz Šmíd 2005; Čermák in Osvaldová -Tejkalová (eds.) 2009; Škop 2009:287-302; Ondrášik 2010; De Wolk 2001; Lax 2009; Creeber- Royston (eds.) 2009. 4 Občanská žurnalistika viz níže. 5 „Nadvláda digitálních informací a počítaču má podobný dalekosáhlý vliv na žurnalistiku a média jako velké technologické změny v historii (např. telegraf). Digitální informace nabízejí publiku téměř okamžitý přístup k obrovskému, téměř nekonečnému objemu informací ve formě textu, audia a videa. Satelitní a elektronická distribuce umožňuje okamžité, obousměrné, globální spojení v reálném čase. Mobilní zařízení udržují konzumenty v obraze kdykoliv a kdekoliv. Výsledkem je daleko demokratičtější informační prostředí oslabující nadvládu mediálních profesionálu. Publikum vytváří a konzumuje zprávy podle vlastního plánu a rozmaru, ne podle diktátu komercializovaných masových médií." (Stepp 2008:10) novinářské práce (viz Fenton (ed.) 2010), samotné podoby mediálního obsahu či s ohledem na čtenářské zvyklosti. Prvním, klíčovým trendem, který se projevuje především na úrovni fungování mediální organizace,6 respektive proměňuje především novinářské rutiny,7 je zrychlování. Je to trend závisející na čase, jenž jsme označili v úvodu tohoto textu za určující veličinu žurnalistiky. Konkrétním projevem tohoto trendu je především: • proměna struktury výrobního dne novinářů - uzávěrky se z večerních hodin jednou denně (u tradičních médií) mění na okamžitou uzávěrku (rolling deadline), kdy novináři zpracovávají téma pro online médium okamžitě a pro tradiční médium (pokud je výroba propojená) v době tradiční uzávěrky. Podle Stovalla čtenář očekává, že kdykoliv se podívá na internetové zpravodajství, najde tam něco nového (2004: 41); • slučování funkcí novinářů - v souvislosti se zrychlováním práce musí novináři stále častěji zastávat současně více specializovaných novinářských funkcí v mediální organizaci. Takový novinář je v zahraniční literatuře často označován multi-skilled novinář (Quinn a Filak 2005: 155; Foust 2005; Craig 2005: 65); • potenciální pokles kvality obsahu - tlak na rychlost a slučování funkcí může potenciálně způsobovat zhoršení kvality obsahu. Především v obsahu dodávaném do online média s okamžitou uzávěrkou mohou novináři méně ověřovat informace, pracovat s rutinními zdroji, text zpracovávat rutinně a stereotypně apod. V souvislosti s popisováním úkolů multi-skilled novináře se může jednat o de-skilling, kdy v důsledku rostoucích požadavků na novináře dochází ke snižování kvality obsahů, ale také o up-skilling, kdy novinář své schopnosti právě v důsledku slučování funkcí rozvíjí (více viz Foust 2005; Ondrušková 2010). Druhým významným trendem je propojování, které souvisí s technologickými možnostmi médií a projevuje se u tradičních i online médií (viz Russ-Mohl - Bakičová 2005: 27-41). Jedním z projevů trendu propojování je konvergence, kterou v tomto kontextu chápeme jako šíření totožného obsahu různými kanály (McQuail 1999:43), ke kterému často dochází u tradičního a online média se stejným vlastníkem. Deuze proces konvergence chápe jako rostoucí spolupráci mezi dříve oddělenými 6 Mediální organizaci chápeme spolu s McQuailem jako prostředí, kde se „vyrábí" mediální obsah se svou strukturou a chováním (performance) (McQuail 1999: 213). Práce mediálních organizací má podle stejného autora dva aspekty: výběr (sled rozhodnutí, jež zahrnují vše od výběru „hrubého materiálu" jako takového až po doručení konečného produktu) a zpracování (využití rutinních pracovních postupU ovlivňujících podstatu produktu při jeho postupu skrze „řetězec" rozhodovacích aktU) (McQuail: 240). 7 Novinářský tvUrčí proces je ovlivněn zvyklostmi ustálenými v redakci a předcházejícími zkušenostmi novináře. Souvisí to s industrializací mediální produkce, kde se všechny fáze výroby, především pod vlivem tlaku času, ustálily do zaběhnuté rutiny (McQuail 1999:240). 10 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 11 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika redakcemi médií8 (2004: 140). Tento proces samozřejmě prochází různými fázemi a vyvíjí se postupně - od vzniku online média jako pouhého odrazu tradičního média (především tisku), přes vzájemnou propagaci produktů obou typů médií, sdílení zpráv, až po celkové nebo částečné propojení redakcí (viz Deuze 2004:141; Boczkowski 2003; Pavlik2000). V rámci trendu konvergence tak může docházet především k: • překlápění obsahu (shovelware) z jednoho do druhého typu média - přestože tradiční i online médium by mělo mít specifické požadavky na obsah, formu i strukturu sdělení, často se stejný článek objevuje v obou typech médií (Foust 2005: 62; Hall 2001:28; Ward 2002: 26-27). Autoři publikace The Internet and the Mass Media například citují výzkum z roku 2003, který srovnával titulní stránky hlavních celostátních tištěných a online novin ze šestnácti zemí. Výsledky potvrdily, že online média využívala zprávy prezentované v tištěných médiích (Kůng - Picard - Towse 2008: 79); • striktnímu rozdělení typu obsahu pro tradiční a online médium - opačným trendem, který však také souvisí s konvergencí, je promyšlené rozdělení obsahu určeného pro tradiční a online médium jednoho vlastníka s ohledem na charakteristiky těchto médií. V online médiu se tak uplatní aktuální zpravodajství a multimédia,9 v tradičním médiu pak může být (i stejné) téma zpracováno více do hloubky či v rámci publicistických žánrů. Tato sdělení se však vzájemně doplňují a funguje tu vzájemná propagace (crosspromotiori),™ tedy odkazování z jednoho typu média na druhý, a tedy propojování jejich obsahu (Quinn - Filak 2005: 24-25) (viz obr. 1.1); • tlaku rostoucí spotřeby materiálů pro oba typy médií - novináři musejí často nově plnit obsahem nejen tradiční, ale i online médium, což přináší zvýšení objemu práce (což opět může souviset s předpokládaným poklesem kvality obsahu - viz Sissons 2006: 16). S tím souvisí i rozvoj využívání občanské žurnalistiky11 v tradičních12 i online médiích.13 Chlouba ruského letectví se rozbila o vulkán Ze 45 lidí na palubě Suchoje nepřežil pravděpodobně nikdo. Vyšetřovatelé stále nedokážou vysvětlit co haváVií nového stroje zapříčinilo „VícHť jsi-in v- V/jltutflU CÍKtŕVäJiť ííiJií irA:»- W.ú \n-\-.otiuaů nerv. [jrlaio itl.fV.l. LiO[iFl(ťil ií l>V lij-jí*H- ÍK' i",íd rtosc ťyiiikiJSMíl zmsil. Pak Mi * nsíst k h^v-irie Isíjcíi* VviíIí : tllřt AÍT vnŇnií ruskohd ictndJa Suikty Ku- IKTKÍ IK.i v iiiil.jiif*ki ilíujir aili. _Pfiífi!i\ iw-t-T? slyíc!' zvuk |*i>JúíiíL{ llKlSl-KľtlítlSL Hln US. „VitfĚI jsem vťř vzduchu obrovské břtetetartfOf které sc kymáccto těsně pod vrcholkent hory, i£tďlo zleva dapravasbyloJĚstĚ pořád tíoit vysoko nad zmií. Pak zmizela." \ 1MT *hť*n*i l-ľ*» n:o[f4> Kil í&oíí*n^W*rt-«>»*^ :ír*.:':':>w**«*^ iS'ÍÍSi Dráhu trakte* kého letu uvf- ÍÄ™ «t«*na wwwjleiiik.cz/ sucho] äíeiííí po Biačiessí Q8 kódu kmtftt publikánu, potrnK-l-im kuj*;! z raJjtnJef* itroU tefe. not ioáfi • äraoWi nw*í hriotíl, *l objednali awlta mido ttft okKOcoo v to-4an&& Superie< J00 uř njni Rritky trwdtttfeci to, kto- Vfó im JtoMcb msktbo Awry b»M csslujtcl ^ťoavttcU o raflolu k arménsko spolek pŕMbwfwch wrcerí, probflwii eostí Arowrvi*. fia Jeta vy-ipoč&tta bm probMfBŮ. Po vojiaepodjlety ittalfii(rafr*a> tadlo zmbsJo i radarů a uí w O pftttnsdt íwhod>" 2Mtm prt-inirn-in lí:i-itrji-n M«l vc3>(0 v nl sedl lató za HMd( ahiíba tvrdl & vUhd :0!E. LettálĚ ¥ Jahirtto.-Hoin lil tAíiei cí leooora. ttMw> l«tv avt- TtJtt PAX AiCXWKÍOÍ J*th «0 na kocevbylpotUeagCQluryRIA wwvr^tnltocu1 vsterdoem. Sochoj Stqwriat fw*t*oJ Qs k*- VK Je pniořm mtkjm (i:- <*> Obrázek 1. 1 Použití QR kódiŕ* při vzájemné propagaci. Tištěné médium, Brněnský deník Rovnost, odkazuje na rozsáhlejší zpracování tématu v online verzi (Brněnský deník Rovnost, 16. 5. 2012). Zdroj: archiv autorky Třetí trend, který má výrazný vliv na podobu obsahů tradičních i online médií, je proměna uživatelských zvyklostí příjemců mediálních sdělení. Tento trend, který je především důsledkem 8 Vzájemné bezproblémové spolupráci tradičního a online média může podle Qinna a Filaka (2005: 32) napomoci například sdílená centrální databáze nebo společný prostor redakce. Za nejlepší variantu pak považují sdílenou redakci tradičního i online média. Verweij (2009:86) podotýká, že otevřený prostor redakce umožňuje novinářům mít k sobě blíž, lépe komunikovat, a tedy lépe spolupracovat. Jinou možností, která se také často uplatňuje v praxi, je oddělení redakcí, ale propojení editorského týmu (u jednoho stolu, tzv. centrál hub), aby editoři měli přehled o úkolech a týmech a využívali tak novináře efektivně (Verweij 2009:86; Dupagne - Garrison 2006:242). 9 Integrace většího počtu dosud známých médií - text, zvukové a obrazové informace - v jednom uživatelském prostředí (Osvaldová -Haladaakol. 1999:109-110). 10 Vzájemná propagace může fungovat buď prostřednictvím pouhého textového odkazu, nebo například pomocí QR kódu (viz níže). 11 Občanská žurnalistika (citizen journalism, participatory journalism, demoeratic journalism, street journalism) - veřejnost hraje aktivní roli v procesu shromažďování a výroby zpráv. U občanské žurnalistiky by participace čtenářů jako tvůrců měla vést k nezávislému odpovědnému, přesnému, širokému a relevantnímu informování, které vyžaduje demokracie. Participace diváků (čtenářů, posluchačů) - komentáře, blogy, sdílení fotek a videí, lokální zprávy napsané obyvateli komunity, ale i nezávislé informační weby amatérů. Neplést s community journalism tj. lokálně orientovanou profesionální žurnalistikou (online média), nebo s civic journalism (public journalism); tj. směrem, který chtěl čtenáře více zapojit do směřování média, médium by přitom bylo aktivním hráčem v komunitě). Více o občanské žurnalistice viz např. Allan 2006; Glaser 2006; Lasica 2003. 12 Například v říjnu 2006 na stránkách titulů Deník vydavatelství Vltava-Labe-Press začala vycházet stránka s názvem čtenář - reportér která dávala prostor pro otištění textů či fotek čtenářů. 13 Projekt čtenář - reportér funguje také v online médiu (www.denik.cz) vydavatelství Vltava-Labe-Press. Např. viz http://reporter denik.cz/CZ0312/. Dalším projevem občanské žurnalistiky jsou tzv. blogy (viz níže), které si mohou čtenáři založit na všech českých online zpravodajských médiích (např. viz online médium idnes.cz vydavatelství Mafra - blog.idnes.cz). Zahraniční příklady občanské žurnalistiky např. viz Lasica 2003. 14 QR kód je dvojrozměrný kód zapsaný do čtverce, jež po přečtení chytrým telefonem s QR čtečkou otevře v něm zakódovaný odkaz na konkrétní internetovou stránku, tedy neomezený prostor pro informace. Více viz např. http://www.qr-kody.cz/. 12 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 13 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika interaktivní podoby nově zaváděných typů médií, lze nazvat zapojování. Mezi konkrétní projevy tohoto trendu patří: • agendu nastoluje uživatel - u online médií si lidé mohou aktivně vybrat informace, o které mají zájem (Dube 2000). O konzumentech online obsahů se tedy hovoří na rozdíl od čtenářů, posluchačů a diváků tradičních médií jako o uživatelích (Foust 2005: 10). Další autoři podotýkají, že agendu už tedy nenastoluje novinář. Na webu rozhoduje uživatel, které zprávy si přečte (Sissons 2006: 138-140; Stovall 2004: 36^7; Pavlik 2000); • uživatelé jsou nároční - uživatelé chtějí informace rychle, bez nedostatků a chyb, dobře napsané. Sissons konstatuje, že když se stránka pomalu načítá nebo uživatelé nemohou jednoduše najít, co hledali, jdou jinam (Sissons 2006:142). Stepp podotýká, že se současně mění způsoby konzumace tradičních médií15 (Stepp 2008: 10-13); • stírá se rozdíl mezi producentem a konzumentem, novinářem a uživatelem - podle Carolla(2010: vii) jsme v digitálním věku všichni konzumenti i producenti, čtenáři i vydavatelé, a to nejen v online médiích, ale v rostoucí míře i v tradičních typech médií. Jak podotýká Stepp (2008:10), „interaktivita a propojení internetu umožnilo všem s fotoaparáty v mobilech, webovými kamerami a dalšími technickými novinkami stát se současně vysílateli, odběrateli a komentátory v živém zpravodajském koloběhu trvajícím 24 hodin denně, 7 dní v týdnu". Jak se tyto popsané trendy (jejichž výčet samozřejmě není vyčerpávající) projevují v praxi českých médií? Při odpovědi na tuto otázku narážíme opět na problém nedostatečných zdrojů. Nebylo by relevantní vycházet při charakteristice proměn médií ze zahraničního kontextu, který je v této oblasti s českou realitou nesrovnatelný.16 Výzkumy mapující proměnu žurnalistiky s příchodem online médií v českém kontextu existují zatím pouze na úrovni studentských prací (např. viz Ondrušková 2010; Sošková 2010), které se pochopitelně věnují jen omezenému segmentu této problematiky. Pavla Ondrušková (2010) se například zaměřila na proměny pracovních rutin členů brněnské redakce MF Dnes pod vlivem trendů konvergence a multimedializace. V rámci kvalitativního výzkumu17 došla autorka k závěru, že se vznikem online média se v rámci působení trendů 15 „Různé sociální síly, od technologie k životnímu stylu, vedou konzumenty k proměně toho, jak, kdy a kde hledají informace. Dříve existoval po mnoho dekád téměř stabilní vzorec - noviny k snídani, občas zpravodajství v rádiu během dne a televize večer. Dnes stále méně lidí čte noviny především mezi mladými, a méně čeká do večera, aby si zapnulo zprávy v televizi. Titulky aktualizace a hloubkové diskuse a analýzy jsou k dispozici ve dne v noci prostřednictvím zpravodajských televizních stanic, mainstreamových internetových stránek a tisíců specializovaných webů, blogů, podcastů, fór a dalších obsahů. Většina z nich je navíc stahovatelná do mobilních zařízení, jejichž nastavení může být personalizováno pro snadnější spotřebu kdykoliv a kdekoliv." (Stepp 2008:10-13) 16 Rozvoj online médií a popsané trendy se v českém kontextu začaly uplatňovat později než v zahraničí, což není překvapivé. Docházelo k tomu však často v době tzv ekonomické krize (od roku 2008), která proměnila nebo pozastavila některé nové projekty zaměřené na rozvoj online informování a proměnu tradičních médií, například projekt Naše adresa vydavatelství PPF Media. 17 Jedenáct hloubkových rozhovorů s novináři a manažery brněnské redakce MF Dnes (viz Ondrušková 2010). konvergence a multimedializace proměnily pracovní rutiny novinářů brněnské redakce MF Dnes. Jako klíčový činitel proměny novinářských rutiny Ondrušková zmiňuje čas, respektive zrychlování novinářské práce a jeho konkrétní důsledky (podobně, jak jsme je zpracovali výše) (Ondrušková 2010: 124-126).18 Jak sami novináři vnímají rozdíly mezi tradičními (tištěnými) a online médii, na to se zaměřila ve své magisterské diplomové práci Alžběta Sošková (2010). Zjištění z jejího výzkumu19 potvrzují, že časové hledisko (trend zrychlování) je pro respondenty v rámci proměny médií důležité.20 Zklamání však respondenti vyjádřili v souvislosti s projevy zpětné vazby ze strany uživatelů, především v diskusích pod články.21 Můžeme tedy shrnout vybrané trendy, které mají vliv na proměnu tradiční žurnalistiky a ovlivňují práci novinářů v tradičních i online médiích: • jako klíčový činitel proměny jsme identifikovali zavádění nových technologií a projevy tohoto činitele jsme pak sledovali na úrovni fungování mediální organizace, novinářské práce, podoby mediálního obsahu a čtenářských zvyklostí; • trendem ovlivňujícím fungování mediální organizace, respektive novinářské rutiny, je podle nás zrychlování, které se konkrétně projevuje proměnou struktury výrobního dne novinářů; slučováním funkcí novinářů či potenciálním poklesem kvality obsahu; 18 „Práce se přizpůsobila webové platformě a došlo k proměně časového harmonogramu práce, kdy se zrychlila práce proto, aby informace na webu byly publikovány co nejrychleji. V souvislosti se vznikem brno.idnes.cz se zvýšil objem práce, která byla rozdělena v rámci redakce. Například jeden novinář musel napsat dva rozdílné texty pro web a noviny navíc docházelo nově k tomu, že novinář událost zaznamenával multimediálně. K tomuto zaznamenávání musel začít využívat techniku, která byla dostatečně kvalitní na to, aby produkovala záznamy publikovatelné na webu. [...] V redakci však nedošlo k zavádění multiskills žurnalistiky, jak jsme předpokládali. Ačkoli nevznikla plnohodnotná redakce pro web, to znamená, že práce musela být rozdělena v rámci redakce, multimediální žurnalistiku zde neprodukoval jeden člověk, tím pádem se nejednalo o multiskills žurnalistiku, kterou produkuje samostatně multimediální novinář. [...] Novinář, který multimediálně zaznamenával, zpracovával událost pouze formou psanou, a to v podobě dvou odlišných textů. [...] Multiskills žurnalistika nebyla v brněnské redakci zavedena proto, že manažeři redakce ji nechápali jako up-skilling, jak jsme předpokládali, ale jako de-skilling. Ačkoli si manažeři byli vědomi ekonomické výhodnosti multiskills žurnalistiky, nezavedli ji, protože chtěli kvalitní multimediální výstupy. [...] Novináři brněnské redakce stejně jako manažeři redakcí chápali multiskills žurnalistiku jako de-skilling, což jsme předpokládali, někteří novináři se zavedení multiskills žurnalistiky obávali. Zavedení multiskills žurnalistiky do brněnské redakce nebylo podle našeho názoru možné také proto, že novinářům nebylo poskytnuto školení v práci s technikou a školení ohledně zpracování multimediálního materiálu." (Ondrušková 2010:124-126) 19 Kvalitativní výzkum, třináct hloubkových rozhovorů s novináři z tištěných a online médií (viz Sošková 2010). 20 „Za nejvýraznější rozdíl (mezi tištěnými a online médii - pozn. LWC) považují námi zkoumaní novináři rychlost. Ta se projevuje zejména v online médiích, kde je na novináře velmi výrazný tlak ze strany vedení i editorů na to, aby informace byly zpracovány a zveřejněny v co možná nejkratším čase. Sami online novináři se s tímto tlakem neztotožňují a považují jej za přehnaný, neboť mají pocit, že publikum jej neocení a navíc má negativní vliv na kvalitu jejich textů." (Sošková 2010:119-125) 21 „V tomto ohledu (zpětná vazba od uživatelů - pozn. LWC) zmiňovali novináři silné zklamání, které způsobují zejména diskusní fóra pod jejich autorskými články, neboť jde o reakce pocházející od určitého segmentu publika. Ačkoli novináři vědí, že tento segment nepředstavuje relevantní vzorek veřejnosti, přesto pociťují po jejich přečtení silnou demotivaci, a proto jim přestali věnovat pozornost. Často zdůrazňovaná interaktivita online médií je tedy v tomto směru spíše na obtíž, neboť je výrazně deformovaná a novináři proto upřednostňují klasické formy zpětné vazby jako jsou telefonáty e-maily či dopisy čtenářů." (Sošková 2010:119-125) 14 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 15 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika • technologie umožňuje vznik trendu propojování, které se projevuje zejména na úrovni konvergence obsahu; překlápění obsahu mezi tradičními a online médii; ve striktním rozdělení typu obsahu pro tradiční a online médium; nebo v tlaku rostoucí spotřeby materiálů pro oba typy médií; • technologie, respektive interaktivní podoba online médií, ovlivňuje uživatelské zvyklosti příjemců mediálních sdělení, které se dají shrnout do trendu zapojování, jež se projevuje především tím, že agendu nastoluje uživatel; uživatelé jsou nároční a stírá se rozdíl mezi producentem a konzumentem, novinářem a uživatelem. 1. 2 Základní rysy online žurnalistiky Po první části zaměřené na přehledné propojení teoretických konceptů je nyní naším cílem charakterizovat základní rysy online žurnalistiky, a to především z pohledu tvůrčích pravidel. Text se tedy zaměří na dvě součásti tvůrčího procesu v rámci online žurnalistiky - specifika práce online novináře a pravidla tvorby online obsahu.22 Vycházíme z předpokladu, že online žurnalistika je natolik odlišná od žurnalistiky tradiční a její pravidla jsou již za krátkou dobu její existence ustálená tak, že je můžeme jasně charakterizovat (na čemž se shoduje většina autorů píšících přehledové publikace o specificích online žurnalistiky, např. viz Bull 2010; Allan 2006; Craig 2005; Foust 2005; Stovall 2004; Ward 2002; De Wolk 2001; Hall 2001). Existují však i hlasy skeptiků, kteří míní, že online žurnalistika se od té tradiční příliš neliší. Například Kůng, Picard a Towse sice přiznávají, že online žurnalistika je pro uživatele přístupnější než tradiční žurnalistika, ale internet má podle nich velmi malý vliv na typy a formáty obsahu. Fakt, že v online médiích se většinou uplatňují stejné formáty jako v tradičních médiích, glosují slovy: „Staré víno v menších a přístupnějších lahvích." Méně často podle nich vznikají nové formáty a žánry (např. online zpravodajství v reálném čase; interaktivní reportáže; blogy; interaktivní inzeráty; online fóra; sociální sítě apod.) (Kůng - Picard - Towse 2008: 66) Tento skeptický předpoklad podporují také výsledky výzkumu23 Thorstena Quandta (in Franklin (ed.) 2009:106), který se zaměřil na to, zda dochází vlivem technologických a sociálních změn spojených s internetem k výrazné proměně žurnalistiky. Mnoho teoretiků očekávalo, že se online žurnalistika stane hnací silou revoluce v žurnalistice (viz názory autorů výše). Quandt došel k názoru, že revoluce 22 Popisu české mediální krajiny online médií se nebudeme podrobněji věnovat, přestože toto téma je v odborném kontextu dosud málo zpracované (např. viz Šmíd 2005; Čermák in Osvaldová -Tejkalová (eds.) 2009; Škop 2009:287-302). 23 Autor v kapitole s názvem (No) news on the World Wide Web? prezentuje výsledky své obsahové analýzy deseti zpravodajských online médií v USA, Francii, Británii, Německu a Rusku (Quandt in Franklin (ed.) 2009:106). se nekoná. Jím analyzovaná online média totiž měla podobnou formální strukturu, nedostatek multimediálního obsahu, chyběla v nich možnost interakce nebo přímé interakce s novináři, obsahovala standardizovaný repertoár typů článků, chyběly informace o zdroji nebo autorovi, podléhala obecnému trendu pokrývání národních politických témat a měla limitovaný rozsah zpráv. Autor tedy došel k závěru, že online žurnalistika, jak ji nabízí jím analyzovaná mainstreamová online média ve vybraných zemích, je „v základu starý dobrý zpravodajský žurnalismus, který je podobný tomu, co známe z „offline" novin". Novináři i uživatelé jsou podle něj stále limitováni svými zvyky; obsah analyzovaných médií nevyužívá potenciál internetu pro nové typy psaní, produkce, propojování a interakce (Franklin (ed.) 2009: 106). Pokud tedy přesto budeme předpokládat, že existuje více či méně ustálená charakteristika online žurnalistiky (která se nutně nemusí v tak krystalické podobě projevovat v praxi (nejen) českých online médií), shrňme nejprve obecné charakteristiky online médií, respektive online žurnalistiky. Například Denis McQuail (1999: 41) shrnuje rozdíl mezi online a tradičními médii: „decentralizace - dodání obsahu a výběr nejsou již převážně v rukou toho, kdo komunikovaný obsah dodává; vysoká kapacita - přenos pomocí kabelu či satelitu překonává dřívější omezení daná náklady, vzdáleností a objemem; interaktivita - příjemce si může vybírat, může odpovídat, vyměňovat si obsahy a přímo se spojit s dalšími příjemci; a konečně flexibilita formy, obsahu i užití". James Foust (2005: 10) vidí online žurnalistiku v rámci sedmi nových kategorií: uživatelská kontrola; nelinearita; možnosti skladování a vyhledávání; neomezený prostor; bezprostřednost a blízkost; multimedialita a interaktivita. Branislav Ondrášik (2010: 306) pak k tomu přidává ještě: nové médium (fleš, grafika, podcasting); limitovaná svoboda a korporátní dominance. Sissons (2006:135-136) online žurnalistiku specifikuje slovy: rychlost; globální dosah; prostředí bohaté na média (internet obsahuje všechny ostatní typy médií); uživatelská kontrola; „personalizované" zprávy; RSS kanály; linky; sdílení článků; interaktivita. A charakteristiku online žurnalistiky uzavírá Stephan Russ-Mohl, podle kterého internet radikálně změnil možnosti novinářské profese, protože je rájem pro rešerši; vyvíjí tlak na aktuálnost; umožňuje porcování informací a neomezený prostor, ale na druhé straně vede k roztříštěnosti; umožňuje propojování, multimédia a obsahovou konvergenci (Russ-Mohl - Bakičová 2005: 145). V rámci těchto charakteristik online žurnalistiky se tedy nejdříve zaměříme na popis specifik práce online novináře. 1.2.1 Online novinář Online novinář je především multimediální novinář se všemi pozitivními i negativními důsledky, které to pro jeho práci má (jak jsme je už nastínili výše). Musí být tedy především „multi-skilled", tedy ovládat soubor specializovaných dovedností, které souvisí s rozvojem nových technologií (Sissons 16 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 17 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika 2006: 15-16; Smith 2007: 147). Technologie tak v redakcích přináší organizační změny,24 které vedou ke konkrétní proměně mnoha novinářských pozic (Russial 2004: 257). Online, multi-skilled novinář musí splňovat nejen nároky na tradičního žurnalistu25 (schopnost najít odpovídající zdroje; získat od nich informace; kvalitně napsat/nahrát/natočit tradiční žurnalistický výstup), ale také získat multimediální (text; foto; audio; video) obsah vhodný pro online médium, zpracovat jej a umístit do online média (viz např. Quinn a Filak 2005: 155). To vše s ohledem na okamžitou uzávěrku. Takový novinář tedy zastává většinu specializovaných funkcí ve výrobním procesu a v literatuře se o něm mluví také jako o multimedia reportér, Inspector Gadget, platypus journalist nebo backpack journalist.26 Jako tři hlavní, specifické úkoly online novinářů jmenuje Christoph Neuberger (in Russ-Mohl -Bakičová 2005: 145): (1) jako navigátoři vedou uživatele vlastní nabídkou a přinášejí mu tematicky relevantní informace i z jiných zdrojů; (2) jako archiváři spravují zpravodajskou a názorovou nabídku, která se už periodicky nemění, nýbrž je kontinuálně doplňována a rozšiřována; (3) v komunikaci s uživateli a mezi nimi navzájem působí jako moderátoři. Andy Bull (2010: 478) považuje online novináře za novináře 21. století, který musí být mimo jiné schopen (také viz McAdams 2009): • napsat zpravodajství a publicistiku do tištěného i online média; • vytvořit články pro tištěnou verzi i online a vzájemně je provázat; • psát blog; • editovat zpravodajství a publicistiku pro tištěné i online médium; • nahrát rozhovor jako audio i video; • nahrát stand-up na kameru, editovat video nebo audio určené k publikování; • používat redakční systém; • být aktivní ve vlastní online komunitě a moderovat její diskuse. 24 Organizační změny mnohdy vedou také k proměně struktury samotné redakce a k rUzným formám spolupráce tradičního a online média. Například Ondrášik (2010) uvádí tyto druhy možných systému redakční práce: samostatný zpravodajský portál a samostatná redakce (např. aktualne.cz); integrovaná tištěná a online redakce (např. The New York Times a nytimes.com); integrovaný newsroom pro více denních a online publikací vydavatelství (např. Die Welt a Berliner Morgenpost); tištěná a online redakce v procesu integrace - rostoucí konvergence (např. The Guardian a guardian.co.uk); samostatná online redakce a samostatná redakce pro tisk (např. Le Monde a lemonde.fr) a minimální vlastní obsah, de facto žádná online redakce (Ondrášik 2010:317). 25 Podle Russiala se sice rozvíjí požadavky na multimediální schopnosti novinářů, ale ti by měli zUstat alespoň jednou nohou na zemi a klást největší dUraz na tradiční novinářské schopnosti (Russial 2004:256-257). 26 Všechny tyto názvy (Inspector Gadget podle amerického kresleného seriálu o detektivovi - kyborgovi, který má v těle rUzné bionické zařízení, která mu zjednodušují práci; platypus = ptakopysk, zvíře jakoby poskládané z jiných živočišných druhU; backpack = batoh, ve kterém novináři nosí všechny přístroje, které pro multimediální novinařinu potřebují) odkazují k tomu, že online novinář musí zvládat více specializovaných funkcí sám (více viz Quinn - Filak 2005). Online novinář, přestože jsou na něj kladeny větší nároky, má mezi svými kolegy z tradičních médií často menší prestiž. Může to být způsobeno tím, že online novináři byli v začátcích externími spolupracovníky redakcí, nadšenými technologickými inovátory, které nebrali tradiční novináři příliš vážně. Dnes online novináři často pracují z domova a v redakci tráví méně času (např. viz Craig 2005). Také v českém kontextu novináři z tištěných médií považují práci v online médiích ve srovnání s tradičními za méně prestižní (viz Sošková 2010:119-125). Pokud redakce zvolí model multimediálního novináře - jednotlivce, současně je většinou potlačena tradiční funkce editora. Novinář sám vyrábí obsah a umisťuje ho do média bez mezistupně editace, což často vede k faktickým i formálním chybám v online obsahu. Výhodou je, že v tomto typu média lze chyby dodatečně kdykoliv opravit (viz Smith 2007:148). Některé redakce27 s ohledem na možné přetížení multimediálního novináře - jednotlivce (a s tím související potenciální pokles kvality dodávaného obsahu) volí raději multimediální tým, ve kterém se na online obsahu podílí (stejně jako v tradiční redakci) více lidí. V takovém týmu může mít roli například resourcer (v českém kontextu se podobné funkci říká zprávař), který novináři připravuje vyjádření dalších zdrojů a backgroundové informace; multimediální/online editor, který vybírá informace pro zpravodajství a rozhoduje, kdo tyto informace zpracuje. Členem týmu může být také multimediální/online producent, který rozhoduje o podobě konkrétní zprávy a jejím vyznění (v českém kontextu je však toto mnohdy také úkolem editora) (viz Quinn - Filak 2005: 32,155; Russial 2004:256). V online redakcích se významně mění nejen práce novinářů, ale také editorů. Podle Russiala (2004) je v online redakcích většina zaměstnanců spíše editory než reportéry. Editorům totiž přibyl velký objem úkolů: kódování webových stránek; řízení online chatu; moderování diskusí; editování audia nebo videa a optimalizování audia a videa pro web; interakce s online čtenáři nebo „jiné, dosud nepředstavitelné úkoly" (Russial 2004: 256-257). Carl Stepp dodává, že kromě všech zjevných a již zmíněných proměn práce online žurnalistů28 (např. stálá uzávěrka; multimediální schopnosti; zapojení příjemců do výroby jako občanských novinářů) dělá online žurnalistika z editace větší zábavu: „téměř každá inovace dává editorům nové nástroje, aby mohli přinést publiku více a lepších informací, a to rychleji, efektivněji a dramatičtěji. Technologie zrušila limity času a prostoru, které kdysi frustrovaly novináře. Nikdy neexistovalo tolik možností, jak podpořit jasnost a dramatičnost zpravodajství i publicistiky. To dělá editaci důležitější než kdy jindy" (Stepp 2008:10-13). A jak se mají novináři se změnami své profese vypořádat?29 Autoři se shodují, že jedinou možností je se stále vzdělávat. Jak podotýká Russial, „jediná stálá je změna" (2004: 261). S tím souvisí také 27 Struktura redakcí je v každém médiu specifická. Jiná charakteristika organizace redakční práce a typU redakčních funkcí v online médiu např. viz Ondrášik 2010:325-326. 28 Konkrétní příklad pracovního dne online editora viz Stepp 2008:13-14. 29 Podle Warda (2002) jsou překážkami pro vývoj žurnalistiky v rámci nových trendU: nedostatečné vybavení redakcí technologií; nedostatečná multimediální gramotnost novinářU; novináři bývají konzervativní ve svých rutinách, obtížně si zvykají na jiný produkční cyklus uzávěrek „round the clock deadlines" (Ward 2002:26-27). NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 19 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika proměna očekávání,30 která mají mediální manažeři při přijímání nových zaměstnanců. Jak vyplývá například z amerického výzkumu požadavků na budoucí zaměstnance - novináře,31 s proměnou žurnalistiky a struktury redakcí se změnily také nároky na nové zaměstnance. Tento trend je však za proměnou žurnalistiky několik let opožděn; až v roce 2010 se poprvé v americkém kontextu objevil u nových novinářů požadavek na zvládání multimédií. V souvislosti s tím se také začínají stírat rozdíly mezi nároky na zaměstnance v tradičních, tištěných a audiovizuálních médiích. Podle Deborah Wenger byly v roce 2010 nejžádanějšími schopnostmi u novináře v tisku: 1. předchozí profesní zkušenost; 2. schopnost dobře psát; 3. web a multimédia; 4. práce pod tlakem, plnění deadlinů. Podobně vypadá žebříček požadavků na novináře v televizi: 1. předchozí profesní zkušenost; 2. schopnost dobře psát; 3. komunikační schopnosti; 4. nelineární editace; 5. web a multimédia. Přestože na tradiční schopnosti novináře kladou média v USA stále důraz, noví zaměstnanci musí mít něco navíc - schopnosti práce s multimédii. Požadavek na schopnost práce s webem a multimédii totiž meziročně roste u obou typů médií. Podle výzkumníků se kromě toho významně posiluje důraz na technické znalosti - HTML, Photoshop, sociální média a aplikace pro mobilní média. Důležitá je také schopnost vyrábět obsah pro tři obrazovky (three screen content), tedy dokázat odlišit a zpracovat informaci pro tradiční médium (tisk; rozhlas; televize), online médium a mobilní média (tzv. chytré telefony /smartphony/a tablety) (Wenger 2010).32 Jak vypadá ve skutečnosti práce online novinářů v českém kontextu, částečně mapuje výzkum Alžběty Soškové (2010): • online novináři čelí tlaku stálé uzávěrky, ta na ně však většinou působí jako pozitivní motivace, která je dokáže vyburcovat k lepším pracovním výkonům; 30 S tím se pak musí vypořádat také školy, které novináře vzdělávají. 31 Výzkum Help Wanted dlouhodobě sleduje proměnu požadavku na zaměstnance amerických médií. Výzkumníci uskutečňují obsahovou analýzu pracovních inzerátu a kvalitativní rozhovory s manažery redakcí (Wenger 2010). 32 Za chytré telefony se považují zařízení, která kromě telefonování umožňují přístup k internetu a všem jeho platformám (mail, sociální sítě, média na webu upravená pro příjem na mobilních zařízeních apod.). Tablety jsou malé přenosné počítače ve tvaru desky s integrovanou dotykovou obrazovkou, která se používá jako hlavní zpUsob ovládání. Používají se také jako elektronické čtečky médií. • editoři mají vyšší nároky na novináře v online médiích než v tištěných médiích, ti se musí kromě rychlého zpracování informace také naučit tuto informaci promyšleně „dávkovat" uživatelům; • na online novináře jsou kladeny vyšší požadavky při ovládání nových technologií,33 online novináři zpracovávají všechna multimédia (text; fotografie; audio; video), vkládají je do redakčního systému média a zveřejňují na internetu); schopnost ovládat nové technologie je vyžadována i v tištěných médiích, tento požadavek se však liší: „zejména novináři, kteří jsou vysíláni oběma typy médií do terénu, byli při své práci z důvodu nedostatku fotoreportérů nuceni fotografovat. V případě tištěných médií tak činili za použití digitálního fotoaparátu, v online médiích jsou v tomto směru využívány také mobilní telefony, tzv. smartphony. Ty totiž umožňují fotografie či video okamžitě zpracovat a zaslat pomocí e-mailového klienta přímo do redakce a během krátké doby zveřejnit na webu online média"; • zatímco online média multimedialitu novinářů oceňují a často očekávají, tištěná média u svých redaktorů podle názoru novinářů upřednostňují kvalitu zpracování informací, a proto tyto schopnosti od novinářů záměrně nevyžadují (Sošková 2010: 119-125). 1.2.2 Online obsah Tvorba online žurnalistického obsahu probíhá na stejné přímce jako u tradičních médií, tedy od získávání zdrojů, zpracovávání informací do žánrů až k jejich prezentaci uživatelům, ovšem s vlastními specifickými pravidly. V této části se tedy zaměříme na pravidla pro tvorbu obsahu online média. 1.2.2.1 Témata a zdroje online žurnalistiky Volba témat a zdrojů online žurnalistiky opět vychází z klíčových charakteristik online média - tedy především z okamžitosti publikování; možnosti propojování (linkování); neomezeného rozsahu; interaktivity a zpětné vazby od uživatelů. Jak podotýká Stovall (2004: 72), online žurnalistika má při výrobě podobné rysy jako žurnalistika tradiční, existují však postupy tvorby obsahu, které vykazují odlišnosti. Specifika online žurnalistiky můžeme vysledovat už při volbě témat. Neomezený rozsah publikování na internetu a možnost propojování umožňuje médiím prostřednictvím co největší specializace témat uspokojit 33 S tím má podle Soškové problémy zejména starší generace novinářů nad 50 let, která je však v českém mediálním kontextu v menšině (2010:119-125). 20 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 21 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika nejširší spektrum uživatelů. Internet umožňuje novinářům vytvořit nekonečné množství rubrik, zprávy jsou prostřednictvím hypertextu3* propojeny (linkování) a neztratí se v množství ostatních informací (viz Ward 2002:26-27). Stoupá tak počet témat cílených na specializované či lokalizované skupiny uživatelů. Okamžitost publikování v online médiích ovlivňuje výběr témat směrem k aktuálnímu zpravodajství. Jak podotýká Carl Stepp (2008), také do online žurnalistiky však pronikají prvky infotainmentu, tedy propojení informací a zábavy (Osvaldová - Halada a kol. 1999: 80-81) - roste počet příběhů o vztazích, životním stylu a volném čase na úkor například politických témat (Stepp 2008: 10-13). Práce se zdroji má u online žurnalistiky opět většinu shodných rysů se zdrojováním pro tradiční média - zdroje musí být stále relevantní a ověřené. Internet současně umožňuje se zdroji pracovat odlišným způsobem, je totiž okamžitým, interaktivním, rozsáhlým, ale také diskutabilním zdrojem informací sám o sobě. Online zdrojování se rozvinulo do specifické novinářské techniky nazvané computer assisted reporting (CAR).35 Její součástí je možnost online hledání informací a konkrétních lidí - zdrojů; ověřování informací z online zdrojů a analýza informací (viz Ward 2002: 19-26; 66-101; Briggs 2007: 43^4). Různé typy informací (např. originály dokumentů; statistická data; tiskové zprávy; informace od individuálních zdrojů; články) je možné okamžitě vyhledat, propojit (primární zdroje - viz níže) a podrobit analýze (např. statistická analýza kvantitativních dat). Vzhledem k neomezenému rozsahu internetu a tedy také internetu jako zdroje,36 musí mít novináři schopnost relevantní informace vyhledat a posoudit jejich důvěryhodnost (viz Sissons 2006: 16; Ward 2002: 66-101; Callahan - Thornton 2007). Jak podotýká James Foust (2005: 85): „Na všechny informace, které lze najít na internetu, je třeba se dívat kriticky. Internet není autorita. Právě naopak, jedná se o médium, které se vyznačuje silným sklonem k šíření mystifikací, spekulací, polopravd a nepřesností. Kvalitní a nekvalitní zprávy se zde šíří stejnou rychlostí." Online zdrojování však přináší také nesporné výhody pro novinářskou práci. Je širokou zásobárnou primárních zdrojů, tedy množství informací o jednotlivcích, firmách či státních organizacích, které využívají internet jako jeden z prostředků propagace či způsob naplnění povinnosti poskytování informací (Sissons 2006:138). Dochází tak k rozvoji otevřených zdrojů,37 tedy volně přístupných, různě zaměřených internetových stránek, které poskytují velký objem informací využitelných v médiích.38 34 Text, který není omezený linearitou, jednotlivé bloky jsou propojeny, vyhledávány a reprodukovány prostřednictvím příslušného softwaru (Osvaldová - Halada a kol. 1999:79). 35 0 computer assisted reportig (CAR) existují specializované publikace, např. viz Houston 2003. 36 Typy zdrojU dostupné na internetu s příklady a vývoj informování tiskové agentury ČTK v souvislosti s novými trendy viz Šmíd -Trunečková 2009. 37 Takové informace mohou být dUležitým zdrojem například pro investigativní žurnalistiku (viz Osvaldová - Halada a kol. 1999:219-220). 38 Příklady zahraničních otevřených zdrojU: veřejné dokumenty o celebritách - www.thesmokinggun.com; celosvětové statistiky CIA -https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html. Příklady českých otevřených zdrojU: Český statistický Úřad -http://www.czso.cz/. Více viz např. http://www.otevrete.cz/ a http://old.otevrete.cz/infoliga.php. Primární otevřené zdroje mohou sloužit jako obohacení online článků, kdy novináři prostřednictvím hypertextových odkazů propojují svůj text se stránkami obsahujícími původní dokumenty, vyjádření a texty. Jak dodává Ward (2002), takové propojování by mohlo znamenat, že novináři již nejsou potřeba, protože na internetu už je všechno pro uživatele dostupné. Podle jeho názoru však novináři stále přispívají k vyhledávání a propojování informací a jsou zároveň garanty jejich ověřenosti (Ward 2002:26-27). V souvislosti s rozvojem otevřených zdrojů vznikají online databáze39 (Briggs 2007: 45-46) dále využitelné v médiích a poskytující základní servis uživatelům (např. seznam restaurací či ubytování v určité lokalitě; statistika narození a úmrtí apod.). Interaktivita online médií umožňuje efektivněji zdrojovat také jejich uživatele. Novináři mohou využívat názory uživatelů zveřejněné v online diskusích a na sociálních sítích. Ward tomuto typu zdrojování říká „držet elektronické ucho u země" (2002: 19-26). Lze však také cíleně oslovit uživatele a získat od nich názory na určitý problém, tedy využít takzvaný crowdsourcing (Briggs 2007: 47). Objem uživatelů online médií umožňuje novinářům oslovit dostatečný počet lidí, aby jejich názor získal na relevanci a významnosti. Zdroje tak novináři získávají například na sociálních sítích (nejčastěji na Facebooku) či prostřednictvím mikroblogů (např. Twitter40). Jak uvádí Alžběta Sošková, čeští novináři bez ohledu na typ média jsou na internetu jako zdroji informací závislí. ,Ale vyšší míra jeho užívání je v online médiích, což je důsledkem toho, že jsou novináři méně posíláni do terénu a více odkázáni na internet jako zdroj informací. To také vede k tomu, že novináři zpravodajských serverů začínají internetové zdroje informací považovat za součást své pracovní rutiny. Jejich sympatie k internetu jako takovému pak následně způsobuje také vyšší otevřenost k novým fenoménům, a to především sociálním sítím, které využívají pro vyhledávání zajímavých témat častěji než novináři z tištěných médií." (Sošková 2010: 119-125) 1.2.2.2 Obsahová a formální pravidla online žurnalistiky Nejen práce se zdroji, ale také obsahová a formální pravidla, „tvůrčí desatera" online žurnalistiky, se ve svých základech neliší od pravidel pro tvorbu v tradičních médiích (viz např. Stovall 2004: 49). Přesto lze pojmenovat významné rozdíly v obou typech obsahů, a to i v českém kontextu: například online články musí být stručnější a výstižnější než v novinách; novináři v tištěných médiích častěji využívají prvky beletrie; tisk více než online média dbá na dodržování standardních žánrových vzorců; tradiční média mají striktní pravopisná pravidla, na rozdíl od online médií; titulky jsou důležitější v online médiích, protože musí samy o sobě upoutat uživatele (Sošková 2010: 119-125). 39 Právě pro tento typ informací využívají online média často infografiku či multimédia (např. interaktivní mapy) - viz níže. 40 Například podle Adama JavUrka „pokud se žurnalista chystá na interview se zajímavou osobností, mUže se obrátit na své odběratele jestli se nechtějí na něco zeptat. [...] Twitter také mUže být jakousi náhražkou čtenářské ankety" (JavUrek in Osvaldová - Tejkalová (eds.) 2009:181). 22 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 23 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika Na základě dostupné literatury a online publikovaných pravidel a návodů a s ohledem na aspekty online žurnalistiky, které jsme zmínili výše, tedy můžeme shrnout klíčová obsahová a formální pravidla online žurnalistiky (Ward 2002: 121-149; Dube 2000; McAdams 2009; McAdams 2003; Sissons 2006: 135, 143; Smith 2007: 150-151; Russ-Mohl - Bakičová 2005: 146; Briggs 2007) do následujícího desatera: 1. vycházej z pravidel tradiční žurnalistiky - základem online žurnalistiky je dodržovat pravidla žurnalistiky tradiční. Jde především o: ověřování informací, dostatečný počet zdrojů, vyváženost, schopnost strukturovat, napsat a pointovat text či natočit příspěvek (vyprávění příběhu je stále podstatou žurnalistiky), dodržování zákonů a etických principů; 2. využívej potenciál publikování na internetu - je nutné využívat specifické možnosti internetu (linkování; interaktivita;41 okamžitost; neomezený prostor; multimédia) a hledat témata, která jsou vhodnější pro online médium než pro tradiční. Ale nic by se nemělo přehánět (není nutné využít všechny nástroje, kde nejsou potřebné, neslouží příběhu a pouze matou uživatele). Jako si novinář tradičního média před výpravou do terénu rozmýšlí téma a způsob jeho zpracování, musí si online novinář udělat podrobnější a propracovanější plán, jak téma pokryje, jak bude příběh vyprávět, které nástroje online žurnalistiky využije a jak informace propojí. Online médium je médiem svébytným, novináři by tedy neměli pouze překlápět obsah tradičního média do online média a naopak; 3. dobře text napiš - stejně jako v tradičních médiích je také u online médií důležitá struktura informace, která rozhoduje o tom, zda ji uživatelé budou ochotni číst. Titulek42 - je často jedinou částí textu, která je pro uživatele viditelná v hlavní zpravodajské nabídce, rozhoduje tak o tom, zda uživatele přiláká. Stává se tak ještě důležitější částí textu než u tradičních médií, a musí tedy splňovat hlavní pravidla kladená na titulky v tradičních médiích a ještě něco navíc - např. informaci o aktuálnosti textu.43 Struktura - v online médiích se uplatňuje struktura obrácené pyramidy, lineární struktura, ale často také struktura - to nejnovější na začátek a to nejstarší na konec - která vzniká stálým aktualizováním příspěvku.44 Struktura je také často „rozbitá" tím, že je informace rozdělena 41 Interaktivita může mít podobu vztahu spotřebitele s poskytovatelem (maily novinářům); spotřebitele se spotřebitelem (diskuse); spotřebitel se může stát poskytovatelem (to může být pro novináře nezvyklé, zpochybňuje to předpoklad, že pouze novinář je gatekeeper a poskytovatel informací (viz Ward 2002:26-27). 42 „(Titulky) jsou z pohledu všech novinářů důležitější v online médiích, neboť tam jsou velmi často jediným způsobem, jak může zpravodajský server upoutat pozornost čtenářů k danému článku. Jako nevýhodu vnímají především to, že titulky nebývají doplněny fotografií či perexem, které využívají k upoutání pozornosti čtenářů noviny a musejí proto být samy o sobě dostatečně atraktivní. To vede často až k jejich bulvarizaci především ze strany editorů, se kterou však autoři textů ve většině případů nesouhlasí." (Sošková 2010: 119-125) 43 U online médií je důležité, zda je publikovaná informace aktualizovaná a rozpracovaná od jejího prvního zveřejnění. Takové upozornění se tedy často stává součástí titulku a slouží k přilákání uživatelů. 44 Praktici ale radí, že tento přístup není šťastný. Autoři v touze mít co nejrychleji informace, často dávají nejnovější vývoj na začátek zprávy, bez ohledu na jeho důležitost, zbytek je pak nepropojený mišmaš, který dává smysl jen čtenáři, který informaci sleduje celou dobu (Dube 2000). do různých textů či multimédií spojených linky. Obsah - je nutné psát krátce a výstižně, vyhnout se nepotřebným slovům, jít přímo na věc, vyhnout se opakování, ale také vysvětlovat (rychlost je v online médiích podstatná, ale uživatelé chtějí také vědět, proč je informace důležitá, nejen že se něco stalo); 4. přizpůsob formu online médiu - forma stejně jako obsah ovlivňuje ochotu uživatele věnovat zprávě pozornost. Stručnost - text by měl mít maximálně jednu stránku, delší texty by měly být rozděleny do několika článků či zpracovány multimediálně a propojeny linky. Krátké musí být ve zpravodajství nejen věty, ale také odstavce, delší text rozdělují mezititulky a pomáhají v orientaci, nebo jej zestručňují odrážky či grafické prvky. Linky (hypertextové odkazy) - propojují různé příspěvky se stejným tématem nebo různě zpracované jedno téma pomocí multimédií. Mohou odkazovat na starší články na stejné či podobné téma a vytvářejí tak informační background. Lze jimi také propojit novinářský příspěvek s primárními zdroji na internetu. Odkazy by se však měly v textu používat střídmě. Musí především splnit uživatelovo očekávání (jasně označené, stručné fráze, odkaz musí stát zato a být důvěryhodný, jinak novinář ztratí uživatelovu důvěru). Multimédia - příběh lze vyprávět různými typy médií, je tedy nutné zvolit vhodné médium pro konkrétní téma či úhel pohledu. Různé platformy - novinář musí myslet na přizpůsobení obsahu konkrétní platformě (tzv. obsah pro tři obrazovky, viz výše); 5. zvol vhodný žánr textu45 - konkrétní témata vyžadují volbu odpovídajících žánrů. V online médiích se vyvinuly specifické žánry, které odrážejí hlavní charakteristiky internetu - tedy okamžitost a interaktivitu. Zpravodajské žánry (viz obr. 1. 