Bulletin
advokacieVěcný záměr civilního řádu soudního z pohledu advokacie • Náhrada újmy způsobené náhodou • Příkazy
k odposlechu a jejich formálně-materiální posouzení • Právo obviněného na nahlížení do spisu – časový a věcný
rozsah • E-shopy a povinnost ochrany osobních údajů podle GDPR • Vznikla Unie rodinných advokátů •
V Y D Á V Á Č E S K Á A D V O K Á T N Í K O M O R A
2018
1-2od 2014
od 2014
od 2014
RECENZOVANÝ
ČASOPIS
Právnický časopis ČR
držitel prestižního ocenění
2014, 2015 a 2016
UDĚLENA
PRVNÍ CENA
VÁCLAVA
MANDÁKA.
Čtěte na str. 8.
PRÁVNÍK ROKU po třinácté:
kdo vstoupil do Právnické síně slávy, čtěte na str. 7,
představení vítězů a ohlédnutí za galavečerem na str. 87-91.
Bulletinadvokacie1-2/2018
Sledujte ČAK
na Twitteru CAK_cz
Když si musíte být jistí
K dispozici také jako knihovna v ASPI
DOPORUČUJEME
Jan Kozák, Jaroslav Brož, Alexandr Dadam, Antonín Stanislav, Zdeněk Strnad,
Lukáš Zrůst, Michal Žižlavský
Čtvrté vydání úspěšného komentáře insolvenčního zákona reaguje na množství novel, jež byly v oblasti insolvenčního
práva v době od třetího vydání přijaty. Zejména pak reaguje na novelu provedenou zákonem č. 64/2017 Sb., která
vstoupila v účinnost 1. 7. 2017.
Komentář seznamuje čtenáře s aktuálním výkladem jednotlivých ustanovení a rozšiřuje obzory čtenářů
o zkušenosti z praxe insolvenčních soudů, jelikož je opět rozšířeno a doplněno o rychle se vyvíjející insolvenční
judikaturu.
Komentář je nepostradatelnou komplexní pomůckou pro insolvenční správce a další pracovníky v oblasti insolvence,
pro advokáty a soudce působící v oblasti obchodního práva, pro podnikové právníky i pro ty, kteří se dostali v oblasti
insolvence do postavení věřitele nebo dlužníka, případně do postavení osoby dlužníkovi blízké.
Čtvrté vydání komentáře je psáno z rozmanitých pohledů
na insolvenci – kolektiv autorů tvoří insolvenční soudci,
insolvenční správci, zvláštní insolvenční správci, státní
zástupce i advokáti.
Autoři komentáře získali prestižní ocenění
v celojustiční soutěži Právník roku:
JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D. – Právník roku v kategorii
„Insolvenční právo“ za rok 2015.
JUDr. Michal Žižlavský – Právník roku v kategorii
„Insolvenční právo“ za rok 2017.
Komentář bude k dispozici také v ASPI
1WWW.CAK.CZ 11WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z právní teorie a praxe
obsahBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Bulletin
advokacie
Bulletin advokacie vydává
Česká advokátní komora v Praze
(IČ 66 000 777)
v agentuře , spol. s r. o.
www.impax.cz
Časopis je zapsán do Seznamu recenzovaných
neimpaktovaných periodik ČR.
Vychází 10x ročně, z toho 2 dvojčísla (1-2, 7-8).
Přetisk povolen jen se souhlasem redakce.
Adresa redakce:
Česká advokátní komora
Národní třída 16, 110 00 Praha 1
telefon: 273 193 111
e-mail: bulletin@cak.cz, www.cak.cz
IČ: 66000777
DIČ: CZ 66000777
Redakce:
Předseda redakční rady: JUDr. Petr Toman, LL.M.
Šéfredaktorka: JUDr. Hana Rýdlová
Výkonné redaktorky: PhDr. Ivana Cihlářová,
PhDr. Dagmar Koutská
Tajemnice redakce: Eva Dvořáková
Redakční rada:
JUDr. PhDr. Stanislav Balík,
prof. Dr. Alexander Bělohlávek,
prof. JUDr. Jan Dědič,
prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.,
prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.,
JUDr. Vojen Güttler,
JUDr. Vladimír Jirousek,
JUDr. Ladislav Krym,
doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D.,
prof. JUDr. Karel Marek, CSc.,
doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.,
JUDr. Michal Mazanec,
Mgr. Robert Němec, LL.M.,
prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.,
prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.,
JUDr. Michal Žižlavský
Objednávky předplatného zasílejte na adresu:
ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1,
e-mail: dvorakova@cak.cz
Cena výtisku včetně dvojčísel je 90Kč,
zvýhodněné roční předplatné 850Kč kromě
poštovného, balného a DPH. Advokátům
a advokátním koncipientům se rozesílá zdarma.
S reklamacemi při problémech s distribucí
se obracejte na pí Dvořákovou, e-mail
dvorakova@cak.cz, tel. 273 193 165.
Inzertní služby zajišťuje agentura
IMPAX, spol. s. r. o. Objednávky inzerce
zasílejte na adresu agency@impax.cz,
případně volejte na tel. 244 404 555 nebo
na 606 404 953. Media kit a další informace
naleznete na internetových stránkách
www.impax.cz.
Celé znění každého čísla vychází též na internetu
(www.cak.cz). Předáním rukopisu redakci
vyjadřuje autor souhlas s rozmnožováním,
rozšiřováním a sdělováním jeho příspěvku
na stránkách www.bulletin-advokacie,
v právních informačních systémech
a na internetových portálech spolupracujících
s ČAK, jakož i v oblasti zpracování dat v rámci
monitoringu médií.
Toto číslo vyšlo 14. 2. 2018 v nákladu
17 300 výtisků.
Obálka: foto Jakub Stadler – vítězové Právníka
roku 2017
Tisk: Impax, spol. s r. o.
MK ČR E 6469
ISSN 1210-6348 (print)
ISSN 1805-8280 (online)
Úvodník
Vladimír Jirousek: Co nás čeká a zřejmě nemine....................................... 3
Aktuality
Velká reforma poradních orgánů ČAK Petr Toman.................................... 4
13. galavečer Právníka roku představil vítěze Dagmar Koutská.................. 6
Tomáš Gřivna prvním laureátem Ceny Václava Mandáka Hana Rýdlová ..... 8
Aktuálně v právu Hana Rýdlová ............................................................. 10
Články
Věcný záměr civilního řádu soudního z pohledu advokacie Petr Lavický,
Alena Winterová, Eva Dobrovolná, Bohumil Dvořák, Zdeněk Pulkrábek........................11
Náhrada újmy způsobené náhodou Filip Melzer ..................................... 22
Úplně plná jurisdikce? Pavel Mates ........................................................31
Příkazy k odposlechu a jejich formálně-materiální posouzení
Jakub Matocha..................................................................................... 33
Několik zamyšlení nad spotřebitelskou ochranou v kontextu
nové judikatury Dana Ondrejová............................................................ 36
Právo obviněného na nahlížení do spisu – časový a věcný rozsah
Pavel Kandalec .................................................................................... 39
E-shopy a povinnost ochrany osobních údajů podle GDPR
Karin Pomaizlová, Monika Fürstová.......................................................... 45
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti –
dvoukolejnost právní úpravy v o. z. a zák. práce Lucia Madleňáková......... 49
Z judikatury
NS: K odměně členu statutárního orgánu............................................. 54
ÚS: K otázce splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání ............ 55
NSS: Stavení běhu lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení
při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení
před správním soudem ....................................................................... 58
SD EU: K otázkám souvisejícím se změnou pohlaví............................... 61
ESLP: Ke smluvnímu vzdání se práva ................................................... 62
Z odborné literatury
Vladislav Hřebíček: Prohlídky u advokátů (§ 85b trestního řádu)
(Michal Žižlavský).................................................................................. 64
Jitka Jelínková, Miloš Tuháček: Zákon o svobodném přístupu
k informacím. Praktický komentář (Adam Furek)..................................... 64
Zbyněk Pražák, Josef Fiala, Jiří Handlar a kol.: Závazky z právních
jednání podle občanského zákoníku. Komentář (Marta Škárová) ............. 65
Dana Ondrejová: Průvodce uzavíráním smluv (Tomáš Horáček) ................. 66
Michal Skřejpek, Petr Bělovský, Jan Šejdl, David Falada: Římské právo
v občanském zákoníku. Komentář a prameny. Věcná práva
(Pavel Salák jr.)..................................................................................... 67
Pavel Holländer: Příběhy právních pojmů (Alexander Bröstl) ...................... 68
Bulletin slovenskej advokácie přináší… ................................................ 70
Z české advokacie
Advokacie na sinusoidě osmičkových let Stanislav Balík ......................... 71
z advokacie
2 WWW.CAK.CZ22 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018obsah
Zákonodárce se nesmí chovat jako dřevorubec aneb nález Ústavního
soudu zrušující některá ustanovení zákona o evidenci tržeb
Hana Erbsová ...................................................................................... 72
Jmenování advokáta hmotněprávním opatrovníkem v civilním řízení
soudním Milan Hoke ............................................................................ 73
Postup při řešení škodních událostí advokátů Zdeněk Turek ....................74
Z kárné praxe Jan Syka........................................................................ 75
Unie obhájců se představuje Lukáš Trojan ............................................. 77
Průběh a výsledky advokátních zkoušek, uznávacích zkoušek
a zkoušek způsobilosti v roce 2017 ..................................................... 78
Z jednání představenstva ČAK icha ...................................................... 80
Z Evropy a ze světa
Stanovisko CCBE k povinnosti mlčenlivosti advokáta Alžběta Recová...... 81
Stálé zastoupení ČAK v Bruselu informuje............................................ 82
Měli byste vědět
Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipienty
ve vzdělávacích a školicích střediscích ČAK ......................................... 83
Vznikla Unie rodinných advokátů Red................................................... 84
Pozvánka na XIII. právnický ples v Ostravě............................................ 84
Pozvání na semináře a přednášky Jednoty českých právníků
v I. pololetí 2018................................................................................. 85
Z právnické společnosti
Za JUDr. Milanem Skalníkem Vladimír Jirousek ....................................... 86
Nešťastná 13? Kdepak, pro Právníka roku tahle pověra neplatí!
Dagmar Koutská................................................................................... 87
Nakonec
Právníkovy zápisky Petr Hajn ................................................................ 92
Kresba Lubomíra Lichého ................................................................... 93
Víte, že… Stanislav Balík ........................................................................ 93
Obsah ročníku 2017 ........................................................................... 94
Inhaltsverzeichnis ............................................................................ 100
Zusammenfassung/Summary............................................................101
Table of Contents............................................................................. 102
informace a zajímavosti
Vážení autoři časopisu
Bulletin advokacie,
žádáme vás, abyste své příspěvky redakci
posílali pokud možno ve formátu programu
Microsoft Word (RTF nebo DOC), a to
nejlépe elektronickou poštou na adresu
bulletin@cak.cz.
Texty:
Formát zasílaných příspěvků by měl odpovídat
řádkování 1, písmo Times New Roman,
velikost 12. V žádném případě nepoužívejte
funkci Automatické číslování, Automatické
odrážky ani další speciální formátování
textu. Odstavce oddělujte jenom enterem.
Vyznačování v textu provádějte pouze tučně
nebo kurzívou, v žádném případě nepište
proloženě, nepoužívejte podtrhávání textů ani
verzálky! Poznámky a vysvětlivky k textu tvořte
výhradně pomocí funkcionality programu MS
Word „Poznámky pod čarou“.
Tabulky:
Tabulkové údaje formátujte pomocí tabulátorů.
Fotografie a obrázky:
Pokud k článku chcete připojit obrazové
podklady, zašlete je zvlášť ve formátu JPG,
TIF nebo eps. Barevné fotografie by měly mít
rozlišení nejméně 300 dpi při velikosti, v jaké
se budou reprodukovat, zasílané portrétní
fotografie by měly mít nejméně 400 x 500
pixelů. Obrázky v žádném případě nevkládejte
přímo do dokumentů!
Redakce uvítá zejména články kratšího až
středního rozsahu. K příspěvku připojte
vždy stručné shrnutí v rozsahu nejvýše
deseti řádků. Citace a odkazy provádějte
dle platných bibliografických norem.
Případné vyžádané autorské korektury se
provádí elektronicky, e-mailem.
Ke každému příspěvku dále připojte
• čestné prohlášení, že článek nebyl dosud
publikován
• svoji barevnou portrétní fotografii
• telefonické spojení
• korespondenční adresu
• rodné číslo
• bankovní spojení pro vyplacení honoráře
• informaci o svém profesním působení,
případné akademické, pedagogické či
vědecké tituly
• sdělení, zda jste plátcem DPH
• sdělení, zda chcete zaslat po zlomu
korektury
Redakce si vyhrazuje právo stylistických,
jazykových a technických úprav textů.
Instrukce
autorům
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
3WWW.CAK.CZ 33WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
V
samotném úvodu musím poděkovat Robertu Němcovi,
neboť v rámci tohoto úvodníku, vycházejícího
z plánu činnosti představenstva pro r. 2018, mohu
kontinuálně navázat na jeho úvodník „Úloha a postavení
ČAK v oblasti legislativy“ otištěný v předcházejícím
čísle BA. A že se toho na nás valí!
Je téměř pravidlem, že teprve po nabytí účinnosti toho kterého
zákona či určité vyhlášky se advokát ptá ve smyslu: „A co
že dělala Komora, když je tady to či ono, co se mi (nám) nelíbí?“
Vězte, milí kolegové, že rozhodně nespíme a bojujeme
na všech frontách, jež se týkají advokacie a jejího relevantního
a nezávislého výkonu. Primární pozornost zaslouží (i) rekodifikace
civilního procesu (vedle stálého poradního orgánu
začne pod vedením představenstva pracovat od 30. ledna
speciální komise sestavená ze specialistů na danou problematiku
jak z řad advokátů, tak špičkových soudců VS, NS a ÚS),
(ii) rekodifikace trestního řádu (v současnosti s dalšími subjekty
bude připravován vlastní návrh bránící přirozené zásady
řádné obhajoby a ve spolupráci s Unií obhájců bude připravován
vlastní návrh zásadních částí procesní úpravy), dále např.
(iii) zákon o ochraně osobních údajů (přímými jednáními byla
dohodnuta relativně přijatelná úprava postupu příslušného
správního orgánu při kontrolách advokátů) atd. atd. Je toho
samozřejmě mnohem více, mj. též na úseku vnitřní legislativy.
Za zmínku však ještě stojí konstatování, že se s plnou vervou
vrháme do řešení „věčných nemocí“, jako jsou (ne všude)
omezující vstupy advokátů do soudních budov nebo (ne
všude) problémy na úseku ustanovování obhájců. (Chcete odpověď
na otázku, jak to dopadne? Nevím.)
Další významnou kapitolou v plánu činnosti na rok 2018
je příprava systému celoživotního vzdělávání advokáta. Vstupní
návrh se právě zpracovává, a to v návaznosti na výstupy
komparatistické studie mezinárodního odboru ČAK. Novela
zákona o advokacii zakotvila do vzdělávacího procesu koncipientů
tzv. zkušební testy. Jejich zavedení do praxe v průběhu
roku 2019, stejně jako případné modifikace systému vzdělávání,
jež počítají s přesunem částí akcí do regionů při zaměření
na advokátní právo a advokátní problematiku vůbec, si
v tomto roce nepochybně vyžádá nemalé úsilí odpovědných
členů představenstva.
Elektronizace advokacie! S uspokojením konstatuji, že ti
ze zvolených funkcionářů, kterým byla daná agenda svěřena,
se do ní „zakousli“ s nebývalou a pozitivně laděnou agresivitou.
Věřím, že jim vydrží. Dopracování KIS pro optimální
chod Komory, koncipování online platforem pro advokáty,
to vše je a určitě i bude po všech stránkách velmi náročné.
Svěření výkonu
bezplatné právní pomoci
výlučně advokátnímu
stavu jsme
samozřejmě přivítali,
byť již nyní lze předvídat
výjimečnou náročnost
dané agendy.
V této chvíli je však
zásadní, abychom
zvládli veškeré realizační
kroky nutné k zahájení procedury a její administrace
v zákonem stanoveném termínu (1. 6. 2018). Nemusím připomínat,
že zajištění nových prostor technického a personálního
zázemí (vše v rámci pobočky ČAK v Brně) imputuje do rozpočtu
ČAK novou a nemalou položku.
Stálé posilování PR advokacie vnímá nové představenstvo
jako další z priorit. Mohu sdělit, že návrh nového schématu
prezentace je již „na stole“. Zatím prozradím alespoň to, že
od roku 2019 by mělo být pod gescí ČAK spuštěno nové zpravodajské
internetové médium. Jsem si však zároveň vědom,
že ne všichni s touto vizí souzní. Uvidíme.
Je jasné, že v úvodníku se lze dotknout toliko agend, jež lze
v dané chvíli označit za zásadní. I při rámcovém výčtu, který
např. pomíjí kontrolní a kárnou problematiku (k ní se nepochybně
včas vyjádří předsedové příslušných nezávislých orgánů
ČAK), si však umím představit, že František Smejkal,
místopředseda a šéf rozpočtového a hospodářského výboru
ČAK, má již nyní na čele hluboké vrásky, a není divu. I když
u mnohých advokátů stále převládá názor, že advokátní příspěvky,
mj. prakticky nejnižší v Evropě, slouží pouze k pokrytí
nákladů nejdražšího časopisu – BA, přitom jejich nevědomosti
mi může být tak akorát líto, faktem zůstává, že příspěvky
byly naposledy stanoveny v roce 2004, to je před čtrnácti lety
(!), a jen inflační nárůst činí ve vztahu k předmětnému poplatku
za uvedenou dobu částku přesahující 2 500 Kč. I tato
otázka bude, bohužel, tématem tohoto roku.
Bez ohledu na výše řečené a dodatečně, o to však s větší upřímností,
vše nejlepší v roce 2018 vám přeje
 JUDr. VLADIMÍR JIROUSEK,
předseda ČAK
úvodník
Co nás čeká
a zřejmě nemine
4 WWW.CAK.CZ44 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018aktuality
Velká reforma poradních orgánů ČAK
VE DNECH 18. A 19. PROSINCE 2017
SE SEŠLO PŘEDSTAVENSTVO ČAK NA SVÉ
V POŘADÍ JIŽ 4. SCHŮZI PO ZÁŘIJOVÉM
SNĚMU ČAK. VĚNOVALO SE MIMO JINÉ
REFORMĚ SVÝCH PORADNÍCH ORGÁNŮ,
PŘIPRAVOVANÝM LEGISLATIVNÍM ZMĚNÁM,
KTERÉ AVIZUJE ČI JIŽ PŘEDLOŽILO
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI,
A ROZPOČTU KOMORY NA ROK 2018.
Rekonstrukce výborů, sekcí
a dalších poradních orgánů byla
jedním z programových cílů
nového představenstva. Dá
se tedy říci, že tato část programu
byla splněna. Po rozhovorech
předsedy JUDr. Vladimíra
Jirouska s dosavadními předsedy
a dalšími členy orgánů ČAK
nakonec představenstvo odvolalo
en block všechny dosavadní předsedy
a členy výborů a sekcí a jmenovalo
nové. Členové představenstva a náhradníci se většinou
stali předsedy nově ustavovaných orgánů a jejich členové byli
nově voleni právě na základě jejich návrhů. Podle nově přijaté
koncepce by měly výbory a sekce vytvářet každému členovi
i náhradníkovi představenstva odborné zázemí pro jejich činnost
v představenstvu.
I když informace o hromadném odvolání všech členů zní
poněkud hrozivě, jsou nově ustavené orgány složeny nejen
z mnoha nových tváří advokátek a advokátů, kteří projevili
zájem o spolupráci s Komorou, ale i z mnoha dosavadních
aktivních členů výborů a sekcí. Kontinuita v činnosti těchto
orgánů je tak zajištěna.
Představenstvo nově zřídilo sekci pro advokátní právo, sekci
pro rodinné právo, sekci IT a GDPR a sekci pro rozhodčí
řízení. Oproti tomu čtyři dosavadní sekce byly zrušeny a jejich
činnost přenesena pod jiné poradní orgány. V návaznosti
na tyto změny schválilo představenstvo změnu usnesení
představenstva ze dne 10. ledna 2006 o poradních
orgánech České advokátní komory. S bližšími podrobnostmi
tohoto usnesení a složením nových orgánů se můžete
seznámit na webových stránkách ČAK v zápise z jednání
představenstva.
V posledních měsících se velmi hovoří o legislativních
plánech nové vlády v oblasti justice. Ministr spravedlnosti
oznámil připravovanou rekodifikaci občanského soudního
řádu, již déle se hovoří o rekodifikaci trestního řádu. Ministerstvo
připravuje i zákon o hromadných žalobách. Tyto
předpisy se dotýkají činnosti každého advokáta. Česká advokátní
komora chce být součástí připravovaných legislativních
změn a chce je svými odbornými stanovisky ovlivňovat.
Představenstvo se rozhodlo při přípravě těchto zákonů
aktivně vystupovat a při tvorbě svých odborných stanovisek
využívat odborného zázemí nově ustavených výborů, sekcí
a dalších poradních orgánů. I to byl jeden z důvodů nově
ustaveného ad hoc poradního orgánu pro rekodifikaci civilního
procesu pod vedením Mgr. Roberta Němce, LL.M.,
a JUDr. Michala Žižlavského.
Ke konci každého roku je schvalován i rozpočet ČAK. Nejinak
tomu bylo i v prosinci, kdy představenstvo jednomyslně
schválilo rozpočet pro rok 2018. Nebude to jednoduchý
rok, protože nové náklady spojené se zajištěním bezplatné
právní služby, GDPR a připravovanou oslavou 100. výročí
založení advokacie si vyžádají zvýšené náklady. V dalších
měsících tedy bude výdajová stránka rozpočtu zvláště
pečlivě hlídána a realizace některých plánů (např. vydání
Sbírky kárných rozhodnutí apod.) byla již nyní odložena
do dalšího roku.
 JUDr. PETR TOMAN, LL.M.,
náhradník představenstva ČAK
MGR. PAVEL ENDER
SOUDNÍ EXEKUTOR
www.exekuce-ostrava.cztel.: 777 997 222 www.arsyline.cz
EXEKUTORSKÝ
inzerce
Sledujte ČAK
na Twitteru!
Nejnovější krátké zprávy o dění
v české advokacii naleznete
na www.twitter.com/CAK_cz.
6 WWW.CAK.CZ66 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
galavečer Právníka roku
představil vítězeČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA A VYDAVATELSTVÍ EPRAVO.CZ USPOŘÁDALY 26. LEDNA 2018
JIŽ 13. GALAVEČER JAKO VYVRCHOLENÍ CELOJUSTIČNÍ SOUTĚŽE PRÁVNÍK ROKU.
TENTOKRÁT V HLAVNÍM MĚSTĚ ČESKÉ JUSTICE – V BRNĚ.
A
protože organizátoři nebyli pověrčiví, „nešťastnou“
třináctku v pořadí nepřeskočili rovnou ke čtrnáctce,
jak se to někdy dělá, ale pevně věřili, že večer k vyhlášení
vítězů s tímto kontroverzním číslem bude
úžasný, nezapomenutelný, prostě jedinečný. Se stejnými očekáváními
do posledního místa zaplnili Laser Show Hall v brněnském
Bobycentru i advokáti, soudci, státní zástupci, notáři,
exekutoři, podnikoví právníci a další představitelé justice.
Hlavní program slavnostního galavečera se od minulých ročníků
příliš nelišil. Opět ti nejlepší z různých oblastí práva vystoupili
na pódium, aby z něho odešli s titulem Právník roku
2017 a skleněnou plastikou sv. Yva, patrona soudců, advokátů,
notářů a dalších právnických profesí.
Pro soutěžní ročník 2017 Česká advokátní komora a vydavatelství
EPRAVO.CZ stanovily celkem sedm odborných kategorií
– občanské právo, trestní právo, finanční právo, správní
právo, insolvenční právo, právo informačních technologií, lidská
práva a právo ústavní, a již tradičně i tři kategorie speciální
– Pro bono, Talent roku a Právnická síň slávy.
Na slavnostním galavečeru byla poprvé udělena Cena Václava
Mandáka za nejlepší publikovaný odborný článek v Bulletinu
advokacie, stavovském časopisu České advokátní komory.
O tom, kdo ji získal, i o vítězném příspěvku se dozvíte
více na str. 8.
V průběhu večera byl také tradičně předán charitativní šek
od advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, tentokrát jej
obdržel Bílý kruh bezpečí, který pomáhá obětem trestných činů.
Rozhovory se všemi vítězi sv. Yva za rok 2017 najdete
na www.bulletin-advokacie.cz, fotogalerii z brněnského galavečera
pak na www.pravnikroku.cz.
13.
A KDO V JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍCH ZVÍTĚZIL A MŮŽE PRÁVEM POUŽÍVAT TITUL PRÁVNÍK ROKU?
Občanské právo
JUDr. Zdeněk Novotný, do 31. 12. 2017
soudce Nejvyššího soudu
Trestní právo
Mgr. Bc. Iva Jónová, samostatná advokátka
z Ústí nad Labem
Finanční právo
JUDr. Barbara Pořízková,
soudkyně Nejvyššího správního soudu
Právo IT
JUDr. Zdeněk Kučera, Ph.D., advokát z Prahy
Správní právo
JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M,
soudce Nejvyššího správního soudu
Insolvenční právo
JUDr. Michal Žižlavský, advokát
a zvláštní insolvenční správce z Prahy
Občanská a lidská práva, právo ústavní
JUDr. Vojen Güttler, pracovník Ústavu státu
a práva Akademie věd ČR a bývalý ústavní soudce
Pro bono
Mgr. et Mgr. Alena Vlachová, advokátka z Prahy
Talent roku
JUDr. Linda Kolaříková, advokátka z Prahy
Právnická síň slávy
JUDr. Jiří Machourek, advokát z Brna
2017
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
7WWW.CAK.CZ 77WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
aktuality
Do Síně slávy vstoupil obhájce disidentů
Jako každoročně je vrcholem galavečera Právníka roku
Právnická síň slávy, do které vstupuje významná osobnost
z právnického světa za celoživotní přínos českému
právu.
„Je to nejvyšší pocta, kterou odborná právnická veřejnost může
udělit výjimečné osobnosti práva ze svého středu. Do právnické
síně slávy byli v minulosti již uvedeni JUDr. Dagmar
Burešová, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Otakar Motejl, nebo
loni zesnulý JUDr. Karel Čermák a další,“ připomněl některé
z dosavadních nositelů tohoto prestižního ocenění
JUDr. Vladimír Jirousek.
Třináctým oceněným se letos stal JUDr. Jiří Machourek,
významný brněnský advokát, který byl od roku 1977 obhájcem
disidentů a dalších tehdejších odpůrců režimu. Cenu
mu předala loňská vítězka této kategorie a dlouholetá předsedkyně
Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová.
Kdo je JUDr. Jiří Machourek?
Svá „vysněná“ práva dlouho studovat nesměl, takže si vylepšoval
„kádrový profil“ několika dělnickými profesemi.
Teprve po šesti letech se na Právnickou fakultu Univerzity
Karlovy dostal. Ukončil ji v roce 1973 a byl přijat ke Krajskému
sdružení advokátů v Brně jako koncipient. Advokátní
zkoušky složil v roce 1976 a od této doby vykonává
advokacii.
V krátkém období od dubna do srpna 1990 zastával funkci
předsedy Krajského soudu v Brně, ale do advokacie, která
je jeho světem, se vrátil a nyní pracuje ve sdružení s dcerou,
Mgr. Ditou Machourkovou, a se spolupracujícími advokáty
Mgr. Hanou Kyjovskou a Mgr. Michalem Uko.
Ve svém profesním životopisu zapomněl se skromností
sobě vlastní uvést, že jako advokát se nebál zastupovat disidenty
a stal se obhájcem téměř všech jihomoravských členů
Charty 77 a jejich příznivců. Žádný jiný zdejší advokát neměl
takovou odvahu riskovat pracovní a v podstatě i osobní
existenci. Mezi „jeho“ disidenty patřili Petr Cibulka, Stanislav
Devátý, Ivan Jirous, Jaroslav Popelka a mnozí další.
„Rád vzpomínám na obhajobu Ivana Magora Jirouse. Šlo
o jeho již páté trestní stíhání v roce 1989 vyvolané šířením
petice ‚Tak dost!‘. Šlo o reakci na úmrtí Pavla Wonky ve věznici.
Při rozmluvách ve vazbě jsme se dosti sblížili, byli jsme
stejný ročník narození a jeho myšlení mně konvenovalo. Zjistil
jsem, že Ivan Jirous byl muž s něžnou duší, čemuž konečně
odpovídá i jeho poezie, tedy úplný protiklad jeho častého
skandálního chování na veřejnosti.“
Za svůj největší profesní úspěch považuje JUDr. Machourek
právě uvedení do Právnické síně slávy. „Toto ocenění
pro mne znamená vyvrcholení mé advokátní kariéry. Titul
přijímám s pokorou a vědomím, že bylo zejména přihlédnuto
k mé činnosti v období totality. Nevěřil jsem, že bych mohl
být nominován. Ostatně stále mám pochybnosti o tom, zda
si to vůbec zasloužím, protože nikdy jsem nevykonal nic výjimečného,
jen jsem dělal svoji práci. Slušně, poctivě a řídil
jsem se masarykovským krédem ,Nebát se a nekrást.‘ Podle
něho jsem se snažil vykonávat advokacii jak v době totality,
tak i posléze v období svobody.“
Dnes už si JUDr. Machourek žádné vyšší profesní cíle
nedává. „Mým nepracovním cílem, a to nejdůležitějším, je výchova
a uvedení do života mého jedenáctiletého syna Jendy.“
Jiří Machourek má za sebou dlouhou životní cestu. Dokázal
po ní jít rovně a čestně. Uměl být tam, kde ho bylo třeba.
A dělal to přirozeně, bez velkých gest a světel ramp, ale
vždy s plným nasazením, odborností a s láskou k bližnímu
svému. Je člověkem, který má v Právnické síni slávy své místo
oprávněně.
„Když jsem se dnes připravoval doma na večer, manželka
se mě ptala, jestli se vůbec budu chtít z té Síně slávy vrátit zase
domů… Tak bych jí na tomto místě chtěl odpovědět, že se domů
určitě vrátím!“
Chcete se dozvědět, co dalšího se událo na 13. galavečeru
Právníka roku? Pak čtěte reportáž na str. 87-91.
 PhDr. DAGMAR KOUTSKÁ
 Foto JAKUB STADLER
2017
8 WWW.CAK.CZ88 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018aktuality
Tomáš Gřivna prvním laureátem
Ceny Václava Mandáka
PRVNÍ CENU VÁCLAVA MANDÁKA, ZA NEJLEPŠÍ ODBORNÝ ČLÁNEK PUBLIKOVANÝ V BULLETINU
ADVOKACIE V ROCE 2017, ZÍSKAL doc. JUDr. TOMÁŠ GŘIVNA, Ph.D., ZA PŘÍSPĚVEK NAZVANÝ
PRÁVO NA ZACHOVÁNÍ DŮVĚRNÉ KOMUNIKACE MEZI ADVOKÁTEM A JEHO KLIENTEM.
Z
áměr udělovat každoročně ocenění za nejlepší
původní článek publikovaný v tištěné verzi Bulletinu
advokacie v předchozím kalendářním roce
schválila redakční rada Bulletinu advokacie
v lednu 2017. Ocenění pojmenovala (se souhlasem oprávněných
dědiců) „Cena Václava Mandáka“, po dlouholetém
šéfredaktorovi Bulletinu advokacie JUDr. Václavu Mandákovi,
CSc. (*1933 +2009). Její součástí je také šek v hodnotě
5 000 Kč na nákup tištěné odborné literatury z vydavatelství
Wolters Kluwer.
Redakční rada, společně se šéfredaktorkou BA a vedoucí
odboru vnější komunikace ČAK, hodnotila články podle odborné
kvality, srozumitelnosti a argumentační přesvědčivosti,
přínosu článku pro právní a zejména advokátní praxi a přihlížela
i původnosti tématu a jeho aktuálnosti v daném kalendářním
roce.
Nejlépe těmto kritériím vyhověl a historicky první Cenu
Václava Mandáka získal doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.,
za příspěvek Právo na zachování důvěrné komunikace mezi
advokátem a jeho klientem. Cenu mu slavnostně předal v rámci
galavečera Právníka roku 2017 dne 26. ledna 2018 v brněnském
Bobycentru předseda redakční rady Bulletinu advokacie
JUDr. Petr Toman, LL.M. (na snímku).
Doc. JUDr. Tomáš
Gřivna, Ph.D., působí
na katedře trestního
práva Právnické fakulty
Univerzity Karlovy, je advokátem
v Praze a viceprezidentem
Unie obhájců
ČR. Ve svém příspěvku
připomněl případ íránsko-českého
podnikatele Shahrama
Abdullaha Zadeha,
který otevřel otázku
přípustnosti odposlechu
komunikace mezi advokátem
a obviněným. Detailně pak rozebral, jak je právo na zachování
důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho klientem zakotveno
v Listině základních práv a svobod, Evropské úmluvě
o ochraně práv a základních svobod, právu Evropské unie i v českém
trestním řádu, a shrnul nejdůležitější příslušnou judikaturu
Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva.
Redakce Bulletinu advokacie vítězi srdečně gratuluje a zároveň
informuje, že druhý ročník byl již vyhlášen a budeme se těšit
na vaše odborné příspěvky na aktuální a zajímavá témata.
Na snímku zleva PhDr. Dagmar Koutská, redaktorka BA
a BAonline, PhDr. Iva Chaloupková, mluvčí ČAK a vedoucí
odboru vnější komunikace ČAK, doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.,
vítěz Ceny Václava Mandáka, JUDr. Hana Rýdlová, šéfredaktorka
BA a BAonline, JUDr. Petr Toman, LL.M., předseda redakční rady
BA, a PhDr. Ivana Cihlářová, redaktorka BA.
Vítězný článek docenta Gřivny „Právo na zachování
důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho klientem“
najdete v BA č. 6/2017, str. 61-66, i v rubrice Odborné
příspěvky na www.bulletin-advokacie.cz.
 JUDr. HANA RÝDLOVÁ
 Foto JAKUB STADLER
BMW RENOCAR.
BMW RENOCAR
VLÁDY A DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY
S KOMENTÁŘEM K 1. 2. 2018 (5720)
Kolektiv autorů
Tato publikace svým formátem navazuje na předchozí
úspěšná vydání a přináší čtenářům výklad veškerých
změn zákoníku práce a úprav dalších souvisejících předpisů,
k nimž došlo v uplynulém roce 2017, a to formou
uceleného souboru téměř čtyř desítek aktualizovaných
úplných znění právních předpisů opatřených komentáři
vyjadřujícími právní názory a zkušenosti osvědčeného
a částečně obměněného týmu autorů. Publikace
mapuje právní stav k 1. 1. 2018; formou redakčních
poznámek však pamatuje i na schválené změny, jejichž
účinnost nastává později.
1296 stran, vázaná 979Kč
Novinky nakladatelství ANAG pro rok 2018
anag@anag.cz | obchod@anag.cz | 585 757 411 | www.anag.cz
Celý sortiment již vydaných knih
nakladatelství ANAG najdete
ve všech dobrých knihkupectvích
po celé ČR.
A SOUVISEJÍCÍMI PŘEDPISY 2018 (5710)
Ing. Jiří Blažek
Publikace je koncipována z hlediska potřeb žadatelů
o umístění a povolení staveb, zařízení, terénních úprav
a udržovacích prací. Výklad jednotlivých ustanovení
uvádí jak zrušená, tak nově nahrazovaná znění a především
rozhodné související předpisy – vybraná znění
správního řádu, katastru nemovitostí, seznam předpisů
vymezujících dotčené orgány, nemovitosti a správu budov
(SVJ, bytová družstva).
Nedílnou součástí jsou i výňatky z dopravní a inženýrské
infrastruktury. Autor publikace se snaží běžným
uživatelům ulehčit orientaci ve složitém právním předpisu,
který stavební zákon představuje.
344 stran, brožovaná 419Kč
ví ANAG proroprG pAGANAANí Avív
PRAKTICKÝ PRŮVODCE GDPR (5715)
JUDr. Jiří Žůrek
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)
vstoupilo v platnost dne 24. 5. 2016, jeho účinnost je
stanovena od 25. 5. 2018. Obecné nařízení nahradí současný
zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů,
a bude stanovovat přímo pravidla týkající se ochrany fyzických
osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů
a pravidla týkající se volného pohybu osobních údajů,
správcům i zpracovatelům osobních údajů přináší nové
povinnosti a instituty. Cílem publikace je komplexním
způsobem přiblížit zpracování osobních údajů v kontextu
Obecného nařízení, informace budou dány i do
souvislosti se zatím účinným zákonem č. 101/2000 Sb.
a zároveň bude přiblížen pohled na to jak zpracovávat
osobní údaje od nabytí účinnosti Obecného nařízení.
224 stran, brožovaná 359Kč
EXEKUCE SRÁŽKAMI ZE MZDY 2018 (5728)
JUDr. Jan Breburda
Velmi přehledná, systematická, srozumitelným jazykem
psaná publikace vymezuje provádění srážek ze
mzdy přímo na základě ustanovení zákona, na základě
uzavřené dohody o srážkách ze mzdy nebo na základě
vedené exekuce srážkami ze mzdy. Poskytuje tak
komplexní pohled na problematiku srážek ze mzdy
zaměstnance. Obsahuje více než 100 podrobných příkladů,
názorných schémat či přehledných tabulek.
Nové vydání pro rok 2018 reaguje na změnu v pojetí
srážek z odstupného včetně kontroverzní otázky započtení
nezabavitelných částek. Přináší také rozšíření
vybraných příkladů a schémat, zapracování dalších
podrobností a samozřejmě také každoroční aktualizaci
výpočtu výše srážek ze mzdy.
512 stran, brožovaná 439Kč
JJ
j
D
O
TISK
10 WWW.CAK.CZ1010 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018aktuality
Z legislativy
Úpravy v oddlužení i zákonu o znalcích
Vláda dne 17. ledna 2018 na svém zasedání schválila tzv.
oddlužovací novelu insolvenčního zákona a do dalších kol
legislativního procesu poslala také návrh zákona o znalcích,
znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a návrh zákona
o soudních tlumočnících a soudních překladatelích z dílny
Ministerstva spravedlnosti. Oddlužovací novela výrazně mění
podmínky pro oddlužení, zákony o znalcích a o tlumočnících
zase přispívají ke kvalitnější práci v těchto odvětvích. Oba návrhy
už na půdě sněmovny byly. Vzhledem k podzimní obměně
dolní komory však bylo potřeba absolvovat proces ještě
jednou. Návrhy nyní postupují k organizačnímu výboru Poslanecké
sněmovny a následně do prvního čtení.
Nový trestní řád může připomínkovat veřejnost
Ministerstvo spravedlnosti pracuje na nové podobě trestního
řádu, jehož jedním z cílů je urychlit cestu k potrestání
pachatele a zjednodušit trestní řízení. Resort nyní zveřejnil
jeho klíčové části. K textům pracovní skupiny, která se
na vzniku kodexu podílí, se tak může vyjádřit odborná i laická
veřejnost. Ministerstvo k tomu spustilo zvláštní webové
stránky https://tpp.justice.cz/.
Nový civilní řád soudní je již komentován
Ministerstvo spravedlnosti aktuálně připravuje také novou podobu
civilního řádu soudního – čtěte článek na str. 11-21.
Teze k občanskému soudnímu řádu představilo ministerstvo
v listopadu loňského roku a také tento řád je zpřístupněn k připomínkám
veřejnosti. Ta má o téma zájem: stránky https://
crs.justice.cz/ dosud navštívilo přes sedm tisíc uživatelů, kteří
zanechali přes 230 komentářů včetně následných odpovědí.
Z judikatury
ÚS ke styku nezletilého s rodiči
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2018,
sp. zn. II. ÚS 1931/17, by soudy měly zjišťovat názor nezletilých
i v řízení o předběžném opatření, kterým se prozatímně upravuje
jejich styk s rodiči. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že
aniž by jakkoliv předjímal výsledek celého řízení o svěření dětí
do péče, zavazuje svým nálezem obecné soudy k tomu, aby,
bude-li stále trvat potřeba prozatímně upravit styk stěžovatele
či matky s nezletilými, i před vydáním předběžného opatření,
bude-li to možné a potřebné, řádným způsobem zjistily vlastní
názor nezletilého, jenž je s ohledem na svůj věk schopen takový
názor sdělit, a umožnily mu tak uplatnění jeho práva vyjádřit
své stanovisko k řízení, vyplývající z Úmluvy o právech dítěte
a zakotvené ostatně i v občanském zákoníku (§ 867 odst. 1).
ÚS odložil 3. a 4. vlnu EET
Ústavnísouddne15.prosince2017zrušilplánovanýzačátek
třetí a čtvrté etapy elektronické evidence tržeb (EET). Škrtl
i několik dalších ustanovení. (Viz příspěvek na str. 72-73.)
Jako celek ale zákon o EET u soudu obstál a platí.
Ze světa práva
Nové stránky pro dlužníky i právnické profese
Ministerstvo spravedlnosti nabízí od 29. ledna 2018 dlužníkům,
insolvenčním správcům a neziskovým organizacím
informační web – https://insolvence.justice.cz/, který
odpovídá na nejčastější otázky o insolvencích. Stránky
budou mimo jiné novým komunikačním kanálem mezi Ministerstvem
spravedlnosti a insolvenčními správci. Jim, dlužníkům
i neziskovému sektoru chce ministerstvo prostřednictvím
stránek nabízet relevantní a aktuální informace o insolvencích.
Společná webová aplikace NS a CDV
Nejvyšší soud a Centrum dopravního výzkumu připravily a dne
24. ledna 2018 spustily společnou webovou aplikaci na adrese
www.datanu.cz. Ta obsahuje přehlednou databázi
judikatury k nemajetkové újmě i orientační kalkulátor
k výpočtu procentuálního omezení funkčních schopností
poškozeného (hodnocení ztížení společenského uplatnění
podle doporučující Metodiky Nejvyššího soudu).
 JUDr. HANA RÝDLOVÁ
§ Aktuálně v právu
inzerce
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
11WWW.CAK.CZ 1111WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
1. Postavení strany v civilním řízení soudním
1.1 Obecně
Role advokáta jakožto zmocněnce strany se v civilním řízení
soudním odvíjí hlavně od postavení strany. Od toho, jaký
vliv má strana na zahájení či skončení řízení, na vymezení jeho
předmětu, na postup soudu nebo na objasňování skutkového
stavu. Věcný záměr vliv stran, a tudíž i jejich advokátů,
nezanedbatelně rozšiřuje.
Činí tak zejména očištěním dispoziční zásady od jejích socialistických,
a dokonce i pozdějších modifikací, na něž si praxe
sice zvykla, ale které jsou v demokratickém právním státě neobhajitelné.
Strany civilního sporného řízení uplatňují právo
na soudní ochranu, když sledují své soukromé zájmy, a proto
musí záležet výhradně na jejich vůli, zda a o čem se řízení
bude konat. Soudní ochrana jim nemůže být vnucována. Potud
lze strany – obě dohromady, nikoli jen žalobce! – označit
za „pány sporu“. Současný o. s. ř. to nerespektuje, protože
v jeho základech je stále přítomna „kontrola dispozičních
úkonů stran“ zavedená socialistickým, resp. lidově demokratickým
zákonodárcem v roce 1950 zejména za účelem prosazování
zájmů socialistické společnosti.
Nicméně, autoři věcného záměru jsou přesvědčeni, že soudní
řízení neslouží jen ochraně soukromých zájmů. Prosazují-li
se v něm na základě správně zjištěného skutkového stavu
skutečné hmotněprávní poměry, dostává se tím ochrany nejen
straně, která je v právu, ale právnímu řádu vůbec, a to je
ku prospěchu celé společnosti. I v tom spočívá sociální pojetí
civilního procesu, na němž je věcný záměr založen.1
Proto
při zjišťování skutkového stavu zásadní aktivitu stran doplňuje
aktivita soudu, který má povinnost tzv. materiálního vedení řízení
(níže pod bodem 1.6). V zájmu stran i v zájmu veřejném
dále je, aby řízení proběhlo rychle a hospodárně. Odpovědný
je však za to stranám stát (dle zák. č. 82/1998 Sb. dokonce finančně),
a proto již výhradně soudu je svěřeno (formální) vedení
řízení. V tomto směru je „pánem sporu“ on.
1.2 Zahájení řízení
Zahájení řízení má v duchu dispoziční zásady v rukou žalobce.
Řízení může být tedy zahájeno pouze na jeho návrh,
a nikoli z úřední povinnosti. Věcný záměr z toho důvodu nepřebírá
současnou úpravu, umožňující zahájit řízení rovněž
státnímu zastupitelství. Je neslučitelné s povahou a zásadami
civilního sporného řízení, aby jej zahajoval z úřední povinnosti
státní zástupce, který nesleduje protichůdný zájem
na výsledku sporu, ale zájem státu. Pokud jde o zahájení řízení
Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových,
jeho procesní legitimace je upravena v zák. č. 201/2002 Sb.,
takže není třeba ji nadbytečně regulovat ještě v civilním řádu
soudním; věcný záměr ji proto duplicitně neupravuje.
Řízení se zahajuje žalobou, jejíž náležitosti civilní řád soudní
vypočítává. Kromě obecných náležitostí podání se jedná
o stručné, přehledné a úplné vylíčení skutečností, o které žalobce
opírá svůj nárok, dále přesné označení důkazních prostředků
k jednotlivým rozhodným skutečnostem, které žalobce
navrhuje provést, jakož i určitý návrh, jaké rozhodnutí
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
z právní teorie a praxe
Věcný záměr civilního řádu soudního
z pohledu advokacie
1 Viz Ideová východiska věcného záměru nebo P. Lavický, B. Dvořák: Pro futuro,
Právní rozhledy č. 5/2015, str. 153 a násl.
Doc. JUDr. Petr Lavický, Ph.D.,
působí na PF MU v Brně.
Prof. JUDr. Alena Winterová, CSc.,
působí na PF UK v Praze.
JUDr. Eva Dobrovolná, Ph.D., LL.M.,
působí na PF MU v Brně.
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M.,
soudce Nejvyššího soudu,
působí na PF UK v Praze.
JUDr. Zdeněk Pulkrábek, Ph.D.,
soudce Krajského soudu v Plzni,
působí na PF ZČU v Plzni.
Ministerstvo spravedlnosti před nedávnem zveřejnilo k odborné diskusi věcný záměr nového
civilního řádu soudního, jejž sepsali autoři tohoto článku. Účelem tohoto příspěvku je
upozornit především na ta místa věcného záměru, která se úzce dotýkají činnosti advokáta
v civilním řízení soudním.
12 WWW.CAK.CZ1212 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
o svém nároku žalobce od soudu žádá (žalobní petit). Žalobce
se může v téže žalobě domáhat více nároků proti témuž
žalovanému, jde-li pro všechny o týž způsob řízení a o shodnou
věcnou příslušnost soudu, a pokud spolu nároky skutkově
nebo právně souvisejí. Podle potřeby žalobce uvede také
údaje k procesním podmínkám. V případě nedostatků žaloby
se počítá s postupem soudu směřujícím k jejich odstranění.
Věcný záměr civilního řádu soudního rozlišuje žaloby na plnění,
žaloby určovací a žaloby právotvorné. Nepočítá však s kategorií
statusových žalob, neboť se v zásadě jedná také o právotvorné
žaloby; mimoto jsou všechny statusové věci v současnosti zařazeny
do zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
V souvislosti s tzv. „předžalobní upomínkou“ napravuje věcný
záměr nedostatek současné úpravy v § 142a o. s. ř., která
nestanoví povinnost žalobce žalovaného upomenout, a to tak,
že žalobci ukládá povinnost žalovaného upomenout o splnění
dluhu nejméně 15 dnů před podáním žaloby o peněžité plnění.
V případě, že je tato povinnost porušena a žalovaný peněžité
plnění požadované žalobcem během řízení neprodleně
uhradí, promítá se to podle věcného záměru do nákladů řízení
tak, že si každá strana nese své náklady sama.
Je povinností soudu doručit stejnopis žaloby žalovanému
s výzvou, aby se k žalobě vyjádřil ve lhůtě, která nesmí být kratší
než 30 dnů. Vyjádření k žalobě nemusí soud ukládat, jde-li
o jednoduchou věc nebo jde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva, jakož ani v případě žalob na peněžité plnění, rozhoduje-li
platebním rozkazem.
Věcný záměr nově užívá (běžně používané) termíny replika
a duplika. Replikou je žalobcova odpověď na vyjádření žalovaného
(bod 114). Duplikou je odpověď žalovaného na repliku žalobcovu.
K replice i duplice může soud strany vyzvat. Replika
i duplika však mohou směřovat jen k tvrzením a návrhům
protistrany, nelze jimi uplatňovat další nároky.
Od zahájení řízení odlišuje věcný záměr zahájení sporu. Zatímco
řízení je zahájeno žalobou, spor je zahájen až doručením
žaloby žalovanému (bod 115), čímž se stane žalovaný stranou
civilněprocesního vztahu. Okamžik zahájení sporu má
velký význam pro vymezení stran, možnost změny subjektů,
vymezení předmětu řízení a dispozice s řízením či jeho předmětem.
Kromě jiného se jím zakládá překážka litispendence.
Věcný záměr nepodceňuje možnosti alternativních způsobů
řešení sporů, avšak nepočítá – tak jako současná úprava (§ 100
odst. 2 o. s. ř.) – s nařízením setkání s mediátorem pod hrozbou
sankce v oblasti nákladů řízení (§ 150 o. s. ř.). Tato konstrukce
je v rozporu s dobrovolnou povahou alternativních způsobů
řešení sporů, kam se mediace řadí. Strany mají ústavně
zaručené právo na soudní ochranu a toto právo nelze omezovat
jejich donucováním k alternativě. Zahraniční zkušenosti
s povinnou mediací navíc ukazují, že pokud o mediaci nemají
zájem strany, její efektivnost klesá a stává se pouze zdrojem
průtahů v řízení.2
1.3 Vymezení předmětu řízení
Že žalobce nejen zahajuje řízení, ale též vymezuje jeho předmět,
se zdá být jasné. Přece to však podle o. s. ř. úplně neplatí,
protože se změnou žaloby musí souhlasit soud. Zákon
navíc přehlíží, že vymezení předmětu řízení od určitého okamžiku
oprávněně zajímá i žalovaného – z hlediska o. s. ř. je
jeho postoj bez významu. Věcný záměr vrací vymezení předmětu
řízení stranám a roli soudu naopak omezuje. Změnu žaloby
nepodmiňuje souhlasem soudu, nýbrž – od okamžiku zahájení
sporu – souhlasem žalovaného. Soud může nanejvýš připustit
změnu žaloby přes nesouhlas žalovaného, pokud se tím řízení
neztíží ani neprotáhne (bod 117).
Takto nastavené podmínky by umožnily adekvátně reagovat
na různé důvody změny žaloby. Je-li mezi stranami konflikt a je
nejasné, jakou žalobou jej lze vyřešit, je především pro žalovaného,
nikoli pro soud, důležité, zda bude vyřešen na základě
změněné žaloby již v tomto řízení, anebo až na základě nové
žaloby v nějakém řízení dalším. V takovém případě se změnou
nejspíš bude souhlasit a podle věcného záměru by již nemohlo
nastat, že soudce, jak se někdy stává, změnu ve vidině snadného
vyřízení přidělené věci nepřipustí a strany fakticky odkáže
na další řízení. Jestliže změněná žaloba konflikt nevyřeší nebo
s ním dokonce vůbec nesouvisí, může si žalovaný svobodně vyhodnotit,
zda mu v budoucnu hrozí opakované uplatnění žaloby
původní, a změně může zabránit; podmínky pro výjimečné
připuštění změny soudem nejspíš naplněny nebudou.
Závislost předmětu řízení na stranách dnes neplatí také potud,
pokud se uplatňuje § 153 odst. 2 o. s. ř. umožňující soudu
přiznat straně něco jiného, nebo dokonce více, než žádala,
„jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
právního vztahu mezi účastníky“. Ustanovení ve skutečnosti
míří na věci, v nichž je způsob vypořádání neurčitý, a žádá
proto uvážení soudu.3
Tyto věci, např. vypořádání společného
jmění manželů či zřízení nezbytné cesty, jsou svou povahou nesporné
(protože v nich proti sobě nestojí vždy dvě strany tak,
že úspěch jedné je neúspěchem druhé), a správně by tudíž měly
být řešeny podle zákona o zvláštních řízeních soudních.4
To
se týká i jiných případů konstitutivních rozhodnutí a tato situace
bude vyžadovat revizi a novelizaci z. ř. s. Věcný záměr tedy
§ 153 odst. 2 nepřebírá, počítá ovšem s tím, že v řízení je třeba
respektovat příslušná ustanovení hmotného práva.
Vymezení předmětu řízení náleží stranám i v řízeních oprav-
ných.5
Věcný záměr vychází z toho, že i zde mají strany právo
vyznačit soudu pole, na němž se má pohybovat. Nechává
proto na nich, aby určily nejen rozsah, v němž bude napadený
rozsudek dotčen odvoláním (dovoláním), ale i odvolací (dovolací)
důvody a odvolací (dovolací) návrh, který může být i eventuální
(body 309 a 354). Odvolací soud by tak již např. neměl
hledat „důvody, které nebyly v odvolání uplatněny“ (§ 221a
odst. 1 o. s. ř.); výjimkou jsou zmatečnosti, jejichž odstranění
z úřední povinnosti přikazuje veřejný zájem na řádném výkonu
soudnictví (body 322 a 354).
2 J. Holas: Koncepce mediace po reformě civilního procesu. Příspěvek přednesen
na konferenci Dny práva, konané ve dnech 9. až 10. 11. 2017 v Brně.
3 Blíže k rozboru tohoto pojmu viz J. Spáčil: „Určitý způsob vypořádání vztahu
mezi účastníky“ (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), Právní fórum č. 8/2007, str. 288
a násl.
4 Kriticky k § 153 odst. 2 viz např. B. Dvořák in P. Lavický a kol.: Občanský
soudní řád (§ 1 až 250l), Řízení sporné, Praktický komentář, Wolters Kluwer ČR,
Praha 2016, str. 722-723; P. Lavický in P. Lavický a kol.: Zákon o zvláštních
řízeních soudních, Řízení nesporné, Praktický komentář, Wolters Kluwer ČR,
Praha 2015, str. 10; P. Lavický in P. Lavický a kol.: Moderní civilní proces, MU,
Brno 2014, str. 44-45. Srov. A. Winterová: Hmotné a procesní právo (nové
aspekty), in A. Gerloch (ed.): Viktor Knapp. Vědecké dílo v proměnách času,
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2014, str. 362-372.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
13WWW.CAK.CZ 1313WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
1.4 Skončení řízení dispozičními úkony stran
Z toho, co bylo svrchu řečeno o uplatňování práva na soudní
ochranu a o zásadě dispoziční, jednoznačně vyplývá, že jakmile
strany přestanou mít zájem na rozhodnutí o své věci, musí
řízení skončit. Věcný záměr to důsledně respektuje, zohledňuje
přitom oprávněné zájmy obou stran. Žalobce může kdykoli
vzít žalobu zpět, avšak stane-li se tak po začátku ústního jednání,
tedy poté, co se žalovaný pustí do sporu, je ke skončení
řízení potřeba souhlasu žalovaného (bod 120). Tento projev
vůle není na rozdíl od současné úpravy ničím podmíněn,
takže je na žalovaném, aby svobodně posoudil, zda je v jeho
zájmu předčasné skončení řízení, anebo trvalé odklizení sporu,
bránící jeho opětovnému zahájení; nemusí přitom přesvědčovat
soud, že má k nesouhlasu se zpětvzetím „vážné důvody“
(§ 96 odst. 3 o. s. ř.).6
Chce-li ovšem žalobce prosadit skončení
řízení i přes nesouhlas žalovaného, může spojit zpětvzetí
žaloby se vzdáním se nároku, což bude mít za následek, že
tutéž žalobu nebude moci podat znovu. Ochrana zájmů žalobce
a žalovaného tím bude vyvážena.
Obě strany mohou podle věcného záměru dosáhnout okamžitého
skončení řízení i tím, že se jedna druhé podvolí: nejen
žalovaný uznáním nároku (bod 253), ale nově i žalobce vzdáním
se nároku (bod 252). Těmito dispozičními úkony strany
vlastně projevují vůli, aby soud rozhodl podle návrhu protistrany,
a na tomto základě vydá soud rozsudek pro uznání či
pro vzdání se. V moci žalobce, dojde-li k uznání, nebo žalovaného,
dojde-li ke vzdání se, je však vydání takového rozsudku
navrhnout. Budou-li z jakéhokoli důvodu trvat na projednání
věci a vydání rozsudku kontradiktorního (tj. založeného
na dokazování a právním posouzení), musí soud splnit svou
roli a poskytnout plnohodnotnou soudní ochranu.
Převzetí novátorského § 96 odst. 6 o. s. ř., umožňujícího dokončit
řízení i proti vůli obou stran, věcný záměr samozřejmě
neplánuje. Totéž platí o fikcích dispozičních úkonů: tak, jako
nelze fingovat podání žaloby či její změnu, nelze fingovat
ani projev vůle uznat nárok (dnes § 114b o. s. ř.) nebo vzít
žalobu zpět (což v podstatě činí § 114c odst. 7 o. s. ř.). Možné
je však předpokládat, že pokud strana nepřijde na přípravný
rok, případně na první ústní jednání přednést svůj postoj,
nemá co uvést, a tvrzení protistrany jsou tudíž pravdivá.
Na základě této skutkové domněnky lze o věci rozhodnout
rozsudkem pro zmeškání, a to nejen proti žalovanému, nýbrž
důsledně a v souladu se zásadou rovnosti i proti žalobci (bod
256). V případě žalovaného lze tak učinit navíc i tehdy, nevyjádří-li
se již k žalobě (bod 255). Opět je však na protistraně
– v čemž se věcný záměr shoduje s dosavadní úpravou –,
aby vydání takového „neplnohodnotného“ rozsudku navrhla.
Hodí se pro jistotu dodat, že na rozdíl od rozsudku pro uznání
je rozsudek pro zmeškání založen na právním posouzení
(skutečností považovaných za pravdivé).
Při uzavírání soudního smíru, který je z procesního hlediska
projevem vůle skončit řízení bez meritorního rozhodnutí, by
se již strany v budoucnu neměly bát, že jej soud pro domnělý
rozpor s více či méně zjištěným minulým hmotněprávním stavem
odmítne schválit.7
Pravomoc smír schvalovat mu věcný záměr
nepřiznává – soud smír pouze zaprotokoluje a deklaruje,
že řízení skončilo (bod 123). Mezí je každopádně zákonný zákaz
a dobré mravy, jakož i jiné překážky působící podle hmotného
práva absolutní neplatnost či zdánlivost právního jednání.
K různým možnostem stran docílit skončení sporu bez meritorního
rozhodnutí lze doplnit možnost dohodnout se
na klidu řízení, tedy na jakémsi „dočasném skončení řízení“
(bod 77). Tu mají strany i dnes, po vzoru tradičních úprav
však již nemá být podmíněna tím, že se klid „nepříčí účelu řízení“.
Správně je pouze na stranách, aby posoudily, zda je klid
účelný nebo ne. Rozumí se, že jejich motivací bude vyhlídka
na mimosoudní smír.
1.5 Vliv stran na postup řízení
Jak bylo shora řečeno, (formální) vedení řízení není v rukou
stran, nýbrž v rukou soudu. Jen on, byť bere zřetel na stanoviska
stran, určuje roky a soudcovské lhůty nebo pořadí provádění
důkazů. To je stejné v o. s. ř. i ve věcném záměru. Věcný
záměr však tuto zásadu v několika směrech prolamuje, ale
jen tak, aby to bylo v souladu s jejím účelem, jímž je rychlost
a hospodárnost řízení. Stranám např. umožňuje, aby se dohodly
na zkrácení procesních lhůt, typicky na zkrácení lhůty
k podání opravného prostředku (bod 45). Zkrátí-li se tím řízení,
bude to v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti.
Podobný efekt může mít souhlas stran s upuštěním od ústního
jednání odvolacího soudu, jestliže se na něm nemá provádět
dokazování (bod 329). Advokát by tedy nemusel vážit cestu
k odvolacímu soudu jenom proto, aby si kromě rozhodnutí
vyslechl informaci, že odvolací soud nemíní měnit skutkové
závěry soudu prvního stupně.
1.6 Role strany při zjišťování skutkového stavu
Co do zjišťování skutkového stavu věci vychází věcný záměr
z projednací zásady, která je pro nalézací řízení sporné
typická. Návrh se však neuchyluje k jejímu krajnímu (a dnes
již překonanému) provedení, jež aktivitu při shromažďování
skutkových poznatků přenechává výlučně procesním stranám,
nýbrž projednací zásadu v souladu s vývojovými tendencemi
civilního práva procesního modifikuje. Má totiž za to,
že strany řízení mohou disponovat svými subjektivními právy,
nikoli ale skutkovým stavem. Ten je předmětem dokazování,
jež by mělo směřovat k úplnému a pravdivému poznání
skutečností rozhodných pro projednávanou věc. Jedině
na základě pravdivých a úplných zjištění může civilní řízení
plnit svou hlavní funkci, spočívající v poskytnutí ochrany
subjektivním právům prostřednictvím meritorního soudního
rozhodnutí.8
5 O tom blíže P. Lavický: Dispoziční zásada v civilním odvolacím řízení, Právní
rozhledy č. 7/2015, str. 253-260.
6 Podle důsledného výkladu § 96 odst. 3 o. s. ř. uvedený zájem žalovaného
důležitým důvodem není. Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.
29 Cdo 2854/2000.
7 K tomu viz Z. Pulkrábek: Soudce a smír, Soudce č. 5/2017, str. 7-9.
8 V socialistické procesualistice tolik zdůrazňovaný rozpor mezi zásadou
materiální a formální pravdy považujeme ve skutečnosti za zavádějící. Zásada
materiální pravdy byla spíše politickým heslem bývalého totalitního režimu,
jímž se odůvodňovaly státní zásahy do autonomní sféry jedince. Procesní řády
vyspělých „buržoazních“ zemí (Rakousko, Německo) nikdy nezpochybňovaly,
že primárním účelem civilního procesu je poskytnutí ochrany skutečným
subjektivním právům.
14 WWW.CAK.CZ1414 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
V duchu projednací zásady spočívá iniciativa při zjišťování
skutkového stavu na procesních stranách. Právě ony nesou břemeno
tvrzení a důkazní ohledně rozhodných skutkových okolností.
Věcný záměr ovšem stranám výslovně ukládá, aby jejich
skutkové přednesy byly úplné, určité a pravdivé (bod 147). Jinými
slovy, navrhuje se tím (znovu)zavedení povinnosti pravdivosti,
jejíž pozitivněprávní úprava byla z platného občanského
soudního řádu vypuštěna začátkem tisíciletí. Autoři věcného
záměru to považují za chybu: představa, že by snad účelu civilního
procesu mohlo být dosaženo cestou neúplných či nepravdivých
skutkových tvrzení, je zjevně nesprávná.
Povinnost pravdivosti má dvě stránky: pozitivní a negativní.
Pozitivní stránka se projevuje tím, že strany jsou povinny
přednést všechny pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a žádné
nezamlčovat. Negativní stránka zakazuje stranám uvádět vědomě
nepravdu o rozhodných skutečnostech. Důsledkem toho
je rovněž zákaz popírání skutkových tvrzení odpůrce, jestliže
je straně známa jejich pravdivost.9
Nejde však o porušení
povinnosti pravdivosti, jestliže strana tvrdí nebo zpochybňuje
skutečnosti, jimiž si není jistá. Při hodnocení, zda je povinnost
pravdivosti plněna, nezáleží totiž na tom, jaký je objektivní
stav, ale na tom, jaké je subjektivní přesvědčení povinného
subjektu. Z pohledu advokáta je podstatné, že tato povinnost
vzniká nejen procesním stranám, nýbrž i jejich zástupcům.10
K tomu, aby povinnost pravdivosti mohla být efektivně vymáhána,
slouží v první řadě materiální vedení řízení soudem
(body 156-160). Jeho podstatou je široká dotazovací a upozorňovací
činnost, jejímž prostřednictvím vede soud strany k tomu,
aby tvrdily všechny skutečnosti podstatné pro rozhodnutí,
doplnily neúplná či neurčitá skutková tvrzení, navrhly důkazní
prostředky k prokázání svých tvrzení, a aby vůbec poskytly
veškerá vysvětlení nutná k tomu, aby skutkový základ věci
byl pravdivě zjištěn. Podstata materiálního vedení řízení tkví
v aktivním úsilí soudce, který prostřednictvím dotazů, výzev
a upozornění usměrňuje činnost stran v naznačeném směru.11
Jeví-li se to jako potřebné, soudce v takto vymezeném rámci
probere se stranami věc i po právní stránce. V rámci oprávnění
plynoucích z úpravy materiálního vedení řízení může
soud rovněž vyzvat stranu, aby se k ústnímu jednání dostavila
osobně, nařídit jí předložení listin či jiných důkazních prostředků,
jichž se dovolává, a výjimečně si opatřit i další důkazní
prostředky, jež mohou přispět k objasnění skutkového
stavu (srov. též bod 183).12
Věcný záměr vychází z toho, že dotazovací a upozorňovací
činnost soudu se uplatní také v případech, kdy je procesní
strana zastoupena advokátem. Skutečnost, že stranu zastupuje
profesionál, totiž neznamená, že se jím vykonané hodnocení
skutkových tvrzení, provedených důkazů či právní stránky
věci shoduje s tím, jak na věc nahlíží soud. I advokátem zastoupená
strana má tedy právo vědět, zda soud považuje její
skutková tvrzení za úplná a jak hodnotí věc po právní stránce.
Jestliže strana přes upozornění soudu nedoplní svá skutková
tvrzení, případně neodstraní rozpory z nich plynoucí, musí
nést negativní následky tohoto stavu – neunesení břemene
tvrzení – v podobě neúspěchu ve věci. Dalším následkem nesplnění
povinnosti pravdivosti procesní stranou může být uložení
povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež odpůrci vznikly
v důsledku jejího vědomě nepravdivého nebo neúplného
skutkového přednesu (bod 91). Porušení povinnosti pravdivosti
stranou řízení může být v konkrétním případě hodnoceno
jako svévolné vedení řízení, za které může být straně uložena
povinnost k přiměřenému zadostiučinění (bod 263). Z hlediska
sankcí lze uvažovat také o odepření pomoci s náklady
(bod 104) či o uložení trestu za svévoli (bod 64).
