V originále
Opoziční smlouva ODS a ČSSD z roku 1998 představuje jeden z nejkontroverznějších paktů české polistopadové politiky. Uzavření smlouvy umožnilo vznik menšinové sociálnědemokratické vlády a vytvořilo velmi specifické politické uspořádání. Článek analyzuje mezistranická jednání od voleb 1998 do podpisu opoziční smlouvy, faktory, které jednání ovlivnily, možné alternativy k opoziční smlouvě a roli prezidenta Václava Havla. Za zcela nereálné text označuje, a to z důvodu flagrantního narušení vzájemných vztahů, dobově hojně diskutované vytvoření pravostředové koalice ODS, KDU-ČSL a Unie svobody. Stejně tak se ve vyjednávání ukázaly neprůchodné další dvě varianty, vlády ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody a menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL. V prvním případě se projevil problém odmítavého postoje Unie svobody, v druhém případě pak neochota KDU-ČSL riskovat, že by vláda závisela při hlasování o důvěře v parlamentu na komunistech. Vyjednávací strategie Unie svobody a KDU-ČSL negativně poznamenalo podcenění možnosti dohody mezi ODS a ČSSD a nadměrné spoléhání se na prezidenta Havla. Velkou roli rovněž sehrála nejednotnost a váhavost vedení Unie svobody a jednostranná koncentrace KDU-ČSL na přesvědčení unionistů, aby vstoupili do vlády s ČSSD
Anglicky
The so-called ‘opposition agreement’, signed in July 1998 between the Civic Democratic Party led by Václav Klaus and the Czech Social Democratic Party led by Miloš Zeman, has been among the most problematic and contentious factors in Czech politics since the end of the Communist regime in late 1989. The signing of the agreement enabled the emergence of a minority Social Democratic government with a guarantee of support from the main opposition party, and created a very unusual political arrangement. The author analyzes the post-election negotiations amongst the political parties, which resulted in the signing of the opposition agreement. He pays particular attention to the main factors influencing the talks, considers the role of President Václav Havel, and analyzes possible alternatives to the agreement. He regards as completely unrealistic the formation of the centre-right coalition of the Civic Democratic Party, the Christian Democratic Union–Czechoslovak People Party, and the Freedom Union; this coalition was the subject of much speculation. He also explains why the two other variants under consideration – namely, a government of Social Democrats, People Party members, and Freedom Union members and a minority government of Social Democrats and Populist Party members with the support of the Freedom Union – turned out during the talks to be unworkable. The negotiating strategy of the two minority parties, in the author’s view, was negatively influenced by underestimating the possibility of an agreement between the Civic Democrats and the Social Democrats and excessive reliance on interventions by President Havel, and the lack of unity of the Freedom Union and the wavering of its leaders.