2): Online zpráva*6 - od zprávy v tradičním médiu se liší rozsahem (propojení více článků; linkování), aktuálností (okamžitost; možnost stálé aktualizace) a interaktivitou (možnost přímého kontaktování autora; diskuse pod článkem). Online rozhovor7 - odehrává se v reálném čase a stojí především na zapojení uživatelů. Využívá tak bezezbytku hlediska okamžitosti a interaktivity - uživatelé mohou zdroji pokládat otázky a ten je v určitou, předem ohlášenou dobu všechny zodpoví. Otázky a odpovědi se poté uchovávají v archivu jako každý jiný typ online článku. Struktura online rozhovoru má ze své podstaty vždy obrácenou chronologii - nejvýše je poslední otázka rozhovoru. Online reportáž** - jde o svého druhu „přímý přenos". Žánr poskytuje informace okamžitě, jak se dějí, minutu po minutě popisuje konkrétní událost, charakterizuje atmosféru, doplňuje o vyjádření zdrojů (může být 45 Podle Soškové novináři v online médiích řeší členění textů na žánry méně než novináři v tradičních médiích: „(Noviny) více než online média dbají na dodržování standardních žánrových vzorců žurnalistických textů a často zavádějí striktní pravopisná pravidla." (Sošková 2010:119-125). 46 Např. viz http://brno.idnes.cz/vrazda-a-znasilneni-v-brnenskem-komarove-telo-pachatel-palil-v-ohni-1fy-/brno-zpravy. aspx?c=A090330J 82406_brno_dmk. 47 Např. viz http://ekonomika.ihned.cz/c1-38312430-sedlacek-online-bez-janotovych-zasahu-staci-tri-roky-a-jsme-blizko-madarsku. 48 Např. viz http://www.novinky.cz/domaci/133284-online-reportaz-treti-kolo-rozhodlo-prezidentem-zvolen-klaus.html. 24 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 25 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika zpracováno multimediálně). Opět struktura s obrácenou chronologií. Publicistické žánry (viz obr. 1. 3): Online story*9 - personalizace informace a možnost identifikovat se s aktérem příběhu ve story je podstatou online story stejně jako story v tradičním médiu. Online story však může přiblížit příběh člověka prostřednictvím širšího spektra nástrojů (multimédií) a vytvořit tak například celý publicistický projekt.50 Názorová publicistika - v online médiu mohou novináři pro prezentaci svých názorů využít opět více nástrojů než v médiu tradičním (multimédia). Specifickým prostorem pro prezentaci názorů (nejen novinářů, ale i čtenářů - občanských žurnalistů) jsou blogy.52 Blogy mají formu a obsah od specifického online „zápisníku", až po plnohodnotný žurnalistický obsah. Blogování má vlastní pravidla a kodexy.53 Blogy mají také různé formy,54 jednou z nich jsou například mikroblogy,55 tedy blogy s omezenou délkou příspěvku, které lze využívat především na mobilních zařízeních (mobily, tablety); iDNES.cz I Brno a jižní Morava Vražda aznáEilnÉrií v brněnskem Komárově. Tálo pachatel pálil v ohni Kriminality I Unto*" i«núttjj v Nm jim ArMi in ■ hfa, li J< ™ muíi mín-- i, m ta mu£* znti i i *ta utfi* Krjyřp^rittihmjí lefHWftiíBrtdid afjall. ramctf II» *■»« Saw If Mula p«tizntf*Ha z VTzSrfr i*pA ru|l. inm, Qdrtzb u Oalfiícľ S ÍĎloflrsíií v galirll ^ Rezervujte ZDE! ľ. irjdcrmújtn ľ pripadá dnutu v Ľiwŕ! iojMdrí konina ípitRŕjajm currs Spíichůlfi Irtí CUD nil toib 49 Např. viz http://ona.idnes.cz/chci-byt-nejlepsi-na-svete-rika-sedmnactileta-golfistka-pji-/spolecnost.aspx?c=A111222_152606_ spolecnostjob. Některé story jsou zařazovány mezi zprávy a nejsou tak jednoznačně identifikovatelné jako tento žánr, např. viz http://brno.idnes.cz/univerzite-dochazi-toaletni-papir-hlasa-cedulka-studenti-ho-nosi-pyy-/brno-zpravy.aspx?c=A120118_1718057_ brno-zpravy_dmk. 50 Např. viz projekt Being a Black Man v The Washington Post http://www.washingtonpost.com/wp-srv/metro/interactives/blackmen/ blackmen.html. 51 Např. viz komentáře Ivana Hoffmana či Lídy Rakušanové v textové i audio verzi na www.denik.cz - http://www.denik.cz/hoffmanuv_ deník/ a http://www.denik.cz/rakusanova/. 52 „Weblogy nebo blogy jsou webové stránky prezentované ve formě diáře, kde se příspěvky řadí chronologicky, od nejaktuálnějšího k nejméně aktuálnímu. Blogy se obvykle používají pro pravidelně aktualizované informace, prezentace a komunikaci. Mohu nabývat formy osobních diářU, zpráv nebo komentářů nebo jsou prezentací myšlenek na určité téma. NejdUležitější je, že blogy jsou jednoduchým zpUsobem, jak aktualizovat webovou stránku bez specializovaných znalostí o tvorbě webové stránky. Kdokoliv tak mUže publikovat na webu informace a fotky pouhým stisknutím tlačítka. A kdokoliv je mUže komentovat a diskutovat o konkrétním tématu." (Coyer - Dowmunt - Fountain 2007:287). Např. viz http://blog.idnes.cz/ 53 Např. viz http://www.blog.respekt.cz/; http://info.blog.respekt.cz/clanok-15.html; http://www.blog.iDnes.cz.cz/; http://info.blog.iDnes. cz.cz/c/30939/Kodex-blogera-a-diskutera.html; http://www.cyberjournalist.net/news/000215.php. 54 Například moblogging (mobile blogging), photoblogging, video blogging (vblogging nebo vlogging), audioblogging (viz Allan 2006:172). 55 Podle Adama JavUrka bylo mikroblogování jedním z nejrychleji rostoucích internetových trendU v roce 2008 (JavUrek in Osvaldová -Tejkalová (eds.) 2009:171). Např. vizwww.twitter.com. Více o Twitteru viz JavUrek in Osvaldová-Tejkalová (eds.) 2009. ON-LINE REPORTÁŽ: Třetí kolo rozhodlo, prezidentem zvolen Klaus Nn. I^raibk£ in hrudí v pálek iiriručhJ a druhá rpolriná srJiuzr Bílí irwiiy J Sriij.1 u. il klrrí rikrnnodárd vuliLi nevítto íijkřhu ii-ufidvnLn. 5r.nl t* i ini itw-tl současný pTEudxjir. V;u|_v |_uii, klfrělio DovrUn.ODS.Novinky■-olU-.i drduvů^Ďm-linr, i 1 \ DírttáCi » dnna :ů.iprav W I i DÍĽĽÍry ubranú s nnoiirni Tallin,' Obrázek 1. 2 Zpravodajské žánry v online médiích: online zpráva; online rozhovor; online reportáž. Zdroj: viz poznámky pod čarou č. 46, 47 a 48 26 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 27 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika Chci hýl íioi Lc pii na svřtř, fík* sedmnáctiletá dalíl ílárJty e rubrik? interaktivní mapu.62 U multimédií stejně jako u žánrů platí, že pro různá témata se více či méně hodí různé typy multimédií; Drazí ú ředr ka Ol ■Wnin). mil ■i"-"jr.]- E-I"" BID —— JMctdhA f i Obrázek 1. 3 Publicistické žánry v online médiích: online story; názorová publicistika. Zdroj: viz poznámky pod čarou č. 49 a 51 Studenti vyhodili z okna melouny. Univerzita podněcuje nepokoje, míní Dobeš u-lwS «1 ■í.vj. 1111*11. _■■ ,v>fil» B .yUikúBhůltM (vtíríl* 1 í*ůň p-lvi vid ů a*ntd mliiňO, kir± Jli ŕ ptra^ zílterfl. Sk* ň la , lip TrtrtlW-*nti o*Tili k*«* JwJ Míl □ SK 1 MALL.C2 ^ '** \; 1 - ^ IH'-'- ĽwUI U V U zdarma *> C*i (XKxttNXi fOd 3000 Kŕ pÉCidůprtlrtÉ Ffl, CPfi, fp a m ř 3 JT.. 6. pracuj s multimédii56 (viz obr. 1.4)- online média umožňují informaci zpracovat nejen jako prostý text, ale také jako audio,57 video,58 fotogalerii,59 slideshow,60 doplnit ji o interaktivní grafiku61 či 56 „Novináři v online médiích jsou vystavení tlaku na využívání co největšího počtu multimediálních prvků. Považují však tyto možnosti za .přidanou hodnotu' online médií, neboť jim multimediální obsah pomáhá zatraktivnit médium pro čtenáře a současně dělat lépe jejich práci." (Sošková 2010:119-125) 57 Např.vizhttp://kultura.idnes.cz/audio-revoluce-se-odklada-na-neurcito-zni-v-uvodu-zbabelcu-p39-/literatura.aspx?c=A120103_171550_ literatura jaz. 58 Např. viz http://zpravy.idnes.cz/studenti-vyhodili-z-okna-melouny-univerzita-podnecuje-nepokoje-mini-dobes-16r-/domaci. aspx?c=A120119 114658_domaci_wlk. 59 Např. viz http://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?r=zahranicni&c=A120119_144143_zahranicniJpl&foto=&thumbs=1#IPL40967LMXR04_ ITALY_SHIP_RESCUE_0118_11.JPG. 60 Slideshow je kombinací fotogalerie a audiostopy, ve které může být použito buď audio z rozhovorů se zdroji, nebo hudba. Např. viz http:// www. kevinwellenius. com/fosterjnm/actj /; http ://philnorton. netAhis Js_my_canada/ 61 Interaktivní grafika je vizualizace informace, často backgroundového charakteru, která pomáhá čtenáři pochopit podstatu problému popsaného v online článku. Může také využívat jiné typy multimédií. Např. viz http://www.denik.cz/infografika/ a http://www.denik.cz/ staticka-infografika/. 62 Interaktivní mapa využívá vizualizace informace na mapě, např. viz http://maps.google.cz/maps/ ms?msid=204442869161631162069.00046981c2a29b913534f&msa=0. Návody na vytvoření interaktivní mapy např. viz http://maps. google.com/support/bin/answer.py?answer=72644&cbid=-2byg078oy028&src=cb&lev=index; http://code.google.com/intl/cs/apis/ maps/; http://code.google.com/intl/cs/apis/maps/documentation/staticmaps/index.html. 28 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 29 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika ■i k tam viti* Go g lŕ Obrázek 1. 4 Multimédia v online médiích: audio; video; fotogalerie; slideshow; interaktivní grafika; interaktivní mapa. Zdroj: viz poznámky pod čarou č. 57, 58, 59, 60, 61 a 62 7. mysli na uživatele - zvyklosti uživatele online médií se liší od zvyklostí publika tradičních médií. Online novinář musí stejně jako jeho kolegové z tradičních médií znát své publikum, uživatele, kteří nečtou zprávy lineárně, skáčou mezi stránkami, jsou aktivní a vyhledávají informace, ale snadno ztratí pozornost, pokud je informace či odkazy zklamou.63 Cílová skupina a její očekávání je pro online novináře stejně důležité jako pro novináře v tradičním médiu,64 ale je obtížnější na ni cílit65 (obsah je dostupný celosvětově komukoliv, je tedy nutné zamýšlet se nad tím, pro jaký typ uživatele je příspěvek určen). Občanská žurnalistika66 je součástí zapojení čtenářů do tvorby obsahu67 (viz Gillmor 2006; Reich in Franklin (ed.) 2009: 110-129; Allan 2006: 109). Její důležitost se posiluje především ve chvílích nečekaného dění (od amatérského videa zastřelení prezidenta Kennedyho po texty a videa teroristického útoku 11. září 2001); 8. vzdělávej se - online žurnalistika se vyvíjí rychleji než žurnalistika tradiční a používané nástroje také rychleji zastarávají. Online novináři (ale i novináři v tradičních médiích - viz Wenger 2010) by se tedy měli stále vzdělávat, a to nejen v novinářském řemesle, ale také v používání technologií; 9. zkoušej nové věci - pro online novináře by mělo být běžné: číst blogy; poslouchat podcast;6* používat RSS; psát vlastní blog; vlastnit a ovládat techniku na fotografování, nahrávání audia a videa;69 editovat fotky, audio, video70 a publikovat je na internetu (viz obr 1. 5);71 63 0 takovém publiku se píše jako o „publiku skenerU" (viz Smith 2007:149). 64 Důležitost počtu uživatelů u online médií stejně jako velikost publika u tradičních médií souvisí s inzertními příjmy média. Statistika počtu uživatelů českých online médií viz projekt Netmonitor- http://www.netmonitor.cz/. 65 Jak podotýká Ward, „když je na webu prezentována série pečlivě vybraných a prezentovaných zpráv, provázaných dohromady určených pro relevantní publikum, je pravděpodobné, že 50 % čtenářU z toho nebude číst 75 %. Vzorec spotřeby tvoří publikum, ne poskytovatel to znamená nutnost zvážit tradiční proces vyprávění příběhů" (Ward 2002:26-27). 66 Např. viz projekt televize CNN s názvem iReport http://www.ireport.com/ 67 Gillmor nevidí rozvoj občanské žurnalistiky jako ohrožení profesionální žurnalistiky, ale míní, že tyto dva ekosystémy by měly fungovat vedle sebe. Občanská žurnalistika jako svého druhu zpravodajský aktivismus - lidé by tak byli více zapojeni do dění kolem sebe. To, že by se stali novinářskými aktivisty by z nich dělalo lepší občany (Gillmor 2006: xviii). Z občanských žurnalistů se však mohou také stát hvězdy-http://www.ireport.com/people?range=12&start=0&view=superst ar. 68 „Podcasting představuje nový způsob distribuce audioobsahu přes internet. Umožňuje posluchači získávat obsah automaticky ve chvíli, kdy je k dispozici, bez toho, že by se musel připojit v určitý čas nebo ho musel vyhledávat a kliknout proto, aby si ho stáhnul. Je to podobné jako předplatné. Klíčová technologie podcastingu je RSS. Je to kód, který umožňuje uživatelům, aby získali novinky bez toho, že by je museli znovu vyhledávat." (Coyer - Dowmunt - Fountain 2007:276-279). Např. viz http://www.rozhlas.cz/podcast/portal; http:// www.rozhlas.cz/ctenarskydenik/portal/. 69 Na rozdíl od tradičních médií může být technika určená k fotografování a nahrávání méně kvalitní, zato však kompaktní a nenáročná na užívání. Všechny tyto funkce tak například mohou zastávat chytré telefony. 70 U online médií se uplatňuje především méně uživatelsky náročný software na práci s multimédii, často volně přístupný (zdarma stažitelný z internetu). Editace fotek pro online média tak často probíhá v programu Picassa (http://picasa.google.com/); editace slideshow v programu Soundslides (http://soundslides.com/); Úprava audia v programu Audacity (http://audacity.sourceforge.net/) a Úprava videa ve Windows Movie Mater (program dodávaný v rámci software Windows pro PC) nebo iMovie (program dodávaný v rámci software pro počítače Apple). 71 Bud v redakčním systému daného média (např. viz redakční systém online média www.munimedia.cz - viz obr. 5) či pomocí volně přístupného redakčního systému (např. viz www.blogger.com, www.wordpress.com). 30 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 31 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika 1 i B — | E t= » a ■ H ^ I -ft**- - X 4344 I— 49 a i i ■ - - -1 ■ ■ .' i • , 11» i * 11 - ^ a ■■ * >" Obrázek 1. 5 Příklad redakčního systému pro publikování v online médiu - www.munimedia.cz. Zdroj: www.munimedia.cz 10. inovuj a riskuj, ale stav na pevných základech-online novinář by neměl zapomínat na pravidla dobré žurnalistiky (viz bod 1), ale musí mít odvahu riskovat, protože pravidla online žurnalistiky se rodí doslova „za pochodu". Neměl by se tedy nechat svázat současnými pravidly, ale rozvíjet je, vymýšlet nové způsoby, jak příběh vyprávět uživateli a jak k němu uživatele přitáhnout. Online žurnalistiky má následující základní rysy: • online novinář je především multimediální novinář se všemi pozitivními i negativními důsledky, které to pro jeho práci má; musí být tedy především „multi-skilled", tedy ovládat soubor specializovaných dovedností, které souvisí především s rozvojem nových technologií; online novinář, přestože jsou na něj kladeny větší nároky, má mezi svými kolegy z tradičních médií často menší prestiž; pokud redakce zvolí multimediální tým, na obsahu se podílí více lidí a jejich tradiční role (např. editora) se také výrazně mění; novináři se mohou se změnami své profese vyrovnat především stálým vzděláváním; • tvorba online obsahu vychází z pravidel pro tradiční žurnalistiku, ale přináší některé nové obsahové i formální rysy - ve volbě témat a zdrojů (specializace témat; primární zdroje; otevřené zdroje; databáze; crowdsourcing); v obsahových a formálních pravidlech (přizpůsobení formy a obsahu specifikům online žurnalistiky především prostřednictví linkování; interaktivních nástrojů a multimédií). Souhrn Text shrnuje trendy proměňující tradiční žurnalistiku a ovlivňující práci novinářů v tradičních i online médiích a charakterizuje základní rysy online žurnalistiky. Připojujeme se tedy k autorům, kteří vidí jasnou dělicí čáru mezi tradiční a online žurnalistikou. A třebaže podle našeho názoru nejdeo rozdíl propastný(stáleplatízákladnížurnalistické poučky), technologický vývoj zdůraznil roli času v tradiční i online žurnalistice. Atak se vracíme k myšlence z úvodu kapitoly, že čas je klíčovým činitelem v současných proměnách žurnalistiky. A novinářskou práci v tradičních i online médiích bude ovlivňovat i v budoucnu. Doporučená literatura Allan, Stuart. 2006. Online News. Journalism and the Internet. London - New York: Open University Press. Bednář, Vojtěch. 2011. Internetová publicistika. Praha: Grada. Bull, Andy. 2010. Multimedia Journalism. A Practical Guide. London - New York: Routledge. Callahan, Christopher-Thornton, Leslie-Jean. 2007. A Journalist's Guide to the Internet. The Net as a Reporting Tool. Boston: Pearson Education. Caroll, Brian. 2010. Writing for Digital Media. New York: Routledge. Fenton, Natalie (ed.) 2010. New Media, Old News. Journalism and Democracy in the Digital Age. London: Sage. Franklin, Bob (ed.). 2009. The Future of Newspapers. Oxon: Routledge. McAdams Mindy. 2009. Reporter's Guide to Multimedia Proficiency. Http://mindymcadams.com (1. 12. 2011). Sebastopol: O'Reilly, http://www.oreilly.com/catalog/wemedia/book/index.csp (1. 12. 2011). Smith, Jon. 2007. Essential Reporting. The NCTJ Guide for Trainee Journalists. London: SAGE. Stepp, Carl Sessions. 2008. Editing for Today's Newsroom. A Guide for Success in a Changing Profession. New York - London: Routledge. Verweij, Peter. 2009. „Making Convergence Work in the Newsroom." Pp. 75-87 in Convergence, 15(1). 32 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 33 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích Jaroslav Čuřík Je seriózní zpravodajství mrtvé? Podíváme-li se na současná média, v mnohých případech se zdá, že ano. Mantrou moderní žurnalistiky je příběh, story,72 tedy (alespoň v českém prostředí) žánr, který patří do publicistiky. Téměř v každém žurnalistickém textu dnes čtenář příběh najde - ať jde o zpravodajství či o publicistiku. Přesto zpravodajství jako takové mrtvé není a být nemůže. Stále je základem žurnalistiky, protože přináší informace, fakta. Teprve na nich může být založena publicistika. Jde samozřejmě o zjednodušený pohled, ale odpovídá realitě. Například McQuail (1999: 299) uvádí, že zpráva je ústřední složkou novin a také činitelem odlišujícím noviny od jiných druhů tištěných médií. Podle Trampoty (2006: 12) se zpravodajství v mnoha případech stává hlavním či jediným zdrojem informací o jevech nebo událostech, s nimiž nejsou lidé (publikum) v bezprostředním kontaktu. Příjemci zpráv jsou tak podle Trampoty často závislí na tom, jak událost zpracují média. Než se ale budeme zpravodajství věnovat blíže, podívejme se na jeho definici: „Zpravodajství-označení jedné ze základních novinářských činností a zároveň i produktu této činnosti. Zpravodajství stojí na informacích a faktech, které vyhledává, shromažďuje, třídí, vybírá, interpretuje a předává prostřednictvím médií recipientům. [...] Na rozdíl od publicistiky nemá obsahovat novinářův názor, pouze tlumočit fakta." (Osvaldová - Halada a kol. 1999:214) Zaměřme se na jednu část definice, která říká, že zpravodajství „nemá obsahovat novinářův názor, pouze tlumočit fakta". Mnohé texty vydávané dnes za zpravodajství tuto zásadu nedodržují. Viz například článek .Americký voják v amoku postřílel afghánské civilisty", který vyšel 12. 3. 2012 v Mladé frontě Dnes v rubrice Ze světa jako hlavní článek na straně 7. Článek sice vyšel ve zpravodajské podobě s titulkem nijak neodlišeným od zpravodajských článků a s domicilem, ale v textu není uvedena ani jedna citace a není z něho patrný ani jeden zdroj informací. Svým zpracováním jde o vysloveně publicistický text, nikoliv o zpravodajství. Stačí citovat jeho závěrečnou část: 72 Příběh ovšem není žádný nový „vynález". McQuail (1999: 301) připomíná, že už Helen McGill Hughesová ve své studii News and the Human Interest Story z roku 1940 zkoumala vztah mezi zpravodajstvím a „příběhy ze života" (human interest) s tím závěrem, že americké noviny se už v té době „proměnily z víceméně střízlivého záznamu ve formu populární literatury". Taková změna se obecně označuje jako bulvarizace zpravodajství (Keeble 2006:16). 34 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 35 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích „Politováníhodný krok naservíroval Talibanu jako vítaný dárek novou příležitost k akcím. Kam až poroste zloba a odpor? Lidové povstání nyní pravděpodobně nehrozí. Ovšem až odejdou Američané a kábulská vláda bude odkázána jen sama na sebe, může se stát prakticky cokoliv." (Kryzánek 2012, s. 7) Lze konstatovat, že taková podoba textů, při nichž nelze jednoznačně rozeznat zpravodajství od publicistiky (zvláště od textů názorových), je pro čtenáře, zvláště nepoučeného, matoucí - názory jednotlivého novináře pak může chápat jako nepopiratelná fakta. Výše uvedené pojetí tak nedodržuje základní pravidla, která pro zpravodajství platí: „Zpravodajství v novinářském pojetí má být pokud možno přesné, vyvážené, nepředpojaté a poctivé jak při výběru, tak při ztvárnění a následné prezentaci, nestranné, ověřené přinejmenším ze dvou nezávislých zdrojů, aktuální, včasné, jasné a srozumitelné." (Osvaldová 2005:21) Jak už bylo naznačeno výše, trendem v dnešní žurnalistické praxi je sbližování mezi zpravodajstvím a publicistikou. Klasické tvrdé zprávy (hardnews) zabývající se důležitými událostmi ustupují a nahrazují je zprávy měkké (soft news), které zpravidla pojednávají o zajímavostech, zabývají se každodenním životem. Na druhé straně ovšem i události z každodenního života, u nichž by se předpokládalo zpracování typu soft news, lze v mnoha případech zpracovat jako hard news.73 Zajímavý je v této souvislosti jeden z výsledků magisterské diplomové práce Alžběty Pavlínové (2010:128) Ideální deník? Komparativní studie postojů cílových skupin studentů a seniorů k současné podobě českých tištěných deníků a faktory ovlivňující míru čtenosti u těchto skupin. Autorka konstatuje, že obě zkoumané cílové skupiny (studenti a senioři) preferují v tištěných denících hard news a kladou důraz na analytické a publicistické materiály. I když její výzkum není reprezentativní, jeho výsledky nelze zevšeobecňovat a má i další značná omezení (výsledky mohlo ovlivnit například to, že vzorek studentů zahrnoval ze sta procent studenty odboru Mediální studia a žurnalistika, u nichž lze předpokládat jiný vztah k médiím než u studentů obecně), je to v rozporu s tím, že novináři v praxi často preferují spíš soft news a odůvodňují to tím, že „čtenáři to tak chtějí". Trend k využívání soft news v praxi potvrzuje reportér MF Dnes Milan Vodička: „Ten mechanismus funguje, jako fungoval vždycky, nicméně v posledních letech je to ,obohaceno' právě tím, že jsou tam zprávy, které vzbuzují emoce, mnohem větší a často jsou bez nějaké skutečné hodnoty. Což dřív hrálo velký význam, jaký je celospolečenský dopad té informace. Ted' už je to v podstatě jedno. Ted'je [...] první kritérium ten prodej, jak to zajistí, nakolik se to dá poutat řekněme v rádiu. (Vodička 2011) 73 Konstatovala to už Tuchmanová (1978: 48), která zkoumala produkci zpráv v televizní společnosti. Někdy totiž zkoumaná televizní stanice vysílala některé události zpracované jako soft news a konkurenční stanice jako hard news, jindy tomu bylo zase naopak. Hovoříme-li o zpravodajství, je nutné si také říci, zda jde o zpravodajství v tištěných nebo v online médiích.74 Spolu s rozvojem online zpravodajských serverů (ale také v souvislosti s televizním a rozhlasovým zpravodajstvím) do značné míry mizí důvod, proč by mělo být klasické aktuální zpravodajství obsahem tištěných médií - na zpravodajském serveru, v rádiu nebo v televizi se čtenář dozví o nějaké události prakticky ihned, v tištěném deníku až na druhý den (srov. Niblock 2005: 77). Na druhé straně právě noviny mají mezi ostatními médii, která se zabývají zpravodajstvím, výsadní postavení. Četba novin totiž více než sledování televize nebo poslech rádia podporuje zájem lidí o politiku, účast v místní politice a také přispívá k celkovému porozumění politickým otázkám (Lauf 2001:233). Budoucností tištěných médií by tak snad mohla být jejich obsahová změna směrem k analytickým a publicistickým materiálům přinášejícím k aktuálnímu zpravodajství (které najdou čtenáři třeba v online médiích) souvislosti a rozkrývajícím pozadí událostí. Což také odpovídá například výsledku, ke kterému došla ve své diplomové práci Pavlínova (viz výše). Zpravodajstvím a zpravodajskými žánry v českém a slovenském kontextu se blíže zabývají například tyto publikace: Zpravodajství v médiích (Osvaldová a kol. 2005), Zpravodajství (Trampota 2006) a Teória a prax novinárskych žánrov (Tušer - Follrichová 2001). 2. 1 Objektivita a vyváženost Zpravodajství by mělo být objektivní. Podle McQuaila (1999: 172) patří mezi hlavními rysy objektivity odstup a neutralita vzhledem k předmětu zpravodajství, absence služby třetí straně a oddanost přesnosti. Proces pozorování a zpravování by podle něho neměl nijak zasahovat do skutečnosti, o níž informuje.75 Ovšem pokud bychom začali do hloubky zkoumat, co to znamená být objektivní, došli bychom k názoru, že zpravodajství vzhledem k tomu, že každý popis události je vlastně i jejím hodnocením (už jenom proto, že si vybíráme fakta, z nichž je popis složen) opravdu objektivní být nemůže (Osvaldová a kol. 2005:12). Lze ovšem dosáhnout alespoň zpravodajství do značné míry vyváženého a nestranného. Je k tomu ovšem nutné dodržovat některá základní pravidla. 74 Tato publikace se věnuje pouze tištěným a online médiím, podobou zpravodajství například v televizi nebo v rozhlasu se zde zabývat nebudeme, respektive jen velmi okrajově - podrobnosti o zpravodajství v těchto typech médií lze najít v navazující publikaci Nové trendy v médiích II: rozhlas a televize (Motal a kolektiv 2012). 75 Problém se zasahováním do skutečnosti, o níž informují, mUže nastat například u některých investigativních žurnalistu, kteří používají takový zpUsob práce, při němž se snaží nějakého člověka vyprovokovat k akci. Například se skrytou identitou jako řadoví občané nabídnou Úplatek Úředníkovi. Názory na to, zda média mohou takové „agenty provokatéry" využívat, nejsou jednotné, někteří žurnalisté i odborníci tvrdí, že ano (zejména v případech veřejného zájmu), jiní jsou zastánci toho, že novinář má dění vždy pouze pozorovat zkoumat, zaznamenávat a informovat o něm, nikoliv do něj jakýmkoliv zpUsobem zasahovat. Informace o právních a etických souvislostech investigativní žurnalistiky lze najít v navazující publikaci Nové trendy v médiích II: rozhlas a televize (Motal a kolektiv 2012) v oddílu 2. 2 Investigativní žurnalistika. Stejnou problematikou se zabývá například také bakalářská práce Lukáše Vondřicha (2009) Praktické a právní aspekty metod získávání informací pro Účely investigativní žurnalistiky v kontextu novinářské etiky. 36 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 37 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích K těm zcela základním patří to, že použité informace jsou ověřitelné, ověřené z několika na sobě nezávislých zdrojů a článek neobsahuje žádné autorské komentáře či hodnocení (srov.. Trampota 2006: 146.) Naopak obsahuje všechna fakta a stanoviska, která se podařilo autorovi zjistit a která jsou v souvislosti s tématem důležitá. Autor tedy nesmí nic podstatného zamlčet. Rovněž je nutné dát prostor k vyjádření všem stranám sporu. S tím souvisí i to, že vyvážený článek nemůže být jednozdrojový, ale autor v něm musí citovat několik různých relevantních zdrojů. Alespoň některé citace by přitom měly být přímé a autor textu by měl citovat konkrétní zdroje - nejmenované zdroje by se v textu vyskytovat neměly.76 2. 2 Práce se zdroji Vyhledávání informací, jejich správná interpretace, selekce a zapracování do textu článku je základem pro vznik kvalitního, vyváženého a věrohodného textu. K základním zdrojům informací patří vlastní zjištění (osobní účast, pozorování), rozhovor (se svědky, oficiálními představiteli, informátory), oficiální dokumenty, tisková sdělení, agenturní zprávy, internet, jiná média, archivy a databáze. Informace, které jsou základem zpravodajství, musí pocházet z důvěryhodných zdrojů a samotné informace musí být důvěryhodné. Nesmí tedy jít o spekulace. Důvěryhodná informace je například fakt, který novinář sám zjistí - například tak, že je svědkem nějaké události. Za důvěryhodné jsou považovány také agenturní zprávy (přestože i v nich mohou být chyby, agenturní zprávy se při žurnalistické práci z dalšího zdroje zpravidla neověřují; zvláště u velmi důležitých zpráv to však v redakcích velkých médií dělají žurnalisté tak, že porovnávají informace z několika různých tiskových agentur), informace z relevantních oficiálních zdrojů (jde například o oficiální dokumenty a prohlášení, tiskové zprávy či sdělení tiskových mluvčích a podobně) a také vlastní zdroje konkrétního novináře, které žurnalista považuje na základě předchozí zkušenosti za věrohodné. Pokud jde ovšem o oficiální zdroje, odborníky, představitele institucí či organizací a jejich tiskové mluvčí, nelze zapomínat, že jde v podstatě o zdroje z oblasti public relations. Novinář tedy musí počítat s tím, že tyto zdroje hájí především zájmy své a svých institucí či organizací. Novináři z praxe to vše znají a snaží se s tím počítat. Barbora Měchurová (2010:14) například ve své bakalářské práci v této souvislosti cituje vedoucího regionální přílohy MF Dnes pro Pardubický kraj Martina Bibena: „Důležité je být pořád kritický, podezřívavý a opatrný ke všemu. Často se může stát, že se nekritický reportér stane loutkou." 76 Pokud ano, pak jen minimálně a autor by měl uvést důvod, proč je zdroj pro čtenáře anonymní - například že se bojí ztráty zaměstnání nechce ublížit rodině a podobně; v případě citování nejmenovaných zdrojů je třeba také věrohodně popsat jejich kompetentnost -například že je dobře obeznámen se spisem, že byl přítomen danému jednání, působí v širším vedení a podobně. Pokud jde o nedůvěryhodné informace, jako jsou spekulace či anonymy, může s nimi novinář pracovat, ale velmi opatrně. Pokud se je podaří ověřit z několika na sobě nezávislých zdrojů, mohou se stát základem pro důležité odhalení různých nekalých praktik a podobně. Jak už bylo uvedeno v oddílu věnujícímu se objektivitě a vyváženosti, při produkci zpravodajství je nutné vycházet z minimálně dvou, ideálně ze tří i více zdrojů informací. Výjimku přitom tvoří krátké texty vyloženě oznamovacího, servisního charakteru (například v krátkém oznámení o tom, že zítra začíná nějaká výstava, není další zdroj potřeba, stačí vyjádření organizátorů). Jen výjimečně lze zpravodajský text zveřejnit bez vyjádření druhé strany sporu. V tom případě je vždy nutné věrohodně vysvětlit, proč tam vyjádření chybí (například, že se redaktor pokoušel příslušnému člověku několikrát zatelefonovat, vždy se ale ozvala jenom asistentka, která slíbila, že se její nadřízený ozve, což ale do uzávěrky listu neudělal). V nejbližším vydání by pak měla vyjít další zpráva o stejném tématu, v níž už by vyjádření druhé strany chybět nemělo. Je také nutné využívat relevantní zdroje, citovat ty, kteří mají k problému opravdu co říct, a neomezovat se přitom pouze na oficiální představitele institucí či organizací - citovat je tedy nutno vždy především ty, kterých se popisovaný problém týká nejvíce, novináři nesmí zapomínat na „obyčejné lidi" protože, zjednodušeně řečeno, právě pro ně je zpravodajství určeno (nikoliv pro úzkou skupinu představitelů čehokoliv nebo politiků). Zdroje v moderním zpravodajství se citují s uvedením funkce, jména a příjmení, ale bez akademických titulů a vojenských, policejních nebo hasičských hodností. Ve zpravodajství se také nepoužívá pojem „pan", „paní".77 Pokud se nepodaří získat aktuální vyjádření, lze sáhnout pro citaci do archivu s vysvětlením typu „už dříve uvedl, že ..." U informací, kdy by jmenování mohlo zdroj poškodit, musí redaktor uvést důvod, proč je zdroj pro čtenáře anonymní - například, že se bojí ztráty zaměstnání, nechce ublížit rodině a podobně. V případě citování nejmenovaných zdrojů je zase třeba věrohodně popsat jejich kompetentnost - třeba, že je dobře obeznámen se spisem, že byl přítomen danému jednání, působí v širším vedení a podobně. Někdy je obtížné získat jméno člověka, který informaci poskytl. Například nechce je sdělit nebo redaktor sbírá postřehy, které mají ilustrovat atmosféru hospodské rvačky nebo nákupní horečky v obchodním domě, formou odposlechu. V takovém případě není prohřeškem neznalost totožnosti zdroje, zvlášť když se takto získané informace nepoužívají v přímé řeči. Musí však jít opravdu o reálně existující lidi a novinář to musí umět důvěryhodně v textu popsat. Kvůli potřebě přesných a doložitelných informací, ale i nutnosti uvádět v textu přesné citace, je vhodné si vedle písemných poznámek pořizovat i zvukový záznam (osobního rozhovoru, telefonátu, 77 Je zajímavé, že v tomto případě bývá v praxi často problém s učitelkami (s učiteli už méně, což může být způsobeno tím, že počet mužů mezi vyučujícími je menší), které jsou zřejmě tak zvyklé na oslovení „paní učitelka", že mnohdy vyžadují, aby bylo uvedeno i u jejich citací v novinách. Někdy přitom nepomůže ani to, když jim novinář řekne, že slovo „pan" se ve zprávách nepoužívá ani u prezidenta. Velmi citliví bývají také mnozí akademici, kteří trvají na tom, že když už je chtějí novináři citovat, musí u toho být uvedeny všechny jejich tituly bez ohledu na to, že se to ve zpravodajství nedělá. 38 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 39 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích tiskové konference). Zpracování zvukového záznamu je pak v praxi ovšem delší než práce s psanými poznámkami. Pokud jde o autorizaci textu, je ze zákona nenároková.78 Novinář, zvláště píše-li zpravodajství, ji zpravidla neslibuje, protože z jeho pohledu mu komplikuje práci (především zabírá hodně času, kterého je zvláště v denním zpravodajství vždy málo, komplikovaná také mnohdy bývá samotná domluva s člověkem, který text autorizuje). Novinář samozřejmě posuzuje, jak závažná a potřebná informace je a jak důležitý do budoucna pro něho zdroj je. Podle toho pak autorizaci přijímá nebo odmítá. Pokud se na autorizaci domluví, pak zpravidla jenom u těch pasáží, které se týkají zdroje, a to především přímé řeči a věcnosti/správnosti textu. V žádném případě nemůže zdroj zasahovat do skladby, obsahu a kontextu článku. Je to autorské dílo, podobně jako například obraz. Pokud novinář nerozumí sdělované informaci (přeslechl se, bylo špatně slyšet, anebo nerozumí obsahu, podstatě, cizímu slovu), musí se zeptat znovu. Nerozumí-li problému autor, nemůže napsat srozumitelný text. Článku pak čtenář nebude rozumět.79 2. 3 Základní zpravodajské žánry Dělení na žánry je obvyklým způsobem rozlišování jednotlivých mediálních sdělení. Toto dělení je ovšem nestálé a poměrně vágní, nevychází z teorie, ale je produktem praktického používání v médiích. Novináři nepovažují žánr za neměnnou šablonu, ale spíše jen za pomůcku ke své práci (Osvaldová -Halada a kol. 1999: 217). Například Tušer (1999: 78) uvádí, že „žánr je kategorie, která se historicky vyvíjí a také časově mění." Někteří novináři dělení na žánry neuznávají a hovoří pouze o „článku". Ani oni se však podle Tušera „nevyhnou tomu, že vzájemný vztah tématu, záměru, žánru a jeho funkce, i když podvědomě, uplatňují." (Tušer 1999: 82) Problémem je rovněž skutečnost, že různí autoři (nejen čeští, v případě zahraničních je rozdíl ještě větší) chápou různé žánry různě, anebo používají stejné termíny pro označení různých žánrů. V praxi se ovšem novináři zkoumáním podobných rozdílů nezabývají. Pro ně je podstatné to, že moderní žurnalistická tvorba je výrazně orientovaná na čtenáře. A novináři mají nějakou představu o tom, „co si čtenář žádá" - tomu pak hlavně přizpůsobují svou tvorbu, nikoliv žánrovému rozdělení popsanému mediálními teoretiky. Píše-li tedy novinář v podstatě jakékoliv žurnalistické sdělení, neudělá chybu, když si představí, že to, co chce napsat, vypráví například jako příběh někde v restauraci. Článek se mu pak píše lépe a má jasněji v jeho struktuře (ta se liší podle použitého žánru). 78 Další informace nejen k autorizaci lze najít v kapitole 7 Právni a etická regulace médii. 79 V tomto oddílu byly mimo jiné využity informace z interní příručky Novinářské minimum, kterou pro vydavatelství Vltava-Labe-Press v roce 2006 v rámci Institutu regionální žurnalistiky FSS M U Brno zpracovali Rudolf Burgr, Jaroslav Čuřík a Lenka Waschková Císařová. „Musí tomu rozumět i babička z Kopanie," říkají často novináři začínajícím kolegům. Někteří neříkají z Kopanie, ale třeba ze Šumavy, smysl je však stejný. A platí to nejen pro psanou žurnalistiku. Podobné to je v televizi nebo v rádiu. Zpravodajství je třeba psát jednoduchým jazykem, který je srozumitelný všem bez ohledu například na vzdělání. Novinář má používat živý jazyk, bez úřednického či policejního marasmu, kterému málokdo rozumí. Nemá používat slang, cizí slova, zkratky a klišé80. Doporučuje se také používat krátké věty a odstavce, aby text neztratil dynamiku. Jinými slovy by se dalo říct, že je třeba psát pro nejnižšího společného jmenovatele z cílové skupiny příslušného média - bude-li například součástí cílové skupiny pár vědců a na druhé straně třeba lidé, jejichž nejvyšší ukončené vzdělání je základní, je nutné přizpůsobit jazyk právě těm příjemcům, kteří mají základní vzdělání. Informace jsou dnes chápány hlavně jako zboží a to by šlo jen těžko prodat těm, kteří tomu zboží nerozumí, nechápou je. Chápání zprávy především jako zboží potvrzuje i zkušený reportér MF Dnes Milan Vodička (2011): „Zpráva musí mít potenciál, aby se dobře prodávala. Já myslím, že to je dneska to hlavní kritérium. [...] Obecně vzato tedy nejdřív, musí to být zpráva, která [...] by měla být něčím nová, a současně by měla zaujmout, týkat se co nejširšího okruhu lidí. To znamená, že vzbudí jejich zájem, protože se jich to týká, třeba finančně nebo nějak jim to změní život. Anebo, což je teď hodně důležité, se to týká jejich emocí. To hraje velkou roli." Zástupce šéfredaktora Lidových novin Jan Dražan zase vidí velké změny oproti minulosti v žánrech: „Žánry se posunuly. Ubývá klasických zpráv. Co si přečtu na internetu, každý se snaží pak nějak posunout [...], aspoň jazykově, aby to bylo vytříbenější, než je to rychlé, holé zpravodajství na internetu. Na druhou stranu, co vymizelo, hodně odchází z novin, je reportáž klasická. Je toho čím dál tím míň. (Dražan 2011) Přesto základní způsob psaní pro tištěná média a pro online média zůstává v podstatě stejný.81 „Internetové prostředí v zásadě nemění pravidla kompozice zprávy, reportáže, komentáře, glosy a dalších žurnalistických žánrů známých z tiskových médií, ale svým způsobem je vymezuje pro prostředí internetu. Jedná se především o vstupní pasáže, u nichž by měla mít přednost kompozice invertované pyramidy, případně úvod (intro) s vysokým stupněm aktualizace místní i časové." (Šmíd 2006:21) 80 Více o jazyku v žurnalistice viz kapitola 4. K usnadnění práce využívají žurnalisté v redakcích různé pomůcky, například seznamy takzvaných zakázaných slov, tedy slov, která by neměli ve svých článcích z různých důvodů používat. Takové seznamy existují v mnoha redakcích a jsou si velmi podobné. Konkrétní příklad uvádíme v Příloze č. 1: Seznam zakázaných slov a obratů Brněnského deníku Rovnost. Podobně jako seznamy zakázaných slov má každé dobré médium svůj jazykový úzus, který sjednocuje používané jazykové prostředky. 81 Bližší informace o žánrech v online médiích viz 1.2.2.2 Obsahová a formální pravidla online žurnalistiky. 40 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 41 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích K základním zpravodajským žánrům patří zpráva, zpravodajský rozhovor, zpravodajská reportáž, news feature,82 žurnalisté z praxe k nim řadí také anketu, přestože někteří autoři odborných publikací ji uvádějí mezi publicistickými žánry. Jedním z formálních znaků, kterými se zpravidla odlišují zpravodajské žánry od publicistických, je používání domicilu33 (některá média, například deník Právo, však domicil téměř nepoužívají). 2. 3. 1 Zpráva V žurnalistické praxi v médiích, která jsou považována za seriózní, je považována za ideální taková podoba zpráv, která neobsahuje pouze základní informace o tom, co se stalo, ale události, fenomény či trendy interpretuje a také analyzuje. Vše na základě věrohodných informací, bez vkládání vlastních názorů a nepodložených spekulací. Informace je rovněž třeba zasadit do souvislostí, text musí obsahovat background (pozadí, kontext) události. Autor také nemůže automaticky počítat s tím, že čtenáři jsou s tématem (kauzou, problémem) obeznámeni. Velmi kriticky vidí současnou situaci ve zpravodajství reportér MF Dnes Milan Vodička: „Já se obávám, že redaktoři velmi často přemýšlí jen o tom, že ten a ten řekl to a to nebo že včera se stalo to a to. A že už si to nedá do souvislostí, protože tu oblast nesleduje soustavně třeba. [...] On odpovídá na otázku: Co se stalo? Co se děje? A tam není důležité, že se zastřelil voják, ale že se zastřelil už pátý voják v řadě. A to něco znamená. Něco se děje. A já si myslím, že to dělá ten rozdíl, v tom pohledu, jestli to tomu člověku scvakne nebo ne, ten rozdíl mezi dobrým a špatným novinářem. Tomu dobrému to secvakne a on vidí, že je tam nějaký kontext, že je to součást něčeho širšího. (Vodička 2011) Stále ovšem platí, že zpráva má čtenáři dát odpověď na základní otázky (co, kdo, kde, kdy, jak, proč, případně ještě s kým, pro koho a za co), je však třeba se přitom vyvarovat stereotypů a nepoužívat neměnnou šablonu. Pokud si čtenář zprávu přečte a zjistí, že nedostal odpověď na všechny důležité otázky, znamená to, že zpráva není dobře napsaná. 82 Zpravodajský feature. Někteří čeští novináři označují tento žánr také za „živou zprávu". 83 Označení místa, kde se popisovaná událost stala, regionu, jehož se téma týká, nebo méně často místa zpracování zprávy. Obvykle jde o název města, například Praha, Brno, Ostrava, pokud jde o region, mUže to být jižní Morava, střední Čechy a podobně. U zahraničních zpráv se používá název města doplněný názvem státu. Domicil mUže být i dvojitý nebo trojitý, více se jich obvykle u jednoho textu neuvádí. Domicil se zpravidla píše po titulku nebo po perexu před začátkem první věty zprávy. Po něm nebo až na konci zprávy se pak uvádí značka autora (dvě nebo tři malá písmena, někdy v závorce). Výkladní skříní zprávy je její začátek (čelo, lead) a titulek, pokud tato výkladní skříň čtenáře neupoutá, nebude článek číst. Je třeba dávat pozor i na to, že začátek zprávy nemůže být přímým pokračováním titulku a stejně tak perex je samostatný text.84 To, co je zajímavé či důležité, nesmí být ve zprávě skryté až někde uvnitř, naopak to podstatné je třeba vytáhnout, zdůraznit a snažit se napsat přitažlivé otevření.85 Tím podstatným je přitom odpověď na otázku co a novinář by si tuto otázku měl položit v rozšířené formě - co to znamená to čtenáře?36 Teprve pak bude schopen napsat přitažlivou zprávu - protože v ní čtenář najde odpověď na to nejdůležitější, na to, co ho s největší pravděpodobností zajímá nejvíce. Klasická zpráva má strukturu takzvané obrácené pyramidy -to nejdůležitější by mělo být za začátku, aby šla zpráva krátit od konce. V prvním odstavci je shrnuta podstata události a nejdůležitější informace. Ve druhém odstavci by měla promluvit osoba, která má k události vztah. Další odstavce informaci rozvíjí a uvádí reakce buď téže osoby nebo dalších aktérů. Informace se mohou doplňovat, ale také mohou být protikladné. Ve zprávě nesmí chybět citace a na jejím konci bývá background, tedy pozadí, souvislosti (mimo krátkých zpráv a oznámení). V případě pokračujících kauz, kdy je třeba čtenáře uvést do děje, protože nečetl předchozí články, může být background\ na začátku zprávy. Lze ho zpracovat také graficky - například jako rámeček s přehledem vývoje událostí. Zpráva informuje o aktuálním dění, píše se ale v minulém čase.87 Zpráva ovšem nemusí začínat „ŕwrc/ot/'podstatou sdělení, na začátku může být přirovnání, vtip nebo právě stále častěji používaný příběh.33 Začátek však musí být poutavý a úderný, aby čtenáře povzbudil k dalšímu čtení. Z hlediska kompozice lze zprávy psát buď postupem chronologickým, akcentujícím nebo logickým. Chronologický, v novinách nejdéle používaný způsob, popisuje událost v časovém sledu, v němž se Obrázek 2. 1 Schéma obrácené pyramidy. Zdroj: vlastní obrázek 84 Za perex považujeme text obsahující obvykle shrnutí obsahu článku nebo jeho samostatný Uvod umístěný pod titulkem. Od ostatního textu článku je odlišený jiným písmem. Teprve po perexu se píše domicil a začíná vlastní čelo (lead) zprávy. V praxi mají perex pouze některé, zvláště delší, články, nejenom zprávy. Někdy bývá potíž rozlišit perex od delšího podtitulku. Z praktického hlediska je slabinou perexu to, že článek pak musí mít vlastně dva začátky, dvě otevření. 85 S tím mají potíže zejména nezkušení novináři, kteří se neumějí vypořádat s velkými nároky na rychlost zpracování informací, které na ně kladou šéfredaktoři v dnešních tištěných a online médiích. 86 0 tom, co je dUležité tedy v dnešní žurnalistice, rozhoduje čtenář, nikoliv zdroje. Je dUležité, aby se novinář nenechal zdroji, zejména těmi „oficiálními", ovlivnit (pak by se ze žurnalistiky stávalo public relations). DUležité je také to, aby ve zprávě byli citováni zástupci čtenářU, „obyčejní lidé". 87 Píše se tedy „řekl Jan Novák", nikoliv „říká Jan Novák". Něco jiného je ovšem například slovo tvrdí, to se používá v přítomném čase; protože v minulém by byl jeho význam jiný. 88 Jde o minipříběh v jedné či dvou větách na samém začátku zprávy. Například: Učitelka Anežka Sklenářová byla včera smutná. Za dva měsíce jsou Vánoce a ona bude muset svým dvěma dětem koupit méně dárků, než původně chtěla. Ministr školství totiž rozhodl, že sníží učitelům platy. A pak už zpráva pokračuje běžným zpUsobem, například citací zmíněné učitelky a pak vyjádřením ministra, který vysvětluje, proč platy snížil a podobně. 42 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 43 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích skutečně stala (dnes se téměř nepoužívá). Logický postup hledá příčinný vztah. Nejdříve odpovídá na otázku, proč se události stala, a potom teprve popisuje a shrnuje další podrobnosti. Akcentující, dnes nejvíce využívaný postup jako první zdůrazňuje nejdůležitější bod informace, aniž by dodržoval časovou nebo faktickou posloupnost, (srov. např. Osvaldová a kol. 2005: 25) Formální podoba zpráv i jejich struktura v různých médiích se více či méně liší, základ však zůstává stejný.89 Zprávy lze dělit podle různých kritérií, například podle délky či způsobu zalomení v novinách používají novináři slangové označení krátce (nebo také kulička), jednak, dvoják, troják, čtyrák, zprávě poskládané z několika částí pojednávajících zpravidla o stejném problému na různých místech se říká skládačka, pro tiskové agentury je pak typická například takzvaná /teš,90 upozorňující odběratele zpráv na to, že se děje něco významného a budou následovat podrobnosti a podobně. Existujících označení zpráv je více, používají se ovšem prakticky pouze v některých odborných publikacích, novináři v praxi si zpravidla vystačí s výše uvedeným nebo obdobným pojmenováním. Tugendhat, nejdražší památka v kraji. Ale se špatným webem vstupenku o st ok oř iřed dvěma lety ^jta**^^^--* Hrna 14 Obrázek 2. 2 Ukázka žánru zpráva (MF Dnes Brno, 13. 3. 2012). Zdroj: archiv autora Budeme vyrábět nonstop, hlásí palírny Mjjilťltf brnenských fHlirtn fcfcjjílet_ dobrou sezonu FVdlrL^ixnánÍP je letos ptiii b mi-hill jks"i i-' ApIi f- i-.i.í 11 ľ, t-i. ■ ■ ■ ■ .tk^liMi *mJ" u i, *> Wlil • »SB L Ur- if n Hi tílAii ■ i*Ľť+ vvftvi h ílntKrTBiIl* ľi tin Hl k lilii irf^liil pflmo T, bfa fefŕluihUlr*> v^Jŕ*: ......UltnLiUrdi M.|.i"-»p IIJiil .Hi> .-ihiľi; -V-t - ih . . k"t> nrl > i ■■ú Irl .Li ..... M . ■■ íl -Ntúr* «4t fli^Md mk HnUnt- dobil ifrihihi o U*nn **H •k4*hb**iMť*i.-tv |M riMm fco. Mri M Timiiéii i r p i i 11 ■ i ii 11 ■ nhim n éémi itiá A.ILT.-H- ikíil kjll.1i.- «■1 Smi 2_E_ ItHiJM i Ml íl hjjj b» m ijnlť U>Bll|i h.v b :.i Iv, hi-i .. Obrázek 2. 3 Ukázka žánru zpráva (Brněnský deník Rovnost, 30. 7.2011). Zdroj: archiv autora FVAHOVKC U HANČ Ivanovičtí pojedou na pohodový cyklovýlet O lom. íc i na kolech tzť zalit pohodu, w ni ii jiTi vrtili i: :.i.<.-: ni. : ;■-ni i\.i:m Li |ÍHÍY Pcltodl ilj Lmljnli [ >U(.i-iHl! MÍlnJ v h> bohiBKluo a 9j» im hrU v lw-jHvfcfch. Tnu mtíi pflblttnt £0 Ulomcirů t vtdt pře* NtamyvtL-ťc, hiffflf íf* ruki I lineu do tn*áhi Vodního cldorúla u Ijfimřriíř. /pátky do ivinone vede irua péei iiejné obet. Organ nitoh vybiri|j Hanovnc ÍU korun, (ala) VYŠKOV Vyškovské p ívni sklep y slaví už sté narozeniny Nj ochutnávku mr-íniho prví i hudební ifcupo*iu IjhviI IW iIiv ncM 100 kt pn,niJixkiTh v|J(-pŮ *v V^JJiDrt. A^ít w t(hrdu l 3 3 JJUiuin^HiímLiTniujTW-Ji tádty ptvowu •* Vytlme *ah*jf do roka l«a Sfclcpy 4Hv fbutty i k l hlaii-ru prvá Ve ucéaé budott. kde (v?u tklepy. j*-1 Lahvová LnLt Loni pivovaru hrenio uivhml. pivo um ife whinláL pod vfdcnim vtskovuo Co promítají letní kina na Vyškovsku FlhnovŤ /J7iUk pod iir>in nebem Urtiují Hni Um n* VŤikovtau. V [ímpujirkh n* Tíwnř prnmrU|[ve HfoúVl -od.' 1 i n i LLr.LNij LTtf l rt- $lbt-r,- L±lni lli:■ v I.liLC: uvihÍ, r:mil fttm afc ptíW piwk, ■ » Ryobk ■ edhAí S [•» 2).mi. V vcétu vy*-ionktho pivovaru tc mohou drm od 21jh : i podivu na .-< ■.. ki ■ ni: J:; Dfacaiuky průkaz, zim na americkou aomedu Pud. Vhudoi-L> vc■ .