2. Zastoupení advokátem
Věcný záměr civilního řádu soudního se v určitých ohledech
odchyluje od nynější právní úpravy zastoupení advokátem
na základě plné moci.
Změny se týkají především:
povinného zastoupení advokátem,
počtu zmocněnců,
trvání plné moci.
2.1 Advokátské spory
Bod 28 věcného záměru civilního řádu soudního navrhuje
zavést pravidlo povinného zastoupení stran advokátem s výjimkou
řízení před okresními soudy ve věcech, v nichž hodnota
předmětu sporu nepřesahuje 50 000 Kč, a v řízení o stížnosti
proti usnesení okresního soudu v takové věci. Pro řízení o žalobě
pro zmatečnost a na obnovu řízení by povinné zastoupení
mělo platit vždy, bez ohledu na hodnotu předmětu sporu.
K tomu je zapotřebí v první řadě zdůraznit, že navržený
text nepředstavuje definitivní podobu pravidla, které by mělo být
v budoucím civilním řádu soudním obsaženo, ale je východiskem
diskuse, která by měla proběhnout. V ní je nutné počítat
s tím, že z povinného zastoupení budou pochopitelně výjimky,
což ostatně výslovně důvodová zpráva k tomuto pravidlu uvádí.
Nemá pochopitelně rozumný smysl vyžadovat, aby byla zastoupena
strana, která má potřebné právnické vzdělání, resp.
za niž jedná zaměstnanec s takovým vzděláním. Povinné zastoupení
má smysl, jenom pokud jde o osoby práva neznalé.
Jako pracovní východisko je nutné chápat rovněž hranici
50 000 Kč pro advokátské spory v řízení před okresními soudy.
Činnost pracovní skupiny pro přípravu věcného záměru
civilního řádu soudního zde byla velmi komplikována tím, že
nebyla dokončena tzv. Bílá kniha justice, o níž by bylo možné
se opřít při úpravě věcné příslušnosti. Právě věcná příslušnost
úzce souvisí s vymezením případů, v nichž má být v řízení
před soudem prvního stupně vyžadováno povinné zastoupení
advokátem. V závislosti na podobě pravidel věcné příslušnosti
si lze představit i takové řešení, že povinné zastoupení
9 K tomu H. W. Fasching: Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeßrechts,
2. vydání, Manz, Wien 1990, marg. č. 653.
10 Srov. J. Macur: Základní povinnosti procesních stran v civilním soudním
řízení, Bulletin advokacie č. 2/1990, str. 16, a J. Macur: Povinnost pravdivosti
a její legislativní úprava v civilním soudním řádu, Právní rozhledy č. 4/1999,
str. 172.
11 Blíže k otázce materiálního vedení řízení srov. J. Macur: Soudcovská
vysvětlovací povinnost v civilním řízení, Soudce č. 9/2000, str. 10-14,
a Soudce č. 10/2000, str. 8-12.
12 Přes uvedená oprávnění soudu související s objasňováním skutkového
stavu zůstává odpovědnost za výsledek sporu na stranách řízení. Soudce
prostřednictvím materiálního vedení řízení nemůže jejich činnost nahrazovat,
nýbrž jen vhodně doplňovat, a napomáhat tak naplnění účelu civilního řízení.
Proto je namístě hovořit o modifikované zásadě projednací.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
15WWW.CAK.CZ 1515WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
bude vyžadováno jenom pro řízení před krajskými soudy jako
soudy prvního stupně, nikoli též pro řízení před okresními
soudy. Záleží na tom, jak bude věcná příslušnost mezi krajské
a okresní soudy rozdělena.
Předmětem diskuse může být samozřejmě rovněž otázka,
zda strana má být advokátem zastoupena nejen v opravných řízeních
(odvolacím, dovolacím a s uvedenou výjimkou stížnostním),
ale také v řízení před soudem prvního stupně. V současné
době je u nás povinné zastoupení advokátem vyžadováno
v civilním řízení pouze pro dovolání. Je ale nutné si uvědomit,
že dovolání je opravným prostředkem, který je zaměřen pouze
na správnost právního posouzení věci. Základy úspěchu či
neúspěchu ve věci jsou však budovány mnohem dříve. Žalobce
se žalobou domáhá určitého nároku a musí přednést skutková
tvrzení, která odůvodňují jím požadovaný nárok, a navrhnout
k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Žalovaný může
pravdivost některých tvrzení žalobce popírat, nebo se může
bránit uplatňováním námitek; pak musí dokázat skutečnosti,
na nichž je námitka založena. Z toho je zřejmé, že objasňování
skutkového stavu ve sporném řízení předpokládá především
aktivitu stran. Role soudu je pouze podpůrná. Práva
neznalá a nezastoupená osoba není něčeho takového zpravidla
schopna, a stejně tak je často problematický celkový způsob
vedení sporu a realizace jednotlivých procesních úkonů.
Nedává proto rozumný smysl vyžadovat povinné zastoupení až
pro opravná řízení, tedy ve fázi, kdy základy úspěchu nebo neúspěchu
ve věci již byly v řízení dány (opravné prostředky neslouží
k odstraňování chybného postupu strany, bez ohledu
na to, že nebyla zastoupena, ale k odstraňování chyb, jichž
se dopustil soud).
Důvody existence povinného zastoupení advokátem výstižně
vyjadřuje V. Hora: „Odhodlává-li se zákon v některých
případech nutiti strany k tomu, aby se daly zastupovat advokáty,
nevychází – a nesmí vycházeti – snad z toho, aby bylo zjednáno
a zaručeno příslušníkům advokátního stavu jisté zaměstnání
a pramen výživy, nýbrž činí tak proto, aby procesní látka,
dříve než bude předložena soudu, byla právnicky promyšlena,
odborně zpracována a uspořádána; to je i v zájmu stran, jež nejsouce
znalé práv, mají býti chráněny před možnou újmou, z této
neznalosti jim hrozící, i v zájmu soudu, jemuž má býti práce
ulehčena a odpovědnost zmenšena. Nucené zastoupení stran advokáty
může ale působiti také značnou měrou k smírnému vyřešení
věci a tím i k odvrácení sporů, jsou-li advokáti stran na výši
svého povolání.“13
Na další zásadní důvod povinného zastoupení stran práva
neznalých advokátem upozorňuje F. Zoulík. K pojmovým
znakům civilního procesu, které určují jeho charakter coby
sporu o právo, patří rovnost stran, nestrannost a nezávislost
soudu a kontradiktorní charakter řízení. Pouhá formální rovnost,
tj. stejné procesní postavení stran, však jim ještě nezajišťuje
skutečně rovnou možnost hájit vlastní zájmy. Většina
právních řádů proto, jak upozorňuje F. Zoulík, se tuto faktickou
nerovnost snaží vyřešit po vzoru francouzského, rakouského
a německého práva povinným zastoupením stran advo-
kátem.14
Advokátský spor však zajišťuje rovnost stran i jinak:
není nutné, aby soud poučoval strany, jak mají v řízení postupovat,
aby neutrpěly újmu na svých právech, neboť od toho
jsou zastoupeny advokáty coby osobami práva znalými.
Povinné zastoupení advokátem se u nás uplatňovalo až do přijetí
zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. Podle prvního
odstavce § 27 civilního řádu soudního platilo s určitými
výjimkami pro řízení před sborovými (tj. před krajskými)
soudy první stolice a přede všemi soudy vyšší stolice.15
Zákon
o zlidovění soudnictví v § 39 odstranil povinné zastoupe-
13 V. Hora: Československé civilní právo procesní, Díl II., Řízení před soudy prvé
stolice, 3. vydání, nákladem vlastním, Praha 1932, str. 51-52.
14 F. Zoulík: Rovnost stran a profesionalita v civilním procesu (K problematice
tzv. advokátského procesu), Bulletin advokacie č. 9/1999, str. 7 a násl.
15 Tehdejší úprava věcné příslušnosti – pokud jde o vztah okresních a krajských
soudů – přitom byla koncipována opačně než naše současná. Viz § 50
jurisdikční normy (z. č. 111/1895 ř. z.): „Před sborové soudy první stolice
náležejí všechny občanské právní rozepře, které nejsou přikázány soudům
okresním.“
Ilustrační foto
16 WWW.CAK.CZ1616 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
ní pro řízení v prvním stupni: „V řízení před soudy první stolice
nejsou strany (účastníci) povinny se dát zastupovat advokátem;
nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu 5 000 Kčs, je v pracovních
sporech zastoupení advokátem vyloučeno. V odvolacím řízení
musí strany být zastoupeny advokátem, v pracovních sporech
však mohou být zaměstnanci zastoupeni i práva znalými
zaměstnanci jednotné odborové organisace.“ Důvodová zpráva
tento krok vysvětlovala zapojením soudců z lidu a jejich aktivitou
vůči stranám: „Vzhledem k převaze soudců z lidu nezdá
se být napříště nutným vyslovit povinnost k zastoupení advokátem
již v první stolici. Bude věcí zejména předsedy senátu, aby
při materiálním řízení sporu (věci) byl straně nápomocen i právní
radou atd.“16
O dvě léta později přijatý občanský soudní řád
č. 142/1950 Sb. odstranil povinné zastoupení zcela. Podle důvodové
zprávy „je to odůvodněno tím, že celé řízení je ovládáno
zásadou materiální pravdy a že soud je podle § 7 povinen
poučovat pracující občany práva neznalé“.17
Kromě toho „advokáti
ve své převážné většině byli exponenty vládnoucí buržoazie“,
a proto „znamenalo ustanovení o nuceném zastupování účastníků
advokáty ve svých důsledcích hmotnou podporu vykořisťovatelské
třídy“.18
Občanský soudní řád z roku 1963 v takto nastaveném
trendu pokračoval.
Z uvedeného je zřejmé, že odstranění povinného zastoupení
z našeho právního řádu bylo odůvodněno především ideologickými
argumenty, které jsou z dnešního pohledu zcela nepřijatelné.
Zrušení povinného zastoupení vyvolalo zároveň
nutnost jinak zajistit to, aby nezastoupená a práva neznalá
strana nepodlehla v řízení jenom proto, že ve skutečnosti není
schopna v řízení smysluplně samostatně jednat. K zaručení
nejen formální, ale také materiální rovnosti měla sloužit široce
pojatá poučovací povinnost soudu (poskytování právních
rad), nadto tehdy obsazeného především soudci z lidu, kteří
měli hájit zájmy dělnické třídy. Toto pojetí bylo založeno
na představě civilního řízení jakožto bezkonfliktní spolupráce
soudu a účastníků řízení, jež je právem v polistopadové literatuře
odmítáno.19
Ve skutečnosti totiž civilní sporný proces
není založen na bezkonfliktní spolupráci soudu a účastníků
řízení, nýbrž na kontradiktorním postavení stran, které mezi
sebou vedou spor o právo a svou procesní činností ve svém
vlastním zájmu přispívají k objasnění skutkového stavu. Soud
je jenom, jak konstatuje F. Zoulík ve shora uvedeném článku,
„nezúčastněným třetím“, tj. nezávislým a nestranným orgánem,
který má spor mezi nimi rozhodnout. Je však velmi
problematické, má-li být soud nestranný, ale zároveň poskytovat
práva neznalé straně poučení, jak má postupovat, aby v řízení
neutrpěla újmu.
Z podaných úvah vyplývá, že povinné zastoupení advokátem
s sebou nese přinejmenším tyto výhody:
již ve fázi před zahájením soudního řízení posoudí skutkovou
a právní stránku věci advokát, který coby osoba práva
znalá může lépe než právní laik zvážit, zda je vůbec
namístě řízení zahájit či nikoli (např. proto, že právní nárok,
o němž se klient domníval, že mu náleží, vůbec nemá
oporu v právním řádu, nebo proto, že důkazní situace
nedává vyhlídky na úspěch apod.);
odborné zastoupení stran zvyšuje pravděpodobnost smírného
vyřešení věci;
dospěje-li advokát k závěru, že je namístě přistoupit k podání
žaloby, ví pochopitelně mnohem lépe než strana,
jaký procesní nástroj k tomu zvolit (např. zda žalovat
na plnění nebo na určení) a jaký obsah by žaloba měla
mít (co jsou skutečnosti zakládající nárok, jaké důkazní
návrhy učinit, jak formulovat žalobní petit). Obdobně
to platí pro vyjádření žalovaného k žalobě, resp. vůbec
pro způsob vedení sporu a veškerou procesní činnost
stran. Podání a přednesy učiněné nezastoupeným laikem
často obsahují chyby, jejichž odstraňování vyžaduje čas
a úsilí soudu nebo které už později ani nebude možné
odstranit. Povinné zastoupení advokátem z tohoto hlediska
přispívá procesní ekonomii a ochraně zájmů strany;
povinné zastoupení advokátem je nástrojem zaručujícím
faktickou rovnost stran v procesu. Na rozdíl od poučovací
povinnosti tento nástroj neohrožuje soudcovskou
nestrannost.
Na druhou stranu je nutné vidět, že výlohy spojené s povinným
zastoupením advokátem budou pro strany představovat
určitou finanční zátěž. Proto povinné zastoupení nemůže být
absolutní; zejména nemůže mít místo tam, kde by neplnilo
svůj účel, jako u osob práva znalých, nebo v řízeních, v nichž
to není pro jejich nižší závažnost, složitost nebo hodnotu předmětu
sporu zapotřebí. To je věcí formulace výjimek z pravidla
povinného zastoupení, o nichž je nutné diskutovat. Stejně tak
je kategorickým požadavkem, aby se povinné zastoupení advokátem
nestalo překážkou přístupu k soudu pro nemajetné
osoby; tomu pochopitelně musí zabránit pomoc s náklady,
s níž věcný záměr také počítá.
Konečně lze k problematice advokátských sporů uvést, že
i ze srovnávacího hlediska je současné české pojetí příliš úzké.
V rakouském civilním řádu soudním se v § 27 předepisuje povinné
zastoupení pro řízení před opravnými soudy, pro prvostupňové
řízení před zemskými soudy, a je-li hodnota předmětu
sporu vyšší než 5 000 eur, pak také pro prvostupňové
spory před soudy okresními. V německém civilním řádu soudním
vyžaduje § 78 povinné zastoupení advokátem pro řízení
před zemskými soudy a vrchními zemskými soudy. Pro revizní
(dovolací) řízení před Spolkovým soudním dvorem je povinné
zastoupení samozřejmě také předepsáno, a to dokonce
v ještě přísnější podobě: zastupovat mohou jenom advokáti
schválení (připuštění) k zastupování v řízení před tímto soudem.
Takto daleko však věcný záměr českého civilního řádu
soudního nejde, neboť názory na přínos tohoto opatření nejsou
jednoznačné. K rozšíření povinného zastoupení advoká-
16 Sněmovní tisk č. 160, důvodová zpráva k § 39, Národní shromáždění, volební
období 1948-1952.
17 Z důvodové zprávy k § 30-33 je citováno dle díla J. Rubeš a kol.: Komentář
k občanskému soudnímu řádu, Díl prvý, Orbis, Praha 1957, str. 196. Jak
správně třídně zásadu materiální pravdy chápat, vysvětluje týž komentář
na str. 28: „Přijetí zásady materiální pravdy znamená důsledné odmítání t. zv.
procesního skepticismu, agnosticismu, kultu citu a iracionálna, který vnáší
buržoasní soudní theorie do praxe (a naopak); tyto theoretické ‚principy‘
jsou potom v praxi nástrojem zvůle a hluboké nejistoty (kterou využívá
především velkoburžoasie ve svůj prospěch jako významný nástroj třídní
persekuce).“
18 F. Štajgr a kol. (autoři jednotlivých kapitol nejsou uvedeni): Učebnice
občanskéhoprávaprocesního,Orbis,Praha1955,str.93.Zapřečteníovšemstojí
takévyhraněněideologicképojetízásadcivilníhoprocesu,jemužsetatoučebnice
věnuje na str. 23 a násl.
19 Viz J. Macur, S. Stavinohová: Úvod do teorie občanského práva procesního,
MU, Brno 1990, str. 62-63.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
17WWW.CAK.CZ 1717WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
tem došlo nedávno dokonce i na Slovensku (viz § 90 a 429 civilného
sporového poriadku č. 160/2015 Z. z.).
2.2 Kolik zmocněnců může mít strana současně?
Poslední věta současného § 24 odst. 1 o. s. ř. omezuje počet
zmocněnců, které může strana v řízení současně mít, na jediného.
Obdobná ustanovení obsahuje také soudní řád správní
(§ 35 odst. 8), správní řád (§ 33 odst. 1) nebo daňový řád
(§ 29 odst. 1). Omezení současného počtu zmocněnců na jediného
v nynější úpravě navazuje na § 30 o. s. ř. z roku 1950.
Předchozí procesní úprava žádné takové pravidlo neobsahovala,
a souběžnému zastoupení několika zmocněnci tedy nijak
nebránila.20
Možnost souběžného zastupování několika zmocněnci
připouští také současné civilněprocesní právo rakous-
ké,21
německé (srov. výslovný § 84 ZPO) a nově také slovenské
(srov. § 110 odst. 2 CSP).22
Při hledání procesních předpisů
neomezujících počet zvolených zástupců přitom není ani nutné
opouštět hranice České republiky, neboť v trestním řízení
se také dává možnost obviněnému, aby si zvolil několik obhájců
(srov. § 37 odst. 3 tr. řádu).23
Je proto nutné položit si otázku, zda vůbec existuje věcný
důvod pro to, aby byla i nadále v českém civilním sporném řízení
zachována restrikce souběžného počtu zmocněnců na jediného,
nebo zda nepřistoupit k odstranění tohoto omezení.
Důvodové zprávy k občanským soudním řádům z let 1950
a 1963 zavedení, resp. zachování tohoto pravidla nijak nevysvětlovaly.
Pouze v komentáři k prvnímu z nich je k jeho
ospravedlnění poukazováno na zásadu hospodárnosti.24
Bližší
rozvedení tohoto argumentu však chybí. Lze se proto dohadovat,
že pod hospodárností řízení se zde rozumí snaha
vyhnout se problémům, které by mohly prodlužovat nebo
prodražovat řízení v případě, že by v něm mohlo vystupovat
více zmocněnců. Tyto problémy mohou zřejmě spočívat
v růstu nákladů spojených s řízením, v komunikaci soudu
s více zmocněnci (problémy při doručování) nebo v nutnosti
řešit kolizi mezi rozpornými procesními úkony jednotlivých
zmocněnců.
Vyjmenované problémy však lze legislativní cestou vyřešit;
dokladem schůdnosti takového přístupu jsou shora uvedené
právní řády. Lze přijmout pravidlo, které upraví náhradu
nákladů v případě zastoupení více zmocněnci, stejně
jako je možné vyřešit, komu má soud doručovat a jak odstranit
kolizi mezi procesními úkony zmocněnců.25
Je-li
možné taková pravidla přijmout, není důvodu, proč omezovat
ústavně garantované právo na právní pomoc v řízení
před soudem.
Věcný záměr tato pravidla neobsahuje a nebyla zatím v pracovní
skupině předmětem diskuse; nejprve je totiž nutné vyřešit
základní otázku, zda má být zastoupení více zmocněnci připuštěno,
a teprve bude-li tato idea přijata kladně, se lze začít
zabývat souvisejícími pravidly.
2.3 Trvání plné moci
Podle § 28 odst. 5 o. s. ř. zaniká plná moc tím, že zastoupený
ztratí způsobilost být účastníkem řízení. Smrtí strany zastoupení
zaniká a procesní nástupce musí udělit témuž nebo
jinému zástupci novou plnou moc. Do doby, než procesní nástupce
vstoupí do řízení, nemůže proces probíhat.
Věcný záměr civilního řádu soudního se po vzoru § 35 rakouského
civilního řádu soudního přiklání k opačnému řešení.
Podle jeho bodu 31 se procesní plná moc neruší smrtí ani
ztrátou procesní způsobilosti zmocnitele nebo jeho zákonného
zástupce. Sleduje se tím snaha nenarušovat plynulý průběh řízení.
Řízení totiž může bez přerušení probíhat dále (bod 67),
byla-li strana zastoupena zmocněncem.
3. Princip poctivosti
Ve věcném záměru se navrhuje, aby budoucí civilní řád
soudní v úvodní hlavě své první části vyjádřil zásady řízení,
na nichž je postaven a které jej charakterizují. Vedle dispoziční
zásady, modifikované projednací zásady a zásady procesní
ekonomie k nim patří princip poctivosti. K tomuto principu
se nyní výslovně hlásí občanský zákoník v § 7. Jeho působnost
je však omezena na hmotněprávní vztahy; vzhledem k tomu,
že se princip poctivosti považuje za obecnou zásadu uplatňující
se v celém právním řádu, je namístě, aby jej výslovně formuloval
také nový civilní řád soudní.
Věcný záměr v souladu s tím v bodu 3 ukládá každému
povinnost jednat v řízení poctivě. Následuje tak čl. 52 švýcarského
civilního řádu soudního nebo čl. 11.1 Principů
UNIDROIT nadnárodního civilního procesu. K principu
poctivosti se hlásí také nám příbuzné právní řády, ačkoli
v jejich civilněprocesních předpisech není tento princip výslovně
upraven.
V rakouské procesualistice Fasching konstatuje, že v civilním
procesním právu je soudu a stranám uložena obecná
povinnost zdržet se jednání, které je lstivé nebo v rozporu
se zásadou dobré víry.26
Německý civilní řád soudní obsahuje
pouze řadu jednotlivých (dílčích) zákazů nepoctivého
procesního jednání. Tato ustanovení však nepokrývají všechny
myslitelné případy. Vzhledem k tomu, že chybí obdobná
generální klauzule, jaká je obsažena v § 242 BGB, použije
se podle převažujících názorů nauky a judikatury zásada
dobré víry analogicky.27
20 V. Hora, op. cit. sub 13, str. 62.
21 Ch. Zib in H. W. Fasching, A. Konecny: Kommentar
zu den Zivilprozessgesetzen, 2 Band, 1. Teilband (EGZPO und § 1-73b ZPO),
3. vydání, Manz, Wien 2015, str. 512-513.
22 V literatuře k tomu viz F. Sedlačko in M. Števček a kol.: Civilný sporový
poriadok, Komentár, C. H. Beck, Praha 2016, str. 300. Omezení na jednoho
zvoleného zástupce platí jenom pro spotřebitelské spory (§ 291 odst. 1 CSP).
23 Z literatury k tomu viz T. Kaiser in A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád,
Komentář, I. díl, Wolters Kluver ČR, Praha 2017, komentář k § 37
pod bodem 20.
24 J. Rubeš a kol., op. cit. sub 17, str. 198.
25 K těmto možnostem viz P. Lavický: Nad fikcí výpovědi (odvolání) plné moci
a restrikcí počtu zmocněnců v civilním procesu, Časopis pro právní vědu
a praxi č. II/2009, str. 91 a násl.
26 H. W. Fasching, op. cit. sub 9, str. 71-73; H. W. Fasching in H. W. Fasching
et al.: Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen, Bd. 1, 2. vydání, Manz, Wien
2000, str. 61-62.
27 Viz T. Rauscher in Münchener Kommentar zur ZPO, 4. vydání, 2013, úvod,
marginální č. 34 (cit. dle www.beck-online.de); L. Rosenberg, K. H. Schwab,
P. Gottwald: Zivilprozessrecht, 17. vydání, C. H. Beck, München, str. 12-13,
343-344. K praktickým příkladům viz např. E. Schilken: Zivilprozessrecht,
6. vydání, Verlag Franz Vahlen, München 2010, str. 68-69; L. Rosenberg,
K. H. Schwab, P. Gottwald, viz výše, str. 343-344.
18 WWW.CAK.CZ1818 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
4. Povinnost řádného vedení sporu a prekluze
skutkových přednesů
Vedle povinnosti pravdivosti, o které bylo pojednáno výše
(sub 1.6), vzniká podle věcného záměru procesním stranám
rovněž povinnost činit své skutkové přednesy a důkazní návrhy
včas tak, aby věc mohla být projednána a rozhodnuta co
nejrychleji (bod 148). V této souvislosti procesní nauka hovoří
o tzv. povinnosti k řádnému vedení řízení (něm. Prozessförderugspflicht).
Její legislativní úprava je vyvolána existencí
dvou základních práv dopadajících na civilní řízení: práva
na právní slyšení a práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Z ústavněprávního rámce vyplývá, že soud může za základ
svého rozhodnutí položit pouze skutková tvrzení a důkazy,
k nimž měly strany možnost se v řízení vyjádřit. Zároveň platí,
že projednání věci nesmí trvat neomezeně dlouho, nýbrž
se stranám zaručuje právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.
Mají-li být obě tato základní práva v řízení účinně dodržována,
musí být procesním stranám uloženo, aby své skutkové
přednesy a důkazní návrhy činily v přiměřených lhůtách stanovených
zákonem, popř. soudcem.28
Na rozdíl od platné úpravy neužívá věcný záměr k dosažení
včasného rozhodnutí konstrukce paušální zákonné prekluzivní
lhůty (srov. § 118b o. s. ř.). Ta se totiž v praxi ukazuje jako
neživotná, o čemž svědčí – mimo jiné – skutečnost, že je obcházena
dokonce ze strany soudů (např. tím, že soud úmyslně
neposkytne stranám poučení o koncentraci řízení).29
Současná
úprava nebere vůbec v potaz, zda skutkový přednes či důkazní
návrh strany, který byl učiněn po uplynutí lhůty stanovené
zákonem, řízení skutečně prodlouží. Již tím se domácí
pojetí koncentrace řízení odlišuje od úprav ve vyspělých západních
zemích, ve kterých se rozlišuje mezi tzv. absolutními
a relativními průtahy. Jestliže opožděný přednes či důkazní
návrh strany nevyvolá průtah v projednávání sporu, neboť
soud se musí zabývat ještě dalšími (včas uvedenými) přednesy
či důkazy, jedná se o relativní průtah, který nemůže vést k odmítnutí
skutkového přednesu či důkazního návrhu pro opožděnost.
Právo protistrany na právní slyšení a na přiměřenou
délku řízení tím není dotčeno.
Věcný záměr umožňuje stranám přednášet skutková tvrzení
a navrhovat provedení důkazních prostředků, jež se týkají projednávané
věci, zásadně až do skončení ústního jednání (bod 149).
Soud nepřipustí nový skutkový přednes nebo důkazní návrh pouze
v případě, že jej strana uvedla opožděně z hrubé nedbalosti
a že by se jeho připuštěním řízení značně protáhlo (bod 150).
Návrh tedy vychází z nepřípustnosti absolutních průtahů ve věci
a zdůrazňuje, že dalším předpokladem nepřipuštění přednesu
či důkazního návrhu je zavinění procesní strany. Často
půjde o případy, kdy procesní strana činí procesní úkon týkající
se zjišťování skutkového stavu pouze z důvodu oddálení
meritorního rozhodnutí. Posouzení těchto předpokladů
je v diskreci soudu, jenž v rámci materiálního vedení řízení
upozorňuje strany na nutnost doplnění jejich přednesů a důkazních
návrhů, k čemuž jim ukládá soudcovské lhůty.30
Tyto
lhůty mají prekluzivní povahu, neboť při splnění shora uvedených
předpokladů vedou k zániku práva procesní strany učinit
příslušný procesní úkon.
Navrhovaná úprava klade – na rozdíl od současného stavu –
zvýšené požadavky jak na strany řízení, tak na soud. Předpokládá,
že soud i strany řízení budou na ústní jednání dobře připraveny.
K tomu by měla přispívat rovněž navrhovaná úprava
přípravného roku (body 125-129), jehož výsledem zpravidla bude
stanovení plánu ústního jednání (bod 127), a to včetně návrhu
důkazních prostředků, jež by na něm měly být provedeny.
Byť tento plán lze v průběhu ústního jednání měnit (např.
s ohledem na výsledky dokazování), může soudu sloužit jako
pomůcka při posouzení, zda strana učinila skutkový přednes
či důkazní návrh opožděně z hrubé nedbalosti.
Jestliže se opožděného přednesu nebo důkazního návrhu
dopustí z hrubé nedbalosti advokát, může mu být, vedle nepřipuštění
takového procesního úkonu, uložen rovněž pořádkový
trest (bod 151). Pro stranu nepříznivé následky spojené
s opožděným přednesem mohou spočívat i v tom, že jí soud
uloží povinnost k náhradě nákladů řízení odpůrce, jež mu vznikly
v důsledku opožděného skutkového přednesu či důkazního
návrhu (bod 91).
5. Náklady řízení
Pasáž věcného záměru věnovaná nákladům řízení je zařazena
do první, obecné části věcného záměru s ohledem na široký
dosah problematiky do všech stupňů řízení. Obsahuje úpravu
druhů nákladů a jejich placení, náhrady nákladů, rozhodnutí
o náhradě nákladů, jistoty a pomoci s náklady.
Nákladová pravidla jsou nastavena tak, aby na jedné straně
odpovídala požadavku efektivního prosazení práv a oprávněných
zájmů stran, na druhé straně sledovala i další cíle, jako
zabránění šikanóznímu, nikoli nutnému nebo lehkovážně
zahájenému procesu.
Náklady řízení jsou zejména náklady na zastoupení advokátem,
soudní poplatky a jiné hotové výdaje strany a jejího
zástupce, není-li jím advokát, dále výdělek strany a jejího
zákonného zástupce ušlý účastí na soudním roku, náklady
na dokazování a na tlumočení. Počítá se s tím, že složení
nákladů na zastoupení advokátem a jejich paušální výši
pro jeden stupeň řízení stanoví zvláštní právní předpis, který
stanoví také paušální výši hotových výdajů strany nebo
jejího zástupce, který není advokátem, pro případ, že nedoloží
jejich výši.31
V souladu se současnou úpravou platí i podle věcného záměru
náklady nejprve ten, jehož jednáním vznikají. Soudu
je umožněno – až na výjimky32
– uložit straně, která navrhla
důkaz, aby zaplatila přiměřenou zálohu na předpokláda-
28 Srov. J. Macur: Koncentrace řízení a procesní prekluzivní lhůty podle novely
občanského soudního řádu č. 30/2000 Sb., Bulletin advokacie č. 1/2001,
str. 15.
29 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn.
31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek.
30 Lze proto v navrhované úpravě hovořit o koncentraci soudcovské.
31 Budoucí úprava by měla reflektovat nález Ústavního soudu sp. zn.
Pl. ÚS 25/12, kterým byla zrušena tzv. „paušální vyhláška“ č. 484/2000 Sb.
32 Jednou z výjimek je nařízení důkazu bez návrhu, přičemž tato výjimka
vyplývá z označení platící strany jako strany, „která navrhla důkaz“. Návrh
tedy nepřebírá dosavadní možnost uložit zaplacení zálohy i straně, která
sice důkaz nenavrhla, avšak „v jejímž zájmu“ jej soud nařídil (§ 141 odst. 1
o. s. ř.). Zaplacení zálohy také soud neuloží v rozsahu, v němž strana splňuje
podmínky pro přiznání pomoci s náklady.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
19WWW.CAK.CZ 1919WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
né náklady. Pravidla upravující zálohu na náklady důkazu
však kladou důraz na účelnost a přiměřenost takového
postupu.
Pravidla náhrady nákladů jsou ve věcném záměru ovládána
kritériem úspěchu, resp. neúspěchu ve věci, přičemž však
o neúspěchu žalobce lze hovořit nejen tehdy, když soud žalobu
zamítne, ale i tehdy, když o ní pro zpětvzetí nebo nedostatek
podmínek řízení nerozhodne. Naopak žalovaného lze
za neúspěšného označit tehdy, když soud žalobě vyhověl nebo
když žalovaný nárok žalobce uspokojil.33
Dále jsou pravidla pro náhradu nákladů ovládána pravidlem
účelnosti. Pokud některá ze stran náklad vynaložila neúčelně,
nemá právo na jeho náhradu.
Oproti současné úpravě se zakotvuje právo na náhradu
nákladů vedlejšího intervenienta, nikoli však jeho povinnost
k náhradě.
Věcný záměr civilního řádu soudního počítá s možností dohody
o nákladech řízení, kterou soud převezme do výroku konečného
rozhodnutí. Zatímco platné právo ji připouští pouze
pro smír, věcný záměr s ohledem na dispoziční zásadu rozšiřuje
tuto možnost pro všechny případy.
Podle výsledku řízení jsou strany povinny rovněž nahradit
náklady státu, ledaže je stát vynaložil neúčelně.
Věcný záměr stanoví pravidlo o separaci nákladů, podle kterého
protistraně nebo státu musí strana, vedlejší intervenient,
zástupce nebo zmocněnec nahradit náklad, který vznikl jejich
zaviněním nebo náhodou, která se jim přihodila. Sami právo
na náhradu takto vzniklého nákladu nemají. Tuto povinnost
má i svědek nebo jiná osoba povinná něčím při dokazování,
znalec nebo tlumočník, jestliže náklady způsobili zaviněným
porušením povinnosti.
Individuální okolnosti případu umožňují soudu (podobně
jako § 150 o. s. ř.) zvážit náhradu nákladů řízení a úspěšné
straně ji nepřiznat, nebo – na rozdíl od citovaného ustanovení
o. s. ř. – ji přiznat straně neúspěšné.
Po vzoru zahraničních úprav věcný záměr upravuje úročení
pohledávky na náhradu nákladů v případě prodlení. Výše úroků
z prodlení se stanoví stejně jako pro jiné pohledávky, tedy
vychází se z předpisů občanského práva, avšak ke dni rozhodnutí
soudu o nákladech.
Při rozhodování o náhradě nákladů je zohledněno to, že náklady
oproti věci samé představují méně závažnou, vedlejší
otázku. Proto by o nich mělo být rozhodováno jednodušeji,
rychleji a levněji než o věci samé. Z toho důvodu, mimo jiné,
je povinnost rozhodnout o náhradě nákladů v konečném
rozhodnutí modifikována výhradou rozhodnutí o nákladech
na dobu po pravomocném vyřízení věci (bod 96).Soud prvního
nebo druhého stupně může uvážit, zda o nákladech rozhodnout
ihned, anebo rozhodnutí o nákladech odložit. Odložením
rozhodnutí o nákladech (nikoli jen o jejich výši) se soud
vyhne úsilí, které se později může ukázat jako zbytečné, protože
soud vyššího stupně změní nebo zruší jeho konečné rozhodnutí
a s ním ztratí účinek i rozhodnutí o nákladech. Tím
se sleduje požadavek hospodárnosti, rychlosti a jednoduchosti
rozhodnutí o nákladech.
Oproti současné právní úpravě (resp. jejímu ustálenému výkladu),
která umožňuje soudu uložit náhradu nákladů řízení
vždy, když se jí strana výslovně nevzdá, se (staronově) zavádí
institut soupisu nákladů (bod 100). Soud tak může přiznat
pouze takové náklady, jejichž soupis s potřebnými doklady
strana předložila, přičemž předložení soupisu je limitováno
prekluzivní lhůtou, a to do konce ústního jednání předcházejícího
rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů. V případě,
že má být rozhodnuto bez předchozího ústního jednání,
je třeba soupis předložit s návrhem, o němž má být rozhodnuto,
nebo s vyjádřením k němu.
Věcný záměr dále počítá s jistotou na náhradu nákladů, kterou
může soud na návrh žalovaného uložit žalobci v případě,
že je tu vážná obava, že by žalobce v případě svého neúspěchu
nenahradil žalovanému náklady řízení.34
Věcný záměr konečně upravuje tzv. „pomoc s náklady“
(bod 104 a násl.), která nezahrnuje pouze osvobození od soudních
poplatků, nýbrž i osvobození od dalších plateb a náhrad
(např. záloha na náklady důkazu, náhrada nákladů státu, jistota
na náhradu nákladů apod.). Strana přitom může žádat
osvobození i jen od některého z těchto nákladů. Pomoc s náklady
se přizná straně, která osvědčí, že nemá dostatek prostředků
k vedení sporu, ledaže zjevně nemá vyhlídku na úspěch.
Umožňuje se nově po vzoru zahraničních úprav přiznat pomoc
s náklady i právnické osobě, jestliže prostředky k vedení
sporu nemají ani ti, kdo jsou na sporu spolu s ní hospodářsky
zúčastněni.
Podobně jako současná úprava věcný záměr umožňuje ustanovit
na žádost strany zástupce z řad advokátů v případě, že
byla straně přiznána pomoc s náklady nebo strana předpoklady
pro její přiznání splňuje, ledaže se to jeví jako nepotřebné.
Na rozdíl od dosavadní úpravy se důsledně stanoví, že stát
nese náklady zastoupení jen v tom rozsahu, v němž straně náleží
pomoc s náklady.
33 Věcný záměr v této souvislosti počítá s pravidlem, podle kterého platí, že je-li
věc vyřízena na základě vzdání se nároku nebo zpětvzetí žaloby, jež žalobce
učinil proto, že žalovaný jeho nárok uspokojil, považuje se za neúspěšného
žalovaný. Jde-li však o zaplacení a žalobce o ně žalovaného nejméně
15 dnů před podáním žaloby neupomenul a žalovaný jeho nárok během
řízení uspokojil neprodleně, nese si každá strana své náklady.
34 Tento institut je inspirován švýcarským právem – čl. 99 odst. 1 švýcarského
ZPO.
inzerce
C. H. BECK NOVINKA
Objednávejte na www.beck.cz
Svoboda/Trněná
Dovolání
2018, brožované, 176 stran
cena 390 Kč, obj. číslo EPI98
20 WWW.CAK.CZ2020 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
6. Opravné prostředky a jiné prostředky nápravy vad
Výše zmíněné posílení dispoziční zásady v návrhu věcného
záměru civilního řízení soudního se samozřejmě projeví
i v oblasti opravných prostředků a jiných procesních prostředků
nápravy nesprávností. Všechny tyto prostředky jsou v civilním
soudním procesu vázány krátkou zákonnou, zpravidla
konečnou lhůtou, a proto vyžadují od advokáta v roli zmocněnce
strany, aby jim věnoval zvýšenou pozornost.
6.1 Opravné prostředky
Soustava opravných prostředků nedoznává v návrhu věcného
záměru zásadních změn v pojmenování, avšak četné obsahové,
vnitřní změny oproti dosavadní úpravě jsou významné.
Hlavními rysy předpokládané úpravy opravných prostředků jsou:
Důsledný zákaz novot (nových skutkových tvrzení i nových
důkazních návrhů).
Důsledná vázanost soudu návrhem ve věci (odvolacím, dovolacím
petitem i ostatními návrhy).
Ve všech opravných řízeních se z úřední povinnosti
(bez návrhu) přihlíží jen k důvodům zmatečnosti.
Výrazné omezení zásahů do již nabyté právní moci rozhodnutí,
a tím i posílení právní jistoty.
Důslednější prosazení apelačního (a revizního) principu
spočívající v přednosti meritorního rozhodnutí opravných
soudů, tj. omezení kasace.
Prvním opravným prostředkem proti rozsudku (a jen proti
rozsudku) soudu prvního stupně je odvolání: jeho úprava je
zhruba shodná s dosavadní, vyčleňuje však ze svého předmětu
formu usnesení, protože ta budou napadnutelná stížností.
Přípustnost odvolání je vyloučena v bagatelních věcech
(kritérium by se mělo shodovat s kritériem pro řízení v nepatrných
věcech, které je upraveno v části druhé věcného záměru).
Návrh však v tomto směru neprošel bez diskuse ani
mezi samotnými autory, je proto variantní. V úvahu přichází
i připuštění odvolání v bagatelních věcech pouze z důvodu
zmatečnosti, anebo jen s přivolením soudu prvního stupně.
Předběžné odvolací řízení (bez ústního jednání v neveřejném
zasedání – bod 322), jakož i důvody zmatečnosti (bod 326),
jsou ve věcném záměru a měly by být i ve znění zákona vypočteny,
což přispěje k rychlosti a efektivnosti řízení. Odvolací
důvody stanoveny nejsou.
Odvolací řízení je založeno na systému neúplné apelace, což
znamená nejen zákaz novot, ale i povinnost odvolacího soudu
zásadně rozhodnout ve věci. Zrušit a vrátit napadený rozsudek
soudu prvního stupně může odvolací soud jen tehdy, pokud
by bylo možné očekávat, že rozhodnutí věci odvolacím
soudem by bylo podstatně delší nebo nákladnější, což by měl
odvolací soud ve zrušovacím usnesení odůvodnit.
Proti usnesení soudu prvního stupně (a některým usnesením
soudu druhého stupně) je řádným opravným prostředkem stížnost,
pro niž jsou stanovena jednodušší pravidla (např. vyloučení
odkladného účinku na vykonatelnost, řízení bez ústního
jednání, častá možnost autoremedury atd.). Stížnost bude
u mnoha usnesení vyloučena. Věcný záměr předpokládá, že
nepřípustnost stížnosti bude stanovena přímo u jednotlivých
usnesení, což bude uživatelsky vhodnější než hromadný výčet
těchto usnesení. Navíc se zavádí staronový institut odložené
stížnosti (v zákonné terminologii vyjádřeno tak, že není přípustná
samostatná stížnost, anebo že stížnost je omezená).
Znamená to, že se stížnost připojuje k nejbližší přípustné samostatné
stížnosti, anebo až k odvolání proti rozsudku, popř.
ke stížnosti proti usnesení, jímž se řízení končí. Koncepce odložené
stížnosti nepochybně přispívá k větší rychlosti a efektivitě
řízení. Přípustnost stížnosti proti rozhodnutím odvolacího
soudu je omezena na několik vyjmenovaných případů.
O stížnosti se rozhoduje bez ústního jednání a přednostně
tak, že se napadené usnesení mění.
Dovolání je koncipováno jako řádný opravný prostředek
spojený ze zákona s odkladným účinkem na právní moc a vykonatelnost.
K odůvodnění a obhájení této změny oproti dosavadní
úpravě zde pro nedostatek místa odkazujeme na samotný
věcný záměr, a sice jeho ideová východiska a vlastní
text důvodové zprávy v části třetí hlavě druhé věcného záměru.
Zde jen heslovitě připomeneme dva hlavní důvody
pro změnu dovolání z mimořádného na řádný opravný prostředek,
a těmi jsou jednak potřeba většího respektu k institutu
právní moci rozhodnutí, a za druhé potřeba lepšího nastavení
přípustnosti tohoto opravného prostředku. Je však
třeba opakovaně zdůraznit, že při vhodném nastavení přípustnosti
dovolání jasnými pravidly nemusí zavedení řádné třetí
instance znamenat zvýšení nápadu a zvýšení práce pro Nejvyšší
soud. Naopak oproti současné bezbřehé úpravě může
tento stav doznat zlepšení.
Dovolání musí plnit rovnocenně jak funkci nápravy individuálního
nesprávného rozhodnutí ve prospěch dovolatele,
tak zprostředkovaně funkci sjednocování judikatury obecných
soudů v otázkách, které jsou Nejvyššímu soudu dovoláním
předestřeny. V té souvislosti nabývá na významu zejména
právní úprava přípustnosti dovolání; jde o to, aby přípustnost
dovolání byla omezena, pokud možno, na závažná rozhodnutí,
ale přitom vymezena dostatečně jasně pro uživatele – neuspokojenou
stranu sporu, resp. jejího zmocněnce, advokáta.
To je těžký úkol. Jako autoři věcného záměru jsme dospěli
k závěru, že jej lze splnit jedině kombinací různých kritérií, a to:
Dovolání je přípustné pouze proti rozsudku soudu druhého
stupně.
Jmenovitě jsou vyloučeny z možnosti dovolání některé
věci s převážně více skutkovou problematikou (např. jako
dosud věci rodinného práva).
Vyloučeny jsou spory do určité hodnoty předmětu řízení.
Pro přípustnost je dále rozhodující kritérium diformity
(vyloučeno je dovolání u potvrzujících rozsudků druhého
stupně).
Konečně se zakládá povinnost odvolacího soudu, aby ve výroku
svého rozsudku vyslovil přípustnost dovolání, jde-li
o otázku zásadního právního významu a dovolání by podle
předchozích kritérií přípustné nebylo. Takovým výrokem
by byl Nejvyšší soud vázán.
Tato kritéria by měla splňovat požadavek vyjádřený i v nálezu
ÚS Pl. ÚS 29/11, že přípustnost opravných prostředků
musí být vymezena jednoznačně tak, aby byla pro stranu seznatelná.
Tím bude umožněno straně (advokátu), aby se soustředil
více na argumentaci ve věci samé než na řešení a odůvodňování
pouhé přípustnosti.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
21WWW.CAK.CZ 2121WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Uvažovat je možné ještě o tzv. výjimečném dovolání, které
by bylo od určité vyšší hodnoty (např. 100 000 Kč) přípustné
i bez splnění předchozího výroku odvolacího soudu.
Dovolání má být založeno na revizním principu, dovolací soud
rozhodne zpravidla ve věci samé.
6.2 Jiné prostředky nápravy vad (mimořádné opravné
prostředky)
Pro odlišení od opravných prostředků, jež mají být v nové
koncepci jen řádné (se suspenzivními účinky), se další prostředky
upravují pod názvem Obnovení řízení. Jsou jimi žaloba
na obnovu řízení (zhruba odpovídající dosavadní úpravě) a žaloba
pro zmatečnost. Obě žaloby splňují předpoklad, aby zůstaly
skutečně výjimečnými, zejména s přihlédnutím k tomu, že
zmatečnost je povinen zkoumat a postarat se o její odstranění
soud v každém opravném řízení. A nadto jsou důvody žaloby
pro zmatečnost omezeny pouze na ty nejzásadnější, jimiž jsou:
To, že rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.
Strana neměla procesní subjektivitu nebo neměla procesní
způsobilost a nebyla řádně zastoupena (nedostatek procesní
způsobilosti lze konvalidovat).
Projednání věci bránila překážka věci rozsouzené.
K prostředkům nápravy lze též řadit odpor a námitky u platebního
rozkazu, resp. směnečného a šekového platebního rozkazu.
Jejich úprava se oproti současnému stavu v zásadě nemění,
rozdíl je pouze v tom, že soud musí platební rozkaz po podání
odporu zrušit (nedojde k tomu automaticky). Toto řešení pak
umožňuje, aby byl odpor účinně podán jen proti části platebního
rozkazu nebo jen proti lhůtě k plnění.
Pro úplnost je třeba ještě zmínit relativně nové prostředky
nápravy, jimiž jsou navrácení v předešlý stav a výtka vad.
Navrácení v předešlý stav. Na rozdíl od dosavadního prominutí
zmeškání se institut navrácení v předešlý stav vztahuje
nejen na zmeškání lhůty, ale i na zmeškání roku (ať již toto
zmeškání mělo jakékoli následky, tedy včetně vydání rozsudku
pro zmeškání). Zmeškání roku je vymezeno tak, že se strana
bez omluvy nedostaví, nebo se dostaví, avšak nejedná, nebo
se během roku vzdálí. Předpokladem úspěšného návrhu na navrácení
v předešlý stav jsou jednak omluvitelné důvody a dodržení
15denní lhůty, jednak posouzení, zda zmeškavší strana
nemohla včas navrhnout prodloužení lhůty (které je obecně
možné) nebo odročení, avšak neučinila tak, nebo zda neopakuje
důvody již dříve neúspěšně uplatněné.
Návrh na navrácení v předešlý stav je omezen objektivní lhůtou
6 měsíců od zmeškání, bude tedy vyžadovat advokátovu větší
bdělost. Straně, která se domohla navrácení v předešlý stav, uloží
soud náhradu všech nákladů, které tím byly protistraně způsobeny.
Konečně je vhodné upozornit na institut výtky vad, který racionalizuje
postup opravných řízení tím, že k procesním vadám
(s výjimkou zmatečností, které soud musí i tak zkoumat
ex offo) bude soud přihlížet jen tehdy, byly-li stranou vytčeny
včas, to jest dříve, než se strana pustí do dalšího projednávání. 
Do diskuse k věcnému záměru c. ř. s. se můžete zapojit
na speciální webové stránce https://crs.justice.cz/.
Objednávejte na www.beck.cz
tel.: 273 139 219, e-mail: beck@beck.cz
Svoboda/Smolík/Levý/Šínová a kol.
Občanský soudní řád
Komentář. 2. vydání
úspěšný komentář reaguje na celkem
dvanáct změn občanského soudního řádu,
k nimž došlo v mezidobí od prvního vydání
z roku 2013
novinky se týkají například výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitých věcí, předpokladů
přípustnosti dovolání, režimu
exekučního postihu majetku nacházejícího
se ve společném jmění manželů a majetku
manžela povinného
komentář zohledňuje vývoj judikatury za
poslední čtyři roky
2017, vázané v plátně, 1 632 stran
cena 1990 Kč, obj. číslo EKZ177
NOVINKY
Tvrdý/Vavrušková
Zákon o některých opatřeních
proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu
Komentář. 2. vydání
autoři se rozhodli aktualizovat původní komentář
a doplnit jej o informace nového nařízení
EU o informacích doprovázejících
bezhotovostní převody a zásadně aktualizovaný
text Doporučení FATF
užitečné jsou rovněž údaje o platných metodických
pokynech Finančního analytického
úřadu
2018, vázané v plátně, 584 stran
cena 1 390 Kč, obj. číslo BK66
Petrov/Výtisk/Beran a kolektiv
Občanský zákoník
Komentář
stručný a přitom obsahově plnohodnotný
výklad podrobně zpracovává dostupné
zdroje, zejména nová soudní rozhodnutí
a použitelnou část dosavadní judikatury
autorský kolektiv čítá 82 odborníku se
zkušenostmi s uplatňováním zákona
v jednotlivých, specializovaných oblastech
čtenářský komfort zajištuje tisk na odlehčeném
papíře, inovativní grafická podoba
a pečlivě strukturovaný text
2017, vázané s přebalem, 3 120 stran
cena 4 990 Kč, obj. číslo M50
BESTSELLER
22 WWW.CAK.CZ2222 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
Náhrada újmy způsobené náhodou
Ustanovení o povinnosti nahradit škodu způsobenou náhodou před účinností nového
občanského zákoníku v právní úpravě chybělo. Ta však vyvolávala mnohé aplikační potíže. Proto
se navrhla výslovná úprava této právní otázky s tím, že základem je pojetí formulované ve vládním
návrhu občanského zákoníku z r. 1937, které respektuje klasické konstrukce obsažené
ve standardních evropských kodexech. Pro pochopení dnešní regulace je tak více než vhodné
nejen představit samotné znění tohoto ustanovení v o. z., ale i jeho genezi, o což se pokusím
v následujícím článku.
Dnešní znění § 2904 zní: „Újmu způsobenou náhodou nahradí
ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší
příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.“
I. Geneze ustanovení
Původní předobraz komentovaného ustanovení lze nalézt
v § 1311 OZO: „(O povinnosti k náhradě škody – 4. způsobené
náhodou) Pouhá náhoda postihuje toho, v jehož jmění nebo osobě
se udá. Dal-li však někdo k náhodě ze své viny podnět; přestoupil-li
zákon, který má zabránit náhodným škodám; nebo vmísil-li
se bez nutné potřeby do cizích záležitostí; odpovídá za všechnu
újmu, která by jinak nebyla vznikla.“1
Toto pravidlo však bylo
v našem právu zakotveno již v Koldínových Městských právech.2
OZO tedy poté, co výslovně zakotvil větu, že náhodu pociťuje
vlastník (casum sentit dominus), upravil v tomto ustanovení
tři případy, kdy se náhoda přičítá jiné osobě:
1. tzv. podnícení škody,
2. porušení ochranné normy,
3. nedovolené nepřikázané jednatelství.
Jedná se o případy tzv. smíšené náhody (casus mixtus),3
kdy se v důsledku zavinění může realizovat sama o sobě náhodná
příčina. Jako casus se označovala okolnost, kterou nebylo
možné odvrátit. Tento byl buď merus, nebo mixtus, a to
v závislosti na tom, zda byl spojen se zaviněním, nedbalostí.
Höpfner to trefně formuluje tak, že pokud bylo možné následky
takové okolnosti (casus), tj. jí způsobenou škodu, odvrátit
lidskou chytrostí a silou, a toto se opomene, pak jde o casus
mixtus; není-li to možné, jde o casus merus.4
První případ je podle Ehrenzweiga případem čisté odpovědnosti
za zavinění.5
Ehrenzweig správně zdůrazňuje, že se nejedná
o kodifikaci obecnoprávní nauky o versari in re illicita,
podle které jednající nese všechny následky svého protiprávního
jednání; tuto nauku dokonce označuje jako mimořádně
dětinskou.6
Poněkud matoucí dikce souvisí s tehdejší naukou
o kauzalitě. Příčinou (Ursache) v užším smyslu slova se chápala
jen tzv. causa proxima, která nutně vede k následku, zatímco
tzv. causa remota, která škodu sama o sobě nevyvolala,
nýbrž „jen“ umožnila, se označovala jako podnícení (Veran-
lassung).7
Je-li causa remota zaviněna, avšak causa proxima
jen náhoda, pak byla podle tehdejší nauky škoda – byť zaviněná
– jen škodou náhodnou.8
Na tuto nauku reaguje § 1311
OZO, který pro takový případ normuje povinnost k náhradě
škody, což vyjadřuje právě slovy: „dal k náhodě ze své viny podnět“.
Tato dikce je však poněkud nepřesná, neboť podnět nebyl
dán k náhodě, nýbrž ke škodě, kterou tato náhoda způsobila.9
Příkladem může být ponechání cizí věci – knihy na zahradě,
když následně začne pršet a kniha je deštěm zničena. V tomto
případě je ponechání knihy pod širou oblohou na zahradě
zaviněná causa remota, která umožnila, aby náhodná causa
proxima (déšť) vyvolala způsobení škody. Do této kategorie
byl řazen i případ zaviněného přivedení se do stavu nezpůsobilosti
(např. opilosti), ve kterém je následně způsobena ško-
da;10
tento případ nyní řeší výslovně § 2922 o. z.
Koziol správně poukazuje na to, že se v soukromém právu
zavinění nemusí vztahovat na veškeré škodné následky, nýbrž
jen na „první následek“. Odpovědnost je ohraničena tím, že
Doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D.,
LL.M.,
je advokátem, právním expertem
v Havel & Partners s. r. o.,
advokátní kancelář, a docentem
na PF UP v Olomouci.
1 Obdobné ustanovení bylo možné nalézt již v dřívější úpravě pruského
zemského práva; I. 6 § 16; I. 3 § 11, 13 ALR.
2 Čl. R. XXI odst. III Práv městských: „I ten za vykonavatele škody jmín a držán
bývá, kterýž přičinu k škodě dává.“ Podobně čl. R. XXII odst. II: „Nýbrž i ten
lidem škodí a škodou vinen bývá, kdož příčinu ke škodě dává, (…).“
3 A. Ehrenzweig: System des österreichischen allgemeinen Privatrechtstr,
Díl 2/1, Das Recht des Schuldverhältnisse, Manz, Wien 1928, str. 43.
4 L. J. F. Höpfner: Theoretisch-praktischer Commentar über die Heineccischen
Institutionen, 7. vydání, Varrentrapp und Wenner, Frankfurt am Main 1803,
§ 754, str. 832. Jako příklad uvádí požár způsobený bleskem. Mělo-li by
k němu dojít v jeho době, jde o casus mixtus, neboť již existoval bleskosvod,
který však nebyl nainstalován. Před vynálezem tohoto zařízení nebylo možné
tento následek odvrátit, a proto se jednalo o casus merus.
5 Podobně i Randa: „Náhoda jest tu nepřímým následkem zaviněného činu
a není tu tedy výjimky z pravidla, že toliko vinník náhradu plniti musí“;
A. Randa: O závazcích k náhradě škody dle rakouského práva občanského,
7. vydání, J. Otto, Praha 1912, str. 26.
6 Tuto teorii však, zdá se, používal i Krčmář, viz J. Krčmář: Právo občanské III,
Právo obligační, 4. vydání, Všehrd, Praha 1947, str. 319 a násl.
7 K pojmu podnícení (Veranlassen, occasionem praebere) srov. např. E. Tilsch:
O příčinném spojení v právu soukromém, in: Pocta podaná českou fakultou
právnickou panu Dr. Ant. rytíři Randovi k sedmdesátým narozeninám, Bursík &
Kohout, Praha 1904, str. 294. Dále též A. Procházka: O občanskoprávní
odpovědnosti elektrických podniků, 1. vydání, V. Linhart, Praha 1938, str. 8, 9.
8 Srov. též Celsovy příklady, které uvádí Ulpian; D. 9. 2. 7. 6.
9 A. Ehrenzweig, op. cit. sub 3, str. 43, 44.
10 Srov. G. Scheidlein: Miszellen aus dem Gebiethe des bürgerlichen und der
mit derselben verwandten politischen Gesetzgebung des Oesterreichischen
Kaiserstaatestr, 4. sešit, Ueber das dreyßigste Hauptstück des allgemeinen
bürgerlichen Gesetzbuches von dem Rechte des Schadenersatzes und der
Genugtuung, J. G. Mösle, Wien 1821, str. 78.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
23WWW.CAK.CZ 2323WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
se odpovídá zpravidla jen za předpokladu adekvátnosti (objektivní
předvídatelnosti) a nexu protiprávnosti.11
Také podle
§ 2910 odst. 1 se zavinění vztahuje jen na porušení absolutního
práva, nikoli škodu samotnou („nahradí poškozenému,
co tím způsobil“). Podobně podle druhé věty § 2910 se zavinění
opět nevztahuje na vznik škody, nýbrž na porušení ochranné
normy. Rozsah náhrady není dán zaviněním, nýbrž ochranným
účelem normy.
Druhým případem je výslovná úprava porušení ochranné normy.
Zde se již projevuje nauka o ochranném účelu normy,
resp. nexu protiprávnosti (Rechtswidrigkeitszusammenhang).12
Ehrenzweig uvádí: „Kdo přestoupí ochranný zákon, neodpovídá
za libovolná, nýbrž jen za taková náhodná poškození, jimž tento
zákon chtěl předejít.“13
Ve stejné době judikoval i československý
Nejvyšší soud: „K odůvodnění nároku na náhradu škody
podle § 1311 obč. zák. nestačí samo o sobě porušení nějaké
normy, nýbrž protiprávním jednáním, má-li jím být založen nárok
na náhradu škody, musí býti porušeny právě ony zájmy, které
jsou chráněny dotčenou normou.“
Konečně třetí případ navazuje na koncepci nepřikázaného jednatelství
v OZO, podle které se zásadně nikdo nesmí vměšovat
do záležitostí jiné osoby (srov. § 1035 OZO).
Jak vyplývá z důvodové zprávy k vládnímu návrhu OZ z roku
1937, byla při přípravě jednotného čs. občanského zákoníku
první věta § 1311 OZO o tom, že náhodu pociťuje vlastník,
vypuštěna jako nadbytečná.14
Současně byl vypuštěn i třetí případ
týkající se vměšování do záležitostí jiné osoby jako zbytečný
přežitek z doby policejního státu.15
Jinak byl text v zásadě
ponechán v souladu s § 1311 OZO. Výsledkem bylo znění
§ 1132 OZ 1937: „Byla-li škoda způsobena náhodou, je povinen
ji nahraditi, kdo porušil předpis nebo zařízení, které mají zabrániti
nahodilým škodám, nebo kdo k náhodě ze své viny dal podnět.“
Za zdůraznění stojí, že se zde vedle porušení ochranné
normy zvláště klade důraz i na porušení ochranného zařízení.
Z formulace § 1132 OZ 1937 pak vycházel i § 341 OZ 1950,
když normoval odpovědnost za škodu způsobenou náhodou:
„Za škodu způsobenou náhodou odpovídá ten, kdo dá ze své viny
k náhodě podnět, zejména tím, že poruší předpis nebo zařízení,
které mají zabránit nahodilým škodám.“ Dání podnětu
k náhodě již nebylo samostatnou skutkovou podstatou, nýbrž
jen uvozením k úpravě následků za porušení ochranné
normy nebo ochranného zařízení. Zjevně se zde reflektovala
Ehrenzweigova kritika samostatné skutkové podstaty dání
podnětu k náhodě.
Citované ustanovení OZ 1950 bylo téměř doslova převzato
do § 2904 o. z.16
Oproti svému inspiračnímu zdroji vykazuje
jen drobné formulační změny a pravděpodobně i jednu
redakční chybu (k tomu níže).
II. Náhoda
1. Pojem náhoda obecně
Jednotný pojem náhoda neexistuje. Naopak se obecně užívá
v několika různých významech a také může mít specifický
význam v rámci jednotlivého ustanovení.
Pojem náhoda se obecně užívá jak v absolutním, tak i v relativním
smyslu.
Náhoda v absolutním smyslu znamená něco neodvratitelného,
nevypočitatelného, nebo něco nezaviněného, případně, co
vůbec nemá za příčinu jednání člověka. Jde o řadu různých
pojetí, která mají společné, že se uplatní obecně, nikoli jen
ve vztahu k určité osobě.
Naproti tomu jako náhoda v relativním smyslu se určitá skutečnost
posuzuje právě jen ve vztahu k určité osobě; typicky
např. v obligačních vztazích, kdy se nebezpečí náhodného zániku
věci naplní i v případě, kdy věc protiprávně zničí třetí
osoba, za kterou však žádná ze stran neodpovídá.17
Zpravidla se jako náhoda obecně označuje událost, za kterou
nikdo neodpovídá;18
a to opět buď v absolutním (neodpovídá
vůbec nikdo), nebo v relativním smyslu (neodpovídá
za ni konkrétní osoba).
V rámci deliktní odpovědnosti, kde se zásadně odpovídá za zavinění,
se za náhodu zpravidla považuje nezaviněná okolnost,
případně nezaviněný následek (škoda).19
V rámci smluvní odpovědnosti (§ 2913 o. z.) je za náhodu
vhodné považovat následky, které nejsou přičitatelné dlužníkovi
ani věřiteli (jsou objektivně nepředvídatelné, způsobené
třetí osobou, za kterou dlužník ani věřitel neodpovídají, atd.).
Uvedené vymezení náhody jako události, za kterou nikdo
neodpovídá, lze považovat za základní a výchozí. S ohledem
na různost používání tohoto pojmu však může být nanejvýš
podpůrným vymezením. To znamená, že výklad konkrétního
ustanovení může založit pro daný případ odlišný, specifický
význam tohoto pojmu.
11 H. Koziol: Österreichisches Haftpflichtrecht, Svazek 2, Besonderer Teil,
2. vydání, Manz, Wien 1984, str. 100, 101.
12 Prvorepublikový NS hovoří o „protiprávní souvislosti“; rozhodnutí NS ze dne
25. 2. 1927, Rv II 423/26, Vážný č. 6845. Ze současné judikatury srov. nález ÚS
ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1587/15.
13 A. Ehrenzweig, op. cit. sub 3, str. 44.
14 Srov. důvodovou zprávu k § 1132 OZ 1937.
15 Srov. důvodovou zprávu k ustanovením o nepřikázaném jednatelství, § 879
a násl. OZ 1937. Tato kritika však není namístě. Ostatně odpovědnost
za náhodně vzniklou škodu v těchto případech následně převzaly
všechny navazující civilní kodexy; srov. § 445 OZ 1950, § 744 obč. zák.
č. 40/1964 Sb., § 3009 odst. 2 o. z.
16 Toto přehlíží Pelikánová, když za inspirační zdroj § 2904 považuje § 1311
OZO; I. Pelikánová: Obchodní právo 5, Odpovědnost, 1. vydání, Wolters
Kluwer, Praha 2012, str. 127.
17 Srov. K. Wolf in H. Klang (ed.): Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen
Gesetzbuch, 2. vydání, sv. 6, Komentář k § 1294, str. 32, 33. Podobně např.
Jhering považuje za náhodu (casus) vše, co se děje, aniž by bylo možné
dlužníkovi vytknout zanedbání vyžadované péče, R. Jhering: Das Schuldmoment
im römischen Privatrecht, 1. vydání, Emil Roth, Giessen 1867, str. 50.
18 Srov. H. Koziol: Österreichisches Haftpflichtrecht, Svazek 1, Allgemeiner Teil,
3. vydání, Manz, Wien 1997, str. 404, m. č. 12/68. Tak např. J. Sedláček in
F. Rouček, J. Sedláček: Komentář k československému obecnému zákoníku
občanskému, Díl 5, 1. vydání, V. Linhart, Praha 1937, komentář k § 1311,
str. 834, m. č. 3; F. Bauer: O povinnosti k náhradě nepřímé škody, 1. vydání,
Václav Tomsa, Praha 1945, str. 87: „Nahodilou zkázou je pak každá zkáza
věci, za niž dlužník svému věřiteli neodpovídá.“
19 Srov. R. Jhering, op. cit. sub 17, str. 41; A. Randa, op. cit. sub 6, str. 61:
„Výjimečně musí se tu totiž netoliko zaviněná, nýbrž i nahodilá škoda
hraditi (…)“. Srov. též Š. Luby: Prevencia a zodpovednosť v občianskom
práve, Svazek I., 1. vydání, Vydavateľstvo SAV, Bratislava 1958, str. 571:
„Zavinenie a náhoda sú dve zavzájom sa vylučujúce a súčasně navzájom sa
vysvetľujúce kategórie zodpovednostnej sústavy.“ Tamtéž, str. 577: „Náhoda
je teda nezavinená skutočnosť, ktorou sa zasahujú právo chránené vzťahy.“
Tučně zvýrazněno aut. Stejně A. Kanda: Vliv změny poměrů na trvání
závazku, 1. vydání, Nakladatelství ČSAV, Praha 1966, str. 87. Tak i právo
římské; srov. M. Kaser: Dar Römische Privatrecht, Díl první, 2. vydání,
C. H. Beck, München 1971, str. 512. Stejné pojetí zastává i J. Švestka:
Odpovědnost za škody způsobené při provozech zvláště nebezpečných,
1. vydání, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960, str. 92 a násl.; ten dále
od náhody odlišuje „nahodilost ve smyslu filozofickém“, čímž míní okolnost,
která je naprosto nezávislá na vědomosti a vůli příslušné odpovědné osoby.
24 WWW.CAK.CZ2424 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
2. Vyšší moc
Zvláštním případem náhody je tzv. vyšší moc (vis maior,
casus maior, damnum fatale, vis divina). Tento pojem má
původ v římském právu, kde však nebyl nikdy obecně definován,
spíše byly uváděny jen konkrétní případy, kdy se
o vyšší moc jedná a kdy nikoli. O obecnou definici se snažila
právní doktrína až v období recepce a zejména pak
od 19. století, avšak jednotného pojetí se dosáhnout nepodařilo.
Např. Wolff označuje vyšší moc za jeden z nejnešťastněji
zvolených pojmů právní vědy.20
Z důvodu nejasnosti
tohoto pojmu se mu někdy legislativa zcela záměrně
vyhýbala, tak tomu bylo např. při přijetí automobilového
zákona z roku 1908,21
což se stále projevuje v úpravě odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku.
