Aplikace umožňuje autorům spravovat bibliografické záznamy a přiřazovat je ke svým publik acím.
Přepnout na evidenci publikací, které mě citují.
Slovosledné změny v bulharských a srbských evangelních památkách z 12. a 13. století
KREJČOVÁ, Elena. Slovosledné změny v bulharských a srbských evangelních památkách z 12. a 13. století. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2016, 143 s. Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, sv. 450. ISBN 978-80-210-8338-7. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8338-2016.
Podrobněji: https://is.muni.cz/publication/1358252
Bibliografie
АДАМЕЦ, П. (1966). Порядок слов в современном русском языке. Praha.
АРЮТЮНОВА, Н. Д. – ШИРЯЕВ, Е. Н. (1983). Русское предложение. Бытиный тип. Москва.
BAUER, J. (1972). Vliv řečtiny a latiny na vývoj syntaktické stavby slovanských jazyků. In: Syntactica Slavica. Brno. S. 47–67.
BĚLIČOVÁ, H. – UHLÍŘOVÁ, L. (1996). Slovanská věta. Praha.
БРЕЗИНСКИ, С. (1984). Съгласуваните определения в съвременния български език. In: Годишник на СУ, № 78, кн. 1, с. 128–189.
БРЕЗИНСКИ, С. (1985). Словоред на българските определения. Език и литература, № 40, кн. 1, с. 38–39.
БРЕЗИНСКИ, С. (1986). Прилагателни имена като съгласувани определения в съвременния български език. Език и литература, № 41, кн. 4, с. 27.
БУЮКЛИЕВ, И. (1980a). Спецификата на старобългарския синтаксис и проблемите на актуалното членение. In: SPFFBU, A 28, s. 99–106.
БУЮКЛИЕВ, И. (1980b). Върху някои специфични трудности при разкриването на актуалното членение в старобългарски. In: SPFFBU, A 28, s. 229–230.
ЦЫХУН, Г. (1968). Синтаксис местоименных клитик в южнославянских языках. Минск 1968.
ČERMÁK, F. (1997). Jazyk a jazykověda. Praha.
DANEŠ, F. (1959). K otázce pořádku slov v slovanských jazycích. SaS, 20, s. 1–10.
ДЕЖО, Л. (1968). К вопросу об исторической типологии порядку слов. Studia Slavica, 14, s. 101–117.
ДОГРАМАДЖИЕВА, Е. (1968). Структура на старобългарското сложно съчинено изречение. София 1968.
ДУРИДАНОВ, И. (1957). Бележки върху старобългарския превод на евангелието с оглед на влиянието на гръцкия синтаксис. In: Езиковедски изследвания в чест на акад. Ст. Младенов, с. 56–68.
DVONČ, L. (1958). Zhodný postpozitívny prívlastok vo vlastných menách. Jazykovedné štúdie SAV, III, s. 295–320.
FIRBAS, J. (1956). Poznámky k problematice anglického slovního pořádku z hlediska aktuálního členění větného. In: SPFFBU, A 4, s. 93–104.
FIRBAS, J. (1962). Ze srovnávacích studií slovosledných. SaS, 23, s. 161–174.
FIRBAS, J. (1971). On the concept of communicative dynamism in the theory of functional sentence perspective. In: SPFFBU, A 19, s. 135–144.
FIRBAS, J. (1992). Functional sentence perspective in written and spoken communication. Cambridge.
FRANKS, S. – KING, T. H. (2000). A handbook of Slavic clitics. New York.
ГЕОРГИЕВА, Е. (1974). Словоред на простото изречение в българския книжовен език. София.
ДУРИДАНОВ, И. и кол. (1991). Граматика на старобългарския език. Фонетика, морфология, синтаксис. София.
GREENBERG, J. H. (1967). Some Universals Of Grammar with Particular Reference to the Order of Meaningful Elements. In: Universals of Language, MTS, Cambridge (Mass.).
GREPL, M. – KARLÍK, P. (1986).Skladba spisovné češtiny. Praha.
HALLIDAY, M. A. K. (1967). Notes on Transitivity and Theme in English. Journal of Linguistics, 3, p. 37–81, 199–244. DOI: 10.1017/S0022226700012949
HAVRÁNEK, B. (1928). Genera verbi v slovanských jazycích 1. Praha.
HAVRÁNEK, B. (1985). Metodická problematika historickosrovnávacího studia syntaxe slovanských jazyků. In: K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků. Olomouc – Praha. S. 77–88.
HAVRÁNEK, B. (1962). K historickosrovnávacímu poznání syntaxe slovanských jazyků. In: Otázky slovanské syntaxe. Brno. S. 69–83.