<11 kuli-ni nu kijiuri íalm) Obrázek2. 4 Ukázka žánru krátká zpráva (MF Dnes Brno, 11. 7. 2011). Zdroj: archiv autora 2.3.2 Další zpravodajské žánry Zpravodajský rozhovor91 Zpravodajský rozhovor je krátké interwiev (mnohdy jde o pouze tři otázky a odpovědi; na druhé straně však existují i delší zpravodajské rozhovory) k vybranému aktuálnímu problému či události. Přitom je důležité se zaměřit na podstatu popisovaného problému. Z rozhovoru nesmí být cítit nekritický obdiv, pochlebování, neznalost, nepřipravenost, neschopnost či naopak nadřazenost. „Úkolem zpravodajského rozhovoru je zprostředkovat adresátovi aktuální informace od veřejného činitele, významné osobnosti nebo kompetentní osoby. Důležitou kompoziční součástí je uvedení rozhovoru. [...] Na rozdíl od publicistického rozhovoru, kde novinář působí jako partner interviewovaného, ve zpravodajském interwiev je novinář ,pouze' ten, který se ptá. (Tušer 1999: 101) Zpravodajský rozhovor bývá často uveřejňován jako doprovodný materiál ke zprávě nebo k článkům na stránce věnované jednomu tématu. U zpravodajského rozhovoru může být malá „pasová" fotografie respondenta, jeho součástí zpravidla není, na rozdíl od rozhovoru publicistického, medailon o respondentovi - základní údaje o něm tedy musí být uvedeny v úvodním odstavci rozhovoru, někdy také například v podtitulku či nadtitulku. Rozhovor by měl být napsaný tak, aby se text lehce četl. Jsou v něm povoleny přesuny a spojování výroků, které k sobě patří, ačkoli byly proneseny v různou chvíli, nahrazování neobratných formulací přesnějšími, spojování dvou i více odpovědí v jednu, či naopak rozdělení dlouhé odpovědi vsunutou 89 Například strukturu agenturní zprávy České tiskové kanceláře lze najít na www.ctk.cz/sluzby/vyhody_zprav_ctk/struktura (15. 3.2012). Agenturní zprávy se dělí podle priority, nejvyšší má headline, pak následuje právě fleš, potom jsou běžné zprávy, existuje také shrnutí avízo upozorňující abonenty agentury na předem ohlášené akce, dokumenty, profily a podobně. Přehled typů agenturních zpráv lze najít nawww.ctk.cz/sluzby/vyhody_zprav_ctkAypy (15. 3. 2012). 91 V odborné literatuře se někdy uvádí termín dialogizovaná zpráva, v redakční praxi se však používá prakticky výhradně název rozhovor zpravodajský rozhovor. 44 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 45 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích otázkou.92 Spontánní tvary je třeba převádět do spisovného jazyka, hovorové obraty používat jen výjimečně a odůvodněně. Stejně jako u jiných žánrů platí, že délka rozhovoru musí být úměrná jeho zajímavosti a důležitosti. Celý rozhovor by měl mít logickou strukturu, otázky a odpovědi by na sebe měly plynule navazovat. V případě velkého tematického skoku lze u delších rozhovorů použít mezititulky. Pokud jde o téma, rozhovor by měl přinášet nové informace a pohledy, respondentem by měl být člověk, který může poskytnout k příslušnému tématu (které by mělo být důležité či zajímavé) relevantní informace. Při získávání informací93 je nutné ptát se slušně, ale zároveň trvat na jasných odpovědích. Nestačí, když se novinář jenom ptá, musí také pozorně poslouchat, a když se objeví nové informace, musí na ně zareagovat, změnit téma. Základem úspěchu zvláště u delších rozhovorů je vždy důkladná příprava, rešerše. Nejdříve na Roštejn, pak na turné s Američanem Obrázek 2. 5 Ukázka žánru zpravodajský rozhovor (MF Dnes Vysočina, 15. 7. 2011). Zdroj: archiv autora Zpravodajská reportáž Zpravodajská reportáž je nadstavbou zprávy, rozšiřuje informace o další rozměr.94 Jde o žánr, který se pohybuje na pomezí mezi zpravodajstvím a publicistikou. Ve spojení se zpravodajstvím musí reportáž respektovat pravidla pro zpravodajství platná. Russ-Mohl a Bakičová (2005: 56) uvádějí, že „reportáž doplňuje, ale nenahrazuje zprávu". 92 V rozhovoru se také nepoužívají dvojité otázky - respondent stejně zpravidla odpoví pouze na otázku jednu. S otázkami souvisí i způsob psaní oslovení vy, vás, vám a podobně. Nejde o dopis, ale žurnalistický text, takže písmeno v je vždycky malé. Ovšem mnozí současní žurnalisté mají problémy se správným používáním českého jazyka (například studenti žurnalistiky, zřejmě pod vlivem angličtiny často píšou téměř všechna písmena v názvech velká, například Česká Republika), a tak jim nelze než doporučit, aby v hojné míře využívali například Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Najít ji lze na této adrese: http:// prirucka.ujc.cas.cz (15. 3. 2012). 93 Je třeba rozlišovat rozhovor jako žánr a rozhovor jako způsob získávání informací. 94 V praxi zpracovávají novináři zpravodajské reportáže například z různých víkendových volnočasových akcí z demonstrací a podobně. Zdroje zpravodajské reportáže by měly zastupovat všechny důležité strany, které se na konkrétní události či akci podílejí. Zpravodajská reportáž by měla být také vyvážená, její autor by neměl čtenáři předkládat svůj názor. „Reportér reportuje, tedy podává obraz, v ideálním případě je precizní pozorovatel, žádný kritik ani misionář. Oproti lovci zpráv mu nejde jen o fakta, nýbrž i o atmosféru." (Russ-Mohl a Bakičová (2005: 57) Přesto se i v reportáži zpravodajské objevuje osobnost autora - právě on je na místě události, všímá si konkrétních věcí, měl by popsat událost a její atmosféru, ty, kteří se na ní podílejí, a konkrétní situace, které se odehrály. V tom je zpravodajská reportáž v podstatě stejná jako publicistická, o níž Osvaldová a Halada (1999: 154-155) uvádějí, že „reportér pozoruje a popisuje, hledá souvislosti příběhu, děj ztvárňuje prostřednictvím jednajících osob." Zpravodajská reportáž zprostředkovává čtenáři přímo z místa události něco, co on sám nezažil a co by ze zprávy nevyčetl. Ve zpravodajské reportáži může popsat své dojmy, ale nesmí je zobecňovat. Pokud chce novinář zpravodajskou reportáž psát v ich formě, měl by k tomu mít důvod, který dokáže obhájit, leh forma se ve zpravodajských reportážích objevuje velmi výjimečně, zpravidla v reportážích typu „na vlastní kůži", kdy si autor sám něco vyzkouší, například se stane na jeden den kominíkem, popelářem a podobně.95 Tento typ reportáží už se ale velmi blíží reportáži publicistické. V praxi se zpravodajská reportáž od zprávy příliš neliší, jen občas autoři používají poněkud expresivnější výrazy a barvitější popis. Jednotlivá média a jednotliví novináři si však jazyk upravují podle svého jazykového citu a zkušeností, proto mohou být některé zpravodajské reportáže bližší publicistickým a naopak jiné mohou mít velmi blízko ke zprávě. Pokud jde o délku, bývá zpravodajská reportáž zpravidla mnohem kratší než publicistická a z formálního hlediska se u ní alespoň v některých médiích objevuje i domicil. Na rozdíl od zprávy se zpravodajská Vidí HiaľjállUll VC zlatélll obílí reportáž (i publicistická) píše zpravidla v přítomném čase, který pomáhá více navodit atmosféru. Podle Susan Pape a Sue Featherstone (2006: 65-78) to patří k hlavním rozdílům mezi oběma žánry. Obrázek 2. 6 Ukázka žánru zpravodajská reportáž typu „na vlastní kůži" (MF Dnes Vysočina, 25. 7. 2011). Zdroj: archiv autora 95 Ani v těchto případech by autor neměl popisovat sám sebe, ale to, co sám zažil, co sám viděl. 46 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 47 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích Zpravodajská anketa Zpravodajskou anketou (dotazováním) žurnalisté zjišťují názory malé skupinky lidí. Důležité je uvědomit si, že anketa vyjadřuje pouze názory dotázaných; nelze je zobecňovat. Osvaldová a Halada (1999: 20) uvádějí, že anketa je „žánrová forma rozhovoru, která se využívá [...] k bezprostřednímu zjištění názorů více osob, zpravidla náhodně vybraných, obvykle na stejnou anketní otázku, někdy na více otázek". Podoba ankety v různých médiích se liší, obvykle však má anketa lichý počet respondentů různého věku, pohlaví, povolání a podobně (pokud nejde o anketu tematicky zaměřenou třeba na studenty, seniory, různé experty a podobně). U respondentů novináři zjišťují jméno a příjmení, věk, povolání a bydliště (město), případně pouze některé z těchto údajů. Nejúplnější forma ankety má samostatný titulek, domicil a úvodní odstavec, v němž je do textu zahrnuta otázka (může být i parafrázovaná). Pak následují postupně údaje o jednotlivých respondentech a jejich odpovědi (zpravidla bez uvozovek). Existují ovšem také ankety, které úvodní odstavec nemají, titulek pak tvoří otázka. Anketa v dnešních tištěných nebo online médiích je většinou doprovázena fotografiemi respondentů. Zvláště v online médiích se může vyskytovat i anketa ve formě grafu, kdy se čtenáři rozhodují pro jednu z nabízených variant a výsledek takového „bodování" se pak automaticky zahrnuje do grafu.96 Obrázek 2. 7 Ukázka žánru anketa (iDnes.cz, 13. 3. 2012). Zdroj: http://bmo.idnes.cz/ankety.aspx?id=A20120203_dmk_16 (15. 3. 2012) Obrázek 2. 8 Ukázka žánru anketa (MF Dnes Vysočina, 9. 7. 2011). Zdroj: archiv autora 2.3.3 Neustálený žánr - news feature News feature97 je žánr, který se v tištěných a online médiích poměrně běžně používá, nicméně v praxi nemá ustálená pravidla. Je to žánr, který řadíme do zpravodajství nebo na pomezí zpravodajství a publicistiky. Například Sharon Wheeler ovšem řadí news feature mezi feature, který je podle ní zastřešující termín. Autorka ale také uvádí, že může být těžké odlišit news feature od zprávy. News feature podle Wheeler poskytuje hlubší pohled na příběh nebo na téma, které už bylo popsáno ve zpravodajství. Zatímco zpráva představuje základní informace a citace několika lidí, news feature má čas a prostor na to, aby story rozšířila a zapojila do diskuse více lidí. (Wheeler 2009: 4-5, 94) Používání news feature souvisí s tím, že dnešní zpravodajství se neobejde bez emocí. Zatímco dříve platilo pravidlo, že emoce ve zpravodajství být nesmí, dnes je tomu jinak. Emoce mohou udělat zpravodajství konkurenceschopné. Umí totiž přitáhnout pozornost čtenáře (což platí i pro posluchače či diváka). Čtenář dnes hned zpočátku očekává konkrétní příběh, aby pak na jeho základě dostal obecnější informace. V žurnalistické praxi se to projevuje v tom, že převažují měkké zprávy (soft news), které navíc často začínají minipříběhem.98 Zpráva začínající minipříběhem ale není news feature. News feature je zpráva (a spíše soft news), kterou se (od začátku až do konce) prolíná příběh (jednotlivce nebo skupiny lidí). SallyAdams (1999: 49) označuje news feature za hybrid s tím, že „stojí někde mezi přímočarou zprávou a feature". Podobný názor má Melvin Mencher (2003: 190). News feature podle něho používá informace, které doplňují aktuální zprávy, obvykle zprostředkováním příběhu k vlastnímu tvrdému zpravodajskému 96 Zpravodajský server iDnes tak například uspořádal anketu „Které stavby v Brně a na jižní Moravě vám nejvíce chybí?" Viz http://brno. idnes.cz/ankety.aspx?id=A20120203_dmkJ6 (15. 3. 2012). 97 Přestože news feature by bylo možné v českém prostředí považovat za nový žánr (alespoň podle reakcí mnohých novinářů, kteří často netuší, co si pod uvedeným označením mají představit), není tomu tak. Žánr jako takový čeští novináři využívají už dlouhé roky, jen ho neoznačují za news feature. Například autor tohoto textu se už před lety v redakční praxi setkával se slangovými názvy jako je „flórová zpráva", „storoidní zpráva" „živá zpráva". 98 Viz pododdíl 2. 3.1 Zpráva 48 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 49 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích jádru nebo dodáním backgroundu interpretací a vysvětlováním. Mencher také charakterizuje žánr jako sdělení, kde ukázat převládá nad pouze říct (Mencher 1996:164). Conrad Fink pak uvádí, že news feature je tvrdá zpráva (nard news) napsaná stylem feature. News feature může být delší a může postihovat významné momenty a detaily celého vývoje popisovaného tématu (Fink 1998: 328). Obsahem news feature je tedy zpravodajství. News feature by měl podobně jako zpráva naplňovat zpravodajské hodnoty, klást důraz na informace a splňovat taková pravidla, jaká platí pro zprávu, včetně přímých citací více zdrojů. „Lehký"\azyk a styl news feature včetně užívání přítomného času se ale blíží publicistickému feature. Důležité pro žánr je také to, že role autora nemá být v news feature podobně jako ve zprávě znát. Pokusme se v té souvislosti o ujasnění terminologie. Termín storya feature se v českém novinářském prostředí často zaměňuje, přestože neznamená totéž. Pozor ovšem také na pojmy news feature a news story, které rovněž nelze zaměňovat. News feature\e žánr na pomezí zpravodajství a publicistiky, news story \e klasická zpráva. Jako story se v anglickojazyčných zemích chápe obecně článek. V českém prostředí se story chápe jako příběh, případně jako poddruh skupiny žánrů označovaných jako feature. Termín feature pod sebe může v anglickojazyčném prostředí zahrnovat celou skupinu žánrů - news feature, reportáž, profil, ale třeba i sloupek či komentář. Někdy se ovšem používá pojem feature i jako označení samostatného žánru." Pokud jde o news feature, jeho vymezení se v českém a slovenském prostředí dosud nikdo z odborníků důkladně nevěnoval.100 Ve své bakalářské práci News feature na téma komunální volby 2010 v MF DNESse o to do jisté míry pokusil Aleš Černý. News feature pro účely své práce rozdělil na několik typů: „Od fíčrové zprávy (která je asi nejpodobnější zprávě klasické), přes report (malá reportáž přizpůsobená podmínkám denního tisku) či tematickou news feature (asi nejpoužívanější, snaha o uchopení aktuálního těžkého či abstraktnějšího tématu a jeho přiblížení a vysvětlení čtenáři) až po doplněk (útvar, který nestojí sám o sobě, ale doplňuje jiný text, zpravidla zprávu)" (Černý2011:35) Žánr news feature lze tedy na základě výše uvedeného souhrnně definovat takto: • Je to zpráva napsaná publicistickým stylem (stylem feature), která ktvrdému zpravodajskému jádru zprostředkovává čtenáři také příběh, • prostřednictvím příběhu jednoho člověka nebo skupiny lidí popisuje téma, problém, trend či fenomén, ideálně ze zajímavého či netradičního úhlu pohledu, příběh se přitom prolíná celým textem od začátku až do konce, 99 Více o feature v pododdílu 3. 4.1 Feature - téma spojené s příbéhy. 100 Pouze Bartošek a Tušer - Follrichová (Bartošek 2002: 52-53, 56; Tušer - Follrichová 2001:25-27) zmiňují obsahově podobné žánry flórovou zprávu a riport (report). news feature poskytuje hlubší pohled na příslušné téma než zpráva, naplňuje ale zpravodajské hodnoty, klade důraz na informace a splňuje pravidla, která platí pro zprávu, včetně přímých citací více zdrojů, jazyk newsfeature je volnější než jazyk zprávy, ale střídmější než jazyk feature, v news feature lze používat přítomný čas, role autora nemá být v news feature podobně jako ve zprávě znát, autorské komentáře jsou nežádoucí. Lidé nakupuji stále méně. Došly jim penize, říká majitelka koloniálu 1 8 C2 ilrméTfi iá'in 13 ID Květoslava Němcová prchavá v Ptm smiiené zboží dvacei lei MejtepSí oMobi mála. kdyi zaiinaia v trfnici na Pankráci po přesunu do karrennétio obchodu ji iržby Klesty, protože se vzdálila od metra. Cltelnějr&í propad pak pocilila znovu před rohem. "Ltdé do lě doby vybírali úspory, ty jim ale najednou došly " riká majitelka Koloniálu. own M (2. cUHuZflTZ, Pnhij | tato P*t Topí. í*£Sc j-eji zkušenosti ok 00 i\?.c. aji to. čeho si analytici vjímu ph zkoumání vývoje tržen u potravin "Meziročně kíesají od poloviny loňského roKu.- říká analytik Rarffeise nbanK Michal GrožKa (vieeo yvvofi maloobcriodnJcri uleb čiaie zflel. Svačiny se tenčí. 2 iedesatikorunové útraty až na třetinu Konkrěing se to podle Němcové projevuje taK. že Lgé Kupují sice stále slejné věci. ale v mensim množství, a tedy za méně peněz. Nejčteněji! r*ŤťHÍJ bľzwvi Imfcič tf Rtii-rtd wtw^i b«i&l*rná ojitsvjp.ň* isnrnul ±* h 64 rtu Důchodců y ŕxŕltuti ti tito nikov Chrtfc pomoct rjlhm, r*H) fljletčli DPH KlItHlMb ťSiiital Ě.5.SD ßeörüdt Gebrüder Weiss Kurzy ČNB .' Kurzy bank Obrázek 2. 9 Ukázka žánru news feature na zpravodajském serveru iDnes.cz z 5. 4. 2012. Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/lide-nakupuji-stale-mene-rika-majitelka-kolonialu-fv1-/ekonomika. aspx?c=A120404_150457_ekonomika_spi (10. 6. 2012) 2.3. 4 Práce s titulky Titulek,101 popřípadě i podtitulek či nadtitulek je spolu se zahájením textu výkladní skříní žurnalistického textu. Má informační, orientační a také estetickou funkci. Musí čtenáře informovat a zároveň přitáhnout 101 Žurnalisté používají pojem Mek, nikoliv název. 50 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 51 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích jeho pozornost. Titulek uvádí čtenáře do textu, shrnuje a zdůrazňuje obsah článku. Musí být konkrétní, srozumitelný a logický, nesmí být nepřesný, zavádějící, nejasný a obecný. Titulek by měl obsahovat sepětí s místem, (srov.. Ruß-Mohl - Bakičová 2005:135 -140, Osvaldová - Halada 1999:193) Pokud jde o seriózní médium, má titulek „...podobou i zařazením odpovídat skutečné důležitosti informace. Proto nesmí recipienta mást nebo slibovat jiný obsah a žánr, než následuje ve zpravodajském textu." (Osvaldová a kol. 2005: 31) V titulku může být jen výjimečně otázka, autor se nemá čtenáře ptát, má mu na jeho otázky odpovídat. Podobně uvážlivě je třeba přistupovat k vykřičníkům (zvláště v seriózních médiích, ta bulvární je využívají velmi hojně). Pokud je součástí titulku citace, píše se zpravidla bez uvozovek. Výjimkou mohou být titulky, které obsahují pouze citovaný výrok. V titulcích se nepoužívají zvláště neustálené zkratky a čísla. Titulek by měl být dynamický (měl by tedy obsahovat sloveso v činném rodě) a měl by také mít vyjádřený podmět a přísudek. Titulek ke každému článku připravuje autor, musí přitom respektovat připravovanou grafickou podobu textu, to znamená délku. Pokud autor pracuje přímo v layoutu článku v redakčním systému,102 je to jednoduché - pro titulek má jasně délku jasně přidělenou. V opačném případě musí redaktor délku odhadnout a přizpůsobení nechat na editorovi (ten má ovšem právo zasahovat i do správně dlouhých titulků). 2.3.5 Základní pravidla pro zpravodajské fotografie Fotografie (obraz) dokáže zprostředkovat informace mnohem jednodušeji a rychleji než text. Fotografie je vizuálně zprostředkovaná informace. (Osvaldová a kol 2005: 89-90) Ve zpravodajství by měla přinášet informaci každá fotografie, neměly by se tedy vyskytovat fotografie pouze ilustrační. V praxi se ale ilustračním obrázkům nelze někdy vyhnout. Pokud se ovšem zpravodajské fotografování dobře plánuje, lze nutnost používání ilustračních fotografií z velké míry eliminovat. Snímek totiž lze vymyslet i k tématu zdánlivě nefotogenickému. Jsou-li na fotografii lidé, je třeba pro potřebu popisku (ten by měl být ve zpravodajství u každé fotografie) zjistit jejich jméno, příjmení, případě funkci, roli, povolání a další informace. Tvář na obrázku pak není pro čtenáře anonymní. Na každé fotografii má být čtenáři jasný hlavní objekt zájmu, na dobré fotografii do novin by měl být detail, polodetail. Snímek by neměl být statický, měl by zachycovat akci, emoce, ale měl by působit 102 Zvláště velká tištěná média dnes pracují přímo v redakčních systémech, například MF Dnes má redakční systém Hermes, síť regionálních Deníku zase RedWeb. Do těchto systému mUže vstoupit a pod rUzným přiděleným oprávněním pracovat každý redaktor Moderní redakční systémy umožňují i publikování výstupů například prostřednictvím mobilních telefonních sítí. Menší média používají samostatné grafické programy typu InDesign. V těch pracuje pouze editor či grafik. Samostatnou kapitolou pak jsou redakční systémy online médií. Více o redakčních systémech viz kapitola 5 Vybrané aspekty proměny českých deníků: obsah a forma. přirozeně. Fotografie členů redakce a jejich rodinných příslušníků jsou nepřijatelné, zpravodajská fotografie by neměla být naaranžovaná. Obecně platí zásada, že by fotograf neměl do situace vůbec zasahovat, neměl by tedy fotografovaným lidem říkat, co mají dělat, jak se mají chovat. Sám by také měl vystupovat tak, aby situaci co nejméně ovlivnil. Podle některých amerických deníků není přípustná jakákoliv manipulace s obrazovými prvky fotografií, jiní se hájí tím, že zásahy, jichž by bylo možné dosáhnout při jiném úhlu pohledu fotografa, jsou přípustné. V dnešní době digitálních fotografií ovšem může být fotografie nejenom naaranžovaná, ale i zcela lživá. Známý je například případ bývalého libanonského fotografa agentury Reuters Adnana Hajje, na jehož snímku z roku 2006 byly v souvislosti s izraelsko-libanonským konfliktem rakety vypuštěné z izraelských stíhaček F-16 na Bejrút. Hajj ovšem rakety amatérsky „nakloňoval" ve fotoshopu a označil je za útočné, přestože byly obranné. Stejný fotograf v jiném případě digitálně rozmnožil stopu kouře stoupajícího nad domy bombardovaného Libanonu. Tato kauza si vysloužila označení Reutersgate a zahájila sérii dalších odhalení manipulovaných fotografií z izraelsko-libanonského konfliktu (srov. Lábová - Láb 2009: 37, 52, 53, 62) Zajímavé údaje týkající se manipulace fotografií přinesl výzkum Rochester Institut of Technology. Podle něho bylo v roce 2003 pořízeno ve Spojených státech amerických 38 milionů fotografií určených pro média a zhruba čtyři miliony z nich byly pozměněny (Láb - Turek 2009: 49) K dalším pravidlům platným pro žurnalistické (a především zpravodajské, reportážní) fotografie patří to, že na obrázku by měl být člověk, živý tvor nebo by fotografie měly být zabrány z neobvyklých úhlů. Na fotografiích by neměli být lidé zády nebo tak, že jim není vidět do tváře - pokud to ovšem není záměr. Fotoreportér musí při své práci předvídat - musí pořídit více různých fotografií (celek, polocelek, polodetail, detail, fotografie na výšku, na šířku, z různých úhlů a podobně). Představa editora o umístění na stránce se totiž může do uzávěrky změnit. Každá fotografie má být samozřejmě ostrá, dobře zaměřená a s jasnou kompozicí (u profesionálních fotografů s tím není problém, ovšem v dnešních redakcích kvůli finančním úsporám často fotografují i běžní redaktoři bez jakékoliv fotografické průpravy). Pokud se jedná o zpravodajství, je jen velmi málo témat, která jsou pro seriózní tištěná média tabu. Šéfeditor MF Dnes Bohumil Špaček o tom hovoří takto: „(Tabu jsou) V zásadě jen fotografie zobrazující brutální násilí a snímky pornografického charakteru. I když v případě mimořádných událostí existují výjimky, kdy se na stránkách MF Dnes objeví třeba snímek mrtvoly. Příklad: smrt Kaddáfího. V takovém případě se o konkrétní fotce vede debata, zda má skutečně takový zpravodajský význam, abychom ji otiskli. Pokud se dohodneme, že má, publikujeme ji zpravidla v malém formátu na vnitřních stránkách. (Špaček 2011) 52 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 53 2 Vývoj zpravodajství v tištěných a online médiích Souhrn Přestože do seriózního zpravodajství pronikají publicistické prvky, příběhy, někdy i více či méně skryté komentáře autorů, klasické zpravodajství není mrtvé. Jen se mění. Stále je ale základem žurnalistiky, protože přináší informace, fakta. Teprve na nich může být založena publicistika. Faktem ovšem je, že tvrdé zprávy (hard news) jsou dnes často nahrazovány měkkými (soft news). Z hlediska objektivity by informace použité ve zpravodajství měly vždy být ověřitelné, ověřené z několika na sobě nezávislých zdrojů a článek by neměl obsahovat žádné autorské komentáře či hodnocení. Základem pro vznik kvalitního, vyváženého a věrohodného textu je vyhledávání informací, jejich správná interpretace, selekce a zapracování do textu článku. Novinář může pracovat i s nedůvěryhodnými informacemi, jako jsou spekulace či anonymy, ale velmi opatrně. Pokud se je podaří ověřit z několika na sobě nezávislých zdrojů, mohou se stát základem pro důležité odhalení různých nekalých praktik a podobně. V souvislosti s online médii by budoucností tištěných médií mohla být jejich obsahová změna směrem k analytickým a publicistickým materiálům přinášejícím k aktuálnímu zpravodajství (které najdou čtenáři třeba právě v online médiích) souvislosti a rozkrývajícím pozadí událostí. Ve zpravodajství je nutné využívat relevantní zdroje, citovat ty, kteří mají k problému opravdu co říct, a neomezovat se přitom pouze na oficiální představitele institucí či organizací - citovat je tedy nutno vždy především ty, kterých se popisovaný problém týká nejvíce, novináři nesmí zapomínat na „obyčejné lidi", právě pro ně je zpravodajství určeno (nikoliv pro úzkou skupinu představitelů čehokoliv nebo politiků). Různí autoři chápou různé žurnalistické žánry různě, anebo používají stejné termíny pro označení různých žánrů. V praxi se ovšem novináři zkoumáním podobných rozdílů nezabývají. Pro ně je podstatné, že moderní žurnalistická tvorba je výrazně orientovaná na čtenáře. Informace jsou dnes chápány hlavně jako zboží a to by šlo jen těžko prodat lidem, kteří mu nerozumí, nechápou je. Za ideální lze považovat takovou podobu zprávy, která neobsahuje pouze základní informace o tom, co se stalo, ale události, fenomény či trendy interpretuje a také analyzuje, obsahuje kontext. Při zpracování zprávy je podstatná odpověď na otázku, novinář by si tuto otázku měl položit v rozšířené formě - co to znamená pro čtenáře? Zpráva dnes často nezačíná „tvrdou" podstatou sdělení (hardnesws), ale příběhem konkrétního člověka. Příběh je ovšem na rozdíl od news feature ve zprávě pouze v úvodu. Naopak v news feature se příběh prolíná celým textem od začátku až do konce - news feature je zpráva napsaná publicistickým stylem (stylem feature), která k tvrdému zpravodajskému jádru zprostředkovává čtenáři právě příběh. Pokud jde o fotografie, ve zpravodajství by měla přinášet informaci každá, neměly by se tedy vyskytovat fotografie pouze ilustrační. Obecně platí zásada, že by fotograf neměl do situace vůbec zasahovat, neměl by tedy fotografovaným lidem říkat, co mají dělat, jak se mají chovat. Sám by také měl vystupovat tak, aby situaci co nejméně ovlivnil. 54 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 Doporučená literatura Keeble, Richard. 2006. The newspapers handbook. London: Routledge. Lábová, Alena - Láb, Filip. 2009. Soumrak fotožurnalismu: manipulace fotografií v digitální éře. Praha: Karolinum. Láb, Filip-Turek, Pavel. 2009. Fotografie po fotografii. Praha: Karolinum. Osvaldová, Barbora a kol. 2005. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum. Pape, Susan - Featherstone, Sue. 2005. Newspaper journalism: a practical introduction. London: Sage RuR-Mohl, Stephan - Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. Tušer, Andrej. 2010. Ako sa robia noviny. 4. preprac. vydanie. Bratislava: Eurokódex. Tušer, Andrej a kol. 2010. Praktikum mediálnej tvorby. Bratislava: Eurokódex. Wheeler, Sharon. 2009. Feature writing for journalists. New York: Routledge. Internetové zdroje Česká tisková kancelář. Služby. Výhody agenturních zpráv. Struktura agenturní zprávy. (Nedatováno), http://www.ctk.cz/sluzby/vyhody_zprav_ctk/struktura (15. 3. 2012). Česká tisková kancelář. Služby. Výhody agenturních zpráv. Typy agenturních zpráv. (Nedatováno), http://www.ctk.cz/sluzby/vyhody_zprav_ctk/typy (15. 3. 2012). NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 55 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce i 989 Rudolf Burgr Publicistické texty patří v prostředí uznávajícím pluralitu názorů a svobodu slova vždy k vyhledávaným a ceněným výstupům žurnalistické produkce. Společensko-politické změny po listopadu 1989 umožnily, aby se i v České republice (tehdy ještě Československu) mohla publicistika rehabilitovat a začít se svobodně rozvíjet stejně jako v jiných demokratických zemích. Nejenže například opět začaly legálně vycházet Lidové noviny, které zejména v období první republiky patřily k nositelům kvalitní publicistiky,103 ale pluralizace mediálního trhu znamenala nástup desítek či stovek novinových a časopiseckých titulů. Ve většině z nich se stala publicistika významnou součástí obsahu. Více než dvacetileté období rozvoje českých tištěných médií přineslo v psané publicistice řadu inspirací zejména ze západních zemí, úspěchů i omylů, nových rubrik i nových autorů. Obsáhnout celou tuto problematiku by vydalo na samostatnou monografii. Kapitola se proto bude věnovat jenom některým vybraným aspektům české psané publicistiky. V úvodu nejdříve vymezí publicistiku jako takovou a bude se věnovat pojmu žánr. Pak popíše trendy a současnou podobu formálního zpracování publicistických textů - personalizaci publicistické tvorby (zejména názorové) a grafické prostředky pro označení publicistických textů a rubrik (zejména v denících). Nakonec se bude věnovat definici a popisu používání několika vybraných žánrů, které zažily renesanci po roce 1989, respektive se objevily ve zcela nové podobě. 3. 1 Publicistika - subjektivní vidění světa Máme-li v této stati zachytit některé aspekty vývoje současné české publicistiky a popsat vybrané publicistické žánry, musíme si nejprve definovat, co to publicistika je. Stejně tak následně vymezit i pojem žánr. Termín publicistika se často používá ve dvou různých významech. V řadě slovníků, encyklopedií a lexikonů lze najít definice, které chápou publicistiku v prvé řadě jako synonymum pojmu žurnalistika104. Například Pavera a Všetička v Lexikonu literárních pojmů (2002: 296) definují 103 Do Lidových novin tehdy přispívali renomovaní autoři jako například Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček, Rudolf Těsnohlídek, Ferdinand Peroutka a další. Řada z nich patřila k autorUm legendárního sloupku na titulní straně listu, na jehož tradici obnovené Lidové noviny po roce 1989 navázaly. 104 Žurnalistiku lze pro tento Učel vymezit jako činnost v médiích - například v tisku, rozhlase, televizi či v nových médiích. 56 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 57 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 publicistiku jako souhrnné označení pro veškerou žurnalistickou produkci105. Podobně i v české stylistice je označení publicistika a publicistický styl užíváno pro jakoukoli novinářskou tvorbu. Samotní žurnalisté i teoretici žurnalistiky však používají pojem publicistika k označení jen omezeného okruhu novinářské tvorby. Například Osvaldová a Halada v Praktické encyklopedii žurnalistiky a marketingové komunikace v heslu publicistika uvádějí, že je to „v užším smyslu pojmu činnost spojená se stanoviskem, objasňující události, situaci nebo myšlenky slovem, zvukem nebo obrazem v tisku, rozhlasu, televizi i tzv. nových médiích (internetu). [...] Publicistika spolu se zpravodajstvím tvoří dvě základní žurnalistické součásti médií". (2007: 164) Publicistika se tak vymezuje vedle zpravodajství jako jedna ze dvou základních součástí žurnalistiky. „Vztah mezi zpravodajstvím a publicistikou je vztahem mezi faktem a názorem na něj."106 (Osvaldová a kol. 2005: 14). Zatímco zpravodajství má být prosté jakýchkoliv subjektivních postojů, názorů a stanovisek, publicistika naopak osobní angažmá autorů vyžaduje. Publicistika tedy na rozdíl od zpravodajství předkládá názory, soudy, hodnocení, postoje a stanoviska, informuje a zprostředkovává poznání. Má funkci přesvědčovací, hodnotící a získávací, ale i zábavnou a informační. Publicistika se neobejde bez subjektivního vidění světa, osobního stanoviska a individuálního projevu autorů, vyjádřeného použitím specifických výrazových prostředků psaného jazyka - jazykových i stylistických. V tomto smyslu slova budeme na pojem publicistika nadále nahlížet. 3. 2 Žánr nebo rubrika? Jedním z klíčových pojmů pro publicistiku je žánr. Žurnalistická, potažmo publicistická tvorba-stejně jako jiné obory lidské činnosti založené na tvůrčím procesu, například literatura - je s tímto pojmem neodmyslitelně spjata. Zjednodušeně a obecně řečeno, žánr je označení pro soubor děl, která se vyznačují společnými námětovými, kompozičními nebo formovými znaky. Definic lze najít celou řadu, většina se shoduje na nutnosti existence společných znaků, opakování výskytu či očekávaném způsobu fungování.107108 Burton s Jirákem označují žánr jako textový vzorec s očekávaným uspořádáním. „Každý žánr je spojován se souborem klíčových prvků, z nichž je složen. Ne všechny texty zařaditelné pod jeden žánrový typ mají ve všech případech zastoupeny všechny prvky. V rámci jednoho žánrového vzorce může docházet k nejrůznějším obměnám. V souhrnu však tyto prvky vytvářejí textový vzorec daného žánru. Podobu vzorce má i způsob, jímž jsou tyto prvky sestaveny dohromady [...] je třeba připomínat, že představa o charakteristických rysech žánrů je dána už tím, jak jsou tyto prvky propojeny v celek." (Burton-Jirák 2001: 170) Žánrové označení pomáhá k začlenění díla do kontextu publicistické tvorby a slouží zejména publiku k lepšímu pochopení a orientaci.109 McQuail píše, že „žánr lze považovat za praktický vynález, který pomáhá médiím konzistentně a efektivně fungovat a vycházet vstříc očekáváním svých zákazníků." (McQuail 1999: 295). Žánr však není pro autora rigidní normou, kterou musí bezpodmínečně dodržovat. Takový postup by jen posiloval už tak fungující modelovost a automatizaci, omezoval by autora samotného a způsobil ztrátu zájmu čtenářů.110 Současné žánry se od těch dřívějších liší, do jejich tehdejší definice se nevejdou. Živý žánr totiž neustále definuje sám sebe, mění svoje hranice a charakteristiky. Podstatnou roli v tom hraje prostředí tvorby - mimo jiné například změny kulturního, společenského i technologického kontextu. Mění se styl života, způsob prožívání světa, hodnoty i postoje čtenářů. Logicky se tak mění i distinkce žánrů, které musí reagovat na měnící se společenskou objednávku, poptávku čtenářů. Autor však musí mít neustále na zřeteli také očekávání publika, „dohodu" s ním. Čtenář sice chce být na jedné straně překvapován něčím novým, ale zároveň i nezklamán nenaplněním svých žánrových 105 „Publicistika (z lat. publicus = veřejný) - souhrnné označení žurnalistických projevů, základní složka prostředků masové komunikace. Cílem publicistiky je přiblížit a ozřejmit recipientům aktuální informace ze života společnosti." (Pavera - Všetička 2002:296) 106 Uvedená definice není dostatečně výstižná, můžeme ji chápat i tak, že publicistika je pouze psaní názorových textů (komentářů, glos apod.). Autorova mnohaletá žurnalistická i pedagogická zkušenost ukazuje, že nepoučené publikum často zužuje publicistiku pouze na texty které se objevují především na názorových a komentářových stranách. 107 „Žánr, typ textu daný stavbou a obsahem, očekávaným způsobem fungování a opakovaným výskytem textů s týmž souborem žánrotvorných vlastností, např. žádost, esej, fejeton, disertační práce. Některé žánry mají vlastnosti značně volné (román), jiné striktně vyžadované (rozsudek)." (Kol. autorů 1999:476-7) 108 „Žánry představují souhrn označení pro takovou skupinu žurnalistických děl, která se vyznačují určitými společnými prvky především tematickými a kompozičními, které lze zároveň identifikovat podle určitých charakteristických rysů, historicky vzniklých, avšak zároveň v čase proměnlivých." (Osvaldová - Halada 2007:243) 109 „Identifikační znaky příznačné pro určitý žánr (od výrazových prostředků po jejich uspořádání) vytvářejí povědomí o (textovém) vzorci příslušného žánru. [...] Povědomí o žánrovém vzorci pomáhá publiku orientovat se v ději a dopřává příjemcům potěšení z pocitu, že se pohybují na známé půdě. Pokud povědomí o ustáleném vzorci dává publiku návod v orientaci, dává současně výrobci návod k tomu, jak takový produkt vyrobit - a mít jistotu, že nabízí něco, na čem je schopen se s publikem shodnout. Schopnost rozpoznat existenci vzorce nějakého žánru pomáhá třídit mediovaná sdělení." (Burton - Jirák 2001:176-177) 110 „...model nemůže být tabu, aby se nestal kazajkou. Život si žádá operativní přístup a autor často nachází a přináší nové pohledy i nové metody na ztvárňování skutečnosti." (Tušer 1999:82) 58 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 59 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 očekávání. A je to právě čtenář, který rozhoduje o tom, zda překračování hranie vymezujících daný žánr bude přijato nebo odmítnuto, zda se zrodí nová žánrová varianta či dokonce nový žánr nebo autorský pokus skončí v zapomnění. Avšak ne všechny publicistické texty, které se v novinách i časopisech objevují pod nejrůznějšími názvy, lze i přes pravidelnost jejich výskytu i umístění nebo podobný tematický obsah označit za žánr. „Pojem žánr nemusí nutně zachycovat každý typ opakování projevujícího se v mediovaných sděleních. Především ho nelze směšovat s metodou přístupu k realitě ani se styly. [...] Ustavený žánr musí mít některé další vlastnosti, jako je předvídatelnost či opakování některých prvků, které pomáhají žánr rozpoznat a určit." (Burton - Jirák 2001: 169) Proto je často vhodnější než mluvit o žánru hovořit spíše o (stálé) rubrice, která je identifikovatelná například jednotícím tématem a konkrétním autorem.111 I z toho důvodu se objevují názory, že žánrové dělení je v dnešní době překonané. „V současnosti je žánrové rozdělení nestálé a značně vágní, není ani tak produktem teorie a vědy, jako spíše praktického používání v médiích, od striktního žánrového dělení se proto upustilo." (Osvaldová - Halada 2007: 243). Pro účely tohoto textu, který se zabývá vývojem české publicistiky, je však nezbytné držet se žánrového vymezení. Obecná definice žánru bude vodítkem při určování, zda je konkrétní opakující se text žánrem nebo rubrikou. 3. 3 Formální podoba publicistických textů v českých novinách Většina redakcí114 má proto ve svých interních předpisech115 ukotvena pravidla pro formální rozlišení zpravodajských a publicistických textů. Obsahový i grafický vývoj českých tištěných médií116 po roce 1989 vedl k etablování a ustálení několika základních formálních znaků, podle kterých lze identifikovat publicistické texty, respektive rubriky. Tyto znaky slouží především k lepší orientaci čtenářů v obsahu novin, respektive časopisů. Publicistický text (i ve smyslu rubriky) charakterizují následující formální znaky: * má stálé místo a vychází pravidelně Pravidelné publicistické texty (např. zápisníky, sloupky, seriály) vycházejí v českých denících obvykle v levém nebo pravém sloupci stránky nebo na jejím spodním okraji - na tzv. podvalu117 nebo bývají součástí pravidelně publikované publicistické rubriky (např. stránky s názory a komentáři118). • je výrazně oddělen nebo zvýrazněn Například vodorovnou čárou119 se v českých novinách obvykle oddělují texty umístěné do spodní části tiskové strany, její používání není však tak časté.120 Rámeček ohraničující celý publicistický text i s titulkem téměř vymizel - se změnou grafického designu hlavních deníků v první dekádě 21. století. V 90. letech 20. století se hojně používal především u rubrik zalomených do sloupků. Třetím častým zvýrazněním publicistického článku je barevný podtisk (tzv. rastr) textu (obr. 3. 1). Zetiá tti Ceňj irttitie fame vypij. ...... Ľ. ....., ,/ť . I ,. pmM f.....;. nejit/ .J. . i tptmirwif vMrtly. Amf.r*-tttmuS ............ ■. zi ztrti- . u h finuni'*/i k n*lU. ir #nHH.' OU i... ... .i ■ AryNHlb ■....-mu t \ ..... inintlm nlib. rc*™>i*Ai, mm?-Ať JiiílL hi o ,nj,Yr mi nnt Ředitel ů íl- ■ ...J..'. ... -~ ™SSSr „ /"ľT J* LjTtZ. *firzmmt*a dopuj. J,iyrr dc-dfl VrfrjmrnnlHtfftt iWJimi L *J"VJ,lf1w ad vám. jtnetiH irviiŕlU. U .ini.l> jL. .7 Iři it )/m rfJMt •fMMIbiáMMmmmmtá ií •..mi pvAaiÍ(|U fenu pi.ir(Vuvřftti futrniiMna ■.— I1.il. ■ ... >i L... í, ,|,lJ I. .. Ĺ V /| I Uttuelem Čtitéi rati" wttlifí. iwurtHu mr frfliftiiW ŕíJiMÍh*.'" fry ryfi> T1»r, ti i tafum'fluhilnm prinf /.n jr W |w ÉOM .i-jI ..„ „tp,* AU :«Jmf j*rj' ■^■ru.. A. í-iaLi m.n ..I n, (JUL .. in,.., IF .'i.ŕ I ďll I. 1ITÍ- Dichotomické dělení žurnalistiky na zpravodajství a publicistiku a vymezení jejich vzájemného vztahu112 s sebou nese nutnost jejich zřetelného oddělení v rámci obsahu mediálního produktu.113 111 Typově se jedná například o rubriky nazvané diář nebo zápisník graficky zpracované do podoby sloupce na okraji novinové strany. Text v takové rubrice není možné buď jednoznačně žánrově určit anebo se v ní střídají podobné žánrové varianty - například fejeton a jeho podžánry. 112 „Vztah mezi zpravodajstvím a publicistikou je vztahem mezi faktem a názorem na něj." (Osvaldová a kol. 2005:14) 113 „Právě separace na zpravodajství a publicistiku, jak v oblasti obsahové, tak formální (včetně jasného označení zpravodajských a publicistických stránek novin a časopisu a pořadU elektronických médií), je jedním z předpokladu lepšího pochopení toho, co je náplní žurnalistiky a jak mají být tato náplň a sama žurnalistika vnímána." (Osvaldová a kol. 2005:15) 114 Ne všechna média však striktně a dostatečně oddělují od sebe zpravodajství a publicistiku, a to nejen formálně (např. grafickým oddělením), ale i obsahově - tento přístup je běžný například v bulvárních titulech. 115 Jedná se například o tzv. stylebook, který určuje grafickou podobu novinových stránek i jejich jednotlivých částí (více viz kap. Vybrané aspekty proměny českých deníkU: obsah a forma). 116 Tento text se až na výjimky orientuje především na popis vývoje českých novin, v tomto segmentu jsou daleko více než u časopisů zaužívaná a sdílená pravidla tvorby (např. pro grafiku). Časopisy už z povahy produktu mají mnohem volnější a pestřejší grafiku i obsah. 117 Slangové označení pro místo ve spodní části novinové strany 118 Například v Lidových novinách Názory, Diskuse a Horizont, v MF DNES Názory a Publicistika, v Právu Publicistika, v Hospodářských novinách Názory. 119 Z tohoto způsobu oddělování textu vzešlo jako synonymum pro fejeton české slovo podčárník. Fejetony bývaly v minulosti umístěny ve spodní části strany a čára je oddělovala od zpravodajských článků. 120 Vodorovnou čáru používají například Lidové noviny 60 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 61 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 • je zřetelně a nezaměnitelně označen grafickým prvkem V současnosti nejčastěji používaným prvkem k označení publicistických textů v českých denících je logo121 (obr. xy4) nebo tzv. zarážka122 (obr. 3. 3). .... - . í Když tadyjk*. z ani KAREL r KROUPA * Reportáž Q OD NAŠI SPOLUPRACOVNICE Z MOSKVY Naďa Straková autori@economia.cz Obr. 3. 2 Logo cyklu profilů sportovních osobností (Brněnský deník Rovnost, 19. 4. 2012). Zdroj: archiv autora Obr. 3. 3 Zarážka či štoček „Reportáž" označující žánr novinového textu (Hospodářské noviny, 20. 4. 2012). Zdroj: archiv autora • titulek nebo celý text článku má jiný řez písma123 Nejčastěji se v českém tisku používá kurzíva pro úpravu titulků publicistických textů, a to především u žánrů story, feature, fejeton nebo glosa. Samotný text bývá vysázen kurzívou v novinách jen zřídka (např. Poslední slovo v Lidových novinách - obr. 3. 4), v časopisech častěji. A kdo nemá jaro rád... A J... j ^ . l-4*:..CľíM»" £ ^l*lrimi4Uľľ. Vj*J." fpuim mm, _t+H[*i J".* nAk". hw*ý ii .|> r'rhtii -\yiuVi K \m> .„ .JrfWo ,i^JMrn)rJ«i'ri.lW. AmUiMR**+uhi "ŕ- Ur> J/i-ll.«y nW4f ■ ■«•'<■' ikl«l*i>*MM*MI m>^» Tjwr JOtU *r Ul....- *i r..u|. ^..... .'.'v ...-■«..h v.- »..'i,...„;,,-mr'.,i m. -. -_ — -T'-. •- - j---J-~ (I'to^rflnwjfi'WiiHh M-'*** *.i„a,,J.,/J,«H — ■■■ - •■ .....i.--,,„■,. . ,v u ^.•..'L.'^wLni.^'j rw^orri rMJt«IM>fflPM .t . iijn.«rt a.d %u-.* —tu v>,i*t ah*, k IrJ ■ m n»jVu* PUM MfA M M» mtfolm, ir SS7 HO W. «i ĽMX Jkl WuWllWbl Wi múfr!tuhM frt!r/trn+tmkiji wh&iMlv A nrMiwi u i-W ľM |n i-frlafek uli dbhiry: XlHlt :..lh". .,■ I 'i,;. j T Tälemny hnul v KarjMtiľch \.:..;., ■, , SaawUfl Hra Currmm Irůcl, cpi n U pukUdm 5t*l IMdlcttt mxili KonahuéiBTUnlflH Scin.im tiiľi ořii|ra* Emřjitiffin^'AíľturL m-.rtr,......i min m|>r>raiiijjiiniiii vmctan. Nad |Ľtlpri (Umy nfikt*tryin ki&iiuiii vam.jí, \ \,<>a hifinm n.i hli\ŕ M mUM) prchciplt. Jik 1u muhou clnt« tik škrtl* bmdk-Jaiii ruf*íkÍBd Kkilnvy MM a Vrní w*> rwnhu. ClárwHi o iUvu wuŕur* črakŕ kcuwdia. klwr napu! KaiuUFua,na|duWnt«lr-59-«I. V Cl*ln murai jinŕ rupel* nnhiwiir i* m h hl n m |uBMn Sunrm. lifty P0dwd^*kauB«VKa8ii1^a|antitna^iiv.lUiUt(J[Jw9rii| Kundn x nim h^iMx«cri>M*>U(dk#hMlc«raM|Ena^iau^Mt7bFaiuCuiFm^ p, iuAy. Ni ..i .A,,, |,hM': Cn>U jiMio. rfcMmu remnl »d»udlE bmtrtelky^ njplnkljdi odpmlda: ,|1 ľTLlľB* itxihlr lyikiM cnn.hu pni h k m, |n"i-.'j- siivi u Luh ■< j iijrr.i tjsIujico dki tftu juc. kdy In1 ubiedení wuilnlho Umu tiyki k*J>i:k> piManl rwfco mbuumank Taďy k; ala nuwnlmř dnkrMa Osada |Ti-,iii.Lii.rr^:.nJ FiuMAnlal) whm ijttv luan. lc poklUt; by Jutflco IhMjMII iraiu|hHVii[iuVi n>liih> mi-li 111W -rum /.1Mi.|t. tihbii ocpndíi nrtť. yiftW. miiifci: riixhmlLujiihi&fti-.i ^4i>Éhi»^ iAialuft%fak kvrt^rHnt pturtupovnln k|iun.kt Jl I T4cH HVfcKui äpalBP (o, k ď, t irtnyaoft niľvl Ht .1 un.h.ij.-, |*nV: lyii; L.h-.i..^ vy........|n 7\ JHHIff'^V^ki Ír"-*™! k*ů h-Jiij Inuuraucc. Kriptil Vjje flK/^^ iLíiíPl phnAU MiHii ki:-..ll|. ŕ. .ľ.^l..bH. l|ii VI ' :# ľ.i.u-:. -Ii-i I n j IrtiiHUu. WntH-, >r: i.h.i JuHu JT xh>|ifi ViW kiiii:t.-n i'm ŕinnl m.im-íi.i ■ ^lLlŕ*^^t/ VJÍmiOílTnarky. i.«unu CfcnilIL j 1 ^BÉÉÄv aiiiim , .1 Oto 3. ?? Ľ/cáz/ca editoríalu (Respekt, 23. 4. 2012). Zdroj: archiv autora Snaha o originalitu a novost přinesla na názorové stránky deníků i některé zajímavé, málo používané formáty. Například v období po roce 2000 zkoušela redakce Mladé fronty Dnes na názorové stránce žánr nazvaný Komentář jednou větou. „To jsme vymysleli s Pavlem Šafrem,165 že to vyzkoušíme na oživení. Že zkusíme ten den glosovat jednou větou, pokud možno vtipnou. To je ale v podstatě zase jen aforismus, přenesený nahoru.™ Mělo to proměnlivou úroveň, tak jsme od toho radši potom upustili. [...] Ale neřekl bych, že to byl nový žánr. To byl pokus o nějaké grafické a zároveň myšlenkové oživení komentářů." (Komárek 2011) Komentář jednou větou (obr. 3. 12) byl obdobou mini-torialď67 používaného v zahraničním tisku. KOMENTÁŘ JEDNOU VĚTOU: KSČM žádá ztrátu mandátu za opuštění strany a přestup mezi kluby, což je nevolnictví jen polovičaté, protože stejně zrádné je, když se poslanec ožení s poslankyní jiné strany. Karststsigarwani, komentátor mf dnes Obr. 3. 12 Komentář jednou větou (Mladá fronta Dnes, 9. 2. 2007). Zdroj: archiv autora Velmi úspěšným žánrem, respektive rubrikou, se v českém prostředí stal diář nebo zápisník.™ Smetana (2008:9) uvádí, že masivnější používání těchto textů lze datovat zhruba přelomem tisíciletí. „Rozvíjí se především v britském denním tisku, klasickým příkladem může být pravidelná rubrika Notebook na komentářové stránce britského deníku Daily Telegraph. Podle elektronického archívu jej deník začal publikovat 25. května 2000. Ve stejné době vycházel v The Times i Parliamentary Diary." (Smetana 2008:9) Předobrazem současné podoby těchto publicistických textů jsou klasické zápisníky či deníky, do nichž si jejich autoři zaznamenávali každodenní dění včetně svých vlastních komentářů. Je zajímavé, že zápisník se v tištěných médiích konstituuje v přibližně stejné době jako internetový blog. Diář i zápisník lze považovat za žánr i rubriku zároveň. Zahraniční literatura je na definici poměrně skoupá. Dvě různá vymezení uvádí v knize The Newspapers Handbook její editor Richard Keeble. Ve slovníčku pojmů na konci publikace (2006: 270) je u položky diary column 163 „V ich formě psaná promluva šéfredaktora či editora ke čtenářům s informacemi o obsahu čísla, mísící prvky úvodníku, komentáře, ale také otevřeného dopisu." (Osvaldová - Halada 2007:223) 164 „Editorial je jakýsi úvodník, který nastoluje hlavní agendu čísla - v Mladé frontě Dnes se vyskytuje hlavně v magazínech a charakterem se blíží spíše zápisníku." (Špaček 2011) Bohumil Špaček je dlouholetým hlavním editorem Mladé fronty Dnes. 165 Tehdejší šéfredaktor Mladé fronty Dnes. 166 Komentář jednou větou vycházel v záhlaví hlavní názorové stránky. 167 Mini-torial je složeninou slov mini (miniatuře) a editorial. „Mini-torial je náš aforismus, tedy stručný a vtipný výrok, v kterém je antitéze ironie. Do vtipného hávu se v něm halí vážný obsah. Mívá titulek a často se uvádí i jeho autor." (Vojtek 2001:43) 168 V anglické obdobě diary a notebook. 