Přesto pojem vyšší moc normotvůrce stále někdy
užívá, a to jak ve vnitrostátní úpravě (např. § 2925 o. z.),
tak i v pramenech mezinárodního práva.22
Terminologie socialistického práva tento pojem nepoužívala,
nýbrž namísto toho užívala pojem „neodvratitelná náhoda“
(viz níže).23
Přehled geneze zákonné úpravy
Jak bylo uvedeno, byl pojem vyšší moc vlastní již římskému
právu. Z hlediska zde projednávané materie je významné, že
plnil liberační důvod při přísné objektivní odpovědnosti lodníků
za zboží, které přepravovali, a též při odpovědnosti hostinských
a majitelů stájí za věci, které od cestujících převzali
do opatrování (receptum nautarum cauponum stabulatorium).24
Příkladem vyšší moci bylo potopení lodi s nákladem v bouři
nebo ztráta zboží při přepadení piráty. Následně byla odpovědnost
lodního přepravce rozšířena i na případy poškození
zboží, ke kterému došlo ještě na souši, avšak po jeho předání
přepravci. Často se uvádělo, že důvodem této přísné odpovědnosti
byla špatná pověst dotčených osob, resp. povolání.25
V novější době byla římskoprávní pravidla pro receptum
nautarum rozšířena i na pozemní přepravu.26
Velmi záhy
se v rámci recepce římského práva tato úprava dostala i do práva
v českých zemích.27
Toto řešení následně převzal i všeobecný
zákoník obchodní v čl. 395: „Dovozník ručí za škodu, která
vznikla ztrátou nebo poškozením nákladu od převzetí až do dodání,
pokud neprokáže, že ztráta nebo poškození povstaly vyšší
mocí (vis maior) …“.
Uvedená římskoprávní úprava byla inspirací i pro úpravu
odpovědnosti za škodu při moderních způsobech přepravy.
Tak tomu bylo již při úpravě odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem železnice. Již pruský železniční zákon z roku
1838 vylučuje odpovědnost železničního podniku, pokud škoda
byla způsobena neodvratitelnou vnější náhodou (§ 25). Náš
rakouský zákon o ručení železničních podniků z roku 1869,
který vycházel z předchozí pruské úpravy, již výslovně hovoří
o vyšší moci (vis maior).28
Randa přitom výslovně zdůrazňuje,
že pojem vyšší moc má plně odpovídat právě čl. 395 všeobecného
obchodního zákoníku.29
Konstrukce odpovědnosti za provoz železnic byla následně
v pozdější době vzorem pro řadu následujících úprav, a to jak
pro odpovědnost za škodu způsobenou automobilovou dopravou,
tak i obecnějších úprav odpovědnosti za zvláště nebezpečné
provozy (srov. § 2925).
Vývoj názorů na obsah pojmu vyšší moc
Vývoj do pol. 19. století
V období recepce se právní nauka pokoušela obecně vymezit
i pojem vyšší moc. Již glosátoři považovali za vyšší moc
případy nezaviněné náhody. K vyloučení povahy určité okolnosti
jako vyšší moci postačovala culpa levissima. Toto pojetí
tedy ztotožňovalo nezaviněnou náhodu s vyšší mocí. Glosa výslovně
uváděla: „intra levissinam culpam et casum fortuitum nihil
est medium“. Exner zdůrazňuje, že toto pojetí v minulosti
mnohokrát opanovalo právní doktrínu.30
Jiný směr rozlišoval mezi náhodou a vyšší mocí. Zde se vyvinula
dvě základní pojetí. První pojetí se snažilo zobecnit příklady
uvedené v římskoprávních pramenech, tj. zejména boží
20 K. Wolff in H. Klang (ed.), op. cit. sub 17, komentář k § 1294, str. 33;
zde srov. i příklady jiného užití tohoto pojmu.
21 Důvodová zpráva k návrhu automobilového zákona zdůrazňovala, že návrh
neužívá pojem „vyšší moc“ z důvodu jeho neurčitosti. Příkladmo se však
uvádí určité případy, o kterých DZ současně tvrdí, že nemají prakticky žádný
význam (např. blesk, zemětřesení, nepřátelský útok atd.). Poukazuje na to,
že při praktických případech však pojem vyšší moc nedává soudci žádné
jisté vodítko. Proto výslovně volí toto řešení: „Návrh se proto omezuje
na to, aby výslovně označil ty náhodné okolnosti, za které se za všech
okolností odpovídá, kterými jsou vlastní provozní nehody, tzn. škodlivé
události, které vznikají z provozu samotného a nepochází výlučně z vnějšku
přistupujících škodních příčin. Bylo však upuštěno od toho, aby tyto příčiny
byly popsány obecnou formulací, protože existovala obava, že takové obecné
vymezení nelze precizně předem stanovit.“ Bylo tedy shledáno účelnějším
zvláště vymezit nejdůležitější zdroje nehody. Das Automobilhaftpflichtgesetz,
Gesetz vom 9. August 1908, BGBl. Nr. 162, über die Haftung für Schäden
aus dem Betriebe von Kraftfahrzeugen mit den Materialien und den
Durchführungsverodrnungen, Manz, Wien 1908, str. 17, 18.
22 Srov. např. čl. 2 bod 15, pozn. č. 3 Dohody o zřízení Světové obchodní
organizace (WTO); sdělení č. 191/1995 Sb.; zde se vyšší moc vymezuje
jako tíseň nebo donucení, jemuž nelze čelit a které je důsledkem
nepředvídatelných skutečností osvobozujících od splnění smlouvy. Dále srov.
např. čl. 30 Mezinárodní dohody o tropickém dřevě z roku 2006; sdělení
č. 89/2012 Sb. m. s.
23 A. Kanda, op. cit. sub 19, str. 71, pozn. č. 153: „… tento výraz neodpovídá
terminologii socialistického práva. Náš bývalý občanský zákoník proto také
používal termínu ‚neodvratitelná náhoda‘ tam, kde měl na mysli ‚vyšší moc‘.
Občanský zákoník RSFSR používal termínu ‚něpreodolimaja sila‘.“
24 Srov. D. 4. 9. 3. 1.
25 Srov. M. Bartošek: Encyklopedie římského práva, 2. vydání, Academia, Praha
1994, str. 232; A. Exner: Der Begriff der höheren Gewalt (vis maior)
im römischen und heutigen Verkehrsrecht, 1. vydání, Alfred Hölder, Wien
1883, str. 39.
26 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 3 a násl.
27 Tak již např. Právní kniha města Brna (čl. 153 a násl.); srov. M. Flodr:
Brněnské městské právo, 1. vydání, Matice moravská, Brno 2001, str. 421
a násl.
28 § 2 zákona č. 27/1869 ř. z., o ručení železničních podniků za tělesná
poškození nebo usmrcení lidí, způsobená událostmi na železnicích:
„Podnikatelstvo jest osvobozeno od tohoto plnění náhrady jen tehdy a jen
tou měrou, pokud dokáže, že událost byla způsobena neodvratnou náhodou
(vyšší mocí – vis major) nebo odvratným činem třetí osoby, jejíž zavinění
nemá zastupovati, anebo zaviněním poškozeného.“
29 A. Randa, A. Braf: Gutachten über die Haftpflichtfrage beim Betriebe
gewerblicher Unternehmungen nach österreichischem Rechte, In Schriften
des Vereins für Socialpolitik XIX, Die Haftpflichtfrage, Gutachten
und Berichte, 1. vydání, Dunker & Humblot, Leipzig 1880, str. 1, 6.
30 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 9. Ještě v nauce 18. století a počátku 19. století
se spojoval pojem vyšší moc s neodvratitelnou náhodou. Např. Höpfner
ztotožňoval casus s vyšší mocí a obojí chápal jako neodvratitelnou událost.
L. J. F. Höpfner, op. cit sub 4, § 754, str. 832. Poukazuje přitom (tamtéž,
pozn. č. 5) na Ulpianovu tezi, podle které je fatální škoda (tj. vyšší moc)
taková, která se udá nepředvídatelně (imprudentibus). Ulpian D. 17, 2, 52, 3:
„Damna quae imprudentibus accidunt, hoc est damna fatalia.“
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
25WWW.CAK.CZ 2525WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
moc a moc nepřítele; v novější době se hovořilo o živelní události
(Elementarereignis), případně přírodní síle (Naturgewalt).31
Převažující však byl názor, který se snažil hledat společný
znak živelní události a nepřátelského přemožení (vis piratorum)
a nalezl jej v kritériu neodvratitelnosti. Vis maior pak byla
vymezena jako neodvratitelná náhoda: casus cui resisti non
potest.32
Nejde přitom o neodvratitelnost in concreto, nýbrž
in abstracto: náhoda musí být podle své povahy taková, že lidské
síly proti tomu nic nezmůžou.33
Zde se tedy opouští identita
casus a vis maior a je snaha najít objektivní kritérium. Až
do poloviny 19. století jde o panující mínění.34
Goldschmidt
Je-li kritériem neodvratitelnost, pak je třeba stanovit, pro jaký
subjekt má být daná okolnost nepřekonatelná? Správně poukazuje
Exner, že událost, se kterou si zámořský parník hravě poradí,
může být pro bárku nezdolatelná. Pak je třeba se ptát, co
jsou pro železnice, koňské dráhy, pro obyčejné povozy, pro parníky
atd. nehody, se kterými si pravidelně nelze poradit. Tím
se však vzdáváme objektivního vymezení pojmu vis maior. Potom
ovšem není zjevná žádná racionální hranice, kde má tato
klasifikace ustat, neboť v rámci každé z těchto kategorií existují
ještě značné rozdíly. Proto při tomto přístupu podle Exnera
nezbývá než vycházet z individuálního pojetí: „Určitou událost je
třeba právně posoudit jako vis maior, pokud je podle situace v konkrétním
případě pro dotčeného neodvratitelná a nepřekonatelná.“35
S tímto pojetím skutečně přišel Levin Goldschmidt,36
který
poprvé podrobil pojem vyšší moc v rámci římskoprávní úpravy
recepta podrobnému zkoumání; jeho závěry byly následně téměř
obecně akceptovány.37
Jako vyšší moc charakterizoval události,
které nebyly zaviněny recipientem a ani nejsou zaviněny jeho
pomocníky nebo nejsou způsobeny třetími osobami, pokud
jim však recipient mohl zabránit.38
Zavinění recipienta se však
mělo posuzovat nikoli jako culpa levis39
(péče řádného hospodáře),
nýbrž recipient měl být ex recepto povinen k „mimořádným
opatřením opatrnosti, která byla indikována okolnostmi“.40
Toto použití mimořádných pravidel opatrnosti velmi přesvědčivě
kritizoval Exner.41
Ostatně i Goldschmidt sám uváděl,
že hranice mezi zanedbáním této mimořádné opatrnosti
a běžným zaviněním je velmi neostrá.42
Mělo jít o výkon nejvyšší
opatrnosti a péče, kterou lze podle konkrétních poměrů
rozumně požadovat. Exner poukazuje na to, že se vyžaduje
velmi obtížné posouzení ze strany soudce, neboť jde o hledisko,
které přesahuje míru té pečlivosti a opatrnosti, kterou
lze od zdatných lidí očekávat. Jde tedy o přísnější odpovědnost,
avšak jak přísnou? Trefně uvádí, že „mimořádné je vždy
individuální, netypické, a tím nezpůsobilé k tomu, aby bylo prostředkem
pro srovnání a posuzování“. Přesvědčivé praktické
použití tohoto kritéria je tak vlastně nemožné. Uvádí velmi
dobrý příklad se stavbou mostu: lze se ptát znalce, zda žalovaný
při zhotovení mostního pilíře užil nejen všechno umění
svého oboru a aplikoval prostředky a opatření svědomitého
technika, nýbrž zda učinil i to, co by považoval za nezbytné
zvláště bázlivý technik? Znalec by nemohl dát žádnou přesvědčivou
odpověď. Exner trefně konstatuje: „co by totiž takový
člověk udělal, nelze říci, neboť různé podivíny vždy napadnou
velmi rozličné nápady“.43
Tato praktická neproveditelnost vedla k tomu, že soudy používaly
běžné měřítko pro stanovení zavinění. Ve skutečnosti
se totiž od příslušného podnikatele požadovala opatrnost
a opatření, které bylo možné očekávat od řádné a zdatné instituce
svého druhu, podle měřítka dnešního stavu pomocných
prostředků, ale též s ohledem na hospodářsky odpovídající
míru jejich použití ve vztahu k účelu podnikání a k pravděpodobnosti
nebezpečí, kterému má být zabráněno.44
Ostatně proti použití tohoto kritéria hovoří i to, že z civilistiky
bylo též vyčleněno kritérium diligentissimus pater familias
a culpa levissima.45
Tento přístup, který vychází z kritéria péče povinného subjektu
vystupňované na nejvyšší rozumnou míru, se začal označovat
jako subjektivní nebo relativní teorie.46
Exner
S kritikou Goldschmidtova pojetí přišel zejména již výše
citovaný Exner, který hledal kritérium vyšší moci v charakteru
události samotné. Tento přístup se označuje objektivní
teorie.47
Exner se snažil hledat smysl a účel uvedených pravidel a s jeho
pomocí se pokoušel precizovat pojem vyšší moc. Za pozornost
tak stojí, že již v roce 1883 používal teleologický výklad.48
Tento smysl a účel spatřoval nikoli jen ve špatné pověsti dotčených
osob, resp. povolání, která vyžadovala jejich přísnější
odpovědnost,49
nýbrž v pravidelně se opakující důkazní nouzi,
ve které se nachází vlastník zboží, které bylo svěřeno lodníkovi,
hostinskému nebo provozovateli stájí. Tato důkazní nouze
nastává v případě svěření věci komplikovanému organismu,
kdy jednotlivec není vůbec s to kontrolovat, co se s jeho
věcí děje, a případně proč došlo k jejímu poškození. V těch-
31 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 11, 12.
32 Tamtéž, str. 12.
33 Tamtéž.
34 Tamtéž, str. 13.
35 Tamtéž, str. 17.
36 L. Goldschmidt: Das receptum nautarum, cauponum, stabulariorum,
Eine geschichtlich-dogmatische Abhandlung, Zeitschrift für das gesamte
Handelsrecht, 1860, str. 58 a násl., 331 a násl.
37 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 18.
38 L. Goldschmidt, op. cit. sub 36, str. 93-95.
39 Viz úvodní výklad před § 2909 sub VII. 5. D.
40 L. Goldschmidt, op. cit. sub 36, str. 369.
41 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 20 a násl.
42 L. Goldschmidt, op. cit. sub 36, str. 369.
43 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 21, 22.
44 Tamtéž, str. 24, 25.
45 Na to poukazuje též A. Exner, op. cit. sub 25, str. 22.
46 Srov. A. Randa, op. cit. sub 6, str. 61, pozn. č. 86; A. Kanda, op. cit. sub 19,
str. 74; J. Švestka, op. cit. sub 19, str. 96.
47 Srov. A. Randa, op. cit. sub 6, str. 61, pozn. č 86; A. Kanda, op. cit. sub 19,
str. 74 a násl.; J. Švestka, op. cit. sub 19, str. 97.
48 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 39, 40, se zjevným odkazem na Jheringův
Zweck im Recht: „Je to tedy otázka po účelu dané starořímské úpravy
a jejich moderních potomků, na kterou jsme především narazili; nejen
za účelem našeho historického a teoretického zájmu, nýbrž zcela
bezprostředně jako nástroj k řešení praktických otázek naší materie. Neboť
účel není jen ‚tvůrce všeho práva‘ [jako jakéhokoli jiného lidského výtvoru
(Einrichtung)], je také, a sice pokud se nedostává jiných momentů vedoucích
k poznání, často jediný zdroj vysvětlení práva, obsahu masy jeho norem.“
49 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 39.
26 WWW.CAK.CZ2626 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
to případech je pravidelně jen žalovanému přístupný dotčený
okruh skutečností se všemi jednotlivostmi, čímž z nich může
libovolně vyjmout jen pro něho výhodné skutečnosti a ty
uplatnit, zatímco osoba z veřejnosti jen bezmocně stojí, neboť
nic neví, a proto ani nic nemůže namítnout.50
Jde o případy,
kdy tato situace důkazní nouze nastává tak řečeno s přírodní
pravidelností, a vždy ve prospěch škůdce a v neprospěch po-
škozeného.51
Jinde hovoří o nerovném vztahu stran ke skutkovému
materiálu.52
V uvedeném případě ani nepostačuje převrácení důkazního
břemene, neboť poškozený by neměl co namítnout vůči protidůkazu
ze strany provozovatele.53
Řešení, které stanoví římské zákony, tak spočívá v přenesení
nebezpečí věci (Sachgefahr, periculum rei) na recipienta,
z důvodu publica utilitas, za účelem vytvoření účinné právní
ochrany pro veřejnost.54
Důvodem tohoto řešení je tedy podle
Exnera, aby byla otázka zavinění zcela vyloučena, a důvod
pro toto vyloučení spočívá v pravidelné nepřístupnosti
důkazního materiálu pro poškozeného: jelikož v zásadě věrný
obraz konkrétního skutkového stavu není prakticky zjistitelný,
nemá být konkrétní skutkový stav vůbec zohledněn
při rozhodnutí, kdo ponese škodu; je důstojnější a spravedlivější,
aby soudce o otázce zavinění vůbec nerozhodoval, než
by o ní musel rozhodovat na základě jednostranného přednesu
(einseitige Vorlage).55
Na jiném místě vysvětluje toto pravidlo
takto: „V zájmu ochrany právního styku má být odstraněna
pravidelně se vyskytující důkazní nouze prostřednictvím eliminace
otázky zavinění, a sice k tíži recipienta, protože obecně
svědčí pravděpodobnost proti němu a pravda není (s dostatečnou
jistotou) zjistitelná.“56
Daná odpovědnost se pak musí uplatnit i v tom případě,
kdy lze výjimečně zcela s jistotou prokázat opak.57
Současně Exner upozorňuje, že stanovení takto přísné odpovědnosti
je dvousečné řešení. Proto musí toto řešení vyžadovat zvláštní
praktická důležitost a dané okolnosti musí zvláště vynikat.58
Z takto vymezeného účelu objektivní odpovědnosti při receptum
nautarum cauponum stabulatorium následně odvozuje
i konkrétní obrysy výjimky z ní v podobě vyšší moci. Rozumná
výjimka má místo tam, „kde podle povahy případu není výjimečně
důkazní nouze a současně hovoří všechna pravděpodobnost
pro žalovaného, tj. kde je náhodný (kasuální) charakter nehody
prima facie evidentní“.59
Tak je tomu tehdy, pokud „nehoda,
kterou tvrdí žalovaný, je podle své povahy taková, že, pokud
budeme předpokládat její skutečnou existenci, již ve svém vlastním
vzniku obsahuje zproštění podezření ze zavinění, a ohledně
její existence nebo neexistence nemohou vzniknout důkazní obtíže,
neboť předmětem tvrzení je velká uchopitelná otevřená událost,
kterou nelze fingovat nebo zastírat“.60
Konkrétní kritéria vyšší moci jsou pak podle něho následující:
První předpoklad je kvalitativní povahy a spočívá v tom, že
daná událost má původ mimo provozní oblast příslušného
podniku. Možnost zproštění odpovědnosti tedy předpokládá
existenci vnější okolnosti; Exner hovoří o kritériu vnějšího původu,
vnější provenience.61
Kanda v této souvislosti hovoří o „kritériu
tzv. vnějšnosti“.62
Naproti tomu, pokud jde o provozní
nehodu v nejširším smyslu, tj. má-li původ v provozní oblasti
(Betriebskreis) dotčeného podniku, pak nelze hovořit o prokazatelnosti
skutkového stavu ve prospěch příjemce, která má
prima facie vyloučit podezření zavinění, pokud tvrzená příčina
nehody pochází z vnitřku soukolí (Getriebe) žalovaného podniku.
Toto je též soudci zpravidla zřejmé na první pohled.63
Zásadní je, jak dalece se položí hranice provozní oblasti pod-
niku.64
Poznamenejme, že stávající česká legislativní terminologie
v této souvislosti obecně konstatuje, že určitá okolnost „má
původ v provozu“. Exner rozumí provozní oblastí okruh provozních
prostředků v nejširším smyslu, tedy místnosti a předměty,
které jsou skutečně užívány ke zvládnutí úkolů daného
živnostenského podnikání, a to včetně zapojených subdodavatelů
(Subunternehmungen).65
Zahrnuje tedy veškerý provozní
personál, stroje a pracovní zvířata; ovšem s omezením, že
jsou skutečně ve funkci (ve službě), tj. že působí jako kolečko
v soustrojí; jde tedy o aktivní personál.66
Nejde proto o vnější okolnost, pokud ke škodě došlo tím,
že lokomotiva přestala být ovladatelná, neboť strojvůdce byl
stižen mrtvicí. Něco jiného by bylo, pokud by smrt strojvůdce
byla způsobena zásahem blesku.67
Podobně nejde o vyšší moc, pokud ke škodě došlo v důsledku
stávky zaměstnanců; něco jiného by však bylo, pokud by
k zastavení práce došlo např. z důvodu mobilizace.68
Druhý předpoklad má kvantitativní povahu. Nikoli každá vis
je totiž vis maior. Jde o to, jakou musí mít (vnější) událost sama
o sobě povahu, že se projevuje pro recipienta prima facie
zprošťujícím způsobem, přičemž v sobě nese vysoký stupeň
pravděpodobnosti, který hovoří proti jakémukoli jeho zavi-
nění.69
Vyžaduje přitom vyšší intenzitu, neboť velké je zjevné,
protože je z daleka a mnohými vnímáno; velké bývá též
nezaviněné, protože lidský důvtip a lidské síly mají přirozené
a hospodářské meze.70
Kritérium požadované míry intenzity
pak podle Exnera vychází z rozlišování mezi náhodami, které
se v pravidelném průběhu života nebo obchodu v takové nebo
onaké podobě stále vyskytují, a takovými, které jsou vnímány
jako něco zcela mimořádného, neboť zjevně a mocně překračují
rámec obvyklého.71
Dospívá tak ke kritériu mimořádnosti.
50 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 45.
51 Tamtéž, str. 43.
52 Tamtéž, str. 68.
53 Tamtéž, str. 44, 48, 49, 50.
54 Tamtéž, str. 50.
55 Tamtéž, str. 51.
56 Tamtéž, str. 54.
57 Tamtéž, str. 52.
58 Tamtéž, str. 43; viz též ve vztahu k vyhozenému a vylitému, str. 44.
59 Tamtéž, str. 54.
60 Tamtéž, str. 55.
61 Tamtéž, str. 59 a násl. Současně však poukazuje na to, že se někdy užívá
pojem „vnější náhoda“ v jiném smyslu, kdy vychází z konkrétní odvratitelnosti
události prostřednictvím vědomé „mimořádné péče“ apod. Tamtéž, str. 60,
61; viz příklady na str. 61.
62 A. Kanda, op. cit. sub 19, str. 91.
63 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 59.
64 Tamtéž, str. 63.
65 Tamtéž.
66 Tamtéž; příklady str. 63, 64.
67 Tamtéž, str. 64, 65.
68 Tamtéž, str. 65, 66.
69 Tamtéž, str. 67, 68.
70 Tamtéž, str. 70.
71 Tamtéž, str. 71.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
27WWW.CAK.CZ 2727WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Doplňuje, že mimořádné přitahuje na sebe oči lidí, a proto
se vtiskne do paměti mnohých a každý z těchto mnohých může
poskytnout svědectví, kdy a jak se událost udála.72
Mimořádné
je též prima facie neodvratitelné, cui resisti non potest. Neboť
rozumná míra opatrnosti a opatření, kterými sebe a jiné chráníme
před škodlivým působením zvnějšku, spočívá na praktické
zkušenosti, která je ražena normálními událostmi života
a jen jim chce dostát. I proti neslyšenému a monstróznímu
mohou existovat prostředky, ty však zpravidla nejsou na místě,
kde se toto odehraje, a jelikož nejsou k dispozici, nemohou
být ani použity, což nelze nikomu vytýkat. Proto je zde vysoký
stupeň pravděpodobnosti, že není dáno žádné zavinění.73
Mimořádnost tedy posuzujeme podle toho, zda posuzovaná
událost podle druhu účinku (intenzity) svého působení očividně
překračuje míru toho, co lze podle pravidel života očekávat,
tedy v tomto smyslu obvyklé. Je to něco, s čím při běžném
běhu věcí podle obecného průměru života nikdo nepočítá
a na co nebývá vybaven. Soudce vychází jednak ze své vlastní
životní zkušenosti a výjimečně potřebuje podporu znalce.74
Podle Exnera tak není rozhodující sama o sobě neodvratitelnost
jako taková. Pravé případy vyšší moci mohou být v konkrétním
případě odvratitelné, aniž by ztratily svůj charakter.
Neodvratitelnost je však typicky dána již tím, že jde o vyšší
moc. Není však podstatou vyšší moci, nýbrž jen pravidelným,
nikoli však nutným následkem.75
Má-li podle Exnera příslušná okolnost povahu vyšší moci,
avšak v konkrétním případě je pro daný subjekt odvratitelná,
avšak daný subjekt ji neodvrátí, pak jde podle něj o odpovědnost
za zavinění, nikoli ex recepto.76
Exner své závěry shrnuje takto: „Vyšší moc ve smyslu zde zohledněných
právních norem je událost, která vznikla vně provozní
oblasti (Betriebskreis) dotčeného podniku (Verkehrs-Unternehmen),
působením do této provozní oblasti, čímž způsobila
škodu na těle nebo statku, a která podle svého druhu a síly svého
působení očividně převyšuje náhody, které jsou přítomné
při řádném běhu života.“77
Vliv na novější doktrínu
Všechna shora uvedená pojetí nalezla svůj odraz i v české
diskusi o pojmu vyšší moc, resp. náhoda obecně. Dosud nelze
zcela říci, že by tato diskuse vedla ke sjednocení názorů. Sama
diskuse je spíše sporadická, v novější české doktríně chybí
jakékoli podrobnější rozpracování pojmu vyšší moc.
Stále se lze, a to dokonce i v nejnovější diskusi k o. z., setkat
s názory, které ztotožňují pojem náhoda a vyšší moc, stejně
jak to činila starší nauka. Např. Hrádek považuje za náhodu
takovou okolnost, která vznikla na základě vyšší moci.78
Obecně však převažuje výrazně přesvědčivější směr, který
náhodu a vyšší moc odlišuje. Ani v rámci tohoto směru však
není dosaženo jednotného pojetí.
Rozdílná pojetí nalezneme již u zakladatelů naší moderní civilistiky:
Randy a Ungera. Randa se vymezoval vůči Exnerovi.
Vycházel z Goldschmidtova pojetí, když charakterizoval vyšší
moc jako náhodu mimořádnou, neodvratitelnou, tj. takovou
událost, které se ani při nejpečlivější opatrnosti, která v tom
kterém případě může být rozumně vyžadována, objektivně nebylo
možné vyvarovat.79
Z toho by se zdálo, že podle něho není
třeba, aby daná událost byla vnější provenience. Když však
interpretuje pojem vyšší moc ve smyslu zák. č. 27/1869 ř. z.,
o ručení železnic za tělesné poškození a zabití lidí způsobené
na železnicích, uvádí, že jednání pocházející od provozního
personálu a pasažérů je vyčleněno z pojmu vyšší moc; vždy
je odvratitelné.80
Tato jednání by se ve smyslu Exnerova pojetí
řadila mezi vnitřní náhody.
Naproti tomu Unger vycházel z pojetí Exnerova, a proto
v případech vnitřních provozních nehod nepřipouštěl liberaci.81
Novější doktrína spíše hovoří o vyšší moci jako o neodvratitelné
náhodě. Tak např. Luby, který takto výslovně odlišuje prostou
náhodu a vyšší moc.82
Dále též např. Švestka, který v této souvislosti
hovoří o vyšší moci jako o kvalifikované náhodě.83
Pojem
kvalifikovaná náhoda užívá někdy i NS.84
Přitom je třeba zdůraznit,
že toto pojetí nepředstavuje nic nového; spíše každé pojetí,
které odlišuje vyšší moc a prostou náhodu, považuje vyšší
moc za kvalifikovanou náhodu. Problém spočívá ve vymezení
okolností, které jako vyšší moc náhodu kvalifikují.85
Kritérium vnitřní a vnější provenience užíval i Luby, byť již nikoli
pro vymezení vyšší moci, nýbrž pro klasifikaci různých druhů
vyšší moci, a to vnější a vnitřní. Vnitřní je taková neodvratitelná
náhoda, která má svůj původ v okruhu působnosti, která
přichází do úvahy jako základ pro uložení nebo vyloučení odpovědnosti
(např. má původ v nebezpečném provozu). Vnější
je pak taková neodvratitelná náhoda, která nemá původ v tomto
okruhu působnosti (např. zásah blesku nebo jiné přírodní síly).86
Ani v příbuzných právních řádech není pojem vyšší moc užíván
jednotně. Někdy je chápán jen jako neodvratitelná náhoda
(např. ve smyslu § 206 BGB, který odpovídá našemu
§ 651 o. z.).87
Má-li však působit jako liberační důvod při objektivní
odpovědnosti (např. § 1 HaftPflG88
), pak převažuje
72 Tamtéž, str. 73.
73 A. Exner, op. cit. sub 25, str. 73, 74.
74 Tamtéž, str. 74.
75 Tamtéž.
76 Tamtéž, str. 78 a násl.
77 Tamtéž, str. 86.
78 Hrádek in J. Švestka, J. Dvořák, J. Fiala a kol.: Občanský zákoník, Komentář,
Svazek VI., 1. vydání, Wolters Kluwer, Praha 2014, komentář k § 2904,
str. 908.
79 A. Randa, op. cit. sub 6, str. 61; hovoří doslova o náhodě kromobyčejné,
neodolatelné.
80 A. Randa, A. Braf, op. cit. sub 29, str. 1, 6; A. Randa: Ueber die Haftung
der Eisenbahnunternehmungen für die durch Eisenbahnunfälle
herbeigeführten körperlichen Verletzungen oder Tötungen von Menschen
nach dem Gesetze vom 5. März 1867 Z. 27 R. G. Bl., Manz, Wien 1869.
81 J. Unger: Handeln auf eigene Gefahr, Ein Beitrag zur Lehre
vom Schadenersatz, 2. vydání, G. Fischer, Jena 1983, str. 87 a násl.
82 Š. Luby, op. cit. sub 19, str. 572, 582 a násl.
83 J. Švestka in M. Knappová, J. Švestka a kol.: Občanské právo hmotné,
Svazek 2, 3. vydání, ASPI, Praha 2002, str. 469, 470.
84 Srov. rozsudek NS ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3269/2008.
85 Tak např. A. Randa, A. Braf, op. cit. sub 29, str. 1, 6: „Tolik je zprvu jasné,
že pod tím [pojmem vyšší moc] musí být rozuměna zvláště kvalifikovaná
náhoda. V čem však spočívá tato zvláštnost, která činí z prosté náhody
casus major (damnum fatale)?“
86 Š. Luby, op. cit. sub 19, str. 584.
87 Srov. Grothe in Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch,
Svazek 1., 4. vydání, C. H. Beck, München 2001, komentář k § 203,
str. 1965, m. č. 3.
88 Německý zákon o odpovědnosti za škodu (Haftfplichtgesetz) ve znění revize
z roku 1978; do r. 1978 byl v Německu nazýván říšský zákon o odpovědnosti
za škodu (Reichshaftfplichtgesetz).
28 WWW.CAK.CZ2828 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
pojetí vyšší moci, které navazuje na Exnera. Podle německé
dogmatiky nepostačuje k charakteristice určité události jako
vyšší moci jen neodvratitelná událost. Larenz uvádí, že se sice
doposud nepodařilo nalézt bezezbytku uspokojivé vymezení
pojmu vyšší moc, avšak judikatura i panující nauka vycházejí
ze tří znaků:
1. musí se jednat o okolnost přicházející zvnějšku, tj. okolnost,
která je cizí provozu (betriebsfremder Umstand),
2. tato okolnost musí být mimořádná, tj. musí mít charakter
vzácného úderu osudu nebo živelní události,
3. musí být přes nejvyšší pečlivost neodvratitelná, tzn. nemůže
jí být hospodářsky snesitelnými prostředky zabráněno
ani nemůže být učiněna neškodnou.89
Podobně aktuální rakouská doktrína (k § 1a odst. 3 RHG90
),
byť ani tam není dosaženo jednotného přístupu, zdůrazňuje,
že jako vyšší moc mohou platit jen takové události, které nepramení
z provozu samotného. Judikatura však posouzení
mimořádnosti chápe šířeji, než je tomu v případě německé
právní praxe.91
Koziol přímo odkazuje na Larenze; předpoklad
mimořádnosti vymezuje tak, že na danou událost nelze
nahlížet jako na typické provozní nebezpečí.92
Toto řešení panující německé a rakouské dogmatiky působí
dosud nejpřesvědčivější silou.
Vliv na legislativu
Výslovné užití pojmu vyšší moc
Občanský zákoník užívá pojem vyšší moc na několika místech
(§ 651, 1417, 1928, 2074, 2535, 2626, 2925 o. z.).
V rámci úpravy náhrady škody tento pojem výslovně zmiňuje
jako liberační důvod při odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem zvláště nebezpečným (§ 2925 o. z.), kde výslovně
hovoří o zvnějšku působící vyšší moci. Z toho plyne pro tuto
odpovědnost nepochybně závěr, že se v daném případě přinejmenším
s ohledem na tento znak uplatní Exnerovo pojetí
vyšší moci.93
Na druhou stranu lze však současně z toho, že
zákon požadavek vnější provenience zvláště vyzdvihuje, dovodit,
že jde o dodatečný předpoklad, který nespojuje se samotným
pojmem vyšší moc.
Lze mít tedy spíše za to, že pojem vyšší moc v o. z. nelze
obecně vázat jen na zvnějšku působící události.94
V každém případě
je však třeba daný pojem interpretovat ad hoc s ohledem
na smysl a účel každé jednotlivé skutkové podstaty.
Působení diskuse o pojmu vyšší moc
bez jeho výslovného použití
Vedle této výslovné úpravy se diskuse o pojmu vyšší moc
promítla přímo do konstrukce různých skutkových podstat,
případně konstrukce různých liberačních důvodů. Zákonodárce
nepoužívá pojem vyšší moc, nýbrž konkrétně formuluje
jednotlivé předpoklady, které však pocházejí právě z diskuse
o pojmu vyšší moc. S ohledem na nejednoznačnost pojmu
vyšší moc lze tento přístup jen přivítat.
Již výše byl zmíněn automobilový zákon z roku 1908, který
se přesně tímto způsobem použití pojmu vyšší moc vyhnul.
Tento přístup se projevuje i v současné konstrukci liberačního
důvodu při odpovědnosti za škodu z provozu dopravních
prostředků v § 2927 odst. 2 o. z. Věta první vyjadřuje požadavek
vnější provenience, věta druhá pak předpoklad neod-
vratitelnosti.
Zcela zjevné je to při formulaci liberačních důvodů v rámci
smluvní odpovědnosti podle § 2913 odst. 3; požadavek vnější
provenience je vyjádřen tím, že vnitřní původ příslušné
okolnosti k liberaci nevede („překážka vzniklá ze škůdcových
osobních poměrů“). Samotná vnější okolnost musí být
mimořádná a nepředvídatelná a též i nepřekonatelná. Jde tedy
o stejné pojetí, jaké dnes zastává výše uvedená německá
a rakouská doktrína.
Požadavek vnější provenience však nemusí být vyjádřen jen
jako liberační důvod, nýbrž může být zahrnut přímo do základní
konstrukce příslušné skutkové podstaty tak, že odpovědnost
předpokládá jen vnitřní okolnost; tak je tomu např. podle
§ 2936 (vada věci). Praktický rozdíl obou přístupů spočívá
v tom, že pokud je vnější okolnost považována za liberační důvod,
pak může být dále kvalifikována (např. požadavkem neodvratitelnosti,
mimořádnosti). Pokud se však odpovědnost
zakládá jen za škodu způsobenou okolností, která má vnitřní
provenienci, pak liberuje jakákoli vnější okolnost.
Pojetí vyšší moci v socialistickém právu
Socialistická doktrína se snažila odpoutat od výše uvedených
názorů,95
avšak žádné vlastní přesvědčivé vymezení
nenabídla. Některé přístupy se zcela nepřesvědčivě
pokoušely řešit tuto otázku v rámci kategorie příčinné souvislosti.
I zde se však převážně různě kombinují výše uvedené
přístupy.96
V československé socialistické nauce, ale i v legislativě
se převážně užívalo kritérium neodvratitelnosti. Např. podle
Kandy lze vyšší moc „vymezit jako takovou výjimečnou
událost, jejíž škodlivé následky jsou vzhledem k existující úrovni
společenského vedení s přihlédnutím ke konkrétnímu případu,
zejména možnostem odpovědné osoby, neodvratitelné“.97
Zohledněním možností konkrétní odpovědné osoby se však
toto pojetí velmi blíží nezaviněné okolnosti; od ní může odlišovat
snad jen kritérium výjimečnosti, které však Kanda
podrobněji nevymezuje.
89 K. Larenz, C.-W. Canaris: Lehrbuch des Schuldrechtstr, Svazek II/2,
Besonderer Teil, 13. vydání, C. H. Beck, München 1994, str. 624, 625.
90 Říšský zákon o odpovědnosti za škodu (Reichshaftfplichtgesetz); v Rakousku
platný od r. 1940.
91 H. Koziol, op. cit. sub 11, str. 421.
92 Tamtéž.
93 Téměř doslovně stejné vymezení vyšší moci pro případ takového provozu
obsahoval § 1152 věta třetí vládního návrhu OZ z roku 1937: „Vyšší mocí je
rozuměti neobyčejnou příhodu, která nemajíc původ v podnikání způsobem
i silou přesahuje události, které lze očekávati podle pravidelného běhu.“
94 Podobný závěr bylo možné dovodit i za účinnosti OZO. Kategorie vyšší
moci je spojována např. s § 1021 OZO: „pokud nenastala nepředvídaná
a nevyhnutelná překážka“. Srov. např. F. Meissel: Geschäftsfürung
ohne Auftrag, Zwischen Qausikontrakt und aufgedrängter Bereicherung,
1. vydání, Manz, Wien 1993, str. 158. Zde se tedy vyžadovala jen kritéria
mimořádnosti a neodvratitelnosti, nikoli již vnější provenience.
95 Srov. např. J. Švestka, op. cit. sub 19, str. 98.
96 K pojmu a vymezení vyšší moci v socialistickém právu srov. např. A. Kanda,
op. cit. sub 19, str. 81 a násl.
97 Tamtéž, str. 92, 93.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
29WWW.CAK.CZ 2929WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
V každém případě československá socialistická doktrína nepřinesla
žádné více vyhovující řešení, než je řešení výše uvedené.
Na druhou stranu lze pojetí vyšší moci jako neodvratitelné
okolnosti spíše v objektivním pojetí považovat v pochybnostech
v rámci historického výkladu za východisko československé
legislativní praxe.
3. Zásada „za náhodu se neodpovídá“
Právní parémie „náhodu pociťuje vlastník“ (casum sentit dominus)
vyjadřuje obecně uznávanou zásadu deliktního práva,
podle které se za náhodu neodpovídá (casus a nullo praesta-
tur).98
Nejsou-li dány žádné okolnosti, které by ospravedlňovaly,
aby újmu nesl (nahradil) někdo jiný, než komu se udála,
pak ji má nést on sám.99
Jak bylo uvedeno, již z vládního návrhu OZ z roku 1937
byla taková výslovná úprava vypuštěna, neboť se mělo za to,
že je zcela evidentní, a jako výslovná úprava proto nadbytečná.
Následně nebyla též do žádného z později platných civilních
kodexů začleněna, ani do o. z. Luby uvádí: „Táto zásada
vyplýva argumento a contratio z úpravy občianskoprávnej zodpovednosti
na princípe zavinenia a nemusí byť v zákonníku výslovne
uvedená. Preto občiansky zákonník zásadu nikde nevyslo-
vuje.“100
Následující právní vývoj dal tomuto pojetí za pravdu,
neboť i bez explicitního zakotvení je tato zásada obecně uznávána,
a to nejen naukou, nýbrž i judikaturou.101
V řadě případů však zákon činí z uvedené zásady výjimky
a činí určitý subjekt odpovědný i za náhodu (případy objektivní
odpovědnosti), případně případy tzv. smíšené náhody
(casus mixtus).102
4. Pojem náhoda ve smyslu § 2904 o. z.
Náhodou ve smyslu § 2904 o. z. se rozumí každá škodu působící
okolnost, která je v případě subjektivní odpovědnosti nezaviněná,
v případě smluvní odpovědnosti pak taková, která není
objektivně předvídatelná (je neadekvátní) ani odvratitelná.103
Švestka ve vztahu k § 341 OZ 1950 podobně jako Ehrenzweig
k první variantě § 1311 OZO namítal, že nejde o odpovědnost
za náhodu, nýbrž za zavinění, neboť příčinou škody
je v daném případě vedle náhody i zaviněné jednání škůdce.104
Ve skutečnosti je však podstatné, že jde o odpovědnost za následky,
které nemusí být zahrnuty zaviněním, v takovém případě
jsou tedy náhodné. Skutečnost, že jednou z příčin je skutečně
zaviněné jednání, pak vede ke konstrukci casus mixtus.
III. Porušení ochranné normy
1. Příkaz, který má zabránit nahodilé újmě?
Ust. § 341 OZ 1950, které je hlavním inspiračním zdrojem
§ 2904 popisuje normovanou situaci tak, že škůdce „poruší
předpis nebo zařízení, které mají zabránit nahodilým škodám“.
Z použití slova „mají“ je zřejmé, že účel směřující k zabránění
nahodilým škodám se týká jak (ochranného) zařízení, tak
i (ochranného) předpisu. Tato formulace je však v § 2904 o. z.
pozměněna. Zde se již normovaná situace popisuje tak, že
škůdce „poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé
újmě zabránit“. Čistě jazykovým výkladem bychom tak z použití
jednotného čísla („má“) dospěli k závěru, že k zabránění
nahodilým škodám má sloužit jen (ochranné) zařízení, nikoli
již onen příkaz. Takový výklad by však nedával vůbec žádný
rozumný smysl, protože by nebyla dána vůbec žádná zvláštní
souvislost mezi porušeným příkazem a způsobenou újmou.
Má-li však škůdce odpovídat, i když je újma způsobena náhodou,
je nějaká zvláštní souvislost s porušeným příkazem nezbytná.
Proto rozumný smysl dává jen výklad, podle kterého
má i porušený příkaz směřovat k zabránění nahodilým škodám
(§ 2 odst. 2 i. f.: „nikdo se však nemůže dovolávat slov právního
předpisu proti jeho smyslu“). Uvedenou formulační změnu
lze tak chápat jen jako redakční pochybení, které nemůže
mít vliv na význam ustanovení.
Příkaz ve smyslu § 2904 o. z. je tedy třeba chápat jako
ochrannou normu. Zákon zde na rozdíl od svého předchůdce
§ 341 OZ 1950 již nepoužívá pojem „předpis“, nýbrž obecnější
pojem „příkaz“. Proto toto ustanovení dopadá i na případy
autonomní úpravy, zejména smluvní, kde o předpisu pochopitelně
nelze hovořit.105
Ochranný příkaz tedy může mít
svůj základ i v právním jednání.
Pokud zákon podnícení náhody spojuje s tím, že škůdce
poruší ochrannou normu, je to zcela akceptovatelné, neboť
v těchto případech nemusí být všechny následky porušení
ochranné normy škůdci samy o sobě přičitatelné. V případě
subjektivní deliktní odpovědnosti nemusí být všechny následky
zaviněné, v případě smluvní odpovědnosti nemusí být
všechny následky objektivně předvídatelné.
Přičtení nezaviněných nebo objektivně nepředvídatelných
následků škůdci je namístě tehdy, pokud mezi tímto následkem
a porušenou ochrannou normou (příkazem) existuje tzv.
nexus protiprávnosti.106
Ten předpokládá, že způsobený následek
je obsažen v tzv. ochranném účelu porušené normy. Jinými
slovy, účelem porušené normy muselo být (alespoň také)
zamezit vzniku právě té újmy, která v daném případě nastala.
Přitom účelem dané normy mohlo být i zabránění škodlivým
následkům bez ohledu na jejich subjektivní nebo objektivní
předvídatelnost. Je-li tomu tak, pak má škůdce i za tyto
nahodilé následky odpovídat.
98 A. Randa, op. cit. sub 6, str. 232; Š. Luby, op. cit. sub 19, str. 571.
99 H. Koziol, op. cit. sub 11, str. 100.
100 Š. Luby, op. cit. sub 19, str. 571.
101 Srov. např. rozsudek NS ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1229/2013.
Tento vývoj nereflektuje I. Pelikánová, op. cit. sub 16, str. 127.
102 Srov. Š. Luby, op. cit. sub 19, str. 572.
103 Zejména s ohledem na odlišnou konstrukci § 2910 a 2913 o. z. od úpravy
základních skutkových podstat náhrady škody v OZO nelze vycházet
z tamějšího vymezení náhody pro § 1311 OZO (tzv. pouhá náhoda) jako
každého škodlivého následku, za který se neodpovídá podle § 1295-1320
OZO. K tomu srov. R. Reischauer in P. Rummel (ed.): Kommentar
zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch, Svazek II/2b, 3. vydání, Manz,
Wien 2004, komentář k § 1311, str. 790, marg. č. 1.
104 J. Švestka, op. cit. sub 19, str. 94, 95.
105 Pokud by byl v českém právu jako pramen práva uznán i obyčej (což by
bylo žádoucí), pak by norma opírající se o tento pramen práva nevyhovovala
pojmu „předpis“.
106 Tento pojem vycházející z německého Rechtswidrigkeitszusammenhang
užívá např. i ÚS; srov. nález ÚS ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1587/15.
30 WWW.CAK.CZ3030 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
2. Pojem ochranná norma
Příkaz ve smyslu § 2904 je tzv. ochrannou normou. Ochranná
norma je norma, která zakazuje abstraktně nebezpečné
jednání, aby tím ochránila jednotlivé osoby nebo určité okruhy
osob před porušením jejich statků.107
3. Vztah k vymezení základních skutkových podstat
V rakouském právu představuje § 1311 OZO základní legislativní
zakotvení ochranných norem. V německém právu je
tímto ustanovením § 823 odst. 2 BGB. V českém zákoně nalezly
své vyjádření obě tyto normy (§ 2904, § 2910 věta druhá
o. z.), proto je třeba podrobněji vymezit jejich vzájemný vztah.
Na první pohled by se mohlo zdát, že § 2904 je nadbytečný,
protože potřeba zkoumat existenci ochranné normy a její ochranný
účel plyne již z úpravy § 2910 o. z. Je zcela nepochybné, že
se obě ustanovení v tomto směru překrývají. Lze též říci, že se
do jisté míry doplňují: podle § 2910 o. z. se nahrazuje škoda, která
byla způsobena porušením ochranné normy; ust. § 2904 o. z.
k tomu doplňuje, že to platí i v případě, kdy jde o škodu náhodnou.
Současně je však pravda, že ke stejnému závěru lze dospět
i jen pomocí § 2910 o. z. V případě porušení ochranné normy
(§ 2910 o. z.) se zavinění vyžaduje jen ve vztahu k porušení této
normy. Pro určení rozsahu nahrazované škody proto již není
podstatné, zda jde o škodné následky zaviněné nebo náhodné,
nýbrž zda jsou zahrnuty do ochranného účelu porušené normy.
Oprávněnost své legislativní existence získává § 2904 o. z.
až ze dvou dalších důvodů. Jelikož jde o obecné pravidlo, které
se naváže jen na určitý typ odpovědnosti, je z něj zřejmé, že
ochranný účel je třeba zkoumat vždy, nejen ve smyslu § 2910 věty
druhé, nýbrž i ve vztahu k porušení právní povinnosti, které
vede k zásahu do absolutního práva ve smyslu § 2910 věty prv-
ní.108
Druhým případem, kdy lze přímo použít § 2904, je smluvní
odpovědnost. Rozsah náhrady škody při porušení smluvní povinnosti
(§ 2913) se totiž kromě jiného určuje také v závislosti
na ochranném účelu porušené smluvní povinnosti.109
I z tohoto
hlediska tedy úprava § 2904 doplňuje předpoklady odpovědnosti
uvedené v jejich základních skutkových podstatách.
4. Skutková podstata ochranné normy
Porušení ochranné normy předpokládá naplnění její jak
subjektivní, tak i objektivní skutkové podstaty. U trestních
zákonů je tedy významná i nauka o omylu atp.110
Pokud je porušení konkrétní ochranné normy možné
i bez zavinění, lze se zprostit odpovědnosti v závislosti na příslušném
typu odpovědnosti. V případě smluvní odpovědnosti
liberací podle § 2913 odst. 2, v případě deliktní odpovědnosti
exkulpací. Tak výslovně normuje např. § 823 odst. 2 věta
druhá německého BGB.
IV. Porušení ochranného zařízení
Stejně jako OZ 1950, avšak na rozdíl od § 1311 OZO, upravuje
v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou náhodou
i škodu způsobenou poškozením ochranného zařízení.
Typickým příkladem ochranného zařízení jsou závory
na železničním přejezdu, různá signalizační zařízení, jističe,
bleskosvody atd. Také nehmotné věci mohou mít tuto funkci,
např. antivirový program.
Zatímco v případě ochranné normy postačuje, aby se zavinění
vztahovalo na samotné porušení této normy, v případě
ochranného zařízení musí zahrnout nejen poškození, nýbrž
i samu ochrannou vlastnost. Jinými slovy, pro škůdce musí
být seznatelné, že jde o zařízení, které má zabránit škodám.
Tento problém u ochranné normy v této podobě nevzniká,
protože povaha normy jako normy ochranné je seznatelná
v rámci jejího objektivně teleologického výkladu.
Současně musí být seznatelný i okruh škod, před kterými
má dané zařízení chránit. Zavinění škůdce tedy musí zahrnout
i tuto skutečnost. Jde o obdobu ochranného účelu při zkoumání
ochranné normy. Podobně jako ochranná funkce zařízení
musí být pro škůdce seznatelný okruh chráněných zájmů.
Zatímco ochranný účel normy a jeho rozsah je pro dotčený
subjekt zřejmý z výkladu této normy, v případě ochranného
zařízení musí být tento rozsah ochranného účelu seznatelný
z faktických okolností konkrétního případu.
Musí-li tedy být v konkrétním případě prokázáno zaviněné
poškození ochranného zařízení, přičemž zavinění musí zahrnout
i ochranný účel zařízení a rozsah škod, kterým má zabránit,
pak lze zpravidla jen obtížně hovořit o náhodných škodlivých
následcích. I zde však toto lze připustit. Tak tomu bude
v případě, kdy má zařízení zabránit vysoce nepravděpodobným
škodám, případně když jsou jednajícímu skryty faktické
okolnosti, které mohou daný následek vyvolat. Pak již tyto škody
lze hodnotit jako nepředvídatelné (nikoli dostatečně předvídatelné),
a tedy náhodné. Předvídatelnost nějakého následku
totiž vždy vyžaduje posouzení jednak potřebné míry pravděpodobnosti
nastoupení tohoto následku, znalost přírodních zákonů,
podle kterých má tento následek nastat, a konečně znalost
konkrétních faktických okolností, ze kterých lze usuzovat
na splnění podmínek těchto přírodních zákonů. 
107 H. Koziol, op. cit. sub 11, str. 102.
108 Ke konstrukci § 2910 viz komentář k § 2910 sub II.
109 Tak již za účinnosti OZ 1964 judikoval Ústavní soud; srov. nález ÚS
ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05.
110 D. Medicus: Bürgeliches Recht, 18. vydání, Kolín nad Rýnem 1999,
marg. č. 621.
podstatně novelizovaný zákon
o veřejných rejstřících právnických
a fyzických osob
plnění spojená s užíváním bytu
běžná údržba a drobné
opravy v bytě
úrok z prodlení, odměna likvidátora
mezinárodní právo soukromé
více informací na www.obc2.sagit.cz
VEŘEJNÉ REJSTŘÍKY,
UŽÍVÁNÍ BYTU A DALŠÍ
inzerce
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
31WWW.CAK.CZ 3131WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Dokazování před správními soudy
V konstrukci soudního řádu správního byl tento požadavek
promítnut zejména v § 77, který zakotvil možnost provádět
dokazování, které je třeba vždy provádět při jednání.2
Zásadně
je zde dána soudu možnost, aby v rámci dokazování nejen
zopakoval, ale také doplnil důkazy, které provedl správní
orgán. Na druhé straně z celkové konstrukce soudního řádu
správního plyne, že dokazování je v první řadě věcí správního
orgánu a soud by jej neměl v tomto směru nahrazovat,
a v řízení před ním jde tedy o činnost spíše doplňkové povahy.
Vzniká tu tak určité napětí, protože principiálně by v každém
konkrétním případě měly být uvažovány oba zde působící
základní principy, tedy plné jurisdikce soudů a nenahrazování
činnosti správních orgánů, doplněných ještě o zásadu sebeomezování
soudu (judicial self-restraint), kterou ostatně správní
soudy v praxi užívají spíše hojně.3
Problém dokazování ve správním soudnictví má celou řadu
rovin a souvislostí. Významná je otázka, jak má být uplatněna
koncentrace, o níž se hovoří v § 71 odst. 2 soudního řádu
správního. Judikatura zde dovozuje, že tato zásada se vztahuje
jen na žalobní body, a platí tedy, že pouze ve lhůtě pro podání
žaloby je možné žalobu rozšířit na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body. Naproti
tomu navrhnout důkazy k prokázání těchto tvrzení lze
kdykoli.4
K tomu je nutné dodat, že tato možnost se týká právě
jen žalobních bodů, které jsou obsahem žaloby původní nebo
rozšířené žaloby, a nikoli okolností, které napadeny nebyly.
Něco jiného představuje situace, kdy až před soudem uvede
žalobce nějakou novou skutečnost, čímž se nastoluje otázka,
kam až může sahat plná jurisdikce správních soudů. Předmětem
úvah jsou právě jen okolnosti skutkové, nikoli právní,
protože je nezpochybnitelné, že žalobce je oprávněn uplatnit
v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené
správní rozhodnutí za nezákonné, aniž je rozhodné, že některé
z nich mohl uplatnit před správním orgánem druhého
stupně (tj. v odvolacím řízení), ale neučinil tak.5
Extenze plné jurisdikce
Odpověď na tuto otázku byla hledána po delší čas, přičemž
argumentace vycházela někdy výslovně, jindy mlčky
z porovnávání zásady plné jurisdikce se zásadou vigilantibus
iura scripta sunt.
Tím zásadním impulzem pro řešení byla situace, před níž
správní soudy nestály ovšem poprvé, když pachatel přestupku
podle zákona o silničním provozu (zák. č. 361/2000 Sb.)
podal proti rozhodnutí správního orgánu pouze tzv. blanketní
odvolání, v další fázi správního řízení zůstal pasivní a teprve
v rámci žaloby předložil návrhy na provedení dalších
důkazů, což krajský soud odmítl provést, mimo jiné s odkazem
na to, že ty nebyly předloženy již v odvolacím řízení.
Když se věc dostala na základě kasační stížnosti k Nejvyššímu
správnímu soudu, ukázalo se, že jde o záležitost komplikovanou,
protože jeho dosavadní judikatura, byť přijatá v rozdílných
oblastech, byla v této věci rozporuplná. Tak např.
při řešení plnění daňové povinnosti dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že správní soudy zásadně nemohou napravovat
procesní pasivitu daňového subjektu, který nebyl v řízení
před správcem daně a v řízení odvolacím co do svých tvrzení
a co do návrhů důkazů nijak aktivní a uplatnil skutková
tvrzení až v řízení před správními soudy, obdobně bylo argumentováno
v případě uložení pořádkové pokuty podle stavebního
zákona nebo při řízení o přestupku.6
Naproti tomu
jindy, a to opět, pokud se týká přestupkového práva a daňových
povinností, se jiné jeho senáty postavily na stanovisko,
že žalobce je oprávněn uvést teprve až v žalobě všechny důvody,
pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné,
a nijak tomu nebrání skutečnost, že některé z nich
neuplatnil již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl, a zásadně
nemohou být krajským soudem bez další argumentace
odmítnuty.7
Je třeba dodat, že pro rozlišení důvodů tohoto
pojímání pro jednotlivé situace, resp. oblasti práva, nebyly
vesměs formulovány žádné speciální důvody.
Úplně plná jurisdikce?
Doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.,
působí na Vysoké škole finanční
a správní Praha a FSE UJEP v Ústí
nad Labem.
Když v roce 2001 Ústavní soud zrušil k 31. 12. 2002 část pátou občanského soudního řádu,
učinil tak mimo jiné i s poukazem na to, že odporuje čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, konkrétně pak požadavku plné jurisdikce při kontrole rozhodnutí
správních orgánů o občanských právech a závazcích, resp. trestních obviněních.1
Na otázku,
zda se uplatňuje zcela plná jurisdikce, se zaměřuji v následujícím příspěvku.
1 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/99.
2 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 103/2005-76.
3 L. Potěšil, V. Šimíček a kol.: Soudní řád správní. Komentář, Leges, Praha 2014,
str. 717; rozsudek NSS č. j. 5 Afs 147/2004-89.
4 Rozsudek NSS č. j. 4 Azs 176/2006-84.
5 Usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Afs 54/2007-62.
6 Rozsudky NSS č. j. 1 Afs 103/2009-232, 1 As 148/2011-52,
5 As 114/2015-33.
7 Usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Afs 54/2007-62,
rozsudek NSS č. j. 2 As 114/2015-36.
32 WWW.CAK.CZ3232 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
Nejvyšší správní soud se k této záležitosti vyslovil v usnesení
rozšířeného senátu č. j. 10 As 24/2015-71, v němž se pokusil
dát odpověď na to, jak by mělo být řešeno, resp. vyvažováno,
zmíněné napětí mezi posláním správních soudů
rozhodovat v plné jurisdikci, čímž by však současně neměla
být suplována funkce správních orgánů co do shromažďování
skutkového stavu.
Jeho prvním závěrem je, že správní a soudní řízení jsou dvě
samostatné kategorie, takže důkazní návrhy, které žalobce poprvé
uplatnil až v řízení před krajským soudem, nejsou bez dalšího
nepřípustné.8
V tomto směru se zjevně opřel o doslovné
znění citovaného ustanovení soudního řádu správního, který
hovoří o „stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu“, a nikoli tedy o zjištěném skutkovém a právním stavu,
z čehož plyne, že důkazy se musí vztahovat k časovému
okamžiku, v němž rozhodoval správní orgán, z čehož ovšem
nelze podle něj dovodit, že tyto důkazy musejí být poskytnuty
nezbytně již ve správním řízení.9
Jaksi mezi řádky se vypořádal
s tím, že podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního
má soud vycházet ze skutkového stavu, který byl v době
rozhodování správního orgánu, přičemž podle § 82 odst. 4
správního řádu platí tzv. soustřeďovací zásada, kdy tedy může
odvolatel uplatňovat novoty, pouze nemohl-li je uplatnit dříve.10
Vzhledem k tomu Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že
důkazní návrhy, které byly uplatněny až před soudem, třebaže
se tak mohlo stát již ve správním řízení, nemohou být při soudním
přezkumu a limine odmítnuty, ale musí zde být přezkoumány,
a nebudou-li v rámci zásady volného hodnocení důkazů
připuštěny, ať se tak stane z jakéhokoli důvodu, je to třeba náležitě
zdůvodnit. Takto se musí soudy vypořádat jak s tím, že
návrh na provedení předložených důkazních prostředků shledá
jako nedůvodný, tak i s případy, jedná-li se o tzv. obstrukční
jednání účastníků řízení. Jak patrno, zdůrazňovaným pilířem
právní úpravy je plná jurisdikce správních soudů, která je
pojímána extenzivně. Tento postup je naopak zcela vylučován,
pokud jde o řízení o kasační stížnosti, v jejímž rámci se pouze
přezkoumávají skutkové a právní závěry napadeného rozhodnutí
krajského soudu, kde lze ještě naposledy předložit
důkazní prostředky; Nejvyšší správní soud se rezolutně odmítá
stát soudem nalézacím a s poukazem na zásadu koncentrační
zakotvenou v § 109 odst. 5 soudního řádu správního
nepřipouští, aby nová skutková tvrzení mohla být předložena
až v řízení před ním.11
Významným posunem ve směru zdůraznění plné jurisdikce
je konečně též závěr, že správní soudy musí zkoumat, zda,
resp. nakolik správní orgány dostály zásadě materiální pravdy,
bez ohledu na způsob obhajoby účastníka řízení (v daném
případě obviněného z přestupku), zakotvené v § 3 správního
řádu, tj. povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné
pochybnosti.
Jiná bude situace tam, kde správní orgány beze vší pochybnosti
zjistily, že ze strany obviněného z přestupku došlo k naplnění
skutkové podstaty a před soudem budou vzneseny jen
nijak konkrétní a nepodložené námitky. Zde je namístě, aby
je soud odmítl. Nazná-li však, že se tak nestalo, tedy skutkový
stav nebyl řádně zjištěn, zejména pokud nebyly náležitě rozptýleny
opodstatněné námitky obviněného z přestupku, musí
tuto vadu odstranit, a to případně i provedením nových důkazů,
resp. důkazních prostředků, tedy včetně těch, které nebyly
ve správním řízení předloženy, případně si na tomto základě
ověřit, zda byl závěr správních orgánů správný.12
Správní soudy
nejsou v tomto ohledu zásadně nijak limitovány, nicméně
pokud by nastala situace, že by vznikla potřeba tak rozsáhlého
dokazování, kdy by soud fakticky nahrazoval činnost správních
orgánů, má být rozhodnutí zrušeno a věc vrácena s pokynem,
aby vada byla napravena příslušným správním orgánem.
Za důležité je třeba považovat to, že krajské soudy musejí
v mezích žalobních bodů přezkoumat, zda správní orgány tuto
svoji povinnost splnily, a to i nezávisle na případné pasivitě obviněného
z přestupku. Tato strategie však není pro něj bez rizika,
protože správní orgány mají opatřit pouze důkazy, které
jsou pojmově, reálně myslitelné, nikoli ty, které patří do oblasti
„nekonečné fantazie“.
Zamyšlení na závěr
Na margo uvedeného judikátu lze uvést, že přijaté řešení,
jak patrno, vyznívá spíše ve prospěch trendu, který lze ostatně
vyčíst i z předchozí judikatury, jímž je rozšíření plné jurisdikce
správních soudů.13
To se může jevit jako prostředek
k posilování práv účastníků správního řízení a zřejmě tomu
tak i ve většině případů bude. Současně však nelze přehlédnout
fakt, že důsledkem toho bude nepochybně další prodlužování
definitivního řešení věci, protože soudy se budou muset
vyslovit nejen k žalobním tvrzením, která jsou opodstatněná,
ale odůvodnit i to, proč jiná považují za irelevantní, nevěrohodná
nebo jejichž prokázání je nadbytečné, což jsou pojmy
z říše neurčitých, které je však nutné vyložit. S těmito novými
důkazy se samozřejmě bude muset vyrovnat i správní orgán,
jestliže mu bude v případě zrušení rozhodnutí věc vrácena,
jak mu to ukládá § 78 odst. 6 soudního řádu správního.
Analyzované usnesení bylo přijato ve věci přestupkového
práva (podle úpravy platné k 1. 7. 2017), jeho závěry budou
nepochybně platit i za účinnosti zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich. Přitom je třeba se připravit
na to, že naznačené pojímání plné jurisdikce se nezastaví
jen u přestupků, ostatně takto již bylo, jak zmíněno,
rozhodováno i ve věcech daňových, protože lze sotva shledat
opravdu věcné důvody, aby se tak nestalo. 
8 L. Jemelka, P. Podhrázký, P. Vetešník, D. Zavřelová, D. Bohladlo, P. Šuránek:
Soudní řád správní, Komentář, C. H. Beck, Praha 2013, str. 639.
9 Rozsudek NSS č. j. 2 Afs 35/2009-91.
10 K tomu je třeba dodat, že pokud jde o správní trestání, byla koncentrace
vyloučena judikaturou (např. rozsudek NSS č. j. 1 As 96/2008-115); zevrubně
k tomu P. Mates, M. Kopecký: Řádné opravné prostředky ve správním
řízení (podle správního řádu a stavebního zákona), Leges, Praha 2015,
str. 104-106. V platné úpravě je pak možnost novot v odvolacím řízení
zakotvena výslovně (viz § 97 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich).
11 Např. rozsudek NSS č. j. 9 Afs 269/2015-54.
12 Např. rozsudek NSS č. j. 7 As 303/2016-42.
13 Dodejme, že obdobně je v tomto směru vykládáno i oprávnění civilních soudů,
pokud řeší spory podle části páté občanského soudního řádu, tj. ve věcech,
v nichž rozhodl správní orgán o věcech plynoucích ze soukromoprávních
vztahů (např. K. Svoboda: Problémy s uplatněním tzv. plné jurisdikce
při soudním přezkumu správních rozhodnutí, Jurisprudence č. 4/2011, str. 3
a násl.).
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
33WWW.CAK.CZ 3333WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Ačkoliv k dané problematice již dříve existovala rozsáhlá judikatura,
která byla v některých případech vnitřně rozporná,
postavil Nejvyšší soud nyní zcela najisto, jakým způsobem posuzovat
zákonnost příkazů k odposlechu, záznamu telekomunikačního
provozu a v zásadě i jakýchkoliv jiných úkonů, které
je nutné hodnotit z formálně-materiálního hlediska. Následující
text přibližuje význam uvedeného závěru, jeho vývoj, jakož
i možné dopady do budoucna.