ГАВРАНЕК, Б. (1963). Залог (genera verbi) в старославянском языке в сравнительном плане. In: Исследования по синтаксису старославянского языка. Praha. S. 15–100.
HAVRÁNEK, B. (1971a). K otázce slovosledu, zvláště postavení verba finita ve větě v nejstarších fázích slovanských jazyků. Slavia, 40, s. 505–510.
HAVRÁNEK, B. (1971b). Příspěvek k autonomní komplexnosti starého slovanského slovesa (na materiále staroslověnského jazyka). In: Studia Paleoslovenica. Praha. S. 127–131.
HAVRÁNEK, B. (1973). Větná struktura v nejstarších fázích slovanských jazyků. In: Československé přednášky pro VII. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě. Praha. S. 5–13.
HORÁLEK, K. (1954). Evangeliáře a čtveroevangelia. Praha.
HORÁLEK, K. (1962). K syntaktickému vývoji a podmínkám vzniku slovanských spisovných jazyků. In: Otázky slovanské syntaxe. Praha. S. 86–88.
HORÁLEK, K. (1966). Příspěvky k teorii překladu. Praha.
ХОДОВА, К. (1980). Простое предложение в старославянском языке. Москва.
CHOMSKY, N. (1975). Deep structure, surface structure and semantic interpretation. In: E. HAJIČOVÁ (red.): Studie z transformační gramatiky I. Nové perspektivy syntaxe a sémantiky. Praha. S. 9–48.
ИВАНЧЕВ, С. (1978). Наблюдения върху употребата на члена в български език. In: Помагало по българска морфология. Имена. София. C. 186–211.
ЙОСИФОВА, Р. (1987). Словоред на съгласуваното определение в книжовно-разговорната реч. Език и литература, № 42, кн. 2, с. 69–77.
KATIČIĆ, R. (1986). Sintaksa hrvatskoga književnog jezika. Zagreb.
KOSEK, P. (2008). Slovosled reflexivního výrazu se ve frázi verba finita v barokní češtině. In: M. ČORNEJOVÁ, P. KOSEK (eds.): Jazyk a jeho proměny. Brno. S. 145–163.
KOSEK, P. (2010). Slovosled výrazu li v češtině pobělohorského období. Linguistica Brunensia, 58, 1-2, s. 225–245.
KURZ, J. (1937–1938). K otázce členu v jazycích slovanských, se zvláštním zřetelem k staroslověnštině (část 1.). Byzantinoslavica, 7, s. 212–340.
KURZ, J. (1939–1946). K otázce členu v jazycích slovanských, se zvláštním zřetelem k staroslověnštině (část 2.). Byzantinoslavica, 8, s. 172–288.
КУРЦ, Й. (1957). Към въпроса за възникването на члена в български език. In: Известия на Института за български език, № 5, с. 437–448.
КУРЦ, Й. (1962). Проблемата за члена в старобългарски език. Език и литература, № 17, с. 1–16.
КУРЦ, Й. (1963). Проблема члена в старославянском языке. In: Исследования по синтаксису старославянского языка. Praha 1963, с. 121–182.
KURZ, J. (1972a). Problematika významu demonstrativních zájmen v trojčlenných jmenných skupinách ve staroslověnštině. In: Kapitoly ze syntaxe a morfologie staroslověnského jazyka. Praha. S. 42–56.
KURZ, J. (1972b). K otázce chronologie existence členu ve staroslověnském jazyce. In: Kapitoly ze syntaxe a morfologie staroslověnského jazyka. Praha. S. 56–66.
KURZ, J. (1972c). Problematika zkoumání syntaxe staroslověnského jazyka. In: Kapitoly ze syntaxe a morfologie staroslověnského jazyka. Praha. S. 9–17.
КЪPДЖИЕВ, К. (1961). Строеж на българската реч (теория на строежните групи в речта). In: Известия на Института за български език, № 7, с. 95–136.
MATHESIUS, V. (1947). Čeština a obecný jazykozpyt. Praha.
MATHESIUS, V. (1982). Jazyk, kultura a slovesnost. Praha.
MEILLET, A. – VAILLANT, A. (1924). Grammaire de la langue serbo-croate. Paris.
МИРЧЕВ, К. (1956). а членните форми в Добрейшово евангелие, среднобългарски паметник от 13 век. Български език, № 6, кн. 3, с. 223–228.
МИРЧЕВ, К. (1958). Историческа граматика на български език. София.
МИРЧЕВ, К. (1964). За членната форма в среднобългарските паметници. In: Известия на Института за български език, № 11, с. 231–234.