78 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 79 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 uvedeno, že se jedná buď o gossip column,n9 anebo také o každodenní osobní zprávu. Ve výčtu žurnalistických žánrů je v téže publikaci uveden pojem diary items, což mají být krátké odlehčené zprávy, obsahující názor autora a zvěsti ze společnosti, obvykle sdružené pod jednotný titulek. (Keeble 2006: 110) Na dvojakost pojmů diář a zápisník upozorňuje Smetana, který se ve své práci zabýval podobou Sobotního zápisníku v Mladé frontě Dnes. „Zápisník nelze definovat jako plnohodnotný žánr typu reportáže, fejetonu nebo glosy. Většina tradičních publicistických žánrů se v zápisnících jednotlivých autorů prolíná a je jasné, že žánr, pokud za něj někdy může být zápisník považován, se teprve konstituuje. To samé se dá říct o světových periodicích. I v nich zápisník žánrově kolísá od typického komentáře s jeho tradiční stavbou přes glosář až po rubriky sestavované redakcí z postřehů čtenářů." (Smetana 2008: 13-14) Na základě svého zkoumání dochází Smetana k závěru, že v českém tisku lze najít diářa zápisník v obou podobách. „Obecně lze texty získané rešerší rozdělit na dva druhy: ty, které používají slovo zápisník resp. diář jen jako název rubriky, ale obsahově spadají do jiných publicistických žánrů a ty které respektují určitá pravidla vzešlá z charakteru zápisníků vydávaných v britském tisku. Druhá kategorie by mohla být označena jako žánr zápisníku, pravidla pro psaní ale nejsou kodifikovaná nejen v odborné literatuře ale ani uvnitř redakcí. Jak psát zápisník je tedy spíš know-how jednotlivých autorů, kteří se inspirovali u obdobných formátů v zahraničí." (Smetana 2008:14) Zápisníky, o nichž hovoří Komárek, vycházejí obvykle v českých denících na tzv. podvalu názorových stran. Tvoří ucelené týdenní série, každý den připadá na tuto rubriku jiný, většinou pravidelný, stabilní autor a jeho zápisník má vždy vlastní, originální pojmenování (tab 3. 1). Deník/den Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Mladá fronta Big Ben Přešlap Martina Kalendář Aleny Garde Jany Haiku Karla Zápisník Josefa Dnes Benjamina Komárka Slezákové Bendové Steigerwalda Chuchmy Kurase Lidové noviny Šajtle Ondřeje Chlíveček Petra Archiv Petra Velké detaily Na(z)pátek Zkraty a výboje Suchana Kamberského Zídka Tomáše Němečka Veroniky Ondřeje Štindla Bednářové Hospodářské McMedia Agora Stanislava Zleva zprava Makro Tomáše Čihadlo noviny Daniela Anýže Komárka Petra Fischera Sedláčka Adama Černého Tabulka 3. 1 Přehled sérií zápisníků v českých denících (duben 2012). Zdroj: vlastní tabulka Dlouholetou a nepřerušenou tradici mají v českém tisku především Zápisník z Malé Strany, který vychází v týdeníku Týden od roku 2002 a jehož autorem je Miroslav Korecký170 (obr 3. 13), dále pak sobotní Zápisník Josefa Chuchmy v Mladé frontě Dnes (obr 3. 14) a Minulý týden Ivana Lampera v Respektu (obr 3. 15). Tyto tři zavedené publicistické útvary lze označit spíše za žánr než rubriku. Krátkými osobními postřehy seskupenými do jednoho celku glosují aktuální dění za uplynulý týden (srov. Keeble 2006: 110). Někdy bývá tento formát označován jako glosář. Ve výše zmíněných sériích podvalových zápisníků jde většinou spíše o rubriku obsahující text blízký glose, fejetonu či komentáři. Smetanovo tvrzení dokládají i sami novináři. „Zápisník je osobní pohled autora na téma, o kterém píše. [...] Na zpravodajských stránkách se denně objevují zápisníky, což jsou podstatou spíše glosy či krátké sloupky." (Špaček 2011) Komárek označuje zápisník\ako pojem používaný pro „subjektivní komentář, který vychází z nějakého ostřejšího názoru a vyjadřuje se řekněme literárnější formou fejetonu. [...] My teď máme zápisník a každý z autorů ten zápisník pojmenuje jinak. [...] Vyjadřuje to subjektivitu. To je, že si autor něco zapisuje, že to není ten objektivní komentář. My máme ale zkušenost, že čtenáři toto moc nerozlišují. Že názvy rubrik moc nechápou a berou to všechno jako komentáře většinou." (Komárek 2011) 169 Překladové slovníky uvádějí, že jde o společenskou rubriku, sloupek zabývající se zprávami ze světa celebrit. Gossip - drb, kleveta, pomluva. 170 Miroslav Korecký ještě předtím podle Smetany (2008: 9) publikoval v Lidových novinách Parlamentní diář inspirovaný obdobným formátem v britských The Times. Korecký ho označoval za svým způsobem politický fejeton. V České televizi připravuje Korecký audiovizuální podobu rubriky z Týdne pod názvem Malostranské korekce. Všechny zmíněné formáty se obsahově zaměřují na politické dění. 80 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 81 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 Mučedník Škárka. Ňamka 'ĺ Alberta - Obr. 3. 14 Ukázka Zápisníku Josefa Chuchmy (Mladá fronta Dnes, 21. 4. 2012). Zdroj: archiv autora Obr. 3. 15 Ukázka rubriky Minulý týden (Respekt, 23. 4. 2012). Zdroj: archiv autora Zápisník z Malé Strany Vicepremiérka Karolína Peeke byla minulé pondéi i u zubaře H|U| a po ar>estezii méta tak ztuhlé n n 11 fl čelisu, že vúbec nemohla mlu-■^^^^^™" vtt. V diery pah; mluvit začala - a byte z toho pěknů meta. •Jaderný fyzik by neměl fušovat do množin. „Bezpečná většina Je většina větši než nebezpečná většina.1' definoval rozloženi al ve snemovne premiér Fetr Nečas,* Vajíčka podrazia, a tak expremiér Jiří Paroubek tentokrát dostal přes ústa ručné. A pražská buráka Jeho h/í strany vyjadrila odhad, že vzhledem k rozbouřené situaci muže dostat brzy znovu. * Pachatet tohoto útoku se sice nenasel, ale místo {Malostranské námestí) i způsob provedeni (klasická facka) svádějí všechny stopy k známému malostranskému rváči Miroslavu Kalouskovi. * Flrezttentsky adept Miloš Zeman slíbil láhev slivovice tomu. kdo dokáže, že byl něJídy nevěrný své íeně- Poslanoe w Radima Vyslou-• ■ žila smrtelně urazila naše ■WieWl nedávná úvaha, zda jeho po- ^^^^^ rcK"i na \xw i-nc nemohl být předem domluvenou reklamou na firmu Agip. Col svedčí o tom, že poslaneckým Veverkám kromě mnoha dalších věci schází i smysl pro humor, m Tedy vyjma exministra Josefa Dobeše. „Já se strašně omlouváni za ten sliz Veď veřejných" sňal tento beranek boží v primem přenosu všechny hnchy véckařu. • Poté co si šéfka sněmovny M irgslavit Němcová přečetla poslední průzkum, podle kterého by Jí na prezidentku volila Jen dvě procenta let si náhle uvedomila, že by její kandidatura mohla zpochybnit stabilitu ústavních Instituci -což zní zvlásté v této dobé humorně. »Séf W Radek John před odjezdem do Varšavy na seminář o obchodováni s lidmi požádal novináře, aby mu nevolali-A pak se moc diví že mu nezavolala ani Karolina Peake. wfltt SenatorODS Jaroslav Ku-bera tvrdí, že jeho strana se lr^^^ ■ ■■ r■■ :í z múdrych ptilkil •^^^^^ vmocVě papoušky, což je vedle kolibříků zase úplně jiný ŽTvočisný řád. A do toho Ještě Mirek Topo-lánek ni i.m o mesalland pěnkavyobecné se supem mrchoiravým. • Že vláda asi padne, bychom jistě přežili, ale co je mnohem horši: zpěváka Martina Maxu natolik znechutila zrada Karoliny Peake. že zvažuje, zda nestáhnout svou senátní kandidaturu za Veverky, e Vestóí a olympionik Václav Chalupa minulé potttiěU kandidaturu za tutéž stranu oznámil a v pátek ji zase zrušil- 3. 4.3 Objev týdne - satira k (ne)uvěření Zatímco novinové stránky jsou hlavní doménou pro názorovou publicistiku, v magazínových suplementech deníků dostávají prostor převážně rozsáhlejší publicistické texty - reportáže, portréty, profily, rozhovory, feature, ale také publicistika oddechová a zábavní - například fejetony. S nástupem barevných magazínů171 se v nich začaly objevovat také nové publicistické formáty. Patrně nejznámějším počinem byl satirický Objev týdne, který vyšel hned v prvním čísle Magazínu Dnes v roce 1993 (obr 3. 16). STRASKY SE STŘETL S MAFII Obr. 3. 16 První Objev týdne z 30. 9. 1993. Zdroj: MF Dnes Komentátor Martin Komárek byl v roce 1993 autorem historicky prvního Objevu?72 „Já jsem řekl, že to zkusím napsat. [...] Tehdy vlastně satira moc v novinách nebyla, na začátku devadesátých let. Tehdy se bralo všechno vážně a většina novinářů podporovala tehdejší vývoj a vůbec změnu od bolševismu k normální společnosti. [...] Napsal jsem dvě verze, jedna byla relativně krotká. A druhá byla taková dost ostrá, hodně satirická vůči politikům. Myslím, že se to tehdy týkalo tehdejšího vicepremiéra Stráského. No a kolegové, když jsme to hodnotili na vedení, se rozhodli pro tu ostrou." (Komárek 2011) Obr. 3. 13 Ukázka Zápisníku z Malé Strany (Týden, 23. 4. 2012). Zdroj: archiv autora 171 První přílohový barevný magazín začal pod názvem Magazín Dnes vydávat deník Mladá fronta Dnes. První číslo vyšlo 30. 9.1993 a od té doby vychází pravidelně každý týden vždy ve čtvrtek. 172 Ze začátku psal Objev týdne pouze Martin Komárek, později se připojil Ladislav Verecký. Po jeho smrti doplnil Komárka do dvojice Jakub Kohák. 82 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 83 3 Vybrané aspekty vývoje české publicistiky po roce 1989 Podle Komárka Objev zpočátku vyvolával silnou odezvu jak u čtenářů, tak i u zobrazovaných osob, protože nebyli na tento typ satiry zvyklí.173 Naplnil se tak jeden z předpokladů - aby Objev jako nový žánr zaujal. „My jsme vymysleli [...] že to bude spojení nějaké legrační fotografie s textem, který jakoby vysvětluje to, co se na té fotografii děje. [...] Existují dva přístupy jak to udělat. Bud' je naprosto úžasná fotka, ke které se vymyslí fiktivní příběh, proč na ní je to, co na ní je. Anebo člověk má nápad, jak parodovat řekněme dění toho týdne v politice, a k tomu hledá fotku v archivu našich fotoreportérů." (Komárek2011) Komárek definuje objev jako „rubriku, která se snaží parodovat nebo satiricky zveličovat nějakou opravdu reálnou událost, ať už je to událost většinou z politického života, ale může to být i ze společenského života. Řekněme odhalovat její absurditu a směšnost na základě spojení textu a fotografie. [...] Je to satira, která vychází z reálné události. Není to satira pro satiru, nebo komunální satira, ale měla by odhalovat absurditu některých politických nebo společenských činů." (Komárek 2011) Objev\e postaven na reálném dění, skutečných událostech, ale v textu se objevují některé smyšlené situace, záměrně zkomolená jména a podobně. Podle Komárka neexistuje pravidlo, kdy jména měnit a kdy je ponechat. „Rozhodně na té fotce [...] tam nikdy není fotomontáž. Ta fotka je vždycky reálná fotka s reálným člověkem v reálném prostředí, jenom se posune do satirického kontextu tím textem." (Komárek 2011) Objev týdne vychází dodnes174 a je zřejmě nejstarší nepřetržitě publikovanou magazínovou rubrikou tohoto typu v českém tisku (obr 3. 17). V současné době ho lze označit už i za svébytný satirický žánr. >» ohjfív dnes Týral ji! Ale koho? Obvodní soud pro Prahu l zo velkého zájmu veřejnosti zrušil manželství Kateľiny Klasnové a Víta Bárty Zuhni ii i "-.I l- \U Ij Klamovi. ScijJk* rtr I fonty-nt M. m zdůvodnili roiMufcV ukttu JGMffeM KUuiůví |-:i-..'.iyil.i i.ilu.n l. Li, ň maji dnfcnmh ícji Vil l pj^-hKiytyMl ■ urovcrt $ ■-l.it ibf m vŕtŕimwti 7*1-hťnrJvj|j dekorum, profnwili mu ňíHLtroíi i lisJtti a po-lilkky ho | ■■ -i p - ■ i-- ■ ■ Z nahrávek ti vyptyvj, fa VI Rirti JtiiicOnť nŕ-Ki p|> i ifnl Zaznívají tam víty ifŕlj íiuif prtinf )cho hluční, i 1 ji í Hk> \vtt k ríwrwaná ?t*t ...J, . ■ ::.,:».... lauiŕ dokizuk icitnict .. ■. 1-, Uqmbmii Vrty papírem, i\ 'i i:--. ti ■ ni na...' wfco krtll :.i J-. niklu (ť-ití jrtlcii i-hlup rt Skirkm\ap*a, v yurtuk-i podlahu lufehohixutni-tk. Invtu ujiLuiv Jř--- i:il1!m ŕlvmŕntti lubnim kir t.ll > L ľ I ,ľľ! ,!.-k.ľll n.řerdck psychkkŕniu týráni úolIiíÚHd. Vi h ladem k Kunu, tc im ialik l luhrávck puu vyfotografovaný noviny Co ňVú Vií Bárta Kaiefipé Hornové pil odchodu od roív(xíov*ho JOudu. to zvefejrí aí ptíSil notvdMty. ale nlc pekneľx> to nebude foio edw m» MF DNESíf h. Intnju- ,!., / I! Ui k.,',,, ru klioi ľ.-.i vľtilodcm k ul»,n ukuli lt(.iiín-i-j-f V...-.'V : i.l r lll.l -In -1 ■ • .' ■ i, dŕpodobní iinou * lHh' tíít^y wpífvyiuli obvyklí-průrrtÍT, n.i. k fe Ingkky .:■■ m-i'. . i: [ k' \r.. ýny lImrfk i :■/ ,!.>.■.'. mdlého Jiulu. iiťlioi pfrdmílnaj KL»nini»n ■■■....I ndpoviiupe.M^hn* v.lvil Ikirliwi 1ik dlouho jí pil (kJ Jan Lili r ajiif. by byl H b> Kirwlř pLuen. V^uri kon*1.il ují. i? fi«hiiy podrainky pro r -.1 byly niplníny, ilr i: jej ■■ pcivrm urifilu nťTiifr něhot ■i I J k .' |'I Ml kilřrina klaMWWlbyla \\*uř< ľ.Éiu'.j Jck-k'.i1- m *Hen(tiri>u AUL. .iO> iťiv-ili .: ľ . k % obrn Vra Bány. ManlrUtvi it povatukř u íiuttni ■ 1 - 1 ■■ i í ít u k bdi tmi Jrvrlifclrlu" ■lim WH tĽni hi Ji ku \ nri.il> m politikem." ■Ho nových vládmch úsporách porostou důchody * otázky a odpovědi —. Vít Bárta: Zavřete oči, zůstávám HtrMMvYEtnr n lín v^lid. K iTjy □ II U linu mu Oív. 5. 7 T/řu/rt/' strana vydání Mladé fronty Dnes z 1. 9. 1990, kdy deník poprvé vyšel s označením Dnes. Zdroj: MF Dnes Obr. 5. 2 Titulní strana vydání Mladé fronty Dnes ze 16. 4. 2012. Zdroj: MF Dnes Už při letmém pohledu můžeme konstatovat, že se design deníku a layout stránek velmi výrazně změnil, proměnu lze snad připodobnit srov.nání černobílého němého filmu a současných digitálně zpracovávaných barevných filmů. Větší či menší formální proměnou prošly od listopadu 1989 všechny stávající české seriozní deníky - Deník, Hospodářské noviny, Lidové noviny, Mladá fronta Dnes a Právo. Největší změny se udály především po roce 2000 a jsou výsledkem marketingových snah vydavatelů směřujících k prosazení svého produktu na trhu. Desetiletí změn designu odstartovala v červnu 2001 Mladá fronta Dnes, když přišla s celobarevnými novinami v sešitovém vydání. Tento deník měnil svůj design poté ještě dvakrát - v únoru 2006 (obr 5. 3) a v březnu 2010285 (obr. 5. 4) PRAHA DNES Alkohol pije stále Špatná zpráva: další déšť Kvůli povadni zemřeli čtyři lidé Kdo vyplavil Znojmo? Bude se to vyšetřoval lilt ll llliÉ life: Pitr nabi Bárkové osm milionů f He. D M ^H^k Rozhovor P^^^^P JanečekonovéČT Ev &*-t" in V 1 LÁHEV = 11 KOSTEK CUKRU ÍťH$ Test 33 dětských potravin: nečekaná nálož kalorií ^ OTŘEPAT SE A NA ŠVÉDY 1 po výbuchu s Norskem čeští hokejisté na MS „Chtěli jsme Romy pořádně vystrašit" ÉĚĚ 3 Obr. 5. 3 Titulní strana vydání Mladé fronty Dnes z 31. 3. 2006. Zdroj: MF Dnes Obr. 5. 4 Titulní strana vydání Mladé fronty Dnes z 12. 5. 2010. Zdroj MF Dnes 285 První barevný design Mladé fronty Dnes připravil grafik Jiří Bušek, který se podílel na grafické podobě deníku už v 90. letech 20. století. Poslední redesign z roku 2010 navrhl artdirector deníku Petr Hořejší. 134 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 135 ^99651171 5 Obsah a forma - vybrané aspekty prameny českých deníků Hospodářské noviny změnily svoji grafickou podobu dvakrát - poprvé v říjnu 2004 a podruhé v květnu 2009, kdy vyšly poprvé celobarevně a s výraznou proměnou dosud relativně střízlivého designu.286 (obr. 5. 5 a 5. 6) HOSPODÁŘSKÉ NOVINY azy Povodeň místy překonává rok 2002 USTAVNÍ SOUD ZRUŠIL ZÁKON O RONOVÝCH VOLBÁCH MELČÁK VYHRÁL KLAUS JE PROTI AVYHROŽUJE Němci se (bekali. Opel je zichráněn .1111 líni Kreml zavede CC Obr. 5. 5 Titulní strana vydání Hospodářských novin z 3. 4. 2006. Zdroj: HN Obr. 5. 6 Titulní strana vydání Hospodářských novin z 11.9. 2009. Zdroj: HN Lidové noviny přišly s redesignem své grafické podoby v dubnu 2005 (obr. 5. 7 a obr. 5. 8). 286 Za první grafickou proměnou deníku stál artdirector Jiří Bušek, současný design vytvořila španělská společnost Cases i Associats z Barcelony. IH Pojfir! 7.1cih.1 Hm o Autft rnku 2001 DUDOVÉ NOVINY^ co dělal, lujbohatu Čtthf se avsml penwl Kuba zmírnila Snjbujt m mtoďf obvinění ahou Cechů Obr. 5. 7 Titulní strana vydání Lidových novin z 2. 2. 2001. Zdroj: archiv autora iinxwiMLw: i BYDLE Divadel n novinky^ Střecha stadionu se na desitky lidi Plynová válka trápí Evropu Obr. 5. 8 Titulní strana vydání Lidových novin z 3. 1. 2006. Zdroj: LN Poslední z velkých vydavatelů - Vltava-Labe-Press - výrazně zasáhl do grafické podoby svých regionálních deníků na podzim 2006, kdy sjednotil jejich grafickou podobu i název. Od té doby vycházejí předtím značně různorodé krajské a okresní mutace pod jednotným názvem Deník a ve stejné úpravě (obr. 5. 9 a obr. 5. 10). Iíove Přerovsko ^ Postřiky zamezí komáři kalamitě Oprava tunelu jp nákladná, iSiSSt Hranice se spojily s Poláky ^r^r NméPfei v riovéi přerovský Eg deník Jak zni opak slova ftfadotá? iľíľf =^ľ-££ Obr. 5. 9 Regionální deník Nové Přerovsko před rebrandingem na Přerovský deník (vydání ze 17. 5. 2006). Zdroj: archiv autora Obr. 5. 10 Regionální deník Nové Přerovsko po rebrandingu na Přerovský deník (vydání z 27. 9. 2006). Zdroj: archiv autora 136 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 137 0 408 6530 5 Obsah a forma - vybrané aspekty prameny českých deníků Každý redesign novin znamená poměrně vel ký zásah do rutin lidí, kteří se podílejí na tvorbě novinových stránek, především editorů.287 Mění se velké množství grafických prvků, typy používaného písma, navigační prvky, způsob užití barev, principy layoutu a podobně. Editoři navíc například pracují i mimo centrální redakci a jejich primárním úkolem je především práce s textem. Tyto důvody vedly k tomu, že redakce kodifikují pravidla pro vytváření layoutu stran a vydávají tzv. stylebook. „Vždycky po nějakém redesignu novin se vydá stylebook, tedy přehled o designu novin. Tam jsou uvedeny veškeré příklady toho, jak co má vypadat. [...] Celá ta struktura je pevně daná. [...] Když má někdo nějaké pochybnosti, tak nahlédne do stylebooku nebo jde za layoutérem2*8, když jsou třeba nějaké těžší stránky. [...]Ty složitější stránky staví layoutéři sami." (Kučera 2011) Například Mladá fronta Dnes vydala stylebook při všech třech změnách designu, (obr 5. 11,5. 12, 5. 13) Obr. 5. 11 Ukázka ze stylebooku Obr. 5. 12 Ukázka ze stylebooku Obr. 5. 13 Ukázka ze Mladé fronty Dnes z roku 2001. Mladé fronty Dnes z roku 2006. stylebooku Mladé fronty Dnes Zdroj: archiv autora Zdroj: archiv autora z roku 2010. Zdroj: MF Dnes 287 Novinový editor v minulosti především redigoval texty redaktorů a připravoval je k dalšímu zpracování pro grafické oddělení. Po zavedení komplexních publikačních systémů po roce 2000, v nichž je implementován i modul pro tvorbu novinových stran, přibyla editorům do pracovní náplně povinnost vytvářet layout stránky. 288 Layoutér je člověk, který má v redakci na starosti operativní zásahy do podoby zavedeného layoutu stránek. Takový zásah si obvykle vyžádá nestandardní zpracování nějakého tématu nebo události, kvůli níž je potřeba změnit zavedenou šablonu stránky. Pozice v redakci vznikla poté, co zavedení publikačních systémů vzalo práci grafikům, kteří do té doby stránky vytvářeli. „Proto vznikla funkce layoutéra, což je člověk, který připravuje tzv. šablony, do kterých se nalévají texty. [...] Dnes se stránka připraví tak, že se na ni dají prázdné šablony, teprve do těch prázdných šablon se napouštějí texty. A tohle všechno připravuje layoutér. [...] Editor už jen dává ty šablony na tu stránku. On nevyrábí ty šablony jako takové. To znamená, že když se vedení rozhodne změnit barvy, tak layoutér sedne a do toho systému zadá nové barvy." (Kučera 2011) Antonín Kučera pracuje na pozici layoutéra v redakci Mladé fronty Dnes. Striktně deklarovaná pravidla však mohou být někdy svazující. Forma pak v takových případech může převážit nad obsahem. „Změna je obrovská - zatímco před dvaceti lety byla grafická stránka novin [...] zcela vedlejší, Dnes je na ni kladen mimořádný důraz. Dříve bylo téměř nemyslitelné, aby se délka článku podřizovala grafice či velikosti fotky - Dnes je to naopak pravidlem." (Špaček 2011) Přizpůsobování formě potvrzuje i Kučera. „Dřív napsal někdo velký titulek na otvírák, tak místo šedesátky se to dalo ze čtyřicítky. Dneska to neexistuje. Těmi písmenky se do toho titulku musí vejít. [...] Titulky mají jednotný řád, barevnost je jednotná. To vše se dodržuje a stylebook je základ." (Kučera 2011) Když novináři popisují hlavní trendy ve vývoji podoby českých novin, jmenují především rostoucí důraz právě na grafickou podobu stránek. Mnozí z nich mluví o tendenci ke stále větší vizualizaci obsahu. Šabata (2011) tento proces v Hospodářských novinách nazývá jednoznačnou vizualizaci informací. Čásenský rozčleňuje proměnu vizuálního obsahu Mladé fronty Dnes do tří etap: „Ve vizuální podobě nastaly tak tři jednotlivé etapy zhruba po pěti letech [...] Někdy v roce 1997 začaly noviny dělat velké fotky, k velkým událostem se začaly dělat výrazné titulní stránky, titulky na šest sloupců a fotka na šest sloupců, v roce 2001 se noviny obarvily a přešly do sešitů a v roce 2006 dostaly noviny nový design." (Čásenský 2011) Proměna layoutu stránek českých novin obecně kopíruje základní světové trendy. Například šéfeditor Mladé fronty Dnes Bohumil Špaček vyjmenovává tato základní pravidla tvorby layoutu: „Především - musí být zjevné, který text je na stránce dominantní, a který tedy redakce považuje za hlavní téma. Struktura stránky musí usnadňovat orientaci - musí být jasné, které články a další prvky se vztahují k témuž tématu. Zajímavá fotka je naprostá podmínka." (Špaček 2011) Dražan zase zmiňuje výrazný trend v používání grafických prvků, zejména informační grafiky. Noviny podle něj obsahují „velké infografiky, obrázkové, spoustu boxíků, které rozbíjí text, spoustu citátů, které rozbíjí text. Prostě je víc fragmentovaná ta grafika." (Dražan 2011) Tím potvrzuje to, co uvádí Russ-Mohl a Bakičová (2005:134) - „že čtenáři je tak nabízeno více možností, jak vstoupit do textu". Také Harrower uvádí, že fragmentace layoutu je důsledkem vstřícnosti vůči čtenářům. „Moderní čtenáři jsou zaneprázdněni. Nároční, vybíraví. Netrpěliví, nedočkaví. Proto editoři zkouší udělat každou stranu tak uživatelsky příjemnou, jak mohou, pomocí uspořádání 138 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 139 krátkých zpráv, přehledů, shrnutí, výsledkových tabulek, reklam, tematických balíčků, které lze snadno najít a rychle přečíst." (Harrower 2002:6) Zřejmě nejdůležitějším obrazovým prvkem na novinové stránce jsou fotografie (srov.. Stepp 2008: 155). V 90. letech 20. století v českých seriózních denících většinou ještě černobílé, rozměrově malé a ve větším počtu na jedné stránce. Dnes barevné a dominantní, (obr. 5. 14 a 5. 15) Obr. 5. 14 Černobílá hlavní fotografie zahraniční Obr. 5. 15 Barevná hlavní fotografie zahraniční rubriky vydání rubriky vydání Mladé fronty Dnes z 21. 4. 2012. Mladé fronty Dnes z 3. 10. 1990. Zdroj: archiv autora Zdroj: archiv autora „Kvalita tisku umožňuje grafiku využívat mnohem efektivněji než dříve. Dobrý příklad jsou fotky - před dvaceti lety nemělo zpravidla smysl dávat fotce větší formát, vytvářela by nevyužitou šedočernou plochu. Dnes, v době barevných fotek s vysokým rozlišením, je to právě naopak - dobrá fotka, která je vizuálně přitažlivá a nese i výraznou zprávu, je pro čtenáře zajímavá ve velkém, či přímo extrémním formátu." (Špaček 2011) Tento trend potvrzuje i Kučera. „Poslední dobou to spěje k tomu, že na stránce má být velká, dominantní fotka. Dřív třeba byly na stránce tři čtyři fotky. Dnes se lpí na tom, aby byla velká, aby něco vyjadřovala. Dokonce se dělá na užší formát, než je text, aby z té stránky jakoby vylezla." (Kučera 2011) Podle Kučery formát fotografie často určuje layout stránky.289 Stejně výrazně jako fotografie se proměnily i novinové titulky. Na titulních stranách lze najít i více než dvouřádkové titulky, což v 90. letech 20. století bylo téměř nepřípustné. Titulky 289 „Je to prostě postavený spíš na tom, že než se nakreslí stránka, tak se vybere fotka. Anebo se pak ta stránka předělá. [...] Dnes je to opravdu hodně postavené na těch fotkách." (Kučera 2011) NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 důležitých článků bývají často doplněny podtitulkem nebo nadtitulkem, jejichž některé pasáže bývají graficky zvýrazněny. Velikost titulků narostla.290 (obr. 5. 16 a 5. 17) PARLAMENTNÍ DEN, WřtNĚN* PŘEDEVŠÍM REPRIVATIZACI R.CÍjClk.3. llýt)C VláClOU tinulĹulis lifillHfil HĺuriltllfLULiiuuii .w™.*-.*.!..^^^.,>*o* <•.•t*..■ t&*4<.u*l C )*din4 ikunrin* jablko ivdru q íp&íolku důitojftý. oí Diofoiwnalnr pFilhjp peilaneů Obr. 5. 16 Titulek hlavního článku vydání Mladé Obr. 5. 17 Titulek hlavního článku vydání fronty Dnes z 3. 10. 1990. Lidových novin z 18. 4. 2012. Zdroj: archiv autora Zdroj: archiv autora Druhým obrazovým prvkem, který výrazně proměnil grafickou podobu novin na konci první dekády 21. století, je informační grafika. Podle Dražana (2011) se noviny snaží mnohem více než dosud zařazovat infografiku, protože „jsou přesvědčeny o tom, že dnešní vnímání lidí je do značné míry vizuální". Novinová infografika se proměnila „od malých grafů, které pouze doplňovaly text, k velkým grafickým celkům, které jsou často hlavním stavebním kamenem layoutu stránky." (Špaček 2011) Noviny se tak snaží čtenářům v přehledné a koncentrované podobě vyprávět příběhy, popisovat nepřehledné události a vysvětlovat složité jevy, jejichž textové zpracování by jinak bylo komplikované a příliš dlouhé. „Noviny nejenom píšou o událostech - ilustrují je pomocí schémat, map, diagramů, citátů, textových boxů, které ulehčují čtenářům lépe pochopit komplexní věc. (Harrower 2002: 6). Potvrzuje se tak opět trend nazývaný vizualizací obsahu, (obr. 5. 18, 5. 19 a 5. 20) Podobně jako homepage zpravodajského webu i titulní strana novin slouží čtenářům jako rozcestník, který je směruje k vybraným částem obsahu. Poté, co po roce 2000 se většina deníků rozdělila do dvou a více obsahově různých sešitů, je navigace čtenáře důležitým prvkem při jeho orientaci v obsahu novin. Kromě toho navigační grafika funguje také jako marketingový nástroj upozorňující na ty části novin, které redakce považuje z nějakého důvodu za důležité, a proto na ně chce čtenáře snadno a rychle navést. 290 „Během pár let se strašně zvětšily titulky, to myslím je záležitost všech novin. [...] Myslím, že každým rokem narůstá velikost fontu titulků, zvlášť na otvíráku na titulní stránce. (Dražan 2011) NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 5 Obsah a forma - vybrané aspekty prameny českých deníků AKCHWRrKU STRUKTURA UNION CROUP iiH ífrss xno II t «1 J in Jíl mai Násilnější stránhj rVejvetší slatiny y dlgyi* dob* wýljífu jlrittýc k mcJrtý -1-..D Citibank no bar UM pann«« Urmr'Ch Hftrvrt Ir-inm ůnjys T MflOM pcooihihá lil i p«i« m mátá utmt Obr. 5. 18 Ukázka černobílé infografiky ve vydání Lidových novin z 2. 2. 2001. Zdroj: archiv autora Obr. 5. 19 Ukázka barevné infografiky ve vydání Hospodářských novin ze 17. 4. 2012. Zdroj: archiv autora Obr. 5. 20 Příklad celostránkové novinové infografiky ve vydání Deníku z 12. 8. 2011. Zdroj: NewsLab „Nejvýráznejší grafický prvek je přímo součástí hlavičky novin, je to ,pouták' na magazín, přílohu či velké téma, které noviny ten den přinášejí. Další věc, která v minulých letech prošla vývojem od čistě textové podoby ke grafické, jsou odkazy pod články na titulní straně. Přibyly i odkazy na internet pod články, které upozorňují například na to, že k tématu máme na webu úplné dokumenty či video." (Špaček2011) Stejně jako Mladá fronta Dnes využívají podobnou navigační infografiku i další české deníky. Kromě hlavičky umisťují grafické nebo textové upoutávky a avíza do levého nebo pravého sloupce či do podvalu stránky. Nejméně s navigační grafikou pracuje Právo. (obr. 5. 21, 5. 22, 5. 23, 5. 24) naučíte á vat jídlo a zamilujete se Obr. 5. 21 Příklad upoutávek na obsah listu umístěných v hlavičce titulní strany novin: prvek navigační grafiky vlevo a vpravo od názvu deníku se v redakční hantýrce nazývá „ucho", prvek nacházející se pod názvem deníku se obvykle nazývá „pásek" nebo „pouták" (ukázka navigační grafiky z vydání deníku Právo z 20. 4. 2012). Zdroj: archiv autora SPECIÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Reportáže, rozhovory a komentáře o pádu kabinetu v NejvřUi úřtdni n«my&| jí i. 5m.n BRNO Obr. 5. 22 Příklad upoutávky na obsah listu umístěné nad hlavičkou titulní strany novin: tento prvek navigační grafiky se v redakční hantýrce obvykle nazývá „headline" (ukázka navigační grafiky z vydání Mladé fronty Dnes z 25. 3. 2009). Zdroj: archiv autora lidovky.cz r- Obr. 5. 24 Příklad upoutávek na obsah listu umístěných obvykle ve formě krátkého avíza na podvalu, v levém nebo v pravém sloupci titulní strany (ukázka navigační grafiky z vydání Lidových novin 21. 4. 2012). Zdroj: archiv autora Elektřina Vitásková prověřuje ceny za distribuci energií. Příliš rostou 115 Finance 10 nejlepsich obchodu v historii Livermore, Paulson (i Soros -pfehJed nejlepsich obchodnich lahtj vSech dob. 121 Rozhovor týdne éé Jsem hluboce přesvědčen o tam, že se nebudeme moci vrátit k původnímu navyšování důthodů o celou inflaci a jednu třetinu nárůstu reálných mezd A jsem přesvědčen. Je se k tomu uS nevrátí žádná vláda. maosuw kalousek ministr financí Severní Korea KLDR slaví 100 let Kimů hrozbami stru A 6 HN Exclusive Sasko překopalo příběh o zmaru v bývalé NDR strany M a 17 Obr. 5. 23 Příklad upoutávky na obsah listu umístěné v levém nebo pravém sloupci titulní strany: tento prvek navigační grafiky se v redakční hantýrce obvykle nazývá „panel" (ukázka navigační grafiky z vydání Hospodářských novin z 13. 4. 2012). Zdroj: archiv autora 142 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 143 Co se u českých deníků téměř nezměnilo, je formát (rozměr) novin.291 Před rokem 1989 se z řady českých a slovenských deníků vymykaly listy komunistické strany Rudé právo a Pravda, které vycházely ve formátu broadsheet, tedy 430x595 mm. (Osvaldová - Halada 2007: 75) V 90. letech 20. století přešlo Rudé právo, přejmenované na Právo, na tzv. berlínský formát, v němž v současnosti vycházejí všechny české seriozní deníky. Svoji velikost na kompaktní formát v průběhu doby změnil bezplatný deník Metro. V podobném formátu vycházely i další, už zaniklé české bezplatné noviny. Kompaktní formát vydavatelé považují za uživatelsky přívětivý. 5. 7 Technologie: digitalizace a centralizace výroby Bouřlivým vývojem prošla po roce 1989 i samotná technologie výroby novinových stránek. Původně převážně analogový a nespojitý proces, kdy například ještě na začátku 90. let 20. století psali redaktoři text na psacím stroji, fotografie byly pořizovány na klasický film, layout stránek zakreslovali techničtí redaktoři ručně na papír a stránky se podle této předlohy sázely a odlévaly ze speciální kovové slitiny přímo v tiskárně, se zhruba do roku 2000 plně digitalizoval a koncentroval do redakcí. Do tiskárny už redakce posílá hotovou stránku v elektronické podobě. Noviny co do obsahu i formy v současnosti vznikají ve většině redakcí českých deníků v tzv. publikačních systémech, které v sobě integrovaly všechny fáze produkčního procesu, do něhož v průběhu výroby podle potřeby vstupují jednotliví jeho aktéři (redaktor, editor, fotograf, layoutér, grafik), kteří se na této výrobě podílejí.292 Publikační systém umožňuje všem členům redakce sdílet, vytvářet a upravovat formu i obsah v reálném čase a z různých míst. „Redakční systém lze popsat několika způsoby. Většinou se jedná o centralizované řešení, kde na jedné straně je výkonný server a na druhé straně stovky redakčních počítačů, skrze které pracovníci souběžně provádějí změny. Centralizované řešení lze chápat i geograficky, tedy že v Mladé frontě Dnes čtrnáct regionálních redakcí plní obsah na jeden server. Prakticky to znamená, že kolegové z Karlových Varů s kolegy z Brna mohou spolupracovat na jedné kulturní příloze v ten samý moment." (Voříšek 2011) itísstsi ___s IVládní vydírání a. BRNĚNSKÝ lYby? to Mnmvskóm námestí ['" Obr. 5. 25 Proces výroby titulní strany vydání M F DNES ze 4. 4. 2012 v redakčním systému Hermes. První fáze - prázdný layout se šablonami pro texty, fotografie a další grafické prvky. Zdroj: MF Dnes Obr. 5. 26 Proces výroby titulní strany vydání MF DNES ze 4. 4. 2012 v redakčním systému Hermes. Druhá fáze -rozpracovaná, částečně zaplněná strana. Zdroj: MF Dnes Obr. 5. 27 Proces výroby titulní strany vydání MF DNES ze 4. 4. 2012 v redakčním systému Hermes. Třetí fáze - hotová strana připravená do tisku. Zdroj: MF Dnes Obr. 5. 28 Proces výroby jedné strany vydání Brněnského deníku Rovnost ze 14. 5. 2012 v redakčním systému RedWeb. První fáze - prázdný layout stránky. Zdroj: Brněnský deník Rovnost Obr. 25 29 Proces výroby titulní strany vydání Brněnského deníku Rovnost ze 14. 5. 2012 v redakčním systému RedWeb. Druhá fáze - rozpracovaná, částečně zaplněná strana. Zdroj: Brněnský deník Rovnost Obr. 5. 30 Proces výroby titulní strany vydání Brněnského deníku Rovnost ze 14. 5. 2012 v redakčním systému RedWeb. Třetí fáze - hotová strana připravená do tisku. Zdroj: Brněnský deník Rovnost 291 Formát novin se ve světě nejčastěji dělí do těchto tří kategorií: broadsheet, berliner a tabloid. Tzv. světový formát broadsheet je největší novinový formát a rozměrově vychází z velikosti listu A2 (420 x 594 mm). Tabloid je naopak ze tří jmenovaných nejmenší novinový formát. Rozměry 280 x 430 mm vycházejí z velikosti listu A3 (297 x 420 mm). Tzv. berlínský formát, berliner, se svými rozměry 315 x 470 mm řadí doprostřed. Mnohé deníky ale přecházejí i na čtvrtý typ formátu kompakt, který je rozměrově blízký velikosti listu A4 (210 x 297 mm). 292 Postup výroby novinové strany v redakčním systému ilustrují obr. stránky. 5. 25, 5. 26, 5. 27, 5. 28, které znázorňují jednotlivé fáze vzniku 144 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 96 5 Obsah a forma - vybrané aspekty prameny českých deníků [Vládní vydířanT Vtci veřejně rozjety vabank hnj ľ vl jdu h Stahuji' všechny ministry d píerJoäily sv j ul tirľáia OD5 a TOP 09 vracej úctef. mluví o nových voibách ■ Nečas; KoVÍ podáte demisí, je konec! Obr. 5. 31 Ukázka šablony s hotovým textem titulního článku vydání MF Dnes ze 4. 4. 2012. Zelené orámování znamená, že titulek i text mají počet znaků přesně odpovídající vymezenému prostoru na titulní straně. Zdroj: MF Dnes Michal Voříšek, vedoucí skupiny pro správu a rozvoj redakčního systému ve vydavatelské skupině Mafra popisuje i další nezanedbatelné aspekty tohoto technického řešení. „Systém též znamená, že se nejedná o jeden program, ale sadu programů na straně serveru i počítače, specializovaných na jednotlivé činnosti. Systém též znamená, že v rámci něj lze povolovat či zakazovat činnosti konkrétním pracovníkům, aby něco nerozbili, či naopak je systém donutí nějaký postup dodržet. [...] Systém též znamená, že globální nastavení jsou pro většinu účastníku shodná, ale přesto organizačně lze vyrábět produkty zcela odlišnými způsoby." (Voříšek 2011) Publikační systém vydavatelství Mafra se nazývá Hermes podle jednoho z jeho základních modulů, které se člení do dvou skupin. První tvoří moduly umístěné na centrálním serveru systému: • Agenturní modul l/Wrecenrer(automaticky přijímá a poskytuje podklady od dodavatelů, například zpravodajství od ČTK nebo fotografů v terénu zasílajících fotografie objednané redakcí), • produkční modul Hermes (zpřístupňuje veškerý připravovaný obsah vydávaných produktů), • archivní modul Doccenrer(skladuje vše, co již bylo v předchozích dnech a letech vyrobeno). Druhou skupinu tvoří programy na konkrétním redakčním počítači: • Editorský modul Newsroom (umožňuje psát články a kreslit stránky, vkládat obrázky a podobně), • fotomodul Newscrop (pomáhá při zpracování obrazového materiálu, například s výřezy fotografií), • plánovací modul Supervisor (vytváří plány vydání), archivní modul Doccenter (zpřístupňuje archivní data na serveru), • vyhledávací modul Hermes Explorer (vyhledává dle zadání jakékoli položky - články, fotografie nebo i celé stránky - v agenturním servisu a tiskové produkci). Soustavu hlavních modulů doplňují tzv. technické moduly, které umožňují podrobné nastavení systému. (Voříšek 2011) Mladá fronta Dnes byla první českou deníkovou redakcí, která zakoupila vlastní komplexní publikační systém vytvořený na míru potřebám výroby deníku s regionálními přílohami. Podle Voříška systém Hermes293 vyrábí nadnárodní společnost ATEX a v České republice jej používá pouze mediální skupina Mafra pro výrobu svých produktů. „V mediální skupině Mafra se redakční systém Hermes používá pro výrobu Mladé fronty Dnes od roku 2000, jeho instalace započala v roce 1999.29* Od roku 2004 do Hermesu se začala převádět výroba dalších produktů."(Voříšek2011) Na konci roku 2011 byly v systému Hermes vyráběny deníky Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Metro a dalších osm magazínů. Publikační systém podobný Hermesu spustilo na podzim 2006 vydavatelství regionálních deníků Vltava-Labe-Press. Systém vytvořený firmou Mittelrhein-Verlag GmbH z německého Koblenze se jmenuje RedWeb.295 Vydavatelství v něm produkuje denně přes sedmdesát mutací Deníku. Vydavatelství Economia, které mimo jiné vydává Hospodářské noviny, používá pro jejich produkci publikační systém WoodWing.296 5. 8 Technologie: nový distribuční kanál „Další změna se odehrává teď, kdy se tištěné deníky převádějí do nejrůznějších digitálních forem." (Čásenský 2011) Masivní rozvoj mobilních technologií a nástup tzv. chytrých telefonů a tabletu na 293 Hermes patří podle Voříška do nejvyšší třídy redakčních systémů, určených pro velký provoz. „Svou filozofií je shodná jako střední třída, ale jsou zde dovedeny do maximální efektivity detaily a použity nejvyšší standardy z počítačového světa. [...] Největší centralizované instalace Hermesu čítají přes tisíc lidí v redakci a produkci desítek titulů za den." (Voříšek 2011) 294 V archivu systému lze podle sdělení redakce dohledat první novinové stránky s datem vydání 23.11.1999. 295 RedWeb patří podle Voříška do střední třídy, kdy už je potřeba systém, kde centrální databáze i moduly jsou programovány na míru výrobě novin. „Jsou zde funkční moduly propojené pro zlom stran, vyhledávání, vzájemnou spolupráci. Tato řešení lze provozovat jako centralizovaná i jako decentralizovaná. Jako limit si zde můžeme představit dvě stě lidí spolupracujících v redakci nebo dvě stě stránek za produkční večer." (Voříšek 2011) 296 WoodWing řadí Voříšek do nejnižší kategorie. „Pro menší nebo decentralizovanou výrobu jsou to systémy, kde hlavní obsah se tvoří v produktech Adobe, a skrze počítačovou síť a centrální databázi jej sdílejí. Jsou většinou graficky velmi pružné, mají však kapacitní a výkonnostní limity. Pro představu jako horní limit lze stanovit sto lidí spolupracujících v redakci či sto stránek za produkční večer." (Voříšek 2011) 146 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 147 7^617237 5 Obsah a forma - vybrané aspekty prameny českých deníků konci první dekády 21. století pro redakce deníků znamená určitou šanci, jak nahradit výpadek způsobený poklesem prodeje tištěných novin. Zde se otevírá nový distribuční kanál,297 kterým mohou vydavatelé dostat novinový obsah k těm čtenářům, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou konzumovat mediální produkci v tištěné podobě. Digitální novinový obsah je výhodný pro obě strany, a to zejména finančně. Cena za stažení, respektive předplacení obsahu je nižší než v případě klasických tištěných novin. Vydavatel totiž šetří významnou položku nákladů na tisk a distribuci novin na prodejní místa. Digitální obsah se dostává ke čtenáři také mnohem dříve než noviny, prakticky bezprostředně poté, co skončila výroba novinových stránek v redakci. „(Od jara 2011) máme další povinnost, protože kromě toho, že děláme klasické papírové noviny, máme aplikaci na ipady a iphony. Kde si vlastně ty lidi to (noviny) můžou koupit elektronicky, ať už překlopené v podobě pdf nebo ve verzi pro čtenáře těch zařízení. A to tam vlastně musí plnit editoři. Když dodělají papírové vydání, tak přesypávají věci na ipad." (Dražan2011) Obr 5. 32 Ukázka publikace totožného článku dne 2. 4. 2012 na různých distribučních platformách: (a) novinová stránka (HN), (b) webová stránka (iHNed.cz), (c) stránka v mobilní aplikaci (aplikace HN). Zdroj: HN Doba putování obsahu ke čtenáři se tak zkracuje o čas potřebný na tisk a distribuci novin. Novinový obsah zalomený do stránek podle určitých pravidel musí redakce pro mobilní aplikace upravovat.298 „Obsahově se to neliší. Je to vlastně sto procent, to se tam dává stejně, ale liší se to formálně. [...] Lidi, co jsou zvyklí na ipady a iphony, jsou zvyklí v tom Jistovať, takže články jsou tam samostatně. Mají svoje šablony, takže to vypadá trochu jinak. Je to samozřejmě mnohem jednodušší. Naopak [...] co je přínos, tak je využití možností, které ty věci dávají. Můžeme tam udělat skvělou fotogalerii. [...] Lidi si to rádi prohlíží. [...] Strukturu to má stejnou (jako noviny) [...] je to řazené po rubrikách." (Dražan 2011) Podobně popisoval připravovanou mobilní aplikaci pro Hospodářské noviny na podzim 2011 šéfredaktor Petr Šabata. „My budeme mít verzi, která je hodně restrukturalizovanou podobou novin. Struktura je zčásti poučena webem, zčásti papírem." (Šabata 2011) Aplikace z hlediska obsahu, jeho shody s tištěnými novinami, lze rozdělit do tří základních skupin. „Na tablety jdou v zásadě tři typy obsahů [...] Většina vydavatelství, obzvlášťje to vidět u malých vydavatelství, které nemají dost peněz, tak aplikaci využívají jako další distribuční kanál pro obsah, který už mají hotový. Pouští tam pdf. [...] Druhý typ obsahu je v podstatě podobný, ale vydavatelství do aplikace pustí webový, nikoli tištěný obsah. Je to přizpůsobená webová stránka. Využívají to vydavatelství, které s tím nechtějí mít moc práce. [...] Potom je třetí varianta, to jsou aplikace speciálně pro tablety [...] kde vychází noviny přelámané pro tablet." (Hušek 2011) Podle Huška299 se v současné době uvažuje v aplikacích o modelu 70:20:10. „To znamená, že sedmdesát procent je již jednou vytvořený obsah pro print nebo online, dvacet procent speciální obsah pro aplikaci a deset procent interaktivní informace - počasí, televizní program..." (Hušek 2011). Podle Huška se modelu 70:20:10 blížily na podzim 2011 nejvíce Lidové noviny. „Aby aplikace byla úspěšná, musí nabízet kvalitní obsah, musí být produkčně co nejméně nákladná a potom může být finančně úspěšná. Já nevěřím v současné době v aplikace, které jsou vyráběny speciálně pro iPad. Já věřím v aplikace, které využívají už ze sedmdesáti osmdesáti procent hotový obsah [...] Vytvářet kompletní noviny jenom pro iPad je ekonomický nesmysl. V současné době je to další z kanálů, nikoli samostatné médium." (Hušek 2011) 298 Srovnání tří různých publikačních platforem poskytují obrázek 5. 32. 297 Uživatelé mobilních platforem si mohou nainstalovat tzv aplikaci, jejímž prostřednictvím mohou do svého zařízení stahovat digitální obsahy nabízené médií. Aplikace pro tato zařízení, používající především operační systémy Android a Apple, nabízejí všechny významné 299 Matěj Hušek působil do konce roku 2011 jako ředitel firmy NewsLab, která se zabývá produkcí tiskové a webové informační grafiky a české deníky. Svůj obsah prostřednictvím aplikací poskytují i elektronická a online média. vývojem mobilních aplikací. Od ledna 2012 nastoupil jako ředitel nových médií ve vydavatelství Ringier Axel Springer CZ. 148 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 149 Souhrn Forma i obsah českých deníků se v období dvou desetiletí po roce 1989 dramaticky proměnila. Příčinou změn jsou především komercionalizace a komodifikace, proměna životního stylu, informační přesycenost, zostřená konkurence na trhu a v posledních letech také ekonomická krize. Změnami designu i obsahu novin se vydavatelé snaží zmírnit pokles nákladu a dopad konkurence elektronických a online médií. V souvislosti se snahou o udržení na trhu využívají v redakční práci stále více marketingových nástrojů. Z hlediska obsahu dostávají v novinách přednost tzv. čtenářská témata, u nichž je předpoklad, že čtenáře zaujmou a zvýší tím prodej titulu. Redakce vybírají taková témata například na základě monitoringu potřeb a očekávání čtenářů prostřednictvím výzkumů nebo posuzováním relevance tématu či události na základě jejich zpravodajské hodnoty. Vliv na obsah českých deníků má i existence jejich sesterských zpravodajských webů. Aktuální zpravodajství se tak stává doménou online médií, deníky se snaží vyhledávat vlastní originální a exkluzivní témata, interpretovat, analyzovat a komentovat události a dění ve společnosti, nabízet příběhy. Z hlediska formální podoby novin je hlavním trendem vizualizace obsahu. Dříve černobílé noviny vycházejí nyní barevně a v sešitovém vydání. Výrazně se zvětšily fotografie a titulky, layout stránek je přehlednější, objevuje se řada grafických prvků, které napomáhají přehlednosti, rychlejší orientaci čtenářů a lepší konzumaci obsahu. Komplikovaný obsah noviny nabízejí čtenářům prostřednictvím informační grafiky - obrazových schémat, grafů a podobně. Rozvoj digitálních a komunikačních technologií umožnil vydavatelům využít nový kanál pro distribuci novinového obsahu - obsah deníků je možné číst na mobilních platformách prostřednictvím tzv. aplikací. Stažení digitálního obsahu nabízejí všechny české seriozní deníky, ale i další netištěná média. Doporučená literatura Franklin, Bob (ed.). 2008. Pulling Newspapers Apart: Analysing Print Journalism. Abingdon: Routledge. Garcia, Mario. 2002. Pure Design: 79 simple solutions for magazines, books, newspapers and websites. St. Petersburg, Florida: Miller Media, http://issuu.com/mariogarcia/docs/mario_garcia_ pure_design (3. 3. 2012). Harrower, Tim. 2002. The Newspaper Designer's Handbook. New York: McGraw-Hill. Keeble, Richard (ed.). 2005. Print Journalism-A Critical Introduction. Abingdon: Routledge. Russ-Mohl, Stephan - Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada Publishing. Stepp, Carl Sessions. 2008. Editing for Today's Newsroom: A guide for Access in a changing profession. Abingdon, New York: Routledge. Tušer, Andrej. 2010. Akosa robia noviny. 4. prepr. vydanie. Bratislava: Eurokódex. Doporučené internetové odkazy European Newspaper Award, newspaper design &: concept. http://www.newspaperaward.org/(7. 6. 2012). Newsdesigns.com. http://www.newsdesigns.com/(7. 6. 2012). Newseum, Washington, D. C, 's most interactive museum. http://www.newseum.org/todaysfrontpages/(7. 6. 2012). Poynter. http://www.poynter.org/(7. 6. 2012). Press Display. PressDisplay.com (7. 6. 2012). Society for News Design, http://www.snd.org/(7. 6. 2012). TYPO, www.typo.cz {7. 6. 2012). What's next: Innovations in newspapers. http://www.innovationsinnewspapers.com/(7. 6. 2012). NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 6 Organizace práce v redakci 6 Organizace práce v redakci Jaroslav Čufík, Rudolf Burgr K pochopení toho, jak fungují redakce různých médií, je třeba si připomenout, že média se nemohou věnovat všem událostem. Vše, co je v médiích publikováno (mediální agenda), omezují lidské možnosti konkrétního média, jeho kapacita a předpokládaný zájem publika. Do novin lze zařadit jen omezené množství informací,300 každé médium může zaplatit jen omezený počet novinářů. Žurnalisté tedy předpokládají, že ne všechny informace a typy zpráv přitahují pozornost publika - a podle nich přitažlivé typy zpráv upřednostňují před těmi „nepřitažlivými".301 „Média (editoři, vedoucí vydání, redaktoři, sami novináři) zprávy třídí a vybírají a tím, že si je vybírají, vybírají také agendu témat, jež se dostanou do zorného pole příjemců, a vzbuzují tak dojem, že jsou - v daném dnu či týdnu - nejdůležitější". (Burton - Jirák 2001:239-240) Události, které se stanou zprávami, vybírají takzvaní gatekeepeři, čili dveřníci, kteří pracují s mediálními rutinami. Jejich funkci mnohdy vykonává více lidí na různých úrovních - zpravodaj, redaktor nebo vydavatel. Z množství informací vybírají takové, jež si podle nich zaslouží zveřejnit a rozhodují o tom, co se do zpráv dostane a co ne. Takový výběr ovlivňují dvě skutečnosti. Každá mediální organizace si vybírá, koho zaměstná, a redakci tak tvoří lidé, kteří jsou ochotni akceptovat mediální rutiny konkrétní organizace. Obsah médií ovlivňují také profesní standardy. Novináři se řídí například etickými normami,302 zákony a užívají podobné postupy, i když pracují pro různé redakce. Základním zákonem, kterým se žurnalisté v tištěných médiích řídí, je zákon 46/2000 Sb. ze dne 22. února 2000 o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Jedno z nejdůležitějších ustanovení pro novináře je § 16 Ochrana 300 Do značné míry to platí i pro online média, přestože teoreticky či technicky vzato je jejich rozsah téměř neomezený. V tomto případě ale hraje roli především předpokládaný zájem publika, které by s velkou pravděpodobností nemělo chuť ani čas konzumovat kapacitně neomezené zpravodajství. 301 Za přitažlivé pro čtenáře považují novináři ta témata, která vyhovují alespoň některým ze zpravodajských hodnot, které v 60. letech 20. století stanovili badatelé Johann Galtung a Mari Ruge. Více informací k procesu výběru událostí a témat k žurnalistickému zpracování lze najít v kapitole 5 Obsah a forma - vybrané aspekty proměny českých deníků. 302 Viz například Etický kodex novináře na stránkách Syndikátu novinářů České republiky: http://syndikat-novinaru.cz/index. php?web=1&main=5&sub=36&main_tit=Etika&sub_tit=Eticky_kodex (15. 3. 2012). Zde http://syndikat-novinaru.ez/1/5/etika (15. 3. 2012) lze najít také stanoviska etické komise syndikátu a zde http://epaper.mfdnes.cz/o-mf-dnes/eticky-kodex (15.3.2012) Etický kodex MF Dnes. 152 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 153 6 Organizace práce v redakci zdroje a obsahu informací a paragrafy 10 (o právu na odpověď) a 11 (upravuje takzvané dodatečné sdělení).303 Pokud žurnalisté dodržují profesní standardy, vede to mimo jiné ke sbližování obsahů. Novináři uvažují podobně, dodržují například stejná či velmi podobná pravidla práce se zdroji, vybírají si podobná témata. Média pak, bez ohledu na typ, produkují podobné obsahy. K dalším faktorům jež vedou ke sbližování obsahů, je konvergence médií podmíněná technologiemi - spolupráce mezi médii, která produkují odlišné produkty, například tištěné noviny a televize. 