Odůvodnění příkazu k odposlechu
Odposlech či záznam telekomunikačního provozu představuje
vždy závažný zásah do základních lidských práv, z důvodu
čehož zákon4
stanoví, v posuzovaném případě rozsáhle
doplněn judikaturou vyšších soudů, přísné podmínky pro jejich
nařízení. Zvláštní pozornost je věnována zejména odůvodnění,
ve kterém podle § 88 odst. 2 tr. řádu „musí být uvedeny
konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu,
včetně doby jeho trvání, odůvodňují“.5
K uvedenému zákonnému
požadavku na odůvodnění následně přistupuje celá řada
požadavků na jeho obsah. Konkrétně se jedná o (i) označení
trestného činu nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy podle
§ 88 odst. 2 tr řádu; (ii) dostatečné zvážení, zda získání
významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze
dokazovat i jinými důkazními prostředky; (iii) uvedení
důvodného předpokladu, že odposlechem budou získány
skutečnosti významné pro trestní řízení; (iv) uvedení konkrétních
skutkových okolností, které odůvodňují účel odposlechu,
a proč nešlo účelu odposlechu dosáhnout jinak nebo proč by
bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené; (v) uvedení konkrétních
skutkových okolností, které odůvodňují vydání příkazu;
a (vi) uvedení konkrétních skutkových okolností, které
odůvodňují dobu trvání příkazu.6
Nastíněné požadavky na odůvodnění příkazu k odposlechu
byly vymezeny Nejvyšším soudem zejména při přezkoumávání
zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu dle § 88 odst. 8 tr. řádu.7
V této souvislosti
je nutné dodat, že právě na některá rozhodnutí Nejvyššího
soudu odkazovalo i výše citované usnesení Vrchního soudu
v Praze, které nedostatečnost odůvodnění spatřovalo zejména
v (i) absenci konkrétních skutkových okolností odůvodňujících
odposlech, (ii) absenci odůvodnění doby trvání odposlechů
či (iii) absenci úvahy o nezbytnosti zásahu do soukromí
dotčených osob.8
Z uvedených rozhodnutí vyšších soudů je zřejmé, že problematika
náležitosti příkazu k odposlechu je či byla poměrně
komplikovaná a nevyjasněná. S ohledem na panující rozdílné
názory týkající se kvality odůvodnění příkazu k odposlechu,
tj. odkdy je nutné tyto považovat za nezákonné, bylo proto
s napětím očekáváno rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti
ministra spravedlnosti pro porušení zákona v neprospěch
obviněných, která se významnou měrou týkala právě zákonnosti
příkazů k odposlechům.
„Sjednocující“ rozhodnutí Nejvyššího soudu
Jak již název tohoto článku uvádí, Nejvyšší soud ve svém
rozhodnutí ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017 (dále jen
„rozsudek NS“), dospěl k závěru, že zákonnost příkazů k odposlechu,
jakož i obdobné úkony či důkazy získané na jejich
základě, je nutné s ohledem na doktrinální a judikaturní požadavky,
jak bude uvedeno níže, posuzovat prizmatem for-
málně-materiálním.
Příkazy k odposlechu a jejich
formálně-materiální posouzení
V nedávné době byla odbornou veřejností vedena debata týkající se zákonnosti příkazů
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, k níž se mj. opakovaně vyjádřil i Petr Toman
ve svých příspěvcích v Bulletinu advokacie.1
Naznačená debata byla iniciována rozhodnutím
Vrchního soudu v Praze2
v mediálně známé kauze Rath, ve kterém soud označil příkazy
k odposlechu za nezákonné, neboť trpěly vadami spočívajícími zejména v nedostatečnosti
odůvodnění.3
JUDr. Jakub Matocha
působí jako právník v Praze.
1 P. Toman: Náležitosti příkazu k odposlechu a záznam telekomunikačního
provozu, Bulletin advokacie č. 5/2017, str. 23-25; P. Toman: Nejvyšší soud
rozhodl v kauze Rath: příkazy k odposlechům byly zákonné, Bulletin advokacie
č. 6/2017, str. 8.
2 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 6 To 106/2015
(dále jen „usnesení Vrchního soudu v Praze“).
3 Viz bod 86 a násl. usnesení Vrchního soudu v Praze.
4 Viz § 88 a § 88a a násl. zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
(trestní řád).
5 § 88 odst. 2 tr. řádu.
6 P. Toman, op. cit. sub 1 (a).
7 Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 4 Pzo 3/2013-30,
ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Pzo 2/2014-78, ze dne 12. 5. 2015,
č. j. 4 Pzo 2/2015-36, ze dne 26. 11. 2015, č. j. 4 Pzo 6/2015-33, ze dne
13. 1. 2016, č. j. 4 Pzo 9/2015-24.
8 K tomu srov. P. Toman: Nejvyšší soud v rozhodnutí o odposleších v kauze
Davida Ratha nerespektoval svá předchozí rozhodnutí, Česká-justice.cz,
online text (http://www.ceska-justice.cz/2017/06/petr-toman-nejvyssi-soud-
rozhodnuti-odposlesich-kauze-davida-ratha-nerespektoval-sva-predchozi-
rozhodnuti/).
34 WWW.CAK.CZ3434 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
V kontextu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uvedené znamená,
že Vrchní soud v Praze „přistoupil k posouzení odůvodnění
příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
ryze formálně, aniž by přezkoumal existenci materiálních
důvodů pro nařízení odposlechu“,9
což odporuje doktríně materiálního
právního státu.10
Odvolací soud měl „obecné“ pasáže
odůvodnění příkazu přezkoumat ve světle tzv. testu trojí kontroly
a s ohledem na celý spisový materiál, z něhož existence
věcných důvodů pro vydání příkazu k odposlechu vyplývá.11
Ačkoliv Nejvyšší soud v posuzovaném případě konstatoval
zjištění formálního nedostatku příkazů, spočívajícího v absenci
výslovného odůvodnění doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu,12
dodal, že „s ohledem na popis
skutkových okolností případu (pozn.: je doba trvání odposlechu)
zcela materiálně odůvodněna, a z formálně-materiálního hlediska
tak není vadou, která by způsobovala nezákonnost příkazů“.13
Na příkazy proto nesmí být nahlíženo ryze formálně, neboť
případné formální nedostatky mohou být věcně odůvodněny
konkrétními skutkovými okolnostmi obsaženými v odůvodněních
příkazů. Uvedené závěry Nejvyšší soud jednoznačně
vztáhl i na obdobné úkony zahrnující např. povolení ke sledování
osob a věcí,14
když zopakoval, že na „posuzování zákonnosti
těchto úkonů je nutné nahlížet formálně-materiálně, a nikoliv
vytržením obdobných (podle odvolacího soudu obecných)
pasáží z kontextu a souvislostí příslušného odůvodnění dospět
k (formálnímu) závěru o obecnosti celého odůvodnění. Nadto lze
požadavek soudu druhého stupně, aby orgány činné v trestním
řízení povolující sledování osob a věcí (nebo jakýkoliv jiný zásah
do základních práv a svobod) vždy zevrubně odůvodňovaly, proč
nelze skutečnosti důležité pro trestní řízení zjistit jiným způsobem,
za situace, když se z odůvodnění jejich rozhodnutí podrobně
podávají konkrétní skutkové okolnosti, jejichž interpretací lze
jednoduše učinit stejný závěr jako v nyní posuzované věci, (…)
značit za přepjatě formalistický.“15
Lze tedy shrnout, že případný formální nedostatek v rámci
formálně-materiálního hodnocení příkazů nezaloží jejich nezákonnost,
jestliže jsou důvody pro nařízení odposlechu „materiálně“
seznatelné z konkrétních skutkových okolností, které
jsou rozvedeny v odůvodnění příkazů.16
Prejudikatura vyšších soudů
Výše citovaný rozsudek NS včetně jeho odůvodnění nebyl
pro mnohé překvapením, neboť judikaturní závěry Nejvyššího
i Ústavního soudu již dlouhodobě směřovaly výše
citovaným směrem, a toto rozhodnutí lze tedy považovat
za logické vyústění nastoleného směru. Ostatně i rozsudek
Nejvyššího soudu se odvolává na existující judikaturu, z níž
za zmínku stojí zejména následující rozhodnutí.
Z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013,17
mj. vyplývá,
že „jestliže při následném posouzení a po zvážení všech
souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost
či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění
neodkladnosti nebo neopakovatelnosti, byť je vadou řízení,
nevede k závěru o nezákonnosti příslušných meritorních
rozhodnutí, neboť jde ve své podstatě o vadu toliko formální,
bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného
úkonu“. Takový právní názor je projevem
doktríny materiálního právního státu deklarované v judikatuře
Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu.18
Shora uvedené rozhodnutí přezkoumal i Ústavní soud, který
dospěl za užití testu účinnosti trojí kontroly k závěru, že v posuzovaném
případě podal policejní orgán řádně věcně i formálně
odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci,
přičemž všichni posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako
úkon, jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost, je zachycena
a prokázána ve spisovém materiálu. Odůvodnění návrhu
státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o prohlídce
sice formálně neobsahovaly pasáž, která by se výslovně věnovala
neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, nicméně
tyto skutečnosti byly ze spisového materiálu, z okolností
případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení zřejmé.19
Ze starší judikatury lze rovněž zmínit usnesení Ústavního
soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, ve kterém
byl mj. vysloven závěr, že nároky na preciznost a detailnost
slovního zdůvodnění nemohou být přílišné, přičemž absence
podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky
důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné
kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že
věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny.
Ačkoliv rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na řadu dalších
rozhodnutí vyšších soudů vztahujících se k této temati-
ce,20
jsou k dispozici i Nejvyšším soudem necitovaná rozhodnutí.
Za významný lze považovat např. nález Ústavního soudu
ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1221/16, ve kterém Ústavní
soud opakovaně zdůrazňuje, že negativně hodnocené nedostatky
písemného odůvodnění příkazu k prohlídce nemusí nutně
představovat ústavněprávní pochybení, kvůli kterým by musel
zrušit napadený příkaz, a zamezit tak použití důkazů získaných
během prohlídky. K ústavněprávnímu pochybení nedochází
v případě, že ze všech okolností případu, seznatelných
z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá,
že podmínky pro její nařízení – navíc v podobě neodkladného
a neopakovatelného úkonu – jsou skutečně dány.21
V neposlední řadě lze rovněž odkázat i na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 5 Tdo 47/2011, podle kterého
„formální pochybení, spočívající v tom, že v příkazu k pro-
9 Viz bod 88 rozsudku NS.
10 Bod 99 rozsudku NS.
11 Tamtéž.
12 Srov. odůvodnění příkazu k odposlechu výše.
13 Viz bod 98 rozsudku NS.
14 § 158d tr. řádu.
15 Bod 114 rozsudku NS.
16 Bod 129 rozsudku NS.
17 Publikované pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.
18 K tomu srov. též usnesení ÚS ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08,
publikované pod č. 9 ve sv. 52 Sb. nál. a usn.
19 Nález ÚS ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (publikovaný pod č. 76
ve sv. 73 Sb. nál. a usn.).
20 Např. usnesení ÚS ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07, ze dne 14. 5.
2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08, či ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13,
jakož i usnesení NS ze dne 11. 10. 2015, sp. zn. 4 Pzo 3/2014, či ze dne
21. 6. 2016, sp. zn. 4 Pzo 4/2016.
21 K tomu srov. nálezy ÚS ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 2260/10 (N 50/64
SbNU 617), ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), či
ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 761/14 (N 103/73 SbNU 659).
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
35
hlídce nebyla zdůvodněna neodkladnost úkonů, nemůže znegovat
podstatu a povahu neodkladnosti provedeného úkonu. (…) Absenci
odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu je třeba
považovat za důležité pochybení, které nelze bagatelizovat. Přitom
je však třeba v každém jednotlivém případě náležitě zvažovat povahu
takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska,
tedy zda i přes absenci náležitého odůvodnění zde podmínky neodkladnosti
jsou dány s ohledem na konkrétní okolnosti případu.“
Závěr
S ohledem na uvedené rozhodnutí NS je již nyní postaveno
najisto, jakým způsobem přistupovat k hodnocení
kvality, resp. zákonnosti, příkazu k odposlechu či jiným
úkonům v trestním řízení. Ačkoliv se v minulosti část judikatury
Nejvyššího soudu odchylovala, do budoucna je zřejmé,
že při přezkoumání zákonnosti těchto úkonů musí být
kladen důraz na tzv. materiálně-formální přístup, jehož východiska
lze nalézt v doktríně materiálně-právního státu.22
Zda rozhodnutí NS ve svém důsledku způsobí nižší kvalitu
odůvodnění příkazu k odposlechu, a tím i častější akceptaci
zásahů do základních lidských práv, lze v tuto chvíli obtížně
předvídat. Nicméně podle mého názoru toto rozhodnutí
neznamená jakoukoliv rezignaci na kvalitu či materiální
věcnost jednotlivých příkazů, nýbrž pouze skutečnost, že případné
formální nedostatky spočívající v absenci dílčích požadavků
v odůvodnění příkazu nezpůsobí bez dalšího jejich
nezákonnost. V tomto ohledu je však nutné dodat, že nastolený
diskurz není samonosný, neboť nároky na odůvodnění
příkazu, vymezené zákonem či judikaturně, musí být splněny
i nadále, přičemž mohou rovněž nastat případy, kdy příkazy
k odposlechu či záznamu telekomunikačního provozu
budou obsahovat vady takového charakteru, jež ve svém důsledku
způsobí jejich nezákonnost. Z učiněného závěru lze
tedy dovodit, že odposlech či jiný zásah do základních práv
obviněných je přípustný, pouze je-li formálně-materiálně odůvodněný,
podložený konkrétními skutečnostmi a seznatelný
ze spisového materiálu, který prošel trojí kontrolou (policejní
orgán-státní zástupce-soud). V opačném případě je zřejmé,
že příkaz k odposlechu obstát nemůže. 
Novinky
Radim Chalupa
Směnka
v soudním řízení
Příručka přináší rozbor specifik
soudního řízení o zaplacení
směnečného nároku – jak
prostého nalézacího, tak
směnečného rozkazního. Součástí
výkladu je i problematika
důkazního břemene
a koncentrace směnečného
rozkazního řízení.
256 stran, brož.,
490 Kč
Lukáš Potěšil a kolektiv
Vzory podání a úkonů
podle správního řádu
s vysvětlivkami
Publikace zahrnuje jak vzory
podání ke správním orgánům,
tak vzory úkonů a písemností,
které jsou správními orgány
vyhotovovány. Celkem
obsahuje 184 vzorů, které
jsou připraveny ke stažení
z internetu a k následné editaci.
320 stran, brož.,
480 Kč
Marta Ondrušová, Radek Ondruš, Petr Vytopil
Zákon o odpovědnosti za přestupky
a řízení o nich
Praktický komentář k zákonu č. 250/2016 Sb.
(přestupkový řád)
s důvodovou zprávou
a základní judikaturou
Publikace poskytuje
vyčerpávající komentář zákona
o odpovědnosti za přestupky
a řízení o nich. Jednotlivá
ustanovení jsou doplněna
důvodovou zprávou a odkazy
na související judikaturu.
776 stran, váz.,
980 Kč
www.knihyleges.cz
22 Viz usnesení NS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 5 Tdo 47/2011, či rozsudek NS
ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017.
Právní služby v Německu
(již od roku 1998)
česky hovořící německý advokát nabízí právní
poradenství a pomoc v oblasti německého
a mezinárodního práva soukromého včetně
zastoupení před německými soudy.
tel.: 0049 851 33403
00420 910 259 869
fax: 0049 851 34327
www.advokanc.de advokat@advokanc.de
Luragogasse 5
94032 Passau/SRN
Christian Bibelriether
inzerce
36 WWW.CAK.CZ3636 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
Několik zamyšlení nad spotřebitelskou
ochranou v kontextu nové judikatury
Cílem tohoto příspěvku je poskytnout kritické zamyšlení nad ochranou spotřebitele zejména
v kontextu nové judikatury (ale i právní úpravy). Posuzované případy byly výslovně regulovány
dřívější právní úpravou a/nebo judikovány na úrovni vysokých soudů. Jak si však
s převzetím/nepřevzetím těchto závěrů poradily nižší soudy, bude rozebráno níže.
1 Její závěry vhodně shrnuje P. Bezouška: Postavení a ochrana věřitele v novém
soukromém právu, Aktuální otázky, Wolters Kluwer, a. s., Praha 2016,
str. 39-43.
2 P. Horák: Smluvní pokuta v nové úpravě soukromého práva, Právní rozhledy
č. 19/2015, str. 649 a násl.
3 M. Hulmák a kol.: Občanský zákoník VI., Závazkové právo, Obecná část
(§ 1721–2054), Komentář, C. H. Beck, Praha 2014, str. 429.
4 K. Csach: Zopár pripomienok k článku Práva a povinnosti stanovené
v obchodních podmínkách pouhým odkazem na ně, www.lexforum.cz [online],
publikováno 20. 12. 2013.
5 Viz zejména odst. 28-30 nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11:
„Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení,
neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje.
A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností
prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že
se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupujeli
tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního
vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze
poskytnout právní ochranu [srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6
nového občanského zákoníku]… Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky
ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají
sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat
ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit
k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem
psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná
a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např.
rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto
dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze
přiznat právní ochranu.“
6 V tomto kontextu je však nutné upozornit na důsledek nepřiměřených ujednání
ve spotřebitelských smlouvách, které stanoví § 1815 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „o. z.“ nebo
„občanský zákoník“) tak, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se
jej spotřebitel dovolá. To je tedy rozdílné od důsledků podle staré občanskoprávní
úpravy, podle níž platilo, že nepřiměřené ujednání ve spotřebitelské smlouvě (srov.
§ 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
dále rovněž „obč. zák. č. 40/1964 Sb.“) je absolutně neplatné.
Zákaz sjednání smluvní pokuty sankcionující spotřebitele
v obchodních podmínkách podnikatele i v režimu
nové právní úpravy? Aneb první přístupy soudů k tomu,
co všechno (ne)může být obsahem obchodních podmínek
při uzavírání smluv se spotřebitelem.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.
I. ÚS 3512/11 (dále rovněž „rozhodnutí Ústavního soudu“),
dospěl ve vztahu k dřívější právní úpravě k závěru, že „v rámci
spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu
zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních
podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny,
na niž spotřebitel připojuje svůj podpis)“. Z tohoto závěru následně
vycházely také nižší soudy.
Odborná literatura1
se v současné době snaží vyrovnat
s otázkou, zda lze uvedené rozhodnutí Ústavního soudu aplikovat
bez dalšího také na případy podléhající nové právní
úpravě. Ke kladnému závěru, tedy k aplikaci závěrů Ústavního
soudu také na novou právní úpravu bez dalšího, se přiklonil
např. soudce Nejvyššího soudu P. Horák.2
Takové automatické
převzetí odmítli jiní autoři – např. M. Hulmák3
považuje za nezbytné, aby se analyzovalo, nakolik zakládá
sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách značnou
nerovnováhu v neprospěch spotřebitele v rozporu s požadavky
přiměřenosti, K. Csach4
poukazuje na nesprávnost
cesty, po níž Ústavní soud dospěl k závěru o paušální nepřípustnosti
sjednání smluvní pokuty v neprospěch spotřebitele
v obchodních podmínkách.5
Nižší soudy však rozhodnutí Ústavního soudu převzaly
bez dalšího také v režimu nové právní úpravy, a vycházejí tedy
z paušálního zákazu sjednání smluvní pokuty výše naznačeným
způsobem.6
Učinil tak např. Okresní soud v Jihlavě (rozhodnutí
ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 108 C 75/2014, publikované
v ASPI), který dospěl k závěru, že „pokud by smluvní pokuta
měla vyplývat ze všeobecných obchodních podmínek, nebylo
by možné ji přiznat, neboť v tomto ohledu je i nadále použitelná
dosavadní judikatura Ústavního soudu, která ujednání o smluvních
pokutách obsažená ve všeobecných smluvních podmínkách
ve vztahu ke spotřebiteli zakazuje“. Shodně Okresní soud v Jihlavě
(rozhodnutí ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 22 C 1/2015, publikované
v ASPI). K citovanému rozhodnutí je nutné doplnit
kritickou poznámku – soudy používají nesprávně termín
„všeobecné“ obchodní podmínky, jimiž je nutno ve smyslu
§ 1751 odst. 3 o. z. rozumět toliko takové obchodní podmínky,
které „vypracovala odborná nebo zájmová organizace“,
přičemž z uvedeného je patrné, že soudy aplikují závěr o nepřípustnosti
sjednání smluvní pokuty ve vztahu ke všem druhům
„běžných“ obchodních podmínek podle § 1751 odst. 1
o. z., nikoliv oněch skutečně „všeobecných“. Jedná se tak
o terminologickou nepřesnost.
Uvedený přístup soudů prvního stupně by nebyl až tak dramatický,
kdyby soudy nezašly s aplikací uvedeného rozhodnutí
Ústavního soudu ještě dále a nevyložily si jeho závěry po svém.
Doc. JUDr. Dana Ondrejová,
Ph.D.,
je advokátkou a partnerkou
LEGALITÉ advokátní kancelář
s. r. o., Praha, a docentkou
na PF MU v Brně.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
37WWW.CAK.CZ 3737WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
V prvním případě Okresní soud v Jihlavě (rozhodnutí
ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 3 C 174/2014, publikované v ASPI)
aplikoval zákaz sjednání smluvní pokuty s odkazem na uvedené
rozhodnutí Ústavního soudu i na její ujednání obsažené
přímo ve smlouvě, nikoliv v obchodních podmínkách.
V konkrétním případě se jednalo o ujednání na druhé straně
textu smlouvy (ale stále její součásti) označené jako
„smluvní ujednání“, přičemž podpis spotřebitele se nacházel
až za textem těchto „smluvních ujednání“. Soud svůj závěr
zdůvodnil tím, že „ujednání na druhé straně textu smlouvy
v části označené jako ‚smluvní ujednání‘ je třeba považovat
za smluvní podmínky, tj. za oddíl, který vzbuzuje dojem nepodstatného
charakteru“. Soud uzavřel, že „zahrnutí ujednání
smluvní pokuty do smluvních podmínek je třeba považovat
za neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že podpis žalované
se nachází až za textem těchto ‚smluvních ujednání‘, neboť
ujednání stran o smluvní pokutě by mělo být v části smlouvy
upravující konkrétní podmínky smluvního vztahu v hlavní
části smlouvy, což nebylo.“
Okresní soud ve Zlíně (rozhodnutí ze dne 17. 1. 2017,
sp. zn. 19 C 344/2016, publikované v ASPI) rozšířil „zákaz“
sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách
v neprospěch spotřebitele na jakékoliv „dodatkové platební
povinnosti“. Soud svůj závěr zdůvodnil takto: „Dodatkové
platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně
ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale
na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové
platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis
spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého
do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné
právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve
absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám
spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ Co je nutné rozumět „dodatkovými
platebními povinnostmi“, soud blíže neobjasnil
(a je tak nutné i nadále jen odhadovat, co všechno těmito
dodatkovými platebními povinnostmi mělo být), v kontextu
daného rozhodnutí lze za tyto považovat poplatek za upomínku
(zde 1 080 Kč).
„Per se“ zákaz sjednání úroku z prodlení ve vztazích
podnikatele vůči spotřebiteli (tzv. B2C7
vztahy) i v režimu
nové právní úpravy?
Nastíněná otázka možnosti sjednání úroku z prodlení ve vztazích
mezi podnikatelem a spotřebitelem v neprospěch spotřebitele
se již netýká vložení takového ujednání do obchodních
podmínek, ale do textu samotné smlouvy.
Je nesporné, že podle staré právní úpravy nebylo možné platně
sjednat mezi podnikatelem a spotřebitelem (v jeho neprospěch)
úroky z prodlení. To vyplývalo jak z kogentního charakteru
občanskoprávní úpravy (§ 517 obč. zák. č. 40/1964 Sb.) podle
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne
30. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006), tak z ust. § 262 odst. 4
obch. zák.,8
které odkazovalo na posouzení odpovědnosti nepodnikatele
na občanskoprávní úpravu.
Z nové právní úpravy (§ 1970 a 1802 o. z.) výslovně vyplývá,
že si jakékoliv smluvní strany (!) mohou sjednat výši úroků z prodlení
(samozřejmě s korektivy souladnosti s dobrými mravy
a dalšími). V této otázce jsou i komentáře zajedno.9
Pro případ
spotřebitelského vztahu by bylo možné dospět ke kvalifikaci
takového ujednání jako nepřiměřeného, ale pouze v konkrétním
případě s ohledem na zvláštní okolnosti – a i v takovém
případě by se nejednalo o ujednání bez dalšího neplatné, ale
o ujednání, ke kterému by se v režimu § 1815 o. z. nepřihlíželo,
pokud by se jej spotřebitel nedovolal.
O to více překvapivé bylo rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě
(ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 108 C 75/2014, publikované
v ASPI), kde soud v režimu nové právní úpravy (o. z.) dospěl
k závěru, že ve vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem
(v jeho neprospěch) není možné platně sjednat úroky z prodlení.
Tak zásadní právní názor odchylující se od publikované
odborné literatury bych očekávala řádně zdůvodněn.
O této otázce však soud konstatoval toliko toto: „Dle soudu
i nadále platí to, že ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem,
o který v této věci zcela nepochybně jde, nelze ujednat úroky
z prodlení v jiné než zákonem (resp. nařízením vlády) stanovené
výši.“ Soud vůbec nevysvětlil, z čeho tento závěr dovozuje.
Nejen právní závěr, ale i samotná formulace, že „nelze ujednat
úroky z prodlení v jiné než zákonem (resp. nařízením
vlády) stanovené výši“, se jeví jako nevhodná, když soud měl
spíše konstatovat, že „nelze ujednat úroky z prodlení ve výši
nad zákonnou sazbu“ (strany si pravděpodobně nebudou ujednávat
úroky z prodlení v zákonné výši, když se tato aplikuje
automaticky ze zákona).
S uvedeným závěrem Okresního soudu v Jihlavě zásadně
nesouhlasím. Je pravda, že se jedná o rozhodnutí prvostupňového
soudu a není namístě z toho dělat žádné zásadní závěry,
neboť vyšší soudy mohou mít k dané otázce (a doufám, že mít
budou) odlišný názor, ale dané rozhodnutí nabízí hned několik
povzdechů – jednak nad závěrem soudu (který je odlišný
od nezvykle zajedno stojících komentářů) a jednak nad kvalitou
jeho odůvodnění (která již tak ojedinělá bohužel není).
Kde je hranice přípustnosti prorogační doložky ve spotřebitelských
vztazích?
Třetí případ se netýká rozhodovací praxe nižších soudů, ale
určitého posunutí přístupu Nejvyššího soudu ke sjednávání prorogačních
doložek ve spotřebitelských vztazích.
Nejvyšší soud se zabýval platností následujícího ujednání:
V obchodních podmínkách si smluvní strany (podnikatel
mající sídlo v obvodu Prahy 6 a spotřebitel s bydlištěm
v Plzni) sjednaly místní příslušnost Obvodního soudu
pro Prahu 6.
Žalovaný spotřebitel namítal neplatnost ujednání prorogační
doložky jako nepřiměřeného ujednání obsaženého v obchodních
podmínkách spotřebitelské smlouvy. Jeho právní názor
byl odůvodněn názorem Nejvyššího soudu, který ve stanovis-
7 Vztahy „business to consumer“.
8 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále
rovněž „obch. zák.“ nebo „obchodní zákoník“.
9 Srov. např. J. Šilhán in M. Hulmák a kol., op. cit. sub 3, str. 1050 a násl.;
A. Bányaiová in J. Švestka, J. Dvořák, J. Fiala a kol.: Občanský zákoník,
Komentář, Svazek V., Wolters Kluwer, Praha 2014, str. 476; P. Horák in
J. Petrov, M. Výtisk, V. Beran a kol.: Občanský zákoník, Komentář, C. H. Beck,
Praha 2017, str. 1982 a násl.
38 WWW.CAK.CZ3838 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
ku ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, dovodil, že prorogační
doložka ve spotřebitelské smlouvě, která nebyla sjednána
individuálně a která zakládá místní příslušnost soudu,
jenž se nachází daleko od bydliště spotřebitele jak z hlediska
územního, tak i dopravních možností, odporuje ust. § 56
odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb., jestliže v rozporu s požadavkem
dobré víry způsobuje významnou nerovnováhu v právech
a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch
spotřebitele.
Ve výše naznačeném případě Nejvyšší soud (rozhodnutí
ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2999/2015), dospěl k závěru,
že „dovolateli nestačí za účelem účasti u jednání před Obvodním
soudem pro Prahu 6 překonat vzdálenost mezi Plzní a Prahou,
nýbrž musí projet též značnou částí hlavního města. Též v tomto
případě je tedy třeba dovodit, že strany si sjednaly místní příslušnost
soudu, který je v blízkosti sídla dodavatele a je značně vzdálen
od bydliště spotřebitele. Nejvyšší soud proto dospěl k názoru,
že posuzované ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry znamená
k újmě dovolatele jako spotřebitele značnou nerovnováhu
v právech a povinnostech stran, a je tudíž neplatné“ (pozn. aut. –
dnes by bylo ujednání neúčinné, ledaže by se jej spotřebitel
dovolal, srov. § 1815 o. z.).
Z uvedeného tak vyplývá, že Nejvyšší soud posuzuje prorogační
doložky ve spotřebitelských smlouvách poměrně přísně.
Pro smluvní strany tak je nejisté, jaká přesná vzdálenost mezi
bydlištěm spotřebitele a zvoleným místně příslušným soudem
bude přiměřená, jaká již nikoliv, a sjednávání prorogačních
doložek v neprospěch spotřebitele tak nelze z praktického
pohledu příliš doporučit.
Závěrem
Z výše rozebíraných rozhodnutí soudů prvního stupně
lze dovodit, že i v režimu nové právní úpravy není možné
bez dalšího platně sjednat smluvní pokutu v obchodních
podmínkách inkorporovaných do spotřebitelských smluv
v neprospěch spotřebitele ani jiné dodatkové platební povinnosti.
To platí i pro smluvní pokutu sjednanou v samotné
smlouvě, avšak v části označené jako „smluvní ujednání“,
které spotřebitel vnímá jako nepodstatného charakteru.
Ve stejném režimu smluvních vztahů není možné (stejně jako
podle dřívější právní úpravy) platně sjednat úroky z prodlení
v jiné než zákonné výši.
To jsou zcela zásadní průlomy do současné relativně jednotné
doktríny a bylo by vhodné, aby se soudy s touto odchylkou
patřičně vypořádaly. Z uvedených rozhodnutí soudů prvního
stupně jsou však patrné některé obecné rysy rozhodovací
praxe soudů prvního stupně v naznačených otázkách – jednak
alibistické přebírání rozhodnutí vztahujících se k dřívější
právní úpravě bez zohledňování specifik nové právní úpravy,
jednak nedostatečné a nekvalitní zdůvodňování rozhodnutí
soudů prvního stupně. 
Zveme vás do hotelu
Skalní Mlýn Adršpach
•
Dolní Adršpach 1 | Tel.: +420 491 617 210
www.skalni-mlyn.cz
inzerce
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
39WWW.CAK.CZ 3939WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Podstata práva na nahlížení do spisu
Je notorietou, že druhá strana má být slyšena. Obviněný má
tedy právo být slyšen a tomu předchází i jeho právo vědět, co
je mu kladeno za vinu. Tato práva jsou odvozována nejen z výslovného
textu Úmluvy, nýbrž i z judikatury ESLP požadující
tzv. kontradiktorní proces, někdy dokonce „opravdu kontradiktorní“
(„truly adversarial“) proces. Tento přesvědčivě znějící
pojem mohou nicméně jednotliví aktéři trestního řízení
vnímat poněkud rozdílně.
Soud rozhodující o vině a trestu by měl své rozhodnutí opřít
jen o ty skutečnosti, ke kterým se měl obviněný možnost vyjád-
řit.1
Jednotlivec by přitom neměl být jen objektem soudního rozhodování,
nýbrž by měl být subjektem, který má možnost výsledek
tohoto procesu ovlivnit.2
Tato východiska bude asi stěží
někdo rozporovat, a výsledkem je tedy právo obviněného dostat
alespoň příležitost být slyšen. Potud je situace vcelku jasná.
Právem hovořit či se jinak vyjádřit se však právo obviněného
být slyšen nevyčerpává, je třeba, aby toto sdělení také dolehlo
k těm uším, kterým je adresováno – tedy soudu. Přiléhavě
poukazuje Jan Sokol na to, že práva a svobody jsou ve skutečnosti
povinnostmi ostatních.3
V tomto kontextu tedy svoboda
projevu není ve skutečnosti svobodou projevu, nýbrž povinností
ostatních umožnit, aby tento projev dostal příležitost
najít svého adresáta. A v určitých kvalifikovaných případech
je i povinností adresáta tento projev alespoň vnímat. Hovoříme-li
o právu být slyšen soudem v trestním řízení, nejde tu jen
o právo obviněného sdělovat svá vyjádření soudu (tedy o povinnost
státu mu toto umožnit), nýbrž i o povinnost soudu toto
sdělení vnímat – a následně reflektovat ve svém rozhodnutí.
Právě popsaným formálním aspektem práva obviněného
být slyšen není předmět tohoto práva vyčerpán. Co totiž může
v tomto kontextu poněkud zapadnout, je fakt, že právo být
slyšen soudem má i svůj materiální aspekt – obviněný má totiž
nejen právo se vyjadřovat, nýbrž právo se vyjadřovat k věci.
Aby mohl obviněný toto své právo plně realizovat, musí přesně
vědět, k čemu se vlastně má vyjádřit. To vyplývá již z výše
citované premisy, že obviněný není jen objektem, o němž
soud rozhoduje, nýbrž subjektem trestního řízení, je jedním
z aktérů a jako takový i on má potenciál přispět svými informacemi
a tvrzeními k osvětlení skutkového děje, a pomoci tak
soudu dospět k závěru odpovídajícímu co nejvíce skutečnosti.
Obviněný tak musí dostat příležitost být soudu nápomocen
a tuto svoji příležitost nemůže plně realizovat v situaci,
kdy nemá tytéž informace, jaké byly předloženy soudu. Třeba
ovšem na druhou stranu dodat, že tato příležitost obviněného
být nápomocen soudu nalézt materiální pravdu není
v žádném případě jeho povinností, když obviněný má celou
paletu možností, jak se vyjádří – od využití svého práva nevypovídat
až po (beztrestné) uvádění nepravdivých skutečností
(pokud tak nečiní v úmyslu způsobit trestní stíhání jinému).
Pokud tedy má soud učinit svůj závěr pouze na základě skutečností,
ke kterým měl obviněný možnost se vyjádřit, a toto
vyjádření obviněného chápeme jako možnost se vyjádřit kvalifikovaně
– tj. ke konkrétní věci, nelze tohoto výsledku dosáhnout,
aniž by obviněnému bylo umožněno se seznámit se skutečnostmi,
které jsou obsahem spisu.4
Otázkou však zůstává,
ve které procesní fázi a v jakém rozsahu obviněný toto právo má.
Právo obviněného na nahlížení
do spisu – časový a věcný rozsah
Na následujících řádcích se zamýšlím nad otázkou proč, kdy a v jakém rozsahu existuje
právo obviněného na nahlížení do spisu v trestním řízení a jakým způsobem je může obviněný
vykonávat. Následně analyzuji ust. § 65 odst. 2 tr. řádu, podle něhož je možné ze závažných
důvodů obhajobě nahlížení do spisu odepřít, a představuji požadavky, které je třeba na tento
výjimečný postup klást.
Mgr. Pavel Kandalec, Ph.D.,
LL.M.,
působí na katedře ústavního práva
a politologie PF MU v Brně.
1 Usnesení Spolkového ústavního soudu ze dne 9. 3. 1965, sp. zn.
2 BvR 176/63, BVerfGE 18, 399, 404.
2 Usnesení Spolkového ústavního soudu ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 2 BvR 1012/02,
BVerfG NJW 2004, 2443 uveřejněné v časopisu Neue Juristische Wochenschrift
(NJW) č. 34/2004. Tato myšlenka nicméně není nová, jde o tzv. teorii objektu
formulovanou Günterem Dürigem, kterou následně převzala i judikatura
německého Spolkového ústavního soudu již v roce 1959 [BVerfGE 9, 89,
uveřejněné v časopisu Neue Juristische Wochenschrift (NJW) 1959, str. 427].
Podle této teorie dochází k porušení lidské důstojnosti v případě, kdy je
konkrétní jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, kdy se stává pouhým
prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Lze dovodit,
že člověk tak bývá netoliko objektem společenských „poměrů“, ale stává
se i objektem práva, je-li nucen podrobovat se mu zcela při jeho interpretaci
a aplikaci, tj. bez zohlednění jeho individuálních zájmů, resp. základních práv –
blíže srov. E. Wagnerová: O pojetí lidské důstojnosti u příležitosti kolokvia
Ústavního soudu s Aaronem Barakem, přednáška ze dne 18. 6. 2014.
3 J. Sokol: Jsou lidská práva přirozená? – http://www.jansokol.cz/2014/03/
jsou-lidska-prava-prirozena/. Práva mi nedává žádná „příroda“, nýbrž druzí
lidé, moji spoluobčané. Jen oni mi je mohou zaručit a doslova „dát“ – pokud
to ovšem pokládají za svoji povinnost. Nic víc a nic méně. Příslušník etnické
menšiny má právo používat svého jazyka. Příslušník kmene Navajo „má
právo“ mluvit na Národní třídě po svém, podobně jako našinec řekněme
v Arizoně; jenže jazyk se neužívá jako boty, nýbrž k tomu, abych někoho
oslovil. Chudák Navajo má sice své nezadatelné právo, ale co je mu platné?
Právo užívat menšinový jazyk může znamenat jen dvě věci: buď to, že si může
hovořit pro sebe, jak chce, anebo závazek okolní většinové společnosti, že
se mu vynasnaží rozumět. V tom je jistě nezanedbatelný rozdíl.
40 WWW.CAK.CZ4040 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
Okamžik vzniku práva na nahlížení do spisu
Dalším okruhem otázek tedy je, ve které procesní fázi a v jakém
rozsahu je právo obviněného na nahlížení do spisů dáno
a jakým způsobem je může obviněný vykonávat. Pro zodpovězení
této otázky si můžeme hned úvodem stanovit oba krajní
časové body.
Na konci hlavního líčení
Nejvíce informací má obviněný na konci hlavního líčení
v onom okamžiku, kdy dostává prostor ke své závěrečné řeči.
V tomto okamžiku již bylo obviněnému zpravidla umožněno
se seznámit se všemi podklady, které má pro své rozhodnutí
na základě důkazů provedených v hlavním líčení i soud.
Ani v tomto okamžiku sice není právo obviněného na přístup
ke spisu úplné, nicméně výjimky jsou zde velmi úzce
definované – obviněný např. ani v této fázi řízení nemá informace
o identitě utajeného svědka ve smyslu § 55 odst. 2
tr. řádu, o osobních údajích svědka, u něhož jsou tyto údaje
vedeny odděleně ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) tr. řádu,
či o identitě agenta či osoby podílející se na činnosti agenta
dle § 102a tr. řádu. Tato problematika by zasluhovala samostatné
pojednání, které by přesahovalo zde rozebírané téma,
zmiňme toliko, že věrohodnost takového svědka by měl sponte
sua prověřit soudce. Při předpokladu řádného postupu soudu
pak lze s určitou nadsázkou říci, že v tomto závěrečném
okamžiku je „obhajobě“ zpřístupněn spis zcela, pokud budeme
tedy soudce suplujícího roli obhajoby při prověřování věrohodnosti
utajeného svědka považovat alespoň obrazně také
za součást obhajoby.5
Prvopočátek prověřování
Na druhém konci časové osy je okamžik, kdy se státní orgány
dozvědí o skutečnostech nasvědčujících tomu, že určitá
osoba (pozdější obviněný) spáchala trestný čin. V tomto
úplném počátku prověřování dotyčná osoba (někdy také
„podezíraný“) nemá k policejním poznatkům přístup vůbec.
Pro utajení těchto poznatků hovoří dobré důvody, neboť policejní
taktika často vyžadující delší čas prověřování a následně
často i moment překvapení by ztratila hodně ze své účinnosti,
pokud by každý mohl již preventivně zjišťovat, v jaké fázi
je případný zájem policejních orgánů o jeho osobu.
Že se přitom nejedná o otázku nezajímavou, dokládají občasné
případy policistů stíhaných právě za neoprávněné poskytování
těchto informací dotyčným prověřovaným osobám.6
Na druhou stranu, i při vědomí zásadní oprávněnosti utajení
spisu v této prvopočáteční fázi řízení, je třeba upozornit
na to, že již od samého počátku musí být takovéto informace
shromažďovány s vědomím, že budou jednou odtajněny.
Výslech osoby podezřelé
Pokud jsme tedy identifikovali oba krajní časové okamžiky
(prvopočátek prověřování/konec dokazování v hlavním líčení)
a dospěli k závěru, že na počátku dotyčná osoba (pozdější
obviněný) přístup do spisů nemá, zatímco na konci ano, zbývá
stanovit okamžik, od kterého tento přístup získá.
Zdánlivě jasně se k tomuto okamžiku vyjadřuje ust. § 65
odst. 1 tr. řádu, podle kterého má „obviněný právo nahlížet
do spisů s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka
utajeného podle § 55 odst. 2 trestního řádu“.7
Časový okamžik
v tomto ustanovení nenajdeme, nicméně je tu použit
pojem „obviněný“. Jakmile se tedy bude jednat o osobu, která
je již v procesním postavení obviněného, pak s tímto procesním
postavením je spojeno v zásadě i právo na přístup do spisu.
Zmíněné ustanovení přitom výslovně zakotvuje toto právo
i pro obhájce obviněného – byť toto výslovné rozlišování může
působit nadbytečně, neboť ke stejnému závěru by bylo třeba
dojít i tehdy, pokud by zde obhájce výslovně zmíněn nebyl
(k tomu viz níže).
Citované ustanovení nedává odpověď na otázku, zda má právo
nahlížet do spisu i ten, s nímž je již sepisován výslech osoby
podezřelé. Na první pohled se tu sice ještě nejedná o obviněného,
avšak tento pojem samotný nelze přeceňovat. Ostatně
v jiném kontextu je velmi přesvědčivě argumentováno, že
právo na důvěrnost komunikace mezi advokátem a „obviněným“
(§ 88 odst. 1 věta třetí a násl. tr. řádu) zahrnuje i komunikaci
mezi advokátem a klientem „již převzetím věci a poradou
klienta s advokátem, která předchází podání vysvětlení“.8
Pojem „obviněný“ má navíc dle judikatury ESLP svůj autonomní
význam (k tomu viz níže).
Vydání usnesení o zahájení trestního stíhání
Za samostatnou úvahu stojí otázka, nakolik může dotyčná
osoba (pozdější obviněný) prostřednictvím svého obhájce
požadovat nahlížení do spisu v situaci, kdy mu ještě nebylo
doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak
toto usnesení již bylo vydáno a on je v něm skutečně jako
„obviněný“ již označen. Taková situace může nastat (a zároveň
vyjít najevo) např. tehdy, pokud je trestní stíhání zahájeno
jedním usnesením proti vícero obviněným a některému
z nich se nedaří toto usnesení doručit. V takovém případě
bude totiž vždy existovat větší či menší časová prodleva, než
bude trestní stíhání proti takto nedostupné osobě zahájeno
4 Ve věci Lexa proti Slovensku (č. 2) ESLP upozornil, že „obviněný může stěží
zpochybnit věrohodnost vylíčení skutkových okolností uvedených v obvinění,
jestliže nemá povědomí o tom, na jakých důkazech je založeno“. Viz rozsudek
ESLP Lexa proti Slovensku (č. 2) ze dne 5. 1. 2010, stížnost č. 34761/03,
bod 73 (cit dle: J. Kmec in J. Kmec, D. Kosař, J. Kratochvíl, M. Bobek:
Evropská úmluva o lidských právech, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha
2012, str. 548).
5 Tento příměr samozřejmě nemůže plně obstát, a je proto vyvážen požadavkem
ESLP, že odsouzení nesmí být opřeno výlučně o výpověď takto utajeného
svědka a jeho věrohodnost musí být možné posoudit. K povinné aktivitě
soudce v případě utajených svědků se vyjádřil Ústavní soud již v nálezu
ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS 37/01: „Nalézací soud měl přezkoumat
vztah mezi stěžovatelem a svědky, prověřit stěžovatelovy námitky vůči jejich
věrohodnosti a provést za tím účelem všechny nezbytné důkazy, např. opisy
z rejstříku trestů, zprávy o pověsti svědků od místních policejních a správních
orgánů a znalecké vyšetření duševního stavu svědků podle § 118 tr. řádu atd.“
6 K jednomu z mnoha takových příběhů viz např. rekapitulační část usnesení
Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1675/15.
7 Citované ustanovení je tu poněkud nedůsledné, protože je jasné, že obviněný
stejně tak nemá ani právo na přístup k osobním údajům svědka, jehož
totožnost sice utajena není, ale jeho ostatní osobní údaje jsou vedeny odděleně
ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
8 T. Gřivna: Právo na zachování důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho
klientem, Bulletin advokacie č. 6/2017, str. 66.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
41WWW.CAK.CZ 4141WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
alespoň jako proti uprchlému. Má již v této fázi obhájce tohoto
„obviněného“ právo na nahlížení do spisu ve smyslu
§ 65 odst. 1 tr. řádu?
Argumentem pro závěr, že i obviněný, kterému dosud nebylo
(již vydané) usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno,
se může prostřednictvím svého obhájce dožadovat práva
na přístup ke spisu ve smyslu § 65 odst. 1 tr. řádu, je skutečnost,
že české trestní právo procesní, na rozdíl od některých
jiných systémů práva, nepodmiňuje procesní práva obviněného
tím, zda se podvolí donucujícím opatřením státních
orgánů. Z judikatury ESLP vyplývá, že právo na spravedlivý
proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy nezaniká tím, že se dotyčná
osoba dobrovolně nevydá do moci státních orgánů.9
Ke stejnému závěru dospívá i německá doktrína.10
Praktická stránka této otázky zůstává nicméně otevřena.
S výjimkou výše naznačené konstelace, kdy je trestní stíhání
zahájeno jedním usnesením proti vícero obviněným
a je zatím doručeno jen některému z nich, se totiž obviněný
zpravidla nemá jak dozvědět, že již proti němu bylo policejním
orgánem usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno.
Rozlišujícím kritériem tu však zřejmě nebude sama
skutečnost, že policejní orgán sepsal usnesení o zahájení
trestního stíhání (to v praxi obvykle nebude zjistitelné11
),
nýbrž to, že učinil v této souvislosti již nějaké úkony namířené
vůči tomuto „obviněnému“ – např. realizoval, byť i neúspěšný,
pokus o zadržení této osoby.
Zajímavá je i otázka, jaká jsou práva obviněného poté, co
již z nějakého důvodu obviněným není. Pokud dojde ke zprošťujícímu
rozsudku, není právo takového bývalého obviněného
na přístup ke spisu obvykle zpochybňováno. Platí to
i pro počáteční stadia řízení? Obviněný sice přestává být
obviněným v situaci, kdy je usnesení o zahájení trestního
stíhání zrušeno, právo na přístup do spisu by mu tím však
zanikat nemělo. Ve věci Serves proti Francii se ESLP vyjádřil
k autonomnímu významu pojmu obviněný, když posuzoval
porušení práva neusvědčovat sebe samého v situaci,
kdy bývalý obviněný byl předvolán jako svědek a poté, co
odmítl složit přísahu jako svědek, byl za toto pokutován. Byť
ESLP v dané konkrétní věci porušení tohoto práva neshledal,
výslovně tu zdůraznil, že stěžovatel se nadále nacházel
v postavení obviněného v autonomním smyslu Úmluvy.12
K obdobnému závěru, byť poněkud jinou cestou, dospěl
i Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn.
III. ÚS 1956/13, kdy se zabýval právem tzv. jiných osob nahlížet
do spisu podle § 65 odst. 1 věty poslední tr. řádu. Tyto
jiné osoby musejí prokázat, že potřebují nahlédnout do spisu
k uplatnění svých práv. Ústavní soud v této věci shledal,
že pro odepření nahlédnutí do spisu podle § 65 odst. 2
tr. řádu musí i v případě tzv. „jiné osoby“ existovat legitimní
důvod (např. ochrana utajovaných skutečností, ochrana
svědků nařízená podle zákona, zvýšená pravděpodobnost
znovuotevření trestního řízení kvůli novým skutečnostem
atd.) a státní zástupce nebo policejní orgán, jako orgán veřejné
moci, povinovaný respektem k zákonným, tím spíše pak
ústavním právům, nemůže bez dalšího znemožňovat podezřelým
nebo podezíraným osobám jejich snahu o prosazení
svých legitimních zájmů, zejména v situaci, kdy se jedná
o věc odloženou, byť je stěžovatel stále veden jako podezřelý.
Ve vztahu k poškozenému nabádá k rozšiřujícímu výkladu
i Nejvyšší státní zastupitelství.13
Doručení usnesení o zahájení trestního stíhání
Přejděme nyní k nejobvyklejšímu okamžiku, ve kterém
obviněný pocítí potřebu nahlédnout do spisu – a tím je
okamžik, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního
stíhání. V tuto chvíli nastupuje již bezpochyby aplikace
§ 65 odst. 1 tr. řádu, a pokud nebudou splněny výjimečné
okolnosti předvídané § 65 odst. 2 tr. řádu, o nichž
bude pojednáno níže, má obviněný na nahlížení do spisu
právo. V tuto chvíli nicméně policejní orgán často rovnou
přistoupí k výslechu obviněného. Tato praxe, kdy se má obviněný
ke svému obvinění vyjádřit bezprostředně poté, co
se seznámil toliko s usnesením o zahájení trestního stíhání
proti své osobě, není z hlediska plného uplatnění jeho výše
uvedených práv na kvalifikované vyjádření se k věci ideální.
Nahlížení do spisu přitom opět musí být chápáno v materiálním
smyslu – nejde tedy jen o letmé nahlédnutí, nýbrž o možnost
seznámit se s obsahem tohoto spisu, myšlenkově tyto informace
vstřebat a učinit z nich (i s pomocí obhájce) rozhodnutí, jaký
procesní postup zvolit. Pokud je nahlížení do spisu umožněno
v nedostatečném časovém rozsahu, pak je třeba takovou situaci
hodnotit tak, jako by nebylo nahlížení do spisu umožněno
vůbec.14
Repík v této souvislosti připomíná, že požadavek mít
čas nutný k přípravě obhajoby je zárukou proti příliš kvapnému
postupu řízení a protiváhou práva zaručeného čl. 6 odst. 1
Úmluvy, aby o trestním obvinění bylo rozhodnuto v přiměřené
lhůtě.15
Administrativní problémy na straně policejních orgánů
nemohou být dávány k tíži obviněnému.16
V případě bez-
9 V rozsudku Van Geyseghem proti Belgii ze dne 21. 1. 1999, stížnost
č. 26103/95, ESLP posuzoval situaci, kdy se stěžovatelka poté, co byla již
odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nedostavila k jednání
kasačního soudu. Jejímu obhájci pak z tohoto důvodu nebylo umožněno
přednést svoji argumentaci. ESLP k tomu v bodě 34 svého rozsudku uvedl:
„Obžalovaný neztrácí svá práva jen proto, že se nedostaví k hlavnímu
líčení. Ačkoliv právní úprava může být nastavena tak, aby předcházela
neodůvodněným absencím před soudem, není možné omezit výkon práv
obhájce jen proto, že se k soudu nedostavil obviněný. Legitimní požadavek
na přítomnost obviněného před soudem může být naplněn jinými prostředky
než zbavením obviněného práva být zastoupen obhájcem.“
10 R. Börner: Grenzfragen der Akteneinsicht nach Zwangsmassnahmen, Neue
Zeitschrift für Strafrecht (NStZ) 2010, str. 417-419; T. Park: Der Anspruch
auf rechtliches Gehör im Rechtsschutzverfahren gegen strafprozessuale
Zwangsmassnahmen, Strafverteidiger (StV) 2009, str. 276-283.
11 Výjimečný a poněkud kuriózní je případ diskutovaný v médiích dne 6. 9.
2017, kdy policejní orgán v rámci žádosti o vydání poslance Andreje
Babiše k trestnímu stíhání adresované Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky uvedl i osobu jeho manželky jako „obv. Monika Babišová“.
Na základě toho mohlo být spekulováno, že v tu chvíli bylo již policejním
orgánem usnesení o zahájení trestního stíhání této osoby napsáno – pořad ČT
90 ze dne 6. 9. 2017 – http://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-
90-ct24/217411058130906/.
12 Rozsudek ESLP Serves proti Francii ze dne 20. 9. 1997, stížnost
č. 82/1996/671/893, bod 42.
13 Výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 25. 6. 2015,
sp. zn. 1 SL 716/2015.
14 Burhoff: Handbuch für das strafrechtliche Ermittlungsverfahren, 7. Auflage,
2015, marg. č. 238.
15 B. Repík: Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Orac, Praha
2002, str. 161.
16 Ve věci Toth proti Rakousku ESLP neuznal jako důvod pro průtahy v řízení
skutečnost, že spis byl zapůjčen. Tomu se totiž dalo předejít např. pořízením
kopie spisu – rozsudek Toth proti Rakousku ze dne 12. 12. 1991, stížnost
č. 11894/85, bod 77.
42 WWW.CAK.CZ4242 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
prostředně běžících lhůt (např. při zadržení apod.) bude třeba
vyvažovat toto právo obviněného s bezprostřední naléhavou
potřebou policejního orgánu činit další úkony. I zde ovšem bude
muset být obhajobě umožněno seznámit se se spisem v míře,
kterou dané podmínky umožňovaly. Policejní orgány jsou
povinny své úkony naplánovat tak, aby toto právo obhajoby
s odkazem na své zaneprázdnění fakticky nenegovaly. V případě,
že s ohledem na blížící se konec určité lhůty bude třeba
nahlížení do spisu předčasně ukončit, bude na orgánech státu
ležet důkazní břemeno, že nejednaly ve zlé víře17
a se záměrem
zkrátit práva obviněného.
Právo na nahlížení do spisu je právem obviněného a stejnou
měrou i právem jeho obhájce. Česká právní úprava nedává
v této souvislosti podklad pro jakékoliv rozlišování mezi ni-
mi.18
Judikatura ESLP takto ovšem činí, když v zásadě hovoří
v dále uvedených rozhodnutích o přístupu do spisu obhájcem.
Pokud ovšem nemůže být s ohledem na specifické
okolnosti případu nahlížení do spisu obhájcem bez součinnosti
obviněného toto právo dostatečně efektivní, má obviněný
i podle judikatury ESLP právo být u tohoto nahlížení
do spisu také přítomen.19
Na tomto místě ještě krátké odbočení k právu obviněného
nevypovídat. ESLP v některých svých rozhodnutích připustil,
že toto právo nemůže zabránit tomu, aby se mlčení
obviněného vzalo v úvahu při hodnocení přesvědčivosti
usvědčujících důkazů v situacích, které si vyžadují vysvětlení
z jeho strany.20
Obvinění tedy nesmí být argumentačně
postaveno pouze na tom, že obviněný odmítá vypovídat –
pouze na této skutečnosti nemůže dojít k odsouzení. Statut
Mezinárodního trestního soudu (ICC)21
v čl. 67 odst. 1
písm. g) jde v tomto ohledu ještě dál, když výslovně stanoví,
že obviněný má právo mlčet, přičemž „k odepření výpovědi
nesmí být přihlíženo při rozhodování o vině nebo nevině
obviněného“. Obviněný může zároveň svůj postoj kdykoliv
změnit. Pokud se však rozhodne vypovídat až v pozdějších
fázích řízení, soudy tento jeho postup někdy hodnotí jako
účelový. Ovšem v situaci, kdy je obviněnému odepřeno nahlížení
do spisu, pak bezprostřední jeho obrana – mimoprávní
prostředky, o nichž bude ještě diskutováno níže – je
využít svého práva nevypovídat. Pokud později vypovídat
bude, neměl by soud hodnotit jeho výpověď jako účelovou
jen z toho důvodu, že ji neučinil ihned poté, co mu bylo
předloženo usnesení o zahájení trestního stíhání. Právo obviněného
nevypovídat v takové situaci totiž nevyplývá jen z tohoto
jeho práva samotného (tj. práva neusvědčovat sebe samého),
nýbrž naopak vyplývá z jeho práva vypovídat – avšak
právě až poté, co se mohl seznámit s celým rozsahem toho,
k čemu vlastně vypovídat má. Právo obviněného nevypovídat
je tu v takové situaci jen druhou stranou téže mince –
protiváhou oprávnění státních orgánů odepřít mu z důležitých
důvodů nahlížení do spisu.
Časový a věcný rozsah odepření práva na nahlížení
do spisu
Ust. § 65 odst. 2 tr. řádu dává policejnímu orgánu možnost
„ze závažných důvodů“ nahlédnutí do spisu odepřít. Zároveň
dává toto ustanovení jasný časový mantinel, od kterého
okamžiku toto odepření již možné není – je jím okamžik,
kdy byli obviněný a jeho obhájce „upozorněni na možnost
prostudovat spisy“.
Uvedené ustanovení otevírá hned několik otázek:
1. Co lze považovat za „závažné důvody“?
2. Je policejní orgán povinen svůj postup podle § 65
odst. 2 odůvodnit?
3. Je policejní orgán povinen tyto závažné důvody
obviněnému sdělit?
4. Kdo postup podle § 65 odst. 2 přezkoumává?
5. V jakém rozsahu je možné nahlížení do spisu odepřít?
6. Kdy toto odepření nahlížení do spisu končí?
Neurčitý právní pojem „závažné důvody“ je těžké definovat
abstraktně – zde je jakékoliv teoretické pojednání nutně
šedivější než praxe. Jisté je, že účelem odepření nahlížení
do spisu nesmí být bránění výkonu jiných práv obviněného
– např. tímto účelem nesmí být obava, že obviněný bude
podávat opravné prostředky, návrhy, stížnosti a činit další
procesní kroky. Stejně tak nemůže být účelem tohoto postupu
přimět obviněného k přiznání. Pod důležitými důvody
lze rozumět především důvody související s dalším připravovaným
postupem policejních orgánů (ať už směrem k pachatelům,
či směrem k ochraně třetích osob).
S tím souvisí hned druhá otázka – tj. zda je policejní orgán
povinen svůj postup dle § 65 odst. 2 tr. řádu odůvodnit.
Faktem je, že zákon v tomto ohledu nevyžaduje vydání
žádného formálního rozhodnutí. V praxi pak situace
17 Pojem „prvek zlé víry“ („element of bad faith or deception on the part of the
authorities“) se stal v judikatuře ESLP již zažitým hlediskem pro posouzení
porušení práv stěžovatele ze strany státu – byl použit v řadě rozsudků, např.
Mooren proti Německu ze dne 9. 7. 2009, stížnost č. 11364/03, bod 78,
Saadi proti Spojenému království ze dne 29. 1. 2008, stížnost č. 13229/03,
bod 69, Guja proti Moldavsku ze dne 12. 2. 2008, stížnost č. 14277/04,
bod 75, a řadě dalších.
18 K tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 41/02,
dospívající k závěru, že obhájce, stejně jako obviněný, mají v trestním
řízení přístup i k utajovaným informacím, jsou-li obsahem trestního spisu:
„Postavení obhájce v trestním řízení, tj. zejména jeho procesní oprávnění,
se odvíjí od postavení (práv) obviněného. Eventuálním zakotvením výjimky
advokátům zůstává otevřena základní otázka, a to přístup obviněného
k utajovaným skutečnostem, jež jsou obsahem důkazních prostředků
v trestním řízení. Omezení takového přístupu z pohledu čl. 37 odst. 3 a čl. 38
odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy je stěží představitelné.
Obdobně je stěží představitelné ‚prověřování‘ obviněného Národním
bezpečnostním úřadem k povolení jeho přístupu k utajovaným skutečnostem…
seznamování obhájce v trestním řízení s utajovanými skutečnostmi tedy
nevyžaduje bezpečnostní prověrku Národním bezpečnostním úřadem.“
19 V rozsudku Öcalan proti Turecku ze dne 12. 3. 2003, stížnost č. 46221/99,
v bodě 161 poukázal ESLP na to, že: „… vzhledem k tomu, na jaké pozici
v dotyčné ozbrojené organizaci (PKK) se stěžovatel nacházel, byl právě on jedním
z lidí, kteří by dokázali nejlépe posoudit možnosti hájit se proti věcným a jiným
důkazům předloženým obžalobou. Stěžovatel sám byl mnohem způsobilejší a lépe
informovaný než jeho obhájce, pokud jde o otázku, zda a v jakém rozsahu je dána
odpovědnost PKK za konkrétní skutky. Je přitom třeba zdůraznit, že obžaloba
činila stěžovatele morálně zodpovědným za několik stovek násilných skutků, které
nebyly fyzicky spáchány jím samotným. Je důvodné se domnívat, že kdyby mu
byla bývala dána příležitost prostudovat si spis přímo a v dostatečném čase, byl by
schopen vznést mnohem relevantnější argumenty na svoji obhajobu, než toho byli
schopni jeho obhájci bez jeho instrukcí.“
20 Blíže srov. B. Repík, op. cit. sub 15, str. 188-189 a judikatura tam uvedená.
Jak poznamenává Pavel Molek k případu John Murray proti Spojenému
království ze dne 8. 2. 1996, stížnost č. 18731/91 „… obviněný byl varován,
že mlčení pro něj může mít nepříznivé následky (byť už to samo je vlastně
nepřímé donucení); a ostatní důkazy zakládají samy o sobě silné podezření,
že je obviněný pachatelem, takže svým mlčením vlastně pouze promeškal
příležitost podezření vyvrátit“, viz P. Molek: Právo na spravedlivý proces,
Wolters Kluwer ČR, Praha 2012, str. 344.
21 Římský statut Mezinárodního trestního soudu, uveřejněný
pod č. 84/2009 Sb. m. s.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
43WWW.CAK.CZ 4343WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
vypadá tak, že policejní orgán (příp. státní zástupce) ústně
obhajobě sdělí, že přístup do spisu odepírá s odkazem
na § 65 odst. 2 tr. řádu. V lepším případě je pak takové
odepření zachyceno v rámci protokolu o úkonu, který v tu
chvíli právě probíhá (výpověď obviněného, vazební zasedání
apod.). Takto lapidární postup ovšem nemůže obstát.
Ust. § 65 odst. 2 tr. řádu totiž umožňuje policejnímu orgánu
odepřít nahlížení do spisu toliko tehdy, pokud jsou
k tomu dány „závažné důvody“. A contrario tedy platí, že
nejsou-li závažné důvody dány, má policejní orgán povinnost
nahlížení do spisu umožnit. V právním státě je přitom
nemyslitelné, aby se orgán státní moci mohl jakékoliv
své povinnosti vyhnout jen tím, že sám – pro foro interno –
učiní nějakou úvahu, kterou nekomunikuje přezkoumatelným
způsobem vůči těm, vůči nimž se v důsledku této
své úvahy oné povinnosti vyhne. Navíc, jak bude uvedeno
dále, je tento postup policejního orgánu přezkoumatelný
a účelem jakéhokoliv přezkumu je přezkoumat právě důvody
přezkoumávaného aktu. Policejní orgán tedy má povinnost
své rozhodnutí o odepření práva obviněného na nahlížení
do spisu odůvodnit.
To na druhou stranu neznamená, že má obviněný nárok
na to, aby mu bylo toto odůvodnění ihned zpřístupněno.
Lze si totiž představit, že právě z tohoto odůvodnění obsahujícího
závažné důvody pro odepření nahlížení do spisu
budou seznatelné skutečnosti, které je třeba v této procesní
fázi před obviněným skrýt – typicky dosud nerealizované
kroky ve vyšetřování. Proto (i když to může znít poněkud
tautologicky) podléhá i toto odůvodnění postupu
podle § 65 odst. 2 tr. řádu možnému utajení podle § 65
odst. 2 tr. řádu. Tyto „závažné důvody“ tedy policejní orgán
obviněnému nemusí ihned sdělit dopodrobna, jestliže
i pro utajení některých detailů těchto závažných důvodů
jsou dány závažné důvody. Tyto důvody však musí skutečně
existovat a musí být také nějak zachyceny, aby se s nimi
mohl seznámit orgán, který bude jejich existenci a závažnost
přezkoumávat. A po odpadnutí oněch závažných
důvodů, pro něž nebyly obviněnému sděleny, je třeba, aby
se s nimi mohl seznámit i on.
Přezkoumatelnost postupu policejního orgánu podle § 65
odst. 2 tr. řádu výslovně zakotvuje věta druhá tohoto ustanovení:
„Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní
orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní
zástupce povinen urychleně přezkoumat.“ Státní zástupce tu
tedy výslovně přezkoumává závažnost právě těch důvodů,
„ze kterých tato práva odepřel policejní orgán“. Tyto důvody
tedy musí být sděleny přinejmenším státnímu zástupci,
aby mohl jejich závažnost „urychleně přezkoumat“. Tím ovšem
možnosti přezkumu nekončí. Na postup dozorového
státního zástupce dohlíží nadřízené státní zastupitelství,22
přičemž i podnět k výkonu dohledu je obecně účinným
opravným prostředkem.23
Pokud jde o možnost soudního
přezkumu, ta sice v české právní úpravě výslovně zakotvena
není, stejně se ale bude touto otázkou (stejně jako všemi
ostatními případnými pochybnostmi o zákonnosti jednotlivých
kroků trestního řízení) v konečném důsledku zabývat
soud rozhodující o vině a trestu.
Věcný rozsah odepření práva na nahlížení do spisu
Citované ust. § 65 odst. 2 tr. řádu nedává odpověď na otázku,
v jakém rozsahu a na jak dlouho je možné obviněnému
nahlížení do spisu ze závažných důvodů odepírat. Čistě textuálně
se nabízí odpověď, že nahlížení je možné odepřít
zcela, a to až do okamžiku, kdy byla obhajoba upozorněna
na možnost prostudovat spis. Takový postup je teoreticky
možný, měl by však být jen naprostou výjimkou. Při aplikaci
jakéhokoliv omezení jednotlivce zasahujícího do jeho
základních práv je totiž nutné mít na paměti ústavní kautely
vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny a principu proporcionality.
Ten lze, velmi zjednodušeně,24
rozdělit do tří kroků,
při nichž se zkoumá:
1. vhodnost, tedy způsobilost posuzovaného zásahu dosáhnout
sledovaného cíle,
2. potřebnost, tedy zda zvolený zásah jen ten nejšetrnější, a
3. poměřování, tedy zda dosažený cíl není v nepoměru
s tím, co bylo k jeho dosažení obětováno.
V posuzované otázce nebude zpravidla pochyb o splnění
prvního z těchto tří kroků, neboť odepřením práva obviněného
nahlížet do spisu mohou státní orgány nerušeně
pokračovat v dosažení cíle, kterým je ochrana společnosti
před pachateli trestné činnosti.25
Již ve druhém kroku testu proporcionality nicméně (úplné)
odepření práva obviněného na nahlížení do spisu obvykle
neobstojí. Jen těžko totiž bude obhajitelná teze, že nebylo
možné obviněnému zpřístupnit spis alespoň částečně.