MISTRÍK, J. (1966). Slovosled a vetosled v slovenčine. Bratislava.
MLADENOV, S. (1929). Geschichte der bulgarischen Sprache. Berlin – Leipzig.
МЛАДЕНОВА, M. (2007). Общност и многообразие на словореда. In: M. MЛАДЕНОВА, Е. ДАРАДАНОВА (ред.): Славяните в Европа. София. C. 136–140.
PETR, J. a kol. (1986–1987). Mluvnice češtiny 1, 2, 3. Praha.
НИЦОЛОВА, Р. (1974). Словоред и отрицание в българското сложно изречение. Език и литература, № 29, с. 80–85.
NOHA, M. (1971). Poloha posesív ve staroslověnštině. In: Studia paleoslovenica. Praha. S. 265–275.
PALLASOVÁ, E. (1982). Postavení přívlastku ve staroslověnských památkách biblických. In: SPFFBU, A 30, s. 69–81.
ПАШОВ, П. (2008). Специфика на приглаголните личноместоименни форми в съвременния български книжовен език. In: Я. БЪЧВАРОВ, М. ВИЛАРОВА, Й. ТРИФОНОВА (ред.): В търсене на смисъла и инварианта. София. C. 312–325.
PAULINY, E. (1950–1951). Gramatickí činitelia a vetný takt pri slovoslede. Slovenská reč, 16, s. 171–179.
ПЕХЛИВАНОВА, П. – БУРОВ, С. (1989). Оценъчно значение на задпоставеното съгласувано определение. Български език, № 39, с. 79–83.
ПЕНЧЕВ, Й. (1984). Строеж на българското изречение. София.
KARLÍK, P., NEKULA, M., RUSÍNOVÁ, Z. a kol. (1995). Příruční mluvnice češtiny. Praha.
РУСИНОВ, Р.(1968). Употреба на предпоставеното несъгласувано определение за принадлежност в съвременния българки език. Български език, № 18, с. 498–505.
SEDLÁČEK, J. (1989). Stručná mluvnice srbocharvátštiny. Praha.
SGALL, P. – HAJIČOVÁ, E. – BURÁŇOVÁ, E. (1980). Aktuální členění věty v češtině. Praha.
SŁAWSKI, F. (1946). Miejsce enklityki odmiennej w dziejach języka bułgarskiego. Kraków.
СТЕФАНОВ, С. (1968a). Възможности за безпредложно съчетаване на съществителни имена с атрибутивна функция в съвременния български език. Език и литература, № 23, кн. 1, с. 41–51.
СТЕФАНОВ, С. (1968b). Съществителните имена като безпредложни несъгласувани определения в съвременния български език. In: Известия на Института за български език, № 16, с. 663–671.
СВАНЕ, Г. (1962). О синтактическом применении болгарского члена в XIII веке. Б. Добрейшово евангелие. Scando-Slavica, 8, с. 224–238.
SVOBODA, А. (2000). Klitika z hlediska funkční větné perspektivy (I). In: Z. HLADKÁ, P. KARLÍK (eds.): Čeština – univerzália a specifika 2. Praha. S. 149–159.
SVOBODA, А. (2001). Klitika z hlediska funkční větné perspektivy (II). In: Z. HLADKÁ, P. KARLÍK (eds.): Čeština – univerzália a specifika 3. Praha. S. 161–165.
ŠMILAUER, V. (1966). Novočeská skladba. Praha.
TEŽAK, S. – BABIĆ, S. (1994). Gramatika hrvatskoga jezika. Zagreb.
ТИХОВА, М. (1980). Към въпроса за актуалното членение на старобългарското изречение. In: SPFFBU, A 28, s. 107–116.
TISHEVA, Y. – DZHONOVA, M. (2002). Information structure and clitics in TreeBank. In: Proceedings of The First Workshop on TreeBanks and Linguistic Theories. 20–21 September 2002, Sozopol, Bulgaria. Sozopol. P. 231–252.
ТИШЕВА, Й. – ДЖОНОВА, М. (2006). Старият „нов“ топик. In: М. МЛАДЕНОВА, И. МОНОВА (съст.): Славистика и общество. София. C. 231–237.
ТИШЕВА, Й. (2011). Устната комуникация – стилове, стандарти и регистри. In: Пловдивски университет. Научни трудове, 49, кн. 1, сб. А, 2011 – Филология. Пловдив. C. 86–96.
Tiševa 2013: ТИШЕВА, Й. (2013). Прагматични аспекти на устната реч. Littera et Lingua Series Dissertationes 3. София.