6. 1 Média jako obchodní společnosti Média fungují jako zvláštní obchodní společnosti. Podle McQuaila (1999:181) je klíčem k neobvyklému charakteru médií skutečnost, že jejich činnost je zároveň ekonomická, politická a také velmi závislá na měnících se technologiích šíření. Mediální organizace mají zpravidla hierarchickou strukturu a většinou je neřídí přímo vlastníci, ale manažeři. Existují ovšem výjimky - například malé okresní týdeníky vlastněné malou firmou někdy řídí jako šéfredaktor právě jejich vlastník. Vedení vydavatelství Správa Redakce Technika Oddělení Právní Public relation Asistent Distribuce Interní oddělení Obrázek 6. 1 Struktura mediální společnosti. Zdroj: RuB-Mohi 2005:151 mediální skupina mafra T TISKÁRNY ma f rci print. —I-1 UODVĚ NOVINY METRO 1,1 [K IV ľ NOVI M ÍDNÍ5.IV MULTIMEDIA 1 iDNCS.cz >s*DtffVi TOPkwnĹi. OiiiiDiitx.ľ: Predstavenstvo společnosti Regionální vydavatelství Jižní Čechy Západní Cechy Severní Čechy Východní Cechy Praha a Střední Čechy Jižní Morava a Vysočina Střední Morava Severní Morava a Slezko Centrální inzerce Centrální distribuce, Marketing Finance a správa Centrální redakce Obrázek 6. 2 Struktura mediální společnosti Mafra, a. s. Zdroj: http://www.mafra.cz/cs/del'ault.asp?y=mafra_all\ cs_o-spolecnosti_struktura-spolecnosti.htm&menu (15. 1. 2012) Obrázek 6. 3 Struktura mediální společnosti Vltava-Labe-Press, a.s. Zdroj: archiv autora Struktura redakce, vybrané profese Stejně jako celá mediální společnost, má i redakce hierarchickou strukturu. Redakci řídí manažer, šéfredaktor, který mimo jiné funguje jako spojnice mezi redakcí a vedením mediální organizace. V dnešní době jsou šéfredaktoři zapojení i do ekonomického rozhodování. Zároveň ovšem mají hájit autonomii redakce. Základní fungování redakcí je podobné bez ohledu na druh a velikost média (noviny, zpravodajské servery, televize, rozhlas, lokální, regionální, celostátní). Výkonnou silou jsou vždy redaktoři -konkrétní redakce se ovšem liší svou strukturou a organizací. 303 Tiskový zákon v aktuálním znění je k dispozici například na Portálu veřejné správy České republiky viz http://portal.gov.cz/app/zakony/ zakonPar.jsp?idBiblio=49066&fulltext=tiskov~C3~BD~20z~C3~A1kon&nr=&part=&name=&rpp=15#local-content (9. 6. 2012). 154 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 155 6 Organizace práce v redakci Vydavatel Šéfredaktor Editor Vedoucí redakce (oddělení) (klasické redakční vedeni") Vedoucí redakce (odděleni") (další redakce/ oddělení) • Zprávy / politika • Ekonomika • Kultura • Sport • Regionální přílohy / mutace • Věda • Ostatní • Média • Životní prostředí • Cestování • Auto-moto Redaktoři Volní novináři a autoři spolupracující s redakcí Obrázek 6. 4 Organigram redakce. Zdroj: RuB-Mohl - Bakičová 2005: 152 Pokud jde o profese v médiích, některé jsou prakticky stejné jako v jiných firmách (personalista, účetní a podobně). Liší se především odborné profese (profese v redakci, distribuci, inzerci) a částečně se liší některé odborné profese v tištěných a online médiích.304 V médiích tedy najdeme: vydavatele (majitele), manažery, ředitele, produkční, marketingové a inzertní pracovníky, administrativu, techniky (například grafiky, zvukaře, střihače, osvětlovače), vedoucí redakční pracovníky (šéfredaktory, editory, vedoucí vydání, vedoucí směn) a redaktory (zpravodaje, reportéry, fotoreportéry, komentátory a podobně). Struktura redakce v moderních médiích ale nezahrnuje pouze vedoucí pracovníky, editory a redaktory. S postupující multimedialitou tištěných médií vznikají také profese s neujasněnou kategorizací. 304 Rozdíly existují také v profesích v televizi či v rozhlasu, ovšem těmito médii se zde nezabýváme, zabývá se jimi publikace navazující -Nové trendy v médiích II: rozhlas a televize (Motal 2012). Šéfredaktor I Zástupce šéfredaktora Zástupce šéfredaktora Séfeditoři HN Zástupce šéfredaktora H N Byznys Don zprávo nácí dajství Zahraniční zpravodajství Kultura Sport IN Magazín Proč Ne iHNe id.cz Víkend Manžer redakce Vedoucí komentátorů Artdirektor Sekretariát Korektorna Fotooc Idělení Grafici, zlom Obrázek 6. 5 Struktura redakce Hospodářských novin. Zdroj: HN X Zástupce šéfredaktora zpravodajství Šéfredaktor Sekretariát I Zástupce šéfredaktora magazíny Zástupce šéfredaktora přílohy I Zástupce šéfredaktora regiony 1 Manažer redakce provoz Domácí zprávy Ekonomika Zahraničí Sport Ona dnes Doma dnes Dnes+TV City dnes Tematické přílohy Kulturní scéna Regionální redakce Dokumentace Lektorna Úprava fotografií Obrázek 6. 6 Struktura redakce MF Dnes. Zdroj: MF Dnes 156 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 157 „Celé odvětví se vyznačuje tak mnohotvárnými úkoly, že přesně vymezit jednotlivé profese a specifickou oblast jejich činnosti je možné jen s obtížemi. Ani rozmanité názvy povolání, až udivující ve své kreativitě, nevnášejí do otázky definice jednotlivých profesí v médiích příliš transparence. Z názvů jednotlivých profesí a pracovních činností navíc vyplývá, že u většiny z nich se běžně používají pro příslušné profese původní anglické názvy." (Schellmann 2004: 66) Jde především o profese, spojované s novými technologiemi a multimédii (například online redaktor, multimedia assistent, multimedia developer, foto and multimedia producer, screen-designer a podobně). Mnohé činnosti při výrobě multimédií jsou podobné činnostem při výrobě audiovizuálních médií nebo při filmové a televizní produkci. Jsou ale díky novým technologiím doplněny o nové možnosti. Šéfredaktor Pavel Šafr Sekretariát vedení redakce Manažer komunikace Alice Erbenová Magazín Ivan Hamšík M A FA Herbert Slavík Gratické studio Antonín Kučera Hlavní editoři John, Špaček Styk s veřejností Vladimíra Kučerová Tajemník redakce Jaromír Simek Stenogratie Helena Roubíčková Lektorna Eva Vašíčková Zástupce šéfredaktora Viliam Buchert Zahraničí Milan Vodička Přílohy Jiří Nulíček Sport Jan Svéd Víkend David Černý Kultura Joset Chuchma Komentátoři Martin Komárek (_I Zástupce šéfredaktora Robert Čásenský Výroba novin Martin Kudera Společnost Havlas, Baumgartnerová Vedoucí vydání Aubrecht, Huml —I Reportéři Petr Orálek (_I Zástupce šéfredaktora Petr Šimůnek Ekonomové Tomáš Vocelka* Peníze Klára Drašnarová * pověřen vedením Obrázek 6. 7 Konkrétní struktura redakce MF Dnes z roku 2002. Zdroj: archiv autora Regionální redakce Praha Miloslav Janík Střední Čechy Radek Pecák Karlovy Vary Joset Sorta Pardubice Martin Biben Ústí nad Labem Dagmar Cestrová Brno Rudolt Burgr Liberec David Stverka Hradec Králové Vladimír Bílek České Budějovice Marcela Honsová Plzeň Martin Polívka Ostrava Petr Žižka Olomouc Petr Orság Zlín Pavel Galík Jihlava Roman Kratochvíl Zástupce šéfredaktora Miloš Šenkýř pro výrobu, (kraj), šéfreportér Brno Politika, komentáře, Jan Tomandl Zdravotnictví, školství, Jiřina Veselá Magistrát, Vlasta Gajdošíkové Městské části, ekologie, Jan Božek Krimi, soudy, hasiči, Tomáš Hájek Krimi, armáda, Jaroslav Sedláček Ekonomika, Ivo Klemeš Kultura, společnost, Simona Polcarová Fotograf, Lubomír Stehlík Šéfredaktor Jaroslav Čuřík Asistentka, servis, Ilona Musilová Šéfeditor Pavel Svoboda Editorka Kateřina Konečná Editorka Alena Závišková Vedoucí sportu Svatopluk Jokl Sportovní redaktor T. Herman Sportovní redaktor R. Krutil Sportovní redaktor Z. Meitner Zástupce šéfredaktora Robert Klos pro okresy a ekonomické strany Blansko, vedoucí Pavel Šmerda M. Antonínova U. Bráchova R. Hašková R. Hruška Břeclav, vedoucí Josef Ševčík — Z. Hřebáčková, zástupkyně S. Rudolfová J. Sup M. Šupálek I. Vyhnálková Hodonín, vedoucí Pavel Žídek B. Mikulincová, zástupkyně I. Cencinger L. Fojtíková B. Jelínková E. Mezera J. Prchal Vyškov, vedoucí Helena Vaculová ~~ P. Cidlinská L. Kuczynská J. Němcová M. Sklenář J. Vanderka Znojmo, vedoucí František Střecha A. Černá M. Moštěk Volné místo Obrázek 6. 8 Konkrétní struktura jihomoravské krajské redakce (a redakcí okresních) deníku Rovnost z roku 2005. Zdroj: archiv autora 6. 2 Fungování redakce v tištěných médiích Zpracovávat velké množství informací v časové tísni umožňují nepsaná pravidla mediálních organizací týkající se shromažďování a zpracování informací, mediální rutiny Mediální organizace si jejich pomocí strukturují čas a prostor tak, aby si dokázaly udělat časový plán práce, vytvořit si zpravodajské sítě, definovat postupy práce a vytvořit si tak řadu pracovních technik, jež hrají důležitou roli při tvorbě mediálních sdělení. „Rutiny jako pravidelné vzorce jednání zpravodajských organizací usnadňují kontrolu toku práce a umožňují zpracovávat v krátkém časovém horizontu nečekané události. Rutiny formují soustavu pravidel a stávají se integrální součástí představy o tom, co znamená být mediální profesionál." (Trampota 2006, s. 55) NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 6 Organizace práce v redakci O rutinách, zažitých způsobech, jak vyrábět žurnalistické materiály, a také o organizaci práce v mediální organizaci rozhoduje redakční management. Podobu zpráv ovlivňují tlaky ze strany publika, mediální organizace a zdrojů. Od toho se odvozují základní otázky zohledňované při tvorbě zpráv. Tyto otázky jsou důležité pro výběr událostí, které budou zařazeny (a jakým způsobem) do zpráv (viz Shoemakerová - Reese 1996: 109): 1. Co je přijatelné pro publikum? 2. Co je médium schopno zpracovat? 3. Jaký informační materiál od zdrojů má médium k dispozici? Ve zpravodajství se rutinní postupy vyskytují v několika rovinách - při sestavování agendy, vyhledávání informací, práci se zdroji a také při konečném zpracování zpráv. 6.2.1 Práce reportéra a editora V následujícím textu se zabýváme prací reportéra a editora z hlediska běžného fungování redakcí zejména v seriózních českých denících a vybrané aspekty toho, „jak by to mělo být" konfrontujeme s tím, „jak to je"v denní žurnalistické praxi. Redakční produkty vznikají na této „výrobní lince": redaktor/fotograf - editor/grafik - korektor -tiskárna/web.305 Ještě předtím, než začne příslušný redaktor na zprávě pracovat, musí ovšem získat téma. A právě vyhledávání témat (nápad) je při novinářské práci to nejsložitější. Dobrý reportér306 tedy musí umět nejenom dobře psát (platí to, ať už pracuje pro jakékoliv médium, jde o základní novinářskou dovednost), ale rovněž aktivně vyhledávat důležitá a zajímavá témata, musí umět shromažďovat a vyhodnocovat informace - analyzovat je, interpretovat, vybírat a dávat do souvislosti. Redaktor, reportér307 je v každém případě tím nejdůležitějším činitelem při produkci zpráv. Reportér, který chce být dobrý, by měl být například přesný, objektivní, skeptický ke zdrojům, poctivý, vnímavý, asertivní a dravý (srov.. Tušer 1999: 128-132). Pro reportéra je také důležité umění naslouchat - zároveň je ovšem třeba nebát se ptát: když novinář odpovědi nerozumí nebo ji nedostane, musí dokázat položit stejnou otázku i třikrát, čtyřikrát, desetkrát (třeba i jiným způsobem). Dobrý reportér nikdy neslibuje nic, co nemůže dodržet a vyhýbá se střetu zájmů. 305 Na vznik titulní strany MF Dnes z materiálů dodaných redaktory se lze podívat zde: http://redakcni.blog.idnes.cz/c/120750/Podivejte-se-na-video-kde-uvidite-jak-pro-vas-delame-noviny.html, zde http://www.newseum.orgAodaysfrontpages jsou aktuální titulní strany některých světových deníků (15. 3. 2012). 306 Profesí reportéra a editora se podobně zabývá také interní příručka Novinářské minimum, kterou pro vydavatelství Vltava-Labe-Press v roce 2006 v rámci Institutu regionální žurnalistiky FSS MU Brno zpracovali Rudolf Burgr, Jaroslav Čuřík a Lenka Waschková Císařová. 307 Termíny reportér a redaktor jsou zde používány jako synonyma, protože v dnešní redakční praxi se oba pojmy většinou také nerozlišují. Dobrý novinář by měl pracovat bez předsudků a být nestranný, měl by odlišovat vlastní názory (komentáře) od zpravodajství a nesměšovat je do jednoho článku (i když novináři v některých médiích to dělají; a někteří praktici to považují za trend). Předtím, než začne pracovat na článku, by se měl dobrý novinář rozhodnout, jaký žánr použije a čeho přesně se má článek týkat. Podle toho musí shromáždit a vybrat všechny potřebné a podstatné informace a pak musí vymyslet kompozici článku, poutavý úvod a titulek. Dobrý novinář rovněž nesmí těžit z nezkušenosti lidí, kteří nejsou na média zvyklí (například jde o děti), nikdy neupravuje skutečnost, nevymýšlí si informace, citace, postavy a příběhy a neupravuje fotografie.308 Dobrý redaktor také neopisuje informace z jiných médií - když se bez informace z jiného média opravdu neobejde, uvede, odkud informace získal. Jinak jde o krádež informací.309 Zvláště redaktor v regionálním či lokálním310 médiu musí dobře znát prostředí, v němž působí a musí mít své vlastní spolehlivé zdroje, musí být vždy dobře a včas informovaný o dění ve svém regionu. Právě práce regionálního či lokálního novináře je v mnohém ohledu těžší než práce novináře v centrální celostátní redakci. Týká se to nejen samotného vyhledávání témat, ale i přístupu k nim. Právě regionální a lokální novináři se totiž mohou mnohem více dostávat do střetu zájmů zejména kvůli různým osobním vazbám. Pavel Macků, v té době jihomoravský krajský šéfredaktor Deníků VLP, se ve svém příspěvku Achillova pata regionální žurnalistiky ve sborníku Regionální média v evropském kontextu (Waschková Císařová (ed.) 2007: 102) ptá, zda se lze střetu zájmů v regionální žurnalistice vůbec vyhnout a uvádí několik existujících problémů: • tykání si s primátorem či starostou je u některých žurnalistů naprosto běžné a konotuje tak bližší vztah těchto dvou osob, • v malém městě se všichni znají - není jednoduché psát o člověku, se kterým novinář sedává v jedné vesnické hospodě či v sokolovně, • jsou novináři připraveni jít do středu s lidmi, které znají? Jsou všichni novináři skutečně připraveni jít do střetu a upřednostnit tak vlastně zájmy svého zaměstnavatele nad své soukromé zájmy - tedy vycházet s lidmi ze svého okolí? To je zásadní střet, do něhož se časem dostane každý lokální novinář. U regionálních médií, které jsou ve vlastnictví lidí 308 Novináři by měli dodržovat profesní pravidla a etické kodexy, ovšem ne všichni to dělají. Například americká novinářka Janet Cookeová počátkem 80. let 20. století napsala do listu Washington Post příběh o osmiletém černošském chlapci Jimmym, který je závislý na heroinu. Za reportáž dostala Pulitzerovu cenu. Pak se ale ukázalo, že Cookeová si všechno vymyslela a cenu musela vrátit, (viz například Jirák - Kópplová 2009:296) 309 Problém krádeží informací je obecně mnohem větší v prostředí online médií různého druhu na internetu než v zavedených klasických médiích. Vydavatelství Ringier Axel Springer CZ, Mafra, Economia, Centrum Holdings a agentura ČTK se proto 4. 4. 2012 shodli na první verzi pravidel nazvaných Co se smí a nesmí při využívání obsahu na internetu. Jde o takzvanou release candidate verzi pravidel, což znamená, že jsou téměř hotová a vyžadují testování širší komunitou. Viz Příloha č. 1: Co se smí a nesmí při využívání obsahu na internetu (http://www.unievydavatelu.cz/Upload/1011.pdf, 10. 6. 2012). 310 Například podle typologie navržené Tušerem (1995: 8-9) je lokalitou obec a město, regionem okres, oblast, nebo kraj. Z toho pak vychází označení médií za lokální či regionální. 160 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 161 6 Organizace práce v redakci přímo z konkrétního místa bydliště, a nevlastní je ekonomicky a politicky nezávislý majitel, je upřednostnění zájmů vydavatele prakticky nemožné. Macků (in Waschková Císařová (ed.) 2007: 102) dodává, že „novinář, pokud nechce přijít o práci, se (v takových případech) neubrání otištění PR článků, skryté reklamy či napsání rozhovorů na zakázku". V souvislosti s tématy je pro novináře důležité plánování. Správný redaktor si práci plánuje, nespoléhá se na to, co přinese den. Vede si také vlastní elektronický archiv, pravidelně si doplňuje adresář kontaktů a databázi různých tipů a námětů. Dobrý redaktor by neměl být pouhým přepisovačem tiskových zpráv a svodek hasičů a policistů, ale měl by především sám aktivně vyhledávat témata. Redaktor by také měl článek před odevzdáním k dalšímu zpracování zkontrolovat (což v praxi nebývá, například kvůli časovému tlaku, tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát). Situace nejen na českém a slovenském mediálním trhu je však složitá. Vydavatelé šetří, zkušené novináře (kterým musí více platit311) mnohdy propouštějí a přijímají méně zkušené, kteří mají s vyhledáváním témat potíže. Navíc se počet novinářů v redakcích spíše snižuje, což znamená, že práce přibývá - novináři pak, aby dostáli požadovanému množství práce, více a více využívají právě tiskové zprávy a policejní či hasičské svodky. Je to rychlejší a jednodušší než hledat a zpracovávat vlastní témata. Redakce dnes také stále častěji využívají externích spolupracovníků. Specifikem v mnohých českých médiích jsou takzvaní stálí externisté. Označují se tak novináři, kteří nemají s vydavatelem pracovní smlouvu, ale pracují na svůj živnostenský list. Mají přitom stejné povinnosti jako redaktoři s běžnou pracovní smlouvou, mají své místo v redakci a používají redakční techniku. Jde o způsob práce zvaný švarcsystém, který není v Česku v současné době v souladu se zákonem - pro zaměstnavatele je výhodný, protože za takového pracovníka nemusí odvádět daně. Na daních může ušetřit i stálý externista, ovšem na druhé straně takový novinář nemá právo na dovolenou, na nemocenskou ani na žádné případné benefity, které vydavatel poskytuje svým zaměstnancům. Vydavatel se rovněž může takového pracovníka rychle „zbavit", protože se na něj nevztahují žádné zákonné výpovědní lhůty. Skončit ze dne na den se ovšem může rozhodnout i samotný pracovník. V redakcích mají novináři většinou své zaměření, obory, o kterých píší - například zdravotnictví, školství, armáda, policie a podobně. Reálný stav je ovšem takový, že vzhledem k neustálému snižování počtu redaktorů jde spíše o skupinu oborů, které spolu více či méně souvisí. Zvláštním „druhem" novinářů pak jsou žurnalisté investigativní, kterých je ovšem v českých či slovenských poměrech jen několik, protože jejich práce je pro vydavatele drahá (zatímco řadový redaktor v současných tištěných denících nebo online zpravodajských médiích musí denně vyprodukovat několik 311 Platy, zvláště v regionálních redakcích (okresních, ale i krajských) přitom nejsou nijak vysoké, mnohde výše hrubé mzdy u začínajících novinářů nepřekračuje 15 tisíc korun. článků,312 investigativní novinář napíše například za dva tři měsíce pouze jeden, i když prestižní; anebo také nemusí napsat nic - pokud se mu nepodaří informace z kauzy, kterou zpracovává, ověřit). Profese editora Editor je novinář, který je zodpovědný za celé vydání, za jednotlivé stránky nebo za konkrétní rubriky. Jeho prací je konečná úprava materiálů (stránek, rubrik) k vydání (Osvaldová - Halada a kol. 1999: 54). Redigováním by měl projít každý text a je dobré, aby základy redigování znal každý redaktor.313 Prací editora je ovšem nejenom redigovat, ale také komunikovat s redaktory. Po jejich návratu z akce s nimi konzultuje záměr, který vzešel z porady. Platí to hlavně, když se děje něco aktuálního nebo se téma vyvíjí oproti původním předpokladům jinak. Průběžné informování o změnách umožňuje neustále upřesňovat podobu připravovaného vydání a zlepšovat jeho kvalitu. Specifická je práce šéfeditora ve velkých denících, Zde jsou například povinnosti hlavního editora MF Dnes Bohumila Špačka (2011): 1. Vybírá (respektive účastní se výběru) tématu na titulní stranu novin. 2. Koordinuje spolupráci regionálních příloh s celostátní částí novin - tedy především vybírá texty napsané redaktory regionálních příloh, které půjdou do novin. 3. Koordinuje provoz mezi „papírovými" novinami a internetovou sekcí - tedy určuje, co, v jaké podobě a kdy půjde z novin na internet a vice versa.314 Významnější texty pro internet rediguje. 4. Schvaluje všechny stránky před odchodem do tiskárny. 5. Připravuje mutace titulní strany, tedy její případné změny pro jednotlivá regionální vydání. 6. A nejnověji (což je teprve ve zkušebním provozu), kompletuje, schvaluje a odesílá vydání MF Dnes pro tablety (iPady). Celý systém, kdy článek mimo autora vidí, připomínkuje a případně upravuje další člověk, pomáhá vyšší kvalitě příslušného média. Zvláště v malých regionálních redakcích, kde pracují tři čtyři novináři, však v některých případech texty nikdo nerediguje, před vydáním je nevidí nikdo jiný než jejich autor (a někdy také korektor či korektorka, což také nebývá pravidlem). 312 Zvyšování počtu článkU, které musí novináři denně vyprodukovat, má samozřejmě negativní vliv na výslednou kvalitu textu. 313 Editorem by se měl stávat pokud možno vždy jeden z nejlepších a nejzkušenějších redaktoru. Pak ho budou redaktoři respektovat a jeho práce bude kvalitní. Samozřejmostí by měla být vynikající znalost českého jazyka a přívětivý vztah k technice, protože dnešní editor pracuje s vyspělými redakčními systémy. Bohužel ne vždy tomu tak v praxi je. Také autor tohoto textu se za léta své redaktorské praxe setkal s editory, kteří si nerozuměli s technikou, stejně jako s editory kteří si nerozuměli s českým jazykem. 314 A naopak 162 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 163 6 Organizace práce v redakci Například v okresních redakcích regionálních Deníků VLP na jižní Moravě funguje editování podle slov krajského šéfredaktora Tomáše Hermana (2012) takto: „Tam se střídají ti dva nejdůležitější redaktoři, to znamená šéfredaktor a zástupce šéfredaktora a editují stranu jedna, tři, čtyři. Ty ostatní se nemusí tolik editovat. Korektury většinou řeší pomocí honorářů. Že tam nějaký češtinář z gymnázia si odpoledne přivydělá na korekturách." Na obrázcích lze srovnat konkrétní struktury okresních redakcí Deníků VLP na jižní Moravě, jihomoravské krajské redakce VLP a jihomoravské krajské redakce MF Dnes. Z údajů vyplývá, že krajská redakce MF Dnes má v současné době pouze jednoho editora, krajská redakce Deníků VLP má dva editory315 a tři webeditory a okresní redakce VLP nemají editora žádného. Okresní šéfredaktor I I Redaktor (3x) Sportovní redaktor (1x) As iste ntka Obrázek 6. 9: Struktura okresních redakcí Deníků VLP na jižní Moravě. Zdroj: VLP Krajský šéfredaktor Zástupkyně šfr. a šfr. Brněnského deníku Vedoucí vydání Vedoucí vydání Koordinát vydání (produkční) Koordinát vydání (produkční) Redaktor zpravodajství (4x) Reportér kauz (1x) Redaktor černé kroniky (1x) Redaktor kultury (1x) Redaktor sportu (4x) Fotoreportér (2x) Grafik (1x) Týmová asistentka (1x) Obrázek 6. 10 Struktura krajské redakce VLP na jižní Moravě (bez okresních redakcí). Zdroj: VLP 315 Srovnáni počtů editorů i redaktorů v krajské redakci MF Dnes a v krajských a okresních redakcích Deníků VLP bereme ovšem s rezervou protože MF Dnes vyrábí pouze jednu krajskou přílohu, zatímco Deník na jižní Moravě má celkem šest vydání (Brněnský deník Rovnost Blanenský deník Rovnost, Břeclavský deník Rovnost, Hodonínský deník Rovnost, Vyškovský deník Rovnost a Znojemský deník Rovnost. Pro okres Brno-venkov je určeno brněnské „městské" vydání). Ve struktuře jihomoravské krajské redakce VLP nejsou uvedeni pravidelní externisté: jde o zhruba 30 spolupracovníků, kteří se věnují publicistice, pět novinářů píšících zpravodajství a také o čtyři korektory. Korektor (1x) Vedoucí regionální redakce I i Asistentka Editorka magazínu City Brno Editor | Redaktor regionální redakce pro Brno, Blanensko a Vyškovsko (4x) Okresní redaktor pro Hodonínsko, Břeclavsko a Znojemsko (1x) Sportovní redaktor (2x) Fotograt (2x) Obrázek 6. 11 Struktura krajské redakce MF Dnes na jižní Moravě. Zdroj: MF Dnes Struktura jihomoravské redakce MF Dnes je platná od června 2012. Vedoucí jihomoravské redakce je současně vedoucí divize, pod níž spadají krajské redakce v Jihlavě a ve Zlíně. Divize má svého divizního editora, který má na starosti speciální přílohy, brněnská asistentka je společná pro celou divizi a má na starosti všechny korektory. V Brně totiž sídlí také korektorna pro celou Moravu - má celkem čtyři korektory. Na struktuře jihomoravské redakce MF Dnes jsou patrné „zeštíhlující" změny, které vydavatel zdůvodňuje spojováním regionálních redakcí deníku MF Dnes a portálu iDnes. Do poloviny roku 2012 jihomoravská redakce vydávala dvě přílohy (Brno a Jižní Morava), nyní už je to jenom jedna společná pro celý kraj. Zatímco dosud byli v Brně tři editoři, nyní je to editor jeden (plus editorka pro magazín City Brno), klesl také počet okresních redaktorů ze dvou na jednoho a redakce přišla o jednoho fotografa a sportovního redaktora (oba pracovali na poloviční úvazek). Redakce už také nemá dva žurnalisty na plný úvazek, kteří se věnovali pouze práci pro server iDnes, a stejně tak přišla o dva další, pracující pro iDnes (nejen jihomoravský) na poloviční úvazek. 6.2.2 Využívání technologií a změny rutin Technologický pokrok i ekonomika jsou dva základní faktory, které dnes nutí vydavatele a šéfredaktory, aby po novinářích stále častěji vyžadovali multimediálnost (tedy aby redaktoři uměli nejenom psát, ale také zpracovávat video i audio). Tento trend se přitom týká prakticky všech typů médií - multimediální novinář totiž může zvládnout práci i za několik „nemultimediálních" žurnalistů. Technologické možnosti jsou přitom v dnešní době téměř neomezené. Už v roce 2008 například použila americká CNN poprvé v historii televizního vysílání živý přenos hologramu. V newyorském studiu se před moderátorem Wolfem Blitzerem „zhmotnila" reportérka Jessica 164 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 165 6 Organizace práce v redakci Yellinová, která byla ve skutečnosti v Chicagu. Ve studiu ji tam snímalo 35 kamer s vysokým rozlišením, které byly propojeny s kamerami v Nev Yorku.316 K napsání článku dnes už dokonce někdy není třeba ani novinář - stačí robot, automat. Například americká firma Narrative Science™ k jejímž zakladatelům patří Kris Hammond a Larry Birnbaum z chicagské Northwestern University (zabývají se počítači a žurnalistikou) dodává články několika desítkám odběratelů, mezi něž patří i webová verze časopisu Forbes (jde o zprávy týkající se ekonomického hodnocení firem) nebo síť Big Ten Network, kde automat tvoří sportovní zprávy. Program využívá k psaní článků prvky umělé inteligence - prozkoumá strojově zpracovatelné zdroje, data zanalyzuje a sepíše zprávu. Přestože takový systém nedokáže nahradit novináře ve všech případech (zvláště při tvorbě autorské publicistiky), výhodou je, že „robotické" zprávy jsou zpracované a uveřejněné velmi rychle (krátká sportovní zpráva do 60 vteřin po skončení utkání), jsou levné a údajně jsou i prakticky nerozeznatelné od zpráv zpracovaných žurnalisty.318 (Lohr 2011) Business' Investing" Tech' Entrepreneurs* Qp/Eď Leadership* Lifestyle- Lists' Forbes WřSM f— um ŕ.. Att ■HhitnkhliUtii H™ j 3 INSEAD mnkai Most Popular Forbes Earnings Preview: Alcoa *V lb* hum Cturt Wll Sthkf Annlysts jirc prcdiclhiggriin results for Alfou (AA) vtbtn tW wmj»ry rrlessrs Its First quHjterTuanib*™ůrjTa*s™y, April in. Tbŕyírŕ růmprtiLV tů lak* 4 t*M*ľ ■ 4 ŕ+ňti A ŕhíM iítŕT Alŕ*iiůůl(rd A pnjfLl úííB ŕrrl* i ypiw WTiBrmF-xiw-''': Obrázek 6. 12 Blog Forbesu s článkem, který vytvořil počítač. Zdroj: http://www.forbes.com/sites/narrativescience/2012/04/05/forbes-earnings-preview-alcoa-2/(16. 4. 2012) 316 Viz První interview s hologramem v dějinách televize avi na www.uloz.to/live/930158/prvni-interview-s-hologramem-v-d-jinach-televize-avi (15. 3. 2012). 317 Další informace o společnosti Narrative Science lze najít na www.narrativescience.com. 318 Zmíněný program funguje zatím pouze v angličtině. Je však více než pravděpodobné, že podobné programy budou v blízké budoucnosti k dispozici i pro jiné jazyky. Českým novinářům by zatím v některých případech mohly usnadnit práci jiné programy - ty, které slouží k převodu řeči na text. Jde například o program NewtonDictate vyvinutý Laboratoří počítačového zpracování řeči Technické univerzity v Liberci ve spolupráci se společností Newton Technologies. Program dokáže zapisovat řeč z devadesátiprocentní i vyšší přesností. Obecný slovník využitelný v žurnalistice, který je součástí programu, obsahuje 350 tisíc slov. Tohoto systému už využívá například mediální databáze Newton k přepisu rozhlasového a televizního vysílání (https://www.ite.tul.cz/speechlab/index.php/newtondictate.html, http://www.v2t.cz/index.php, 6. 4. 2012). Rozvoj technologií může podle některých odborníků vést až postupnému zániku tištěných médií. Právě nové technologie a ekonomika stojí za konvergencí (sbližováním) a multimedializací médií a za radikálními změnami novinářské práce. Kupříkladu Órnebring (2010: 69) soudí, že technologie dominují nad žurnalismem. A podle Pavlíka (2000:229) byla žurnalistika formovaná technologií vždy. „Klasické informační technologie (televize, počítače, telefon) se dají multimediálně propojit do jediné informační dálnice. Software, který umožňuje slyšet, vidět a současně simultánně zpracovávat text, je na vítězném tažení, které se nedá zastavit. [...] I když tomu dnes žádný vydavatel a šéfredaktor nechce věřit, noviny tištěné na papíře a doručené poštovním doručovatelem nám možná za dvacet let budou připadat stejně staromódni jako dnes poštovní dostavníky." (RuB-Mohl - Bakičová 2005:27) Stejný autor ovšem také uvádí, že „v principu není internet ničím jiným než jen novým distribučním kanálem, novou distribuční cestou." (Ruí3-Mohl - Bakičová 2005: 144) Vydavatelé dnes o konci tištěných médií příliš nehovoří, přiklánění se spíše k takové variantě, kdy web představuje aktuální zpravodajství a tištěný deník kontext, analýzu, souvislosti k tomuto zpravodajství. Obojí, web i tištěné noviny, si tak podle těchto názorů mohou zachovat svou hodnotu. Faktem ovšem je, že spolu s příchodem nových technologií se mění mediální rutiny, žurnalisté musí být flexibilnější. „Zatímco dříve museli novináři shánět informace po telefonu a při tom putovat po úřadech, ministerstvech a knihovnách, dnes jim webové stránky umožňují sledovat krok za krokem legislativní proces, pro tisková prohlášení již nemusejí obrážet tiskové konference, jakékoli dokumenty včetně obrazových mohou získat okamžitě bud' přímo z webu, nebo prostřednictvím elektronické pošty." (Šmíd2006:29) Největší proměnou mediálních rutin v souvislosti s multimedializací médií je zrušení uzávěrek. Nebo, jinak řečeno, jejich nepřetržitá existence. Když online novinář dokončí článek, ihned ho zveřejní. Ale také ho může i po publikaci upravovat a doplňovat, což v tištěném médiu nelze.319 Craig (2005: 22-23) uvádí, že „řemeslo psaní [...] je silně ovlivněno nepřetržitými uzávěrkami [...]. Stejně jako u tradičního tištěného zpravodajství je pravdou, že uzávěrky diktují velkou část stylu a charakteru online psaní." 319 Více se online žurnalistice věnuje kapitola 1 Proměna tradiční žurnalistiky a online žurnalistika. 166 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 167 6 Organizace práce v redakci Komunikační technologie umožnily přesunout redakční práci na internet.320 Jak uvádí Ruí3-Mohl, tyto technologie se propojují do jedné informační dálnice. „Propojování neznamená jenom novou mediální nabídku a nové návyky publika při používání médií. Především se změnila sama práce novinářů: pracovní místa v redakcích se proměnila v terminály, využívání nových technologií je všudypřítomné." (Ruí3-Mohl - Bakičová 2005: 28) Také McNair (2004: 127) uvádí, že „forma a obsah žurnalistiky jsou zásadně ovlivněny dostupnou technologií získávání, produkce a šíření zpráv". V této souvislosti jsou zajímavé výsledky některých výzkumů - například 57 procent respondentů americké studie Pew Research Center's Project for Excellence a Online News Association (výzkumu zveřejněného v roce 2009 se zúčastnilo 292 novinářů, většinou pracovníků internetových redakcí klasických médií s více než jedenáctiletou praxí) uvedlo, že online žurnalistika mění některé staré novinářské hodnoty, a to často k horšímu. Ve 45 procentech respondenti uváděli jako příklad pokles standardů či ve 25 procentech velký důraz na rychlost.321 Podle Avilese (Aviles a kol. 2004: 99) znamená právě důraz na rychlost uveřejňování informací pro novináře méně času pro naplňování takových tradičních žurnalistických praktik, jako je ověřování informací ze dvou zdrojů a hledání kontextu události. Rychlost tak může být příčinou publikování třeba i nepravdivých nebo nepřesných informací. Na to pak ovšem lze rychleji a lépe reagovat v online médiích než v médiích tištěných. Verze uveřejněná materiálu na internetu se jen operativně nahradí jinou, přesnější.322 Změny v novinářské práci související s multimedializací a „internetizací" potvrzují i odborníci z praxe. „A najednou nejsou peníze na provoz papírových redakcí, čili se škrtají náklady, a tím pádem se až na výjimky obsah trivializuje. Nejsou peníze na opravdu investigativní žurnalistiku, nejsou peníze na kvalitní zahraniční zpravodajství, to znamená na cesty. A to už vůbec nemluvím o tom mít stálého zahraničního zpravodaje. Na to nemá nikdo. [...] I ty weby vedou k trivializaci novinářské práce, protože web je rychlé zpravodajství. Nehledí se tam na preciznost, občas když se stane nějaká chyba, tak se prostě posléze opraví a jede se dál ten ,průtokáč', což je devastující pro novinářskou branži." (Šabata 2011) 6.2.3 Změny v organizaci práce novinářů Multimedializace a konvergence (v této publikaci se zabýváme pouze tištěnými a online médii, i když multimedializace a konvergence se v praxi neomezuje pouze na ně) je trendem nejenom v zahraničí, ale také v českých médiích. Zvláště v prvních deseti letech druhého tisíciletí nastaly změny, které stále pokračují. Lze je ukázat na příkladu regionálních Deníků vydávaných společností Vltava-Labe-Press (VLP), kde byly změny v českém prostředí zřejmě nejradikálnější. V Denících vydávaných Vltava-Labe-Press totiž až do roku 2007 neexistoval plnohodnotný internetový portál, na web se v podstatě pouze automaticky „překlápěla" tištěná vydání novin.323 Změnilo se to až po nástupu Romana Galia na místo ředitele redakcí a šéfredaktora skupiny Deníků v říjnu 2006. Roman Gallo byl v roce 1998 jedním ze zakladatelů prvního českého zpravodajského serveru iDnes a po šéfredaktorském působení v Hospodářských novinách založil první samostatný český zpravodajský server, který nemá svou tištěnou obdobu (Akutálně.cz). Gallo přišel do společnosti Vltava-Labe-Press s vizí multimediální žurnalistiky. Obrázek 6. 13 Vlevo web regionálních deníků VLP ze 14. listopadu 2001, kdy se na něj pouze „překlápěly" noviny, vpravo testovací verze nového webu z 2. dubna 2007. Zdroj: VLP 320 Změny související s internetem reflektuje například takzvaný Internetový manifest, který v roce 2009 vydalo 15 německých žurnalistu. Upozorňují, že internet vytváří jiné publikum, jiné podmínky pro podnikání a jiné kulturní možnosti. Podle autorU manifestu musí média své pracovní postupy přizpůsobit současné technologické realitě. Nemohou ji popírat či s ní bojovat. Povinností médií je tvořit žurnalistiku v co nejlepší podobě založenou na dostupné technologii, což zahrnuje nové žurnalistické produkty i postupy. Viz http://24report.imprimis. eu/prilohy/1342-internetovyjnanifest.pdf (10. 6. 2012). 321 Viz Pew Research Center's Project for Excellence in Journalism, The State of the News Media 2009 (http://stateofthemedia.org/2009/ online-journalist-survey-intro (6. 4. 2012). 322 Proměnami pracovních rutin v souvislosti s multimedializací se autor zabývá také v příspěvku Multimediální novinář: proměny pracovních rutin, předneseném 13. 4. 2012 na mezinárodní konferenci Masmédiá a marketing: nová autenticita mediálneho priestoru, pořádané v Časté - Papierničce Fakultou masmédií Paneurópskej vysokej školy v Bratislave. 323 První web regionálních deníkU vydávaných VLP byl spuštěn v prosinci roku 2000. „Netové vydání bylo jen celostátní a krajské. Okresní články převáděl automat [...], vkládaly se bez fotografií. Tehdy jsme řešili jen česká vydání, protože moravské deníky a týdeníky ještě VLP tehdy nevlastnilo," vzpomínal v roce 2008 na intranetu VLP Michal Drtina, který v době zavádění prvního webu pracoval ve VLP v Hradci Králové. V té době pUsobil ve VLP také Milan Holakovský: „Tématem dne bylo, že nám internet vezme čtenáře novin, internet je pouze doplněk, jakési lákadlo pro papírové noviny. [...] DUležité články jsme dávali opatrně až s jednodenním zpožděním, aby konkurence nedostávala tipy. V to, že internet bude přinejmenším rovnocenný novinám, tehdy věřil málokdo." (Archiv autora) 168 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 169 Garage f ty vac Vysavač GarageVac Tipomůže! BRNĚNSKÝ ___a.. SIS ímh Budete fandit Kornete ve finále? B Soutéž Kvůli drahé naftě omezíme noční rozjezdy, p i i p u-3t i I primátor B..MrJiM»H4AMllMiatH«i.»i noyé Mitsubishi ZR0KČ S. ř ve mule ortrailgy Obrázek 6. 14 Web Brněnského deníku Rovnost v podobě z 6. dubna 2012. Zdroj: http://brnensky. deník, cz Nový ředitel redakcí Roman Gallo začal prosazovat koncepci Deníku založenou na propojení tištěné a online verze: „Budeme pracovat na tom, aby se naše regionální Deníky (v různé mediální podobě - tisk, online...), propojené do celostátní sítě, staly hlavním, pro čtenáře a inzerenty těžko nahraditelným a postradatelným zdrojem informací na lokální a krajské úrovni. Deníky budou zároveň nabízet kvalitní zpravodajství celostátní a světové a vytvářet tak alternativu k zavedeným celostátním deníkům, médiím." (Archivautora 2012) Gallo prosazoval, aby deník už nebyl pouze tištěnými novinami. „Každý redaktor musí pozměnit své pracovní rutiny podle pravidel multimediální žurnalistiky." (Archiv autora 2012 - Interní materiály Vltava-Labe-Press). Redaktoři VLP dostali k dispozici takzvané Multimediální devatero, jímž se měli při své práci řídit. Zde uvádíme jeho plné znění (viz Archiv autora 2012 - Interní materiály Vltava-Labe-Press): 1) Značka Deník není označením pouze pro tištěné noviny. Je zároveň značkou pro weby a pro agenturní servis. 2) Žádné z uvedených typů médií nemá před dalšími prioritu. 3) Lokál, okres se musí stát zdrojem, místem, kde redaktoři především sbírají informace. Systém výroby tištěných Deníků musí být nastaven tak, aby podstatným způsobem neomezoval základní úkol lokální redakce: sběr a novinářské zpracování informací. 4) Každý redaktor Deníků sbírá informace bez ohledu na médium, prostřednictvím kterého bude informace publikovaná (noviny, web, multimediální agentura). 5) Informace může mít podobu textovou, obrazovou, zvukovou, ale může to být i video. 6) Každá informace, kterou redaktor pokládá za hodnou dalšího zájmu, zpracování, musí být co nejrychleji vložena do databáze Rebel. 7) Redaktoři Deníků musí být schopni kvalitně zvládnout sběr informací v jakékoli mediální podobě. 8) Čas, podoba, forma publikované informace je přizpůsobena médiu, pro něž je informace připravena. Pro každé médium je tedy modifikována. Postup vkládání, zpracování a publikování informací je zpravidla v tomto pořadí: a) agentura Rebel; b) weby Deníků; c) tištěná podoba Deníků. Neznamená to ale, že by se zpráva musela psát na několik způsobů. Na web jde ve většině případů první rychlá informace, kterou si ze systému Rebel bere a dále zpracovává webeditor, novinový editor nebo sám autor. Do novin jde pak normální rozpracovaný text. Jiné pořadí platí, jen pokud jde o exkluzivní věci. V tom případě se na web umisťuje informace buď pozdě v noci, nebo až druhý den ráno, případně jako upoutávka v předvečer vydání novin. Vždy s odkazem na tištěný Deník. 9) Fungování redakcí musí být nastaveno tak, aby zajišťovalo podmínky pro průběžné a co nejaktuálnější publikování informací (agentura, web) a zároveň soustředění se na klíčová hlouběji a žánrově pestře propracovaná témata pro tištěný Deník. Hlavním prostředkem práce se v té době ve společnosti Vltava-Labe-Press stal redakční systém či agentura Rebel. Jde o jednotnou interní databázi, do níž měli redaktoři co nejrychleji ukládat všechny informace, které získali, a předpokládají, že s nimi budou ještě chtít pracovat, případně je uveřejnit v tištěném Deníku, na jeho webech nebo prostřednictvím agenturního servisu Rebel (Gallo z firmy v roce 2008 odešel a v roce následujícím nové vedení společnosti přejmenovalo agenturu Rebel na Agenturu VLP. Systém práce však zůstal do značné míry zachován, i když po odchodu Romana Gala už na tento systém práce i na multimedializaci přestal být kladen důraz).324 Krajský šéfredaktor Deníků VLP na jižní Moravě Tomáš Herman k tomu říká: „V té době se počítalo s tím, že to bude dělat víc lidí, teď je lidí méně, tak se to tak samozřejmě dělat nedá. [...] Obsah generují stejní lidé jako tištěný obsah. Nemáme speciální redaktory pro web, ani jednoho, v celé VLP, není [...] ani jediný redaktor, který by psal speciálně pro web. Existují webeditoři, a to webeditorství je v každém kraji řešeno jinak. Existují centrální webeditoři, kteří se střídají [...]. Na jižní Moravě to máme uděláno tak, že máte tři krajské webeditory kteří se střídají ve službách, zároveň spravují těch 324 Obdobně jako v tomto pododdílu, ale podrobněji, se autor zabývá multimedializaci zvláště ve VLP v příspěvku publikovaném ve Zborníku z medzinárodnej konferencie doktorandov Quo vadis Mass Media (Čuřík 2009, s. 365-375). NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 6 Organizace práce v redakci šest lokálních webů, které tady máme. V tom prime tíme, to znamená od jedné do osmi do večera, vždycky slouží dva, jeden má ranní, jeden odpolední, tam se stýkají, s tím, že pak mají vždycky po těch dvou službách dvanáctihodinových jeden den volna. Jinde to funguje třeba tak, že [...] v každém lokále mají jednoho webeditora, ale ten webeditor tam není na plný úvazek, dělá to zhruba na půl úvazku a dělá jiné práce [...] je to spíš technický redaktor, technický editor." (Herman 2012) Notebook Tisk (Deník) Možnosti vložení informací píšícími redaktory Agentura (Flash, text) Krajský Webeditor i 1 Systém RedWeb Systém Exoduss Agenturní výstupy k dalšímu zpracování Lokální web (například Brnensky.denik.cz) Centrální web (Denik.cz Externí prodej Obrázek 6. 15 Systém práce redaktorů VLP po zavedení agentury. Zdroj: archiv autora Ze zahraničních výzkumů (například Aviles - Carvajal 2008: 221-239, Aviles a kol. 2009: 285-303, Verweij 2009: 75-87) vyplývá, že změny při konvergenci různých médií nelze zobecnit. Média stále testují možnost spolupráce mezi některými platformami či distribučními kanály a hledají nejlepší řešení. V každém médiu dávají přednost něčemu jinému - způsobu fungování redakce, organizační struktuře, společnému či rozdělenému newsroomu a podobně. Přestože jde o neukončený proces, konvergence tištěných médií s internetem v každém případě vyžaduje velké změny způsobu a také organizace práce redakcí i samotných žurnalistů. Takové propojování přitom vytváří multimediálního novináře - takového, který musí umět psát, fotografovat a také pracovat se zvukem a videem - všechno online, za existence nepřetržité uzávěrky. Konvergence médií rovněž ukazuje problémy související s kvalitou novinářské práce daleko více, než tomu bylo v době, kdy novinářům stačilo umět „jen" psát. (srov.. Čuřík 2009, s. 365-375). Zástupce šéfredaktora Lidových novin Jan Dražan okomentoval současnou situaci v médiích slovy: „Bohužel při stále klesajícím počtu redaktorů a personálu vůbec není možné udržet kvalitu." (Dražan 2011) Změny související s uvedenými trendy jsou vidět nejen v Denících společnosti Vltava-Labe-Press, které mají v podstatě jednu redakci pro tisk a internet. Například v roce 2007 se spojily deníkové a internetové redakce Hospodářských novin a také Mladé fronty Dnes. V Mladé frontě Dnes tak novináři z deníku i online zpravodajství sedí v newsroomu v podstatě vedle sebe: sportovní rubrika novin se sportovní rubrikou webu, reportérske oddělení deníku s online zpravodajstvím. Má to umožnit plynulejší tok informací. Větší propojování redakce MF Dnes a iDnes ale (zatím?) nenastalo. „Redakce jsou stále ještě oddělené, ale jsou propojené velmi důkladně. Tematicky související redakce sedí spolu [...]. Pak existuje i funkční propojení poradou, proměnili jsme od jara funkci hlavního editora, který sleduje, co jde kam, je to hlavní zpravodajská osoba, iDnes se tomu přizpůsobuje, hlavní editoři, papírový a internetový, sedí proti sobě [...]. Na úrovni regionu to funguje tak, že jeden šéf má na starosti obojí.325 (Čásenský 2011) Podle ředitele serveru iDnes Jaroslava Kabele (2011) začíná každý den nejdříve pracovat internetový tým „protože musí nabrat, co se stalo ráno, [...] startuje se řekněme v sedm, když se čeká něco mimořádného, jedeme nonstop. Zprávy mají první poradu po osmé hodině, v půl desáté má poradu šéfredakce online, potom začíná printová, po ní se sejdou lidi z online a printu a řeknou si, co dělají a co kdo vykryje [...]. Generální jízdní řád neexistuje, řeší se to každý den." Protože v roce 2011 vznikla v centru newsroomu Mladé fronty Dnes společná editorna, je nyní komunikace online i tištěného média kontinuální. Podle hlavního editora Mladé fronty Dnes Bohumila Špačka (2011) „plány obě redakce sdílí, hlavní editoři webové redakce se účastní i klíčových porad .papíru'. Důvody jsou dva: kvůli úsporám a snižování stavů je třeba .šetřit síly', například neposílat na akce zvlášť redaktory obou redakcí; a je třeba důkladně a několikrát denně dohadovat, která zpráva půjde hned na internet a které články naopak zůstanou exkluzivně v .papíru'". Šéfredaktor Mladé fronty Dnes Robert Čásenský vylíčil fungování newsroomu těmito slovy: „Na velíně sledujeme produkci deseti zpravodajských serverů326 po deseti vteřinách, aby lidi věděli, co se kde děje. A k tomu vidíme přehled nejčtenějších článků za poslední den a za poslední hodinu i s grafem. To je dobré pro základní orientaci, ale na druhé straně neplatí stoprocentní korelace, že co je čtené na webu, se hodí nebo by bylo čtené v novinách. To publikum se sice překrývá asi z třetiny, ale očekávání čtenářů novin a webu jsou jiná." (Čásenský 2011) 325 Další fáze spojování regionálních redakcí deníku MF Dnes a portálu iDnes.cz i jejich vedení začala v květnu 2012 a byla spojena s propouštěním některých novinářů. Sjednocený regionální tým vytváří obsah 14 krajských příloh MF Dnes i krajských webů iDnes.cz. (viz http://www.mediar.cz/papirova-mf-dnes-a-idnes-cz-slucuji-regionalni-redakce-tymy-zestihluji/, 9. 6. 2012) 326 Jde například o iDnes, iHNed, Seznam, CNN, BBC. 172 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 173 6 Organizace práce v redakci Dlouholetý reportér MF Dnes Milan Vodička je ke sledování aktuálního zpravodajství v newsroomu mnohem kritičtější: „Vtip je ten, že my si tím necháváme vnucovat agendu. Ale je to úplně směšné, protože ta elektronické média jsou z povahy úplně jiná. Oni potřebují pořád novinku, breaking news. A když není, tak si ji vyrobí tím, že co by bylo za normálních okolností druhořadá zpráva, najednou je to navrchu a je to breaking news. [...] nejhorší, když je to kolem čtvrté, kdy je porada a rozhoduje se, co půjde do novin. Oni na to koukají a nejsou schopni pochopit, že to je šum, pěna, že to odteče okamžitě, za hodinu o tom už nikdo nebude vědět. Oni řeknou, to se hodně čte, tak to musí být nahoře, tak to uděláme. A najednou my máme druhý den jako jednu z hlavních zpráv informaci, po které už v šest hodin na internetu neštěkl ani pes. Ale my už jsme se dali do pohybu... je to jako tanker, než se to zbrzdí, ale už tam ta zpráva je. Takhle to funguje... (Vodička 2011) Redakce Hospodářských novin a serveru iHned jsou v propojování své práce dál než v Mladé frontě Dnes a iDnes. „Od dubna327 jsme integrovali newsroom, to znamená, že všichni lidi dělají jak pro papír, tak pro online verzi. Když říkám všichni, tak je to absolutní. Samozřejmě ale jsou specialisti pro papír a pro online verzi. Ale sdílení informací, někdy i psaní věcí tam i tam nebo transfer myšlenek a nápadů je masivně integrované." (Šabata 2011) Ve spojené redakci Hospodářských novin a serveru iHned zkoušejí při práci na jednotlivých tématech dávat dohromady dvou nebo tříčlenné mikrotýmy, které společně pracují na velkých tématech. Jeden novinář tak například celý den podrobně sleduje reakce na důležité rozhodnutí Ústavního soudu a doplňuje zpravodajský článek na webu, druhý mezitím obvolává své zdroje a tvoří analytičtější text pro papírové vydání novin následující den. Oba žurnalisté jsou přitom stále ve spojení - mohou i sedět naproti sobě v takzvaném hubu, což je oválný stůl s množstvím ethernetových přípojek, kde se scházejí a kombinují všechny zprávy i „papíroví" a „online" novináři. (Kočí - Zandl 2011) V souvislosti s těmito změnami, které v Hospodářských novinách nastaly na přelomu dubna a května 2011, vznikly v redakci i nové funkce, například takzvaní hub editoři. Jejich úkolem je redakcí vyrobené články a fotografie rozdělovat mezi web a tištěný deník. Rozhodují tedy co, kdy, kam a v jaké podobě půjde, aby se vložená práce co nejlépe zúročila a přitáhla pozornost čtenářů. Traffic manager zase celý den sleduje a analyzuje návštěvnost webu, ví, kdy má každá rubrika své špičky a své propady, a analyzuje, které téma jde nahoru či dolů, aby ho mohl na webu správně prezentovat. Další novou funkcí je samostatný editor sociálních médií nebo takzvaný informační architekt, což je žurnalista specializovaný na práci s daty a na jejich vizualizaci. (Tamtéž) 327 2011 (pozn. autora). Šéfredaktor Hospodářských novin Petr Šabata (2011) uvádí, že potřebná rozhodnutí se dělají od půl deváté ráno až do deseti večer „v permanentní debatě lidí, kteří sedí uprostřed newsroomu, což jsou lidi papíroví i weboví, pod vedením sloužícího zástupce nebo vedoucího vydání". Mrštnost procitat Obrázek 6. 