Je přitom zjevné, že přinejmenším některé části spisu již
ze své podstaty obviněnému zpřístupněny jsou (např. jeho
vlastní výpověď či usnesení o zahájení trestního stíhání).26
Selhání ve druhém kroku testu proporcionality řešil přitom
Ústavní soud i v některých dalších souvislostech – např.
ve vztahu k rozsahu práva na přístup k informacím27
nebo
v otázce rozhodování soudů o zbavení či omezení způsobilosti
k právním úkonům.28
Rovněž v těchto zmíněných situacích
docházelo k legitimnímu omezení určitého práva,
avšak v nepatřičně velkém rozsahu.
Nabízí se přitom řešení – odepřít obviněnému nahlížení
pouze do těch částí spisu, ve vztahu k nimž platí, že jsou
22 § 12c a násl. zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Pokud
o odepření nahlížení do spisu nerozhodl policejní orgán, nýbrž přímo
(dozorový) státní zástupce, pak je možnost využít institut dohledu o to
důležitější.
23 Nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, bod 31.
24 Podrobněji viz D. Kosař: Kolize dvou základních práv v judikatuře Ústavního
soudu ČR, Jurisprudence č. 1/2008, str. 3-19.
25 Sledovaný cíl však musí být sám o sobě legitimní (někdy se tu hovoří též
o tzv. nultém kroku testu proporcionality). Jak bylo již zmíněno výše, nesmí
tímto účelem tedy být např. obava, že obviněný bude při důkladnější znalosti
spisu podávat opravné prostředky, návrhy a stížnosti. Stejně tak nesmí být
účelem odepření nahlížení do spisu snaha přimět tímto způsobem obviněného
k přiznání (např. klamavým předstíráním, že obsahem onoho, zatím
nepřístupného, spisu jsou usvědčující důkazy).
26 Německá úprava tuto otázku výslovně upravuje v § 147 odst. 3 StPO tak, že
stanovíneomezitelnéprávonanahlížení:„…doprotokolůovýslechuobviněného
a dále do protokolů o takových vyšetřovacích úkonech, při nichž byla nebo by
musela být obhájci umožněna účast. Stejně tak nemůže být obhájci odepřeno
právo na nahlížení do znaleckých posudků.“
27 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 2/10, bod 40.
28 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 557/09.
44 WWW.CAK.CZ4444 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
pro to dány závažné důvody. Takové roztřídění spisu jistě
nebude jednoduché a může být časově náročné. Tyto organizačně-technické
problémy na straně orgánů státní moci
při roztřídění těch částí spisu, které zpřístupněny být mohou,
a těch, které nikoliv, nemohou však jako ospravedlnění
pro odepření tohoto práva obstát.29
Časový rozsah odepření práva na nahlížení do spisu
Podobně není automaticky vždy obhajitelné, pokud je obviněnému
právo na nahlížení do spisu odepřeno až do onoho
nejzazšího zákonem předvídaného okamžiku ukončení
vyšetřování. Důležité důvody, pro které bylo obviněnému
nahlížení do spisu odepřeno, jsou totiž zpravidla spojeny
s plánovanými a dosud nerealizovanými kroky policejních
orgánů v rámci vyšetřování. Jakmile tyto důvody odpadnou,
obnovuje se výchozí stav, že obviněný má na nahlížení
do spisu právo tak, jak předvídá § 65 odst. 1 tr. řádu. Lze
tedy hovořit o jakési elasticitě procesních práv obviněného,
která se projevuje podobně, jako se projevuje např. elasticita
práva vlastnického.30
Vzhledem k tomu, že obviněný již
v minulosti o nahlížení do spisu požádal (jinak by mu toto
nahlížení nebylo dle § 65 odst. 2 tr. řádu odepřeno), a vzhledem
k tomu, že je to právě jen policejní orgán, a nikoliv obviněný,
kdo ví o odpadnutí důležitých důvodů pro odepření
práva na nahlížení do spisu, je policejní orgán povinen obviněného
o této skutečnosti bezodkladně informovat. Ačkoliv
tato povinnost (na rozdíl např. od úpravy v SRN31
) zákonem
výslovně upravena není, lze ji dovodit právě ze zde pojednávaného
požadavku na co nejmenší zásah do práv obviněného.
Odpadnou-li důležité důvody pro odepření práva
obviněného na nahlížení do spisu, pak setrvávání ve stavu,
kdy obviněný do spisu nenahlédl, ač se toho v minulosti dožadoval,
již není pokryto ust. § 65 odst. 2 tr. řádu, a nemá
tedy zákonnou oporu.
Konečně pak v posledním kroku testu proporcionality
je třeba učinit úvahu, zda ony „důležité důvody“, pro které
může být právo obviněného na nahlížení do spisu odepřeno,
jsou v konkrétním případě natolik důležité, aby vyvážily
zásah do procesních práv obviněného.
Závěr
Odepření práva obviněného na nahlížení do spisu dle § 65
odst. 2 tr. řádu je výjimečným, avšak přípustným zásahem
do jeho procesních práv. Obviněný může zcela legitimně
na toto odepření reagovat využitím svého práva nevypovídat,
přičemž tento jeho procesní postoj by mu neměl být
v budoucnu dáván k tíži a neměl by být označován za účelový.
K odepření práva obviněného na nahlížení do spisu je
třeba existence důležitých důvodů. Ty jsou pak následně přezkoumatelné,
ať už dozorovým státním zástupcem, státním
zástupcem vykonávajícím dohled, či soudem při meritorním
posuzování viny a trestu. Tyto důležité důvody mohou
zůstat před obviněným dočasně skryty, a to za předpokladu,
že i pro jejich utajení jsou dány důležité důvody
ve smyslu § 65 odst. 2 tr. řádu. Musí být však zaznamenány,
aby mohly být přezkoumány a případně i následně
rozporovány samotným obviněným, jakmile odpadne důvod
pro jejich utajení.
Odepření práva obviněného na nahlížení do spisu musí
obstát v testu proporcionality, což v praxi znamená, že
nahlížení může být odepřeno jen v nezbytném rozsahu
a po nezbytnou dobu. Tímto nezbytným rozsahem nemůže
být celý spis, neboť přinejmenším některé jeho části budou
moci být zpřístupněny vždy. Nezbytnou dobou pak
je toliko doba, po kterou trvají důležité důvody, pro které
bylo obviněnému nahlížení do spisu odepřeno. Policejní
orgán je povinen obviněného o odpadnutí těchto důležitých
důvodů bezodkladně informovat. Konečně pak
také musí toto odepření přístupu ke spisu obstát ve třetím
kroku testu proporcionality, tj. při poměřování zásahů
do práv obviněného s cílem, kvůli němuž je do práv
obviněného zasaženo.
Tento příspěvek vznikl v rámci výzkumu Naturalizace v České
republice (GA15-07626S). 
29 Tyto technické problémy nicméně vedou státní zástupce v SRN k tomu,
že poté, co obhajoba požádá o nahlížení alespoň do oněch neomezitelných
částí spisu dle § 147 odst. 3 StPO, často raději umožní přístup ke spisu
celému, jen aby nemuseli podstupovat pracné třídění spisu. Tato přirozená
lidská vlastnost (snaha mít méně práce) tak vlastně vede státní zástupce
k ještě větší zdrženlivosti, kdy nahlížení do spisu je odepíráno jen
v nejnutnějších případech. Zároveň se z tohoto jevu, kdy státní zástupci
často nejsou schopni či ochotni spis roztřídit, vyvinula taktika obhajoby,
viz R. Schlothauer: Münchener Anwaltshandbuch Strafverteidigung,
2. Auflage, C. H. Beck, München 2014, marg. č. 40.
30 Vlastnické právo zavazuje a musí někdy ustoupit obecnému, resp. veřejnému
zájmu ve smyslu čl. 11 odst. 3, resp. 4 Listiny (pro rozlišení těchto pojmů
srov. T. Kocourek: Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch
ochrany životního prostředí, Leges, Praha 2012). Jakmile však potřeba
omezení vlastnického práva z důvodu obecného či veřejného zájmu odpadne,
obnovuje se vlastnické právo vlastníka v celé své šíři.
31 Podle § 147 odst. 6 věty druhé StPO: „Obhájce je třeba informovat, jakmile
mu opět náleží neomezené právo nahlížení do spisu.“
inzerce
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
45WWW.CAK.CZ 4545WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
1 Viz údaje zveřejněné ČSÚ k 20. 11. 2017 dostupné na: https://www.czso.cz/
csu/czso/vyuzivani-internetovych-ulozist-7h8xejoqlw.
2 Definice OECD za elektronické obchodování označuje elektronický nákup nebo
prodej zboží, výrobků a služeb mezi ekonomickými subjekty, domácnostmi,
jednotlivci, vládami a ostatními veřejnými nebo státními organizacemi
přes internet nebo ostatní počítačové sítě. Zboží a služby jsou elektronicky
objednány přes tyto sítě, ale placení a dodání tohoto zboží nebo služeb
může být provedeno online nebo offline (http://www.oecd.org/internet/
ieconomy/2771174.pdf).
3 B2B je označení pocházející z anglického termínu business-to-business
(obchodník – obchodník) a jeho obsahem jsou zejména obchodní vztahy
mezi obchodními společnostmi.
4 B2C je zkratka pro anglický termín business-to-customer/consumer
(obchodník – zákazník/spotřebitel), který vyjadřuje to, že se jedná o přímý
prodej koncovým zákazníkům nebo alespoň o podporu tohoto prodeje.
Nejvyšším stupněm B2C prodeje je právě výše zmiňovaný internetový obchod.
5 Vedle stěžejní funkce spočívající ve vlastním obchodu se např. jedná
o možnost vkládat zboží, tvorbu cen, vytváření faktur, reklamy a propagace,
propojení s účetnictvím a skladovacím systémem, zákaznické podpory atd.
6 V metodice „Provozování internetových obchodů (e-shopů)“ z ledna 2014
dostupné na: https://www.uoou.cz/assets/ File.ashx?id_org=200144&id_
dokumenty=7278.
7 Podle informací Asociace pro elektronickou komerci (APEK) zveřejněných
na jejích internetových stránkách https://www.apek.cz/ dosáhl obrat e-shopů
v ČR v roce 2016 úrovně 98 miliard Kč (přičemž v roce 2012 byla hodnota
tržeb „pouhých“ 51 miliard Kč).
8 Viz informace týkající se české e-commerce zveřejněné APEK na: https://www.
apek.cz/clanky/e-shopy-dale-ukrajuji-kamennym-obchodum-podil-na-t.
9 V Čechách se první e-shopy začaly objevovat „až“ v roce 1996 (V USA
o několik let dříve), rozvoj ale zaznamenávají až po roce 2000, v současnosti
(tedy po 22 letech od vzniku toho prvního) je jich v ČR více než 36 000
a nenabízejí již jen knihy či hudební nosiče jako v počátcích, ale široké
spektrum zboží a služeb.
E-commerce a její rostoucí význam
Vzhledem k tomu, že více než 60 procent lidí ve věku
nad 16 let v ČR někdy v životě realizovalo nákup v internetovém
obchodě,1
málokdo by asi neznal základní odpověď
na otázku, co je e-shop. Jde o jedno z možných označení elektronického
obchodu,2
nejdůležitější součásti, resp. formy tzv.
„e-commerce“, obchodních podnikatelských činností realizovaných
v rámci internetové sítě a pomocí elektronických prostředků.
Tento obchod probíhá především formou B2B3
a B2C.4
Technicky je e-shop webovou nebo mobilní aplikací, softwarovým
řešením požadavků na funkce, které má poskytovat.5
Úřad pro ochranu osobních údajů (dále „ÚOOÚ“) definu-
je6
elektronické obchodování obdobným způsobem, a to jako
opakované řešení obchodních případů s využitím informačních
a komunikačních technologií; probíhá-li v prostředí internetu,
jedná se o internetové obchodování, které bývá realizováno
prostřednictvím webových aplikací, tedy internetového
obchodu (e-shopu) obsahujícího nabídku obchodníka, možnost
vyhledávání a objednávání zboží nebo služeb zákazníkem,
zprostředkování a evidence plateb, řešení reklamací atd.
V České republice aktuálně působí na 36 000 e-shopů. Jejich
nabídka se neustále rozšiřuje, a to i na sortiment, který
byl ještě donedávna doménou kamenných obchodů. Tržby
českých e-shopů atakují úroveň 100 miliard Kč7
ročně, resp.
tato hranice měla v loňském roce padnout.8
Uvedený obrat
reprezentuje téměř desetinu českého maloobchodu. To dokládá
rostoucí význam e-commerce.9
Navíc Česká republika patří
mezi pět zemí s nejvyšším podílem prodeje po internetu
na maloobchodě v rámci celé EU, tedy vlastně je „e-shopovou
velmocí“. Nelze tedy význam internetového obchodu podceňovat,
a už vůbec ne z pohledu ochrany osobních údajů, která
se v současné době stále více dostává do popředí zájmu, zejména
v souvislosti s nárůstem online aktivit (obchodního i neobchodního
charakteru).
Denně si předáváme neuvěřitelné množství dat, za každé dva dny lidstvo vytvoří stejné množství
informací, jako vytvořilo dohromady do prvních let 21. století. Dnešní realitou je globalizovaná
digitalizovaná ekonomika. Technický pokrok je tak rychlý, že jej můžeme sledovat online.
V tomto století dochází k nárůstu zpracovávaných dat, tzv. Big Data. Existuje právní ochrana?
Od roku 2018 dochází ke sjednocení práva v rámci Evropské unie a vstupuje v platnost nařízení
o ochraně osobních údajů (GDPR). Toto nařízení je platné pro všechny firmy činné v Evropské
unii jako výsledek kompromisu mezi právem na ochranu dat a sběrem Big Data v podobě
pseudonymů, anonymizace, kódování. Sběr dat také znamená obrovskou ekonomickou moc.
Cílem tohoto příspěvku je odpověď na otázku, jak nás GDPR ochrání u e-commerce.
Mgr. Karin Pomaizlová,
je advokátkou a partnerkou v Taylor
Wessing Praha.
Mgr. Monika Fürstová, MBA,
je advokátní koncipientkou v Taylor
Wessing Praha.
E-shopy a povinnost ochrany osobních
údajů podle GDPR
46 WWW.CAK.CZ4646 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
GDPR a e-shop
Potřeba aktualizace a jednotné úpravy ochrany osobních
údajů v Evropské unii vyústila v přijetí jednotného právního
předpisu s přímou účinností na celém území EU – obecného
nařízení o ochraně právních údajů, pro které se již vžilo označení
GDPR (General Data Protection Regulation).10
Nařízení
platí od 27. 4. 2016, účinné bude od 25. 5. 2018 a aplikaci
jeho ustanovení se nevyhnou ani subjekty provozující internetové
obchody. Jejich provozovatelé zpracovávají osobní údaje
ve velkém rozsahu, a to nejen adresné údaje svých zákazníků
(jméno, příjmení, adresu doručení, e-mail, telefon), ale i údaje
o jejich platebních kartách. Dále shromažďují a vyhodnocují
údaje o jejich nákupních preferencích a zvyklostech (tzv.
profilování11
). To znamená, že již pouhou návštěvou mobilní
aplikace nebo webové stránky, a to i bez realizace jakékoliv
objednávky, poskytuje zájemce o nákup provozovateli internetového
obchodu cenné informace o svých preferencích.
Tyto informace pak slouží k zobrazování tzv. personalizované
reklamy, k zasílání obchodních sdělení, a to nejen s nabídkou
navštíveného e-shopu, ale i dalších subjektů, se kterými provozovatel
e-shopu shromážděné osobní údaje sdílí.
To vše vede nutně k potřebě provozovatelů e-shopů zpracovávat
osobní údaje svých zákazníků a povinnosti zajišťovat jejich
bezpečnost. Bezpečnost osobních údajů a jejich zpracování
požaduje celá řada zásadních právních předpisů a právně závazných
dokumentů unijní i národní úrovně, zejména:
1. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
(Řím, 4. 11. 1950);12
2. Listina základních práv Evropské unie;13
3. Listina základních práv a svobod;14
4. Smlouva o fungování Evropské unie;15
5. Stávající předpis regulující ochranu osobních údajů v ČR
(zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném
znění, dále jen „ZOOÚ“);16
6. GDPR;17
7. Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2002/58/ES
ze dne 12. 7. 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně
soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice
o soukromí a elektronických komunikacích).18
Mimo zde uvedené dokumenty se i Pracovní skupina WP2919
vyjádřila k ochraně soukromí, když 26. 11. 2014 vydala prohlášení,
ve kterém zdůraznila nutnost prosazovat evropské hodnoty
v ochraně soukromí, a to zejména s ohledem na postupující
digitalizaci každodenního života.
Správce osobních údajů
Provozovatel e-shopu je správcem osobních údajů podle ZOOÚ
i GDPR. Podle § 4 písm. j) ZOOÚ je správcem každý subjekt,
který určuje účel a prostředky zpracování osobních
údajů, provádí zpracování a odpovídá za něj. Podrobněji,
ale v podobném duchu, definuje správce osobních údajů také
GDPR. Podle čl. 4 odst. 7 GDPR je správcem fyzická
nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo
jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely
a prostředky zpracování osobních údajů. Správce je odpovědný
mimo jiné za to, že osobní údaje zpracovává pouze
zákonným způsobem.
Využije-li správce pro zpracování osobních údajů služeb třetí
osoby, byť by se jednalo jen o uložiště osobních údajů, je tato
osoba zpracovatelem osobních údajů20
a správce s ní musí
uzavřít písemnou smlouvu. To v praxi samo o sobě ale nestačí.
Správce by měl přistupovat k výběru zpracovatele zodpovědně
a provést si vyhodnocení důvěryhodnosti a profesionality zpracovatele
a schopnosti zajistit bezpečné zpracování osobních
údajů.21
GDPR oproti současnému zákonu o ochraně osobních
údajů výslovně umožňuje zpracovateli, aby využil pro zpraco-
10 https://www.uoou.cz/gdpr-obecne-nbsp-narizeni/ds-3938/p1=3938
11 Zákonná definice profilování viz čl. 4 odst. 4 GDPR. Dále, v čl. 22 GDPR,
je zakotveno právo subjektu údajů nebýt předmětem žádného rozhodnutí
založeného výhradně na automatickém zpracování (vč. profilování), které má
pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká
(výjimky viz dále v čl. 22 odst. 2 GDPR).
12 Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto
Úmluvu navazujících, v čl. 8 odst. 1 dává každému právo na respektování svého
soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence (viz http://www.echr.
coe.int/Documents/Convention_CES.pdf).
13 Čl. 8 Listiny základních práv EU říká: „Každý má právo na ochranu osobních
údajů, které se ho týkají. Tyto údaje musí být zpracovány korektně, k přesně
stanoveným účelům a na základě souhlasu dotčené osoby nebo na základě
jiného oprávněného důvodu stanoveného zákonem. Každý má právo
na přístup k údajům, které o něm byly shromážděny, a má právo na jejich
opravu.“ A relevantní pro ochranu osobních údajů jsou i některé další články
tohoto dokumentu (např. čl. 6, který uvádí, že každý má právo na svobodu
a osobní bezpečnost, nebo čl. 7, který stanovuje, že každý má právo
na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace).
Dokument je v českém jazyce veřejně k dispozici na: http://eur-lex.europa.eu/
legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:12012P/TXT&from=CS.
14 Čl. 7 ústavního zák. č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod jako
součásti ústavního pořádku České republiky, v platném znění, zaručuje
nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Tento právní předpis je veřejně
dostupný např. na: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html.
15 Čl. 16 odst. 1 této Smlouvy (konsolidované znění veřejně
dostupné např. na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/
PDF/?uri=OJ:C:2008:115:FULL&from=CS).
16 § 10 ZOOÚ stanovuje správci a zpracovateli osobních údajů povinnost dbát
o to, aby při zpracování osobních údajů subjekt neutrpěl újmu na svých
právech, a zároveň dbát na ochranu před neoprávněným zasahováním
do soukromého a osobního života subjektu údajů. § 13 odst. 1 ZOOÚ
pak stanovuje správci a zpracovateli osobních údajů povinnost přijmout
taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému
přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným
přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému
zneužití osobních údajů, přičemž uvedená povinnost platí i po ukončení
zpracování osobních údajů. Dle navazujících ustanovení je nedodržení této
povinnosti sankcionovaným přestupkem.
17 GDPR hned v 1. a 2. čl. preambule stanovuje, že ochrana fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů je základním právem, přičemž
odkazuje na Listinu základních práv Evropské unie (čl. 7 a 8) a také Smlouvu
o fungování Evropské unie (čl. 16 odst. 1), viz již výše. Dále v čl. 1 odst. 2
uvádí, že GDPR chrání základní práva a svobody fyzických osob, a zejména
jejich právo na ochranu osobních údajů. V čl. 5 odst. 1 písm. f) (věnovanému
zásadám zpracování osobních údajů) je přímo uveden požadavek na to,
aby osobní údaje byly zpracovávány způsobem, který zajistí jejich náležité
zabezpečení (které zajistí jejich integritu a důvěrnost).
18 Tato směrnice referuje již ve své preambuli (čl. 2 a 3) k čl. 7 a 8 Listiny
základních práv Evropské unie, Evropské úmluvě o ochraně lidských práv
a základních svobod, a též ústavám členských států.
19 Pracovní skupina WP29 (Working Party 29) je nezávislý evropský poradní orgán
složený z vedoucích představitelů národních úřadů na ochranu osobních údajů
EU, který mimo jiné vydává výkladová stanoviska k otázkám upravených dat
a soukromí, ustanovený čl. 29 Směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
20 § 4 písm. k) ZOOÚ definuje zpracovatele jako každý subjekt, který na základě
zvláštního zákona nebo pověření správce zpracovává osobní údaje
podle ZOOÚ. GDPR (v čl. 4 odst. 8) definuje zpracovatele jako fyzickou nebo
právnickou osobu, orgán veřejné moci, agenturu nebo jiný subjekt, který
pro správce osobní údaje zpracovává.
21 Viz např. požadavek čl. 28 odst. 1, který stanovuje, že správce využije
pro zpracování osobních údajů pouze ty zpracovatele, kteří poskytují
dostatečné záruky pro zpracovávání ve shodě s GDPR a pro zajištění ochrany
práv subjektů údajů.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
47WWW.CAK.CZ 4747WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
vání osobních údajů dalšího subdodavatele.22
Musí však dbát
na to, aby svému subdodavateli uložil povinnosti ve stejném
rozsahu, jaké na sebe převzal vůči správci osobních údajů.23
Nesplní-li tento subdodavatel své povinnosti, odpovídá zpracovatel
správci za plnění svého subdodavatele, jako by byl plnil
sám.24
GDPR omezuje využití dalšího subdodavatele zpracovatelem,
když požaduje, aby zpracovatel získal nejdříve souhlas
správce.25
Z tohoto důvodu bude nutné přehodnotit a upravit
stávající smlouvy mezi správci a zpracovateli osobních údajů.
GDPR26
stanovuje správcům, a tedy i správcům z řad e-shopů,
bez ohledu na jejich velikost, určité elementární povinnosti
vtělené do základních zásad zpracování. Podle GDPR bude
muset každý správce zajistit, aby:
(1) osobní údaje byly zpracovávány korektně, zákonným
a transparentním způsobem;
(2) zpracovávané osobní údaje byly přesné, přiměřené, relevantní
a pouze v rozsahu nutném pro účel zpracování;
(3) zpracovávané osobní údaje umožňující ztotožnění subjektů
údajů byly uloženy jen po nezbytně nutnou dobu;
(4) zpracovávané osobní údaje byly zpracovávány způsobem,
který zajistí jejich náležité zabezpečení – integritu a důvěrnost,
tj. ochranu před neautorizovaným přístupem,
změnou či zničením osobních údajů.27
Výše uvedené povinnosti, plynoucí z uloženého respektování
zásad zpracování osobních údajů, platí samozřejmě i pro zpracovatele.
Povinnosti zpracovatelů v souvislosti se zpracováním
osobních údajů jsou zejména obsaženy v čl. 28 GDPR, přičemž
z celého textu GDPR je zřejmé, že namístě je úzká spolupráce
mezi správcem a zpracovatelem vedoucí k zákonnému
a řádně zabezpečenému zpracování osobních údajů.
Souhlas se zpracováním osobních údajů
Největším úskalím při implementaci požadavků GDPR do praxe
internetových obchodů je souhlas se zpracováním osobních údajů.
Primárně by e-shopy měly zpracovávat osobní údaje svých
zákazníků na základě jiných legitimních důvodů, než je souhlas.
Takovým důvodem je jednak zpracování pro účely plnění smlouvy,
jejíž smluvní stranou je zákazník e-shopu, nebo může jít o zpracování
pro účely splnění právní povinnosti, která se na provozovatele
e-shopu vztahuje (typicky např. podání kontrolního hlášení).
Dále provozovatel e-shopu může zpracovávat osobní údaje
zákazníků pro účely svých oprávněných zájmů (např. pro účely
vymáhání pohledávek), ale s výjimkou případů, kdy zájmy a základní
práva a svobody zákazníků mají přednost před oprávněnými
zájmy tohoto provozovatele. Zpracování osobních údajů
na základě souhlasu zákazníků tak připadá v úvahu pouze
nad rámec těchto vyjmenovaných účelů zpracování. Zejména půjde
o souhlas ke zpracování osobních údajů k marketingovým
účelům, např. souhlas s poskytnutím osobních údajů třetím
osobám za účelem zasílání nevyžádaných obchodních sdělení.
GDPR klade velký důraz na to, aby byl souhlas28
udělen svobodně
a aby byl konkrétní, informovaný a jednoznačný.29
Souhlas je
projevem vůle, kterým subjekt údajů dává prohlášením či jiným
zjevným potvrzením své svolení ke zpracování osobních údajů.30
Prvním úskalím v praxi je svoboda souhlasu. Tento požadavek
obsahuje i dnes platný ZOOÚ, přičemž ho však mnohé e-shopy
možná i nevědomky porušují. ÚOOÚ uvádí ve svém stano-
visku,31
že souhlas nelze považovat za dobrovolný, resp. svobodný,
pokud je součástí smlouvy a není možné o něm jednat. To
v praxi znamená, že smlouvu, tedy např. všeobecné obchodní
podmínky, musí zákazník přijmout a nemá možnost vyjádřit
nesouhlas s textem zpracování osobních údajů, např. k marketingovým
účelům. V praxi není neobvyklé, že internetové obchody
neakceptují objednávku zákazníka, pokud nezaškrtne, že
souhlasí se všeobecnými obchodními podmínkami a také zpracováním
osobních údajů. To je ale v přímém rozporu s GDPR,
které v čl. 7 odst. 4 vysloveně zakazuje, aby plnění podle smlouvy
bylo podmíněno souhlasem se zpracováním osobních údajů.
Dalším praktickým příkladem porušení pravidel obsažených
v ZOOÚ i GDPR je vyžadování souhlasu se zpracováním
osobních údajů ve spojení s požadavkem na sdělení osobních
údajů, které nejsou nezbytné pro realizaci objednávky
zboží. Je poměrně běžné, že zákazník si nemůže objednat vybrané
zboží, aniž by prošel procesem úplné registrace, jehož
povinnou součástí je uvedení nejen adresných údajů, ale i údajů
o pohlaví a přesném datu narození, přičemž nejde o objednávku
zboží, které by bylo nějak omezeno věkem zákazníka.32
Součástí registrace je pak opět nutný souhlas se zpracováním
osobních údajů k marketingovým účelům a jejich předáním
obchodním partnerům provozovatele e-shopu.
Popsané praktiky některých internetových obchodů lze zhodnotit
následujícím způsobem:
Za prvé, k pouhému vyřízení objednávky, tedy ke zpracování
osobních údajů za účelem prodeje zboží není souhlas
subjektu údajů vůbec třeba a vyžadování takového
nadbytečného souhlasu je již samo o sobě porušením jak
stávajícího ZOOÚ, tak v budoucnu i podmínek GDPR.
Za druhé, v popsaném případě rozhodně nejde o souhlas
svobodný.
Za třetí, jedná se o nadbytečné shromažďování osobních
údajů o zákaznících. Takový postup je navíc nepochopitelný.
Pokud totiž chce provozovatel online obchodu své
22 Čl. 28 odst. 2 GDPR předpokládá, že zpracovatel může při zpracovávání
osobních údajů využít služeb dalšího zpracovatele. Ustanovení však
ukládá zpracovateli, aby tak činil se souhlasem (písemným povolením)
správce. I když zpracovatel má od správce obecné písemné povolení, je
povinen správce informovat o veškerých plánech ohledně zařazení dalších
zpracovatelů či výměny zpracovatelů stávajících. Správce tak dostane
možnost se ke změnám vyjádřit, resp. vyjádřit své námitky.
23 Viz čl. 28 odst. 4 GDPR.
24 Tamtéž.
25 Viz čl. 28 odst. 2 GDPR.
26 Viz čl. 5 GDPR.
27 Viz čl. 5 odst. 2 GDPR.
28 Viz čl. 4 odst. 11 GDPR.
29 Poskytnutí souhlasu je právním jednáním a kromě ustanovení lex specialis –
právních předpisů týkajících se ochrany osobních údajů, se na něj vztahují
také ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění
(§ 545 a násl.).
30 V zásadě jde o rozvedení stávající definice souhlasu se zpracováním
osobních údajů v ZOOÚ [viz § 4 písm. n)], která tento souhlas definuje jako
svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů, jehož obsahem je svolení
subjektu se zpracováním osobních údajů. § 9 ZOOÚ pak obsahuje zpřísnění
v případě zpracovávání citlivých údajů, spočívající v požadavku na to, aby
šlo o souhlas výslovný a informovaný. To jsou požadavky, které GDPR bude
od 25. 5. 2018 klást na každý souhlas se zpracováním osobních údajů.
31 Stanovisko č. 2/2008, https://www.uoou.cz/files/stanovisko_2008_2.pdf.
32 Uvedený postup by byl pochopitelný např. u objednávky alkoholických
nápojů či tabákových výrobků, byť by bez dalšího ověření nedával příliš
smysl. S takovým postupem jsme se však setkali u nejmenovaného velkého
dodavatele sportovních potřeb nebo v e-obchodě dodavatele nábytku.
48 WWW.CAK.CZ4848 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
zákazníky motivovat k tomu, aby mu poskytli svobodný
souhlas ke zpracování jejich osobních údajů k marketingovým
účelům, může volit jiné způsoby, např. jim nabídnout
nějakou slevu či malý dárek k objednanému zboží.
Podle GDPR již od konce května 2018 nebude možné, aby
souhlas se zpracováním osobních údajů byl součástí všeobecných
obchodních podmínek. Jakmile vstoupí GDPR v účinnost, bude
takový postup protiprávní. Jak je již zmíněno výše, GDPR
požaduje, aby dokumenty týkající se ochrany osobních údajů
byly od obchodních podmínek jednoznačně odděleny.33
V této
souvislosti je třeba zmínit, že souhlasy získané v rozporu
s GDPR bude třeba nahradit souhlasy novými.
Dalším požadavkem GDPR na kvalitu souhlasu je, aby byl
souhlas informovaný a jednoznačný. Tuto podmínku jistě nesplňují
příliš široké a obecné souhlasy typu: „Dáváte nám souhlas
k zasílání nabídek zboží a služeb našimi obchodními partnery“,
„Souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů, abychom vám
mohli poskytovat lepší služby“. Požadavek informovanosti a jednoznačnosti
se nevztahuje pouze na zpracování osobních údajů
správcem, ale i na totožnost třetích osob, kterým hodlá správce
osobní údaje poskytnout za účelem dalšího využití. Zejména půjde
o komerční prodej osobních údajů jiným správcům za účelem
zasílání marketingových sdělení zákazníkům e-shopu.
Pokud tedy např. bude provozovatel e-shopu požadovat souhlas
za účelem profilování a zobrazování cílené reklamy a dále
souhlas se zasíláním obchodních sdělení nad rámec, který povoluje
zákon, každý účel by měl být v souhlasu oddělen a opatřen
samostatným políčkem, kde zákazník může vyjádřit svůj souhlas.
Co rozhodně nelze zobrazovat, jsou předvyplněné souhlasy,
jelikož souhlas musí být udělen aktivním výběrem, tedy např.
„zakliknutím“ příslušného políčka. Zároveň musí být zákazník
vždy poučen o tom, že může svůj souhlas kdykoliv odvolat.
V poslední době se objevují diskuse o tom, že internetové obchody
chtějí sdílet údaje o svých zákaznících, kteří si opakovaně
nevyzvedávají objednané zboží. Je-li záměrem e-shopu vést takovou
evidenci pro své vlastní účely, tj. pro ochranu svých oprávněných
zájmů, nebude k tomu potřebovat souhlas svých zákazníků,
ale musí je o tom transparentně informovat dříve, než mu
poskytnou své osobní údaje či s ním uzavřou smlouvu. Ke sdílení
takového seznamu nespolehlivých zákazníků s jiným e-shopem
však bude nutný jednoznačný a konkrétní souhlas zákazníka
(subjektu údajů). Součástí takového souhlasu pak mimo
jiné bude muset být přesná identifikace e-shopů, kterým bude
evidence nespolehlivých zákazníků poskytnuta. Vedení databáze
nespolehlivých zákazníků navíc podléhá i regulaci podle
zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění.34
GDPR se neomezuje pouze na úpravu souhlasu se zpracováním
osobních údajů. V praxi se často zaměňuje souhlas s informační
povinností. I když provozovatel e-shopu nebude potřebovat
ke zpracování osobních údajů zákazníka jeho souhlas, jelikož
je bude zpracovávat na základě jiného zákonného důvodu, musí
vždy zákazníka informovat o tom, jaké osobní údaje a pro jaký
účel bude zpracovávat, a také, pokud možno, po jakou dobu je
bude zpracovávat. Dále musí provozovatel e-shopu zákazníka
informovat o jeho právech jako subjektu údajů podle GDPR
a o kontaktních údajích pověřence pro ochranu osobních údajů,
pakliže jej provozovatel internetového obchodu jmenoval.
Mimo jiné má správce povinnost informovat subjekt údajů o jeho
dalších právech – právu na přístup ke svým osobním údajům,
právu na opravu osobních údajů, právu na výmaz, právu na omezení
zpracování, právu na přenositelnost údajů, právu vznést námitku
i právu podat stížnost u dozorového úřadu.
Ačkoliv GDPR neukládá paušální a všeobecnou povinnost
použít při zpracování osobních údajů šifrování, klade důraz
na přijetí adekvátních technicko-organizačních opatření zabezpečujících
osobní údaje před neautorizovaným přístupem,
změnou, zničením apod., a to s přihlédnutím k rizikům, která
konkrétní zpracování osobních údajů představuje pro práva
a svobody subjektů údajů. Jinými slovy, provozovatel e-shopu
je povinen vyhodnotit, jak závažně by mohlo být zasaženo
do soukromí jeho zákazníků, poškozena jejich práva a ohroženy
jejich zájmy, pokud by došlo k neautorizovaným, nezákonným
zásahům do jeho databáze zákazníků.
Prostředků k zabezpečení osobních údajů zákazníků je mnoho,
přičemž šifrování35
představuje jen jednu z možností a jistě
nesplní svůj účel, pokud bude jediným prostředkem zabezpečení.
Zejména je nutné zajistit automatizovanou softwarovou
kontrolu práce s osobními údaji v databázi provozovatele e-shopu
a zabránit tomu, aby zaměstnanci či jiní spolupracovníci
provozovatele zkopírovali a vynesli osobní údaje jeho zákazníků.
K tomu lze využít techniku – dnes již např. existují systémy,
které provozovatele upozorní na jakékoliv nestandardní
operace, které statisticky vybočují z obvyklé práce s daty.
Další z novinek, kterou GDPR do praxe přináší, je povinnost
hlásit kybernetické útoky dozorovému úřadu a v případě
ohrožení práv subjektů údajů oznámit tento útok i dotčeným
jednotlivcům (subjektům údajů).36
To však s sebou nese povinnost
technicky zajistit konstantní monitorování databází
zákazníků internetových obchodů. Aby provozovatel mohl nahlásit
kybernetický útok, musí být v první řadě schopen jej odhalit.
Vzhledem k sofistikovanosti některých kybernetických
útoků to nebude vždy jednoduché a možné. Provozovatel e-shopu
je však povinen přistoupit k takovým opatřením, která
s přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení,
povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k možným
rizikům pro subjekty údajů budou přiměřená a zajistí bezpečnost
zpracovávaných osobních údajů. Odpovědět na otázku,
jaká technická opatření budou přiměřená, mohou pomoci kodexy
chování, jejichž vznik GDPR předpokládá.37
Závěr
Vzhledem k tomu, že obecně ztrácíme svou přirozenou ostražitost,
je nutné si možnost zneužití našich dat stále připomínat.
Proto je důležité být stále ve střehu a znát základní povinnosti
e-shopů ve vztahu k osobním datům každého z nás. 
33 Viz čl. 7 odst. 2 a 4 GDPR.
34 Viz ust. § 20z a násl. zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
v platném znění, vztahující se k informačním databázím o bonitě
a důvěryhodnosti spotřebitele.
35 Šifrování je v GDPR uvedeno jako jedno z možných technických
a organizačních opatření sloužících k příslušnému zabezpečení zpracování
osobních údajů [viz čl. 32 odst. 1 písm. a)].
36 Čl. 33 GDPR upravuje povinnost ohlašování případů porušení zabezpečení
osobních údajů dozorovému úřadu. Čl. 34 GDPR upravuje povinnost
ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů.
37 Viz čl. 40 GDPR.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
49WWW.CAK.CZ 4949WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
S
náhradou újmy na zdraví způsobené deliktním jednáním
jiného je spojeno několik samostatných nároků,
které může poškozený po škůdci požadovat. Jedná
se o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu
pracovní neschopnosti způsobené škodnou událostí, náhradu
za ztrátu na výdělku po skončení této pracovní neschopnosti,
bolestné, náhradu věcné škody, náhradu nákladů na léčení
a ztížení společenského uplatnění. Každý z uvedených nároků
je samostatný, tzn. u každého jsou specifické podmínky jeho
vzniku, zániku (promlčení) a stanovení jeho výše. Deliktním
jednáním způsobujícím újmu na zdraví může dojít také ke způsobení
nemajetkové újmy, jejíž součástí mohou být způsobené
duševní útrapy. Touto problematikou se občanský zákoník2
zabývá
zejména ve svém pododdílu nazvaném Náhrada při újmě
na přirozených právech člověka a počínajícím § 2956 a násl.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti podle občanského zákoníku
Rentu občanský zákoník v § 2963 upravuje takto:
„(1) Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě,
nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem,
který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený
dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným
po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního
důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením
na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví
se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.
(2) Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti
výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou,
které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit,
odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí.
Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování
výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu
výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.
(3) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda,
jakým způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného
na peněžitý důchod; návrhy stran přitom není vázán.“
Smyslem vyplácení renty je dorovnat poškozenému snížený
příjem, kterého dosahuje vlivem následků škodné události,
tzn. odčinit mu snížení vydělávaných prostředků, když toto
snížení nastalo v příčinné souvislosti se škodní událostí a nebýt
této události, u poškozeného by ke snížení jeho příjmu
nedošlo. Ke vzniku tohoto nároku je tak nutné, aby byly splněny
tři obvyklé podmínky, tedy škodní událost, vznik škody
na straně poškozeného (snížení příjmu) a příčinná souvislost
mezi škodní událostí a snížením příjmu. Bez snížení příjmu
poškozeného nárok na rentu nevzniká.
Renta je placena opakovaným plněním, tedy důchodem, který
platí škůdce, příp. pojišťovna, pokud byl škůdce pro způsobení
takové škody pojištěn. Renta se vypočítává jako rozdíl mezi
příjmem, který poškozený měl před vznikem škody, a příjmem,
který má po skončení pracovní neschopnosti (dále jen „PN“).
K příjmu, který má po skončení PN, se připočítává také invalidní
důchod, jelikož se jedná o náhradu peněz, které by měl poškozený
z vlastního příjmu, kvůli své trvalé zdravotní indispozici je
však neschopen v určitém (celém) rozsahu vykonávat určitou (jakoukoliv)
činnost. Renta je tak vypočítávána následující rovnicí:
K napsání tohoto článku mne inspirovala jednak praxe naší advokátní kanceláře, ale také
přesvědčení, že v nadpisu uvedené téma zajímá mnoho kolegů advokátů. Tohoto přesvědčení
jsem nabyla ze zprávy z konference Aktuální trendy v odškodňování újmy na zdraví, která
byla publikována v Bulletinu advokacie č. 11/2016 a ve které se píše: „Do diskuse se rovněž
přihlásil i JUDr. Antonín Mokrý, který odkázal na dvojkolejnost v odškodňování újmy na zdraví,
a to podle občanského zákoníku a zákoníku práce. Diskuse na toto téma by byla nepochybně
bouřlivá, ale (…) bylo nutné respektovat i časový harmonogram konference…“1
Vzhledem
k naznačené rozsáhlosti tématu se však budu věnovat pouze jednomu nároku, a to náhradě
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tzv. rentě. Věřím, že svým článkem
otevřu diskusi i o ostatních nárocích a vyjádřím svůj názor na výše uvedenou dvoukolejnost,
která je – předesílám – dle mého neakceptovatelná.
JUDr. Lucia Madleňáková,
Ph.D.,
působí v advokátní kanceláři
JUDr. Miloš Slabý, s. r. o.,
v Mohelnici.
1 K. Kořínková, A. Bystrá: „Aktuální trendy v odškodňování újmy na zdraví“ –
zpráva z konference, Bulletin advokacie č. 11/2016, str. 74.
2 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti – dvoukolejnost
právní úpravy v o. z. a zák. práce
50 WWW.CAK.CZ5050 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN
+ INVALIDNÍ DŮCHOD).
Občanský zákoník však vzhledem k výše naznačené rovnici
stanoví některá specifika, která tuto jednoduchou rovnici
modifikují. Tak podle odst. 1 poslední věty bude rovnice modifikována
následovně:
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN
+ INVALIDNÍ DŮCHOD) + ZVÝŠENÉ POTŘEBY.
Tvrzení a prokazování zvýšených potřeb3
bude na poškozeném
a je nutné v té souvislosti tvrdit a prokazovat, že se jedná
o potřeby dlouhodobé.
Druhý odstavec citovaného ustanovení pak míří na situace,
kdy pořízení vůbec nějakého příjmu je pro poškozeného spojeno
s vynaložením většího úsilí či se zvýšenou námahou. Jedná
se o situace, kdy poškozený, ač by nemusel, se rozhodne stále
získávat příjmy pro své živobytí prací. Tuto práci však již není
schopen konat „lehce“ jako před poškozením zdraví, ale musí
k tomu vynakládat zvýšené úsilí či námahu.4
Pak může modifikovaná
rovnice vypadat za použití poslední věty odst. 1 takto:
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN
+ INVALIDNÍ DŮCHOD) + ZVÝŠENÉ POTŘEBY + ZVÝŠENÁ
NÁMAHA
a bez jejího použití takto:
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN
+ INVALIDNÍ DŮCHOD) + ZVÝŠENÉ ÚSILÍ.
Poslední věta druhého odstavce cit. ustanovení pak míří na zvyšování
důchodu. A to je problém, kterému se chci zejména věnovat.
Újma na zdraví totiž nemusí být způsobena pouze osobám
před důchodovým věkem (kdy přiznáním nároku na starobní
důchod nárok na rentu zaniká), ale třeba i osobám v začátku
rozkvětu jejich profesní kariéry (např. advokátnímu koncipientovi
s věkem 25 let). S ohledem na věk odchodu do starobního
důchodu je tak velká pravděpodobnost, že budou mít nárok
na rentu po celý svůj jinak produktivní a profesně kvalitně
se vyvíjející život. Vznikem újmy tak poškozený zpravidla neřeší
pouze existenční problém z nedostatku financí, ale i problém
nenaplnění očekávané profesní dráhy a s tím spojeného zvyšování
svého příjmu. Je tak logické, že osoba XY při vzniku škody
v postavení advokátního koncipienta by nevykazovala celý svůj
další život příjem 13 000 Kč čistého měsíčně, což je příjem, jaký
měla v době vzniku škody. Je tedy namístě zohlednit předpoklad
rostoucího příjmu poškozeného (nebýt škodní události),
tedy předpoklad zvyšování „měsíční škody“ do budoucna.5
Občanský zákoník toto zvyšování upravuje konkrétně takto:
„Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování
výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu
výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.“ Stanovuje
tak dvě hlediska pro zvyšování renty, ke kterým je nutné při jejím
stanovení přihlédnout. Jedná se o:
1. zvyšování výdělků v daném oboru a
2. růst výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.
Na první pohled lze dovodit, že první kritérium je povahy objektivní
a druhé kritérium povahy subjektivní, velice těsně navázané
na osobu poškozeného. Důvodová zpráva k občanskému
zákoníku se konkrétně nevyjadřuje k důvodu stanovení těchto kritérií,
resp. k jejich bližšímu vymezení. První kritérium bylo do přijetí
rekodifikace soukromého práva upravováno nařízením vlády,
kterým se valorizovaly mzdy. O procento této valorizace pak bylo
nutné zvyšovat i přiznané renty. Taková valorizace však mnohdy
nepokryla ani inflaci. Nový občanský zákoník tedy na model
zmocnění vlády k fixnímu stanovování zvyšování nepřistoupil.6
Komentářová literatura podává k výše uvedeným kritériím toto
vysvětlení: „soud musí ve svém rozhodnutí učinit určitou předpověď
toho, jak by se pravděpodobně vyvíjela výdělečná činnost poškozeného,
kdyby nedošlo k újmě. Výchozím bodem úvahy je postavení
poškozeného v pracovním životě v okamžiku vzniku újmy. Je třeba
určit, jak by se býval vyvinul jeho příjem při pravidelném běhu věcí.
Ve své předpovědi by měl soud zohlednit hospodářské podmínky
(např. odhadovaný rozvoj či útlum odvětví, v němž poškozený pracuje,
konkurenční prostředí, trend nezaměstnanosti, vývoj inflace
apod.), stejně jako povahové vlastnosti a sklony poškozeného, pokud
se projevovaly již před vznikem újmy (Vieweg, 2007, s. 83). Je-li
poškozený zaměstnancem, je třeba k předpovědi použít mzdové či
platové tabulky (tarify), stejně jako zohlednit pravděpodobné zvyšování
příjmu v závislosti na odpracované době.“7
(zvýrazněno aut.)
Mám tak za to, že při naplňování první podmínky stanovení výše
renty bude nutné vycházet z vývoje mezd v dané profesi za určité
minulé období.8
Délka tohoto období by měla být dle mého
měřitelná s obdobím, na něž se renta přiznává. Pokud se tak
renta přiznává poškozenému ve věku 55 let, mohlo by být tímto
„rozhodným“ obdobím předcházejících 5 let. Pro naplnění
podmínky druhé však dle mého nebude stačit vycházet z povahových
vlastností a sklonů poškozeného, ale také z objektivizovaných
milníků v dané profesi, a to vzhledem k bodu, ve kterém
se poškozený profesně v době vzniku újmy nacházel.9
Povahové
vlastnosti a sklony poškozeného mohou napovědět, zda nelze
od poškozeného jako osoby očekávat více či méně. Tedy,
např. zda od konkrétního poškozeného vzhledem k jeho povaze
a sklonům nelze očekávat, že by za 10 let od vzniku újmy byl
partnerem nadnárodní advokátní kanceláře, či naopak, zda by
nezůstal zaměstnaným advokátem u svého současného školitele.
S výše uvedeným velmi úzce souvisí formulace petitu a odůvodnění
rozhodnutí soudu o rentě.10
Soud totiž musí do výroku
zakomponovat již ono zvyšování renty.11
Měl by tedy
s ohledem na výše uvedené rozumné očekávání (vzhledem
k povaze a sklonům) poškozeného ve výroku uvést např. časové
a procentuální zvyšování renty? Při absenci valorizačního
nařízení vlády se mi daný způsob jeví jako velice vhodný.
3 Zvýšenou potřebou bude např. náklad na koupi potravin v nařízené dietě.
Viz M. Hulmák a kol.: Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část
(§ 2055–3014), C. H. Beck, Praha 2014, komentář k § 2963, odst. 11
(cit dle beckonline.cz).
4 Zpravidla konstatuje lékař ve svém posudku. Viz M. Hulmák a kol., op. cit.,
odst. 12.
5 K tomu nutno uvést, že se jedná o ideu revoluční a v novodobé České
republice zatím v žádném předpise neuplatňovanou.
6 Viz M. Hulmák a kol., op. cit. sub 3, odst. 14.
7 Tamtéž.
8 Ostatně, i odhadovaný rozvoj či útlum odvětví, v němž poškozený pracuje,
konkurenční prostředí, trend nezaměstnanosti, vývoj inflace apod. musí vycházet
z dat za minulá období.
9 Na což upozorňuje také M. Hulmák uvedením příkladů s tarify a odpracovanými
dobami. Nutno však k takovému objektivizovanému stanovení přistupovat vždy
velmi pečlivě s ohledem na konkrétní rozhodovaný případ.
10 Dle mých informací zatím neexistuje žádné rozhodnutí, které by podle nového
občanského zákoníku přiznávalo poškozenému rentu.
11 Tedy pro koncipienta z našeho příkladu: za 2 roky advokátní zkoušky,
za 5 dalších let vlastní advokátní kancelář, za 10 dalších let fúze
s nadnárodní advokátní kanceláří a za dalších 10 partnerství v nejprestižnější
české advokátní kanceláři.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
51WWW.CAK.CZ 5151WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Hledisko zvyšování příjmu poškozeného je však navázané
na zásadní pojem „rozumné očekávání“. Je tedy otázkou
zásadního významu, co lze považovat za rozumné očekávání.
Po poslední ekonomické krizi by se snad málokterý soud odvážil
zohledňovat odhadovaný rozvoj odvětví, trend nezaměstnanosti
či vývoj inflace na 35 až 40 let dopředu.12
Na druhou
stranu je jistě očekávatelné, že advokátní koncipient složí advokátní
zkoušky, příp. že asistent na právnické fakultě bude
do několika let disponovat titulem Ph.D. a následně titulem
doc. (což mnohdy bývá i podmínkou v pracovní smlouvě).
V rozsudku o rentě by tak soud měl jednoznačně stanovit, ze kterých
skutečností jako rozumně očekávatelných vychází při stanovení
výše renty. A to zejména proto, aby při nenastoupení těchto
skutečností, resp. nastoupení skutečností zcela jiných, bylo
možné žádat o změnu výše plnění. Toto lze dovodit i z názoru
B. Dvořáka, že „tyto úvahy se promítají i do výjimečné úpravy odsouzení
k opětujícím se dávkám splatným v budoucnu (…). Ani v takovém
rozsudku soud nevychází z důkazů o skutečnostech, které
teprve nastanou; takové důkazy by účastníci řízení ani nemohli označit.
Soud i zde své odsuzující rozhodnutí staví na skutkových zjištěních,
která se týkají již nastalých (nastávajících) skutečností, a teprve
na jejich základě činí prognózu, že zjištěný skutkový stav bude
trvat i v budoucnu.“13
Lze očekávat, že vývoj některých skutečností,
zejména těch méně předpověditelných, bude směřovat zcela
jiným směrem než předpokládaným. V takovém případě nutno
aplikovat klauzuli rebus sic stantibus a požadovat po škůdci, aby
hradil takovou újmu, ke které reálně dochází, jelikož se změnily
okolnosti tak, jak je soud ve svém rozhodnutí nemohl předpokládat
a neměl na ně vliv ani on, ani poškozený. Řečené lze
dovodit také z ust. § 1764-1765 o. z., která sice možnost změny
poměrů pro vznik zvlášť hrubého nepoměru mezi právy a povinnostmi
stran spojují se smluvním ujednáním stran, nicméně
lze je podle § 1723 odst. 2 aplikovat i na jiné závazkové vztahy.
Tomuto výkladu svědčí ještě jeden argument: ono očekávání,
které má soud vyjádřit ve svém rozhodnutí, má být totiž
rozumné. Žádný soud tak dle mého nemůže rozumně očekávat
ekonomickou krizi, brexit či nový teroristický útok. Proto
jediným rozumným výsledkem nově nastalé situace musí být
změna rozhodnutí o výši (zvýšení či snížení) renty vzhledem
k neočekávatelným okolnostem. V novém řízení o nové žalobě
tak bude věcí žalobce, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti,
které se od prognózy učiněné soudem odlišují, a dovozoval,
jaký mají vliv na stanovení výše renty.
Lze uzavřít, že žádat o změnu rozhodnutí o výši renty lze
při změně tří typů skutečností a že tyto skutečnosti odůvodňují
nové rozhodnutí ve věci. Prvním typem skutečností budou ty rozumně
očekávatelné a vážící se na vývoj výdělků v dané profesi.
Druhým typem budou skutečnosti opět rozumně očekávatelné,
ale vážící se na vývoj příjmu konkrétního poškozeného. Takovou
skutečností může být např. doplnění profesních zkoušek,
jak uvedeno výše. Oba typy skutečností, jelikož jsou očekávatelné,
musí být již promítnuty do rozhodnutí soudu o výši renty.
Třetím typem skutečností jsou pak skutečnosti, které nelze
rozumně očekávat a které tak soud nemůže do svého rozhodnutí
zahrnout. Je pak otázkou, zda pro (nové) stanovení výše
renty jsou tyto skutečnosti nerozhodné, a tedy zda při jejich
nástupu nelze žádat o změnu výše renty za použití klauzule rebus
sic stantibus. Kromě brexitu či ekonomické krize takovou
změnou může být např. i změna legislativy přikazující pro výkon
určitého zaměstnání doplnění vzdělání (příkladem mohou
být učitelé či zdravotní sestry). Není totiž namístě očekávat,
že nekvalifikovaný učitel by si za normálního běhu událostí
nedoplnil vzdělání, aby mohl ve své profesi pokračovat.
Z povahy věci, tedy z účelu renty a její výše, mám za to, že
i neočekávatelné skutečnosti, pokud nastanou, je nutné reflektovat
a neignorovat. Jejich specifikum je pouze v tom, že
se logicky nemohou objevit již v prvním rozhodnutí soudu
o výši renty (jelikož je nelze očekávat). Chtít však následně
po škůdci, aby poškozenému hradil škodu, která mu reálně
kvůli takové skutečnosti nevzniká, či hradit mu pouze zlomek
ze škody, která se naopak vznikem určité skutečnosti mnohonásobně
zvýšila, by nebylo spravedlivé.
Z povahy opětovného plnění je tak změna poměrů možná
a tato změna poměrů nemusí nastat pouze v osobě poškozeného.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti podle zákoníku práce
Pracovní úraz či nemoc z povolání jsou nejčastějším důvodem
vzniku nároku na rentu podle pracovněprávních předpisů.
Tato renta se však neposuzuje podle občanského zákoníku, ale
podle zákoníku práce.14
V zákoníku práce, který po přijetí občanského zákoníku
v části náhrad škody nedoznal žádných zásadních ideových
změn, je renta upravena v § 271b takto:
„(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši
rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem
dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci
z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného
z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh
s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém
pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným
pracovním úsilím, se nepřihlíží.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci
i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní
pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním
úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje
výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.
(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší
i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání;
za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání
se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li
zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,
12 Úkol předpovídat budoucnost považují za minimálně problematický i někteří
autoři. Viz např. B. Dvořák: Právní moc civilních soudních rozhodnutí,
C. H. Beck, Praha 2008, odst. 231 (beckonline.cz): „skutečnosti, které teprve
nastanou, dokázat nelze; lze je pouze s větší či menší mírou pravděpodobnosti
předpovědět. Na pravděpodobnostním úsudku může být založena vědecká
teorie či ekonomická prognóza, nikoliv však soudní rozhodnutí, kterému zákon
připisuje autoritativní účinky (…) Právě vliv soudního rozhodnutí na chování
účastníků a soudu (dalších orgánů), jenž je představován zejména účinky
právní moci a vykonatelnosti, hovoří proti tomu, aby soud svůj úsudek mohl
založit na pravděpodobných, avšak dosud nenastalých skutečnostech.“
13 Tamtéž, odst. 232.
14 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších změn.
52 WWW.CAK.CZ5252 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018články
přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo
právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených
dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
(4) Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než
ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou prá-
ci15
nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním
úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého
dosahují tito ostatní zaměstnanci.
(5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit
práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada
za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi
průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem,
kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajiště-
na.16
Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky,
kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.17
(6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní
neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního
měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk,
je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního
důchodu z důchodového pojištění.“
Zvýšení renty je pak k nalezení v § 271u:
„(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující
pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel
domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové
úrovně a životních nákladů, upraví nařízením18
podmínky, výši
a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům
po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo
nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního
roku; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.“
Jak na první pohled z výše uvedeného vyplývá, základní
rovnice výpočtu výše náhrady je shodná s rovnicí podle občanského
zákoníku:
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN
+ INVALIDNÍ DŮCHOD).
Již však chybí rovnice, která by reflektovala zvýšené potřeby.
Pro náhradu zvýšené námahy byla v zákoníku práce naopak
použita zrcadlová forma, podle které rovnice pro výpočet renty
při zvýšeném úsilí podle zákoníku práce vypadá následovně:
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN
– ZVÝŠENÉ ÚSILÍ) + INVALIDNÍ DŮCHOD).
Zvýšené úsilí se tak v pracovněprávních vztazích neodškodňuje
nad rámec základního výpočtu, ale výslovně se do základního
výpočtu vůbec nezahrnuje. Podle občanského zákoníku má
tak poškozený při zvýšeném úsilí nárok na něco navíc od škůdce,
v pracovněprávních vztazích si toto „něco navíc“ zaměstnanec
vydělá sám, tedy mu to nehradí přímo škůdce. V konečném
důsledku však bude výsledek výpočtu pro oba případy stejný.19
Odst. 4 a 5 pak reagují na specifické případy, kdy by příjem
zaměstnance mohl být vyšší (bez zvýšeného úsilí), ale nestalo
se tak. Základní rovnice tak bude modifikována následovně:
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM SROVNATELNÝ
+ INVALIDNÍ DŮCHOD)
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM NABÍDNUTÝ
+ INVALIDNÍ DŮCHOD)
RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM OPOMENUTÝ
+ INVALIDNÍ DŮCHOD).
Určování samotné výše renty by se tak mohlo zdát docela jednoduché
a na rozdíl od občanského zákoníku nereflektující nijak
vývoj v čase. Zákoník práce totiž neobsahuje žádné ustanovení
o reflexi zvyšování mezd soudem ani růstu výdělku poškozeného.
Nicméně, není to sice soud, kdo má zohledňovat změny v čase,
ale zákonodárce v pracovněprávních věcech touto pravomocí nadal
vládu.20
Ta má svým nařízením zohlednit změny ve vývoji mezd
a životní úrovně. Z formulace však lze dovodit, že tak má činit
plošně, s ohledem na celkový vývoj mezd v ČR a celkové životní
úrovně v ČR, tedy nejen mzdy a životní úrovně poškozeného.
Zákoník práce však obsahuje možnost žádat změnu výše renty,
a to při podstatné změně poměrů poškozeného rozhodných pro výši
renty. Není tedy pouze na vládě, jak obecně zohlední změny
ve mzdách a životní úrovni, ale o změnu výše svojí renty se může
přičinit i poškozený. A to tehdy, pokud dojde ke změně jeho
poměrů. Ve srovnání s občanským zákoníkem tak není možné
změnu předpovídat již v prvním rozhodnutí o rentě a inkorporovat
do něj její zvyšování, ke zvýšení může dojít, až reálně nastane
ona skutečnost, která odůvodňuje zvýšení renty pro poškozeného.
Tyto situace mají zásadně odlišnou kvalitu. U „běžného“ poškozeného
bude na základě soudního rozhodnutí docházet k předpokládanému
zvyšování renty bez ohledu na to, zda k předpokládaným
změnám reálně dojde. (Což je např. u předpokladu složení
advokátní zkoušky nerealizovatelný předpoklad, pokud poškozený
ztratil vlivem újmy na zdraví možnost nadále vykonávat práci
advokátního koncipienta.) U poškozeného – zaměstnance však
ke zvýšení bude moci dojít pouze tehdy, pokud u něj reálně dojde
k nějaké změně. Navíc je postavení poškozeného – zaměstnance
ztížené ještě tím, že podle ustálené judikatury je za změnu
poměrů poškozeného v dané souvislosti považována vesměs pouze
změna jeho zdravotního stavu. Předpokládatelný vývoj (subjektivní)
zaměstnancovy mzdy se tak absolutně nijak neprojeví
ve zvyšování jeho renty na rozdíl od „běžného“ poškozeného.
Aplikace ustanovení občanského zákoníku a zákoníku
práce a otázka neústavnosti jejich rozporu
Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku je založen
na principu subsidiarity občanského zákoníku k zákoníku
práce a speciality zákoníku práce k občanskému zákoníku.
Byla-li tak újma na zdraví způsobena škodní událostí, která
je pracovním úrazem (či nemocí z povolání), na tento vztah
se primárně použijí ustanovení zákoníku práce. Subsidiárně
se však mohou i zde použít ustanovení občanského zákoníku,
pokud se jedná o situace, které nejsou v zákoníku práce výslovně
upraveny a zároveň nejsou výslovně z použití vyloučeny.
Podle § 4 zák. práce tak „Pracovněprávní vztahy se řídí tímto
15 Dále označovaný jako „příjem srovnatelný“.
16 Dále označovaný jako „příjem nabídnutý“.
17 Dále označovaný jako „příjem opomenutý“.
18 Poslední platné a účinné nařízení je nařízení vlády č. 433/2016 Sb., o úpravě
náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu
pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady).
19 Při odškodňování podle občanského zákoníku se tak zvýšené úsilí projeví jako
samostatná položka výpočtu renty, v pracovněprávních vztazích se zvýšené úsilí
záměrně neprojeví v položce příjem po PN. Či ještě jinak: podle občanského zákoníku
se nahrazuje zvýšené úsilí, aby si poškozený vůbec něco vydělal, podle zákoníku
práce se nezohledňuje, že si pracovník zvýšeným úsilím vydělal něco navíc.
20 I když se jedná o zmocnění nadbytečné, když vláda disponuje generálním ústavním
zmocněním pro vydávání nařízení. Nicméně taková je obvyklá praxe zákonodárce.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
53WWW.CAK.CZ 5353WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem,
a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních
vztahů.“ Základními zásadami pak jsou podle § 1a zák. práce:
zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,
uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,
spravedlivé odměňování zaměstnance,
řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými
zájmy zaměstnavatele, a
rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.
Je-li pak v případě vzniku újmy podle občanského zákoníku
možné nahrazovat u poškozeného kromě jiného zvýšené
potřeby a reflektovat zvyšování mezd v dané profesi a příjmu
poškozeného již v prvním rozhodnutí o rentě (a to „pouze“
podle rozumného očekávání), když toto v případě vzniku stejné
škody, ale v pracovněprávním vztahu, nahrazovat a reflektovat
možné není, domnívám se, že je tím porušována základní
zásada pracovního práva na zvláštní ochranu postavení zaměstnance
a jeho spravedlivé odměňování.
Dle mého je takový zásadní rozpor mezi ustanoveními občanského
zákoníku a ustanoveními zákoníku práce zcela neodůvodněný,
když vytváří nesmyslný (tím spíše nelegitimní) rozdíl21
mezi
osobou poškozeného, které vznikla újma na zdraví v pracovněprávním
vztahu, a osobou poškozeného bez takového vztahu,
a to dokonce proti základním principům právní úpravy pracovního
práva. Poškozený – zaměstnanec je pak v případě, kdy nelze
využít ustanovení občanského zákoníku pro nároky a způsob
výpočtu výše uvedené, diskriminován oproti „běžnému“ poškozenému,
a to z důvodu jeho postavení jako zaměstnance (kterému
v takovém postavení vznikla škoda). V následcích vzniklé újmy
totiž mezi oběma typy poškozených není žádný rozdíl.
Za této situace je tak jediným možným východiskem provést
na základě výše uvedených argumentů ústavně konformní výklad,22
podle kterého se i na újmu na zdraví vzniklou v pracovněprávním
vztahu použije § 2963 o. z. Ust. § 271b odst. 4 a 5 zák. práce však
dle mého překlenout pouhým výkladem není možné, zejména
proto, že se jedná o speciální ustanovení, která občanský zákoník
vůbec neobsahuje. Ze základního principu soukromého práva,
podle kterého je dovoleno vše, co není zakázáno, lze dovozovat,
že speciální krácení renty z důvodu opomenutého, nabídnutého
a srovnatelného příjmu pro náhradu újmy dle občanského zákoníku
nelze použít. Daná ustanovení zákoníku práce tak opět
znevýhodňují poškozeného – zaměstnance oproti poškozenému
„běžnému“. V literatuře ani judikatuře zatím nebyl prezentován
názor, který by dostatečně tento zásadní rozpor mezi zcela totožnými
situacemi újmy na zdraví odůvodňoval či ospravedlňoval.
I v rozhodovací praxi Ústavního soudu je však možné najít
reflexi a posun v nazírání na do očí bijící rozpor v odškodňování
újmy na zdraví v pracovněprávních vztazích a ve vztazích
obecně soukromoprávních, a to konkrétně v nálezu z posledního
období sp. zn. IV. ÚS 3122/2015 (ze dne 2. 2. 2016). V tomto
nálezu Ústavní soud vyjádřil jasné stanovisko k rozporu mezi
odškodňováním ztížení společenského uplatnění podle zákoníku
práce (prováděcího nařízení vlády23
) a občanského zákoníku. Jeho
úvahy jsou však podle mne aplikovatelné i na problém rozebíraný
v tomto článku a dávají naději, že mnou provedený ústavně
konformní výklad by nemusel být ten z druhu science fiction.
Ústavní soud totiž uvedl, že opět zavedený bodový systém je
problematický, jelikož nerespektuje metodiku Nejvyššího soudu
k odškodňování ztížení společenského uplatnění (vydanou
však k rozhodování sporů podle občanského zákoníku!), navíc
však „opomíjí výchozí premisu rekodifikovaného civilního soukromého
práva (…), totiž že rozhodovací činnost soudů při stanovení
konkrétních částek odčinění je třeba oprostit od vlivu moci výkonné,
která není oprávněna limitovat soudy v přiznávání spravedlivé
a dostatečné náhrady“.24
V té souvislosti pouze upozorňuji na to,
že podle zákoníku práce vláda nařízením nestanoví pouze zvyšování
renty, ale dle něj má vláda stanovit nařízením podmínky,
výši a způsob náhrady. Pokud by vláda skutečně svým nařízením,
tedy podzákonným aktem, snad takovéto základní atributy náhrady
újmy stanovila, bylo by to dle mého překračování jejích
pravomocí vzhledem k dělbě moci.25
Podmínky, způsob a výši
náhrady újmy na zdraví má především stanovit zákonodárce,
a to zcela v souladu se zásadou legality. O ústavnosti takového
nařízení by pak bylo dle mého možné velmi silně pochybovat.