TOMAN, J. (2000). Prosodické spekulace o klitikách v nekanonických pozicích. In: Z. HLADKÁ, P. KARLÍK (eds.): Čeština – univerzália a specifika 2. Praha. S. 161–165.
УХЛИРЖОВА, Л. (1980a). Структура на темата в изречението и начини за нейното изграждане в чешки и български език (към проблема за актуалното членение). Съпоставително езикознание, № 5, кн. 6, с. 23–31.
UHLÍŘOVÁ, L. (1980a). K vyjadřování aktuálního členění v češtině a bulharštině. In: SPFFBU, A 28, s. 29–43.
UHLÍŘOVÁ, L. (1984). Poloha atributu v bulharštině v porovnání s češtinou. Atribut adjektivní těsný. Slavia, 53, s. 251–262.
UHLÍŘOVÁ, L. (1985). Poloha substantivního atributu v bulharštině v porovnání s češtinou. Slavia, 54, s. 235–243.
UHLÍŘOVÁ, L. (1987). Knížka o slovosledu. Praha.
UHLÍŘOVÁ, L. (1988). Slovosled slovanského přívlastku z hlediska konfrontačního. Slavia, 57, s. 268–281.
UHLÍŘOVÁ, L. (2001). Klitika jako kategorie diskusní. In: Z. HLADKÁ, P. KARLÍK (eds.): Čeština – univerzália a specifika 3. Praha. S. 29–35.
UHLÍŘОVÁ, L. (2007). Volný morfém se/si u substantiv verbálních na -ní/-tí v současné češtině (s využitím českých korpusů). In: Zbornik Matice srpske za slavistiku, 71–72. Novi Sad. S. 173–187.
UHLÍŘOVÁ, L. (2010). Bulharská posesivní zájmena a způsoby jejich překládání do češtiny. In: F. ČERMÁK, J. KOCEK (eds.): Mnohojazyčný korpus InterCorp: Možnosti studia. Studie z korpusové lingvistiky, sv. 12. Praha. S. 27–45.
УХЛИРЖОВА, Л. (2011a). Общност и многообразие на словореда на клитиките (Съпоставително изследване на българския и чешкия език). Част І. Съпоставително езикознание, № 1, с. 5–17.
УХЛИРЖОВА, Л. (2011b). Общност и многообразие на словореда на клитиките (Съпоставително изследване на българския и чешкия език). Част ІІ. Съпоставително езикознание, № 2, с. 20–31.
УХЛИРЖОВА, Л. (2011c). Общност и многообразие на словореда на клитиките (Съпоставително изследване на българския и чешкия език). Част ІІІ. Съпоставително езикознание, № 3, с. 5–16.
УХЛИРЖОВА, Л. (2012). Общност и многообразие на словореда на клитиките (Съпоставително изследване на българския и чешкия език). Част ІV. Съпоставително езикознание, № 1, с. 5–11.
VEČERKA, R. (1961). Syntax aktivních participií ve staroslověnštině. Praha.
VEČERKA, R. (1963). Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha.
VEČERKA, R. (1978). K problematice zkoumání syntaxe staroslověnštiny. In: Československé přednášky pro VIII. mezinárodní kongres slavistů v Záhřebu. Praha. S. 151–160.
VEČERKA, R. (1979a). Distribuce posesivních zájmen ve staroslověnštině. In: Otázky slovanské syntaxe IV/I, Brno. S. 117–125.
VEČERKA, R. P(1979b). oloha kongruentních posesivních zájmen ve staroslověnštině. In: SPFFBU, A 27, s. 197–204.
VEČERKA, R. (1980). Problematika zkoumání aktuálního větného členění ve staroslověnštině. In: SPFFBU, A 28, s. 79–90.
VEČERKA, R. (1984). Staroslověnština. Praha.
VEČERKA, R. (1985). Rytmický faktor v lineární organizaci staroslověnské věty. Slovo, 35, s. 77–114.
VEČERKA, R. (1988). Tendence ke kontaktní posloupnosti členů ve staroslověnských atributivních syntagmatech. In: Československá slavistika 1988, s. 199–207.
VEČERKA, R. (1989). Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax I. Die lineare Satzorganisation. Monumenta linguae slavicae dialecti veteris. Fontes et dissertationes. T. 27. Freiburg im Breisgau.
VEČERKA, R. (2006). Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc – Praha.
WACKERNAGEL, J. (1892). Über ein Gesetz der indogermanischen Wortstellung. In: Indogermanische Forschungen, 1, s. 333–434. DOI: 10.1515/9783110242430.333
ЗЛАТАНОВА, Р. (1990). Структура на простото изречение в книжовния старобългарски език. София.