16 Schéma společného newsroomu bulvárních deníků Blesk, Aha! a jejich online verzí. Zdroj: http://www.mediar.cz/obrazem-bulvary-blesk-a-aha-maji-spolecnou-redakci-vyrabi-v-ni-tistene (10. 6. 2012) Obrázek 6. 17 Společný newsroom bulvárních deníků Blesk, Aha! a jejich online verzí. Zdroj: http://www.mediar. cz/obrazem-bulvary-blesk-a-aha-maji-spolecnou-redakci-vyrabi-v-ni-tistene-i-online-vydani/ (10. 6. 2012) 174 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 175 6 Organizace práce v redakci Obrázek 6. 18 Newsroom agentury RIA Novosti v Moskvě. Zdroj: Jürg Vollmer, http://ru.wikipedia.org/ wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:Newsroom_RIA_Novosti,_Moscow_2.jpg (10. 6. 2012) Newsroom concept at the Daily Telegraph UK Newsroom at "Österreich" in Austria Obrázek 6. 19 Příklady podoby různých newsroomů. Zdroj: http://schantin.fHes. wordpress.com/2008/07/dt.jpg, http://schantin.files.wordpress.com/2008/07/oesterreich.jpg (10. 6. 2012) Superdesk at Nordjyske Stiftstidende / Denmark Obrázek 6. 20 Integrovaný newsroom dánských regionálních novin Nordjyske Stiftstidende. Zdroj:http://schantin.files.wordpress.com/2008/07/nordjyske.jpg (10. 6. 2012) Obrázek 6. 21 Schéma integrovaného newsroomů redakce deníku MF Dnes a zpravodajského serveru iDnes. Zdroj: MF Dnes 6.2. 4 Plánování, neočekávané situace Pro média (nejenom pro samotné redakce, ale i pro celé mediální organizace) je velmi důležité plánování. „Je krátkozraké odmítnout plánování proto, že je to procedura zabírající příliš mnoho času. Čas je jedním ze zdrojů firmy. Plánování pohltí jeho určitou část, aby umožnilo efektivněji využít ostatní zdroje - peníze a schopnosti pracovníků." (Repková 2004: 48) Obecně lze plány rozdělit na dlouhodobé (roční a půlroční), střednědobé (čtvrtletní) a krátkodobé, tedy měsíční, týdenní a denní (záleží na periodicitě média). Právě krátkodobé plány se zabývají konkrétním obsahem jednotlivých vydání. (Tušer 1999: 68) Typický den v redakci deníku Mladá fronta Dnes popsal jeho šéfredaktor Robert Čásenský takto: „[...] Ráno v 9.45 se u mne potká vedoucí domácího oddělení, ten kdo řídí vydání na iDnes, vedoucí ekonomiky, hlavní editor, člověk z vedení redakce, kterýma vydání na odpovědnost, řekneme si, co se děje a co kam dáme. O půl dvanácté je hodnotící porada, kde se sejdou šéfové všech rubrik, řekneme, co kdo chystá, máme to rozdělené na poloviny, nejdříve to řeknou zadní rubriky [...]. Pak už poradu nemáme, pak už udržuje přehled nad tím, co vzniká, hlavní editor, ve čtyři se akorát sejde hlavní editor, ten kdo dělá titulní stránku a služba za vedení redakce a řeknou si, co dáme na titulní stranu a od té doby tam všichni stejně sedí na velitelském stupínku a od té doby se všechny věci řeší za pochodu." (Čásenský 2011) Regionální redakce Mladé fronty Dnes se do uvedeného procesu zapojují po své poradě. Od 10.45 mají vedoucí regionálních redakcí konferenční hovor s hlavním editorem, kde mu sdělí, na čem pracují, a on jim řekne, o co by měl zájem do celostátního vydání. Odpoledne už komunikuje „celostátní" editor jen s těmi regiony, které pro celostátní vydání něco připravují. (Tamtéž) 176 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 177 6 Organizace práce v redakci Hodiny/Činnost Inzertní plán - prodej inzerce Inzertní plán - aktuální vydání Inzertní plán - umístění podkladů Redakční plán - výroba podkladů Redakční plán -finalizace stran a vydání Tiskový plán - tisk jednotlivých vydání Tiskový plán - vklad předtisků a příloh Distribuční plán - rozvoz podle harmonogramů Postprodukční plán -elektronická distribuce obsahu Technologický plán -zajištění provozu Distribuční plán -monitoring prodaného nákladu 10 12 14 16 18 20 22 24 02 04 06 ukončen několik dnů před výrobním dnem 1 následující den po vydání Tabulka 6. 1 Časový harmonogram běžného výrobního dne v deníku Mladá fronta Dnes. Zdroj: Voříšek 2011 Čas Činnost 9. 00-10.00 Redakční porada - diskuse nad denním plánem, rozdělení úkolů, hodnocení předešlého dne. 10.00-14.00 Redaktoři, fotografové - získávání informací od zdrojů v terénu, po telefonu nebo mailem. 10.00-13.00 Editoři - příprava layoutu novin v redakčním systému. 13:00-13.30 Editoři - porada se šéfredaktorem nebo vedoucím zpravodajského oddělení; upřesňování denního plánu. 14.00-19:00 Redaktoři - tvorba článků; fotografové - úprava fotografií, případně fotografování aktualit. 14.00-19:00 Editoři - redigování textů dodávaných postupně redaktory, diskuse nad nedostatky textů s redaktory. 19.00-23.00 Redaktoři - případné dopisování textů nebo práce na aktualitách (nehody, požáry a podobně). 19.00-23.00 Editoři - redigování textů, dokončování výroby celých novin, korektoři - jazykové korekce textů. 19.00-23.00 Korektoři - jazykové korekce textů. 23.00 Uzávěrka vydání, odeslání hotových novin do tiskárny. Tabulka 6. 2 Orientační struktura dne v redakci tištěného média. Zdroj: vlastní tabulka Čas Činnost 9.45 Porada vedoucích rubrik s vedením redakce (stanovení priorit a hlavní agendy dne). Porady jednotlivých oddělení. 10.40 Konferenční telefonická porada šéfeditora s vedoucími regionálních redakcí. 11.30 Hlavní výrobní porada (řeší se hlavně nabídka natitulní stranu). 13.30 Porada editorů rubrik (ke konkrétní podobě stránek). 16.00 Porada hlavních editorů tištěného vydání a zpravodajského serveru (rozdělení témat mezi tisk a internet). 20.15 Uzávěrka prvního vydání. 20.15-23.30 Výroba vydání pro iPad a mutací jednotlivých regionálních vydání. 23.30 Definitivní deadline tištěného vydání. Tabulka 6. 3 Časový harmonogram běžného výrobního dne v deníku Mladá fronta Dnes. Zdroj: Špaček 2011 Při plánování a vlastní tvorbě deníku se nelze spoléhat na to, že se „něco stane". Pro současné tištěné deníky už v plné míře neplatí to, že prvořadé je zpravodajství z událostí. Vzhledem k propojování a ke konkurenci zpravodajských webu by se moderní deníky měly zaměřovat především na souvislosti, analýzy a background událostí. „S nástupem internetu je to šílená alchymie, co do těch novin vybírat, co lidi přitáhne, co je láká. Spoustu aktuálních věcí z předešlého dne vlastně vědí z televize nebo z rádia. [...] Ideální případ samozřejmě je, když máme vlastní věci, které nemají ostatní. Nemusí to být věci investigativního charakteru, ale nějaké společenské problémy. [...] Myslím, že se s tím potýkají ve všech novinách a neexistuje recept. (Dražan 2011). Při plánování v tištěných denících se využívají zejména denní a týdenní plány. Podklady k dennímu plánu (návrh témat, které hodlá zpracovávat) odevzdává každý redaktor vždy tak, aby podle nich mohl vedoucí redakce zpracovat plán vydání na následující den jako podklad pro ranní poradu. Denní plán se strukturuje podle rozpisu stran, které redakce vyrábí. Týdenní plán pak zahrnuje hlavní témata a událostí, které chce redaktor v následujícím týdnu zpracovat. Redaktor ho odevzdává v dostatečném předstihu před týdenní poradou a vedoucí z podkladů jednotlivých redaktorů a s využitím přehledu akcí a redakční databáze témat zpracovává týdenní plán celé redakce. Týdenní plán tvoří základ pro denní plány v následujícím týdnu. Na obrázcích lze vidět příklady reálných denních plánů z jihomoravských krajských redakcí MF Dnes a Deníků VLP. Při srovnání jihomoravských plánů MF Dnes z roku 2002 a z roku 2012 je patrné, že v současné době se do plánu nepíše přesnější zařazení témat, zvláště chybí upřesnění hlavních článků (tzv. otvíráků). Redakce nyní pracuje s velkými tematickými bloky. Vedoucí redakce nebo editor, který plán zpracovává, tak pouze tučným písmem a hvězdičkami na začátku textu zvýrazní prioritní témata. Na ranní poradě sice vedení redakce neformálně určí, jaké téma kandiduje na hlavní články na všech připravovaných novinových stranách, ale definitivní rozhodnutí padne až na odpolední poradě ve 13 hodin. 178 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 179 6 Organizace práce v redakci -m-. Mi H-.....■ - I. HI«SI __. . Ir. I»|l*1iii1"»' llIMÍ" ■ ■ ■ ■ J■ ■ innii'diihvha......iliiliHwm. njj*LLkl k|iri|ciurfu ■ 3-.tiii.ii m Al!*i LrkmfrAy DmvUiiiarT iH-jrtlĽi 4 AiwTiImnh lír bdi i. ■ \>.k* JrH.jak>n tJUiiurtU nuH i-Mi-i Lv, hfc:, ■nwKitoJr priK-lTs, i kraji h-ia ku iiwdi jak JE f> se an - rtftflu HaSVa DnHI V pmWl J( j^lnanj h rill fflÚ bwliin ikbHi udihxni£re<> v>i*|rfni -íl. a .ir-nniniu I wl trpUnefrJnu V pondf II -«Lir4|l IrHn-kHrtňírtiiir ■ daŕurjíji Jŕ nily v pm njwil lihrtrin (jh i ňlTO. Ta M l.K*. ■gM Mltf. kl"J N hmqtl 14 J"1n* t^-MlKl UJlhU MirfUl l —h-. fjrtdil|D ľrui- tn mlnm mu jrinT^linu*'] iflnlfTj. pf& n k-** Uf4d1ll Tni 4 mi i>-ii:c nupfl * • «-x mu ji mwhrp V Ht"ljol|*ll.>li.í^t-l(i». lni u-,rJ>iTi na Ih-iihiiu ťirA tu ' Jiu iivn [«i4i>[nUit]r»i(«MEFn> ■ J.,!.|.|, . ,ili„ i i V l>l i-ii V >n i ) ii.!jI 11 I---.I -i I Ti Obrázek 6. 22 Denní plán jihomoravské přílohy MF Dnes z 25. března 2002. Zdroj: Archiv autora 0:nnvý5t3V3 návrhu na památník s Obrázek 6. 23 Denní plán jihomoravské přílohy MF Dnes ze 4. května 2012. Zdroj: MF Dnes Obrázek 6. 24 Denní plán Brněnského deníku Rovnost ze 14. března 2012. Zdroj: VLP Specifický je plán na víkend. Podklady k němu odevzdává sloužící redaktor tak, aby vedoucí redakce mohl včas zpracovat plán pondělního vydání a bylo možné ještě před víkendem zajistit informace, které by jinak nebyly v sobotu a v neděli dostupné. Vedoucí redakce by měl připravovat také měsíční plány a zvláštní plány na taková období, kdy lze očekávat málo událostí nebo obtížnou dostupnost informací - období letních prázdnin, Vánoc a podobně. 180 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 181 6 Organizace práce v redakci Zvláště denní, týdenní a víkendové plány by měly být podrobnější, u každého tématu by měl být uveden autor, návrh rozsahu materiálu a způsob jeho zpracování (žánr, zda se bude pořizovat fotografie, zda bude třeba vyrobit infografiku a podobně). Plánování velmi usnadní společná databáze nápadů, námětů a témat. Takovou databázi, do níž přispívají všichni redaktoři, by měla mít každá redakce. Lze z ní vycházet v době, kdy je málo aktuálních událostí, a také při tvorbě „nadčasových" (tedy ne vyloženě aktuálních) publicistických materiálů. Nezbytnou pomůckou při plánování je také elektronický centrální přehled událostí. Každý redaktor by do ní měl zapisovat všechny akce, události, pozvánky, avíza z agenturního servisu, tipy čtenářů a další podobné informace. Vlastní získávání informací potřebných ke tvorbě žurnalistických materiálů pak velmi usnadní společná redakční databáze kontaktů (má-li takovou databázi jen každý redaktor samostatně, může nastat problém například při dlouhodobé nepřítomnosti, nemoci; redakce by pak řešila problém, že jeho kontakty nejsou k dispozici). Postup v mimořádných situacích Každá redakce by měla mít vypracovaný postup pro takzvané mimořádné situace - může jí být například velký požár, velká nehoda, výbuch, povodeň a podobně. Aby dokázala redakce takové případy zvládat i v mimopracovní době, je třeba, aby vedoucí určoval jednoho čí více redaktorů jako službu. Nastane-li mimořádná situace (třeba i v noci), musí být redakční služba schopna ihned reagovat a kontaktovat příslušné kompetentní zdroje, například mluvčí různých institucí. Pokud jde o zpracování mimořádných událostí, podílí se na něm zpravidla více redaktorů. Přitom nejméně jeden by měl vyjet přímo na místo události, další pak může zajišťovat ohlasy zdrojů a další informace přímo z redakce. Editor nebo redaktor, který zajišťuje ohlasy z redakce, pak práci koordinuje. Závažnosti mimořádné události se po poradě s vedoucím vydání (editorem) přizpůsobuje podoba novin (například se i pozdě večer mění naplánovaný obsah média). Závažné události nestačí pokrýt jen zprávou a fotografií, ale je třeba využít i další možnosti. Lze například zpracovat i fotoreportáž, story s účastníkem nebo svědkem události, rozhovor s kompetentním zdrojem, infografiku, anketu, analýzu či komentář.328 Souhrn V této kapitole jsme se věnovali organizaci práce v redakci a konstatovali jsme, že dodržování profesních žurnalistických zásad vede ke sbližování obsahů médií. Základní fungování redakcí v různých médiích i typech médií je podobné, liší se ale některé profese, struktura a organizace práce. S postupující multimedializací pak vznikají profese s neujasněnou kategorizací, dokonce ani nemají české názvy, používá se anglická terminologie. Různé činnosti při výrobě multimédií jsou přitom podobné činnostem při audiovizuální televizní či filmové produkci, ale nové technologie přinášejí více možností. Využívání nových technologií, multimedializace, mění novinářské rutiny, a to často k horšímu (větší časový tlak znamená možnost většího chybování, důraz na výrobu zpráv pro více platforem může znamenat nižší výslednou kvalitu produktu). Důležité pro organizaci práce v redakci je plánování. Žádná redakce se bez něj neobejde. Důležité pro provoz redakce je především plánování krátkodobé. Pokud jde o obsah, v tištěných médiích se důraz od událostí přesunuje k tématům, analýzám a souvislostem; události a jejich rychlé pokrytí je prvořadé především pro web. Doporučená literatura Aviles, José Alberto Garcia et al. 2009. „Newsroom integration in Austria, Spain and Germany." Pp. 285-303 in Journalism Practice 2009, vol. 3, no. 1. Órnebring, Henrik. 2010. „Technology and journalism-as-labour: historical perspectives." Pp. 57-74 in Journalism 2010, vol. 11, no. 1. Repková, Tatiana. 2004. Ako robiť profesionálne noviny. Bratislava: Logos. Ruí3-Mohl, Stephan - Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada. Tušer, Andrej. 2010. Ako sa robia noviny. 4. prepr. vydanie. Bratislava: Eurokódex. Verweij, Peter. 2009. „Making Convergence Work in the Newsroom." Pp. 75-87 in Convergence 2009, vol. 15, no. 1. 328 Plánování v deníku a postupu v mimořádných situacích se podobně, ale podrobněji, věnuje například interní příručka Novinářské minimum, kterou pro vydavatelství Vltava-Labe-Press v roce 2006 v rámci Institutu regionální žurnalistiky FSS MU Brno zpracovali Rudolf Burgr, Jaroslav Čuřík a Lenka Waschková Císařová. 182 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 183 j Právní a etická regulace médií Martin Škop V této kapitole se zaměříme na vztah mezi regulací - ať již etickou nebo právní - a masovými médii. Bude nás tedy zajímat, jak ovlivňuje tento typ regulace novinářskou práci, co je přijatelný způsob výkonu této profese, kam až smí novinář zajít, případně jak vůbec jsou stanoveny meze výkonu jeho profese. 7. 1 Právní regulace novinářské praxe Právní regulace novinářské práce v České republice je poměrně jednoduchá. To je způsobeno především standardem svobody projevu, který republika akceptuje. Tento způsob uvolnění novinářské práce je jednak vyvolán důležitostí svobodného trhu informací, ale také důrazem na význam novin pro demokratickou společnost. Pokud tedy nějaká regulace existuje (a přes svou jednoduchost zde stále nějaká je), musí být zajištěno, aby veřejné šíření informací zasáhla co nejméně. Tím je samozřejmě dotčena pouze sama novinářská praxe. Mnohem závažnější regulace - tím pádem také mnohem složitější a obsáhlejší - dopadá na institucionální zabezpečení jejich činnosti. V této kapitole se však těmto aspektům vyhneme. Nebudeme se zabývat podmínkami, které je nutné splnit pro to, aby někdo mohl vydávat periodický tisk, případně aby mohl provozovat rozhlasové a televizní vysílání. Výše uvedené vede k jednoznačnému závěru. Není obvyklé dosáhnout limitů, které právo klade na výkon novinářské profese. Drtivá většina sdělovaného obsahu, stejně jako drtivá většina novinářské práce se zcela bez problémů pohybuje v právně vymezeném rámci. Nemají žádnou tendenci ohrozit tyto limity a být předmětem právního sporu. Proto lze konstatovat, že pro zvládnutí novinářské práce v praxi, a to v právních mezích, plně postačí chovat se obezřetně a slušně. To je celé. Jakákoli omezení, kterých se lze dotknout, totiž přicházejí v úvahu až po porušení těchto mezí slušnosti a standardu obvyklého v jakékoli mezilidské komunikaci. 7. 1. 1 Význam tisku a novinářské profese z pohledu práva Nejprve se podívejme, jaký význam mají masová média a žurnalistika v právu. Jak se na ni dívají jednak právní předpisy, ale také rozhodovací praxe soudů. Tyto názory jsou sjednocené, protože soudy v tomto případě pouze vlastně autoritativně vysvětlují, co zákonodárce reguluje a jak se jeho regulace projevuje v praxi. Proto je nutné začít samotnou svobodou projevu - novinář svou činnost provozuje pod záštitou této svobody a veškeré limity, které na jeho činnost dopadají, se musí základnímu vymezení svobody projevu přizpůsobit. Pro Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je svobodný tisk jednou z podmínek demokracie, což opakovaně zdůrazňuje ve svých rozhodnutích. V rozhodnutí ve věci Perná v. Itálie (2003) uvedl: NOVÉ TRENDY V MÉDIÍCH 1 7 Právní a etická regulace médií „Tisk hraje v demokratické společnosti důležitou roli: nesmí sice překročit jisté hranice, vztahující se zejména k ochraně pověsti a práv druhého, jakož i k nutnosti zabránit rozšiřování důvěrných informací, jeho úkolem je nicméně předávat informace a myšlenky týkající se otázek obecného zájmu, včetně justice (viz De Haes a Gijsels proti Belgii, 1997). K této funkci rozšiřování informací se přidává právo veřejnosti tyto informace obdržet, jinak by tisk nemohl zastávat nezbytnou roli „hlídacího psa" (viz Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, 1992, Bladet Tromso a Stensaas proti Norsku, 1999). Kromě podstaty sdělených myšlenek a informací chrání čl. 10 i způsob jejich vyjádření (viz Oberschlick proti Rakousku č. 1, 1991). Novinářská svoboda zahrnuje rovněž užití jisté dávky přehánění či dokonce provokace (Pragera Oberschlick proti Rakousku, 1995, Thoma proti Lucembursku, 2001)." Pro ESLP je tisk skutečnou zárukou demokracie, a ačkoli i pro něj existují určitá omezení, jeho právo šířit informace, které má veřejnost právo přijmout, musí být těmito omezeními dotčeno v co možná nejmenší míře. Podobně se na vnitrostátní úrovni vyjádřil také Ústavní soud v rozhodnutí II. ÚS 435/01: „Ústavní soud souhlasí s právními závěry Evropského soudu pro lidská práva, který zdůrazňuje nezastupitelnou roli tisku v demokratické společnosti jako ,hlídacího psa', současně však připomíná i odpovědnost novináře za překročení především etických a morálních norem svého povolání. V takovém případě musí existovat zákonná sankce, která odpovídá jak svojí přiměřeností, tak i naléhavé společenskou potřebou ochrany důležitých veřejných zájmů sledovanému legitimnímu cíli." Pro oba soudy je tisk oním „hlídacím psem" demokracie, jehož primárním (ale ni koli jediným) posláním je přispívat k otevřené diskusi o otázkách veřejného zájmu. Má-li být tato diskuse co nejotevřenější, pak i zásahy do ní mají být co nejmenší. Ústavní soud dále zdůrazňuje význam etických norem. Přestože si je vědom nezastupitelné role právních norem při regulaci svobodného tisku, jsou pro něj i etické normy nezastupitelné. Svůj význam tím dostávají také etické kodexy a běžné standardy novinářské práce (například ověřování informací, objektivita, vyváženost atp.), které soudy zvažují při rozhodování, zda došlo k nepřípustnému omezení svobodného tisku, nebo nikoli. Rovněž si povšimněme, že soudy jsou velmi obezřetné při uvádění důvodů, pro které lze tisk omezit. Základní a vyčerpávající seznam důvodů pro takové omezení poskytuje například Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 10odst. 2): „národníbezpečnost, územní celistvost nebo veřejná bezpečnost, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo morálky, ochrana pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací, zachování autority a nestrannosti soudní moci", nebo na vnitrostátní úrovni Listina základních práv a svobod (čl. 17 odst. 4): „ochrana práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví a mravnosti". Již samotná formulace těchto důvodů naznačuje, že svoboda projevu (a pochopitelně i tisku) se může dostat do kolize s jinými základními hodnotami demokratického právního státu. Pak je na příslušném orgánu veřejné moci (například soudu), aby rozhodl, kterou ze základních hodnot či principů v konkrétním případě ochrání, a které budou muset aktuálně ustoupit. Tento postup ovšem komplikuje regulaci masových médií. Už víme, že tisk je pod ochranou svobody projevu a jakýkoli zásah proti němu musí být odůvodněný. Regulovat obsah sdělení však není jednoduché - není snadné obecně určit, který článek je za hranicí nejen vkusu, ale také práva, a který je zcela bez problémů. Na tom nic nemění skutečnost, že drtivá většina textů je zcela v pořádku. Vždy musíme mít na paměti, že při regulaci novinářské praxe jde o základní hodnoty společnosti a práva, a proto i právní regulace zde musí působit jen velmi opatrně. Současně nesmíme zapomínat na to, že toto odvětví (mediální právo - regulace novinářské praxe) je velmi kazuistické. To znamená, že je z velké části založeno na jednotlivých případech, které sice mají mnohé společné, ale také se v mnoha ohledech liší. Zobecnění takových případů a vytvoření jakéhosi univerzálního pravidla proto v některých případech není možné. Obvyklou praxí je proto studium jednotlivých případů; tak lze získat zkušenost a předvídavost směrem k jejich budoucímu výsledku. 7.1.2 Koho se regulace týká Pro správné zvládnutí regulace je důležité určit si, na koho dopadá, kdo je tedy subjektem regulace (jak právní, tak etické). V případě tištěných médií jsou nejčastějšími subjekty samotný novinář a vydavatel periodického tisku. Základní otázkou proto je, kdo je to novinář. Tedy, kdo je tím, komu svědčí výhody plynoucí z výkonu novinářské profese a pochopitelně také, koho zatěžují povinnosti s tím spojené. Tato otázka není příliš obvyklá v českém prostředí, ale v zahraničí se s ní setkáme. Důvodem například je, že v některých zemích pouze novinář může odepřít sdělit úřadům svůj zdroj informací. Podle § 4 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně dalších zákonů (zkráceně se mu říká tiskový zákon, a tak se této zkratky také přidržíme), je za obsah periodického tisku odpovědný vydavatel. Nikoli samotný novinář či pisatel. Vydavatel odpovídá za veškerý obsah novin, časopisů, žurnálů, atp., vyjma pravdivosti údajů obsažených v reklamě a v inzerci. Za tu vydavatel neodpovídá. Zákon nepočítá s tím, že by se vydavatel mohl své odpovědnosti nějak zprostit, a neuvažuje o žádné specifické odpovědnosti vydavatelů, editorů nebo samotných novinářů. V praxi však existují některé výjimky, které dovodily ve své rozhodovací praxi soudy, a kterými se budeme zabývat níže. Rovněž nelze uvažovat o tom, že by výše zmínění šéfredaktoři, editoři nebo novináři nebyli ze své činnosti vůbec odpovědní. Ačkoli se poškozená osoba (například ten, o kom napíší nepravdivé informace) bude domáhat náhrady na vydavateli, vydavatel potom může - jakožto zaměstnavatel nebo jakožto strana jiného vztahu mezi ním a novinářem - požadovat určité kompenzace po tom, kdo skutečně tuto informaci napsal. Mimo vydavatele však v periodickém tisku působí, jak jsme již shora uvedli, novináři. Kdo to však je? Kdokoli? Vlastně ano. V právním řádu České republiky neexistují žádné podmínky, které by člověk musel splnit, abychom ho mohli považovat za novináře. Rozhodně nelze považovat za novináře 186 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 187 7 Právní a etická regulace médií pouze ty osoby, které jsou členy některé profesní organizace. Presto se tato podmínka v některých státech objevila (například v Kostarice). Závěry, které však Meziamerický soud pro lidská práva učinil při posuzování zákona stanovícího tuto podmínku, jsou však použitelné i v tomto případě. Podle něj žádné povinné členství nemůže vést k nárůstu objektivity a pravdivosti v práci novinářů, stejně tak jako tímto způsobem nelze posílit význam profesních novinářských organizací a tím vytvořit podporu pro nezávislou práci novinářů. Pokud by takové cíle měly být dosaženy omezením svobody projevu a novinářské práce (což nepochybně povinné členství v jakékoli organizaci je), pak je to neslučitelné s principy svobody projevu. Uvedené cíle lze podle soudu dosáhnout pouze prostřednictvím plurality a co nejsnazšího přístupu k výkonu novinářské profese. (Advisory Opinion OC-5/85) Ačkoli jsou tyto závěry určeny pro Kostariku, nelze jim upírat význam i v našem prostředí. Velmi často jsou předmětem novinářského zájmu tzv. osoby veřejného zájmu. To jsou osoby, jejichž osudy, jednání, atp. veřejnost zajímají, a v některých případech (například v případě politiků) má veřejnost na takové informace dokonce právo, protože tito lidé rozhodují o veřejných záležitostech. Zajímavé přitom je, že sami novináři jsou také takovými osobami veřejného zájmu, což potvrdil Ústavní soud ve svém rozhodnutí I. ÚS 453/03: „Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných." Tento závěr soudu je poměrně předvídatelný jednak proto, že předpokládáme, že činnost novinářů (zveřejňování informací) má vliv na společnost, a také je žádoucí, aby bylo pod kontrolou veřejnosti, zda novináři ve chvílích, kdy deklarují, že postupují objektivně a nestranně, tak skutečně postupují. Respektive, zda se pouze za tato slova ukrývají ve snaze směrovat veřejné mínění jedním směrem a sledují tím vlastní prospěch. Výše jsme zmínili problém odpovědnosti. Obecně - podle § 4 tiskového zákona - je odpovědný vydavatel, a zákon nestanoví žádné okolnosti, za kterých by se této odpovědnosti mohl zprostit. To platí i v případě, kdy se obvykle uvažuje o tom, že by tato odpovědnost vydavatele mohla být snížena. Například v případě uveřejnění rozhovoru. Obvykle předpokládáme, že vydavatel ani novinář přece nemůže za to, co dotazovaný ve svých odpovědích vypovídá, a proto by nebylo správné zatížit i v tomto případě vydavatele objektivní odpovědností (odpovědností, která není nijak spojena se zaviněním vydavatele). Z právního hlediska je však možné i v těchto případech uvažovat o odpovědnosti vydavatele. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 30 Cdo 214/2000, konstatoval: „...v případě, že publikovaný rozhovor ve formě interview je způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry fyzické osoby, nelze bez dalšího uzavřít, že jestliže vydavatel přesně reprodukoval výroky osoby, s níž byl rozhovor uskutečněn, plní tak jen svou povinnost informovat veřejnost a nemůže za ně nést odpovědnost. [...] je třeba uvážit, že na publikovaném rozhovoru (interview) jsou cíleně kladeny otázky v zájmu publicistického záměru vydavatele vyplývající z tématu, ze záměru a z konkrétní situace. Nelze proto mít za to, že bez dalšího v takových případech jde pouze o reprodukci tvrzení určité osoby, ale je nutno přihlížet i k faktu publicistické součinnosti vydavatele, resp. jeho pracovníků a jejich podílu na jeho obsahu a vyznění rozhovoru, resp. vlivu na to, zda interview bude uveřejněno." Tento závěr potvrdil ve svém rozhodnutí také Ústavní soud (viz III. ÚS 73/02). Proto i v případě rozhovoru předpokládáme odpovědnost vydavatele. Vzhledem k tomu, že v interview působí dvě strany (tazatel a tázaný), bylo by nesprávné zcela zprostit vydavatele (odpovídajícího za samotného novináře) odpovědnosti a nechat ji pouze na dotazovaném. Nejedná se o jednoduchou reprodukci názorů či tvrzení dotazovaného, ale je to proces, na kterém se vydavatel podílí. Proto je důvodné, aby i v tomto případě byla odpovědnost vydavatele zachována. Pochopitelně v případech, kdy vydavatel prokáže, že nemohl nijak ovlivnit zveřejněnou informaci, mohl by se odpovědnosti zprostit. V tištěných médiích je však tato možnost pouze hypotetická a přichází v úvahu pouze u médií, která sdělují informace „živě". Vydavatel tedy musí kontrolovat vše, co uveřejnění a zjišťovat, zda se sdělovaným obsahem nedostává mimo právní normy. Na druhou stranu však Nejvyšší soud i Ústavní soud rozlišují další kategorie převzatých tvrzení, ve kterých by bylo možné uvažovat o snížení či přímo vyloučení odpovědnosti vydavatele za obsah zveřejněných sdělení. Ústavní soud uvádí: „Ve věcech odpovědnosti vydavatele je nezbytné, aby obecné soudy převzatá tvrzení rozlišovaly na různé kategorie (např. kategorii tvrzení převzatých od zpravodajských agentur, sdělení o projevech státních a společenských činitelů, sdělení o činnosti orgánů veřejné moci, názory třetích osob, apod.)." (III. ÚS 73/02) Pokud se tedy jedná například o oficiální projevy nebo sdělení orgánů veřejné moci, můžeme uvažovat o tom, že vydavatel bude mít mnohem menší odpovědnost. Toto stanovisko vyplývá také z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. V rozhodnutí Jersild proti Dánsku (1994) soud konstatoval toto: „Dle názoru Soudu by tisk, pokud přispívá k veřejné diskusi o záležitostech legitimního zájmu, měl mít běžně právo spoléhat na obsah oficiálních zpráv, aniž by byl povinen provádět nezávislý průzkum, neboť jinak by mohla být podkopána životně důležitá role ,hlídacího psá, kterou tisk sehrává." Pokud bychom tedy trvali na zcela nezpochybnitelné odpovědnosti vydavatele v případě těchto oficiálních informací, bylo by to v rozporu s principy ochrany svobody projevu. Avšak ani zde nelze NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 189 7 Právní a etická regulace médií vyloučit povinnost tisku (pracovníků podílejících se na vydávání tisku) ověřovat zveřejňované informace, zejména pokud má novinář některé pochybnosti či je o možné existenci těchto pochybností informován. Periodické publikace (tištěná média) mají velmi často svou online verzi. V těchto případech je regulace velmi podobná a liší se vlastně jen v případech komentářů, které čtenáři vytvářejí pod jednotlivými příspěvky. Shodnou regulaci tištěných a online médií přijal i Nejvyšší soud v kauze č. j. 30 Cdo 2089/2003; dotýkala se urážlivých tvrzení publikovaných na internetu: „Jey/sřě skutečností, že vážnost, resp. důstojnost fyzické osoby tak, jak ji má na mysli ustanovení § 13 odst. 2 o. z., je nepochybně chráněna i před případnými útoky obscénního charakteru šířenými prostřednictvím internetu." 7. 2 Základní povinnosti novináře Můžeme říci, že novinář má v prvé řadě postupovat tak, aby nepoškozoval práva a oprávněné zájmy druhých. Jeho primární povinností tedy je jednat tak, aby nezasáhl do práv kohokoli druhého. V případě novinářské profese a obecně tisku se tyto povinnosti váží zejména ke sdělování informací a k jejich získávání. Nad tuto obecnou povinnost však spojujeme výkon novinářské profese i s dalšími povinnostmi, přičemž ne všechny z nich našly své přesné vyjádření v právním řádu a právních předpisech, ale nacházejí se také v etických normách. Každopádně každý novinář má určité povinnosti, které jsou závislé na tom, o jakou situaci se jedná a jaký technický postup novinář zvolil pro získání a zveřejnění informací. Při posuzování, zda činnost novinářů například zasáhla do osobnostních práv druhých nebo zda nastalo porušení některého dalšího principu (ochrana utajovaných informací, bezpečnost, mravnost atp.), soudy nejprve zkoumají, zda byly dodrženy všechny profesní a etické požadavky kladené na tuto profesi. Došlo-li totiž k porušení těchto standardů, je velmi pravděpodobné, že došlo i k porušení rovnováhy mezi ochranou svobody projevu a svobodného tisku na straně jedné a dalšími chráněnými právy a zájmy na straně druhé. I zde se opětovně objevuje požadavek na dodržování základní slušnosti - pokud nastane vybočení z jejích mezí, dojde s velkou pravděpodobností k překročení mezí, které svobodu projevu chrání. Ústavní soud to ve svém rozhodnutí I. ÚS 156/99 shrnuje takto: „Vybočí-li publikovaný názor z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter korektního úsudku (zprávy, komentáře) a jako takový se zpravidla ocitá již mimo meze ústavní ochrany." Jednou ze specifických povinností, která však nevyplývá z žádného právního předpisu vážícího se k tištěným médiím (v případě televizního a rozhlasového vysílání a vysílání veřejné služby je to však trochu odlišné, neboť v nich musí být ve zpravodajství dbáno zásad objektivity a vyváženosti), je povinnost v rámci zpravodajství sdělovat pravdu, postupovat nestranně, v zájmu zachování objektivity a ověřovat získané informace přiměřeným způsobem. Z těchto povinností je však stanovena celá řada výjimek, protože jejich striktní dodržení by bylo samozřejmě velmi obtížné, ne-li nemožné. Záleží na okolnostech, za nichž posuzujeme ony požadavky kladené na novinářskou práci, a výrazně se zde projevuje kazuistický charakter celého mediálního práva. Jednu z výjimek, při kterých nelze sdělovat pravdu, představuje situace, kdy by sdělením takové informace nastal příliš výrazný zásah do osobnostních práv třetí osoby. Tedy pokud by zveřejněná informace byla příliš urážlivá nebo pokud by se dotýkala soukromí této osoby, o níž novinář informuje. Zveřejněním takové informace by totiž došlo k přílišnému zvýhodnění svobody projevu a naopak k nepřiměřenému poškození dalších chráněných zájmů. V případu White proti Švédsku (2006) Evropský soud pro lidská práva upozornil na nutnost respektovat rovnováhu mezi sdělovanou informací a zásahem do práv osoby, která je sdělením dotčena: „Pokud byla informace pravdivá, pak může být zpravidla sdělena i v případě, že má odsuzující charakter, a to tehdy, když zájem veřejnosti na získání informací ospravedlňuje toto sdělení. Na druhé straně však neexistuje žádné obecné právo vždy sdělovat pravdu, i když jsou tvrzení urážlivá. Musí být dodržena rovnováha mezi ochranou proti urážlivým tvrzením a požadavky kladenými svobodou projevu. V některých případech musí ustoupit zájem na ochraně jednotlivce proti urážlivým tvrzením veřejnému zájmu." Evropský soud zde výslovně zmiňuje, že neexistuje žádné právo na sdělování pravdivých informací ve všech případech. Vždy musíme zkoumat i to, zda není dané tvrzení urážlivé přespříliš. Stejně bychom měli postupovat i v případě, že dojde ke zveřejnění informací ze soukromí. Naproti tomu je nutné zmínit, že v některých případech je možné připustit zveřejnění jak difamujících informací, tak informací prolamujících soukromí, pokud existuje veřejný zájem na jejich sdělování veřejnosti. Český Nejvyšší soud v podobné souvislosti konstatoval: „V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti." (30 Cdo 5021 /2008). Připouští sice, že v případě pravdivých informací je lze zveřejnit téměř v každém případě, avšak připouští výjimky - současně konstatuje, že pokud se jedná o informace ze soukromí, naopak spíše předpokládáme, že jejich zveřejnění je nežádoucí a protiprávní. S povinností sdělovat informace, které co možná nejvíce odpovídají skutečnosti (jsou tedy pravdivé), souvisí povinnost ověřovat zdroje těchto informací. Tato povinnost se samozřejmě liší podle toho, o jaké informace se jedná. Čím více může daná informace zasáhnout do veřejného zájmu nebo naopak do osobnostní sféry kohokoli, tím roste také požadavek na ověřování zdrojů. Naopak, jednali se o oficiální pramen či o informaci z tiskové kanceláře, je povinnost ověřovat si tyto informace nižší. To jsme uvedli již výše. Podobné závěry formuloval Evropský soud pro lidská práva ve věci Fressoz a Roire versus Francie (1999): „Skutečně osoby uskutečňující právo na svobodu projevu, včetně novinářů, mají,povinnosti a odpovědnost' v rozsahu, který závisí na jejich situaci a technických prostředcích, které užívají [...]. V tomto případě odvolací soud rozhodl, že s ohledem na podstatu dokumentů a na přezkoumání, které dle svého tvrzení podnikl pan Roire, žalovaní museli vědět, že dokumenty pocházejí z daňového spisu [...], proto byly důvěrné. I když uznává významnou úlohu, kterou hraje tisk v demokratické společnosti, soud zdůrazňuje, že novináři nemohou 190 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 191 7 Právní a etická regulace médií v zásadě být zproštěni své povinnosti řídit se obecným trestním právem na základě toho, že jim článek 10 zaručuje ochranu. Skutečně, odstavec 2 článku 10 stanoví hranice výkonu práva svobody projevu. Je nutno rozhodnout, zda s ohledem na okolnosti tohoto případu zájem veřejnosti na obdržení informací převážil nad ,povinnostmi a odpovědností', kterou měli žadatelé s ohledem na podezřelý původ dokumentů, které jim byly zaslány." 7.2. 1 Omezování zveřejňování informací Jak jsme již uvedli výše, svoboda projevu není bez omezení a to se samozřejmě týká také novinářské praxe. I zde existují určité meze, které je třeba při šíření i při zjišťování informací respektovat. A i zde platí obecná zásada, je vždy potřeba počínat si tak, aby se vždy v co možná největší míře dbalo na všechny chráněné zájmy, tedy i zájmy osob, o kterých se v novinách informuje. Je pochopitelné, že v některých situacích se novinář nemůže chovat zcela slušně - v obecném pojetí slušnosti - ale převáží veřejný zájem určitou informaci zveřejnit. Pak se tato situace stává zcela otázkou právní. Listina základních práv a svobod v článku 17 odst. 4 předpokládá, že k omezení svobody projevu (takže i ke stanovení mezí zveřejňování informací v médiích) může dojít jedině zákonem a současně jde-li o opatření, která jsou v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu hodnot uvedených výše v pododdílu 7. 1. 1 Význam tisku a novinářské profese z pohledu práva. Ochrana práv a svobod druhých Ochrana osobnosti je nejčastější kategorií, která bývá zasažena nejen zveřejněním některých informací, ale také jejich získáváním. Obecně je právo na ochranu osobnosti fyzické osoby (tedy každého člověka) upraveno v § 11 občanského zákoníku. V něm se také stanoví výčet některých součástí této osobnosti. Výčet, který není vyčerpávající, a ke kterému lze přidat další součásti osobnosti, zahrnuje ochranu: života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy. Obvykle novinář svým jednáním zasáhne do občanské cti a lidské důstojnosti a soukromí. Velice podobně jako u fyzických osob se setkáváme s ochranou dobré pověsti či názvu právnických osob. Při zásazích do cti a důstojnosti uvažujeme o takových sděleních, která se dotknou vážnosti a uplatnění dotčené osoby ve společnosti. Nejvyšší soud to ve svém rozhodnutí 30 Cdo 3126/2007 popisuje takto: „V rámci všeobecného osobnostního práva je poskytována občanskoprávní ochrana proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest a důstojnost u jiných lidí a tím ohrožují vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti." Podstatné je, že takové tvrzení je objektivně způsobilé zasáhnout čest a důstojnost osoby: není nutné, aby zveřejněným sdělením někdo o takový zásah usiloval, a ani není nutné, aby skutečně k takovému zásahu došlo (ke snížení cti a vážnosti). Stačí ona možnost, že zásah nastane. K popsanému zásahu dochází obvykle zveřejněním nepravdivých skutkových tvrzení. Vyloučen ovšem není ani zásah pravdivými tvrzeními, což ovšem nastává pouze výjimečně, a to v situacích, kdy tato tvrzení jsou podávána v takovém kontextu nebo takovou formou, že objektivně dochází ke zkreslení pravdy tvrzení. Samotná nepravdivá tvrzení jsou naopak v drtivé většině pokládána za difamující, tedy poškozují čest a důstojnost fyzické osoby. Nejvyšší soud to v rozhodnutí 30 Cdo 923/2004 shrnul takto: „... zveřejnění (ať vědomě či nevědomě) nepravdivých informací o fyzické osobě je třeba v zásadě vždy posuzovat jako neoprávněný zásah do jejích osobnostních práv, a to i v případě, že příslušná informace případně nebude mít vysloveně difamační charakter." Skutková tvrzení však v novinářské praxi velice často představují jakési zjednodušení. Informace nejsou podávány v celé šíři i přesto, že by novinář vždy měl dbát na co možná největší přesnost a pravdivost šířeného tvrzení. Toho si je vědom také Ústavní soud, a proto ve svém rozhodnutí I. ÚS 156/99 uvedl: „Podle názoru Ústavního soudu je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl např. od publikací odborných), který v určitých případech musí - především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem - přistupovat k určitým zjednodušením, a nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení (či zkreslení) musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Lze tedy stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na novináře - ve svých důsledcích - nesplnitelné nároky. Významné proto musí vždy být to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě." Ani určité zjednodušení a zkreslení, které v objektivním hledisku způsobí, že informace není pravdivá, nemusí znamenat zásah do osobnostních práv. Vždy je však potřeba také zkoumat, zda novinář dodržel všechny standardy, které na něj klade jeho profese. U skutkových tvrzení můžeme rozlišovat ta, která jsou pravdivá (a u kterých obvykle nepředpokládáme, že by poškozovala ochranu osobnosti) a nepravdivá (u kterých obvykle uvažujeme o tom, že do osobnostních práv zasahují). Další kategorií sdělení jsou hodnotící soudy. Ty zahrnují také kritiku. Zde již nelze uvažovat o pravdivosti či nepravdivosti takového sdělení, ale pouze o tom, zda je taková kritika přípustná nebo nepřípustná. Jako přípustnou označujeme takovou kritiku, která je přiměřená obsahem i formou, a která vychází z pravdivých podkladů. Přitom není proti právu, aby tato kritika obsahovala „v odpovídající míře ironizování, odsuzování, zavrhování kritizovaného počínání fyzické osoby." (I. ÚS 453/03). V této souvislosti lze zmínit pojem autorizace. Tím se obvykle rozumí schválení obsahu sdělení nebo například rozhovoru dotčenou osobou. Autorizaci uskutečňuje například dotazovaný v interview, 192 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 193 7 Právní a etická regulace médií aby si byl jistý, že tazatel nezkreslí obsah jeho sdělení nebo aby mohl zkontrolovat, zda nechtěně neprozradil nějakou skutečnost, jejíž zveřejnění je nežádoucí. V českém prostředí neexistuje žádná právně stanovená přímá povinnost novináře předložit text k autorizaci. Tento závěr učinil také Ústavní soud, který v kauze s poněkud jiným obsahem (možná podjatost soudce) konstatoval: „... i případná výhrada autorizace rozhovoru není způsobilá efektivně zajistit neotištění neautorizovaného textu." (II. ÚS 2703/09 -1) Tím Ústavní soud konstatuje, že si není vědom žádné takové povinnosti, která by znamenala, že nelze uveřejnit sdělení, jež by nebylo bývalo prošlo předchozí autorizací. Ochrana práv a svobod druhých pronikla také do trestněprávní oblasti. Trestní řád, který obecně upravuje procedurální postup v trestním řízení, totiž obsahuje také §§ 8a - 8d, které se dotýkají zveřejňování informací z trestního řízení. Primárně je zde upravena povinnost orgánů činných v trestním řízení, které mají postupovat tak, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily presumpci neviny. Rovněž tak nesmí v přípravném řízení zveřejnit informace umožňující zjistit totožnost osoby, proti níž se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. Účelem této regulace je zajistit bezproblémové vyšetřování trestné činnosti. Další povinnosti jsou stanoveny osobám, kterým tyto orgány takové informace sdělí. Šířit je dále totiž tyto osoby nesmějí. Současně je každému (tedy také novináři) uložen zákaz zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného (oběti trestného činu), který je mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy, zabití, některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí, některý z trestných činů proti těhotenství ženy, trestný čin obchodování s lidmi, některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby, týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící ve společném obydlí, únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou nebo nebezpečného pronásledování (viz § 8b odst. 2 trestního řádu). Tento zákaz se prakticky vztahuje také ke zveřejnění jakýchkoli informací (včetně záznamů a snímků ze soudního projednávání případu), ze kterých by oběť bylo možné identifikovat. Důvod pro takový zákaz je vcelku jednoduchý. Zveřejněním totožnosti poškozeného by totiž nastal značný zásah do jeho soukromí a také informace o tom, že se konkrétní osoba stala obětí takto vysoce společensky nebezpečného jednání, ji může značně poškodit. Jsou to sice informace pravdivé, ale natolik se dotýkající soukromí a intimní sféry oběti, že jejich zveřejnění je nežádoucí. Rovněž je nutné zmínit ochranu obětí mladších osmnácti let, o kterých nelze zveřejnit jakékoli informace, neboť zde je důvodem ochrany nejen typ trestného činu, jehož se staly obětí, ale především jejich nízký věk. Již z tohoto odůvodnění je patrné, že trestní řád pouze zpřísňuje obecnou ochranu. Tyto informace je možné zveřejnit se souhlasem poškozeného či se souhlasem některého z v zákoně výslovně uvedených pozůstalých, případně je možné je zveřejnit, pokud oběť zemřela a žádný pozůstalý neexistuje. V současnosti, po novele příslušné části trestního řádu, je možné tyto informace zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem: pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby (§ 8d odst. 1 trestního řádu). Ačkoli není nikde přesně stanoveno, ve kterých případech tak nastává, lze se domnívat, že v případech s účastí osoby absolutního veřejného zájmu (nejčastěji politika), dále pak v některých případech, jako je atentát a podobně, lze ke zveřejnění těchto informací přistoupit. Ve všech případech, včetně tohoto, je ovšem nutno šetřit osobnostní práva oběti a zajistit, aby se do soukromí takové osoby zasáhlo co nejméně. Podobně bylo třeba brát v úvahu situaci kolem zveřejnění fotografií z atentátu na korsického prefekta Clauda Erignaca, které byly zveřejněny ve francouzském týdeníku Paris Match v roce 1998. Pozůstalí se domáhali stažení vydání, ve kterých byly zveřejněny fotografie zakrvaveného a zmrzačeného těla. Evropský soud pro lidská práva v této souvislosti apeloval právě na nutnost porovnávat veřejný zájem a míru zásahu do soukromí: „Zkoumání sporného zásahu z tohoto pohledu musí vést soud k tomu, aby našel rovnováhu mezi zájmem veřejnosti spojeným se zveřejněním fotografie a mezi naléhavostí nutnosti chránit soukromý život." (viz Hachette Filipacchi Associés proti Francii, 2007) Podobná ochrana dle trestního řádu chrání také informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu nebo informace získané sledováním osob a věcí, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem (§ 8c trestního řádu). I zde se totiž v případě zveřejnění jedná o citelný zásah do soukromí. Ochrana kapitálového trhu Zajímavý způsob omezení novinářské práce představuje tzv. ochrana kapitálového trhu. Novinář má totiž dle § 126 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu povinnost jednat tak, aby nemanipuloval s trhem, tedy aby nezkreslil představu účastníků kapitálového trhu o hodnotě, nabídce nebo poptávce finančního nástroje (což jsou například akcie nebo dluhopisy) nebo aby jiným způsobem nezkreslil kurz finančního nástroje. Přestože tuto povinnost má obecně každý, pak speciálně na novináře směřuje § 126 odst. 2 písm. c) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, kde se uvádí, že manipulací s trhem není „rozšiřování informace novinářem při výkonu novinářské profese, pokud novinář jedná v souladu s pravidly novinářské profese a v souvislosti s rozšiřováním informace nezíská přímo nebo nepřímo jakýkoliv prospěch nad rámec obvyklé odměny'. Význam v těchto případech tak získávají pravidla novinářské profese, která však nejsou stanovena žádnými právními normami, ale považujeme je za součást samoregulace. Vzhledem k významu kapitálového trhu se zde jedná o potenciálně vážný zásah, neboť uveřejnění často banálních informací, kterých si běžný čtenář ani nepovšimne, může radikálně zahýbat s trhem. Například v případě, který posuzoval Nejvyšší správní soud (7 Afs 15/2009 - 159), šlo o toto: „Z obsahu spisu vyplynulo, že dne 5. 9.2005 v 16:25 h společnost Reuters Limited uveřejnila prostřednictvím anglické verze jejich zpravodajského kanálu a současně v anglickém jazyce na webových stránkách www.reuters.com zprávu, že ,zdroj blízký PKN sdělil Reuters, že Atlantik FT minulý týden nabídl polské firmě odprodej akcií za cenu 192 Kč za jednu akcii, ale PKN nabídku odmítl'. Poté byla prostřednictvím anglické verze zpravodajského kanálu 194 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 195 7 Právní a etická regulace médií a na webových stránkách www.reuters.com uveřejněna dne 6. 