Závěr
Přijetím nového občanského zákoníku se úprava náhrady
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti kvalitativně
posunula k lepšímu zajištění reparace situace poškozeného
zejména zohledněním zvýšených potřeb, které u poškozeného
mohou škodnou událostí nastat, a reflexí očekávané změny
příjmu poškozeného v budoucnu (nebýt újmy). Tento posun
bude nejcitelnější zejména u poškozených, kterým újma vznikla
takřka na počátku jejich pracovního života, a tedy rozhodný
příjem pro výpočet renty je u nich minimální. Málokdo si totiž
asi umí reálně představit, že by po celý zbytek svého produktivního
života dosahoval příjmu absolventského.
Takovouto životu vzdálenou konstrukci však vytváří a již
několik desetiletí udržuje zákoník práce, který reflektuje pouze
zvyšování mezd, a to en block v České republice, bez ohledu
na profesi a na osobu poškozeného, jeho plány, vlastnosti
a schopnosti. Poškozený – zaměstnanec se tak vlastně dostává
do situace, kdy mu není hrazena reálná škoda, ale pouze
jakási tabulková představa o této škodě.
Poškozený – zaměstnanec je tak oproti poškozenému „běžnému“
diskriminován ve svém nároku na řádné odškodnění újmy
na zdraví, která mu vznikla. Vzhledem k četnosti pracovních úrazů
(a nemocí z povolání) tak bude dle mého pouze otázkou času,
kdy odborná veřejnost dospěje k rozhodnutí o nutné změně této
protiústavní právní úpravy. 
21 Důvodem ospravedlňujícím tento rozdíl nemůže být dle mého ani skutečnost,
že zaměstnavatel má v případě újmy na zdraví odpovědnost objektivní a škůdce
podle občanského zákoníku zpravidla odpovědnost subjektivní. I škůdce –
právnická osoba, který způsobí újmu na zdraví přestupkem na základě objektivní
odpovědnosti, totiž bude nést následky, tedy povinnost takovou škodu nahradit,
podle občanského zákoníku, a ne podle zákoníku práce.
22 Bohužel, ač byla otázka ústavnosti ustanovení zákoníku práce v tomto
směru Ústavnímu soudu prezentována v podané ústavní stížnosti, ten
uvedenému závěru nepřisvědčil (viz usnesení ÚS ze dne 19. 2. 2014,
sp. zn. II. ÚS 198/2014), i když je namístě pochybnost o řádném zabývání se
ústavní stížností v případě, kdy bylo stěžovatelem namítáno porušení zákazu
diskriminace ve spojení s právem na rovnou odměnu za práci a Ústavním
soudem konstatováno, že právo na spravedlivý proces nebylo porušeno.
23 Nařízení vlády č. 276/2015 Sb.
24 Odst. 25 citovaného nálezu Ústavního soudu.
25 Naštěstí se vláda v tomto směru již s dlouholetou setrvačností omezuje pouze
na stanovení zvýšení průměrné mzdy pro stanovení výše náhrady za ztrátu
na výdělku po PN.
54 WWW.CAK.CZ5454 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017,
č. j. 29 Cdo 1866/2016-400
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši
1 404 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu odměny za výkon
funkce předsedy představenstva žalované za období ode
dne 28. 2. 2008 do dne 9. 1. 2012, kdy byl z funkce odvolán.
Svůj nárok odůvodnil tím, že po dobu výkonu funkce nebyla
uzavřena v písemné formě smlouva o výkonu funkce, a požadoval
tedy přiznání odměny za výkon funkce v obvyklé výši.
S ohledem na skutečnost, že žalovaná v průběhu řízení doložila
písemnou smlouvu o výkonu funkce ze dne 22. 12. 2009,
v rámci které bylo uvedeno, že žalobce bude funkci vykonávat
bezúplatně, přičemž tato smlouva byla uzavřena na popud
auditora žalované, vzal žalobce podanou žalobu co do částky
748 000 Kč zpět a požadoval přiznání odměny za výkon
funkce pouze za období před uzavřením písemné smlouvy
o výkonu funkce.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, č. j.
72 Cm 22/2012-234, vyhověl podané žalobě a uložil žalované
uhradit žalobci částku ve výši 656 000 Kč s příslušenstvím
a současně náklady řízení. Uvedené rozhodnutí Městský soud
v Praze odůvodnil tak, že žalobce byl ode dne 2. 2. 2007 do dne
9. 1. 2012 předsedou představenstva žalované, přičemž v období
do dne 22. 12. 2009 nebyla mezi žalobcem a žalovanou
uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce. Výše žalované
částky byla v rámci řízení jako obvyklá odměna stanovena
rovněž soudem ustanoveným znalcem. Městský soud v Praze
shledal irelevantními námitky žalované spočívající v tom, že
žalobce byl v rámci zahraniční developerské skupiny zaměstnancem
mateřské společnosti žalované a na základě pracovní
smlouvy byl nadstandardně odměňován mateřskou společností,
přičemž náplň práce dle předmětné pracovní smlouvy
spočívala ve výkonu nejvyššího a celkového řízení a v odpovědnosti
za organizaci developerské skupiny mimo jiné na území
České republiky, když v rámci této náplně práce měl žalobce
rovněž jednat jménem českých dceřiných společností,
žalobce nikdy nárok na odměnu za výkon funkce nenárokoval
a uplatnil jej až po svém odvolání z funkce, když po celou
dobu bylo z jeho jednání možné dovodit závěr, že je plně
srozuměn s tím, že výkon funkce předsedy představenstva
žalované (a výkon funkcí v dalších čtrnácti dceřiných společnostech
na území České republiky – žalobce podal celkem patnáct
totožných žalob se stejným skutkovým základem) – vykonává
bezúplatně, resp. jeho odměna dle pracovní smlouvy
již v sobě zahrnuje odměnu za výkon funkce v rámci projektových
společností, což ostatně potvrdil tím, že v roce 2009
bez námitek uzavřel smlouvu o výkonu funkce, v rámci které
bylo jednoznačně stanoveno, že výkon funkce je bezúplatný.
Městský soud v Praze pak rovněž neshledal důvodnou námitku
žalované, že jednání žalobce spočívající ve vymáhání žalobou
uplatněné pohledávky je v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku, resp. dobrými mravy, a to s ohledem
na širší souvislost celého případu.
Městský soud v Praze tedy uzavřel s odkazem na ust. § 66
odst. 2, § 566 odst. 1 a § 571 odst. 1 a 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník, že žalobci náleží za výkon funkce předsedy představenstva
žalované za období od 28. 2. 2008 do 21. 12. 2009
odměna v obvyklé výši, a žalobě v celém rozsahu vyhověl.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne
21. 1. 2016, č. j. 7 Cmo 395/2014-310, potvrdil rozsudek Městského
soudu v Praze a uložil žalované uhradit žalobci náklady
odvolacího řízení. Odvolací soud zcela přisvědčil skutkovým
i právním závěrům soudu prvního stupně.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalovaná dovolání,
jehož přípustnost opřela o ust. § 237 zák. č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, když měla za to, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu,
a to, zda jednání žalobce, spočívající v požadavku na zaplacení
odměny za výkon funkce předsedy představenstva žalované,
odporuje, s ohledem na okolnosti projednávané věci, zásadám
poctivého obchodního styku, resp. dobrým mravům.
Nejvyšší soud České republiky shledal podané dovolání žalované
jako přípustné, když dospěl k závěru, že odvolací soud
se při řešení shora uvedené otázky odchýlil od ustálené praxe
Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud uvádí, že obecně platí, podle
právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že nebyla-li mezi akciovou
společností a členem jejího představenstva uzavřena
písemná smlouva o výkonu funkce, má člen představenstva
nárok na odměnu určenou podle ust. § 571 odst. 1 obch. zák.
(§ 66 odst. 2 obch. zák.). Předmětná ustanovení v této situaci
zakládají nárok na poskytnutí takto zjištěné odměny. Na uvedených
závěrech přitom nic nemění (nemusí měnit) ani skutečnost,
že člen představenstva je zaměstnancem mateřské
(ovládající) společnosti a za práci pro zaměstnavatele pobírá
K odměně členu statutárního orgánu
Nejvyšší soud:
I při splnění zákonných podmínek pro přiznání obvyklé odměny členu statutárního orgánu
společnosti za výkon funkce je nezbytné zkoumat, zda s ohledem na okolnosti konkrétního
případu nebyl takový nárok uplatněn v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku,
kterému nelze poskytnout právní ochranu.
z judikatury
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
55WWW.CAK.CZ 5555WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z judikatury
mzdu. Až potud označil Nejvyšší soud závěry odvolacího soudu
ohledně nároku člena představenstva na odměnu za správné.
Podle ust. § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu
se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní
ochrany. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává,
že korektiv zásadami poctivého obchodního styku má
být poslední možností (ultima ratio), jak ve výjimečných případech
zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci,
ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně
nespravedlivým, a že ust. § 265 obch. zák. je tak třeba vnímat
jako příkaz soudci, aby rozhodoval v souladu s ekvitou.
Účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze,
které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování
svých zájmů, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu
na základě zákona vznikla. Při posuzování, zda je právo vykonáváno
v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku,
je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci.
Nejvyšší soud v rámci rozsudku konstatuje, že z okolností
zjištěných v průběhu řízení ze strany soudů nižších stupňů je
pro posouzení toho, zda žalobce uplatnil nárok na odměnu
za výkon funkce předsedy představenstva žalované v rozporu
se zásadami poctivého obchodního styku, nezbytné dovodit
závěr, že náplň práce žalobce podle pracovní smlouvy, uzavřené
s mateřskou společností, se zcela překrývala s činnostmi
spadajícími do působnosti člena statutárního orgánu žalované
společnosti. Žalobce za výkon těchto činností pobíral odměnu
v podobě mzdy a dalších benefitů od svého zaměstnavatele
(ovládajícího žalovanou). Skutečnost, že žalobce v inkriminovaném
období vykonával funkci předsedy představenstva
žalované, aniž by po žalované požadoval odměnu a aniž by
alespoň inicioval jednání o této odměně, a že koncem roku
2009 uzavřel písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu funkce,
nasvědčuje tomu, že již od vzniku funkce vycházel z toho,
že funkci vykonává bezúplatně, resp. že za tuto činnost je odměňován
v podobě mzdy a dalších benefitů vyplácených zaměstnavatelem.
Svůj postoj změnil až po svém odvolání z funkce.
Současně Nejvyšší soud konstatuje, že v jednání žalobce
lze spatřovat zneužití pochybení žalované (neuzavření písemné
smlouvy o výkonu funkce ke dni vzniku funkce), na němž
se však sám žalobce, jakožto člen představenstva, podílel.
Nejvyšší soud uzavírá, že jakkoli dovolatelka (resp. členové
jejích orgánů) pochybila, neuzavřela-li se členy svého představenstva
písemné smlouvy o bezúplatném výkonu funkce
k okamžiku vzniku jejich funkcí, a jakkoli stricto sensu žalobci
vskutku vznikl za období do uzavření písemné smlouvy
o výkonu funkce nárok na odměnu určenou podle ust. § 571
odst. 1 obch. zák., ze shora popsaných okolností je patrné, že
žalobce tento nárok uplatnil v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku, a nelze mu jej tudíž přiznat.
 Rozhodnutí zpracoval JUDr. PAVEL ŠUSER, advokát v Praze.
Nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2017,
sp. zn. II. ÚS 1298/17
Z odůvodnění:
Na Ústavní soud se obrátil stěžovatel, který se domáhal
zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů, neboť měl
za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces
podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod
(dále jen „Listina“), jehož součástí je i právo účastnit se jednání
před soudem dle čl. 38 Listiny.
Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu obvodního soudu
Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem pro uznání uložil
obvodní soud stěžovateli jako žalovanému povinnost zaK
otázce splnění podmínek pro vydání
rozsudku pro uznání
Vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. musí být vázáno na řádné,
nepochybné a prokazatelné naplnění zákonných podmínek dle § 153a o. s. ř. To konkrétně
znamená, že při posuzování vyjádření na kvalifikovanou výzvu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. je
možné dospět k závěru o její nekvalifikovanosti jen v případech vyjádření nevyvolávajících
žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. o tom, že se žalovaný nehodlá řádně
(tj. i bez obstrukcí) bránit nároku uplatněnému žalobou. Při vydání rozsudku pro uznání
je totiž třeba mít na zřeteli, že tento institut, založený na právní fikci, podstatně redukuje
možnost uplatnění procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat žalovaný
nárok či tvrzení žalobce.
Ústavní soud:
56 WWW.CAK.CZ5656 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z judikatury
platit žalobci částku 103 459 Kč (výrok I.), a rozhodl, že stěžovatel
je povinen zaplatit žalobci náklady řízení (výrok II.).
Takto rozhodl obvodní soud o žalobě na zaplacení uvedené
částky z titulu smluvní pokuty za opožděné zaplacení faktur
za zpracování účetnictví v letech 2011 a 2012 podle smlouvy
o vedení účetnictví ze dne 7. 4. 2008 a zpracování daňového
přiznání za rok 2011.
Soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 23. 6. 2015 vyzval
stěžovatele podle ust. § 114b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o. s. ř.“) k podání vyjádření k žalobě. Stěžovatel v podání
ze dne 14 8. 2015 soudu sdělil, že pohledávku žalobce neuznává,
že na ni žalobce nemá nárok a že se k žalobě vyjádří
po nahlédnutí do spisu prostřednictvím svého advokáta.
Další vyjádření však již stěžovatel soudu ve stanovené lhůtě
nepodal. Soud prvního stupně měl proto za to, že stěžovatel
nesplnil svoji povinnost vyjádřit se k žalobě ve smyslu § 114b
o. s. ř., neboť takovou povinnost žalovaný splní tehdy, pokud
v písemném podání vylíčí alespoň v základních obrysech rozhodné
skutečnosti, na nichž staví svou obranu. Proto obvodní
soud rozhodl rozsudkem pro uznání.
K odvolání stěžovatele městský soud ústavní stížností napadeným
rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil (výrok
I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok
II.). I podle městského soudu byla obrana stěžovatele
nedostatečná, protože nespočívala v tom, aby konkrétními
údaji vyvracela pravdivost tvrzení žalobce, popř. aby uváděla
další skutečnosti, které žalobce netvrdil a na jejichž základě
by spor měl být ovlivněn ve prospěch žalovaného – tedy
stěžovatele. Obranu proti nároku uplatněnému v žalobě není
třeba rozvádět do všech podrobností; postačí, jestliže žalovaný
postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení
o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ
jeho obrany proti žalobě. To však v dané věci naplněno nebylo.
Stěžovatel totiž ve svém vyjádření uvedl, že nárok žalobce
neuznává a že na žalovanou částku žalobce nemá nárok, nijak
však nevylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž by stavěl
svoji obranu. Proto nelze jeho vyjádření považovat za dostačující,
a soud prvního stupně proto podle městského soudu
rozhodl rozsudkem pro uznání správně.
Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání,
které Nejvyšší soud odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů
dovolacího řízení (výrok II.). Podle názoru Nejvyššího
soudu neuznal-li stěžovatel nárok uplatněný v žalobě, muselo
písemné vyjádření obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností,
na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému
v žalobě, popř. označení důkazů, jejichž provedení navrhuje
k prokázání svých tvrzení. Obranu proti nároku uplatněnému
v žalobě přitom stěžovatel nemusel rozvádět do všech podrobností
a postačilo, uvedl-li by proti tvrzením žalobce alespoň
taková svá tvrzení, z nichž by vyplýval základ jeho obrany.
Stěžovatel se s odkazem na judikaturu Ústavního soudu
domníval, že v jeho věci nebyly splněny podmínky pro vydání
rozsudku pro uznání. Jestliže totiž včas podal vyjádření
na kvalifikovanou výzvu soudu, kterým uplatnění nároku
žalobce zcela popíral a odmítal ho, pak nemohla nastat fikce
uznání nároku a nemohly být splněny předpoklady pro vydání
rozsudku pro uznání. Popsaným postupem v předmětné věci
obecné soudy podle názoru stěžovatele nerespektovaly nálezovou
judikaturu Ústavního soudu, podle níž je nutné k fikci
uznání přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití
je ospravedlnitelné jen v případech skutečně nesporných.
Ústavní soud shrnul, že předmětem ústavněprávního posouzení
v dané věci byla otázka, zda s ohledem na procesní aktivitu
stěžovatele v řízení před obvodním soudem skutečně byly
dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání při aplikaci
ust. § 114b odst. 5 o. s. ř., a tedy zda tímto postupem nedošlo
k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
Ústavní soud poukázal na to, že ústavností ust. § 114b
o. s. ř. se zabýval v nálezu pléna ze dne 31. 5. 2016, sp. zn.
Pl. ÚS 13/15 (č. 211/2016 Sb.; všechna rozhodnutí Ústavního
soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ve kterém
akceptoval ústavní konformitu § 114b odst. 5 o. s. ř., podle něhož
„jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle
odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí,
jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok,
který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku
(§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny
předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.“ Citované
ustanovení tedy upravuje nástup fikce uznání nároku
uplatněného žalobou, vedoucí k vydání tzv. rozsudku pro uznání,
v případě absence včasného vyjádření na kvalifikovanou
výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud v uvedeném
plenárním nálezu zdůraznil, že tímto způsobem je sankcionována
pasivita žalovaného, a nedochází tudíž k omezení
autonomie vůle žalovaného. Dotčená právní úprava navíc
sleduje významný legitimní cíl, a to projednání věci bez zbytečných
průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), a posiluje rovněž zásadu
rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), v souladu
s níž není možné, aby žalovaný pouhou svou pasivitou
prodlužoval řízení.
Ústavní soud uvedl, že z citovaného plenárního nálezu
i z dřívější rozhodovací praxe Ústavního soudu je nicméně
patrné též zdůraznění významných následků institutu rozsudku
pro uznání, který podstatně redukuje možnost uplatnění
procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat
žalovaný nárok či tvrzení žalobce. Proto jeho vydání musí
být vázáno na řádné, nepochybné a prokazatelné naplnění
zákonných podmínek dle § 153a o. s. ř. [srov. nález ze dne
30. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 454/04 (N 75/40 SbNU 755)].
V nálezu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2503/13 (N 49/73
SbNU 29), pak Ústavní soud doplnil, že „dikce ust. § 114b
odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. sice zdánlivě neposkytuje
rozhodujícímu soudci prostor pro diskreci při jejich aplikaci,
avšak obecná pravidla spravedlivého procesu včetně ústavních
kautel podle čl. 36 Listiny musí být i v takovém případě respektována
tak, aby byla nejen zachována rovnost stran soudního sporu,
ale i přístup k soudu“ (bod 26).
Ústavní soud se také již v minulosti vyjádřil ke skutečnosti,
že v ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. jde o právní fikci, jejímž důsledkem
je vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 3
o. s. ř., ačkoliv žalovaný nárok fakticky neuznal [nález ze dne
3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 230/04 (N 38/36 SbNU 419)]. Z judikatury
Ústavního soudu vyplývá, že právní fikce je právně
technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace,
jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
57WWW.CAK.CZ 5757WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly
z pouhého konstatování faktu. Z tohoto důvodu se jedná
o nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty
jako jednoho z hlavních ústavních postulátů v podmínkách
právního státu. Aby přitom mohla právní fikce svůj takto vymezený
účel splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které
s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny,
není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat [viz též
nález ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 883/15 (N 179/79
SbNU 25) a další judikatura tam uvedená].
Co se týče obsahových nároků na vyjádření žalovaného
ke kvalifikované výzvě, Ústavní soud poukázal na komentářovou
literaturu, která uvádí, že „zákon v § 114b odst. 5 sankcionuje
především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět
k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém
rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil“ [L. Drápal, J. Bureš
a kol.: Občanský soudní řád I., § 1 až 200za, Komentář, 1. vydání,
C. H. Beck, Praha 2009, str. 794; a obdobně též M. Králík,
J. Vašíček in P. Lavický a kol.: Občanský soudní řád (§ 1
až 250l), Řízení sporné, Praktický komentář, Wolters Kluwer
ČR, a. s., Praha 2016, str. 499).
Ústavní soud dále konstatoval, že obdobně i z důvodové
zprávy k zák. č. 30/2000 Sb., kterým byl § 114b zaveden
do občanského soudního řádu, se podává, že dotčená právní
úprava má za cíl zabránit možnosti žalovaného prodlužovat
soudní řízení svým záměrným jednáním a motivovat jej
ke spolupráci při projednání věci, a tak vyrovnat postavení
stran sporu: „… povinnost žalovaného se k žalobě vyjádřit,
byla-li mu vůbec soudem uložena, není podle dosavadní úpravy
účinně vynutitelná; žalovaný, který nemá zájem na urychleném
projednání věci, může opožděným podáním vyjádření k žalobě
prodlužovat soudní řízení, popř., nepodá-li vyjádření vůbec,
znemožnit nebo alespoň ztížit řádnou přípravu jednání ze strany
soudu. K odstranění těchto disproporcí v postavení žalobce a žalovaného
se v novém § 114b navrhuje poskytnout předsedovi senátu
oprávnění uložit … žalovanému usnesením, aby se ve věci
písemně vyjádřil…“ (důvodová zpráva k zák. č. 30/2000 Sb.,
sněmovní tisk č. 257/0, Poslanecká sněmovna, 3. volební období,
1998-2002, www.psp.cz).
Ústavní soud připomněl svoji judikaturu k povinnosti obecných
soudů volit při posuzování podání účastníků řízení postup
vstřícnější k jejich právu na soudní ochranu, resp. přístup k soudu
[viz např. nález ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15
(N 198/79 SbNU 251)]. Ústavní soud rovněž opakovaně
upozornil, že obecné soudy jsou při použití zákonem stanovených
procesních pravidel povinny tato pravidla interpretovat
a aplikovat tak, aby dodržely maximy práva na spravedlivý
proces vymezené Listinou; musí tedy přihlížet k tomu, že
účastník řízení svým podáním sleduje ochranu svých subjektivních
práv, a nezapomínat, že základní práva nevytvářejí
pouze rámec normativního obsahu podústavního práva, nýbrž
i rámec jeho interpretace a aplikace. Uvedené pak platí
tím spíše za situace, pokud postup obecných soudů implikuje
tak významný zásah do procesního postavení účastníka řízení,
jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu
podání tohoto účastníka [viz nález ze dne 24. 6. 2014,
sp. zn. II. ÚS 475/13, bod 13 (N 129/73 SbNU 941)]. Např.
ve vztahu k posuzování dovolání Ústavní soud v nálezu ze dne
19. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15, konstatoval, že odmítnutí
dovolání pro nedostatek náležitostí znamená nezvratné odepření
jeho meritorního přezkumu neboli přístupu k dovolacímu
soudu, které lze z pohledu ústavně zaručených práv jednotlivců
akceptovat jen v případech podání nevyvolávajících
žádné pochybnosti o své nedostatečnosti z pohledu základních
zákonných náležitostí dovolání.
Ústavní soud poukázal na to, že obdobná situace nastává
i v případě posuzování náležité „kvalifikovanosti“ vyjádření
na kvalifikovanou výzvu ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o. s. ř.
Shledání nedostatečné „kvalifikovanosti“ takového vyjádření
žalovaného totiž znamená nezvratné odepření přezkumu
námitek a tvrzení žalovaného, jakož i úplné odepření dalšího
meritorního zkoumání sporu a vydání rozsudku pro uznání
v souladu s tvrzeními a požadavky žalobce. Takovýto vůči
žalovanému přísný postup lze proto podle Ústavního soudu
akceptovat jen v případech vyjádření nevyvolávajících žádné
pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. o tom, že se žalovaný
nehodlá řádně (tj. i bez obstrukcí) bránit nároku uplatněnému
žalobou.
Ústavní soud konstatoval, že toto základní východisko k výkladu
ust. § 114b o. s. ř. plyne rovněž z aktuální judikatury
Ústavního soudu. Jak vyplývá z nálezu ze dne 12. 9. 2016,
sp. zn. I. ÚS 3263/13, při posuzování závažnosti tohoto důvodu
by měl mít soud na zřeteli skutečnost, že „nevyjádření se
ve stanovené lhůtě fakticky finguje dispoziční úkon žalovaného,
kterým je uznání nároku žalobce, ačkoliv ze skutečností známých
soudu je zřejmé, že žalovaný není s nárokem uplatněným v žalobě
srozuměn a aktivně v tomto směru v řízení vystupuje. […]
Obecná zásada audiatur et altera pars jako výraz kontradiktorního
řízení je vnímána též jako povinnost soudu vytvořit prostor
zaručující účastníku řízení možnost účinně uplatňovat námitky
a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu
a s nimiž se soud musí v rozhodnutí vypořádat. K fikci uznání
je tedy nutné přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití
je ospravedlněno jen v případech skutečně nepochybných,
přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoliv
extenzivně, ale restriktivně (nález ze dne 1. 8. 2016, sp. zn.
I. ÚS 1024/15). Soud by proto měl při posuzování vážnosti důvodu
volit výklad spíše vstřícnější ve prospěch žalovaného a dát
mu prostor k uplatnění jeho námitek.“
Ve shora citovaném nálezu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn.
I. ÚS 2693/16, Ústavní soud dále uvedl, že „použití fikce uznání
je významným zásahem do procesního postavení účastníka řízení,
jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu
věci. Obecný soud je povinen citlivě zacházet s fikcí uznání
nároku a ‚kontumačním rozsudkem pro uznání‘, musí zejména
pečlivě vážit, zda je přes splnění formálních procesních podmínek
vydání rozsudku pro uznání namístě, a zda ostatní okolnosti nenasvědčují
tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu
žalovaného nejedná. V případech, kdy je z chování žalovaného
zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická
aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelná se zásadami,
na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i právem na spravedlivý
proces. Fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné
či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu
žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek
v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal.“
z judikatury
58 WWW.CAK.CZ5858 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Ústavní soud uvedl, že výše citovanou judikaturu lze proto
zjednodušeně shrnout tak, že fikce uznání podle ust. § 114b
odst. 5 o. s. ř. může nastat jen tehdy, je-li v konkrétním případě
zcela zřejmé, že je žalovaný k žalobě lhostejný, případně je
obstrukčně pasivní, zjevně taktizuje a jeho jednáním dochází
k průtahům.
Ústavní soud konstatoval, že v nyní posuzovaném případě
však žádnou z těchto variant v jednání stěžovatele nelze bez zřejmých
pochybností dovodit. Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovateli
bylo dne 17. 7. 2015 doručeno usnesení obvodního soudu
obsahující kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 114b o. s. ř. s tím,
že se má k žalobě žalobce ve lhůtě 30 dnů vyjádřit. Stěžovatel
se podáním datovaným dnem 14. 8. 2015 k výzvě soudu
vyjádřil zejména tak, že žalovanou částku neuznává, žalobce
na ni nemá právo a stěžovatel je připraven prostřednictvím
zmocněného advokáta nahlédnout do spisu a své odmítavé
stanovisko k žalobě následně odůvodnit. Současně soudu zaslal
plnou moc udělenou advokátovi. Dne 26. 8. 2015 se pak
zaměstnankyně příslušné advokátní kanceláře skutečně dostavila
k nahlížení do spisu k obvodnímu soudu. Obvodní soud
však na další stanovisko stěžovatele nevyčkal a rozhodl shora
citovaným rozsudkem pro uznání.
Podle názoru Ústavního soudu tak obvodní soud rozhodl
za situace, kdy stěžovatel svým podáním jednoznačně prokázal
svůj nesouhlas s žalovaným nárokem, jakož i připravenost
se aktivně účastnit projednávání předmětného sporu,
a ani z dalších okolností případu nebyly dány zřejmé indicie,
které by svědčily o snaze stěžovatele činit procesní obstrukce
či jinak prodlužovat soudní řízení ve smyslu citované judikatury.
Za této situace proto obecné soudy nemohly dospět
k závěru o opodstatněnosti fikce uznání jakožto výjimečného
procesního institutu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dospěl k závěru,
že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele
na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, včetně
práva být slyšen dle čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto ústavní stížnosti
vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil s tím, že v dalším
řízení jsou obecné soudy vázány shora popsaným právním názorem
k výkladu ust. § 114b odst. 5 o. s. ř.
 Rozhodnutí zpracovala JUDr. RENATA RÁZKOVÁ, Ph.D.,
asistentka soudce Ústavního soudu.
z judikatury
Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 5 As 154/2016
K věci:
Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí
ředitele žalované, Generální inspekce bezpečnostních
sborů. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 30. 12. 2015,
jímž byla odmítnuta žádost žalobce o informace.
Městský soud žalobu odmítl. Mimo jiné uvedl, že žádostí
o osvobození od soudních poplatků se nezabýval, neboť
platí, že poplatek za návrh na zahájení řízení se nevybírá,
jestliže soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním
odmítne, a pokud žalobce poplatek zaplatí, soud jej vrátí.
Podle městského soudu by proto bylo nadbytečné v dané
fázi řízení posuzovat otázku splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků. Z téhož důvodu městský
soud nerozhodoval ani o návrhu stěžovatele na přerušení
řízení a předložení věci Ústavnímu soudu, neboť uvedený
návrh souvisel právě s jeho žádostí o osvobození od soudních
poplatků.
Proti usnesení městského soudu podal žalobce kasační
stížnost. Namítal, že výzvě k odstranění nedostatků žaloby
ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s. nic nebránilo a pro takovou
výzvu i pro její splnění byl stále ještě dostatečný prostor,
neboť „současně se žalobou požádal o osvobození od soudních
poplatků, a proto lhůta pro podání žaloby od podání této
žádosti (29. 4. 2016) do právní moci rozhodnutí o ní neběžela“.
Městský soud tak měl stěžovatele vyzvat k odstranění
vad žaloby, přičemž stěžovatel sám mohl (i bez výzvy
městského soudu) žalobu doplnit do právní moci rozhodNejvyšší
správní soud:
Jestliže účastník požádá pouze o osvobození od soudních poplatků, staví se podle § 35
odst. 9 věty třetí s. ř. s. běh lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení i v případě, že byla
žádost o osvobození od soudních poplatků podána po podání návrhu na zahájení řízení.
Stavení běhu lhůty pro podání návrhu na zahájení
řízení při podání žádosti o osvobození od soudních
poplatků v řízení před správním soudem
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
59WWW.CAK.CZ 5959WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z judikatury
nutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Městský
soud však o žádosti o osvobození od soudních poplatků
vůbec nerozhodl.
Při předběžném posouzení věci pátý senát zjistil, že v otázce,
zda podání žádosti o osvobození od soudních poplatků podle § 35
odst. 8 věty třetí s. ř. s. staví anebo nestaví běh lhůty pro podání
žaloby, není judikatura Nejvyššího správního soudu jednotná.
Argumentaci obsaženou v kasační stížnosti stěžovatel opírá
zejména o právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 As 93/2009-312,
z něhož vyplývá, že okamžikem podání žaloby přestává běžet
dvouměsíční lhůta pro podání žaloby, je-li součástí žaloby i žádost
o osvobození od soudních poplatků. Stejný názor byl vysloven
v rozsudku ze dne 8. 12. 2016, č. j. 9 As 241/2016-36.
Výkladem § 35 odst. 8 věty třetí s. ř. s. se Nejvyšší správní soud
zabýval i v rozsudku ze dne 4. 5. 2016, č. j. 3 As 182/2015-28,
v němž dospěl k opačnému názoru, tedy že ze systematického
a teleologického výkladu vyplývá, že stavení lhůty pro podání
žaloby se váže pouze na podání návrhu na ustanovení zástupce,
nikoli však na žádost o osvobození od soudních poplatků.
Pátý senát proto věc postoupil rozšířenému senátu s poukazem
na rozkol v existující judikatuře Nejvyššího správního
soudu, aniž by se přiklonil k některému zaujatému názoru.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesení Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Spornou právní otázkou, kterou má rozšířený senát vyřešit,
je, zda podání pouze žádosti o osvobození od soudních
poplatků má za účinek stavení běhu lhůty pro podání návrhu
na zahájení řízení.
Podle § 35 odst. 9 věty třetí s. ř. s., „požádá-li navrhovatel
o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce,
po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní
neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení “.
Z textu vykládaného ustanovení bezesporu vyplývá, že stejný
účinek zákon spojuje (i) s podáním žádosti o osvobození
od soudních poplatků a (ii) se žádostí o ustanovení zástupce.
Navrhovatel může požádat o (i) nebo o (ii) alternativu anebo
může požádat o obojí. Naplnění kterékoli z těchto hypotéz
vede k aktivaci dispozice, tj. že od podání takové žádosti
do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená zákonem
pro podání návrhu na zahájení řízení. Po nabytí právní
moci rozhodnutí o návrhu běh lhůty pro podání návrhu na zahájení
řízení pokračuje a lhůta skončí uběhnutím jejího zbytku
(tj. zbývající části lhůty po odečtení části lhůty, která uplynula
před podáním žádosti).
Názor vyslovený v rozsudku č. j. 3 As 182/2015-28, tedy že
zmínka o žádosti o osvobození od soudních poplatků v § 35
odst. 9 větě třetí s. ř. s. dopadá pouze na případy, kdy účastník
požádá o ustanovení zástupce a zároveň o osvobození od soudních
poplatků, postrádá opodstatnění, neboť dotčené ustanovení
by tím nezískalo jiný smysl, než pokud by v něm zmínka
o návrhu na osvobození od soudních poplatků zcela chyběla,
tj. dané ustanovení by znělo takto: „Požádá-li navrhovatel
o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce,
po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní
neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.“
Rozšířený senát přitom již v minulosti odmítl možnost takového
výkladu určitého ustanovení zákona, který by znamenal,
že toto ustanovení nemá vůbec žádný normativní obsah (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36, č. 3470/2016 Sb. NSS).
Takovému výkladu ostatně brání i použitá spojka nebo, která
má v přirozeném jazyce, není-li před ní čárka, zpravidla slučovací
význam: „Typickými slučovacími spojkami jsou a, i: koupím
jablka a (i) hrušky, tzn. obojí. Zvolíme-li však spojku nebo,
o ‚čisté‘ slučování nejde: nekoupíme oba druhy ovoce, ale pouze
jeden. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami.
Podstatné je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné
a je lhostejné, která z nich bude platit, které dáme přednost
(v konečném důsledku mohou nastat i obě). V takovýchto případech
se čárka před nebo neklade“ (srov. M. Pravdová, I. Svobodová:
Akademická příručka českého jazyka. Academia,
Praha 2014, str. 121).
V tomto smyslu je znění vykládaného ustanovení zákona
jasné a nepřipouští jinou možnost výkladu.
Rozšířený senát si je vědom, že podle často citovaného nálezu
Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97,
č. 30/1998 Sb., „naprosto neudržitelným momentem používání
práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu.
Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se
k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění
a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších
postupů jako logický a systematický výklad, výklad e ratione
legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující
si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl
a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“
Tato zásada však nemůže otevřít cestu interpretační libovůli,
kdy by soud za právo mohl shledat cokoli, aniž by vůbec
bral znění zákona v úvahu. Možnost výkladu contra legem, tj.
v rozporu s výslovným zněním právního předpisu (aniž by takový
závěr byl textem vykládaných ustanovení, byť i chápaným
do jisté míry volněji, umožněn), připadá v úvahu pouze
výjimečně, např. v případě nutnosti zaplnění mezery v právu
nebo naopak teleologické redukce (k možnosti takového výjimečného
postupu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
10. 5. 2016, č. j. 8 As 79/2014-108, č. 3428/2016 Sb. NSS),
a to výlučně v případech, kdy si takový aplikační postup vyžaduje
důležitý důvod vyplývající z ústavního pořádku.
Je tomu tak proto, že soudce je při rozhodování vázán zákonem
(čl. 95 odst. 1 Ústavy). Tato zásada je odrazem dělby
moci, která představuje jednu z neodstranitelných podstatných
náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2
Ústavy). Vázanost soudce zákonem je rovněž důležitým prvkem
zaručujícím předvídatelnost rozhodování soudů a právní
jistotu vůbec, a je tak nezbytnou podmínkou legitimity soudů
jakožto orgánů státu.
Rozšířený senát dospěl k závěru, že výklad § 35 odst. 9 věty
třetí s. ř. s. aplikovaný v rozsudcích č. j. 3 As 182/2015-28
a č. j. 2 As 253/2016-36, který není slučitelný se zněním tohoto
ustanovení, nepředstavuje některou z výše uvedených výjimečných
možností naprosté negace znění ustanovení právního
předpisu.
Argumentace pro vyloučení stavení lhůty pro podání návr-
60 WWW.CAK.CZ6060 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z judikatury
hu uvedená v rozsudku č. j. 3 As 182/2015-28 nepředstavuje
takový důležitý důvod vyplývající z ústavního pořádku. Je sice
pravda, že systematicky je vykládané ustanovení zařazeno
do § 35 s. ř. s., který je nadepsán „zastoupení “ a jeho osmý
odstavec se týká převážně otázky ustanovení zástupce účastníkovi
soudem. Osvobození od soudních poplatků je naopak
řešeno v § 36 odst. 3 s. ř. s. Je ale třeba uvést, že se jeví logickým
postup zákonodárce, který, chce-li spojit se dvěma úkony
účastníka shodný účinek, uvede toto pravidlo v souvislosti
s první zmínkou o takovém úkonu účastníka, tedy v souvislosti
s nyní posuzovanou otázkou v § 35 odst. 9 s. ř. s.
Podobně nepřesvědčivým důvodem je i argumentace teleologická,
použitá v rozsudku č. j. 3 As 182/2015-28, tedy že
v případě žádosti o ustanovení zástupce účastník zpravidla
není schopen sám žalobní body správně zformulovat, a proto
stavení (třetí senát nesprávně uvedl přerušení, pozn. rozšířeného
senátu) lhůty pro podání návrhu má smysl; naproti tomu samotná
žádost o osvobození od soudních poplatků s takovým
handicapem účastníka nemá spojitost, účastník může návrh
včetně žalobních bodů zformulovat, a lhůta pro podání návrhu
tedy může běžet nezávisle na rozhodování soudu o žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Je sice pravda, že v případě
žádosti o ustanovení zástupce je potřeba stavení lhůty
zřejmější a naléhavější, než je tomu v případě žádosti o osvobození
od soudních poplatků, avšak ani v takovém případě
není stavení lhůty zcela nesmyslné.
Ačkoli soudní poplatek za návrh na zahájení řízení nedosahuje
ve správním soudnictví takové výše jako v některých
případech v občanském soudním řízení, přesto může představovat
pro některé účastníky nezanedbatelnou zátěž a bránit
jim v přístupu k soudu. Pokud účastník zvažuje, zda žalobu
či jiný návrh na zahájení řízení vůbec podá vzhledem
k soudnímu poplatku, který si nemůže dovolit zaplatit v plné
výši, je logické, že nemůže být po něm požadováno, aby již
v této fázi zpracoval perfektní návrh v plném rozsahu včetně
veškeré argumentace, což začasté vyžaduje velké úsilí a také
finanční náklady. Žalobce zpravidla musí při zahájení řízení
vedle soudního poplatku „investovat“ i v souvislosti s právní
pomocí (advokáta, daňového poradce apod.). Je totiž pouze
na jeho uvážení, zda v případě nemajetnosti požádá pouze
o osvobození od soudních poplatků a zároveň sám vyhledá
pomoc právního profesionála, k němuž má důvěru a kterého
sám zmocní pro zastupování v řízení, nebo zda žádost o osvobození
od soudních poplatků spojí i se žádostí o ustanovení
zástupce. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že lhůty pro podání
návrhu na zahájení řízení jsou ve správním soudnictví zpravidla
poměrně krátké a vyčkávání na rozhodnutí o návrhu
na osvobození od soudních poplatků by mohlo vést k marnému
uplynutí těchto lhůt. Důležité rovněž je, že podle pravidel
stanovených pro jednotlivé typy řízení před správními
soudy je třeba zpravidla již ve lhůtě pro podání návrhu formulovat
veškeré skutkové a právní důvody, pro které se účastník
domáhá soudní ochrany proti správním orgánům (srov. § 71
odst. 2 nebo § 101b odst. 2 s. ř. s.). Za těchto okolností se jeví
stavení lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení v případě
žádosti o osvobození od soudních poplatků jako rozumné.
Pokud se rozsudek č. j. 3 As 182/2015-28 dovolával teleologického
výkladu, je třeba uvést, že účelem procesního práva
je poskytnutí rámce pro reálnou možnost uplatnění hmotných
subjektivních práv u soudu. Zakotvení procesních lhůt
pak má tento rámec ukotvit i časově a zároveň možnost uplatnění
práv rozumně časově omezit tak, aby byla přiměřeně
chráněna i právní jistota a legitimní očekávání třetích osob.
Výklad souladný se zněním § 35 odst. 9 věty třetí s. ř. s., tedy
že stavení lhůty pro podání návrhu je spojeno i se samotnou
žádostí o osvobození od soudních poplatků, je s tímto účelem
v souladu. Jednak účastníkovi, který požádá o osvobození
od soudních poplatků, zachovává přístup k soudu tím, že
ještě po rozhodnutí soudu o jeho žádosti má časový prostor
pro zvážení, zda návrh za těchto okolností podá či nikoli, jednak
toto právo na přístup k soudu nepřiměřeně neextenduje,
neboť i v tomto případě je uplatnění návrhu spojeno s pevnou
lhůtou, která se pouze po dobu rozhodování soudu o žádosti
o osvobození od soudních poplatků staví.
Navíc dle § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, vzniká žalobci povinnost uhradit soudní poplatek
již podáním žaloby. I z tohoto důvodu by od navrhovatele
nemělo být vyžadováno, aby návrh na zahájení řízení
v rozporu s citovaným ustanovením podal bez splnění poplatkové
povinnosti, přestože procesní následek v podobě zastavení
řízení může nastat až po (negativním) rozhodnutí soudu
o žádosti o osvobození od soudních poplatků a po výzvě
k jeho úhradě.
Rozšířený senát nesdílí ani názor uvedený v rozsudku č. j.
2 As 253/2016-36, že v případě aplikace § 35 odst. 9 věty třetí
s. ř. s. v souladu s jeho zněním, tj. i na případy, kdy účastník
požádá pouze o osvobození od soudních poplatků, by
vedla ke zneužívání tohoto práva ze strany účastníků řízení.
Rozšířený senát ostatně již ve svém usnesení ze dne 15. 3.
2016, č. j. 8 As 78/2015-22, č. 3411/2016 Sb. NSS, bodu 22
uvedl: „Tak tomu však nebude za situace, kdy žádost o osvobození
od soudních poplatků bude podána ještě před podáním návrhu
ve věci samé. Takový postup soudní řád správní v § 35 odst. 8
in fine implicitně umožňuje (požádá-li navrhovatel o osvobození
od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu
od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží
lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení). V tomto
případě totiž dosud není dána kvalifikovaná povědomost o identifikaci
osoby ani souvislost její žádosti s řízením, neboť návrh
dosud nebyl podán. Z pohledu smyslu § 37 s. ř. s. je proto třeba
v takovém případě trvat na nutnosti žádost o osvobození od soudních
poplatků potvrdit písemným podáním shodného obsahu nebo
předložením originálu.“ Tím rozšířený senát ve svém důsledku
vyslovil závěr, že § 35 odst. 8 (nyní § 35 odst. 9) větu třetí
s. ř. s. je třeba aplikovat i v případě podání samostatné žádosti
o osvobození od soudních poplatků.
Stejný názor zastávají i dostupné komentáře k soudnímu řádu
správnímu (srov. např. L. Potěšil a kol.: Soudní řád správní,
Komentář, Leges, Praha 2014, str. 264; T. Blažek, J. Jirásek,
P. Molek, P. Pospíšil, V. Sochorová, P. Šebek: Soudní řád
správní – online komentář, 3. aktualizace, C. H. Beck, Praha
2016, komentář k § 36 odst. 3).
Lze tedy uzavřít, že podle § 35 odst. 9 věty třetí s. ř. s. se staví
běh lhůty pro podání návrhu i v případě, že účastník požádá
pouze o osvobození od soudních poplatků, a to i po podání návrhu
na zahájení řízení.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
61WWW.CAK.CZ 6161WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z judikatury
Komentář:
Rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
se týká sjednocení názoru na výklad § 35 odst. 9 věty třetí
soudního řádu správního, který byl v rozhodovací praxi Nejvyššího
správního soudu posuzován rozdílně. Základní otázkou
zde je, zda se postup předvídaný v tomto ustanovení (tj.
stavení běhu lhůty pro podání žaloby) uplatní jen pro žádost
navrhovatele o ustanovení zástupce, nebo i pro žádost navrhovatele
o osvobození od soudních poplatků, a případně, zda
se uplatní jen pro případy, kdy je žádost podána před podáním
žaloby, nebo i po podání žaloby. Rozšířený senát se přiklonil
k názoru, že lhůta pro podání žaloby neběží také v případě podání
žádosti o osvobození od soudních poplatků do právní moci
rozhodnutí o tomto návrhu, a to ať už je tato žádost podána
před podáním žaloby, nebo po podání žaloby.
Rozhodnutí však nebylo přijato jednotně; odlišná stanoviska
uplatnily soudkyně JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D., a Mgr. Jana
Brothánková. Vyjádřily názor, že § 35 odst. 9 věta třetí s. ř. s.
dopadá pouze na případy, kdy žádost o osvobození od soudních
poplatků, případně o ustanovení zástupce pro řízení, jsou uplatněny
předtím, než je podán samotný návrh na zahájení řízení.
Rovněž mají za to, že jestliže žalobce žádá pouze o osvobození
od soudních poplatků, rozhoduje soud o žádosti o osvobození
od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. Ust. § 35
odst. 9 větu třetí s. ř. s. zde nelze aplikovat.
Soudkyně Lenka Matyášová navíc kromě jiného uvedla, že
je třeba rozlišovat mezi institutem soudem ustanoveného zástupce,
který je projevem práva na právní pomoc, a osvobozením
od soudních poplatků, které slouží k tomu, aby nebyl
odepřen přístup soudu nemajetným. Samotná žádost o osvobození
od soudních poplatků podle jejího názoru nemá s realizací
práva na právní pomoc v řízení před soudem dle čl. 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (pomoc při formulaci
žaloby a kvalifikovaná obrana) žádnou spojitost. Žalobce
může návrh včetně žalobních bodů zformulovat, a lhůta
pro podání návrhu tedy může běžet nezávisle na rozhodování
soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Povinnost
zaplatit soudní poplatek rovněž nemá žádnou souvislost
s otázkou projednatelnosti žaloby a s případným odstraňováním
jejích nedostatků, a to v reakci na závěr rozšířeného senátu,
který stavení běhu lhůty pro podání žaloby skrze žádost
o osvobození od soudních poplatků odůvodňuje rozumností
řešení za situace, kdy ve lhůtě pro podání návrhu teprve musí
účastník formulovat veškeré skutkové a právní důvody, pro které
se domáhá soudní ochrany proti správním orgánům (srov.
§ 71 odst. 2 nebo § 101b odst. 2 s. ř. s.).
 Rozhodnutí zpracovali JUDr. EVA DOBROVOLNÁ, Ph.D., LL.M.,
asistentka soudce Nejvyššího soudu, a Mgr. MICHAL KRÁLÍK, Ph.D.,
soudce Nejvyššího soudu.
Stanovisko generálního advokáta ze dne 5. 12. 2017
ve věci C-451/16, M. B. proti Secretary of State
for Work and Pensions
Z odůvodnění:
M. B. se narodila v roce 1948 jako muž a od roku 1974 žila
v manželství se ženou. V roce 1991 začala žít jako žena a v roce
1995 podstoupila chirurgickou změnu pohlaví. M. B. však nepožádala
o osvědčení o uznání pohlaví podle vnitrostátního práva,
protože společně se svou manželkou nechtěly, aby bylo jejich
manželství zrušeno, a navíc by nebyla schopna takové osvědčení
obdržet, neboť v době, kdy byl tento případ předložen, neumožňovalo
právo Spojeného království sňatky osob stejného pohlaví.
V roce 2008M. B. dovršila 60 let, tj. důchodový věk pro ženy
narozené přede dnem 6. 4. 1950. Požádala tedy o státní starobní
důchod. Její žádost byla zamítnuta z důvodu, že neměla
úplné osvědčení o uznání pohlaví, a proto nemohla být považována
za ženu pro účely stanovení důchodového věku. M. B.
napadla rozhodnutí u vnitrostátního soudu. Podle jejího názoru
představuje podmínka neexistence manželství diskriminaci
v rozporu s unijním právem.
Unijní směrnice zakazuje diskriminaci na základě pohlaví
s ohledem na dávky sociálního zabezpečení včetně starobních
důchodů. Jako výjimku z tohoto zákazu směrnice uvádí, že
členské státy mohou vyloučit z působnosti směrnice stanovení
důchodového věku pro účely poskytování starobních důchodů.
Spojené království této možnosti využilo a stanovilo 60 let
jako důchodový věk pro ženy narozené přede dnem 6. 4. 1950
a 65 let pro muže narozené přede dnem 6. 12. 1953.
Avšak v době, kdy M. B. předložila svůj případ vnitrostátním
soudům, nebylo nově získané pohlaví transgenderové osoby uznáváno
pro účely určení věku, od kterého vzniká nárok na státní
starobní důchod, pokud tato osoba byla a zůstala v manželK
otázkám souvisejícím se změnou pohlaví
Soudní dvůr EU:
Generální advokát Michal Bobek považuje za protiprávní požadavek vnitrostátního práva,
podle něhož osoba, která podstoupila změnu pohlaví, nesmí být v manželském svazku, aby
jí vznikl nárok na státní starobní důchod. Tento požadavek je neslučitelný s unijní směrnicí
o rovném zacházení pro muže a ženy.
62 WWW.CAK.CZ6262 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z judikatury
ském svazku. Nejvyšší soud Spojeného království se proto obrátil
na Soudní dvůr s otázkou, zda je tento stav slučitelný se směrnicí.
Ve svém stanovisku má generální advokát Michal Bobek za to,
že požadavek vztahující se výlučně na transgenderové osoby, podle
něhož nesmí být tyto osoby v manželském svazku, aby jim
vznikl nárok na státní starobní důchod, je v rozporu se směrnicí.
Podle jeho názoru tento požadavek představuje přímou diskriminaci
na základě pohlaví, kterou nelze objektivně odůvodnit.
K tomuto závěru generální advokát dospěl na základě posouzení,
zda okolnosti daného případu zakládají přímou diskriminaci
na základě pohlaví. Přímou diskriminaci představuje odlišné
zacházení se srovnatelnou skupinou osob v neprospěch
jiné skupiny vzhledem k jejich „důvodu ochrany“ (kterým je
v tomto případě pohlaví).
Generální advokát odkazuje na předchozí judikaturu Soudního
dvora, který potvrdil, že zákaz diskriminace na základě pohlaví
se vztahuje rovněž na diskriminaci plynoucí ze změny pohlaví.
Dále generální advokát uvádí, že volba srovnatelné skupiny
pro určení diskriminace na základě pohlaví v kontextu změny
pohlaví bude záviset na okolnostech případu. V projednávaném
případu generální advokát považuje za vhodnou srovnatelnou
skupinu cisgenderové ženy, protože jádrem problému je přístup
k dávkám starobního důchodu pro transgenderové osoby, které
podstoupily změnu pohlaví z mužského na ženské, ve srovnání
s cisgenderovými ženami.
Nakonec generální advokát shledává v dané věci nerovné
zacházení, protože u cisgenderových osob nehraje manželský
stav žádnou roli, pokud jde o přístup ke státnímu starobnímu
důchodu, kdežto transgenderové osoby, které uzavřely manželství,
jsou nuceny takové manželství zrušit.
Podle názoru generálního advokáta nelze takový rozdíl v zacházení
na základě pohlaví odůvodnit. Přímá diskriminace
na základě pohlaví je přípustná pouze v konkrétních případech
uvedených ve směrnici. Členské státy sice mohou stanovit, že
pro muže a ženy platí rozdílný důchodový věk, jehož dosažením
vzniká nárok na starobní důchod, nicméně tato výjimka
neumožňuje rozdílné zacházení mezi transgenderovými osobami
a osobami, jejichž pohlaví nebylo změněno.
Následně se generální advokát zabývá širším dopadem projednávaného
případu.
Poznamenává, že lze argumentovat tím, že skutečným problémem
v této věci jsou spíše podmínky uznání změny pohlaví
než podmínky přístupu k dávkám sociálního zabezpečení.
Generální advokát uznává, že členským státům přísluší stanovit
podmínky, za kterých je změna pohlaví právně uznána. Odmítá
však argument, že by tato skutečnost bránila závěru o protiprávním
zacházení z toho důvodu, že podmínka neexistence
manželství není přímým požadavkem pro přístup ke státnímu
starobnímu důchodu, ale požadavkem pro uznání změny pohlaví,
jehož podmínky spadají do pravomoci členských států.
Vysvětluje, že podle jeho názoru by takový přístup vedl k tomu,
že by oblast působnosti unijního práva týkajícího se zákazu
diskriminace na základě pohlaví zcela závisela na různých
podmínkách stanovených vnitrostátním právem, které by nakonec
mohly vést k vrácení diskriminace „zadními vrátky“. Generální
advokát připomíná, že členské státy musí při uplatňování
svých pravomocí dodržovat unijní právo, zejména ustanovení
týkající se zásady zákazu diskriminace.
Generální advokát zdůrazňuje, že jeho závěry nicméně neznamenají,
že členské státy musí uznávat sňatky osob stejného
pohlaví. Od členských států se vlastně vyžaduje pouze to,
aby nevázaly přístup k dotčené dávce sociálního zabezpečení
na předmětnou podmínku neexistence manželství. Členské
státy mají možnost volby, zda budou uznávat manželství osob
stejného pohlaví či nikoli.
Generální advokát uzavírá, že se projednávaný případ netýká
manželství osob stejného pohlaví, ale spíše spojení několika
podmínek, které vedou k docela zvláštní situaci. Tato situace
vzniká částečně na základě odchylky od jedné ze základních zásad
unijního práva, která umožňuje přímou diskriminaci na základě
pohlaví ve vztahu k přístupu ke starobnímu důchodu, což
je nejen zcela výjimečné, ale navíc se očekává postupné vymizení
této odchylky v důsledku konvergence důchodového věku
pro muže a ženy ve Spojeném království. Tudíž i kořen problému
řešeného v projednávané věci brzy vymizí. Soudní dvůr nerozhoduje
ve sporu před vnitrostátním soudem. Vnitrostátní soud
musí věc rozhodnout v souladu s rozhodnutím Soudního dvora.
Toto rozhodnutí je stejně tak závazné pro ostatní vnitrostátní
soudy, které případně budou projednávat podobný problém.
 Rozhodnutí zpracovala JUDr. HANA RÝDLOVÁ.
Ke smluvnímu vzdání se práva
Evropský soud pro lidská práva:
Smluvní vzdání se práva na odvolání k obecnému soudu do rozhodčího nálezu, které je učiněno
svobodně a výslovně, není porušením práva na přístup k soudu garantovaného čl. 6 odst. 1
Úmluvy.
Rozhodnutí ESLP ze dne 1. 3. 2016, stížnost
č. 41069/12, ve věci Tabbane proti Švýcarsku
Shrnutí:
Případ se týkal práva na přístup k obecnému soudu
ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy – práva na odvolání do roz-
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
63WWW.CAK.CZ 6363WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z judikatury
hodčího nálezu arbitrážního soudu, kterého se strany sporu
ve smlouvě výslovně a svobodně vzdaly.
Stěžovatel, tuniský obchodník s domicilem v Tunisku,
uzavřel obchodní smlouvu s francouzskou společností
Colgate-Palmolive se sídlem ve Francii. Smlouva obsahovala
arbitrážní doložku. Podpisem smlouvy se stěžovatel,
v případě vzniku sporu, svobodně a výslovně vzdal práva
na odvolání do rozhodnutí arbitrážního soudu k obecnému
soudu. Rozhodčí nález je podle uzavřené smlouvy konečný
a závazný pro smluvní strany.
Po uplynutí několika let společnost Colgate-Palmolive
podala proti stěžovateli arbitrážní žalobu k Mezinárodnímu
arbitrážnímu soudu při Mezinárodní obchodní komoře
(ICC) v Paříži. V souladu s Pravidly arbitrážního
řízení Mezinárodní obchodní komory stěžovatel a francouzská
společnost zvolili každý jednoho rozhodce, přičemž
třetí rozhodce byl zvolen Mezinárodní obchodní komorou.
Podle rozhodčí doložky ve smlouvě uzavřené mezi
stěžovatelem a francouzskou společností rozhodci měli
určit sudiště, místo konání arbitrážního řízení. Rozhodci
se usnesli, že arbitrážní řízení se uskuteční v Ženevě.
Procesním právem rozhodným pro arbitrážní řízení tak
bylo právo švýcarské.
Během řízení stěžovatel požádal arbitrážní soud, aby
nominoval experta, který by provedl finanční audit společností,
které stěžovatel vlastnil, nebo aby umožnil jeho
finančnímu auditorovi takový audit provést. Arbitrážní
soud žádost zamítl s tím, že společnost Colgate-Palmolive
již předložila důkazy zpracované auditorem a že postačovalo,
aby expert navržený stěžovatelem měl přístup
ke stejným účetním dokumentům, které měl k dispozici
auditor protistrany. Arbitrážní soud poté vydal nález,
ve kterém nařídil stěžovateli, aby převedl veškeré své akcie
na společnost Colgate-Palmolive a zaplatil náklady
řízení. Stěžovatel podal odvolání ke švýcarskému Federálnímu
soudu.
Federální soud shledal odvolání nepřijatelným a odmítl
rozhodčí nález přezkoumat s odůvodněním, že strany sporu
se platně vzdaly práva na odvolání do jakéhokoliv rozhodnutí
arbitrážního soudu ve smyslu čl. 192 federálního
zákona o mezinárodním právu soukromém.
ESLP shledal, že s ohledem ke sledovanému legitimnímu
cíli a stěžovatelově smluvní svobodě dobrovolné vzdání
se práva na odvolání do rozhodčího nálezu nepředstavuje
zásah do samotné podstaty práva stěžovatele na přístup
k soudu.
Předmět stížnosti před ESLP:
Stěžovatel s odkazem na čl. 6 odst. 1 (právo na spravedlivý
proces) a čl. 13 (právo na účinný právní prostředek
nápravy) Úmluvy namítal, že mu ve Švýcarsku nebyl
umožněn přístup k soudu, který by přezkoumal arbitrážní
řízení. Tvrdil, že čl. 192 federálního zákona o mezinárodním
právu soukromém není v souladu s čl. 6 odst. 1
Úmluvy. Rovněž namítal, že zamítnutí jeho návrhu na vypracování
znaleckého posudku arbitrážním soudem bylo
porušením jeho práva na spravedlivý proces.
Rozhodnutí ESLP:
ESLP poznamenal, že stěžovatel uzavřel smlouvu obsahující
rozhodčí doložku se společností Colgate-Palmolive
v rámci výkonu jeho smluvní svobody a že podpisem smlouvy
se výslovně a svobodně vzdal možnosti předložit případný
spor obecnému soudu. Z ničeho nevyplývalo, že by stěžovatel
jednal v tísni.
ESLP dále uvedl, že Federální soud, interpretujíce přání
stran, dospěl k závěru, že strany sporu vyloučily možnost
odvolání do nálezu arbitrážního soudu. Vzdání se možnosti
odvolání bylo spojeno s minimálními zárukami. Stěžovatel
směl zvolit rozhodce, který, v souladu s ostatními dvěma
rozhodci, vybral Ženevu jako sudiště s tím, že se arbitrážní
řízení bude řídit švýcarským právem. ESLP konstatoval, že
Federální soud stěžovatele vyslyšel a že pro vyřešení sporu
vzal v úvahu veškeré objektivně relevantní faktické a právní
otázky. ESLP shledal rozsudek Federálního soudu za dostatečně
odůvodněný, a tudíž bez žádných známek arbitrárnosti.
K otázce, zda možnost vzdání se odvolání do rozhodčího
nálezu zakládá porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ESLP zdůraznil,
že Úmluva nepřipouští actio popularis ani neumožňuje
jednotlivcům stěžovat si na ustanovení vnitrostátního
práva, aniž by jím byli přímo dotčeni, pouze z toho důvodu,
že se domnívají, že by mohlo být v rozporu s Úmluvou.
K čl. 192 federálního zákona o mezinárodním právu soukromém,
podle kterého smluvní strany mohou výslovně učiněnou
deklarací vyloučit odvolání do rozhodčího nálezu,
ESLP poznamenal, že odráží volbu švýcarského zákonodárce,
jehož přáním je zvýšit atraktivitu a efektivnost mezinárodní
arbitráže ve Švýcarsku.
ESLP uzavřel, že omezení práva na přístup k soudu sledovalo
legitimní cíl, a to posílení postavení Švýcarska jako
místa pro konání arbitrážních řízení, a zároveň respektovalo
stěžovatelovu smluvní svobodu, a tudíž jej nelze považovat
za nepřiměřené. Samotná podstata stěžovatelova práva
na přístup k soudu tak nebyla narušena. Námitku stěžovatele,
že mu ve Švýcarsku byl odňat přístup k soudu, a neměl tudíž
možnost napadnout rozhodčí nález, proto ESLP shledal
jako neopodstatněnou. Co se týče stížnosti na odmítnutí arbitrážního
soudu nominovat experta pro vypracování finančního
auditu nebo nechat jej vypracovat auditorem určeným
stěžovatelem a na odmítnutí Federálního soudu zohlednit některé
stěžovatelovy argumenty, ESLP zdůraznil, že arbitrážní
soud rozhodl, že společnost Colgate-Palmolive předložila důkazy
vypracované finančním auditorem a že postačovalo, aby
auditor najatý stěžovatelem měl přístup ke stejným účetním
podkladům, které použil expert společnosti Colgate-Palmolive.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel měl přístup k takovým
dokumentům, ESLP dovodil, že stěžovatel nebyl podstatně
znevýhodněn oproti společnosti Colgate-Palmolive. Stížnost
ohledně toho, že arbitrážní soud odmítl vyhovět stěžovatelově
žádosti o nařízení vypracování znaleckého posudku, tudíž
shledal zjevně neopodstatněnou. ESLP prohlásil stížnost
jako celek jednomyslně za nepřijatelnou.
 Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ
GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M.
64 WWW.CAK.CZ6464 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z odborné literatury
Vladislav Hřebíček:
Prohlídky u advokátů
(§ 85b trestního řádu)
Leges, Praha 2017, 160 stran,
320 Kč.
Jedním z témat, které dlouhodobě sleduji
jako člen představenstva České advokátní
komory, jsou prohlídky advokátů.
Jsem přesvědčen o tom, že policejní orgány
mají pátrat po důkazech spíše jinde
než v oblasti důvěrného vztahu advokáta
a jeho klienta. Týká se to prohlídek
i odposlechů. Obhájce by neměl policii
splývat s osobou obviněného. Přál bych
si, aby činné orgány i advokáti navzájem
více respektovali své role v právním systému.
Zatím tomu tak není. Ani já jsem
nepřekročil svůj stín. Když mne požádali
o recenzi publikace o prohlídkách
advokátů, kterou sepsal vysoký policejní
důstojník, vnímal jsem to jako příležitost
ke studiu protivníka.
Soupeř může být hloupý a zaslepený
nebo inteligentní a vnímavý. Vlastně nevím,
co je lepší. Autor dokazuje, že patří
do druhé skupiny. Vyhýbá se extrémním
názorům, přistupuje k problému
korektně a musím uznat, že se mu daří
přehledně shrnout „současný stav poznání“.
Zajímavý je nejen popis viditelné
části ledovce, ale i toho, co je skryto
pod hladinou. Tím myslím to, že se autor
věnuje nejen průběhu vlastní prohlídky,
ale i povolovacímu režimu a všemu
tomu, co prohlídce předchází.
Hlavní předností publikace je rozsáhlý
poznámkový aparát a bohaté odkazy
na judikaturu a literaturu. U judikatury
převažují citace zásadních rozhodnutí
nejvyšších soudních instancí. Odkazy
na literaturu zahrnují i stanoviska České
advokátní komory a názory autorů, kteří
působí jako advokáti. Těm, kdo potřebují
rychlou informaci nebo řeší problém
jednorázově, usnadní publikace orientaci
v problému. Napomáhají tomu i odkazy
na relevantní ustanovení zákona a normy
nižší právní síly.
Dílo Vladislava Hřebíčka považuji
za užitečnou praktickou příručku
pro všechny ty, kdo řeší problém prohlídek
advokátů v praxi. Věřím, že ji využijí
také advokáti a zástupci České advokátní
komory, kteří se prohlídek účastní.
Těm dává příručka možnost nahlédnout
do způsobu uvažování druhé strany.
 JUDr. MICHAL ŽIŽLAVSKÝ,
advokát v Praze a insolvenční správce
se zvláštním povolením
Jitka Jelínková, Miloš Tuháček:
Zákon o svobodném
přístupu
k informacím.
Praktický komentář
Wolters Kluwer ČR, Praha 2017,
284 stran, 455 Kč.
Nakladatelství Wolters Kluwer vydalo
začátkem listopadu roku 2017 v rámci
ediční řady „Praktické komentáře“
první vydání vlastního komentáře k zákonu
o svobodném přístupu k informacím
z pera (v komentované oblasti zkušených)
JUDr. RNDr. Jitky Jelínkové,
PhD., a JUDr. Miloše Tuháčka. Jako
spoluautor „konkurenčního“ díla – komentáře
k témuž zákonu, vydaného v roce
2016 nakladatelstvím C. H. Beck –
a jako osoba, kterou informační zákon
profesně provází již téměř patnáct let,
jsem se velmi rád ujal posouzení této
nové publikace.
Zaměření ediční řady „Praktické komentáře“
je dle mého názoru velmi zdařilým
pojetím toho, co by bylo možné
označit jako praktické právo. Tím rozumím
texty o právu v praxi a pro praxi,
založené na kvalitním odborném vhledu
do příslušné právní oblasti. Praktické komentáře
jsou totiž určeny nikoli akademikům,
kteří mohou hodiny analyzovat
každé slovo či interpunkci v příslušném
zákonném ustanovení či judikátu, ale
běžným právníkům a osobám bez právnického
vzdělání, pro které se řízením
osudu stalo právo jejich denním chlebem
a kteří proto potřebují rychlou,
srozumitelnou a jednoduchou orientaci
v zákonném textu, oproštěnou od manýrismu
v právní argumentaci. Od praktického
komentáře tedy čtenář nemůže
očekávat vyčerpávající teoretické argumentárium
doplněné gejzírem citací judikatury
od Evropského soudu pro lidská
práva až po poslední okresní soud.
Praktický komentář – má-li být opravdu
praktický (a tím pádem i kvalitní) –
musí podávat srozumitelný a jednoduchý
rozbor příslušného ustanovení, institutu
či problému s jasně formulovanými
závěry (a praktickými návody), provázenými
jejich stručným odůvodněním
a odkazy na nejdůležitější soudní rozhodnutí
tam, kde existují. Na druhou
stranu však praktický komentář nemá
být (ani nesmí být!) pouhým převyprávěním
příslušného zákonného ustanovení,
které je autorem „osvěženo“ (aby
se neřeklo) o dvě až tři lakonická konstatování
toho, co by z daného ustanovení
uměl dovodit snad i onen velký mluvící
pes z jednoho oblíbeného večerníčku
(což se bohužel někdy stává i u komentářů
z pera renomovaných autorů,
vydávaných pod honosnými označeními
jako „velké“, „akademické“ apod.).
Je zřejmé, že vyvážit požadavek na odbornost
na jedné straně a požadavek
na srozumitelnost a jednoduchost není
opravdu nic jednoduchého.
Složitost takového úkolu je přitom
ve vztahu k informačnímu zákonu obrazně
řečeno umocněna na druhou. Hlavní
problém při psaní jakéhokoli textu
týkajícího se zákona o svobodném přístupu
k informacím totiž spočívá v tom,
že o skutečném informačním právu, tedy
o tom, jaké jsou skutečné podmínky
pro získání informace či pro její neposkytnutí,
se toho ze samotného zákonného
textu (již dnes) mnoho nedozvíte.
Právo na informace je totiž – snad
doslova učebnicovým – příkladem judikaturního
práva, tedy právní oblasti,
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
65WWW.CAK.CZ 6565WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z odborné literatury
u níž bez podrobné znalosti judikatury
nelze zákon prakticky vůbec (natož
správně) aplikovat (ostatně jen webová
stránka Nejvyššího správního soudu
„hlásí“ k 10. 12. 2017 celkem 1 851
dostupných rozhodnutí, která se vztahují
k „právu na informace“). Na mnoho
praktických otázek totiž zákon nedává
odpověď buď vůbec žádnou, nebo
ji jen naznačuje a čtenáři přemýšlej, jak
to vlastně má být. Ostatně to, že psaní
o právu na informace je úkolem nelehkým,
nepochybně potvrdí každý, kdo někdy
musel vyřizovat jen trochu složitější
informační žádost a kdo se nechtěl spokojit
jen s lákavým (a jednoduchým) odrazením
žadatelů různými obstrukčními
postupy (ty se přitom v praxi vyskytují
v mnoha více či méně sofistikovaných
variacích a obvykle bývají správními soudy
po zásluze „oceněny“).
S ohledem na výše uvedené mám za to,
že kvalita jakéhokoli textu, který se vztahuje
k informačnímu zákonu, musí být
poměřována třemi hledisky. Na prvním
místě je nutné hodnotit samotné rozpoznání
výkladových či v případě posuzovaného
komentáře zejména praktických
aplikačních problémů. Na druhém místě
je třeba zkoumat jejich podaná řešení,
zda mají oporu v zákonném textu a zda
autoři při jejich hledáních vycházeli z dostupné
judikatury. V případě komentářů
je přitom shrnutí existující soudní judikatury
navýsost důležité, neboť má-li
být praktický komentář opravdu praktický,
musí svým čtenářům dávat přehled
názorů (zde především správních) soudů.
Je jistě na čtenáři, zda se s judikaturním
řešením ztotožní či zda je odmítne,
podstatné však je, že se s existující
judikaturou čtenář může seznámit (byť
je na druhou stranu poněkud pošetilá
představa některých pracovníků některých
povinných subjektů o tom, jak snadno
přesvědčí správní soudy, že se mýlí).
Posledním hlediskem pak je uživatelská
srozumitelnost textu.
Recenzovaný komentář všem těmto
kritériím dle mého soudu dostál se ctí.
Autoři z existujících aplikačních problémů
rozumně vybrali ty nejdůležitější,
před čtenáři nic zásadního nezatajují
ani neutíkají před složitějšími otázkami.
Z textu je patrná i velmi dobrá orientace
v aktuální judikatuře soudů, včetně
citlivé práce s ní. Ke cti autorů pak
slouží to, že soudní rozhodnutí nepřijímají
nekriticky a na některých místech
(např. ve vztahu k § 2 odst. 3, upravujícímu
výluky z aplikace zákona) s nimi
i vhodně polemizují. Každé komentované
ustanovení je samozřejmě doplněno
o odkazy na spisové značky relevantních
soudních rozhodnutí, včetně
jejich stručné charakteristiky. Text je
oproštěn od právně složitých argumentačních
pojednání, je psán srozumitelně,
ale zároveň kvalifikovaně. Vyzdvihnout
je třeba i kvalitně zpracovaný rejstřík.
Po přečtení recenzovaného díla tedy mohu
bez jakéhokoli přehánění konstatovat,
že autorům se podařilo popsaného
obsahového naplnění „praktického komentáře“
úspěšně docílit. Komentář tak
poskytuje ucelený přehled informačního
práva a využijí jej (nejen) všichni ti, kdo
potřebují rychle získat dobrou základní
orientaci v dané oblasti.
Mohu-li přece jen učinit drobnou, doslova
mikroskopickou výtku: domnívám
se, že praktickému komentáři by slušely
v příloze též vzory základních úkonů
povinných subjektů podle informačního
zákona. Jak totiž kdysi lakonicky
konstatoval na jednom ze seminářů právě
k informačnímu zákonu jeden letitý
zkušený úředník (typický praktik, tedy
vlastně hlavní adresát tohoto komentáře)
– mám-li vzor, jsem klidný.
Všem čtenářům přeji v souvislosti s recenzovaným
praktickým komentářem co
nejméně praktických problémů s informačním
zákonem a autorům, aby se brzy
dostalo na druhé vydání, které by mohlo
reagovat na poslední vývoj informačního
práva – na nález Ústavního soudu
k poskytování informací o platech a odměnách,
jehož vyhlášení se (bohužel) téměř
na den sešlo s vydáním komentáře…
 JUDr. ADAM FUREK, zástupce ředitele
odboru veřejné správy, dozoru a kontroly
Ministerstva vnitra
Zbyněk Pražák, Josef Fiala,
Jiří Handlar a kol.:
Závazky z právních
jednání podle
občanského zákoníku.
Komentář
Leges, Praha 2017, 1 696 stran,
2 990 Kč.
Publikace Závazky z právních jednání
podle občanského zákoníku z nakladatelství
Leges je rozsáhlým komentářem,
který na více než 1 600 stranách obsahuje
výklad ust. § 1721-2893 o. z., tedy –
s výjimkou závazků z deliktů a z jiných
právních důvodů (hlava III a IV o. z.) –
se plně věnuje části čtvrté o. z. (relativní
majetková práva).
Publikace obsahuje text zákona podle
jednotlivých ustanovení a k tomu
se vztahující vlastní výklad, včetně bližšího
rozboru příslušného ustanovení,
což je těžištěm celého díla; jednotlivá
ustanovení jsou samostatně – někdy víPRAKTICKÝ
KOMENTÁŘ
Zákon
o svobodném
přístupu
k informacím
Jitka Jelínková
Miloš Tuháček
66 WWW.CAK.CZ6666 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z odborné literatury
ce, někdy méně podrobně – komentována,
v mnoha případech je uveden odkaz
na relevantní literaturu a judikaturu, byť
občas odkaz uvádí pouze označení příslušného
rozhodnutí bez citace právní
věty. Systematické a přehledné uspořádání
tohoto díla umožňuje spolehlivou
orientaci v problematice závazkových
právních vztahů podle nové právní úpravy.
U některých ustanovení jak v obecné,
tak i ve zvláštní části je třeba ocenit
odkaz na související předpisy či ustanovení
a též poznámku, zda se lze či nelze
od konkrétního ustanovení odchýlit.
Publikace je zpracována k právnímu
stavu k 1. 4. 2017, obsahuje tedy i novelu
č. 460/2016 Sb., účinnou od 28. 2. 2017.
Autoři reagují na změny, které v obligačním
právu přinesl nový občanský
zákoník č. 89/2012 Sb. I když řadu základních
institutů závazkového práva
znal i předchozí občanský zákoník
(č. 40/1964 Sb.) a ostatně i dřívější zákoníky
(obecný zákoník občanský z r. 1811,
občanský zákoník č. 141/1950 Sb.), v současné
společnosti tržního hospodářství
v souvislosti s rekodifikací soukromého
práva doznala právní úprava závazkového
práva řadu změn. Tato problematika
nabývá v dnešní době stále většího
významu, a to jak s ohledem na obecný
dosah právní úpravy závazkového práva
do života každého z nás, tak i z důvodu,
že nyní dopadá i na vztahy obchodněprávní,
takže právní úprava se plně
uplatní i ve vztahu mezi podnikateli.
V některých směrech nová úprava znamená
přehodnocení dosavadních závěrů
právní teorie a praxe a též nutnost
vypořádat se s použitelností dosavadní
judikatury.
Komentář je dílem rozsáhlého autorského
kolektivu právníků různých profesí;
zkušených advokátů, soudců a jejich
asistentů, právníků vyučujících na právnických
fakultách i pracovníků v legislativě,
kteří při zpracování problematiky
jednotlivých ustanovení vycházeli
z literatury a judikatury dosud publikované
a ze svých praktických zkušeností
s nynější i s předchozí právní úpravou.
První část komentáře se týká obecných
ustanovení o závazcích (hlava I o. z.) a je
velmi zevrubně zpracována; podává též
výklad teoretického základu některých
pojmů, jako je např. závazkový právní
poměr, jeho obsah, vznik, změna a zánik.
Z právních důvodů vzniku závazků
se výklad věnuje především základnímu
institutu, jakým je smlouva, dále jejímu
obsahu, formě, různým způsobům jejího
uzavření a jejím účinkům.
Druhá část je věnována závazkům
z právních jednání (hlava II o. z.), jak
ostatně vystihuje název publikace. Obsahuje
výklad jednotlivých občanskoprávních
smluv – od darování a koupě
až po veřejný příslib a slib odškodnění,
včetně obsahu jednotlivých smluvních
typů a případně i náležitostí právních
jednání. S ohledem na rekodifikaci soukromého
práva tak výklad nově vystihuje
tradiční základní instituty a zároveň
vysvětluje instituty zcela nově do občanského
zákoníku zařazené, jako je např.
pacht, výprosa, licence, výměnek atd.
Komentář se tak snaží podat komplexní
výklad umožňující základní orientaci
v široké oblasti závazkových právních
poměrů, které představují významnou
a podstatnou agendu našeho soukromého
práva. Výklad některých ustanovení,
zejména v obecné části, zmiňuje
též určitá teoretická východiska a vymezuje
zásadní principy ovládající soukromé
právo. Nejedná se však o vědecké
ani vyčerpávajícím způsobem zpracované
dílo, nýbrž o odbornou publikaci,
jež poskytuje základní informaci o významu
jednotlivých ustanovení zákona,
vysvětluje jejich smysl a způsobem,
jenž vystihuje jejich podstatu, popisuje
jednotlivé instituty závazkového práva.
Vzhledem k rozsahu díla nelze ani očekávat
úvahy zabíhající do podrobností
či řešení složitých právních otázek. Jak
je ostatně v úvodu publikace výslovně
uvedeno, cílem autorů nebylo teoretizovat,
ale jednotlivá ustanovení, týkající
se úpravy závazků, vyložit z hlediska
jejich praktického dopadu do občanskoprávních
vztahů.
Jsem přesvědčena, že čtenáři se dostává
praktická příručka, která bude
zdrojem informací nejen pro profesionály
v jejich každodenní právní praxi,
ale i pro studenty a pro laickou veřejnost,
neboť srozumitelně podává vysvětlení
jednotlivých institutů obligačního
práva, a je tak vhodnou pomůckou
pro každého, kdo se blíže zajímá o tuto
problematiku.
 JUDr. MARTA ŠKÁROVÁ,
soudkyně Nejvyššího soudu
Dana Ondrejová:
Průvodce uzavíráním
smluv
Wolters Kluwer ČR, Praha 2017,
2. vydání, 480 stran, 520 Kč.
Prosadit se na trhu odborné literatury
je stále obtížnějším úkolem. Jelikož je
právní řád více a více komplikovaný a nepřehledný
a orientace v něm je pro laickou
i odbornou veřejnost obtížná, bylo
by možné očekávat spíše opačnou tendenci,
tedy růst potřeby existence kvalitních
odborných textů objasňujících
jednotlivé oblasti právní úpravy. Podstata
uvedeného rozporu může spočívat
v otázce, jak má být odborná publikace
zaměřena.
Složitost právního systému totiž vede
k dichotomii v potřebě tvorby ryze vědeckých
a úzce specializovaných teoretických
pojednání na dílčí témata na straně
jedné a komplexně pojatých pojednání
širokého tematického celku s obecnými
výklady základních institutů bez hlubší
teoretické reflexe na straně druhé.
Skloubit obě protichůdné tendence
do jediné publikace, která by nadto byla
zaměřena jak na profesionální právníky,
tak i na čtenáře z řad neprofesionálů,
je velmi obtížné a podaří se to jen
u hrstky odborných publikací. Lze s potěšením
konstatovat, že Průvodce uzavíráním
smluv autorky Dany Ondrejové takovou
publikací je.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
67WWW.CAK.CZ 6767WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z odborné literatury
Kniha zaujme již způsobem svého
zpracování, který je přehledný, srozumitelný,
přívětivý a snadno čtivý, a to
mimo jiné i z důvodů formálního a grafického
oddělení teoretičtěji pojatých výkladů
od výkladů zaměřených ryze prakticky.
Za významnější aspekt ovlivňující
úspěch publikace ovšem považuji její odborné
zaměření a metodiku, s jakou autorka
přistoupila ke zpracování velmi
širokého a komplexního tématu uzavírání
smluv. Publikace přehledným a citlivým
způsobem propojuje obecné výklady
zkoumané problematiky přinášející
všechny základní a podstatné informace
nutné k zorientování se ve zkoumaném
tématu s podrobnějšími a hlubšími pojednáními
o dílčích institutech procesu
uzavírání smluv. Vše je současně výkladově
propojeno jak v rovině teoretické
(reflektující právní úpravu primárně obsaženou
v občanském zákoníku), tak i,
jak to ostatně odpovídá zaměření ediční
řady „Právo prakticky“, v rovině praktických
aplikací a souvisejících závěrů případové
praxe i judikatury.
Výrazným přínosem posuzované knihy
je také její komplexnost. Téma uzavírání
smluv je samo o sobě značně široké.
Autorka se ovšem neomezila pouze
na problematiku procesu uzavírání smlouvy
dle občanského zákoníku, ale pojala
zaměření publikace komplexněji, když
se orientuje na všechny otázky, s jejichž
řešením při tvorbě textace smluvních ujednání
může být uživatel publikace (právník
i neprávník) konfrontován. Doc. Ondrejová
neomezuje svoji pozornost pouze
na klasické instituty procesu uzavírání
smluv (nabídka, akceptace, obchodní
podmínky, doložky ve smlouvách), ale
snaží se čtenáře upozornit i na související
otázky spojené především s obsahem
smlouvy samotné. Výklad je proto
orientován i na problematiku univerzálních
náležitostí smluv (označení a identifikace
smluvních stran, definice pojmů
ve smlouvě, specifikace předmětu smlouvy
apod.), ale též na problematiku obvyklých
smluvních ujednání se zřetelem
na klady a zápory jejich možných koncepcí
a smluvních úprav (cenová ujednání,
úprava doby, času a místa plnění
apod.). V knize neabsentují ani podrobné
výklady o způsobech zajištění a utvrzení
dluhů a úpravy úroků z prodlení. Je
tedy zřejmé, že cíl autorky, tedy pojednat
zkoumané široce pojaté téma v maximální
možné míře komplexnosti, byl
zcela naplněn, neboť čtenář a uživatel
publikace může po jejím prostudování
získat skutečně ucelený přehled o všech
otázkách spojených s problematikou
uzavírání smluv, a to včetně upozornění
na možná úskalí doplněná i o doporučení
způsobu jejich řešení.
Publikace „Průvodce uzavíráním
smluv“ je vydávána ve 2., doplněném
a rozšířeném vydání. Již vydání první
se stalo velmi úspěšnou publikací. Domnívám
se, že nejinak tomu bude i v případě
vydání druhého, které je doplněno
o podrobnější výklady zejména u problematiky
zastoupení podnikatele při právním
jednání (statutárním orgánem, prokuristou,
zástupcem na základě plné
moci), dále splatnosti ceny ve vztazích
mezi podnikateli, zadržovacího práva,
uznání dluhu a smluvní pokuty. Současně
autorka, s ohledem na delší časový
odstup od nabytí účinnosti rekodifikačních
předpisů, zapracovala do knihy další
poznámkový aparát odkazující na stále
se rozšiřující odbornou literaturu, ale
zejména i na aktuální judikaturu, která
má již vazbu na novou právní úpravu
a je vodítkem pro její interpretaci a aplikaci.
Kniha proto obsahuje řadu nových
úvah a doplnění.
Domnívám se, že kniha Průvodce uzavíráním
smluv si také ve svém druhém vydání
najde široký okruh čtenářů a uživatelů,
kteří se díky ní lépe zorientují v nelehkém
předivu složitých a někdy obtížně
na sebe navazujících právních předpisů
a jejich dílčích ustanovení. Kniha může
být bezesporu nápomocna všem při vyjasnění
možných pochybností o vhodném
postupu v procesu uzavírání smlouvy, ale
i při potřebě určení optimální textace
smluvního ujednání. A pokud by čtenář
i přesto nenašel v knize odpověď na svoji
specifickou otázku, bude mu publikace
podkladem pro nezbytný komplexní
pohled na řešený problém, ale také inspirací
pro nalezení vhodné metodologie
při interpretaci a následné aplikaci
zákonného textu.
 JUDr. TOMÁŠ HORÁČEK, Ph.D.,
vedoucí Mezioborového centra rozvoje
právních dovedností a odborný asistent
na katedře obchodního práva PF UK v Praze
Michal Skřejpek, Petr
Bělovský, Jan Šejdl, David
Falada:
Římské právo
v občanském zákoníku.
Komentář a prameny.
Věcná práva
Auditorium, Praha 2017,
304 stran, 460 Kč.
Vydání občanského zákoníku
č. 89/2012 Sb. vedlo k následnému vydání
hned několika řad komentářů. Komentář
předložený kolektivem romanistů
z Právnické fakulty Univerzity Karlovy
se však od ostatních poněkud odlišuje.
Není zaměřen jen a pouze na praktický
výklad zákona. Hlavní cíl autorů je definován
v samotném úvodu – poukázat
na římskoprávní tradici a vlivy římského
práva v platném občanském zákoníku.
Autoři jsou si přitom vědomi, že stavba
a systematika římského práva je poněkud
odlišná od té naší. V úvodní části
proto čtenáři přinášejí stručný základní
přehled vývoje práva římského a jeho
charakteristiku. Pro zvídavého čtenáře
je velmi cennou kapitolka Klíč, kde jsou
představeny v této chvíli nejaktuálnější
publikované překlady justiniánské kodifikace.
To proto, že jen nejvýznamnější
citované fragmenty jsou v komentáři obsaženy
plným textem. Další jsou pak zmíněny
jen čísly a ty je pak možné dohledat
právě v těchto citovaných zdrojích.
68 WWW.CAK.CZ6868 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018BULLETLELEL IN ADVADADD OKAAAACCIE 1-2/22/2/2//2018z odborné literatury
Samotný komentář, jak bylo naznačeno,
není svým obsahem zcela totožný
s ostatními „klasickými“ komentáři
k zákonu. Tato okolnost je dána především
skutečností, že autoři se zaměřují
čistě na vlivy římskoprávní. Je z tohoto
pohledu jasné, že zde budou absentovat
vlivy jiné. Vynechány tak jsou zejména
odkazy na ostatní kontinentální zákoníky
(BGB, ABGB atp.) či na zákony předcházející.
V návaznosti na to logicky není
součástí předloženého komentáře ani
judikatura a literatura, jež k těmto zákoníkům
byla vytvořena. Jistou nevýhodou
může být i absence literatury římskoprávní,
nicméně zde jde o krok poměrně logický.
Ve stávající české romanistické literatuře
by se asi jen stěží daly dohledat
speciální články ke všem institutům práva
věcného, neboť zatímco některým institutům
je věnována pozornost značná,
jinde je o nich psáno jen velmi málo, či
dokonce vůbec. Takovýto výčet literatury
by pak u jednotlivých ustanovení působil
značně nevyváženě. Proto autoři
dali přednost výhradně porovnání s prameny,
a i zde přitom volili jen prameny
některé. Stranou byly ponechány méně
známé a svým způsobem okrajové prameny
(např. Fragmenta Vaticana, leges
regiae) a pozornost se soustředila zcela
logicky na justiniánskou kodifikaci, jež
ostatně byla svým způsobem vyvrcholením
římského práva a právě ona se stala
základem středověké recepce. Vedle
toho je použita ještě Gaiova učebnice,
jako svým způsobem nejobsáhlejší čistě
klasické právní dílo.
Zaměření komentáře je pak limitující
ještě z jednoho ohledu. I přes značný
vliv práva římského na kontinentální
systém je jasné, že zdaleka ne všechna
ustanovení současného zákoníku z práva
římského pocházejí. To je důvodem,
proč nejsou v tomto komentáři obsažena
zcela všechna ustanovení občanského
zákoníku, chybí tak např. § 502-504
(podnik, pobočka, obchodní tajemství).
Na druhou stranu tam, kde sice římské
právo daný institut neznalo, nicméně byla
dohledatelná jistá souvislost, je i tento
paragraf uveden (např. § 497 – ovladatelné
přírodní síly). Na jiných místech
pak došlo k tomu, že některé z paragrafů
byly spojeny do jedné skupiny a byl
k nim vytvořen komentář společný (např.
§ 1274-1277), s čímž se ovšem můžeme
setkat i u ostatních komentářů.
Samotný komentář jednotlivých ustanovení
je možné rozdělit do dvou částí.
Po každém ustanovení následuje komentář
k danému paragrafu z pohledu
práva římského. Ve druhé části jsou pak
uvedeny prameny. Oddíl věnovaný pramenům
se rovněž skládá ze dvou částí.
V první z nich je uveden výčet souvisejících
ustanovení. Pro snazší orientaci je
u jednotlivých ustanovení uvedena problematika,
jíž se daný fragment týká, např.
Dig. 43, 19, 3, 2 (držba nabytá tajně, násilím
nebo výprosou), Dig. 6, 1, 17, 1 (náhrada
plodů a užitků). Pak následuje výběr
několika nejdůležitějších fragmentů,
které jsou uvedeny plným textem, a to
nejprve v českém překladu a následně,
pro přesnost, i v latinském originále.
Římské právo je nesporně základem
kontinentální právní kultury, a tedy i našeho
práva. Výčet všech institutů vykazujících
vlivy římského práva by byl velmi
dlouhý. Z hlediska našeho občanského
zákoníku je tato inspirace právem římským
zajímavá zejména u těch institutů,
jež v našem právu dlouhou dobu nebyly.
Namátkou je možné zmínit ochranu
domnělého vlastnického práva (§ 1043),
neboť tato žaloba je přímo inspirována
actio Publiciana. Tyto historické kořeny
si uvědomují jak autoři současného občanského
zákoníku, tak na ně nalezneme
odkazy např. i v komentáři k OZO
od Roučka a Sedláčka. Podobně přínosná
je rovněž oblast věcných práv k věci
cizí, zejména služebností, ale i jiné.
Vedle velmi časté inspirace římským
právem je neméně zajímavé i srovnání,
kde současný občanský zákoník a římské
právo volí odlišný postup, jako je to třeba
v případě § 1016 o. z. ohledně plodů
spadlých na sousední pozemek.
Je zcela jasné, že tento komentář nebude
prioritní pracovní pomůckou advokátů,
nicméně římskoprávní pohled,
který čtenáři poskytuje, umožní uvědomit
si historický rozměr jednotlivých institutů,
a může tak přinést hlubší zamyšlení
nad otázkami teoretickými. Stejně
tak však mohou být citované prameny
inspirativní i pro současný výklad, neboť
římští právníci byli vynikající kazuisté
s velmi vytříbeným smyslem pro detail.
 JUDr. PAVEL SALÁK jr., PhD.,
odborný asistent na katedře dějin státu a práva
PF MU v Brně
Pavel Holländer:
Příběhy právních
pojmů
Vydavatelství a nakladatelství
Aleš Čeněk, Plzeň 2017,
288 stran, 350 Kč.
Koľkokrát sme to počuli a čítali: „Habent
sua fata libelli.“ Knihy majú svoje
osudy. To je len časť výroku neskoroantického
filológa (gramatika) Terentiana
Maura z jeho knižky De literris
(O písmenách), De syllabis (O slabikách),
De metris (O metre) z jej vydania z roku
1497 (z časti De syllabis, verš 1286).
Aj pojmy majú svoje príbehy, svoje
osudy. „I pojmy sa rodia s rozsudkom
smrti. Je však fascinujúce pokúsiť sa sledovať
ich zrod a vývoj, priblížiť sa k intenciám
ich formovania a ich premien,
k ich zmyslom a významom v premenách
času.“ Príbeh sa vlastne stáva príbehom,
až keď má vynikajúceho rozprávača,
a Pavel Holländer ním nesporne
je. Má štýl, šarm, esprit, invenciu,
nadhľad, metaforu, čaruje s jazykom.
A má schopnosť aktualizovať príbeh,
dať mu pointu. Šesť častí jeho knihy
Příběhy právních pojmů so šiestimi názvami
jednotlivých kapitol (a hlavne ich
obsah) sú toho najlepším dôkazom:
I. Sean Connery, nominalistická revolúcia
a koncept modernej demokracie,
II. Súmrak moderného štátu, III. Variácie
na tému suverenity, IV. Privilégium
nemo tenetur se ipsum prodere, V. Putovanie
po chodníčkoch princípu proporcionality:
intencia, obsah, dôsledky,
VI. Rozum a Dobro: večná korekcia
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
69WWW.CAK.CZ 6969WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
pozitívneho práva alebo nepotrebný, či
nebezpečný historický anachronizmus.
Prvé tri časti sa týkajú aktuálnych štátovedných
problémov. Na pozadí pojmu
demokracia a jeho vývoja (a vývoja praxe)
sa vynárajú otázky typu: Čo so súčasnou
demokraciou? Čo má spoločné
s antickou demokraciou? Čo má spoločné
sama so sebou? Je to divácka demokracia
(Zuschauerdemokratie)? – Alespoň
se všichni ptají, komu to hrají?/Komu
zvoní hrana? Holländerove úvahy o koncepte
modernej demokracie napovedajú
veľmi veľa. Pozoruhodná je kritická
analýza problému erózie moderného štátu,
ako aj nasledujúcich sedem variácií
na tému suverenita, počnúc Bodinovou
majestas – summa potestas (puissance souverain)
a končiac „opatrným rozhliadnutím
sa po transcendencii“.
Brilantné prerozprávanie príbehu nemo
tenetur začína anglickou kapitolkou a kanonickým
právom. Moja drobná poznámka
na margo týchto kapitoliek: možno by
sa v uvedenom kontexte dal spomenúť aj
Thomas More a jeho prípad z roku 1535
pred Kráľovskou komisiou (King’s Commission),
keď sa počas vypočúvania bránil
poukazom na zásadu nemo tenetur.
Princíp proporcionality patrí do inštrumentária
súdov, mal by byť súčasťou
„výbavičky“ sudcovského rozhodovania.
Preto má jeho príbeh, jeho história
i súčasnosť veľký význam: v tejto línii
sa nesie tiež diskusia s Robertom Alexym,
napr. o rébuse príkazu na optimalizáciu.
Šiesta časť predstavuje návrat k téme,
ktorá má korene v Holländerovej Filozofii
práva (resp. už aj v jeho skoršej filozofii
práva – I. Pozitivizmus verzus jusnaturalizmus:
nekončiaci príbeh), tentoraz
v pokračovaní venovanom nepozitivizmu.
Zoznam použitej literatúry je vskutku
impozantný a zahŕňa okolo 400 kľúčových
titulov. Rozsiahly poznámkový aparát
si takisto vyžaduje osobitnú zmienku,
pretože v tom najlepšom slova zmysle
predstavuje ďalšiu kapitolu diela. Mám
na mysli popri početnosti (650) určite
i funkčnosť odkazov vo vzťahu k objasňovaniu
a dotváraniu textu.
Terentianus Maurus (2.–3. storočie) rozvíja
svoju úvahu o kvalitách (nielen tej svojej,
ale v zásade každej) knižky rôznymi
smermi. Výsledok hodnotenia je podľa
neho vecou posudzovacích schopností čitateľa:
„Pro captu lectoris...“ je prvá časť jeho
okrídlenej vety pokračujúcej „habent
sua...“, ktorá sa však nikdy necituje v takejto
ucelenej podobe. Trochu si teraz dovolím
historický text chlapíka z Mauretánie
(preto Maurus) prispôsobiť a vztiahnuť
ho na recenzovanú publikáciu:
„Forsitan hunc aliquis splendidum et
didacticum dicere librum non dubitet“
(„Možno by niekto neváhal označiť túto
knihu za skvelú a poučnú“).
A myslím, že niekto taký tu už je:
 prof. JUDr. ALEXANDER BRÖSTL, CSc.,
Univerzita P. J. Šafárika, Košice
z odborné literatury
Komentář k zákonu o advokacii pokřtěn
na půdě ČAK
Na půdě České advokátní komory v Kaňkově paláci v Praze
se 19. prosince 2017 sešli zástupci sedmičlenného autorského
kolektivu Komentáře zákona o advokacii a stavovských předpisů,
a hlavně vážení kmotři této odborné publikace – předseda ČAK
JUDr. Vladimír Jirousek a jeden z nestorů české advokacie
JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M. Důvodem tohoto společného
předvánočního setkání byl oficiální křest knihy, kterou vydalo
nakladatelství Wolters Kluwer a připravilo ji na předvánoční trh.
Komentář reaguje na novelu provedenou zákonem č. 258/2017 Sb. Je sice
určen primárně advokátům a advokátním koncipientům, ale své uživatele
si určitě najde i mezi ostatními právními odborníky.
Autorský tým vedla JUDr. Daniela Kovářová, jeho členy byli JUDr. Karel Havlíček
z nakladatelství Havlíček Brain Team, místopředsedové ČAK Mgr. Robert
Němec, LL.M., a JUDr. Tomáš Sokol, vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK JUDr. Jan Syka, ústavní soudce a bývalý dlouholetý
místopředseda Komory JUDr. David Uhlíř a člen představenstva ČAK a insolvenční správce se zvláštním povolením
JUDr. Michal Žižlavský. Publikace je výsledkem desítek let zkušeností převážně praktikujících advokátů, kteří ji obohatili
o odkazy na související právní předpisy, ale i plné texty stavovských předpisů vydaných Českou advokátní komorou. Nechybí
ani zařazení judikatury obecných soudů a čtenáři současně naleznou také komentované citace rozhodnutí kárných senátů
kárné komise ČAK. Pro lepší orientaci v advokátních předpisech přinášejí autoři chronologický přehled stavovských
i právních předpisů a doplňují komentář třemi desítkami tabulek, které přehledně srovnávají popisovanou materii, a jednapadesáti
vzorovými dokumenty. „Chtěla bych autorům poděkovat za to, že dodržovali termíny a dokázali bleskově reagovat
i na aktuální změny, které přinesla podzimní novela zákona o advokacii,“ uvedla na adresu svých kolegů vedoucí týmu Daniela
Kovářová. Protože autoři mají za sebou mnohaletou praxi, nedílnou součástí publikace jsou vzory, příklady, rady, doporučení,
formuláře a individuální právní akty, s nimiž se advokát a advokátní koncipient může v praxi nejčastěji setkat. Právě
v tom je komentář unikátní – stává se jakousi příručkou, jak má advokát v jednotlivých případech nejlépe postupovat.
Na snímku zprava Gerhardt Bubník,
Vladimír Jirousek, Daniela Kovářová,
Robert Němec a Michal Žižlavský.
70 WWW.CAK.CZ7070 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Bulletin slovenskej
advokácie
přináší…
č. 11/2017
JUDr. Rastislav Funta, Ph.D.,
LL.M.:
Postoj Všeobecného
súdu EÚ v prípade Intel:
možnosť pre Súdny dvor
EÚ vyvážiť posudzovanie
zliav?
I když se v běžném životě často nerozlišuje
mezi pojmy sleva a rabat,
hlavní rozdíl je v tom, že jejich získání
je podmíněno dosažením určitého
objemu nákupů v rámci určitého období.
Zatímco sleva je chápána jako
strategie za účelem zvýšení objemu
prodeje, rabat představuje speciální
druh slevy pro ty zákazníky, jejichž
objem nákupu dosáhne určité stanovené
úrovně (práh nebo prahová hodnota).
Obsah příspěvku tvoří vysvětlení,
proč Tribunál v případě Intel nesprávně
odmítl relevantnost přístupu založeného
na účincích (tzv. Effect-base
approach), a stejně tak zpochybnil „test
stejně efektivního konkurenta“ při posuzování
výhradních slev a podmíněných
slev.
prof. JUDr. Ján Mazák, PhD.:
Obnova konania
pred Ústavným súdom
SR: Prvé skúsenosti,
pochybnosti a jeden
námet
Autor se věnuje oprávnění navrhnout
přezkoumání pravomocného rozhodnutí
Ústavního soudu Slovenské republiky,
které se nazvalo obnovou řízení. Vychází
z dosavadní rozhodovací praxe senátů
Ústavního soudu, kterou podrobuje kritice
především pro rozšiřující výklad předpokladů
na uplatnění obnovy řízení, jež
jsou stanoveny přímo Ústavou Slovenské
republiky. Z tohoto důvodu je v závěru
článku uveden námět na změnu ústavní
úpravy, který by mohl vyřešit výkladové
a aplikační problémy.
JUDr. Ondrej Laciak, PhD.,
JUDr. Marek Mezei, PhD.:
Právo na obhajobu
právnickej osoby
Autoři předkládané studie se zaměřili
na právo na obhajobu právnické osoby
v trestním řízení vedeném proti ní. Přijetím
zákona o trestní odpovědnosti právnických
osob se vynořují otázky, které
souvisejí s aplikací některých ustanovení
tohoto zákona. Právo na obhajobu jako
jedno ze základních práv garantovaných
Ústavou SR a dalšími závaznými
dokumenty bezpochyby přísluší i právnické
osobě. Autoři studie se pokoušejí
nabídnout odpověď na některé praktické
aspekty výkonu práva na obhajobu
právnické osoby, jako např. povinná obhajoba,
faktická realizace práva na obhajobu
apod.
č. 12/2017
JUDr. Juraj Gyárfáš, LL.M.:
Čo robiť, keď konkurent
dostane štátnu pomoc –
Súkromnoprávne
vymáhanie štátnej
pomoci na Slovensku
Autor analyzuje možnosti tzv. soukromoprávního
vymáhání práva státních
podpor na Slovensku. Jde o nástroje,
které mají k dispozici soukromé osoby
negativně dotčené státní podporou (zejména
konkurenti příjemce), aby zabránily
vyplacení podpory, dosáhly jejího
vrácení nebo uplatnily nárok na náhradu
škody. Přestože Soudní dvůr EU i Evropská
komise tuto možnost konzistentně
podporují, v slovenských podmínkách
téměř neexistuje. Autor na základě analýzy
příbuzných právních řádů naznačuje,
jak by uvedené nároky mohly být
uplatněny v slovenských podmínkách.
JUDr. Marek Maslák, PhD.:
Formulácia petitu žaloby
v konaniach o určenie,
že vec patrí do dedičstva
Autor se v předloženém článku věnuje
správnosti různých žalobních návrhů
používaných v řízeních o určení, že věc
patří do dědictví. Odmítá přílišný formalismus
soudů a sofistikované odůvodnění
nespravedlnosti, protože ve smyslu zásady
iura novit curia se soudy nemohou
vyhýbat zpřesnění petitu v případech,
kdy neexistuje jednotná rozhodovací
praxe soudů ve vztahu ke správnému
znění výroku v řízeních o určení, že věc
patří do dědictví. Autor také nesouhlasí
s rozhodnutím Nejvyššího soudu SR
(R 32/2011) a vyjadřuje přesvědčení, že
soudy mají v těchto řízeních přihlížet
i ke skutečnostem, které nastaly po dni
smrti zůstavitele.
advokácieadvokácie
slovenskejslovenskej
bulletinbulletin
2017Ročník XXIII www.sak.sk| |Vydáva Slovenská advokátska komora, Kolárska 4, 813 42 Bratislava
Obnova konania
pred Ústavným
súdom SR: Prvé
skúsenosti, pochybnosti
a jeden námet
11
Vylúčenie sudcu
pre jeho pomer
k advokátovi
Postoj Všeobecného
súdu EÚ
v prípade Intel:
možnosť pre Súdny
dvor EÚ vyvážiť
posudzovanie zliav?
Právo na obhajobu
právnickej osoby
advokácieadvokácie
slovenskejslovenskej
bulletinbulletin
2017Ročník XXIII www.sak.sk| |Vydáva Slovenská advokátska komora, Kolárska 4, 813 42 Bratislava
Formulácia petitu
žaloby v konaniach
o určenie, že vec
patrí do dedičstva
Postavenie
advokáta
podľa GDPR
Čo robiť, keď
konkurent dostane
štátnu pomoc –
Súkromnoprávne
vymáhanie štátnej
pomoci na Slovensku
12
Január 2018 –
mesiac Advokátskej
kvapky krvi
Povinné platby
advokátov – s. 8
NEPREHLIADNITE!
z odborné literatury
článkyBULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
71WWW.CAK.CZ 7171WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z odborné literaturyBULLETIN ADVOKACIE 6/2014BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
z advokacie
ADVOKACIE NA SINUSOIDĚ
OSMIČKOVÝCH LET
Rok 2018 je rokem výročním. Sté výročí vzniku samostatného československého státu je přitom
nepochybně hlavní vzpomínkovou událostí, na niž bude zaměřena nejen česká celonárodní
pozornost, zdaleka však nikoliv letošním jubileem jediným.
T
raduje se totiž, že roky zakončené osmičkou byly
v naší historii osudové. Osudové v dobrém, ale i špatném
slova smyslu. Důkazem budiž následujících deset,
v chronologickém sledu řazených dat a událostí:
1278 (26. srpna) – český král Přemysl Otakar II. padl
v bitvě na Moravském poli,
1348 (7. dubna) – založení Univerzity Karlovy,
1618 (23. května) – druhá pražská defenestrace,
v témže roce začala třicetiletá válka,
1648 (24. října) – Vestfálský mír uzavřel třicetiletou válku,
1848 (11. března) – shromáždění ve Svatováclavských
lázních schválilo petici císaři požadující významné
reformy monarchie,
1868 (16. května) – položení základního kamene
ke stavbě Národního divadla,
1918 (28. října) – vznik samostatného
československého státu,
1938 (29. září) – uzavřena Mnichovská dohoda,
1948 (25. února) – komunistický puč,
1968 (21. srpna) – okupace Československa vojsky
Varšavské smlouvy.
Traduje se rovněž, že advokáti jsou nezřídka výrazně vtaženi
do dějinné vřavy, jednou proto, že jako osoby právnicky
vzdělané pomáhají budovat nový právní řád, podruhé proto,
že jsou nově nastolenému režimu pro své demokratické smýšlení
a svobodomyslnost elementem nepřátelským.
Advokáti však nejenže se aktivně účastní dějin národních, ale
mají též své vlastní, nutno podtrhnout rovněž „osmičkové“, advokátní
dějiny. Zde lze připomenout zejména tato data:
1868 (6. července) – přijetí advokátského řádu
č. 96/1868 ř. z.,
1888 (28. prosince) – založení Právnické jednoty moravské,
na jejíž činnosti se advokáti od počátku výrazně podíleli,
1898 (9. května) – založení Spolku českých advokátů
v království Českém,
1948 (22. prosince) – přijetí prvního poúnorového
zákona o advokacii č. 322/1948 Sb.,
1998 (16. února) – přijata směrnice Evropského
parlamentu a Rady 98/5/ES.
V rámci úvah o scénáři seriálu, který se letos bude v Bulletinu
advokacie věnovat advokátům a advokacii ve vybraných
historických meznících, stojí autor před otázkou, zda zvolit
chronologii podle ročníků, či zda připomínat slavná a neslavná
výročí podle dnem a měsícem určených dat, v nichž se připomínané
události odehrály.
Druhá varianta ukazuje, že advokacie se v osmičkových letech
ocitla na sinusoidě. V rámci této varianty tak bude v březnovém čísle
vzpomenuto likvidace soukromé advokacie po únoru 1948, v květnovém
Bulletinu advokacie se budu věnovat z pohledu dobových advokátů
období od částečné mobilizace vyhlášené dne 20. května 1938
do abdikace prezidenta Edvarda Beneše 5. října 1938, v srpnovém
čísle advokacii v období Pražského jara, za okupace dne 21. srpna
1968 a v počátcích normalizace, říjnové číslo se zaměří na 28. říjen
1918 a podíl advokátů při budování první Československé republiky,
prosincový Bulletin advokacie se ohlédne za osudy advokacie a advokátů
v období legisvakance advokátského řádu č. 96/1868 ř. z.
Jaké poselství hodlá připravovaný seriál sledovat?
Dovolím si je vyjádřit slovy tehdejšího starosty Právnické
jednoty v Praze Václava Joachima (1876-1945), publikovanými
v časopise Právník u příležitosti 75. výročí Jednoty v roce 1940:
„Zůstává společnou základní pravdou, že stát a právo nejsou účelem
samy sobě, že pojmově vyšším cílem je národ jako soubor jednotlivců
společného původu, společného vědomí národního, zejména
pak společného jazyka – a jako v mnohém jiném, i tu má pravdu starý
Plato, podle kterého stát je povolán sloužiti občanům (svým poddaným)
tím, že jim poroučí … Tedy nikoliv poroučení, ale služba, ne
poměr mocenský, ale mravní je pravým základem státu – a se strany
občanů vzato: nikoli otrocká poroba, ale oddanost a důvěra jejich
je nejpevnější oporou státu a práva… Stát a právo mají ideální
poslání: vésti výše nad zmatky a spory denního života, vyrovnávati
jeho tvrdosti a nedostatky s hlediska vyšší sociální, hospodářské
a kulturní spravedlnosti, zejména krotiti zpupné a podpírati slabé.
V tomto ideálním pojímání práva, spojeném s hlubokou, vroucí
láskou k národu a zvláště k jeho jazyku, zůstáváme my, čeští právníci,
i v budoucnosti, vždy, ať se děje cokoli, věrnými následovníky
zakladatelů Jednoty z r. 1864. V tomto odhodlání můžeme zajisté
plným právem … spatřovati bezpečnou záruku, že se národu našemu
zdaří šťastně překonati dnešní světovou krisi, že z ní vyjde posílen,
očištěn a zocelen, a že za 25 let dalších budeme moci my, resp.
naši nástupci, vzpomínati za slunné pohody celého národa stého
výročí založení naší Jednoty. Státy vznikají a rostou, ale upadají
a zanikají, vládcové přicházejí a odcházejí, ale národy trvají…“
Totéž platí i pro advokacii…
 JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK
§
8
72 WWW.CAK.CZ7272 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z české advokacie
T
ímto vcelku netrpělivě očekávaným rozhodnutím
sňal Ústavní soud, byť patrně jen dočasně,
břemeno evidence tržeb z příslušníků svobodných
povolání a některých živnostníků, na které měla
tato povinnost dopadnout od 1. března, resp.
od 1. června 2018. Soud totiž příslušná ustanovení zrušil.
Kromě toho je s účinností od 1. března
2018 zrušena povinnost uvádět na účtence
vydávané při zaevidování tržby daňové
identifikační číslo poplatníka (fyzické
i právnické osoby) evidujícího tržbu a poplatníka,
který evidencí tržeb pověřil jiného,
pakliže je zde uváděno jen z důvodů daných
zákonem o evidenci tržeb. V datech
zasílaných elektronicky finanční správě
však tento údaj bude stále obsažen.
K témuž datu dochází rovněž ke zrušení povinné evidence
bezhotovostních plateb provedených jinak než převodem
z účtu plátce na účet příjemce tržby (tzn. zejména prostřednictvím
platební karty nebo obdobným způsobem). Ministerstvo
financí však již informovalo, že ten, kdo chce tyto tržby
nadále evidovat dobrovolně, tak může bez obav činit. Nakonec
pak Ústavní soud s účinností ke konci tohoto roku zakázal,
aby výjimky z povinné evidence tržeb vymezovalo pouhé
nařízení vlády, aniž by přitom byly alespoň základní parametry
vytyčeny zákonem.
Advokáti a jiní příslušníci tzv. svobodných povolání, jakož
i další vybraní podnikatelé, kteří se chystali zahájit od 1. března
2018 evidenci tržeb, mohou tedy nyní své úsilí věnovat jiné
užitečné činnosti, byť dobrovolné zapojení do evidence je stále
teoreticky možné. Při důkladnějším prozkoumání odůvodnění
nálezu je však zřejmé, že úleva bude jen dočasná. Ústavní
soud totiž svým rozhodnutím nestiskl onen imaginární „jaderný
knoflík“, který ve svém disentním stanovisku zmínilo
hned pět ústavních soudců. Naopak normu jako celek i její
smysl a účel označil Ústavní soud za ústavně konformní, a sešlápl
proto jen pomyslný „brzdový pedál“. Důvodem pro zrušení
náběhu tzv. třetí a čtvrté fáze evidence tržeb byla v očích
ústavních soudců nedostatečná míra právní jistoty, kterou zvolené
legislativní řešení evidence tržeb povinným osobám skýtalo,
nikoliv jeho rozpor s ústavními principy.
Ústavní soud svými závěry v podstatě reflektoval stav navazující
na účinnost zákona o evidenci tržeb, kdy se poměrně
záhy zjistilo, že teoretické představy zákonodárce a praktické
fungování některých mechanismů v tržním prostředí
21. století se zkrátka míjejí o světelné roky. Soud nepřehlédl,
že obavy z takového stavu vyjádřil i sám navrhovatel v důvodové
zprávě k zákonu o evidenci tržeb, a přisvědčil,
že tyto obavy byly nejen oprávněné, ale skutečně
se také naplnily. S poukazem na následné
nesystémové „hašení požárů“ (zažehnutých aplikační
nestravitelností nové normy) cestou udělování
výjimek nařízením vlády se Ústavní soud
připojil k hlasu té části podnikatelů, která opakovaně
poukazovala na propast zející mezi paragrafy
a životní realitou.
Ústavní soud jednoznačně odmítl, aby v podobě
3. a 4. fáze evidence tržeb v podstatě probíhalo další slepé testování
dopadů zákona „in vivo“. Ačkoliv zákon o evidenci tržeb
čítá celkem necelých čtyřicet paragrafů, a mohl by se tak sám
o sobě stát předvojem nového trendu elegantně stručné legislativy,
za relativně krátkou dobu jeho existence na sebe již nabalil
desítky stran metodických materiálů, které jsou průběžně
aktualizovány (a náležitě bdělý poplatník by se s nimi měl průběžně
seznamovat), což jistě není do budoucna žádoucí stav.
Ústavní soud, zachytiv rozvíjející se diskusi o dalších možných
výjimkách z evidence tržeb, jejichž pravidla a podmínky
však zákon sám nikterak nereguluje, zvedl varovný prst doprovázený
důtklivým napomenutím, že zákonodárce se nesmí
chovat jako dřevorubec a nedostatečnou technickou a analytickou
přípravu nové normy nelze v právním státě obhajovat
rčením o třískách, které létají při kácení lesa. Jinými slovy,
Ústavní soud nepřímo uložil zákonodárci a zpracovateli návrhu
zákona, aby se propříště chovali jako řádní hospodáři, kteří
umí les nejen kácet, ale také zasadit a pečovat o něj. V tomto
duchu jim pak poskytl prostor a rámec, aby do konce letošního
roku zjednali nápravu, tedy připravili a přijali příslušný
novelizační zákon, kterým nahradí zrušené normy. To v podstatě
znamená, že nástup dalších fází evidence tržeb byl pouze
odložen s tím, že musí být lépe a pečlivěji promyšlen a připraven,
přičemž bude radno vzít si poučení i z obtíží spojených
s náběhem předchozích fází evidence tržeb.
ZÁKONODÁRCE SE NESMÍ CHOVAT
JAKO DŘEVORUBEC ANEB NÁLEZ
ÚSTAVNÍHO SOUDU ZRUŠUJÍCÍ NĚKTERÁ
USTANOVENÍ ZÁKONA O EVIDENCI TRŽEB
V adventním čase, kdy se pozornost široké veřejnosti pozvolna upínala ke kádím s vánočními
kapry (jejichž prodej výjimečně neměl podléhat evidenci tržeb), přispěl k předvánoční náladě
Ústavní soud svým nálezem Pl. ÚS 26/16.
EET
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
73WWW.CAK.CZ 7373WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z české advokacie
Stejně tak musí být napříště do zákona vtěleny i základní
parametry pro udělování výjimek z povinné evidence tržeb,
jelikož stávající vágní vymezení ponechává de facto na libovůli
vlády, kdy, koho a v jakém rozsahu svým nařízením liberuje,
přičemž chybí základní zákonné mechanismy zajišťující
alespoň minimální míru předvídatelnosti a rovný přístup
k povinným osobám.
Naopak povinnost uvádět na účtence daňové identifikační
číslo poplatníka zanikne od 1. března 2018 pro fyzické osoby
pravděpodobně definitivně a bez náhrady, a to i v kontextu
evropské legislativy o ochraně osobních údajů (GDPR), jejíž
účinnost se kvapem blíží. Ústavní soud dal totiž vcelku jednoznačně
na srozuměnou, že neshledává legitimní důvod k tomu,
aby vedle několikanásobné identifikace evidované tržby
(bezpečnostní kód poplatníka, fiskální identifikační kód nebo
podpisový kód) musel být ještě na každé účtence uváděn
identifikátor, který u fyzické osoby zpravidla obsahuje její rodné
číslo. Jelikož povinnost uvádění daňového identifikačního
čísla nebyla zákonem stanovena odděleně pro fyzické osoby
a pro právnické osoby, dopadá zrušení této povinnosti prozatím
i na osoby právnické.
Ohledně zrušení povinné evidence bezhotovostních plateb
Ústavní soud obecně nevyloučil, že v budoucnu si stále sofistikovanější
metody daňových úniků vynutí zavedení dílčí evidence
i u některých plateb tohoto typu. Za stávajícího stavu,
kdy jsou tyto platby relativně dobře dohledatelné (alespoň
pro účely oficiálně deklarované zákonodárcem v souvislosti
s evidencí tržeb), však negativní dopady této povinnosti na adresáty
právní normy nejsou přiměřené jejím celkovým přínosům,
a není tedy naplněn test proporcionality.
 Mgr. HANA ERBSOVÁ, advokátka, Ambruz & Dark Deloitte Legal,
s. r. o., advokátní kancelář
Jmenování advokáta hmotněprávním
opatrovníkem v civilním řízení soudním
VÁŽENÉ KOLEGYNĚ A KOLEGOVÉ ADVOKÁTI, PO PUBLIKACI NÍŽE UVEDENÉ PROBLEMATIKY
V BULLETINU-ADVOKACIE.CZ V RUBRICE Z ČESKÉ ADVOKACIE S DATEM 13. 12. 2017 SI VÁS DOVOLUJI
OSLOVIT I V NAŠEM TIŠTĚNÉM STAVOVSKÉM ČASOPISU.
T
ěm z vás, kdo pravidelně sledují zápisy ze schůzí
představenstva, jistě neunikl bod 10i) v části
Různé z jednání ze dne 20. a 21. listopadu 2017
týkající se problematiky ustanovování hmotněprávních
opatrovníků soudy pro civilní řízení.
Časově se setkala žádost soudkyně z pražského soudního
kraje s rozhodnutím v konkrétní věci soudem ze středočeského
soudního kraje.
Zmíněná soudkyně z obvodu Městského soudu v Praze se dotazovala,
zda Komora může doporučit advokáty (nebo přímo
sestavit jejich seznam), kteří by přijímali ustanovení za hmotněprávní
opatrovníky v civilním řízení soudním.
V téže době odvolací senát Krajského soudu v Praze dne
31. 8. 2017 svým usnesením č. j. 24 Co 317/2017-126 zrušil
usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2017,
č. j. 13 P 40/2011-115, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O co
se jednalo?
Soud prvního stupně jmenoval účastnici řízení (opatrovance
jako osobě, která je omezena ve svéprávnosti, a to i v majetkové
sféře, a v oblasti nakládání s finančními prostředky a správy
svého jmění, včetně uzavírání smluv) jako opatrovníka advokáta,
a to k uzavření smlouvy o manželském majetkovém
režimu a smlouvy o zřeknutí se dědického práva, neboť mezi
stávajícím opatrovníkem a opatrovankou je dána kolize zájmů.
Odvolací soud (k odvolání advokáta, který se jmenováním
nesouhlasil z řady důvodů) dospěl k závěru, že řízení před soudem
prvního stupně je postiženo vadou řízení, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – soud totiž
ve věci nečinil žádná šetření, neprováděl dokazování a nepátral
po vhodné osobě (hmotněprávního) opatrovníka. Odvolací
soud zdůraznil, že rozhodování o jmenování opatrovníka
je rozhodováním ve věci samé, zjištění potřebných skutečností
je třeba činit prostřednictvím dokazování, k němuž je třeba nařídit
jednání a předvolat účastníky řízení. Již z tohoto pohledu
je rozhodnutí odvolacího soudu instruktážní.
Odvolací soud ovšem v odůvodnění svého usnesení vyjádřil
i další závěr, který se dotýká advokátního stavu, když
uzavřel, že jde-li o hmotněprávního opatrovníka, nelze aplikovat
ust. § 29 odst. 4 o. s. ř. (na základě kterého by bylo
možné jmenovat opatrovníkem advokáta i bez jeho souhlasu),
neboť je-li pro hmotněprávní jednání jmenován opatrovník
z řad advokátů, pak má postavení jako fyzická osoba, nejde
o poskytování právní služby a jmenování opatrovníkem je
vázáno na jeho souhlas.
Představenstvo ČAK se vyjádřilo k uvedenému judikátu
tak, že s ním „lze nesouhlasit“, ale z opatrnosti se rozhodlo
advokátní stav o něm informovat, neboť jiný (tedy odlišný)
není aktuálně k dispozici. Přitom důsledky uvedeného soudního
řízení se týkají tak zásadních otázek, jako jsou nepojištění
takové činnosti advokáta, nepodřízení kárné odpovědnosti, neúplatnost
takové činnosti advokáta atp.
Uvítám, vážené kolegyně a kolegové, vaše zkušenosti s popsanou
problematikou ve stejném, ale zejména dalších soudních
krajích.
 JUDr. MILAN HOKE, vedoucí odboru sekretariátu a právního ČAK
74 WWW.CAK.CZ7474 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z české advokacie
POSTUP PŘI ŘEŠENÍ ŠKODNÍCH
UDÁLOSTÍ ADVOKÁTŮ
Při odborné právní pomoci s řešením škodních událostí z profesní
odpovědnosti advokátů jsme pojištěnými klienty pravidelně
dotazováni na postupy při jejich hlášení, šetření a ukončení.
Co se týká způsobů hlášení škodních událostí u hromadného
pojištění advokátů, které u pojišťovny Generali zprostředkovala
naše makléřská společnost WI-ASS ČR, s. r. o., jedinou
správnou formou hlášení škodní události je její oznámení
naším prostřednictvím.
Pro to, abychom událost mohli pojistiteli řádně nahlásit, je
potřeba zároveň vyplnit a doručit nám kromě všech dokumentů,
které náleží k věci, ve které pojištěný případně pochybil a může
mít povinnost k náhradě újmy, i předepsané formuláře, jež naleznete
i na webových stránkách www.wiass.cz v sekci hlášení
škodních událostí/dokumenty pro hlášení škodních událostí.
Škodní události z profesní odpovědnosti lze typově rozdělit
na tzv. nežalobní a žalobní.
V případě nežalobní škodní události je proti pojištěnému advokátovi
vznesen ze strany poškozeného nárok na náhradu
újmy bez toho, aby byla proti pojištěnému podána ze strany
poškozeného žaloba. Povinností pojištěného je potom to, aby
bez zbytečného odkladu událost nahlásil naším prostřednictvím.
Je pak již na pojistiteli, aby v rámci šetření škodní události
vyhodnotil, zda došlo k pochybení pojištěného, zda a kdy došlo
k případnému vzniku újmy na straně poškozeného, a zejména,
zda lze hovořit o příčinné souvislosti mezi pochybením
a vznikem újmy, tedy o povinnosti k náhradě újmy a případném
vzniku pojistné události a následné výplatě pojistného
plnění, maximálně dle prokázané výše újmy do výše limitu
pojistného plnění po odečtení spoluúčasti.
Není tedy pravda, jak se mnozí domnívají, že by se pojistitel
nemohl po provedeném šetření škodní události pokusit
rozhodnout o případné povinnosti k náhradě újmy pojištěného
a s tím související výplatě pojistného plnění bez toho, aby
bylo nutné pojištěného poškozeným žalovat.
V případě žalobní škodní události je proti pojištěnému nárok
vznesen žalobou s tím, že mohou v zásadě nastat tři situace.
V první z nich je událost hlášena pojištěným přímo jako žalobní,
tedy pojištěný by měl pro řádné nahlášení události zaslat
i požadované formuláře.
Při druhé situaci oznamuje pojištěný podání žaloby proti své
osobě u události, která již byla pojistitelem šetřena a u které
pojistitel neshledal povinnost pojištěného k náhradě újmy či
odkázal pro právní komplikovanost případu na případné nové
soudní řízení a jeho závěry (tedy nechť poškozený zažaluje
pojištěného a soud ať rozhodne).
Ve třetí situaci je žaloba podána poškozeným proti pojištěnému
ještě v průběhu šetření hlášené nežalobní škodní události pojistitelem.
U všech tří situací platí, že je potřeba podání žaloby proti
pojištěnému nahlásit včas (a doložit vedle textu žaloby i případné
vyjádření pojištěného k žalobě) a bez zbytečného odkladu
s tím, že pozdní nahlášení ve stadiu např. pravomocného
rozhodnutí soudu (či rozhodnutí soudu 1. stupně), případné
uznání nároku pojištěným ve formě vydání rozsudku pro uznání
či uzavření soudního smíru bez vědomí pojistitele může
být příčinou odmítnutí pojistného plnění ze strany pojistitele.
Po oznámení o tom, že se jedná o žalobní škodní událost, převezme
na straně pojistitele řešení události jeho právní oddělení, které
rovněž rozhodne o tom, zda pojistitel vstoupí případně do sporu
jako vedlejší účastník na straně pojištěného. V případě řádného
a včasného oznámení žalobní škodní události a za předpokladu,
že se na ni nevztahuje žádná z případných výluk uvedených
v rámcové smlouvě pro hromadné pojištění advokátů či příslušných
pojistných podmínkách, či nebyly pojistné podmínky jinak
pojištěným porušeny, by měl pojistitel respektovat v případě
prokázané povinnosti k náhradě újmy pojištěného plnit k rukám
poškozeného na základě pravomocného soudního rozhodnutí.
U žalobních i nežalobních škodních událostí je potřeba rovněž
zdůraznit, že samotné pochybení pojištěného advokáta neznamená
automaticky úhradu pojistného plnění ze strany pojistitele
poškozenému. Vždy je potřeba rovněž pojistitelem,
popřípadě soudem jako otázku předběžnou zkoumat, co by
se stalo, kdyby advokát nepochybil, tedy např. jak by byl býval
dopadl soudní spor, nebýt zmeškání lhůty pro podání odvolání
atd. Pokud by spor dopadl stejně, nejedná se o povinnost k náhradě
újmy, nýbrž o očekávatelný výsledek a pojistitel z pojištění
profesní odpovědnosti pojistné plnění hradit nebude.
Je tedy velmi důležité, aby pojištěný při nahlášení škodní
události doložil všechny důkazy a tvrzení, jež měly být či byly
použity při vedení sporu, tak aby pojistitel dokázal událost
co nejlépe při jejím šetření posoudit.
Společnost WI-ASS ČR, s. r. o., bude i nadále poskytovat
svým klientům úplnou součinnost, pomoc a zázemí při hlášení
a řešení škodních událostí. Jsme připraveni s pojistitelem jednat
ve věci zjištění stavu šetření škodní události, případně s ním
diskutovat o obsahu právního stanoviska při jejím ukončení.
Rád bych podotkl, abyste škodní události hlásili (či nás kontaktovali)
včas, tedy nejlépe ihned, jakmile se dozvíte, že byl
či brzy bude proti vám nárok ze strany poškozeného vznesen.
Jen tak se můžete vyhnout případným komplikacím a nepříjemnostem
s tím spojených.
Budete-li potřebovat další informace, obracejte se na:
WI-ASS ČR s. r. o.
Oddělení pojištění profesní odpovědnosti
Pobočka Praha
Na Florenci 15
110 00 Praha 1
e-mail: likvidace@wiass.cz
tel.: +420 221 421 773
mobil: +420 734 283 692
 Mgr. ZDENĚK TUREK,
jednatel WI-ASS ČR
turek@wiass.cz,
kancelář: WI-ASS ČR, s. r. o.,
Na Florenci 15, Praha 1
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
75WWW.CAK.CZ 7575WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z české advokacie
Z kárné praxe
Je kárným proviněním, jestliže advokát vystaví stvrzenku
o přijetí zálohy, kterou však nepřijal.
Kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK
ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. K 100/2016
Kárně obviněný JUDr. J. K., advokát, se dopustil kárného provinění
tím, že
poté, co dne 18. 8. 2015 převzal na plnou moc obhajobu
J. L. v jeho trestní věci stíhaného pro trestný čin dle § 283
odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a v souvislosti s tím informoval
J. L. o předpokládané výši odměny za poskytnuté
právní služby cca 50 000 Kč a téhož dne od J. L. přijal proti
písemnému potvrzení zálohu ve výši 20 000 Kč, dne 18. 8.
2015 vystavil J. L. stvrzenku na zbývající částku 30 000 Kč
jako přijatou platbu na úhradu zálohy na odměnu za poskytnuté
právní služby, aniž by mu však J. L. tuto částku složil,
a to v úmyslu, aby J. L. na základě tohoto falešného dokladu
získal peníze na úhradu jeho odměny za poskytnuté právní
služby od třetí osoby a následně mu je předal,
tedy
• při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě,
• při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval
důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval
pravidla profesionální etiky ukládající mu
– povinnost poctivým, čestným a slušným chováním přispívat
k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu,
– povinnost v souvislosti s výkonem advokacie činit projevy
věcné, střízlivé, a nikoliv vědomě nepravdivé,
čímž porušil
• ust. § 16 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, a
• ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s čl. 4
odst. 1, 3 usnesení představenstva České advokátní komory
č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. října 1996, kterým
se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže
advokátů České republiky (etický kodex).
Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření, a to:
pokuta ve výši 20 000 Kč.
Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře
částku 8 000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení.
Pokuta a náhrada nákladů kárného řízení jsou splatné ve lhůtě
15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České
advokátní komory.
Z odůvodnění:
Při jednání kárného senátu dne 17. 2. 2017 se kárně obviněný
k obsahu kárné žaloby vyjádřil v souladu s písemnými podáními
založenými v kárném spise, a to v písemném podání
ze dne 12. 4. 2016 a v písemném podání ze dne 5. 10. 2016.
Kárně obviněný nad rámec těchto podání dále uvedl, že celé
věci lituje, zejména toho, že nechápe, jak se po tolika letech
praxe nechal přesvědčit k vystavení potvrzení o převzetí peněžních
prostředků, aniž by je ve skutečnosti převzal. Kárně obviněný
taktéž vyjádřil upřímnou lítost, že poškodil jak advokacii,
tak i sám sebe. Kárně obviněný na svou obranu taktéž uvedl, že
se věc pokusil se stěžovatelem J. L. vyřešit, byl za ním i ve vazbě,
kdy stěžovatel uvedl, že peněžní prostředky dle potvrzení
vystaveného kárně obviněným sice použil pro vlastní účely, ale
není to schopen nikterak řešit. Stěžovatel kárně obviněnému
taktéž sdělil, že peníze ve vazbě nemá, tudíž mu je dát nemůže,
a nemůže mu vrátit ani potvrzení, protože je nemá.
V ostatních věcech kárně obviněný odkázal na svá písemná
vyjádření ke stížnosti a ke kárné žalobě ze dne 12. 4. 2016
a 5. 10. 2016 doručená České advokátní komoře a neměl další
návrhy na doplnění dokazování.
Kárný senát při zjišťování skutkového stavu věci vycházel
z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny, tj. z níže
uvedených důkazů:
– stížnost J. L. ze dne 4. 4. 2016 (č. l. 3-4),
– stvrzenky (potvrzení o převzetí peněžních prostředků)
ze dne 18. 8. 2015 (č. l. 5/A),
– faktura č. 32/2015-2571 ze dne 16. 11. 2015 (č. l. 5/B),
– dopis stěžovatele ze dne 1. 2. 2016 (č. l. 5/C),
– vyjádření kárně obviněného ke stížnosti ze dne 12. 4.
2016 (č. l. 8-9),
– vyjádření kárně obviněného ke kárné žalobě ze dne
5. 10. 2016,
– výpis z matriky ohledně kárně obviněného ze dne 16. 2.
2017.
Kárný senát při zjišťování skutkového stavu věci vycházel
ze shora uvedených důkazů, z ústních vyjádření kárného
žalobce a kárně obviněného a rovněž z písemných vyjádření
kárně obviněného. Skutková povaha věci byla dostatečně
objasněna jak vyjádřením samotného kárně obviněného, tak
i listinami ve spise založenými, myšleno v tom smyslu, že byly
objasněny všechny podstatné okolnosti vztahující se k předmětu
kárné žaloby.
Kárný žalobce po provedeném dokazování přednesl závěrečný
návrh s tím, že po provedeném dokazování má za to,
že byl prokázán následující skutkový stav, a to jak z vyjádření
samotného kárně obviněného, tak zejména z provedených
listinných důkazů.
Kárně obviněný na závěr sdělil, že zcela odkazuje na svá tvrzení
uváděná jak ve svých vyjádřeních, tak při jednání a na listinné
důkazy, a dále uvedl, že je mu celé věci líto, je si vědom,
že poškodil pověst sebe i advokacie, neumí si vysvětlit,
co se to událo, že napsal kvitanci, mrzí ho to, ale nemá smysl
vymýšlet si důvody proč a jak, je si vědom provinění a trest
ponechal na uvážení České advokátní komory.