9. 2005 v 16:18 h její oprava ve znění ,zdroj blízký PKN minulý týden sdělil Reuters, že Atlantik FT nabídl polské firmě odprodej akcií za cenu 192 Kč za jednu akcii, ale PKN nabídku odmítl."' I taková drobná chyba, kterou běžný čtenář vůbec nemusí postřehnout, mohla mít za následek pohyb s kurzem. Uvědomme si, že není podstatné, zda k manipulaci s trhem opravdu došlo -zákon za zakázané jednání považuje i takové, které může vést k manipulaci. Vydavatel se v této chvíli může zbavit odpovědnosti, pokud prokáže, že neporušil žádné konkrétní pravidlo novinářské profese. Zákon sice nestanovuje, která to jsou, vždy je však na orgánu, který takové jednání posuzuje (v tomto případě Česká národní banka), aby našel konkrétní porušené pravidlo. V daném případě ČNB vycházela z Deklarace principů novinářského chování a Etického kodexu novináře uveřejněných Syndikátem novinářů České republiky a z The Reuters code of conduct. První dvě představují nezávazná pravidla, která však v daném případě mají povahu soupisu povinností novináře. Třetí je vnitřní pravidlo vydavatele (v tomto případě tiskové agentury), jehož dodržení je z pohledu daného případu důležité, neboť předpokládáme, že především jím se budou řídit novináři pracující pro daný subjekt. 7. 3 Samoregulace novinářské praxe Již v předchozí části bylo pro právní povahu regulace novinářské praxe důležité zkoumat i mimoprávní regulaci či samoregulaci. Tzv. etické kodexy věnující se pravidlům správné a řádné žurnalistiky mohou mít tedy význam také pro právní posouzení, ačkoli se jedná o regulaci, která není právně závazná. S její pomocí se dá určit, zda novinář splnil všechny standardy kladené na jeho práci a tím dostál všem požadovaným kritériím. Mezi samoregulační kodexy lze zahrnout například shora zmíněnou Deklaraci principů novinářského chování nebo také Etický kodex novináře. Institucionální zakotvení těchto kodexů analyzoval Ústavní soud, který ve svém rozhodnutí ve věci I. ÚS 453/03 konstatoval: „Dále si Ústavní soud z veřejných zdrojů zjistil, že Syndikát novinářů České republiky vypracoval Etický kodex novináře, k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu. Dle či. 1 písm. i) tohoto dokumentu je novinář povinen přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností a dle či. 2 písm. d) nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu. Z Deklarace principů novinářského chování, vyhlášené jako norma profesionálního chování novinářů, která byla schválena na 2. světovém kongresu Mezinárodní federace novinářů v Bordeaux ve dnech 25.-28. 4. 1954 a posléze upravena na 18. světovém kongresu Mezinárodní federace novinářů v Helsingoru ve dnech 2.-6. 6. 1986, dále Ústavní soud zjistil, že novinář bude považovat za vážný profesionální přestupek mj. přijetí jakékoli formy úplatku." Přestože se jedná o pravidla, která jsou závazná pouze na základě dobrovolnosti - tedy že novináři se mohou rozhodnout je dodržovat či nikoli, jejich určitá právní relevance je zcela patrná. Jiná situace nastává v případě etických kodexů, které vytvoří samotný vydavatel (nebo také například provozovatel - například Kodex České televize, jehož existenci předpokládá i zákon), kupříkladu Etický kodex MF Dnes. Tyto kodexy mají kvazi-právní povahu, neboť zavazují novináře, kteří pro daného vydavatele pracují. V případě porušení tak z jejich strany dochází k porušení pravidel stanovených například zaměstnavatelem (nebo účastníkem jiného smluvního vztahu), což může vést ke vzniku určité odpovědnosti na straně novináře. Vydavatel se tak sice nezbaví své odpovědnosti, může však sám dovodit jiný typ odpovědnosti vůči novináři. Obvykle se v těchto kodexech dočteme, že novinář nepřijímá úplatky v souvislosti se svou novinářskou profesí (viz výše) nebo že novinář nebude překrucovat informace. Tohoto bodu se dotkl také Evropský soud pro lidská práva, který v rozhodnutí Stolí v. Švýcarsko (2007) konstatoval: „V tomto případě noviny Sonntags-Zeitung učinily nezodpovědně názory pana Jagmettiho šokujícími a skandálními tím, že otiskly strategický list ve zkrácené podobě a nedostatečně objasnily načasování událostí. Noviny tak jednaly v rozporu s Deklarací práv a povinností novinářů (bod 3 Deklarace povinností). Oproti tomu Tages-Anzeiger a Nouveau Quotidien začlenily záležitost do náležitého kontextu po příslušných odhaleních a reprodukcí dokumentu v téměř úplném znění." Tento bod plyne z povinnosti zachovávat v co největší míře zásad objektivnosti a nestrannosti. Zejména, pokud se to týká záležitostí veřejného zájmu. S tím souvisí také povinnost ověřovat informace: „Soud musí proto přezkoumat, zda stěžovatelé jednali v dobré víře a v souladu s povinností novinářů ověřit konkrétní tvrzení. Tato povinnost vyžaduje vycházet z dostatečně přesného a spolehlivého skutkového základu, který by byl přiměřený povaze a míře jejich tvrzení s ohledem na to, že čím závažnější tvrzení, tím spolehlivější musí být skutkový základ." (Pedersen a Baadsgaard proti Dánsku, 2004). I to plyne z požadavku, který stanoví povinnost a odpovědnost novinářů přispívat do veřejné debaty přesným a spolehlivým zpravodajstvím. Tím novináři rovněž plní svou povinnost poskytovat přesné a věrohodné informace. Všimněme si, že tato etická pravidla jsou velmi obecná. Proto se i zde projevuje kazuistický charakter jakékoli právní regulace médií a jejich činnosti. Vždy záleží také na konkrétních okolnostech, které mohou velmi výrazně přispět k tomu, jak se dané sdělení posoudí. Přesto však tato mimoprávní pravidla poskytují obecnou oporu po zjištění, zda novinář postupoval tak, jak by měl. 196 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 197 Souhrn Pro zvládnutí novinářské práce v mezích práva stačí chovat se obezřetně a slušně. Omezení přicházejí v úvahu až po porušení standardu obvyklého v jakékoli mezilidské komunikaci. Novinář svou činnost provozuje pod záštitou svobody projevu a limity, které na jeho činnost dopadají, se musí základnímu vymezení svobody projevu přizpůsobit. Svoboda projevu (i tisku) se může dostat do kolize s jinými základními hodnotami demokratického právního státu. Pak je na příslušném orgánu veřejné moci, aby rozhodl, kterou ze základních hodnot v konkrétním případě ochrání, a která bude muset ustoupit. Omezit zveřejňování informací lze kvůli ochraně práv a svobod druhých a také dále například pro ochranu národní bezpečnosti, morálky nebo veřejného zdraví a podobně, jak stanoví zejména Listina základních práv a svobod. K povinnostem novináře patří základní dodržování slušnosti a rovnováhy mezi zveřejněním informace a zásahem pro práv druhých. Novinář je povinen sdělovat pravdu a ověřovat zdroje. Naopak autorizace není povinná, není na ni právní nárok. Při posuzování, zda činnost novinářů zasáhla do osobnostních práv druhých nebo zda nastalo porušení některého dalšího principu (ochrana utajovaných informací, bezpečnost, mravnost atp.), nejprve soudy zkoumají, zda byly dodrženy všechny profesní a etické požadavky kladené na tuto profesi. Za veškerý obsah periodického tisku odpovídá vydavatel (vyjma pravdivosti údajů v reklamě a v inzerci). Ten, o kom médium napíše nepravdivé informace, se může domáhat náhrady na vydavateli, vydavatel pak ale může požadovat kompenzaci po tom, kdo skutečně informaci napsal. Odpovědnost vydavatele trvá i v případě interview. Na druhou stranu však Nejvyšší soud i Ústavní soud rozlišují další kategorie převzatých tvrzení (od zpravodajských agentur, sdělení o projevech státních a společenských činitelů, sdělení o činnosti orgánů veřejné moci, názory třetích osob), ve kterých lze uvažovat o snížení či vyloučení odpovědnosti vydavatele za obsah. Doporučená literatura Bartoň, Michal. 2010. Svoboda projevu: principy, garance, meze. Praha: Leges. Chaloupková, Helena. 2006. Tiskový zákon: komentář. Praha: C. H. Beck. Knap, Karel a kol. 2004. Ochrana osobnosti podle občanského práva. Praha: Linde. Kroupa, Jiří a kol. 2009. Mediální právo. Brno: Masarykova univerzita. Doporučené internetové zdroje Etický kodex deníku MF Dnes a serveru iDnes.cz. (Nedatováno). http://epaper.mfdnes.cz/o-mf-dnes/eticky-kodex (1. 6. 2012). Etický kodex novináře. 1999. http://syndikat-novinaru.ez/1/5/36/etika/eticky-kodex (1. 6. 2012). Etický kodex vydavatelství Economia. 2011. http://economia.ihned.cz/403/1109/file/(1. 6. 2012). Zákon č. 46/2000 Sb. o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). 2000. http ://portal.gov.cz/app/zakony/zakon Par. jsp?page=0&idBiblio=49066&fulltex t=tiskov~C3~BD~20z~C3~A1 kon&nr=&part=&name=&rpp=15#local-content (1. 6. 2012). 198 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 199 8 Inovace a trendy ve výuce žurnalistů Inovace a trendy ve výuce žurnalistů Jaroslav Čuřík Žurnalistickou práci v současném období329 charakterizuje zejména změna rutin, v posledních letech330 především souvislosti s přeměnou tradiční redakce na multimediální. Taková změna není lehká - snazší je, když se dělá za souhlasu pracovníků a když jsou na ni zaměstnanci odborně připraveni.331 Brečka a Tušer v té souvislosti upozorňují ve svém textu Transformácia printových médi (2004: 75-76) na americký výzkum z roku 2000 pro Online News Association a pro Association for Education in Journalism and Mass Communication o požadavcích na uchazeče o zaměstnání v online redakcích - viz tabulka. Požadovaná dovednost Zachovávat a aktualizovat časově citlivý materiál Redigovat, upravovat texty pro online Vyhledávat externí informační zdroje na internetu Vytvářet multimediální projekty Poptávka v procentech 74% 70 % 51 % 49 % Tabulka 8. 1 Požadavky na online novináře. Zdroj: Brečka - Tušer 2004: 75-76 Pro multimediálního novináře je samozřejmě důležité, aby byl počítačově gramotný, a to mnohem více než je běžné. Šmíd upozorňuje, že: „Větší část těchto znalostí je zastřešována pojmem CAR (Computer Assisted Reporting), počítačem asistovaná žurnalistika, který vznikl a používá se především v USA. CAR se zde stala zvláštní disciplínou novinářské práce, tématem zvláštních kurzů i konferencí, námětem četných publikací i základem práce celostátního ústavu NICAR." (Šmíd 2006, s. 13) 329 Které ze širšího pohledu začalo už po společenských a politických změnách v roce 1989. 330 Zařazení do posledních let platí zejména pro české a slovenské mediální prostředí, v zahraničí podobné problémy začali řešit už mnohem dříve. 331 Verweij (2009:83) se v této souvislosti inspiroval Rogersovou křivkou přijímání inovací a heslem, že je zbytečné pokoušet se přesvědčit o užívání nových nápadů většinu. Nejprve je nutné přesvědčit takzvané inovátory (2,5%) a rané osvojitele (13,5%) (Rogers, 1983, s. 18-28). Zásadní pro úspěšnou multimedializaci je tedy malá skupina raných osvojitelů v každé redakci. Právě oni pak mohou dotlačit ostatní ke spolupráci a zároveň jim pomoci s potížemi, které mohou při práci s novou technikou mít. Nikdo podle Verweije nemůže předpokládat, že by printoví novináři začali pracovat s technologiemi bez zaškolení. (2009:85) 200 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 201 O potřebě novinářů, kteří zvládají nové technologie a z toho vyplývající tvorbu nových typů obsahů, hovoří i personální ředitel mediální skupiny Mafra (vydává například deníky MF Dnes a Lidové noviny) Alexandr Jedrysek: „Na váze získávají pracovní pozice svázané s internetovým zpravodajstvím a e-službami." Podle Jedryska jsou typické pozice tohoto zaměření mezioborové - balancují někde mezi profesním zaměřením na: „Názor, že nejdůležitější je naučit studenty tvořit obsah žurnalistického produktu, přičemž forma a způsob publikování tohoto produktu je vedlejší, a proto není třeba trvat na dobrém technickém vybavení školy srovnatelném s pracovišti v médiích, ztrácí u výuky internetové žurnalistiky opodstatnění. Vytvořit zprávu či reportáž publikovatelnou v hypertextovém formátu na internetu bez patřičného vybavení nelze. (Šmíd 2006: 16) a) IT technologie - od znalosti tvorby a hostingu jednoduchých www stránek po znalost vývojových prostředí a procesu vývoje software; b) mediální komunikaci - například videoeditor; c) internetovou grafiku a marketing - infografik se širokou škálou požadavků na grafické prostředí nebo marketingový specialista na některý z e-produktů (například Rajče.net, job portál jobDnes.cz a další zpravodajské, oborové nebo diskusní servery). Trend potvrdila také vedoucí personálního oddělení vydavatelství VLP Svatava Cimrová. Podle ní je jednou z nejčastěji obsazovaných pozic ve firmě, která má v redakcích 700 zaměstnanců, místo webeditora. Také redaktoři a reportéři, kterých VLP ročně nabírá více než 100, musejí být lidé schopní pracovat multimediálně.332 Pro výkon práce online žurnalisty (respektive multimediálního novináře, novináře, který pracuje pro tištěné i pro online médium) pracujícího s multimédii, tak už nestačí klasické žurnalistické vzdělání. Mnohé vysoké školy a univerzity si nutnost přizpůsobit vzdělání požadavkům současné a budoucí praxe v médiích uvědomují a přizpůsobují tomu výuku. Například katedra mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně zavedla už v roce 2006 povinné tříměsíční (tedy po dobu celého semestru) praxe v redakcích. V letech 2009 až 2012 pak stejná katedra v rámci evropského projektu inovovala značnou část výuky, kterou posunula blíže k praxi, k internetové a multimediální žurnalistice (součástí výuky se mnohem více než dříve staly například různé workshopy s odborníky z médií, vnikly nebo byly inovovány různé kurzy zabývající se online žurnalistikou, propojením médií s mobilními sítěmi a podobně). Pro výuku internetové a multimediální žurnalistiky je do značné míry nutné rovněž vybavení počítači, počítačovými programy a jinou technikou, což by bylo bez evropského grantu značně obtížné. Na zahájeni sezóny na slavkovském zámku přišiv Oi O*. 2012 17:15 «. M, 1ŮI2 ■jirrryri tfcbrpjL budou ka*—rioajii ďlit ■wUŕBmt émtmití (B 0*. 2012 ITM CO- CM- í9L2 1S"CM jagg OS Ol :0'J ■€ :i jamou ftfmt W. «. 2912 01:19 i] o-í z-y.l II ■ fintil trn:*: Obrázek 8. 1 Titulní strana cvičného studentského online deníku Stisk. Zdroj: http://www.munimedia.cz/kurz/stisk/ (10. 6. 2012) tiNESťí > B«ai0Heí*íl > 5W IřWg « * viíChny i*H*y. po***! ii**> Kež by mál den víc než čtyřiadvacet hodin Nemám řas - vŕta. fctŕrou dennŕ socháme a možná dennĚ používáme. Leme. nebo na^ííyh5*aKtao*iza«n.sífuie£ri4 nest&Ci? čety ciftnesc SwK I Kunu tlHos i iw ■ a ■ ■ O boji proti nesvobodě e-kouFenľ Hůda eleklronm kyc h ttjarůt £6 cpát vrat Ia tentokrát! £ s e 5c u přiWSla p rovů modely e-cigaret. Klére u; ani ramene neptipominaji ^ KiesíKe. Co se ovsení 332 Viz Archiv autora-Analýza poptávky trhu, přilohač. 5 projektu ESF Inovace výuky na FSS MU - katedra žurnalistiky Obrázek 8. 2 Blog cvičného online deníku Stisk na serveru iDnes. Zdroj: http://stisk.blog.idnes.cz/ (10. 6. 2012) 202 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 203 8 Inovace a trendy ve výuce žurnalistů I ONLINE PŮJČOVNA Výpis usech sestav Sestavy pro Kurz Audio/Video, ZUR367 .Jí.: 07.02.2011 ™ O nr*ri«™ *" Q do: 07,02,2011 ki Ttrn Cinou HG!! 4 #> 25-05.2011 tMňti» Cinůn HC2I 4 Obrázek 8. 3 Online půjčovna techniky katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU Brno. Zdroj: http://pujcovna.munimedia.cz/(10. 6. 2012) M-DI Alní kufzy.cz MEDIÁLNÍ KUR2Y.C2 weboví televize TcitvLrn ipfBvwttl»tvl VIDEOTUTORWL MMc Uod nth Harm* lyto «tt«n4thor; JU k pMvM hMm • komunikace prtmůvlnole 1. ■^■■Jiriiir uiiplrfcl r Obrázek 8. 4 Webové stránky e-learningových žurnalistických kurzů katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU Brno. Zdroj: http://www.medialnikurzy.cz/ (10. 6. 2012) 8. 1 Nový typ odborné praxe sociálních studií v Brně totiž každý studuje dvojoborově - například mediální studia a žurnalistiku v kombinaci se sociologií, psychologií, politologií a podobně). Z poznatků získaných na seminářích k praxi je patrné, že lepší výsledky i přístup k praxi mají ti studenti, kteří se chtějí žurnalistice věnovat i v budoucnu. Pro studenty směřující ke kariéře v jiném oboru je žurnalistická praxe především povinnou součástí studia, u níž se jim příliš nezamlouvá především to, že v době praxe museli pracovat opravdu naplno a mnohdy neměli čas na svůj osobní život či jiné aktivity. Někteří studenti si také umějí představit, že by se žurnalistice věnovali pouze několik málo let a pak začali pracovat v jiném oboru, další hodnotí práci v denících jako příliš náročnou a vysilující a nejraději by pracovali v médiích s nižší periodicitou. Nicméně šéfredaktoři či vedoucí redakcí hodnotí prakticky všechny brněnské studenty obdobně jako v tomto citátu (vyplývá to z hodnotících dotazníků, které šéfredaktoři pravidelně vyplňují): „Studentka patřila a doufám, že i nadále bude patřit k oporám brněnské redakce. Má za sebou i špičkovou investigativní práci." Tak hodnotil jednu z praktikantek šéf krajské redakce MF Dnes v Brně. „Jsem maximálně spokojen. Každá redakce by ho okamžitě brala. S jeho texty nemám žádnou práci, umí i lámat," napsal o dalším studentovi editor jedné z redakcí regionálních Deníků VLP Obrázek 8. 5 Studentka Kateřina Vodičková na odborné praxi v Libereckém deníku, léto 2011. Zdroj: archiv KMSŽ Výsledky inovace výuky na brněnské katedře mediálních studií a žurnalistiky jsou nad očekávání dobré - svědčí o tom například hodnocení studentů na praxích v redakcích. Z dotazníků vyplňovaných šéfredaktory i z anonymních dotazníků studentů vyplývá, že model tříměsíčních odborných studentských praxí, jež na katedře funguje od roku 2006, je přínosem pro studenty i pro média. Studenti se na praxi plně zapojují do chodu redakcí a mohu si už v době studia ujasnit, zda se po absolutoriu chtějí věnovat žurnalistice nebo svému druhému oboru (na fakultě 204 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 205 8 Inovace a trendy ve výuce žurnalistů Obrázek 8. 6 Studentka Hripsime Zohrabyan na praxi v bruselském týdeníklu New Europe. Zdroj: archiv KMSŽ Zde jsou další náhodně vybrané citace z dotazníků šéfredaktorů: • Se studentkou jsme byli maximálně spokojeni. Fungovala zcela samostatně, dodávala vlastní témata, texty byly kvalitní. Už v prvním týdnu zpracovala obtížné dvoustránkové téma, kde nebylo potřeba většího zásahu editora. Ihned bychom ji mohli zaměstnat jako redaktorku. • Zpracovávala denně aktuální události, navíc měla na starost pravidelně každý týden celou stranu z Vyškovská. Své úkoly zvládala bezvadně, stranu si sama plánovala a bylo na ni absolutní spolehnutí. • Skvěle ovládla techniku, což jí umožnilo nasazení nejen v roli reportérky, ale i při technickém zpracování zvuků pro vysílání i webovou prezentaci rozhlasu. • Aktivní a zodpovědný. Udělal mnoho užitečné práce. Bez problémů zvládl i těžší věci. • Praktikantka přicházela s vlastními tématy, vnášela do nich i svůj netradiční pohled a zpracovala je velmi kvalitně. Všechny zadané úkoly splnila na sto procent a věnovala se práci i mimo běžnou pracovní dobu ve svém volném čase. • Praktikantka od počátku projevovala zájem osvojit si co nejvíce dovedností a vyzkoušet různé typy redakční práce. Sama se hlásila o nové úkoly, nabízela možná témata ke zpracování a hlásila se také o prezentování vlastních příspěvků v živém vysílání. Dobrovolně se podílela i na dalších činnostech rádia. • První její reportáže se vyznačovaly velmi dobrou úrovní, pokud vezmeme v potaz, že dosud byla bez praxe. Je ale ještě potřeba zapracovat na hlasovém projevu - nepůsobí dostatečně profesionálně. • Zpracovala řadu tematicky velmi pestrých příspěvků, které byly téměř bez výjimky odvysílány ve zpravodajských a publicistických pořadech ČRo Brno. • Zřejmě se už jako novinářka narodila; působí na lidi velmi přesvědčivě, mile a profesionálně. • Dostala nabídku pracovat jako redaktorka ve zpravodajské směně. Přijala ji a bude pracovat jako externí spolupracovnice ČT. • Pracoval výborně, během praxe se stal plnohodnotným členem redakce, osobností mezi redaktory. Cílem studentských praxí je dosáhnout, aby si budoucí novináři vyzkoušeli své schopnosti v praktické redakční či obdobné činnosti, komplexně se seznámili s každodenní redakční rutinou (tiskové konference, výjezdy do terénu) a naučili se nejen aktivně plnit zadané úkoly, ale přicházet na redakční porady rovněž s vlastními nápady, tipy a kauzami. Studenti na praxi nabudou nebo si utvrdí praktické vědomosti nejen o formě a obsahu zpravodajských materiálů, ale i o fungování státní správy a samosprávy. Získají také základní vědomosti o editaci článků či ,,/ámán/'"novin, v případě rozhlasu, televize či internetu pak přiměřené technické vědomosti příslušné redakční práci a zvládnou výrobu materiálu od nápadu přes získání zdrojů až po konečnou úpravu a umístění do média. Povinná praxe trvá po dobu celého semestru, tedy po dobu 12 týdnů a jde o plné zapojení studentů do redakční činnosti, tedy o práci „na plný úvazek". Praxi mohou studenti absolvovat v jarním a podzimním turnusu, ale také v létě. Mimo vlastní praxi musí studenti aktivně absolvovat úvodní, průběžný a závěrečný seminář. Úvodní seminář je věnován seznámení s praxí. Pro prezentaci je využívána videonahrávka zpracovaná při praxích studentů v novinách, rozhlasu a v televizi. Na průběžném a závěrečném semináři studenti prezentují eseje o svých zkušenostech z praxe v konkrétní redakci a také své publikované materiály. Na seminářích tak mají unikátní možnost získat poznatky „přímo od zdroje"o interním chodu až několika desítek různých redakcí v České republice, na Slovensku i v jiných zemích a diskutovat o nich. Každý student musí za dobu praxe publikovat kvalitní materiály v množství úměrném době praxe. Studenti si také mohou půjčit na katedře diktafony či fotoaparáty potřebné pro vykonávání praxe, většinou však poskytují potřebnou techniku samotné redakce. 206 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 207 8 Inovace a trendy ve výuce žurnalistů facebook Q FAKT THUM ftnu - To M ni H F i m r i t t y a L n 1 A l hl k 1 f A C I t ! U lire *nifcn_f icrtooku fcwifc .-. .-ľ .-.i.. ym mŕdiim? iludmhj t Irin (10 luinuvj Hl (53 u m m Obrázek 8. 7 Titulní strana experimentálního facebookového deníku Fakt! Zdroj: http://www.facebook.com/Fakt.Aktualne/app_189625837764471 (10. 6. 2012) Studenti vykonávají praxi například v redakcích regionálních Deníků vydávaných společností Vltava-Labe-Press, ale i v mnoha jiných médiích (například v Mladé frontě Dnes, Lidových novinách, Právu, Aktuálně.cz, v Českém rozhlasu, Rádiu Proglas, v České televizi a ve zpravodajských redakcích televize Prima a Nova. Většina studentů přitom směřuje do tištěných médií,333 která mají větší možnost praktikanty přijmout. Do televizních a rozhlasových redakcí směřuje každý semestr zhruba pět až deset studentů, do tištěných je to několik desítek. Studenti mohou vykonávat žurnalistickou praxi i v cizině (byli například v lokálních redakcích Passauer Neue Presse, v posledních několika letech prakticky každý semestr někdo ze studentů pracuje také v bruselském anglickojazyčném týdeníků New Európe a podobně. V roce 2011 mohli studenti praktikovat také v experimentálním facebookovém deníku Fakt! zřízeném po dohodě s brněnskou katedrou mediálních studií a žurnalistiky redakcí online deníku Aktuálně, cz. Vzhledem k tomu, že šlo o experiment, byl tento typ praxe po několika bězích ukončen. Podle obsahového ředitele Aktuálně.cz Jakuba Ungera dal projekt vydavateli základní odpovědi na otázky, co Facebook umí či neumí tvůrci obsahu nabídnout, a redakce na základě spolupráce se studenty brněnské katedry mediálních studií a žurnalistiky získala představu, jak a v čem může být spojení Facebooku a klasického zpravodajství přínosné a kdy je naopak tvorba zcela odlišná.334 333 Mnohem méně přímo do online médií či redakcí. Studenti spíše pracují v redakci tištěného média a přitom přispívají i na příslušný zpravodajský server. 334 Archiv autora 2012. TUK UNION I ! llllřl v- Tlie more user-ťnendly citizens1 initiative can make KU more, democratic -r-.,— :k.h ... ^ ■ ■. ~ . .. liti t li • li i ' -| ■ * -* ----j...... ' — i - r " * 111 ..L*.....-r ". I----Ii i«>m ~— ť- »--- ih.-^ Mri. ^mwmr *t_ h n£ NEW EUROPE I NATIONAL VAYS online I Barosso bids farewell to Hungarian EU Presidency Obrázek 8. 8 Článek studentky Venduly Karáskové, který zpracovala na odborné praxi v bruselském týdeníku New Europe 5. prosince 2010. Zdroj: New Europe, Print Edition Obrázek 8. 9 Článek studentky Aleny Fricové, který zpracovala na odborné praxi v bruselském týdeníku New Europe 5. července 2011. Zdroj: http://www.neurope.eu/article/barosso-bids-farewell-hungarian-eu-presidency (5. 4.2012) Praxi v médiích nehodnotí kladně jen šéfredaktoři, ale i samotní studenti, kteří vždy po skončení praxe vyplňují anonymní hodnotící dotazníky. Zde uvádíme několik náhodně vybraných citací: • Na praxi jsem využila vědomosti a hlavně dovednosti ze školy a dále si je mnohonásobně rozšířila. • Naučil jsem se pracovat samostatněji a rychleji, najít a využít relevantní informace, komunikovat s lidmi. • Praxe mi pomohla získat objektivní praktický náhled na žurnalistickou práci. • Naučila jsem se pracovat s novými programy, při své práci uplatním postprodukční postupy - střih a úpravu videa. • Naučila jsem se pracovat pod tlakem, v rychlosti, telefonovat atd. Získala jsem kontakty. Prostě škola života. • Zjistila jsem, jak funguje redakce, poznala zajímavé lidi a hlavně dobré novináře. Došla jsem k názoru, že bych se podobné práci chtěla v budoucnu věnovat. Naučila jsem se jak vystupovat, efektivně získávat informace... 208 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 209 Celkově hodnotí studenti praxi za období od léta 2007 do jara roku 2012 průměrnou známkou 1,76 (respondenti hodnotili jednotlivé dotazy na stupnici 1 až 5, přičemž 1 je nejlepší a 5 nejhorší). Hodnocení šéfredaktorů je ještě příznivější (je za období od léta 2006 do jara 2012; studenti začali dotazníky vyplňovat až v létě 2007) - průměrná známka je 1,29. Úroveň materiálů, jež studenti tvoří, zhodnotili šéfredaktoři průměrem 1,65. Praktikanti jsou také značným přínosem pro redakce - podle šéfredaktorů vyjadřuje přínos studentů průměrná známka 1,36. O něco méně příznivěji vychází průměrná známka, hodnotící, nakolik studenti přicházejí na redakční porady s vlastními tématy (1,96), úroveň studentských materiálů však šéfredaktoři hodnotí vzhledem k tomu, že jde o budoucí žurnalisty bez praxe, velmi příznivě -známkou 1,65. Velmi významný pro studenty je další ukazatel - za celé období dostalo 70,55 procenta studentů na konci praxe nabídku další spolupráce s redakcí, v níž praktikovali. Studenti, kteří přicházejí na praxi, se prakticky ihned dokážou zapojit do práce v redakci. Není výjimkou, že od počátku (zvláště v okresních redakcích VLP) píší hlavní materiály na stranu jedna. Zde je například citace z eseje studenta, který za tříměsíční praxi napsal téměř 200 článků (včetně několikařádkových krátkých zpráv a přepisů policejních svodek) a kvůli chřipce ostatních redaktorů zůstal určitou dobu v redakci sám se šéfredaktorem: „Za deset dní se mi tak „podařilo" mít asi devětkrát hlavní otvírací článek na titulní straně, o dalších otvírácích a méně rozsáhlých materiálech na dalších stranách ani nemluvě." Každý student z brněnské katedry mediálních studií a žurnalistiky za dobu své praxe vyprodukuje pro každou redakci nejméně desítky důležitých materiálů. Výjimkou však není ani více než stovka publikovaných textů (a fotografií) většího rozsahu. Vezmeme-li například, že průměr článků na studenta v tištěném regionálním deníku je kolem 60 za celou praxi (což je vzhledem ke skutečnosti nízký odhad), pak kupříkladu za rok 2011 napsalo 26 studentů, kteří v tom roce praktikovali v Denících VLP, více než patnáct set článků. Právě v Denících VLP pracuje nejvíce studentů, protože Deníky mají redakci prakticky v každém okrese, a mohou tak přijmout více studentů než ostatní média. V redakcích Deníků dostávají také všichni studenti podle dohody vydavatelství s katedrou honorář (v řádu několika tisíc korun za měsíc), v jiných médiích záleží na individuální dohodě studenta s redakcí (alespoň nějaký honorář však dostává podle údajů z dotazníků více než polovina studentů, kteří praktikují v jiných médiích než v redakcích Deníků). Studenti prostřednictvím anonymních dotazníků také velmi kladně hodnotí užitečnost studia na katedře pro jejich praxi (celkový průměr vychází na 1,97). Rovněž praktický přínos praxe pro ně samotné hodnotí studenti velmi vysoko, průměrem 1,48. Relativně hůř vychází průměrná známka v dotazu na úměrnost délky praxe (trvá 12 týdnů a jde o náročnou práci na plný úvazek) - 2,41. Také pracovní podmínky v redakcích získaly průměr přesahující dvě - přesně 2,06. Známku dvě přesahuje ještě studentské hodnocení redakčního garanta praxe (2,24) a hodnocení toho, zda po praxi vážně uvažují o práci v žurnalistice (2,17) - zde ale má vliv také to, že studium je dvojoborové. Celkem do jara 2012 tento typ praxe absolvovalo 371 studentů, z toho 156 v redakcích společnosti Vltava-Labe-Press, 195 v redakcích jiných médií a 20 (počítáme-li také částečnou praxi studentky v Turecku - Hůrriyet, Turkish Daily News) v zahraničí (6 v Německu, 4 v Belgii, 1 v Turecku, 1 v Polsku a 8 na Slovensku). Hodnocení praktikantů šéfredaktory (průměrná známka za období od léta 2006 do jara 2012) 1 1,35 1J6 1,3 1,29 Pracovní Přínos pro Vlastní Úroveň Práce Poučení Celkové aktivita redakci témata materiálů s intormacemi z chyb hodnocení Graf 8. 1 Hodnocení praktikantů šéfredaktory. Zdroj: vlastní graf 2,5 2,0 Hodnocení odborné praxe studenty (průměrná známka za období od léta 2007 do jara 2012) Graf 8. 2 Hodnocení odborné praxe studenty. Zdroj: vlastní graf NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 17 8 Inovace a trendy ve výuce žurnalistů Vývoj počtu studentů na praxi podle turnusů (u do 10. 6. 2012 neukončené letní a podzimní praxe jsou uvedeni přihlášení studenti) 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 ■ JARO ■ LÉTO ■ PODZIM ■ CELKEM Poznámka: nárůst počtů od léta 2010 je způsoben zčásti tím, že se praxe stala povinná i pro další studovanou specializaci, Digitální média. Graf 8. 3 Vývoj počtu studentů na praxi podle turnusů. Zdroj: vlastní graf Vývoj počtu studentů na praxi ve VLP a jinde (u do 10. 6. 2012 neukončené letní a podzimní praxe jsou uvedeni přihlášení studenti) 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 ■ ZAHRANIČÍ ■ JINÁ MÉDIA | VLP ■ CELKEM Poznámka: nárůst počtů u jiných médií od léta 2010 je způsoben zčásti tím, že se praxe stala povinná i pro další studovanou specializací, Digitální média: studenti této specializace mohou vykonávat praxí i v různých agenturách, kde se věnují například postprodukcí. Graf 8. 4 Vývoj počtu studentů na praxi ve VLP a jinde. Zdroj: vlastní graf Peter Dvorský: Mám hlas, bohužel ale nemám čas Obrázek 8. 10 Článek studentky Barbory Kučerové, který zpracovala na odborné praxi v krajské příloze MF Dnes Vysočina. Zdroj: MF Dnes, 4. 8.2011 Brněnští studenti zazářili v Americe MAKtK LAJTKEP Brno D, ..i- - i-1: ■■ ■---!■_- ■ ram 'Li. Zat..iv.i a ný itr'k zAro voň. I.. k se I i. shrnout pravidla celosvětově soUtěše Microsoft IiiľicIiw Cup SOU. ■ i --■■-:-- = ■- ■- z bnieiľ ského Vysokého učení tech-níckčhu v ni ob&adlla irctl místo O. 5 ■ --j : I. ■ ii.-li IiÍl I: .. covek šoup*ŕfc leh týni ú. Pro ocenení ti Rudolf Ka-|oun David JozeIbv, Mariin ftínák ■ Micha)Zadinrui*Le-Iŕli da New Yorku. .,N,-ii úkol v katfccril Game Deslncxně] vytvořit n.ivrh hry, kter.i ŕeil Eávainv nplftfivólnvv nrnnlpu. Vyhnit itmtr ti Iahki poš.iríi.H říká vodou-cf ■ i. ■■ ■, ěh ■ f,r.i.\ ^.l.I.iji (na sni mkll k. Ve strategicko hře sl lide ": i - - -1 vyzkoušel, jak se v inko- vě ťllUnel ko- ordlnuji jed tihlky, hry nam zabral dva uiěsko. Pokud, niä inil i itv.- - -. -1 vec ■, ■ l i- . na. .. j ■: nedá se n\c Uspěchalpodotýká student I .kulu in-ťomiačnlch lechnolo- dl. Pii vývoji některých cästl hry £M4-c* pi-i7;"td-i la o spoluprací 1 hasiče L A co bylo na oek-Jii projektu ucjtčžtt? „Dalo k naiii zahrát pře-devslai programováni složllých vrh prvkťl.*" prínraiuje Sr-madva-cttllelýstudent- Preato&ů hra - ->-■-ix i 11 velký topěcti4 čtveřice na ni chce • L -11 pracovat. . J?1án ujcrnc doladit iíěktore dela l\y. aby byla: hra pro lidi Jesiě prijoniiičj-ii," ŕ Iki Až budou on I kolegové s výsledkem spokojeni, uvolní hru ta In leniví, chtějí, aby sfa JÍ lajn nahli lidé volné stáhnout, ľnmhih i letos člveŕtoe za-räŕlla v oelotvétové konkurenci, no*l uitcd'v hlave dilAi piany, „Pokud to Jen trochu půjde, prištl rok dáine o sobě zase věděl " Usmívá se Kalan. Obrázek 8. 11 Článek studenta Marka Lajtkepa, který zpracoval na odborné praxi v Brněnském deníku Rovnost. Zdroj: Brněnský deník Rovnost, 20. 7. 2011 212 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 213 Souhrn Žurnalistickou práci v posledních letech charakterizuje změna rutin, především souvislosti s přeměnou tradiční redakce na multimediální. Změna je snazší, když jsou na ni zaměstnanci odborně připraveni. Mnohé vysoké školy a univerzity si nutnost přizpůsobit vzdělání požadavkům praxe v médiích uvědomují a mění výuku. Například katedra mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně zavedla už v roce 2006 povinné tříměsíční praxe v redakcích. V letech 2009 až 2012 pak stejná katedra v rámci evropského projektu inovovala značnou část výuky, kterou posunula blíže k praxi, k internetové a multimediální žurnalistice (součástí výuky se mnohem více než dříve staly například různé workshopy s odborníky z médií, vznikly nebo byly inovovány různé kurzy zabývající se online žurnalistikou, propojením médií s mobilními sítěmi a podobně). Výsledky inovace výuky na brněnské katedře mediálních studií a žurnalistiky jsou nad očekávání dobré - svědčí o tom například hodnocení studentů na praxích v redakcích. Z dotazníků vyplňovaných šéfredaktory i z anonymních dotazníků studentů vyplývá, že model tříměsíčních odborných studentských praxí je přínosem pro studenty i pro média. Studenti se na praxi plně zapojují do chodu redakcí. Praxi mohou studenti absolvovat v jarním a podzimním turnusu, ale také v létě. Každý student musí za dobu praxe publikovat kvalitní materiály v množství úměrném době praxe. Studenti si také mohou půjčit na katedře diktafony či fotoaparáty potřebné pro vykonávání praxe. Studenti praktikují například v redakcích regionálních Deníků společnosti Vltava-Labe-Press, ale i v Mladé frontě Dnes, Lidových novinách, Právu, Aktuálně.cz, v Českém rozhlasu, Rádiu Proglas, v České televizi a ve zpravodajských redakcích televize Prima a Nova. Praxi mohou vykonávat i v cizině (byli například v redakcích Passauer Neue Presse, pravidelně pracují také v bruselském anglickojazyčném týdeníků New Európe a podobně). Celkově hodnotí studenti praxi za období od léta 2007 do jara roku 2012 průměrnou známkou 1,76 (respondenti hodnotili na stupnici 1 až 5, přičemž 1 je nejlepší a 5 nejhorší). Hodnocení šéfredaktorů je ještě příznivější (je za období od léta 2006 do jara 2012; studenti začali dotazníky vyplňovat až v létě 2007) - průměrná známka je 1,29. Velmi významný pro studenty je další ukazatel - za celé období dostalo 70,55 procenta studentů na konci praxe nabídku další spolupráce s redakcí, v níž praktikovali. Studenti prostřednictvím anonymních dotazníků rovněž velmi kladně hodnotí užitečnost studia na katedře pro jejich praxi (celkový průměr vychází na 1,97). Celkem do jara 2012 tento typ praxe absolvovalo 371 studentů. Doporučená literatura Burns, Lynette Sheridan. 2004. Žurnalistika: praktická příručka pro novináře. Praha: Portál. Craig, Richard. 2005. Online journalism: reporting, writing, and editing for new media. Southbank, Victoria, Australia; Belmont, Calif.: Thomson/Wadsworth Lábová, Alena - Láb, Filip. 2009. Soumrak fotožurnalismu: manipulace fotografií v digitální éře. Praha: Karolinum. Mencher, Melvin. 2003. News reporting and writing. New York: McGraw-Hill. Ruí3-Mohl, Stephan - Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. Tušer, Andrej a kol. 2010. Praktikum mediálnej tvorby. Bratislava: Eurokódex. Wheeler, Sharon. 2009. Feature writing for journalists. New York: Routledge. 214 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 215 Summary Summary The publication New Trends in Media I: online media and the press responds to the lack of similar texts in the Czech (and perhaps Slovak) media context; however, it does not attempt to become a detailed analysis of all new trends - it contributes to their mapping. It is primarily intended for journalism students at universities and vocational schools, as well as for the broader public including professional journalists. The book is probably the first to map and define in detail the character of some genres of journalism used in the Czech press and online media, such as the feature, story, and news feature. These genres have not been covered in depth in the Czech academic literature (at least to the authors' knowledge). International academic literature covers this topic but the genres are understood quite differently in the Czech practical journalism. The chapter "Transformation of the Traditional Journalism and Online Journalism" (by Lenka Waschková Císařová) summarizes trends influencing journalists' work and characterizes the basic features of online journalism. It follows in the line of authors who see a dividing line between traditional and online journalisms. Although basic rules still hold, the technological development has emphasized the role of time. The profession is developing so quickly that journalists must continually educate themselves and thus redefine the often intuitive settled rules of quality and up-to-date journalism. The chapter "Development of news reporting in printed and online media" (by Jaroslav Čuřík) deals with selected issues of news reporting, which remains the core of journalism as it brings information and facts. Opinion journalism is only built upon them. Features of opinion journalism nevertheless penetrate into news reporting as authors' stories and comments. Besides containing basic information about what happened, an ideal piece of news nowadays also interprets events, phenomena and trends, includes an analysis, and presents the context. A piece no longer begins with "hard facts", but with a personal story. The chapter defines the difference between a story-lead piece (when a story only appears in the lead) and the news feature where a story permeates the whole text. In his chapter "Selected Issues in the Development of Czech Opinion Journalism after 1989", Rudolf Burgr describes the previously neglected and unknown forms and innovations of classical genres that appeared in the Czech press. The most common ones include the feature, story, editorial, and notebook. For example, the column "Objev DNES" (A Discovery) published in the DNES magazine supplement from 1993 can be considered a brand new genre. The author observes that the number of columns with extraordinary titles express the effort to shape the magazine and become a marketing tool. Jiřina Salaquardova's "Developmental Tendencies of Contemporary Czech in Relation to Mistakes in Practical Journalism" deals with the fundamental tool of journalism - the language. To illustrate transformations of contemporary Czech, the author gives examples from students' works and the press. The chapter summarizes frequent offences against the use of language and as such it can become a teaching aid for journalists writing in Czech. The chapter "The Content and the Form - Selected Aspects of Czech Dailies Transformation" (by Rudolf Burgr) points out that publishers try to reduce the decrease in circulation and impacts of the digital and online media competition by introducing changes into design and content of the newspapers. They prefer topics that increase sales. The existence of sister news webs also influence the content of Czech dailies. As far as the form is concerned, the main trend is visualization. Pictures and titles have grown bigger, the layout is arranged better, and graphical features enhancing readers' orientation appear. The development of communication technologies is important - for example, all newspapers of the Czech quality press offer downloadable content. Another chapter by Jaroslav Curik called "Work Organisation in a Newsroom" informs that the progress in multimedialization creates professions with unclear categories and no Czech titles, for which English terminology is in use. The use of new technologies often changes journalist routines for the worse (a greater time pressure means a higher rate of mistakes, an emphasis on making the news for a variety of platforms may produce lower quality). As far as the content is concerned, the emphasis shifts from events to topics, analyses and context in the press; events and their quick coverage is primarily the issue of the web. "Legal and Ethical Regulations of the Media" is the title of a chapter by Martin Skop. He claims that a cautious and decent behaviour suffices for a lawful practical journalism. Restrictions only come into consideration after common standards of interpersonal communication are violated. When the freedom of the press collides with some other basic values of a democratic country with a rule of law, it is up to the responsible public authority to decide which of the basic values to protect. When assessing intrusion of a journalist's activity into personal rights of another or violations of some other principle (such as protection of classified information, security, and morality), the court first studies if all professional and ethical requirements have been met. The last chapter "Innovating Journalist Education" (by Jaroslav Curik) deals with transformations in the journalist profession in relation to journalist education. For example, the Department of Media Studies and Journalism at the Faculty of Social Studies, Masaryk University in Brno, shifted its curriculum towards practical, web-based and multimedia journalism between 2009 and 2012. The results exceeded the expectations, as evaluations of students in the new type of compulsory three-month newsroom internships show. The internships were introduced in 2006 and in the last six years, their evaluation by questionnaires for editors-in-chief and anonymous questionnaires for students have confirmed their importance for the students - 70.55 per cent of them were offered further collaboration with the paper already during their internship. Students themselves anonymously evaluated the usefulness of their studies at the department for their practice with an average grade of 1.97 (on a scale where 1 is the highest grade and 5 the lowest). 216 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 217 Použitá literatura Použitá literatura Adams, Sally. 1999. „Writing features." Pp. 47-98 in Writing for journalists. Ed. Hicks, Wynford. London: Routledge. Allan, Stuart. 2006. Online News. Journalism and the Internet. London - New York: Open University Press. Aviles, José Alberto Garcia - Carvajal, Miguel. 2008. ..Integrated and Cross-Media Newsroom Convergence: Two Models of Multimedia News Production - The Cases of Novotécnica and La Verdad Multimedia in Spain." Pp. 221-239 in Convergence 2008, vol. 14, no. 2. Aviles, José Alberto Garcia et al. 2004. ..Journalists in Digital televison Newsrooms in Britain and Spain: Workflow and Multi-skilling in Competitive Environment." Pp. 87-100 in Journalism Studies 2004, vol. 5, no. 1. Aviles, José Alberto Garcia et al. 2009. „Newsroom integration in Austria, Spain and Germany." Pp. 285-303 in Journalism Practice 2009, vol. 3, no. 1. Bartoň, Michal. 2010. Svoboda projevu: principy, garance, meze. Praha: Leges. Bartošek, Jaroslav. 1995. „Příběh - nový publicistický žánr." Pp 18-19 in Mediažurnáh995, č. 4. Bartošek, Jaroslav. 1997. Žurnalistika: Úvod do studia. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palckého v Olomouci. Bartošek, Jaroslav. 2002. Základy žurnalistiky. Zlín: Univerzita Tomáše Bati. Bednář, Vojtěch. 2011. Internetová publicistika. Praha: Grada. Boczkowski, Pablo J. 2005. Digitizing the News. Innovation in Online Newspapers. Cambridge - London: MIT Press. Brečka, Samuel. - Tušer, Andrej. 2004. „Transformácia printových médií. Vplyv nových informačných technologií na prácu novinárov printových médií." Pp. 73-85 in Otázky žurnalistiky 2004, r. XLVII, č. 1-2. Bull, Andy. 2010. Multimedia Journalism. A Practical Guide. London - New York: Routledge. Burton, Graeme-Jirák, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister&Principal. Callahan, Christopher - Thornton, Leslie-Jean. 2007. A Journalist's Guide to the Internet. The Net as a Reporting Tool. Boston: Pearson Education. Caroll, Brian. 2010. Writing for Digital Media. New York: Routledge. Conboy, Martin. 2005. „The print industry - yesterday, tody, tomorrow: An overview." Pp. 4-20 in Print Journalism-A Critical Introduction, ed. by Richard Keeble. Abingdon: Routledge. Coyer, Kate - Dowmunt, Tony - Fountain, Alan. 2007. The Alternative Media Handbook. Oxon - New York: Routledge. Craig, Richard. 2005. Online Journalism. Reporting, Writing and Editing for New Media. Boston: Thomson Wadsworth. Creeber, Glen - Royston, Martin (eds). 2009. Digital Cultures. Understanding New Media. London: McGraw-Hill. Čuřík, Jaroslav. 2009. „Zrod multimediálního novináře v regionálních denících společnosti Vltava-Labe-Press." 2009. Pp. 365-376 in Zborník z medzinárodnej konferencie doktorandov Quo vadis Mass Media. Trnava: Fakulta masmediálnej komunikácie UCM v Trnave. Danes, František. 2009. Kultura a struktura českého jazyka. Praha: Karolinum. De Wolk, Roland. 2001. Introduction to Online Journalism: Publishing News and Information. Boston: Allyn & Bacon. Deuze, Mark. 2004. „What is Multimedia Journalism?" Pp. 139-152 in Journalism Studies, 5 (2). Dupagne, Michel - Garrison, Bruce. 2006. „The Meaning and Influence of Convergence." Pp. 237-255 in Journalism Studies, 7 (2). Fenton, Natalie (ed.) 2010. New Media, Old News. Journalism and Democracy in the Digital Age. London: Sage Publications. Fink, Conrad C. 1998. Introduction to professional newswriting: reporting for the modern media. New York: Longman. Foust, James C. 2004. Online Journalism: Principles and Practices of News for the Web. Scottsdale: Holcomb Hathaway Publishing. Franklin, Bob (ed.). 2009. The Future of Newspapers. Oxon: Routledge. Friend, Cecilia - Singer, Jane B. 2007. Online Journalism Ethics. Traditions and Transitions. New York - London: M. E. Sharpe. Fronek, Josef. 2006. Velký anglicko-český slovník. Praha: LEDA. Frost, Chris. 2005. „Design for print media." Pp. 190-223 in Print Journalism -A Critical Introduction, ed. by Richard Keeble. Abingdon: Routledge. Fux, Vladimir. 1997'. Zčeských luhů do háje. Brno: Petrov. Hais, Karel - Hodek, Břetislav. 1997. Velký anglicko-český slovník. Díl I. A-M. Praha: LEDA, Academia. Hais, Karel - Hodek, Břetislav. 1997. Velký anglicko-český slovník. Díl I. N-Z. Praha: LEDA, Academia. Hall, Jim. 2001. Online Journalism: A Critical Primer. London: Pluto Press. Harcup, Tony. 2004. Journalism: Principles and practice. London, Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications. Harrower, Tim. 2002. The Newspaper Designer's Handbook. New York: McGraw-Hill. Herczeg, Jiří. 2004. Meze svobody projevu. Praha: Orac. Houston, Brant. 2003. Computer-Assisted Reporting: A Practical Guide. Bedford - St. Martins. Chaloupková, Helena. 2006. Tiskový zákon: komentář. Praha: C. H. Beck. Itule, Bruce D. - Anderson, DouglasA. 2003. News Writing and Reporting for Today's Media. Boston: McGraw-Hill. Jirák Jan. 2004. „Hodnota zpravodajská." Pp. 76-78. In: Rreifová, Irena a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. Jirák, Jan - Kopplová, Barbara. 2009. Masová média. Praha: Portál. Jirák, Jan - Kruml, Milan. 1996. „Svět jako zábava." Pp 28-29 in KM/7" 1996, č. 11. Just, Vladimír. 2005. Slovník floskulí2. Praha: Academia. Keeble, Richard (ed.). 2005. Print Journalism-A Critical Introduction. Abingdon: Routledge. Keeble, Richard. 2006. The Newspapers Handbook. London: Routledge. New York: Taylor & Francis. Knap, Karel a kol. 2004. Ochrana osobnosti podle občanského práva. Praha: Linde. Kolektiv autorů. 1999. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Díl 8. t/ž. Praha: Diderot. Kolektiv autorů. 2007. Velký slovník anglicko-český, česko-anglický. Brno: Lingea. Kroupa, Jiří a kol. 2009. Mediální právo. Brno: Masarykova univerzita. Kung, Lucy - Picard, Robert G. - Towse, Ruth. 2008. The Internet and the Mass Media. London: Sage Publications. Láb, Filip - Turek, Pavel. 2009. Fotografie po fotografii. Praha: Karolinum. Lábová, Alena-Láb, Filip. 2009. Soumrak fotožurnalismu: manipulace fotografií v digitální éře. Praha: Karolinum. Lábová, Alena - Láb, Filip: Soumrak fotožurnalismu? Manipulace fotografií v digitální éře. Praha, Karolinum 2009. Lauf, Edmund. 2001. „Research Note: The Vanishing Young Reader: Sociodemographic Determinants of Newspaper Use as Source of Political Information in Europe, 1980-98." Pp. 233-243 in European Journal of Communication 2001, vol. 16, no. 2. Lax, Stephen. 2009. Media and Communication Technologies. A Critical Introduction. New York - London: Palgrave Macmillan. Lister, Martin - Dovey, Jon - Giddings, Seth - Grant, lain - Kelly, Kieran. 2006. New Media: A Critical Introduction. Oxon - New York: Routledge. Lotko, Edvard. 2005. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého. McNair, B. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál. McQuail, Denis. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Mencher, Melvin. 1996. Basic media writing. Madison: Brown & Benchmark. Mencher, Melvin. 2003. News Reporting and Writing. Boston: McGraw-Hill. Motal, Jan a kol. 2012. Nové trendy v médiích II: rozhlas a televize. Brno: Masarykova univerzita. Niblock, Sarah. 2005. ..Practice and Theory: What Is News?" Pp.73-81 in Print Journalism: A critical introduction. Ed. Keeble, Richard. Abingdon: Routledge. Ondrášik, Branislav. 2010. „Internetová tvorba (online)." Pp. 305-341 in Tušer, Andrej a kol. 2010. Praktikum mediálnej tvorby. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva. Ornebring, Henrik. 2010. „Technology and journalism-as-labour: historical perspectives." Pp. 57-74 in Journalism 2010, vol. 11, no. 1. Osvaldová, Barbora - Halada, Jan (eds.). 2007. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Vyd. 3. Praha: Libri. Osvaldová, Barbora - Halada, Jan a kol. 1999. Vyd. 1. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri. Osvaldová, Barbora - Tejkalová, Alice (eds.). 2009. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Karolinum. Osvaldová, Barbora a kol. 2005. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum. Pape, Susan - Featherstone, Sue. 2006. Feature Writing. A Practical Introduction. London: Sage Publications. Pavera, Libor - Všetička, František. 2002. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc. Pavlík, John. 2000. „The Impact of Technology on Journalism." Pp. 229-237 in Journalism Studies 2000, vol. 1, no. 2. Pech, Jaroslav. 2007. Schůzky s češtinou aneb hezky česky: populárně naučná forma pravidel české gramatiky. Praha: Svoboda. Polčák, Radim. 2009. „Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti." Pp. 837 in Právní rozhledy 2009, R. 17, č. 23. Quinn, Stephen - Filak, Vincent F. (eds.). 2005. Convergent journalism. Boston: Elsevier. Repková, Tatiana. 2004. Ako robiť profesionálne noviny. Bratislava: Logos. 218 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 219 Použitá literatura Rogers, Everett., M. Diffusion of innovations. 1983. New York: Free Press. Rozehnal, Aleš. 2007. Mediální právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Russial, John. 2004. Strategie Copy Editing. New York: The Guilford Press. Russ-Mohl, Stephan - Bakičová, Hana. 2005. Žurnalistika. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada Publishing. Shoemaker, Pamela J. - Reese, Stephen D. 1996. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman. Schellmann, Bernhard. 2004. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Praha: Europa-Sobotáles. Sissons, Helen. 2006. Practical Journalism. How to Write News. London - Thousand Oaks - New Delhi: Sage Publications. Smith, Jon. 2007. Essential Reporting. The NCTJ Guide for Trainee Journalists. London: Sage Publications. Stepp, Carl Sessions. 2008. Editing for Today's Newsroom. A Guide for Success in a Changing Profession. New York - London: Routledge. Stovall, James Glen. 2003. Journalism on the Web. Allyn & Bacon. Stovall, James Glen. 2004. Web Journalism. Practice and Promise of a New Medium. Boston: Pearson Education. Svozilová, Nad'a. 2000. Jak dnes píšeme/mluvíme a jak dnes hřešíme proti dobré češtině. Praha: H & H. Škodová, Markéta. 2004. „Gatekeeper, gatekeeping." Pp. 70-71. In: Reifová, Irena a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. Škop, Martin. 2009. „Internet." Pp. 287-302 in Brečka, Samuel a kol. Od tamtamov po internet. Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva. Šmíd, Milan - Trunečková, Ludmila. 2009. Novinář a jeho zdroje v digitální éře. Praha: Karolinum. Šmíd, Milan. 2005. „Česká média 1995-2005 - léta technického pokroku a zrání." Pp. 23-32 in 10 let v českých médiích. Praha: Portál. Šmíd, Milan. 2006. Žurnalistika v informační společnosti: internetizace a digitalizace žurnalistiky. Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Taylor, Jane. 2005. „What makes a good feature? The different genres." Pp. 117-128. in Print Journalism - A Critical Introduction, ed. by Richard Keeble. Abingdon: Routledge. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. Tuchman, Gaye. 1978. Making News: A Study in the Construction of Reality. New York: Free Press. Tušer, Andrej, Follrichová, Mária. 2001. Teória a prax novinárskych žánrov. I. Bratislava: Univerzita Komenského. Tušer, Andrej. 1995. Typológia periodickej tlače I. Lokálna a regionálna tlač. Bratislava: Univerzita Komenského. Tušer, Andrej. 1999. Ako sa robia noviny. Bratislava: Sofa. Verweij, Peter. 2009. „Making Convergence Work in the Newsroom." Pp. 75-87 in Convergence2009, vol. 15, no. 1. Vojtek, Juraj. 2001. Dejiny svetového novinárstva: dokumenty II. Žánre anglicky písaného novinárstva s ukážkami. Bratislava: Univerzita Komenského. Wahl-Jorgensen, Karin. 2008. „Op-ed pages." Pp. 70-78 in Pulling Newspapers Apart: Analysing Print Journalism, ed. by Bob Franklin. Abingdon: Routledge. Ward, Mike. 2002. Journalism Online. Oxford: Focal Press. Waschková Císařová, Lenka. (ed.). 2007. Regionální média v evropském kontextu. Brno: Institut regionální žurnalistiky, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita. Wenger, Deborah. „Help Wanted: An Examination of New Media Skills Required by the Top U. S. News Companies." International Scientific Conference Media in Crisis. Crisis in Media. Bratislava 2010. Wheeler, Sharon. 2009. Feature Writing for Journalists. London, New York: Routledge. Internetové zdroje A Stoppers' Code of Ethics. (Nedatováno). http://www. cyberjournalist.net/news/000215.php (1. 12. 2011). Aust, Ondřej. 2012. Papírová MF Dnes a iDnes. cz slučují regionální redakce, týmy zeštíhluj, http:// www.mediar.cz/papirova-mf-dnes-a-idnes-cz-slucuji-regionalni-redakce-tymy-zestihluji/ (9. 6. 2012). Briggs, Mark. 2007. Journalism 2.0: How to Survive and Thrive. A Digital Literacy Guide for the Information Age. http:/A/vww.kcnn.org/resources/journalism_20/ (1. 12. 2011). Dube, Jonathan. 2000. A Dozen Online Writing Tips, http:// www.cyberjournalist.net/news/000118.php (1. 12. 2011). Garcia, Mario. 2002. Pure Design: 79 simple solutions for magazines, books, newspapers and websites. St. Petersburg, Florida: Miller Media, http://issuu.com/ mariogarcia/docs/mario_garcia_pure_design (3. 3. 2012). Gardner, Susannah. 2005. Time to Check: Are you Using the Right Blogging 7oo/?Online Journalism Review, http:// www.ojr.org/ojr/stories/050714gardner/ (1. 12. 2011). Gillmor, Dan 2006. We the Media, Grassroots Journalism by the People, forthe People. Sebastopol: O'Reilly, http:// www.oreilly.com/catalog/wemedia/book/index.csp (1. 12. 2011) . Glaser, Mark. 2006. Your Guide to Citizen Journalism. http://www.pbs.org/mediashift/2006/09/your-guide-to- citizen-journalism270.html (1. 12. 2011). Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. (Nedatováno), http://prirucka.ujc.cas.cz / (10. 6. 2012). Internetový manifest. Jak funguje žurnalistika dnes. Sedmnáct prohlášení. 2009. http://24report.imprimis.eu/ prilohy/1342-internetovy_manifest.pdf (10. 6. 2012). Kijonka, Radim - Bortlíčková, Anna - Právo. Hyundai prý uvítal, že Nošovice jsou volné. 2005. http:/A/vww. novinky.cz/ekonomika/72883-hyundai-pry-uvital-ze-nosovice-jsou-volne.html (10. 6. 2012). Kočí, Petr - Zandl, Patrik. 2011. Zpravodajství IHned dostalo krásný nový kabát. A co víc? http://www.lupa.cz/ clanky/zpravodajstvi-ihned-dostalo-krasny-novy-kabat-a-co-vic/(10. 6.2011). Kratochvíl, Bedřich. 2009. Přechylovat nebude třeba. http://www.lidovky.cz/prechylovat-nebudetreba-0h1-/ln-media.asp?c=A090228_093908_ln-media_val (10. 6. 2012) . Laboratoř počítačového zpracování řeči. Ústav informačních technologií a elektroniky, FM, Technická univerzita v Liberci. (Nedatováno), https://www.ite.tul.cz/ speechlab/index.php/newtondictate.html (6. 4. 2012). Lasica, Joseph Daniel 2003. „What is Participatory Journalism?" In Online Journalism Review. http:/A/vww.ojr. org/ojr/workplace/1060217106.php (1. 12. 2011). Lohr, Steve. 2011. „ln Case You Wondered, a Real Human Wrote This Column". In The New York Times, 10. 9. 2011, http://Www.nytimes.com/2011/09/11/business/ computer-generated-articles-are-gaining-traction.html?_ r=1. (10. 6. 2012). McAdams, Mindy. 2003. Tips for Writing for the Web. http:/A/vww.macloo.comA/vebwriting/ (1. 12. 2011). McAdams, Mindy. 2009. Reporter's Guide to Multimedia Proficiency. Http://mindymcadams.com (1. 12. 2011). Pew Research Center's Project for Excellence in Journalism, The State of the News Media. 2009. http:// stateofthemedia.org/2009/online-journalist-survey-intro (6. 4. 2012). První interview s hologramem v dějinách televize. (Nedatováno). In Uloz to http:/A/vww.uloz.to/liveA}30158/ prvni-interview-s-hologramem-v-d-jinach-televize-avi (15. 3. 2012). Šťastný, Jiří. 2011. Sharon Stone, nebo Stoneová? Přechylování odmítá třetina Čechů. http://zpravy.idnes. cz/sharon-stone-nebo-stoneova-prechylovani-odmita-tretina-cechu-pux-/domaci.aspx?c=A110817_151611 _ domacijs(10. 6.2012). vor - Právo. 2006. Muže v plamenech uhasili až hasiči. http://www.novinky.cz/krimi/73683-muze-v-plamenech-uhasili-az-hasici.html (10. 6. 2012). Soudní rozhodnutí Poradní názor Mezíameríckého soudu pro lidská práva vyžádaný vládou Kostariky č. j. OC-5/85, ze dne 13. 11. 1985. http://corteidh.or.cr/docs/opiniones/ seriea_05_ing.pdf (10. 6. 2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věcí Fressoz a Roire proti Francii (stížnost č. 29183/95) ze dne 16.3.1998. http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.as p?action=html&documentld=696783&portal=hbkm&sour ce=externalbydocnumber&table=F69A27FD8FB86142B F01C1166DEA398649 (10. 6. 2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věcí Hachette Filipacchi Associés proti Francii (stížnost č. 71111/01) ze dne 14. 6. 2007. http://cmiskp.echr.coe.int/ tkp197/view.asp?action=html&documentld=818894&por tal=hbkm&source=externalbydocnumber&table=F69A27 FD8FB86142BF01C1166DEA398649 (10. 6. 2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Jersild proti Dánsku (stížnost č. 15890/89) ze dne 23. 9. 1993. http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?a ction=html&documentld=695768&portal=hbkm&source= externalbydocnumber&table=F69A27FD8FB86142BF01 C1166DEA398649 (10. 6. 2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věcí Pedersen a Baadsgaard proti Dánsku (stížnost číslo 49017/99) ze dne 17.12.2004. http://cmiskp.echr.coe.int/ tkp197/view.asp?action=html&documentld=709500&por tal=hbkm&source=externalbydocnumber&table=F69A27 FD8FB86142BF01C1166DEA398649 (10. 6. 2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věcí Perná proti Itálií (stížnost č. 48898/99) ze dne 6.5. 2003. http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?action= html&documentld=698952&portal=hbkm&source=extern 220 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 221 Použitá literatura albydocnumber&table=F69A27FD8FB86142BF01C1166 DEA398649(10. 6.2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Stolí proti Švýcarsku (stížnost č. 69698/01) ze dne 10. 12. 2007. http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view. asp?action=html&documentld=826927&portal=hbkm&so urce=externalbydocnumber&table=F69A27FD8FB86142 BF01C1166DEA398649 (10. 6. 2012). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci White proti Švédsku (stížnost č. 42435/02) ze dne 29. 11. 2002. http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp? action=html&documentld=808585&portal=hbkm&source =externalbydocnumber&table=F69A27FD8FB86142BF0 1C1166DEA398649 (10. 6. 2012). Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 15/2009 - 159 ze dne 27. 1. 2010. http://www.nssoud. cz/files/SOUDNI_VYKON/2009/0015_7Afs_0900_ b78d76be_5861_42e0_a65a_725f6e3ef44b_prevedeno. pdf (10. 6. 2012). Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2089/2003 ze dne 3. 6. 2004. http:/A/vww.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsfM/ebSearch/D5BC16FFAA7AC453C1 257983005978DA?openDocument&Highlight=0 (10. 6. 2012). Nález Ústavního soudu č. j. I. ÚS 156/99, ze dne 8. 2. 2000. http ://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id= 32822&pos=1&cnt=1&typ=result (10. 6. 2012). Nález Ústavního soudu č. j. III. ÚS 73/02, ze dne 7. 2. Závěrečné práce 2001. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id= 16918&pos=1&cnt=1&typ=result (10. 6. 2012). Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 214/2000, ze dne 7.2.2001. http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ ns.nsf/WebSearch/A4E6FE451251AA6AC1257983005B E8F4?openDocument&Highlight=0 (10. 6. 2012). Usnesení Ústavního soudu č. j. II. ÚS 435/01, ze dne 2. 10. 2001. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx ?id=39033&pos=1&cnt=1&typ=result (10. 6. 2012). Usnesení Ústavního soudu č.j. II. ÚS2703/09-1 ze dne 18. 11. 2009. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail. aspx?id=64317&pos=1&cnt=1&typ=result (10. 6. 2012). Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 923/2004 ze dne 19. 11. 2004. http://www.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsf/WebSearch/1DAFA4638BAC3BE3C125 79830059E495?openDocument&Highlight=0 (10. 6. 2012). Nález Ústavního soudu č. j. I. ÚS 453/03, ze dne 21.11. 2005. http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id= 44029&pos=1&cnt=1&typ=result (10. 6. 2012). Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5021/2008 ze dne 28. 2. 2011. http://www.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsf/WebSearch/44D1E6D94298BFC3C1257 983005ADC9A?openDocument&Highlight=0 (10. 6. 2012). Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3126/2007 ze dne 27. 9. 2007. http://www.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsfA/VebSearch/62CBAA010E0C647CC1 257983005AF0ED?openDocument&Highlight=0 (10. 6. 2012). Redakční příručk Burgr, Rudolf - Čuřík, Jaroslav - Waschková Císařová, Lenka. 2006. Novinářské minimum. Brno: Institut regionální žurnalistiky FSS MU. Interní příručka Deníků VLP. Co to vlastně děláme? A proč? A jak? (Nedatováno). Interní příručka MF Dnes. Dobré noviny: Jak a co děláme v MF DNES. (Nedatováno). Interní příručka MF Dnes. Čásenský, Robert. Šéfredaktor MF Dnes. Praha. (20. 10. 2011). Dražan, Jan. Zástupce šéfredaktora Lidových novin. Praha. (4. 11. 2011). Herman, Tomáš. Krajský šéferdaktor Deníků Vltava-Labe-Press na jižní Moravě. (3. 2. 2012.) Hušek, Matěj. Ředitel nových médií vydavatelství RingierAxel Springer CZ. Praha. (21. 10. 2011). Kabele, Jaroslav. Ředitel serveru iDnes.cz. Praha. (21. 10. 2011). Komárek, Martin. Komentátor MF Dnes. Praha. (4. 11. 2011) nédií a další zdroje Kryzánek, Ladislav. 2012. .Americký voják v amoku postřílel afghánské civilisty." Pp. 7 in Mladá fronta Dnes. 12. 3. 2012. Stylebook MF Dnes. 2001. Stylebook MF Dnes. 2006. Stylebook MF Dnes. 2010. Šimůnek, Petr. 2008. „99 slov" Pp. 1 in Hospodářské noviny 2008, č. 116. Rozhovory Kučera, Antonín, Layoutér MF Dnes. Praha. (21. 10. 2011). Šabata, Petr. Šéfredaktor Hospodářských novin. Praha. (20. 10. 2011). Špaček, Bohumil. Šéfeditor MF Dnes. Praha. (23. 11. 2011). Vodička, Milan. Reportér MF Dnes. Praha. (4.11.2011). Voříšek, Michal. Vedoucí skupiny pro správu a rozvoj redakčního systému ve vydavatelské skupině Mafra. Praha. (25.11.2011). Černý, Aleš. 2011. News feature na téma komunální volby 2010 v MF DNES. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Bakalářská práce. Hurdálková, Šárka. 2011. Žánr story v deníku Rovnost před rokem 1989. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Bakalářská práce. Marková, Petra. 2000. Analýza žánru story, jeho charakteristika a užiti v českém kontextu. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Klauzurní práce. Měchurová, Barbora. 2010. Soubor zpravodajských textů s ekologickou tematikou. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Bakalářská práce. Ondrušková, Pavla. 2010. Proměny pracovních rutin členů brněnské redakce MF DNES v rámci působení trendů konvergence a multimedializace. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Magisterská diplomová práce. Pavlínova, Alžběta. 2010. Ideální deník? Komparativní studie postojů cílových skupin studentů a seniorů k současné podobě českých tištěných deníků a faktory ovlivňující míru čtenosti u těchto skupin. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Magisterská diplomová práce. Smetana, Jiří. 2008. Sobotní zápisník v regionální příloze Jižní Morava Mladé fronty Dnes. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Bakalářská práce. Sošková, Alžběta. 2010. Rozdíly mezi tištěnými a online médii očima novinářů. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Magisterská diplomová práce. Surá, Martina. 2007. Žánry vtištěných médiích: Žánr story v Brněnském deníku Rovnost. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Bakalářská práce. Vondřich, Lukáš. 2009. Praktické a právní aspekty metod získávání informací pro účely investigativní žurnalistiky v kontextu novinářské etiky. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Bakalářská práce. Poznámka: Zdroje jednotlivých obrázků zde neuvádíme, jsou uvedeny přímo v textu jednotlivých popisků. Stejně takzde neuvádíme soupis zdrojů, na které v publikaci pouze odkazujeme, ale jejich obsah necitujeme ani jinak nevyužíváme. 222 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 223 Jmenný rejstřík Jnenný rejstřík 99 slov 66, 74 Brečka, Samuel Briggs, Mark A Brno Dnes Adams, Sally 49 brno.idnes.cz Aktualne.cz 169, 208, 214 Bull, Andy Allan, Stuart 13, 16, 31 Burgr, Rudolf American Editors 133 Burton, Graeme Anderson, Douglas A. Bušek, Jiří 68, 69, 71, 72 Android 148 Apple 31, 148 c Association for Education Callahan, Christopher in Journalism and Mass Communication 201 Caroll, Brian ATEX 147 Carvajal, Miguel Atlantik FT 195, 196 Cimrová, Svatava Audacity 31 City Brno Audit 66, 74 CNN Autorská strana 65 Co se jinam nevešlo Aviles, José A. G. 168, 172 Con boy, Martin Consumer mentality B Cook, Janet Baadsgaard, Sten Kristián 197 Coyer, Kate Bakičová, Hana 11, 18, 24, 46, 47, 52, 70, 71, Craig, Richard 121-123, 129, 130, 133, 139, 167, 168 Creeber, Glen Balbín, Bohuslav 101 Baltimore Evening Sun 70 č Bartošek, Jaroslav 50, 65, 67, 70, 72 Čapek, Josef Bass, Eduard 57 Čapek, Karel BBC 173 Čásenský, Robert Bečka, Josef Václav 93 Bednář, Vojtěch 9 Čermák, Miloš Berliner Morgenpost 18 Černý, Aleš Biben, Martin 38 Česká národní banka Big Ten Network 166 Česká televize Birnbaum, Larry 166 Česká tisková kancelář Bladet Tromso 186 Český rozhlas Brno Blesk 130 Český statistický úřad Blitzer, Wolf 165 Čuřík, Jaroslav blog.idnes.cz 13,26 Boczkowski, Pablo J. 10, 12 n Bozděchová, Ivana 92 u Daily Telegraph 79 G Danes, František 90-92 Gallo, Roman 169, 170, 171 201 De Haes, Leo 186 Galtung, Johan 123, 153 De Wölk, Roland 10, 16 Garcia, Mario 134 22-24 Deník 13, 52, 135, 137, 147, 161, 164, Garrison, Bruce 12 131 169-172, 179, 208, 210 Giddings, Seth 10 15 Deuze, Mark 11, 12 Gijsels, Hugo 186 16, 18 Die Welt 18 Gillmor, Dan 31 40, 160, 182 Doccenter 146 Dotaz týdne Glaser, Mark 13 59, 60, 153 91 Grant, lain 10 135, 136 Dovey, Jon 10 Dowmunt, Tony 26, 31 H Dražan, Jan 41, 124-128, 130, 139, 141, 148, 22 14 149, 172, 179 Hachette Filipacchi Associés 195 Drtina, Michal 169 Hais, Karel 67, 68 Dube, Jonathan 14, 24 Hau, Adnan 53 172 Dupagne, Michel 12 Haiada. Jan 9. 12. 22. 35. 40, 47, 48, 52, 58-60, 202 70, 71, 78, 104, 144, 163 165 E Hall, Jim 12, 16 31, 165, 173 Hammond, Kris 166 94 Economia 147, 161 Erignac, Claud Harcup, Tony 69 76, 121 195 Harrower, Tim 63, 133, 139-141 133 Evropsky soud pro lidská pravá 185, 186, 189, 191, 195, 197 Heinrich, Arnošt 74 161 Herman, Tomáš 164, 171, 172 26, 31 F Hermes 52, 146, 147 11, 16, 19, 167 Hermes Explorer 147 10 Facebook 23, 208 Hlavsová Jaroslava 94 Fakt! 208 Hodek, Břetislav 67, 68 Featherstone, Sue 47, 68, 69, 71 Hoffman, Ivan 26 57 Fenton, Natalie 11 Holakovský, Milan 169 Filak, Vincent F. 11, 12, 18, 19 Hořejší, Petr 135 57 124-127, 130, 132, Fink, Conrad 50 Hospodářské noviny 61, 65, 66, 74, 124, 139, 147, 173, 177 Follrichová, Mária 37 125, 128, 129, 135, 136, 139, 10, 16 Forbes 166 147, 149, 169, 172, 174, 175 50 Fountain, Alan 26, 31 Hughes, Helen 35 196 Foust, James C. 11, 12, 16, 17, 22 Hurdálková, Šárka 65, 66 81, 107, 207, 208, 214 Franklin, Bob 10, 16, 17, 31 Hušek, Matěj 149 22, 44, 146, 161 Franklin, John D. 70 207 Fressoz, Roger 191 I 22 Friend, Cecilia 10 iDnes.cz 122, 127, 128, 130, 132, 165, 169, 40, 160, 171, 172, 182 Fronek, Josef 67, 68 173, 174, 177 Frost, Chris 121, 133 iHNed.cz 128, 132, 173, 174 Fux, Vladimir 111 iMovie InDesign 31 52 224 NOVÉ TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 225 Jmenný rejstřík Internetová jazyková příručka iPad ÍPhone Itule, Bruce D. 91 127, 148, 149, 163 148, 149 68, 69, 71, 72 J Jagmetti, Carlo 197 Javůrek, Adam 23, 26 Jelínek, Jaroslav 93, 118 Jersild, Jens Olaf 189 Jed rysek, Alexandr 202 Jirák, Jan 59, 60, 72, 123, 153, 161 jobDnes.cz 202 Just, Vladimír 94, 108 K Kabele, Jaroslav 126-128, 132, 173 Kaddáfí, Muammar 53, 125, 126 Keeble, Richard 35, 68, 69, 72, 74, 76, 77, 79-81, 121, 133 Kelly Family 84 Kelly, Kieran 10 Kennedy, John F. 31 Kmenta, Jaroslav 128 KMIT 72 Kocumová, Zuzana 107 Kočí, Petr 174 Kohák, Jakub 83 Kolem dokola 76 Komárek, Martin 63, 66, 73, 76, 79, 80, 83, 84 Komentář jednou větou 66, 78, 79 Korecký, Miroslav 81 Kópplová, Barbara 161 Kroupová, Libuše 99 Kruml, Milan 72 Kučera, Antonín 138, 139, 140 Kůng, Lucy 12, 16 L Lamper, Ivan 81 Lasica, Joseph Daniel 13 Lauf, Edmund 37 Lax, Stephen 10 Láb, Filip 9, 53 Lábová, Alena 9, 53 Le Monde 18 Levá, Ivana 101 Lidové noviny 41, 57, 61, 62, 65, 66, 74, 76, 81, 124, 126-128, 131, 132, 135, 136, 147, 149, 172, 202, 208, 214 Lidovky.cz Lippmann, Walter □ster, Martin Listina základních práv a svobod Listy Cyrila Hóschla Lohr, Steve Lotko, Edward Loucká, Pavla 128 123 10 192, 198 66 166 92, 93, 102, 103 93 Macků, Pavel Matra Mallette, Malcom F. Malostranské korekce Marková, Petra McAdams, Mindy McNair, Brian McQuail, Denis Mencher, Melvin Metro Měchurová, Barbora MF Dnes 161, 162 13, 122, 132, 146, 147, 161, 202 65 81 67, 72 18, 24 168 9-11, 17, 35, 37, 59, 154 49, 50, 68 144, 147 38 14, 15, 35, 36, 38, 41, 42, 50, 52, 53, 61, 63, 65-67, 72, 73, 76, 78-80, 81, 83, 122-124, 127, 128, 130, 131, 132, 134, 135, 138, 139, 142, 145, 147, 160, 163-165, 172-174, 177, 179, 202, 205, 208, 214 Minulý týden Mittelrhein-Verlag GmbH Morrison, Nick Moses, Monica Motal, Jan Na co se nás často ptáte Narrative Science Naše adresa 81 147 69 133 37, 156 91 166 14 Naše řeč Nejvyšší soud Nejvyšší správní soud NetMonitor Neuberger, Christoph New Europe Newscrop NewsLab Newsroom Niblock, Sarah Northern Echo Northwestern University Nouveau Quotidien Nova Novinky.cz 91 189, 190-193, 198 195 31 18 208, 214 146 149 146 37 69 166 197 208, 214 130 Picard, Robert G. Picassa Poláček, Karel Politikon Polívka, Boleslav Poslední slovo Poynter Institute P PF media Prager, Michael Pravda Pravidla českého pravopisu Pražák, Albert Právo Príma Pulitzerova cena 12, 16 31 57 66 105 62, 66, 74 133 14 186 144 90, 93 101 42, 66, 74, 135, 142, 144, 208, 214 208, 214 70, 161 Q Oberschlick, Gerhard Objev týdne (Objev MF Dnes, Objev Magazínu DNES) Očima čtenářů Ondrášik, Branislav Ondrušková, Pavla Osvaldová, Barbora 186 Örnebring, Henrik 66, 83, 84, 86 132 10, 17-19 11, 14, 15 9, 10, 12, 16, 22, 23, 26, 35-37, 40, 44, 47, 48, 52, 58-60, 70, 71, 78, 104, 144, 163 167 Pape, Susan Paris Match Parlamentní diář Parliamentary Diary Passauer Neue Presse Pavera, Libor Pavlik, John Pavlínova, Alžběta Pedersen, Jorgen Pech, Jaroslav Pelcl, František Martin Perná, Giancarlo Peroutka, Ferdinad Photoshop 47, 68, 69, 71 195 81 79 208, 214 57, 58 12, 14, 167 36, 37 197 100 101 185 57 20 Quandt, Thorsten Quinn, Stephen Radio Proglas Rajče.net Rakušanová, Lída RedWeb Reese, Stephen D. Reflex Reifová, Irena Repková, Tatiana Respekt Reuters (agentura) Ringier Rochester Institut of Technology Roire, Claude Rovnost Royston, Martin Rudé právo Ruge, Marie Russ-Mohl, Stephan 11 52, 70; 130, Russial, John 16 11, 12, 18, 19 208, 214 202 26 52, 147 160 66, 77 123 177 66, 81 53, 195, 196 149, 161 53 191 65, 164 10 66, 73, 144 123, 153 17, 18, 24, 46, 47, 71, 121-123, 129, 133, 139, 167, 168 18, 19 226 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 227 Jmenný rejstřík s T Voříšek, Michal 145-147 Seznam.cz 173 Tages-Anzeiger 197 Všetička, František 57, 58 Shoemaker, Pamela J. 160 Taylor, Jane 72 Schellmann, Bernhard 158 Tejkalová, Alice 9, 10, 13, 23, 26 w Schulz, Winfried 123, 124 Těsnohlídek, Rudolf 57 Wahl-Jorgensen, Karin 74 Singer, Jane B. 10 Těšitelova, Marie 93 Ward, Mike 12, 16, 19, 22-24, 31 Sissons, Helen 12, 14, 17, 22, 24 Thám, Karel 101 Washington Post 161 Slomek, Jaromír 94 The Guardian 18 Waschková Císařová, Lenka 40, 160-162, 182 Sloupek LN 74 The New York Times 18 Wenger, Deborah 20, 31 Slovenský diář 76 The Times 79, 81 Wheeler, Sharon 49, 68, 69, 71, 72 Slovo a slovesnost 91 The Wall Street Journal 134 White, Anthony 191 Smetana, Jiří 79-81 Thoma, Marc 186 Windows Movie Maker 31 Smith, Jon 18, 19, 24, 31 Thorgeirson, Thorgeir 186 Wirecenter 146 Sobotní zápisník 80 Thornton, Leslie-Jean 22 WoodWing 147 Sonntags-Zeitung 197 Towse, Ruth 12, 16 Sošková, Alžběta 14, 15, 19-21, 23-25, 28 Trampota, Tomáš 35, 37, 38, 159 Y Soundslides Stensaas, Pál 31 186 Trunečková, Ludmila Tuchman, Gaye 9, 22 36 Yellin, Jessica 166 Stepp, Carl 10, 14, 19, 22, 121, 123, Turek, Pavel 53 130, 133, 134, 140 Turkish Daily News 211 Z Stolí, Martin 197 Tušer, Andrej 37, 40, 45, 50, 59, 160, Zandl, Patrik 174 Stovall, James Glen 11, 14, 16, 21 161, 177, 201 Zápisník Josefa Chuchmy 81 Strahl, Vlastimil 101 Twitter 23, 26 Zápisník z Malé Strany 66, 81 Strašidýlka 104 Týden 66, 81 Stráský, Jan 83, 84 Studenti píší noviny 130 u Supervisor 146 Surá, Martina 65, 66 Svozilová, Naďa 94, 97 Syndikát novinářů České republiky 153, 196 Unger, Jakub 208 Úhel pohledu 66, 74 Ústav pro jazyk český AV ČR 90,91,117 Ústavní soud 186, 188-190, 193, 194, 196, 198 s Šabata, Petr Šafr, Pavel Šimůnek, Petr Škodová, Markéta Škop, Martin Šlosar, Dušan 67, 124, 125, 127-129, 132, 139, 149, 168, 175 79, 123,124, 131 74 123 10, 16 93 V Vandr Verecký, Ladislav Verweij, Peter Viktorín Kornel ze Všehrd Vltava-Labe-Press 66 83 12, 172, 201 101 13, 40, 137, 147, 160, 161, 164, 169-172, 179, 182, 202, 205, 208, 210, 211 Šmíd, Milan 9, 10, 16, 22, 41, 167, 201, 203 Vodička, Milan 36, 41, 42, 65-67, 124, Špaček, Bohumil 53, 78, 80, 124-126, 131, 132, 125, 128-30, 174 139-142, 163, 173 Vojtek, Juraj Vondřich, Lukáš 79 37 228 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 229 Věcný rejstřík A Aforismus Agenda Agenturní zprávy Analýza Anketa Audio Autorizace Avízo B Background Backgrounder Berliner (berlínský formát) 79 14, 16, 122, 153, 160, 174 38, 44 14, 69, 70, 128, 129, 182 42, 48, 62, 182 10, 18, 21, 26, 28, 31, 165 40, 193, 198 44, 126, 128, 142, 182 19, 25, 42, 43, 50, 71, 179 69 Blog Breaking news Broadsheet 144 12, 13, 16, 18, 26, 31, 76, 79 174 144 Editorial Editorial pages Etický kodex F Feature Fejeton Fleš Floskule Fotogalerie Fotografie Fotoreportér 78, 121,123, 124, 132, 138, 145, 148, 156, 160, 163, 165, 173, 174, 177, 179, 182, 187 63, 65, 66, 74, 77, 78, 86 74 125, 186, 196, 197 49, 50, 51, 54, 62, 65-73, 83, 86 60-62, 65-67, 73, 74, 80, 81, 83 17, 44 93, 94, 108, 115 28, 128 21, 24, 45, 48, 52-54, 63, 84, 122, 133, 140, 144, 150, 161, 182 21, 53, 84, 156 CAR (computer assisted reporting) 22, 201 Citace 35, 38, 39, 43, 50, 71 Crowdsourcing Čtenářská témata 23, 32 131, 150 D De-skilling 11 Diary column 79 Diary items 80 Diář 60, 65, 74, 76, 79, 80 Digitalizace 9,121,144 Distribuce (distribuční kanál) 10, 31, 122, 147, 148, 149, 150, 156, 167, 172 Domicil 35, 42, 48, 63 E Editor 12, 15, 19, 21, 24, 32, 52, 53, Gatekeeping (gatekeeper) Globální vesnice Glosa Glosář Gossip column Grafika H Hard news Hlavička Hub (central) Human interest story Hypertext Ch Chytrý telefon (smartphone) I Ich forma In-depth story 24, 123, 153 129 41, 58, 62, 65-67, 74, 80, 81 81 80 17, 28, 133, 139, 141, 36, 50, 54, 69 142 12, 174 69, 72 22 20, 21, 31, 147 47, 78 69 Infografika 141, 182 Infotainment 22 Iniciála 63 Internet 9, 10, 16, 17, 20-25, 31, 38, 41, 58, 76, 121, 122, 126, 127, 142, 161, 167,168, 172, 174, 190, 207 Investigativní (žurnalista, žurnalistika, článek) 22, 37, 69, 70, 126, 128, 162, 163, 168, 179, 205 Inzerát 16,20,121,122 K Klišé Kodifikace Komentář Komercionalizace Komodifikace Konvergence Korektor Krátce (kulička) Kritérium relevance Kurzíva L Layout Lead Logo 116 90, 93 26, 41, 50, 58, 61, 65, 66, 74, 76, 77, 81, 182 10, 121, 122, 130, 133, 150 121, 150 11, 12, 14-17, 167, 169, 172 89, 160, 165 44 124 62 133-135, 138-141, 144, 150 43 62, 63 Medailon Mediální obsah Mediální organizace 45 10, 11, 15 10, 11, 15, 123, 153-155,159,160, 177 Média online 9-26, 28, 30, 37, 41, 43, 49, 121, 129, 132, 150, 156, 158, 169, 202 Média tradiční 9-17, 19-26, 30-32 Mikroblog 23,26 Mini-torial 79 Multimédia 12, 17, 20, 21, 23-26, 28, 29, 31, 32,158, 183, 202 Multi-skilled novinář (žurnalista) 11, 15, 17, 18, 32 Multiverbizace 111 N Nekrolog Neologismus News feature News story Novinářská (mediální) rutina 66 93 42, 49-51, 54, 69, 71 69 11, 15, 153,159, 167, 183, 207 Občanská žurnalistika 10,13,31 Obrácená (invertovaná) pyramida 24, 41, 43 Obsah pro tři obrazovky (three screen content) 20 Okamžitá uzávěrka (rolling deadline) 11,18 Online databáze Online média Online reportáž Online rozhovor Online story Online zpráva Online žurnalistika Online News Association Otevřený zdroj Otvírák 23 viz Média online 25 25 26 25 viz Žurnalistika online 201 22, 23, 32 139 P Perex Personality profile Personalizace 26, 57, 63, Pleonasmus Podcasting Podval Portrét Pouták Poznámka Primární zdroj Privatizace Profil Překlápění obsahu (shovelware) Public relations Publicistika 9,18,19,26. 54, 57, 58, 60, 61, Publikační systém Publikum 10,15,19 59, 68, 89, 121, 129, 24, 42, 43 69 73, 76, 78, 86, 122 103 17, 31 61, 76, 142 83 142 74 22, 32 122 44, 50, 83 12, 16 38 35, 36, 46, 49, 50, 65, 70, 83, 86, 106 122, 145, 146, 147 30, 31, 35, 53, 58, 132, 160, 168, 173 230 NOVÉ TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 231 Věcný rejstřík / Příloha 1 Q QR kód 12, 13 Telegraf Televize R Recenze 66, 69, 70 Redakce 10-12,14,15,18-21,38,41, 53, 61, 65, 72, 74, 77, 78, 80, 103, 113, 122, 122-126, 128-133, 138, 139, 141, 144-150, 153-165, 168-183 Reportáž 16, 41, 46, 47, 50, 62, 65, 66, 68, 70, 71, 83, 129 Reportér 19, 38, 47, 70, 156, 160, 202 Respondent 15, 46, 48, 210 Rešerše 17, 46 Rozhovor (interview) 18, 23, 38, 45, 46, 62, 66, 83, 127, 129, 182, 188, 189, 193, 198 Rozhlas 9, 20, 37, 57, 58, 68, 104, 121, 122, 155, 156, 207 RSS 17, 31 Rubrika 60-62,65,67,74,76,79,81, 84, 122, 149, 163 121 Tisk Tisková agentura Tisková konference Tisková zpráva Tiskový mluvčí Titulek Tradiční média Tradiční žurnalistika Trend story Triumph over adversity Triumph over tragédy U Up-skilling Úvodník Uživatel 10 9, 14, 20, 37, 41, 57, 58, 68, 122, 154, 155, 156, 167, 207 9, 12, 20, 57, 58 38, 44 40, 167, 207 38, 162 38 14, 24, 42, 43, 48, 51, 52, 61, 62, 80, 133, 139-141, 150, 161 viz. Média tradiční viz. Žurnalistika tradiční 69 72 72 11 73, 74, 77, 78 14-18, 21, 24, 25, 30-32, 90, 91, 92, 101, 102, 104, 109 s Satira Seriál Slideshow Sloupek Sociální síť Soft news Stand-up Story Stylebook Suplement Svoboda projevu Syntax Šéf editor Šéfredaktor Švarcsystém T Tablet Tabloid Teaser 83, 84 61 28 50, 57, 61, 65-67, 69, 74, 76, 80 16, 20, 23, 122 36, 49, 54, 68, 69 18 35, 50, 62, 65-68, 71-73, 86 61, 138, 139 122 185, 188, 190-192, 198 92, 105 163 43, 74, 77, 78, 154-156, 164, 165, 167, 187, 209, 210, 214 162 20, 26, 147, 149, 163 144 128 V Video 10, 13, 18, 21, 26, 28, 31, 128, 142, 165, 170 Vzájemná propagace (crosspromotion) 12 Z Zápisník Zpráva 60, 61, 66, 24, 35, 41-43, 80, 123, 124, Zprávař (resourcer) Zpravodajská hodnota Zpravodajská reportáž Zpravodajský rozhovor Zpravodajství 11,12,14,16, 35-42, 46, 49, 50, 52-54, 58, 60, 61, 104, 111, 123, 126, 128, 129, 146, 161, 164, 167, 168, 170, 173, 174, 76, 79-81, 86 47, 49-51, 54, 126, 129, 166 19 123, 150, 153 42, 46, 47 42, 45 18, 19, 22, 25, 63, 65, 71-73, 150, 153, 160, 179, 190, 197, 202, 208 Zánr 9, 12, 16, 21, 23, 25-29, 35, 37, 40-42, 45-52, 54, 57-62, 65-74, 80, 81, 84-86, 91, 103, 106, 112, 115, 116, 122, 126, 161, 171, 182 Žurnalistika online 9, 10, 16, 17, 21-24, 31, 32, 168 Žurnalistika tradiční 9, 10, 15, 16, 21, 24, 31, 32 Příloha č. I: Co se sní a nesní při využívání obsahu na internetu Co se smí a nesmí při využívání obsahu na internetu (CTK) ČESKA TISKOVÁ KANCELAft ringier axel springer Ocentrum holdings community communication content mediální skupina rriafra economia 232 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 233 Příloha 1 Preambule: Účelem tohoto textu je srozumitelný víklad. iak sl lze na webu chránit obsah, ale současně také, jak lze v souladu se zákony využívat cizí obsah - aťuž se publikováni věnujete v rámci obchodní činnosti, nebo jako blogger či jednotlivec. Tento dokument se rozhodli svou autoritou zaštítit významní poskytovatelé zpravodajství v České republice, neboť věfi, že i tyto otázky jsou souiastí tématu odpovědnosti médií. ProhlaSuji, že ho považuji sami pro sebe za závazný a že se jím budou řídit při využíváni cizího obsahu. Naší primární ambici je poučeni široké i odborné veřejnosti, kultivace právního povědomí o skutečné hodnotě obsahu, o šíření Informací a v konečném důsledku tedy i prospěch celé společnosti. Chceme ukázat, že obě strany jedné mince - ochrana práv tvůrců o svobodu šířeni informací-je možno skloubit tok, oby to vyhovovalo veřejnosti i vydavatelům. Myslime, že i zde piati zlaté pravidlo: „Co nechceš, aby ti jimčinili, nečiň ty jim" Tento dokument je „release candidate" verze pravidel. Tedy - jsou skoro hotová a vyžadují testování štrší komunitou. Uvítáme podněty od kohokoli, koho se problematika týká. Přivítáme rovněž dalši zájemce z řad majitelů obsahu, kteří by se chtěli k dokumentu svým podpisem připojit Kontaktní emailová adresa je: Dravidla@>ctk.a 1. Respektujte autory Podle zákona je obsah (ať už textové, obrazové, grafické, ivukové či jakékoli jiné dílo), který je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti, autorským dílem. Jako takový je obsah chráněn a autoři či jiní držitelé práv to obvykle na svém webu jasně říkají. Chce-li tedy jejích díla používat někdo další nad rámec osobní potřeby anebo citace do vlastního díla, musí mít k tomu souhlas držitele práv (tedy zpravidla autora nebo vvdavatelstvfl. 2. Citujte, prosím. Podle pravidel Je legální, pokud se rozhodnete citovat úryvek z cizí zverejnené zprávy do svého vlastního díla (to zvýraznené, je důležité - není možno jen vystřihnout větu a nic dalšího k ní nepřidat, musí jit o citaci do vlastního díla). Pozor ale na to, le citovat lze pouze v odůvodněné míře. Je také nutno vždy uvést autora, je-li mám, a zdroj, odkud bylo čerpáno - to není dobročinnost, ale zákonná povinnost. 2 povahy věcí není možné „citovat úryvek" fotografie, grafiky (zákon zakazuje je jakkoli modifikovat, to by bylo porušení autorských práv), ale je možno použít část videa (bez jakýchkoli jiných zásahů, než je zkrácení do vlastního díla! 3. Inspirujte se, parafrázujte, ale nekopírujte Zákony autorům umožňují, aby se při psaní vlastního díla inspirovali námětem zprávy, obsahu (díla) někoho jiného. Je možno i text parafrázovat. Ale pozor na to, co se parafrázi ve skutečnosti míní. Kopírování odstavců a vynechání každého druhého či přeskládaný slovosled není parafráze, ale krádež. U parafráze zprávy, která je autorským dílem, je nezbytné uvést původní zdroj, stejné jako u citace, jinak je to plagiát. Pokud se inspirujete u někoho jiného, výsledkem vašeho snaženi musí být prokazatelně nové dílo 4. Kolik, kolikrát a jak pravidelně? Při využívání obsahu jiných autorů je v případech uvedených výše hodně důležité, jak často a v jakém množství se to děje. Zjednodušeně řečeno: Je velký rozdíl, pokud někdo z práce druhých čerpá soustavně a ve velkém, nebo pokud nékdo využije jednorázově, pro svou potřebu a nekomerční účel převzatou informaci a dodrží přitom všechna pravidla. 5. Používáni hyperlinkú V digitálním prostředí je „obsahem" ťi „zprávou", která někomu patří, třeba už i titulek, nebo perex (krátké shrnutí obsahu zprávy), zobrazený v pod obě tzv. aktivního linku. Kdy se při linkování chováte správně a poctivě a naopak, kdy už je tato hranice překročena? a) Správné linkováni: le vhodné do svého autorského materiálu v rámci citace nebo kritiky doplnit i aktivní přímý link na původní zdroj informace b) „Unkomaty": Pokud někdo soustavně a bez souhlasu (pokud jej držitel práv ve svých podmínkách vyžaduje] do webové stránky, mobilní aplikace, nebo jiného prostředí vkládá titulky (anebo části zpráv) s linky (anebo dokonce bez nich) na webové stránky třetích stran, porušuje zákony (a nejen ten autorský). Tím spiš, pokud na takové službě navíc sám vydělává nebo se vydělávat snaží 6. I databáze někomu patří Webová stránka zpravidla bývá nejen souborným autorským dílem, ale současně také databází. Zákon tudíž výslovně zakazuje, aby někdo bez svolení majitele takový obsah či jeho podstatnou část využíval pro jinou, než osobní potřebu, nebo vědecké či vyučovací účely. 7. Když o události píší média Zvláštní okolností, která při přebírání zpráv může nastat, je takzvaná „zpravodajská licence". Je možné v odpovídající míře zveřejnit či správně citovat zpravodajství o aktuální události z jiných médií, Nejde-li o citaci do vlastního dila, je třeba dát pozor na to, zda přebírání původních zpráv na svých webových stránkách či jiným způsobem výslovně nezakázal původní autor nebo vydavatel. A opét plati pravidlo o uvádění citace, autora, resp. původního zdroje. 8. Kde končí benevolence a začíná nekalá soutěž Může se stát, že se někdo svévolně rozhodne nejen porušit uznávaná pravidla, ale navíc chce na nepovoleném přebíráni obsahu jiných začít vydělávat. Třeba tím, že nelegálně zveřejňuje části nebo celé zprávy, které mu nepatří, přičemž na webové stránky navíc umístí i reklamu. Pak porušuje nejen autorský zákon, ale i předpisy zakazující nekalou soutěž. V Praze dne 4.4.2012 Česká tisková kancelář JlříMajstr Generální ředitel Ringler Axel Springer CZ a.i, Libuše Ěmúderová Generální ředitelka Centrum Holdings s.r.o. Andreas Demuth Generální ředitel MAFRA, a.S. Johannes Werle Generální ředitel Economia, a.s. Petr Babický Generální ředitel 234 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 235 Příloha 2 / O autorech Příloha č. 1: Seznán zakázaných slov a obratu Brněnského deníku Rovnost Seznam zakázaných slov a obratů • zbytečná akademizace češtiny (zamýšlíte - chcete, odlišná - jiná) • pasiva a nekonkrétní výrazy, zastírající podmět (být podveden - podvedli ho, rozhodlo se, bylo rozhodnuto -konkrétní lidé rozhodli) • pasivnítvary místo přídavných jmen (byla podvedena - byla podvedená, stačí dodat čárku • nepoužíváme výrazy z latiny (genius loci, homo homini lupus, ora et labora, Hannibal ante portas) • pozbyli (ztratili) • budu, budeš, bude, budeme, budete, budou moci (samozřejmě jako vazba) • provádět + sloveso (provedli zkoušku = vyzkoušeli, provedl vraždu = zavraždil atp.) • během, v průběhu (ve spojení jiném, než že někdo běžel, místo během týdne se jednoduše napíše za poslednítýden) • zbytečně dávat nedokonavý vid u sloves (dělával - dělal, • provozovat (provozovat sport = sportovat; provozovat čističku = starat se o čističku, spravovat čističku; vlastnit čističku, dohlížet na čističku atd.) • sám, samotný, celý (pokud není třeba celek či osamělost zdůraznit, samozřejmě) • spojení loňský ročník přivítal, sezona přivítala (přivítal někdo, nikoli ročník nebo sezona) • ale, však (maximálně dvě „ale" nebo „však" na velký článek) • na ulici (v ulici) • v rámci • tuzemské • jihomoravská metropole, město pod Špilberkem, Brnéčko, štatl (kromě textů v hantecu) • financovat, hradit (platit, posílat peníze atd.) • konzumovat (jíst) • občan • konstatovat • šofér • kupčit, kupčík! • romská komunita • anebo(nebo) • volnočasové aktivity • realizovat (dělat, uskutečnit) • racionalizovat a podobná slova (institucionalizovat, marginalizovat, zkomunikovat, negociovat, makabrozní atp.) • návrh komunitního plánování • senior (starý člověk, důchodce) • cizí slova jako stigma, • prozradit (jinak, než ve smyslu uřeknutí se či výsledku vyšetřování a mučení) • přehršel, mord, katr, žalář, šatlava, kobka, kriminál, basa, lapka, výtečník, provaz ve studni, špitál, felčar, lapiduch • kvitovat a podobné výrazy z děl Josefa Kajetána Tyla • citace neuvozovat dvojtečkou • je minulostí, je historií • souvětí, která mají více než tři věty • články začínající příslovím • ve složených číslovkách je vždy první ta nižší (třicet dva = dvaatřicet) • zvrhlík, zvrhlý, uchyl, úchylák, • obdržel (dostal) • podoba něčeho dozná změn (něco se změní) • naplňovat nastolenou vizi • zformovali ve smyslu založili (založili) • postavit k záležitosti vstřícně (vyjít vstříc) Tomáš Herman, aktualizace únor 2012 O autorech Rudolf Burgr Zaměřuje se především na psanou žurnalistiku v tištěných a online médiích, redigování textů, výrobu novinářského celku se specializací na tištěná média a organizaci práce v redakci. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích (dnes Univerzita Pardubice). V letech 1988-1993 působil jako asistent na katedře organické chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Od začátku 90. let 20. století začal externě přispívat do Regionálních novin Boskovická (později jen Boskovicko), kde se stal členem redakční rady a pravidelným sloupkařem, po roce 2000 už jen v roli externího poradce. V roce 1993 nastoupil do brněnské redakce deníku Mladá fronta Dnes, kde pracoval až do roku 2005 postupně jako redaktor domácího a ekonomického zpravodajství, editor a vedoucí regionální redakce. V Mladé frontě Dnes se také podílel na rozvoji konceptu regionálních příloh deníku. Od roku 2005 působí jako asistent a od roku 2008 jako vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Vyučuje předměty zaměřené na zpravodajství, publicistiku a editorskou praxi. Jako externí lektor se podílel na interním vzdělávání redaktorů vydavatelství Vltava-Labe-Press a také na řadě vzdělávacích projektů pro neziskové organizace zaměřených na public a media relations. Jaroslav Čuřík Novinář a lektor katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Vyučuje kurzy zaměřené na zpravodajství a publicistiku, ale i na management a marketing médií a public relations. Zabezpečuje odborné praxe studentů a vede semináře k praxi. Jeho předmětem zájmu a studia jsou zejména tištěná a online média a novinářská práce, její organizace v redakci. Vystudoval žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a marketingové a sociální komunikace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V mediální oblasti působí od roku 1993, kdy se stal redaktorem brněnské redakce Mladé fronty Dnes, později tam působil i jako editor. Od roku 1993 do roku 2004 v MF Dnes publikoval více než šest tisíc žurnalistických článků různých žánrů, krátce spolupracoval také s Českým rozhlasem Brno na pořadu Argumenty Dnes. Byl rovněž jihomoravským krajským šéfredaktorem deníku Rovnost (2004 až 2005). Lektorem katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, s níž už předtím spolupracoval externě, je od roku 2005. Podílel se na vzdělávání redaktorů vydavatelství Vltava-Labe-Press, vyučuje v rámci řady vzdělávacích projektů pro neziskové a jiné organizace zaměřených na public a media relations. Na odborně zaměřených workshopech a přednáškách vzdělává novináře i studenty středních škol. Je autorem knižního rozhovoru s duchovním otcem první české vědecké polární stanice v Antarktidě profesorem Pavlem Proškem (Profesor v Antarktidě, 2009) a stále působí jako aktivní novinář-od roku 2010 je šéfredaktorem záchranářského časopisu Rescue report a přes pět let jako šéfredaktor a editor tvoří společně se studenty brněnské žurnalistiky online zpravodaj Ignis Brunensis. Jiřina Salaquardová Absolvovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity (PhDr.), později magisterské studium ekologie (stipendium Rady Evropy) ve Štrasburku. 236 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 237 O autorech Působila jako dramaturgyně v Čs. televizi a redaktorka v Čs. rozhlase, jako ekoložka v Ekologické poradně v Brně, pracovala mj. jako redaktorka (naposledy šéfredaktorka nakladatelství Barrister & Principal). Scenáristka publicistických a dokumentárních pořadů ČT (např. cyklus Čas pro rodinu, Tak to jsem já, Kvarteto, Rodinné křižovatky, spolupráce mj. s režiséry Lucií Královou, Theodorou Remundovou, Jaroslavem Bařinkou, Jiřím Vanýskem, Mariánem Polákem aj.). Řadu let píše fejetony pro rozhlasový cyklus Zelný rynk, spolupracovala s Lidovými novinami (Poslední slovo). Autorka několika básnických sbírek - výbory přeloženy do dánštiny a němčiny (v překladech Petera Buggeho a Ludvíka Kundery), v poslední době se věnuje převážně tvorbě pro děti (spolupráce s nakladatelstvím Albatros aj.). Lektorka katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Vede semináře zaměřené ke stylistice, tvorbě publicistických i zpravodajských žánrů, tvůrčímu psaní, českému jazyku psanému i mluvenému. Jako externí lektorka se v odborně zaměřených workshopech podílí na vzdělávání novinářů, pracovníků neziskových organizací či laické veřejnosti. Martin Škop Osu jeho zájmu tvoří především teorie práva, sociologie práva, filozofie práva a mediální právo. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, obory sociologie a mediální studia a žurnalistika. V roce 2004 úspěšně ukončil doktorské studium právnické fakulty a v roce 2006 tamtéž obhájil rigorózní práci. Od roku 2001 působí jako asistent, později odborný asistent na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Vyučuje předměty zabývající se obecně právem (Teorie práva, Sociologie práva, Dějiny právního myšlení, Právo a umění, Kritické právní teorie), tvorbou práva (Praktikum tvorby práva) a mediálním právem (Mediální právo, Media Law, Vybrané problémy právní regulace médií). Je autorem monografií Právo a násilí: vybrané teorie vztahu práva a násilí (2006), Právo v postmoderní situaci (2008) a Právo a vášeň: jazyk, příběh, interpretace (2011) a spoluautor učebnice Základy právní nauky (2011). Lenka Waschková Císařová Přednáší teorii žurnalistiky a vede semináře orientované na práci v tištěných a online médiích. Její výzkum je zaměřený na lokální a regionální média, proměnu mediální krajiny a mediálních organizací tištěných médií v posledních dvaceti letech. Na Fakultě sociálních věd Masarykovy univerzity získala magisterský titul z mediálních studií a žurnalistiky a doktorát ze sociologie. V letech 1994-2005 pracovala jako externí redaktorka, redaktorka a šéfredaktorka v různých redakcích lokálních a regionálních novin. V letech 2002-2005 se podílela na vydávání odborného a popularizačního časopisu Revue pro média, od roku 2005 je šéfredaktorkou odborného recenzovaného časopisu Mediální studia, který na projekt Revue pro média navázal. Od roku 2003 přednášela v rámci doktorského studia v kurzech zaměřených na žurnalistiku na katedře mediálních studií a žurnalistiky, od roku 2005 na katedře působí jako asistentka a od roku 2010 jako odborná asistentka. Jako externí lektorka se v rámci odborně zaměřených workshopů podílí na vzdělávání novinářů, pracovníků neziskových organizací, studentů středních škol či laické veřejnosti. ~||| NOVÉ '—' TRENDY V MÉDIÍCH Další informace najdete v publikaci Nové trendy v médiích II: rozhlas a televize 238 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 NOVE TRENDY V MEDIÍCH 1 239 Nové trendy v médiích I Online a tištěná média Jaroslav Čuřík a kolektiv Vydala Masarykova univerzita, Brno 2012 Vydání první Jazyková korektura: Jiřina Salaquardová DVD připravili: Leo Nitce a Petr Barták Návrh obálky, grafická úprava a sazba: Jiří Doležal Fotografie: Miroslav Mašek, Filip Laureys a archiv KMSŽ Vytiskl: Optys, spol. s r. o., Dolní Životice, U Sušárny 301,747 56 ISBN 978-80-210-5825-5