Kárný senát s odkazem na důkazy provedené v řízení a vyjádření
samotného kárně obviněného učinil následující skutková
zjištění a právní posouzení věci:
Kárně obviněný je advokátem zapsaným v seznamu advokátů
vedeném Českou advokátní komorou dne 1. 7. 1990 (viz
výpisy z matriky ke dni 16. 2. 2017).
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z české advokacie
Dne 18. 8. 2015 kárně obviněný převzal obhajobu stěžovatele
J. L. v jeho trestní věci. V této souvislosti stěžovatel J. L.
složil kárně obviněnému zálohu na odměnu za poskytnuté
právní služby ze strany kárně obviněného ve výši 20 000 Kč
proti stvrzence (bez uvedení čísla dokladu) vystavené kárně
obviněným dne 18. 8. 2015 (viz č. l. 5/A).
Kárně obviněný stěžovatele informoval o tom, že náklady
obhajoby odhaduje na částku ve výši 50 000 Kč, takže bude
požadovat ještě doplacení částky 30 000 Kč. Na toto sdělení
reagoval stěžovatel tak, že další peníze si zajistí, avšak za tím
účelem potřebuje, aby mu kárně obviněný vystavil další potvrzení
(kvitanci) na tuto částku, kterou si na základě vystaveného
potvrzení (kvitance) ze strany kárně obviněného půjčí.
Kárně obviněný stěžovateli uvěřil a stvrzenku mu (bez uvedení
čísla dokladu) na částku 30 000 Kč skutečně dne 18. 8.
2015 vystavil (č. l. 5/A), ačkoliv stěžovatel mu tuto částku
ve skutečnosti vůbec nesložil, a to ani zčásti.
V průběhu řízení kárně obviněný stěžovatele opakovaně
a bezvýsledně žádal o složení zálohy nebo o vrácení předem
vystavené stvrzenky na částku 30 000 Kč, a to při několika
jednáních se stěžovatelem ve své advokátní kanceláři, v telefonických
rozhovorech s ním a posléze i při vazebním zasedání,
kdy byl stěžovatel vzat do vazby.
Dne 13. 11. 2015 kárně obviněný stěžovatele navštívil ve vazbě
ve věznici a informoval ho o tom, že dosavadní složená
záloha je vyčerpaná, a pokud stěžovatel nesloží slíbenou zálohu,
nebude ho nadále obhajovat. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
kárně obviněnému zálohu ve výši 30 000 Kč nesložil,
kárně obviněný mu dne 16. 11. 2015 vypověděl plnou moc.
Dne 16. 11. 2015 pak kárně obviněný vystavil stěžovateli
fakturu (na č. l. 5/B) s uvedením provedených úkonů právní
služby a cestovních výloh a započtením složené zálohy ve výši
20 000 Kč s tím, že k úhradě již nezbývá nic.
Takto popsaný skutkový stav byl zjištěn z výše uvedených
důkazů a jejich hodnocení.
Kárný senát pečlivě posoudil jednotlivé důkazy ve věci, konkrétní
okolnosti případu a vzal v potaz i dosavadní způsob výkonu
advokacie kárně obviněným a dále vzal na vědomí osobní
a majetkové poměry kárně obviněného. Kárný senát se ztotožnil
s názorem kárného žalobce a rozhodl, že kárně obviněný
výše popsaným jednáním porušil povinnosti advokáta
stanovené mu v § 16 odst. 2 a v § 17 zák. o advokacii ve spojení
s čl. 4 odst. 1, 3 etického kodexu, a to závažně ve smyslu
§ 32 odst. 2 zák. o advokacii.
Při úvaze o uložení kárného opatření kárný senát především
vyloučil možnost upuštění od uložení kárného opatření
po projednání věci a po zvážení návrhu kárného žalobce
na potrestání formou napomenutí toto vyloučil taktéž, jelikož
v tomto případě nejde o méně závažné porušení povinností.
Po zralé úvaze kárný senát uložil shora uvedené kárné opatření,
a to s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem.
Kárný senát dospěl k závěru, že v daném případě nebylo
možné dospět k jinému rozhodnutí, než jaké bylo učiněno.
 Připravil JUDr. JAN SYKA,
vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK.
V p ípad Vašeho zájmu zašlete, prosím, svou nabídku s životopisem
v eském a anglickém jazyce na e-mailovou adresu: lucie.cyprova@ksd.cz
Nabízíme:
zajímavou práci v p íjemném mladém kolektivu v p ední eské advokátní kancelá i
moderní pracovní prost edí na Pankráci v budov CITYTOWER v 19. pat e
motivující nan ní ohodnocení v etn možnosti bonus
odborná školení a interní jazykové kurzy
další zajímavé bene ty
Požadovaný pro l:
vynikající úrove znalostí eského práva
výborná znalost anglického jazyka
(znalost dalšího jazyka výhodou)
praxe v advokacii podmínkou
exibilita
schopnost týmové práce, samostatnost, bystrost
profesionální vystupování, dobré komunika ní schopnosti,
loajalita
znalost práce na PC
TRESTNÍ PRÁVO,
INSOLVEN NÍ PRÁVO,
KORPORÁTNÍ PRÁVO
a PRÁVO NEMOVITOSTÍ
KŠD LEGAL advokátní kancelá s.r.o. hledá do svého týmu právníky
ADVOKÁTY A ADVOKÁTNÍ KONCIPIENTY
se specializací:
WINNER 2016
LEGAL AWARDS
inzerce
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
77WWW.CAK.CZ 7777WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z české advokacie
UNIE OBHÁJCŮ SE PŘEDSTAVUJE
Vážené advokátky, vážení advokáti,
Bulletin advokacie věnoval, počínaje rokem 2018, Unii obhájců
tento prostor, čehož si upřímně vážíme, neboť advokacie
tímto symbolickým krokem završila proces „přijetí“ Unie obhájců
za svou. Na tomto místě tak budeme advokátní stav seznamovat
s aktuálním děním, s tím, co Unie obhájců právě dělá,
či co připravuje. V tomto prvním čísle si však dovolím krátkou
rekapitulaci pro ty kolegyně a kolegy, jimž činnost Unie obhájců
prozatím není známa.
Unie vznikla v květnu 2014 jako zapsaný spolek, jehož cílem
je, zjednodušeně řešeno, chránit základní práva a svobody
v kontextu trestní obhajoby. Na tomto místě je možné vyvrátit
obecně tradovaný omyl, že vznik Unie obhájců byl reakcí
na postup orgánů činných v trestním řízení (dále „OČTŘ“)
v rámci kauzy zásahu na Úřadu vlády v roce 2013. Uvedená
kauza byla pouze poslední kapkou, kterou přetekl pohár
trpělivosti zakládajících členů Unie obhájců. Kyvadlo chápání
spravedlivého procesu bylo společenskou atmosférou vychýleno
jednoznačně ve prospěch OČTŘ. Teze, že „veřejný
zájem na odhalení a potrestání pachatelů trestných činů musí
mít přednost před ochranou základních lidských práv a svobod“
začala nabývat na síle.
V této atmosféře sedm zakládajících advokátů dospělo k závěru,
že nelze nečinně přihlížet plíživému zkracování práv obhajoby
a je třeba začít na porušování principů a zásad spravedlivého
procesu poukazovat.
Těžiště činnosti Unie spočívá ve vydávání stanovisek, která
jsou jako formát analýzy vybraného tématu veřejně publikována
na webových stránkách a v médiích a zasílána relevantním
institucím. Za dobu téměř čtyřleté existence vydala Unie obhájců
26 stanovisek. Příkladem lze uvést stanovisko k otázce
trestního stíhání zastupitelů obcí a krajů, které významně zarezonovalo
jak v odborných kruzích, tak u laické veřejnosti.
Další činností Unie je snaha otevírat odbornou diskusi napříč
právnickými profesemi. Unie obhájců proto např. uspořádala
v roce 2015 ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity
Karlovy konferenci „Právo na obhajobu – Teorie a praxe
21. století“ a s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity
v Brně v roce 2017 pak konferenci „Limity zákonnosti opatřování
důkazů“. Obě odborné konference byly poctěny účastí
přednášejících, kteří představují skutečnou elitu oboru, ať již
se jednalo o akademiky, soudce vrcholných soudů, Evropského
soudu pro lidská práva, tak i špičkové představitele státního
zastupitelství a advokacie. Účelem konání takových akcí je
vzájemné poznávání a vyjasňování názorů na odborná témata.
Unie byla a je činná i v oblasti legislativní, snaží se aktivně
působit při tvorbě nových právních předpisů v oblasti trestního
práva, je přijímána jako respektovaný partner při diskusích
o zákonech v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Určitý
deficit však stále znamenává ze strany stávajícího vedení Ministerstva
spravedlnosti, které prozatím zcela nepřijalo Unii
obhájců jako partnera v rámci legislativních aktivit. Věříme,
že se v roce 2018 tento přístup podaří překonat a Unie bude
přizvána již k samému počátku tvorby trestněprávní legislativy.
Mezi aktivitami Unie obhájců nelze nezmínit kauzu, která
byla z hlediska výkonu advokacie mimořádně významná.
Unie vystupuje maximálně věcně a obecně, ale učinila za dobu
své existence prozatím jedinou výjimku, a tou bylo podání
trestního oznámení ve věci ponechání přepisů odposlechů
mezi obhájci a obviněným v trestním spise. Považujeme zachování
důvěrné komunikace mezi obhájcem a obviněným
za elementární právo, vycházející z ústavního práva na spravedlivý
proces. Závěr uvedené kauzy je neuspokojivý. Chybující
policisté byli kázeňsky potrestáni. Obdobně bylo shledáno
pochybení na straně dozorujícího státního zástupce, avšak
bez jakéhokoli následku. Unie obhájců se s uvedeným závěrem
nehodlá spokojit a vedle pokračování projednání předmětné
věci na půdě Parlamentu České republiky se spolu s Českou
advokátní komorou pokusí prosadit novou legislativu, která
by uvedeným „excesům“ ze strany OČTŘ zabránila.
Unie obhájců vstupuje do roku 2018 se snahou věci dále
aktivně posouvat ve prospěch práva a spravedlnosti. V první
řadě se hodlá aktivně zapojit do legislativního procesu v souvislosti
s připravovanou rekodifikací trestního řádu. Návrhy,
které jsou doposud publikovány, nemůže obhajoba v žádném
případě bez dalšího akceptovat a můžeme slíbit, že Unie učiní
maximum pro to, aby práva obhajoby, obviněných a poškozených
byla řádně procesně chráněna. Pro členy je opět naplánováno
několik odborných seminářů, nejbližší v dubnu na téma
znalci, písmoznalectví a technická expertiza písemností,
a v září pak již třetí odborná konference.
Doufáme, že se nám kromě uvedených akcí bude i nadále
dařit rozšiřovat bohatou členskou základnu.
Věřím, že se nám za čtyři roky podařilo z Unie vybudovat
respektovaný odborný spolek, který je hlasem bránícím právo
a spravedlnost, hlasem advokátů, kteří je chrání.
 Mgr. LUKÁŠ TROJAN,
viceprezident Unie obhájců České republiky
78 WWW.CAK.CZ7878 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
z české advokacie BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
PRŮBĚH A VÝSLEDKY ADVOKÁTNÍCH
ZKOUŠEK, UZNÁVACÍCH ZKOUŠEK A ZKOUŠEK
ZPŮSOBILOSTI V ROCE 2017
ADVOKÁTNÍ ZKOUŠKY SE V I. POLOLETÍ 2017 KONALY VE TŘECH ZKUŠEBNÍCH TERMÍNECH,
A TO V MĚSÍCÍCH LEDEN-ÚNOR, BŘEZEN-DUBEN A KVĚTEN-ČERVEN.
V těchto zkušebních termínech se písemné části advokátních
zkoušek podrobilo 412 uchazečů o vykonání advokátní
zkoušky, ústní části advokátních zkoušek 435. Rozdílný počet
uchazečů u písemné a ústní části zkoušky vyplývá z toho, že
23 uchazečů skládalo opravnou zkoušku ze zkušebních oborů,
u nichž není stanovena písemná část zkoušky.
U advokátních zkoušek ve zkušebním termínu leden-únor
2017 uspělo z celkového počtu 130 uchazečů 96 uchazečů, z toho
12 uchazečů s prospěchem výtečným. Úspěšnost zkoušek
činila 74 %. Neuspělo 34 uchazečů, což činí 26 %.
U advokátních zkoušek ve zkušebním termínu březen-duben
2017 uspělo z celkového počtu 139 uchazečů 101 uchazečů, z toho
27 uchazečů s prospěchem výtečným. Úspěšnost zkoušek činila
73 %. Neúspěšnost se rovná 27 %, neuspělo 38 uchazečů.
Ve zkušebním termínu advokátních zkoušek květen-červen
2017 uspělo z celkového počtu 166 uchazečů 132 uchazečů,
z toho 22 s prospěchem výtečným. Úspěšnost zkoušek činila
80 %. Neuspělo 34 uchazečů, což činí 20 %.
Podle zkušebních oborů bylo ve všech konaných zkušebních
termínech 38 uchazečů neúspěšných z oboru předpisy
upravující poskytování právních služeb, 46 uchazečů z oboru
ústavní a správní právo, 45 uchazečů z oboru trestní právo,
46 uchazečů z oboru občanské, rodinné a pracovní právo
a 47 uchazečů z oboru obchodní právo.
Při advokátních zkouškách ve zkušebním termínu
leden-únor 2017 prospěli výtečně:
Mgr. Matouš BLAŽEK
Mgr. Aneta DLABOLOVÁ
Mgr. Zuzana FIALOVÁ
Mgr. Barbora FUČÍKOVÁ
Mgr. Jitka JUGOVÁ
Mgr. Ing. Dita KOMÁRKOVÁ
JUDr. Ing. Michal KUNA
Mgr. Tereza MATERNOVÁ
Mgr. Mária PRIBILOVÁ
Mgr. Jan ŠRAJ
Mgr. Denisa ŠRAJOVÁ
JUDr. Lucia TIMKOVÁ
Při advokátních zkouškách ve zkušebním termínu
březen-duben 2017 prospěli výtečně:
Mgr. et Mgr. Michal BOUŠKA
Mgr. Ľubomír BREČKA
Mgr. Ondřej CIBÁK
Mgr. Lucia ČECHOVÁ
Mgr. Zuzana DIVIŠOVÁ
JUDr. Bc. Martin FEJFÁREK
Mgr. Jana FIALKOVÁ
JUDr. Filip GANTNER
Mgr. Pavla JEŽÁKOVÁ
Mgr. Bc. Petra KUBINSKÁ
Mgr. Michaela KUDLEJOVÁ
Mgr. Lenka KYJEVSKÁ
Mgr. Jiří MAČÁT
Mgr. Alexandra MÁRA PAUROVÁ
Mgr. Matej MIHÁLIK
Mgr. Hana NEHYBOVÁ
Mgr. Petr NOVÁK
Mgr. Jakub PÁRTL
Mgr. Lucie PAVLICOVÁ
Mgr. Petr PRUNNER
Mgr. Ladislav ŘEHÁK
Mgr. Vít SVEJKOVSKÝ
doc. JUDr. Martin ŠTEFKO, Ph.D.
Mgr. Monika VNEKOVÁ
Mgr. Soňa VOJÁČKOVÁ
Mgr. Marta ZÁBLOCKÁ
Mgr. Marie ZÁMEČNÍKOVÁ
Při advokátních zkouškách ve zkušebním termínu
květen-červen 2017 prospěli výtečně:
Mgr. Adéla BAĎUROVÁ
Mgr. Martin BARÁNEK
Mgr. Zuzana BREČKOVÁ LOVÍŠKOVÁ
Mgr. Adam BUCHTA
Mgr. Lumír CALETKA
Mgr. Ing. Monika ČECHOVÁ
Mgr. Květa GLASEROVÁ
Mgr. Bc. Václav KUČERA
Mgr. Vojtěch MAKOVEC
JUDr. Michal MALATÍN
Mgr. Helena MOROZOVÁ
Mgr. Tomáš MORYSEK
Mgr. Zdena PINKAVOVÁ
Mgr. Jiří SAMEK
Mgr. Kateřina SOUKUPOVÁ
Mgr. et. Mgr. Petr ŠMERKL
Mgr. Kateřina ŠTĚPÁNKOVÁ
Mgr. Martina ŠUMAVSKÁ
Mgr. Alice ULRICHOVÁ
Mgr. Lenka VALEŠOVÁ
Mgr. David VAVŘÍNKA
JUDr. Lenka VLKOVÁ
Zkoušky způsobilosti se v I. pololetí 2017 konaly v jednom
zkušebním termínu, a to v termínu květen/červen. Přihlásili
se dva uchazeči, z toho jeden na opravnou zkoušku z jednoho
oboru práva. Oba uchazeči zkoušku úspěšně složili.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
79WWW.CAK.CZ 7979WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
ADVOKÁTNÍ ZKOUŠKY SE VE II. POLOLETÍ 2017 KONALY VE TŘECH ZKUŠEBNÍCH TERMÍNECH,
A TO V MĚSÍCÍCH SRPEN-ZÁŘÍ, ZÁŘÍ-ŘÍJEN A LISTOPAD-PROSINEC.
V těchto zkušebních termínech se písemné části advokátních
zkoušek podrobilo 426 uchazečů o vykonání advokátní
zkoušky, ústní části advokátních zkoušek 440.
Rozdílný počet uchazečů u písemné a ústní části zkoušky
vyplývá z toho, že 14 uchazečů skládalo opravnou zkoušku
ze zkušebních oborů, u nichž není stanovena písemná
část zkoušky.
U advokátních zkoušek ve zkušebním termínu srpen-září
2017 uspělo z celkového počtu 147 uchazečů 113 uchazečů,
z toho 22 uchazečů s prospěchem výtečným. Úspěšnost
zkoušek činila 77 %. Neuspělo 34 uchazečů, což
činí 23 %.
U advokátních zkoušek ve zkušebním termínu září-říjen
2017 uspělo z celkového počtu 102 uchazečů 71 uchazečů,
z toho 11 uchazečů s prospěchem výtečným. Úspěšnost
zkoušek činila 70 %. Neúspěšnost se rovná 30 %, neuspělo
31 uchazečů.
Ve zkušebním termínu advokátních zkoušek listopad-prosinec
2017 uspělo z celkového počtu 191 uchazečů
14 uchazečů, z toho 29 s prospěchem výtečným. Úspěšnost
zkoušek činila 75 %. Neuspělo 48 uchazečů, což činí
25 %.
Podle zkušebních oborů bylo ve všech konaných zkušebních
termínech 30 uchazečů neúspěšných z oboru předpisy
upravující poskytování právních služeb, 47 uchazečů z oboru
ústavní a správní právo, 47 uchazečů z oboru trestní právo,
45 uchazečů z oboru občanské, rodinné a pracovní právo
a 48 uchazečů z oboru obchodní právo.
Při advokátních zkouškách ve zkušebním termínu
srpen-září 2017 prospěli výtečně:
Mgr. Jiří ANDRÝSEK
Mgr. Iveta CIMBURKOVÁ
Mgr. Ivana FOŘTEROVÁ
JUDr. Zuzana HANUŠOVÁ
Mgr. Barbora HLAVATÁ
Mgr. Lucie HLAVOVÁ, LL.M.
JUDr. Hana KARCHŇÁKOVÁ
Mgr. et Mgr. Lucie KLEMENTOVÁ
Mgr. Bc. Martina LUKSCHOVÁ
Mgr. Roman MACHÁČEK
Mgr. Lucie MOHYLOVÁ
Mgr. Jiří NEČAS
Mgr. Jakub NEDOMA
Mgr. Oldřich NEJDL
Mgr. Jakub POROD
Mgr. Tereza PUZYREVSKÁ
Mgr. Veronika SEDLÁČKOVÁ
JUDr. Ing. Michael ŠEFČÍK
Mgr. Jana VOLFOVÁ
Mgr. Martin WINTER
Mgr. Petr ZÁBRANSKÝ
Mgr. Nela ZELENKOVÁ
Při advokátních zkouškách ve zkušebním termínu
září-říjen 2017 prospěli výtečně:
Mgr. Petr BOČEK
Mgr. Martina EHRENBERGEROVÁ
Mgr. Nikol HÁNEČKOVÁ
Mgr. Denisa HAVLÍKOVÁ
Mgr. Martina HŘEBENOVÁ
Mgr. Vladimír JANOŠEK
Mgr. et Mgr. Petr JEBAS
Mgr. Adam LESÁK
Mgr. Vojtěch NOVÁK
Mgr. Marek POLÁK
Mgr. Martina SEDLAŘOVÁ
Při advokátních zkouškách ve zkušebním termínu
listopad-prosinec 2017 prospěli výtečně:
JUDr. Lucie BAŤHOVÁ
JUDr. Tereza BOUŠKOVÁ
Mgr. Martin ČAJKA
Mgr. Robert GEMMEL
Mgr. Šárka GONDEKOVÁ
JUDr. Kryštof HORN
Mgr. Bc. Radim HOŘENÍN
JUDr. Aleš HRADIL
Mgr. Tereza JANEČKOVÁ
Mgr. Ondřej JAŠEK
Mgr. Pavla KAUFMANNOVÁ
Mgr. Katarína KLEKNER
Mgr. Martina KOLOUCHOVÁ
Mgr. Patrik KOŽELUHA
Mgr. Vendula KRUMLOVÁ
Mgr. Aneta LINHARTOVÁ
Mgr. Barbora MORAVCOVÁ
Mgr. Lenka MORÁVKOVÁ
Mgr. Bc. Stanislava ORIEŠKOVÁ
Mgr. Igor PIEŠ
Mgr. Markéta PROKOPOVÁ
Mgr. Stanislav SMRČKA
Mgr. Bc. Petra STOLARZOVÁ
Mgr. Jakub ŠEVČÍK
Mgr. Lukáš ŠIMEČEK
Mgr. David ŠUPEJ
Mgr. Hana ŠVECOVÁ
Mgr. Markéta TESÁRKOVÁ
Mgr. Zuzana VALENTOVÁ
Zkoušky způsobilosti se ve II. pololetí 2017 konaly v jednom
zkušebním termínu, a to v termínu listopad/prosinec. Přihlásil
se jeden uchazeč na celou opravnou zkoušku, neprospěl.
Uznávací zkoušky se v roce 2017 konaly pouze v jednom
zkušebním termínu, a to v červnu. Přihlášeno bylo 10 uchazečů.
Ke zkoušce se dostavilo 8 uchazečů pocházejících
z USA/New Yorku, Nového Jižního Walesu, Mexika, Ruské
federace – Adyghejské republiky, dva z Turecka a dva
z Izraele. Zkoušku skládali v anglickém jazyce. Prospělo
sedm uchazečů.
 odbor výchovy a vzdělávání ČAK
z české advokaciez české advokacie
80 WWW.CAK.CZ8080 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
PŘEDSTAVENSTVO ČAK SE VE DNECH 18. A 19. PROSINCE 2018 SEŠLO NA SVÉ 4. SCHŮZI V TOMTO
VOLEBNÍM OBDOBÍ V SÍDLE ČAK, V KAŇKOVĚ PALÁCI V PRAZE. JAKO VŽDY PROJEDNALI ČLENOVÉ
PŘEDSTAVENSTVA ČAK NEJPRVE POZASTAVENÍ VÝKONU ADVOKACIE NĚKTERÝM KOLEGŮM-ADVOKÁTŮM
ČI VYŠKRTNUTÍ ZE SEZNAMU ADVOKÁTŮ.
Č
lenové představenstva ČAK přijali usnesení, kterým
novelizovali usnesení představenstva ČAK
z 10. 1. 2006 o poradních orgánech ČAK v tom
smyslu, že zasedání poradních orgánů se vždy zúčastní
zástupce nebo zástupci aparátu ČAK pro příslušnou
problematiku, že sekce budou mít zpravidla 20 členů a výbory
většinou šest. Ruší se studijní a legislativní kolegium sekce
pro advokátní tarif, sekce pro legislativní činnost na úseku
advokacie a výbor pro srovnávací přezkum právnického vzdělání
získaného v zahraničí, zřizuje se naopak sekce pro advokátní
právo, sekce pro rodinné právo, sekce pro IT a GDPR
a sekce pro rozhodčí řízení. Bylo rovněž odsouhlaseno nové
obsazení výborů a sekcí, přičemž kompletní jmenný seznam
je k dispozici na webu ČAK v zápisu z jednání představenstva
ČAK. Předsedovi ČAK bylo uloženo poděkovat dosavadním
členům poradních orgánů za jejich činnost.
Představenstvo ČAK schválilo i obsazení poradního orgánu
pro posuzování zápisu absolventů zahraničních VŠ.
Představenstvo ČAK přijalo návrh usnesení o odvodu zaměstnanců
do sociálního fondu ČAK. Toto usnesení nabylo
účinnosti 1. 1. 2018.
Mgr. Petra Vrábliková z odboru vnější a vnitřní legislativy
ČAK informovala o jednáních týkajících se věcného záměru
koncepce úpravy hromadných žalob – v zásadních otázkách financování
byly prosazeny názory zástupců ČAK.
Představenstvo ČAK dále vzalo na vědomí informace o povinných
členských příspěvcích advokátů v EU a informaci prezidenta
CCBE JUDr. Antonína Mokrého o právních úpravách
povinného celoživotního vzdělávání advokátů ve vybraných
zemích EU, zejména pak o flexibilním systému v Nizozemsku,
který by jako vzor pro možné úvahy o systému vzdělávání
v rámci ČAK mohl dobře posloužit.
Představenstvo ČAK schválilo návrh rozpočtu pro rok 2018
a návrh rozpočtu sociálního fondu pro rok 2018. Při závěrečném
vyúčtování oprav budov ČAK byla připomenuta ještě
nutnost vyřešit protipožární ochranu fasády Kaňkova paláce
jiným způsobem než prostřednictvím sádrokartonových desek
v období oslav 17. listopadu a instalaci na nosič vlajky EU.
Členové představenstva ČAK rozhodli, že od 1. 1. 2018 bude
veškerá spisová agenda stížnostních spisů, kárných spisů,
odvolacích kárných spisů a podkladů ke kontrolám distribuována
členům příslušných orgánů výlučně elektronicky prostřednictvím
datových schránek.
Dále představenstvo ČAK vzalo na vědomí detailní rozbor
problematiky vstupu advokátů do soudních budov zpracovaný
vedoucím odboru sekretariátu a právního ČAK JUDr. Milanem
Hokem na základě analýzy JUDr. Michala Žižlavského.
V této agendě bude postupováno tak, že nově jmenovaní
regionální představitelé a jejich zástupci budou požádáni
o úplné zjištění stavu charakteru vstupů do soudních budov
v daném regionu, posléze na základě výše uvedeného monitoringu
se předseda ČAK obrátí na funkcionáře těch soudů,
které vstup advokátů do budov neomezují, aby nám sdělili
své zkušenosti, a v návaznosti na tyto zprávy bude vedení
ČAK jednat s ministrem spravedlnosti. Nebude-li dosaženo
požadovaného výsledku, tzn. rovnoprávného vstupu advokátů
a státních zástupců, nezbude než danou agendu řešit prostřednictvím
soudního sporu.
Podrobný zápis ze 4. schůze představenstva ČAK (stejně jako
všechny ostatní) jsou všem advokátům a advokátním koncipientům
k dispozici na www.cak.cz/rubrika Orgány Komory/
Představenstvo/Zápis z jednání.
 icha
Z jednání představenstva ČAK
z české advokacie
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
81WWW.CAK.CZ 8181WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z Evropy a ze světa
Stanovisko CCBE k povinnosti
mlčenlivosti advokáta
RADA EVROPSKÝCH ADVOKÁTNÍCH KOMOR (CCBE) V ZÁŘÍ 2017 SCHVÁLILA
A NÁSLEDNĚ PUBLIKOVALA STANOVISKO, VZEŠLÉ Z ČETNÝCH UPOZORNĚNÍ
JAK ZE STRANY ČLENŮ CCBE, TAK I Z NEČLENSKÝCH STÁTŮ, NA SNAHU
O LEGISLATIVNÍ PRŮLOMY ČI PŘÍMÉ ZÁSAHY A PORUŠOVÁNÍ POVINNOSTI
MLČENLIVOSTI A ADVOKÁTNÍHO TAJEMSTVÍ ZE STRANY VEŘEJNÝCH ORGÁNŮ,
TEDY TĚCH ZÁKLADNÍCH PRINCIPŮ, JEŽ JSOU ZÁKLADEM SPOLUPRÁCE
A DŮVĚRY MEZI ADVOKÁTEM A KLIENTEM. NEZKRÁCENÉ ZNĚNÍ TOHOTO
STANOVISKA UVÁDÍME NÍŽE. DOSTUPNÉ JE TÉŽ V ANGLICKÉ A FRANCOUZSKÉ
VERZI NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH CCBE WWW.CCBE.EU.
R
ada evropských advokátních komor
(CCBE) zastupuje advokátní
komory ze 45 zemí a skrze
ně také zastupuje více než jeden
milion jejich členů – evropských advokátů.
CCBE je označována jako „hlas“
advokátní profese v Evropě, jelikož reprezentuje
národní advokátní komory
v prosazování jejich společného zájmu
před evropskými a mezinárodními institucemi.
Regulace profese, obrana principu
právního státu, lidských práv a demokratických
hodnot patří mezi nejdůležitější
poslání CCBE. Dále CCBE vyčleňuje
oblasti, kterým je věnována zvláštní
pozornost, jako např. právo na přístup
ke spravedlnosti, digitalizace soudních
procesů, rozvoj právního státu a ochrana
klienta, která je zajištěna zejména zdůrazňováním
a ochranou klíčových hodnot
advokátní profese.
Členové v poslední době upozorňují
CCBE na zásahy ze strany veřejných orgánů,
probíhající v některých členských
státech, které ohrožují mlčenlivost, tedy
nezbytnou součást vztahu mezi advokátem
a klientem. Ochrana důvěrnosti komunikace
mezi klienty a jejich advokáty
vyplývá jak ze samotného principu ochrany
důvěrnosti komunikace klienta, tak i z povinnosti
mlčenlivosti, která je uložena advokátovi
a vytváří vztah profesní důvěry.
Aniž bychom zabíhali do podrobností
o těchto zásazích, máme za to, že mají
tři hlavní příčiny:
– advokát je přímo spojován se svým
klientem, jehož činnost a aktivity musí
být za každou cenu odhaleny. V některých
zemích jsou advokáti považováni
za komplice svých klientů;
– v dobách boje proti organizovanému
zločinu a terorismu je vítána jakákoliv
příležitost k nalezení „viníka“, i za cenu
porušování vztahu profesní důvěry mezi
advokáty a klienty;
– v zásadě závažným novým trendem
je situace, kdy advokáti, kteří poskytují
právní poradenství a zpracovávají právní
dokumenty, jsou vyzýváni k nahlašování
chování určitých klientů nebo obsahu
služeb, které tito klienti požadují, konkrétním
správním a daňovým orgánům,
na základě podezření o původu zdrojů
či „agresivního“ daňového plánování.
Proto chce Rada evropských advokátních
komor připomenout a zdůraznit následující
základní principy:
Kromě jiných etických hodnot, jako
je nezávislost nebo vyloučení střetu zájmů,
je vztah profesní důvěry základním
principem, bez něhož odpovídající ochrana
klienta nemůže existovat, a advokáti
tedy nejsou schopni svou profesi řádně
vykonávat.
Vztah profesní důvěry zahrnuje vše,
co klient svému advokátovi svěří, ať jde
o sdělení jakéhokoliv charakteru, a to
za účelem získání co nejkvalitnější rady
a obhajoby.
Na rozdíl od obecně mylné představy
není smyslem vztahu profesní důvěry
ochrana advokáta, nýbrž pouze a jenom
ochrana klienta.
Za samozřejmé se považuje, že v okamžiku,
kdy klient vstoupí do advokátní
kanceláře, musí si být jist tím, že může
svému právnímu zástupci sdělit cokoliv,
což je podmínkou k tomu, aby právní zástupce
mohl klientovi poskytnout nejlepší
možnou radu, případně zastoupení. Advokáti
by nemohli poskytnout takovouto
pomoc či zastupovat klienta před soudem
v případě, že by klient ve strachu z vyzrazení
a porušení základního předpokladu
mlčenlivosti zatajoval před svým
advokátem podstatné informace.
Žádná erudovaná rada nebo solidní
obhajoba nemůže být poskytnuta na základě
útržkovitých, a tedy nedostatečných
informací.
Bez vztahu vzájemné důvěry, který je
naprosto klíčový pro právní stát, nemůže
existovat spravedlivý proces.
Tato absolutní záruka důvěry vytváří
z mlčenlivosti, která je přirozenou součástí
vztahu mezi advokátem a klientem,
jednu ze základních svobod jednotlivce
v demokratické společnosti. Zároveň také
přispívá k řádnému výkonu spravedlnosti,
kde na jedné straně stojí veřejný
zájem společnosti a na straně druhé pak
ochrana individuálních práv, včetně práva
na obhajobu.
Povinnost uchovávat v tajnosti informace
klienta platí i pro advokáty, kteří
musí jednat v souladu s profesními
předpisy a přísným etickým kodexem,
dle něhož advokát, který poskytne svému
klientovi radu v rozporu s právem,
a tedy proti společnosti, neporušuje
pouze svou profesní povinnost, ale rovněž
riskuje, že mu bude uloženo kárné
opatření, z nichž nejpřísnější je vyškrtnutí
ze seznamu advokátů. Navíc v některých
jurisdikcích mohou být advokáti
pro porušení povinnosti mlčenlivosti
trestně stíháni, přičemž jako přitěžující
okolnost svědčí fakt, že jsou sami vykonavateli
právní profese.
Podstatou výkonu profese advokáta je
být příjemcem tajemství a utajovaných
komunikací svých klientů. Bez záruky
udržení těchto informací v tajnosti nemůže
žádná důvěra existovat. Zachování
těchto tajemství je tedy považováno
za základní a hlavní povinnost advokátů.
„Advokátní povinnost mlčenlivosti slouží
zájmu na řádném výkonu spravedlnosti
stejně jako slouží zájmu samotného klienta.
Proto si zaslouží zvláštní ochranu
ze strany státu“ (čl. 2.3.1. Etického kodexu
advokátů v Evropské unii).
Tato definice již nemůže být přesnější,
nicméně v dnešní době je potřeba ji
více a lépe chránit.
 Mgr. ALŽBĚTA RECOVÁ,
odbor mezinárodních vztahů ČAK
82 WWW.CAK.CZ8282 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z Evropy a ze světa
Z legislativy Evropské unie
Revize nařízení o spolupráci
v oblasti ochrany spotřebitele
Dne 14. listopadu 2017 schválil Evropský
parlament revizi nařízení o spolupráci
mezi zeměmi EU při ochraně spotřebitele.
Národní orgány budou mj. moci
ukládat nepoctivým prodejcům pokuty
a požadovat od obchodníka závazek, že
poškozeným spotřebitelům poskytne odpovídající
nápravu.
Opatření Komise
k ochraně know-how
Dne 29. listopadu 2017 předložila Komise
balíček opatření, která mají zajistit
lepší ochranu práv duševního vlastnictví
a podporu investic evropských společností.
Přijatá opatření zahrnují posílení boje
proti padělání a pirátství a snížení objemu
padělaného zboží na trhu EU či zajištění
stejné úrovně právní ochrany a předvídatelnost
soudního rámce v celé EU.
Interinstitucionální rejstřík aktů
v přenesené pravomoci
EU spustila dne 12. prosince 2017 nový
interinstitucionální rejstřík aktů v přenesené
pravomoci. Ten umožňuje uživatelům
přístup k údajům o vývoji schvalování
aktů v přenesené pravomoci a také
odběr upozornění u specifických aktů.
Cílem rejstříku je zvýšit transparentnost
rozhodovacího procesu v rámci EU. Akty
v přenesené pravomoci jsou druhem
sekundární legislativy, které se používají
pro úpravu technických specifikací evropské
legislativy. Rejstřík je dostupný
i v českém jazyce.
Z činnosti Rady evropských
advokátních komor (CCBE)
Antonín Mokrý se ujal funkce
prezidenta CCBE
JUDr. Antonín Mokrý, člen představenstva
ČAK, se 1. ledna 2018 ujal funkce
prezidenta CCBE. V nejvýznamnější evropské
advokátní organizací, která zastupuje
více než milion evropských advokátů
ve 45 evropských zemích, zastával už
od 90. let řadu významných funkcí a naposledy
působil ve funkci 1. viceprezidenta.
Cena CCBE za lidská práva 2017
CCBE udělila na svém plenárním zasedání
dne 24. listopadu 2017 Cenu za lidská
práva pro rok 2017 gruzínskému
advokátovi a předsedovi Gruzínské advokátní
komory Zazovi Khatiashvilimu.
Khatiashvili se po mnoho let věnuje boji
proti perzekuci advokátů a za jeho úsilí
o svobodu a nezávislost advokátní profese,
rozvoj demokracie a obranu lidských
práv mu byla v roce 2015 prezidentem
Gruzie udělena Medaile za odvahu.
Různé
Pavel Telička nově zodpovědný
za lidská práva
Dne 13. prosince 2017 během zasedání
předsednictva Evropského parlamentu
došlo ke změně kompetencí jeho
místopředsedy Pavla Teličky. Do jeho
portfolia, které zahrnuje např. informatiku
a telekomunikace, nově přibyla také
lidská práva.
Pracovní program Komise 2018
Evropská komise předložila svůj pracovní
program na rok 2018. Komise bude
pokračovat v plnění akčního plánu EU
pro oběhové hospodářství a dotvoření
jednotného digitálního trhu, energetické
unie, unie kapitálových trhů, hospodářské
a měnové unie a bankovní unie,
zaměří se též na zdanění v digitální ekonomice
a balíček opatření v oblasti sociální
spravedlnosti.
Bulharsko od ledna přebírá
předsednictví v Radě EU
Bulharsko se po Estonsku od 1. ledna
2018 ujímá předsednictví v Radě EU.
Během půlročního mandátu se chce zaměřit
na zachování a upevnění jednoty
Evropské unie a vzájemné solidarity členských
zemí. Následující předsednickou
zemí bude od července 2018 Rakousko.
Z judikatury evropských
soudů
SDEU: Porušení hospodářské
soutěže při sjednávání minimální
odměny advokáta
SDEU rozhodl ve sporech mezi
CHEZ Elektro Bulgaria AD a Jordanem
Kocevem (C-427/16) a mezi FrontEx
International EAD a Emilem Janakievem
(C-428/16) dne 23. listopadu 2017
ohledně žádostí o vydání platebního
rozkazu k úhradě náhrady odměn advokáta
a právního poradce a otázkami
s nimi spojenými. SDEU mj. rozhodl,
že vnitrostátní právní úprava,
která opravňuje Nejvyšší advokátní radu
v Bulharsku skrze její diskreční pravomoc
stanovit minimální sazby za služby
advokátů a neumožňuje sjednat advokátovi
a jeho klientovi odměnu nižší,
aniž by se advokát nevystavil kárnému
řízení, je způsobilá narušit hospodářskou
soutěž na vnitřním trhu a národní
soud musí ověřit, zda taková právní
úprava odpovídá legitimním cílům
a jejich dosažení.
 Odbor mezinárodních vztahů ČAK
Detailní informace jsou
k dispozici v rubrice „Aktuality
z Evropské unie“, kterou
pravidelně zpracovává
odbor mezinárodních vztahů
ČAK a která je k dispozici
na stránkách
www.cak.cz/ Mezinárodní vztahy/
Zastoupení ČAK v Bruselu a EU
a v Bulletinu advokacie online
www.bulletin-advokacie.cz.
Stálé zastoupení ČAK
v Bruselu informuje
83WWW.CAK.CZ 8383WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
BULLETIN ADVOKACIE 6/2014BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
informace a zajímavosti
Přednášky a semináře pro advokáty
a advokátní koncipienty ve Vzdělávacím
a školicím středisku ČAK v Praze v paláci Dunaj
v úterý 27. března 2018
GDPR – Obecné nařízení
o ochraně osobních údajů
a předpisy související
Lektor: JUDr. Jiří Navrátil, advokát, člen rozkladové
komise předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů
v úterý 27. března 2018
ASPI – práce s judikaturou
Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 10, Praha 3
Lektor: Ing. Jiří Effler, Wolters Kluwer, a. s.
ve čtvrtek 5. dubna 2018
Nemajetková újma dle NOZ
Lektor: doc. JUDr. Petr Vojtek, předseda senátu
Nejvyššího soudu
ve čtvrtek 12. dubna 2018
Rodinný advokát
Lektorka: JUDr. Daniela Kovářová, advokátka,
prezidentka Unie rodinných advokátů, předsedkyně
redakční rady Rodinných listů
ve středu 18. dubna 2018
Dědické právo v novém občanském
zákoníku
Lektor: JUDr. Václav Bednář, Ph.D., akademický
pracovník na Univerzitě Palackého v Olomouci,
člen rekodifikační a výkladové komise k NOZ
ve čtvrtek 22. února 2018
Nájem bytů a dalších prostor v novém
občanském zákoníku
Lektorka: JUDr. Pavla Schödelbauerová, vedoucí
právního oddělení v odboru politiky bydlení
Ministerstva pro místní rozvoj ČR, spoluautorka zákonů
v oblasti bydlení
ve čtvrtek 1. března 2018
Katastr nemovitostí – průvodce vkladovým
řízením a zápisem poznámkou
Lektorka: JUDr. Daniela Šustrová, ředitelka kanceláře
ředitele Katastrálního úřadu hl. m. Prahy
ve čtvrtek 8. března 2018
Vznik a skončení pracovního poměru,
aktuální otázky, judikatura
Lektor: JUDr. Ladislav Jouza, advokát, rozhodce
pracovních sporů, spoluautor zákoníku práce
a zákona o zaměstnanosti, Právník roku 2016 v oblasti
pracovního práva
ve čtvrtek 15. března 2018
Zjišťování čistého příjmu, propojenost
informací, exekuce a trestní
odpovědnost v ekonomickém kontextu
Lektorka: Ing. Veronika Mindlová, daňový poradce
se zaměřením na finanční a daňové poradenství
a se specializací na rodinné právo
ve čtvrtek 22. března 2018
Smluvní právo pohledem judikatury
Lektorka: doc. JUDr. Dana Ondrejová, Ph.D.,
advokátka, docentka na katedře obchodního práva
PF Masarykovy univerzity
Bližší informace s podrobnějším programem naleznete
na internetových stránkách ČAK na adrese www.cak.cz
v levém menu nazvaném Pro advokáty/Vzdělávání
advokátů/Vzdělávací akce ČAK. Telefonické informace
na tel. č. 273 193 251 – pí Marie Knížová.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018měli byste vědět BULLETLELEL IN ADVADADD OKAAAACCIE 1-2/22/2/2//2018mmměli bbbyyysttteee věěěddděěěěěttttttměli byste vědět BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Bližší informace s podrobnějším programem naleznete na internetových stránkách ČAK na adrese www.cak.cz v levém
menu nazvaném Pro advokáty/Vzdělávání advokátů/Vzdělávací akce ČAK. Telefonické informace: 513 030 112 –
Karolína Župková.
ve čtvrtek 22. února 2018
Trestní právo v rozhodovací praxi
Ústavního soudu
Lektor: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DrSc.,
Univ. Priv. Prof., místopředseda Ústavního soudu
Semináře pro advokáty pořádané pobočkou
ČAK Brno v sále Veřejného ochránce práv
ve čtvrtek 8. března 2018
Existence, platnost, účinnost, výklad
a obsah smluv (aneb nač si dát pozor,
aby smlouva platila a zavazovala)
Lektor: JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M., odborný asistent
na katedře obchodního práva PF UK
Vznikla Unie rodinných advokátů
Dne 8. ledna 2018 byla do veřejného rejstříku zapsána Unie rodinných advokátů.
Založilo ji v prosinci 2017 sedm advokátek a advokátů – Marie Cilínková, Daniela
Kovářová, Kryštof Janek, Anna Márová, Jiří Nykodým, Julie Šindelářová a Eva
Vaňková – jako profesní spolek, jehož cílem je ochrana tradičního pojetí rodiny
a výchova obecné i advokátní veřejnosti k mimosoudnímu řešení rodinných sporů.
U
nie bude úzce spolupracovat s Českou advokátní komorou a s její nově ustavenou sekcí pro rodinné právo. Úlohu
advokáta v rodinných a opatrovnických sporech považuje za nezastupitelnou, proto se chce zapojit i do debaty
o nově se rodícím civilním soudním řádu. Za nezbytnou pak považuje specializaci advokátů, kteří se právem
rodiny zabývají, a to nejen v odvětví rodinného práva, ale i v mediaci a v psychologii dětí i dospělých.
Pro své členy bude pořádat workshopy, školení, diskusní setkání a pro veřejnost bude komentovat aktuální otázky a soudní judikaturu.
Unie si za svou první prezidentku zvolila známou pražskou advokátku, oceněnou titulem Právník roku 2016 za rodinné
právo, Danielu Kovářovou. Viceprezidenty spolku se stali emeritní ústavní soudce Jiří Nykodým a mediátorka Anna Márová.
Stanovy, členské přihlášky i kontakty najdou zájemci na webu Unie www.uracr.cz.  Red.
Česká advokátní komora
zve na
XIII. právnický ples v Ostravě,
který se koná dne 3. 3. 2018 v hotelu Imperial Ostrava od 19 hodin.
Moderuje a vystoupí Tomáš Savka, hraje Proxima Orchestra.
Cena vstupenek: 413 Kč
V ceně vstupenky je vedle programu i welcome drink a servírovaná večeře.
Objednávky vstupenek: tel.: 736 750 169
e-mail: j.motloch@cpihotels.com
V případě zájmu o ubytování v Imperial Hotelu Ostrava kontaktujte přímo hotel na telefonních číslech 599 099 779
nebo 599 099 717, nebo e-mailem na reservation.iho@cpihotels.com.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018 měli byste vědět
85WWW.CAK.CZ 8585WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
23. února 2018
Újma na zdraví a její odškodnění, praktické poznatky
z aplikace nového občanského zákoníku
Přednášející: JUDr. Petr Vojtek, předseda senátu
Nejvyššího soudu
27. února 2018
Náhrada škody v obchodních vztazích
Přednášející: doc. JUDr. Ivana Štenglová, poradkyně
místopředsedy Nejvyššího soudu
8. března 2018
Sousedská práva a další otázky ochrany vlastnického práva
v judikatuře NS
Přednášející: Mgr. Michal Králík, Ph.D., předseda senátu
Nejvyššího soudu specializovaného na oblast věcných práv
29. března 2018
Elektronické dokumenty, elektronické podpisy, elektronické
doručování, elektronické právní jednání v soukromé a veřejné
sféře (nařízení eIDAS) – praktické důsledky pro právní praxi
Přednášející: Mgr. František Korbel, Ph.D., advokát, partner
AK Havel & Partners, odborný asistent PF UK v Praze
16. dubna 2018
Novinky v insolvenčním právu se zaměřením na změny v insolvenčním
řízení po posledních novelách insolvenčního zákona
Přednášející: Mgr. Hynek Zoubek, místopředseda Městského
soudu v Praze, aktuálně působící na Nejvyšším soudu
15. června 2018
Aktuální otázky z nové právní úpravy a judikatury
ke společnosti s ručením omezeným
Přednášející: JUDr. Petr Čech, odborný asistent PF UK v Praze
Pozvání na semináře a přednášky
Jednoty českých právníků v I. pololetí 2018
Výbor Pražského sdružení JČP ve spolupráci s Justiční akademií připravil v souladu se svým posláním
a stanovami v prvním pololetí 2018 pro své členy a širší právnickou veřejnost tyto odborné semináře
s aktuální právní problematikou, na které vás srdečně zve:
Výbor Pražského sdružení JČP připravil v souladu se svým posláním a stanovami ve spolupráci
s Justiční akademií v prvním pololetí 2018 pro své členy a širší právnickou veřejnost tyto odpolední
přednášky, na které vás srdečně zve:
5. března 2018
Práce z domova, výhody a nevýhody
Přednášející: JUDr. Ladislav Jouza, advokát, rozhodce,
lektor Ústavu práva a právní vědy, o. p. s.
9. dubna 2018
Opatrovnické soudnictví inspirované cochemskou praxí
Přednášející: Mgr. Vladimír Polák, místopředseda
Okresního soudu v Novém Jičíně
23. dubna 2018
Praktické otázky aplikace nové právní úpravy
pozůstalostního řízení
Přednášející: JUDr. Ladislav Muzikář, předseda senátu
Městského soudu v Praze
14. května 2018
Licenční smlouva podle úpravy v občanském zákoníku
a praktické otázky po novele autorského zákona
Přednášející: JUDr. Helena Chaloupková, advokátka
Všechny uvedené semináře se konají od 9 do 14 hodin v přednáškovém sále Justiční akademie, Hybernská 18, Praha 1.
Účastnický poplatek činí za každý seminář 1 500 Kč, pro členy JČP, advokátní a notářské koncipienty 900 Kč.
Účast na seminářích je uznávána jako součást přípravy advokátních koncipientů k advokátním zkouškám.
Účastnický poplatek činí za každou přednášku 400 Kč.
Členové PS JČP, kteří mají zaplaceny členské příspěvky, advokátní a notářští koncipienti platí 200 Kč.
Přihlášky a další informace o těchto seminářích a přednáškách lze získat na internetových stránkách
www.jednotaceskychpravniku.cz nebo u koordinátorů:
JUDr. PhDr. Alena Novotná, Ph.D., tel. 737 244 043
JUDr. Božena Burdychová, tel. 604 245 079
Hana Kafková, tel. 720 406 536
Všechny uvedené přednášky se konají od 16 do 18 hodin v prostorách Justiční akademie, Hybernská 18, Praha 1.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z právnické společnosti
WWW.CAAK.CK.CZ86
Za JUDr. Milanem Skalníkem
(* 24. února 1930 +
4. února 2018)
Milý Milane,
není to tak dávno, kdy jsme se loučili s Tvým přítelem Karlem Čermákem. Rozhodl ses jít za ním. Oba jste pro advokacii
udělali strašně moc, oba jste část svého profesního života strávili v čele advokátního stavu, oba jste byli právníky
par excellence. Měl jsem to štěstí být nejen Tvým tovaryšem, ale zároveň kolegou po dobu dlouhých 44 let. A vzpomínám
jak na odborné konzultace, ať už ty „kancelářské“, nebo vedené při sklence Tvého oblíbeného vína, tak např. i na společné
lyžování – ve Francii, Itálii, Švýcarsku. Budu-li mít to štěstí, třeba se jednou na bílých nebeských pláních potkáme.
Ne, nespěchám, ale pokud se tak stane, přál bych si stát se opět Tvým koncipientem, abych se tam vyznal …
Vladimír Jirousek
(jistě spolu s řadou advokátů, kteří Tě znali a které jsi
zkoušel, zejména spolu s kolegy a zaměstnanci advokátní
kanceláře Jirousek, Skalník, Bernatík & partneři)
Připomeňte si s námi osobnost JUDr. Milana Skalníka v jednom z posledních rozhovorů, který s ním pro knihu
Nestoři české advokacie vedl JUDr. Petr Toman, LL.M. Rozhovor naleznete na http://www.bulletin-advokacie.cz/.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
87WWW.CAK.CZ 8787WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
z právnické společnosti
Nešťastná 13? Kdepak, pro Právníka
roku tahle pověra neplatí!
Chcete vidět, jak to vypadalo na 13. ročníku celojustiční soutěže Právník roku? Pojďte se s námi
do brněnského Bobycentra podívat. Laser Show Hall 26. ledna 2018 v 19 hodin potemněla
a na pódiu se objevila již známá moderátorská dvojice. Aleš Háma a Jakub Wehrenberg stejně jako
loni s grácií a milým humorem provedli publikum programem tak, že ač trval dvě hodiny, zdálo se,
že utekl jako voda…
Cesta 13. ročníku Právníka roku do Brna začala v květnu 2017, kdy byla zahájena nominace
kandidátů v sedmi odborných a třech speciálních kategoriích. Začala i tím, že jí poskytl záštitu
aktuální ministr spravedlnosti. V sále však ministra
spravedlnosti Roberta Pelikána, který se omluvil, neboť byl
služebně v zahraničí, zastoupil jeho nový náměstek Jeroným
Tejc (na snímku vlevo v rozhovoru s předsedou ČAK
JUDr. Vladimírem Jirouskem a jeho manželkou).
Pro toho, kdo by nevěděl, oč se na Právníkovi roku vlastně
soutěží, připomeneme, že nejde o Oscary, i když pro své
držitele mají minimálně stejnou hodnotu, ale o skleněné
plastiky sv. Yva, patrona všech právníků. Ty pocházejí z dílny
akademické malířky JUDr. Květy Slavíkové a uměleckého
skláře Aleše Ložinského.
V odborných kategoriích si pro ni přišla šťastná „sedmička“
nových Právníků roku, s nimiž se můžete nyní krátce
seznámit…
V kategorii OBČANSKÉ PRÁVO si ocenění odnesl JUDr. Zdeněk Novotný,
emeritní soudce Nejvyššího soudu.
Doktor Zdeněk Novotný byl do konce loňského roku předsedou senátu Nejvyššího
soudu ČR. Už několik desetiletí je mimořádně respektovaným odborníkem
na pracovní právo a civilní proces a v této oblasti spoluvytvářel konzistentní
a všeobecně uznávanou judikaturu. Mezi soudci a ostatními právnickými profesemi
je znám svou přednáškovou činností na všech právnických fakultách a v Justiční
akademii, je autorem a spoluautorem řady komentářů, učebnic a příruček.
„Ocenění Právník roku jsem samozřejmě neočekával, a nebudu originální, řeknu-li,
že mě to velmi překvapilo. Vzhledem k tomu, že jsem své působení soudce před nedávnem
skončil, představuje tento titul – řečeno s Cimrmanem – „takovou pěknou
tečku za celým mým případem“.
A protože doktor Novotný je vášnivým cyklistou a také rád cestuje, a to i hodně
daleko, bude mít konečně víc času třeba
na další přejezdy na kole po vinných stezkách
nebo zájezdy na druhý konec světa.
Pro Titul Právník roku 2017 v kategorii TRESTNÍ PRÁVO si na pódium přišla
Mgr. Bc. Iva Jónová, samostatná advokátka z Ústí nad Labem.
Magistra Iva Jónová se celý život jako samostatná advokátka v Ústí nad Labem
a v Litoměřicích věnuje tomu, čemu se říká generální praxe. Do povědomí široké veřejnosti
a médií se dostala nedávnou široce medializovanou kauzou klientky, v níž ji
zastupovala jako obhájkyně ex offo a kdy klientce hrozil mnohaletý trest odnětí svobody
či doživotí pro podezření z několikanásobné vraždy. Po její obhajobě však byla
klientka pravomocně zproštěna obvinění. Nejenže naprosto profesionálně odvedla
pod mediálním tlakem práci obhájkyně, ale navíc své klientce a její dceři pomáhala
zcela mimořádným způsobem nad rámec povinností obhájce. Svým přístupem k výkonu
obhajoby ex offo a svým profesionálním i lidským chováním se rozhodně zasloužila
o dobré jméno advokacie. Práce je pro ni největším koníčkem, a jak sama přiznává,
2017
88 WWW.CAK.CZ8888 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018z právnické společnosti
neumí moc odpočívat. A když už si na odpočinek najde čas, ráda pozoruje hvězdy, hlavně ty padající. „Jsem moc ráda, že jsem
se dostala do společnosti Právníků roku. Ocenění je pro mě potvrzením mého životního i pracovního motta, že slovo ,nejde‘ – neexistuje.“
Vítězkou kategorie FINANČNÍ PRÁVO je JUDr. Barbara Pořízková, soudkyně
Nejvyššího správního soudu.
Doktorka Barbara Pořízková je soudkyní Nejvyššího správního soudu a uznávanou
odbornicí na problematiku nepřímých daní v ČR. Má za sebou zcela unikátní
praxi – pracovala jak pro státní správu na Finančním ředitelství v Brně,
tak i pro její klienty – v PricewaterhouseCoopers, a nyní rozhoduje spory mezi
nimi a podobnými institucemi. Spojuje v sobě výjimečným způsobem profesionální
a přitom i velmi lidský přístup k právu, ale především k účastníkům řízení.
Zcela neformálně tak propojuje oblast daňové správy, byznysu a soudnictví.
Stejně neformálně ani na pódiu neodmítla žádost Aleše Hámy o společnou fotografii
se „soudkyní Barbarou“. „Pokud jde o výběr právnické profese, tak jsem
příkladem toho, že jsem si opravdu vybírala a vystřídala jich několik. Pracovala
jsem pro stát, pro soukromou sféru a nyní dvanáctým rokem v justici jako soudkyně.
Za svůj největší úspěch proto považuji, že jsem nakonec dokázala zúročit všechny
dosavadní zkušenosti a že jsem, zdá se, obstála se ctí,“ uvedla JUDr. Pořízková,
která ve volném čase pracuje na zahradě, ráda čte a je věrnou divačkou brněnských
divadel a kin.
V kategorii PRÁVO IT nenašel přemožitele a Právníkem roku 2017 se stal JUDr. Zdeněk
Kučera, Ph.D., pražský advokát z AK Kinstellar, s. r. o.
Doktor Zdeněk Kučera je absolventem pražské právnické fakulty, už při studiu
se zaměřil na právo IT a v této specializaci se dále vzdělával i v zahraničí na univerzitě
v Curychu. Jako advokát poskytuje specializované poradenství v oblasti informačních
a komunikačních technologií pro státní instituce i soukromé subjekty.
V roce 2011 prosadil na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze vznik
předmětů Právo a informatika, Právo a podnikání a na pražské právnické fakultě
založil a dosud vyučuje předmět Právo informačních a komunikačních technologií.
Od roku 2017 obdobné přednáší i na PF v Brně a výčet jeho aktivit zahrnuje i autorství
mnoha odborných publikací.
„Oceněním jsem byl velmi překvapen. Říkal jsem si, že už asi všichni právníci, jejichž
specializací je právo IT, museli dojít. Ale vážně, Právník roku pro mě znamená
uznání za všechny roky, které se této problematice věnuji, a potvrzení, že volný čas věnovaný
výuce a studentům měl smysl. Takže děkuji za spolupráci kolegům na obou fakultách,
partnerce, že mě podporuje, a také klientům, kteří přicházejí s drony, roboty,
umělou inteligencí a dalšími novinkami, protože bez nich by advokacie byla obrovská
nuda,“ doplnil doktor Kučera, kterého kromě přednášení studentům baví také cestování, nejlépe do netradičních destinací.
Mezi jeho cestovatelské sny patří potápění na Galapágách, projet Pamírskou dálnici nebo procestovat íránský Kurdistán.
Vítězem kategorie SPRÁVNÍ PRÁVO je JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M.,
soudce Nejvyššího správního soudu.
Doktoru Šimkovi se dostalo neobvyklé profesní příležitosti – v jedenatřiceti letech
začal působit na Nejvyšším správním soudu – instituci, která krátce předtím sama
vznikla a teprve si tvořila základní filozofii rozhodování. Šanci, kterou dostal, využil
měrou vrchovatou. Již od počátku se profiloval v daňovém právu, kde je jeho judikaturní
stopa asi nejsilnější. Důsledně prosazoval zásady spravedlivého daňového
procesu a ochranu vlastnického práva daňových poplatníků. Již jedenáctým rokem
působí v rozšířeném senátu, v němž se prezentoval řadou důkladně vyargumentovaných
rozhodnutí významných pro praxi. Jeho názory jsou dlouhodobě konzistentní.
Podle vlastních slov vyjma titulu Právníka roku prý žádného významného úspěchu
nedosáhl, takže se za tuto cenu sluší poděkovat. „Je ale velmi těžké vybrat komu.
Já jsem si vybral tři osoby, z toho jednu právnickou. Je to město Brno, které mi
už 14 let poskytuje azyl, tady pracuju a žiju. Dále je to JUDr. Josef Baxa, který měl odvahu
vzít si mě na NSS a zkusit to se mnou, a v neposlední řadě Václav Havel, který
mě v roce 2001 jako prezident jmenoval soudcem,“ uvedl doktor Šimka, který sám sebe
označuje za „prostého dělníka práva“.
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
89WWW.CAK.CZ 8989WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Právníka roku 2017 v kategorii INSOLVENČNÍ PRÁVO získal advokát a zvláštní
insolvenční správce JUDr. Michal Žižlavský z AK Žižlavský v Praze.
Doktor Žižlavský je advokátem od roku 1991. Působí již po několik volebních
období v představenstvu ČAK a je členem Legislativní rady vlády. Pracuje
na nejvýznamnějších případech v zemi. Zastává názor, že pro fungování ekonomiky
jsou čím dál tím více důležitější sanační způsoby řešení dluhů. Ocenění
získal za uplatňování moderních přístupů k řešení insolvence v praxi a za jejich
prosazování v legislativě.
JUDr. Žižlavský je prvním advokátem, který toto ocenění za insolvenční právo
dostal, proto Právníka roku nevnímá jen jako osobní titul, ale právě jako ocenění
role advokátů v insolvenčním právu. „Insolvenční proces je v principu šachová
hra. Je to nástroj, který pracuje s dělbou rolí. Aby reálně fungoval, vyžaduje znalosti,
zkušenosti a erudici. Šachy nemůžete hrát, když nevíte, jak táhne ta která figura.
My sice nejsme ti hlavní hráči, ale jsme administrátoři insolvenčních procesů.“
Na slavnostním Galavečeru se ale jako hráč ukázal. Jedním z jeho koníčků je totiž,
kromě čtení detektivek a adrenalinových sportů, které většinou končí na chirurgii,
méně nebezpečná hra na klavír. A protože v sále jeden nástroj zbytečně
dlouho odpočíval, vzniklo alespoň pro tento večer duo Žižlavský – Háma, které
publiku společně naservírovalo nesmrtelné Beatles a jejich Yesterday.
V kategorii OBČANSKÁ a LIDSKÁ PRÁVA, PRÁVO ÚSTAVNÍ si pro cenu
sv. Yva přišel bývalý ústavní soudce JUDr. Vojen Güttler.
Doktor Vojen Güttler má za sebou úctyhodnou právnickou dráhu. V mládí musel
ze soudnictví poměrně záhy odejít po své krátké emigraci v roce 1968, a i proto, že
byl činným funkcionářem Klubu angažovaných nestraníků. Po roce 1989 KAN obnovoval
a byl jeho místopředsedou. V roce 1990 vedl jako ředitel rehabilitační odbor
Ministerstva spravedlnosti. Krátce byl soudcem Ústavního soudu ČSFR, pak
působil dvacet let na Ústavním soudu ČR. Jako soudce-zpravodaj řešil např., zda
Lisabonská smlouva není v rozporu s naším ústavním pořádkem, či podpořil zveřejňování
členství soudců v KSČ.
JUDr. Güttler přijal zprávu o svém ocenění s potěšením jako poctu nejen
za rok 2017, ale za svoji celoživotní činnost v oblasti ochrany základních lidských
práv a svobod. „Je to pro mě důkaz, že jsem mezi řadou právníků zabývajících
se ochranou lidských práv zaujal dobrou a důstojnou pozici. A pro moji další práci
to značí, že náš obor, tedy lidská práva, není jen outsiderem a že tomu bude stejně
i do budoucna.“ JUDr. Güttler stále pracuje, od roku 2013 působí v Ústavu státu
a práva AV ČR.
První ze speciálních kategorií, PRO BONO, je kategorií z těch nejobdivuhodnějších.
Jsou v ní oceňováni ti, kteří jednají ve prospěch potřebných, zdarma
poskytují právní radu. Právem si zaslouží respekt kolegů a uznání široké
veřejnosti. S tímto tvrzením i s organizátory, kteří právě takové lidi každoročně
hledají, aby je ocenili, by snad souhlasil i sv. Yvo...
Letošní vítězkou této ceny se stala pražská advokátka Mgr. et Mgr. Alena Vlachová,
která stojí za velkým projektem Děti bez dluhů. Za pět let práce společně s kolegou
Snížkem a podporou celé kanceláře se jí podařilo pomoci více než 60 dětem,
které byly zbaveny dluhů za více než milion korun! Nejen moderátoři, ale všichni
v sále smekli pomyslný klobouk …
Mgr. Vlachová, která je sama maminkou devítiletého chlapce, poděkovala
synovi Pepíčkovi i svému manželovi za to, že jsou trpěliví a chápou, když pracuje
po večerech nebo o víkendu. „Děkuji také všem kolegům, kteří mi pomohli,
a i všem novinářům, kteří nejkřiklavější dětské příběhy zveřejnili a upozornili
na ně. Mým cílem je dosáhnout stavu, kdy projekt Děti bez dluhů skončí, protože
právní prostředí v České republice bude fungovat tak, že nebude z dětí dělat
dlužníky. Ale vzhledem k tomu, že mi stále přibývají další dětští klienti, obávám
se, že dosažení tohoto cíle ještě nějakou dobu potrvá.“ A opravdu, stále není hotovo.
Nyní se na scéně objevují dětské dluhy ze smluv s mobilními operátory
nebo ze zdravotního pojištění.
z právnické společnosti
2017
90 WWW.CAK.CZ9090 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Druhou specifickou kategorií je TALENT ROKU. Jde o kategorii pro mladé právníky jakékoliv právnické profese do 33 let
věku, kteří musí pro soutěž vypracovat autentickou písemnou práci – odbornou či literární s tématikou justiční. A letos bylo
skutečně z čeho vybírat, v termínu odborná porota obdržela k posouzení celkem 14 talentových prací! První tři nejvýše hodnocené
práce byly finančně oceněny.
Třetí místo obsadil JUDr. Ing. Martin Štika, soudní exekutor z Hradce Králové, jehož práce
„Má naprosto svobodná virtuální měna bitcoin místo v právním státě?“ se zabývá, jak už z vlastního
názvu vyplývá, postavením kryptoměny bitcoin v podmínkách právního státu. Jde o téma
aktuální, protože počet zájemců o tuto měnu dramaticky roste. Současně ale platí, že právní řády
jen velmi zřídka virtuální aktiva regulují, což způsobuje velmi vysokou míru právní nejistoty.
S ohledem na to, že o zvolené problematice doposud neexistuje ucelené právní pojednání, bylo
ambicí práce představit komplexní problematiku měny bitcoin, tedy obecná, ekonomická a právní
specifika, navíc doplněná o interpretaci vlastních postojů a úvah de lege ferenda. Práce bude
uveřejněna v BA č. 5/2018.
Druhé místo obsadil Mgr. Stanislav Mikeš, advokát z Prahy, s prací
„Právo ve věku inteligentních strojů“. Pojednává o umělé inteligenci,
která za nás umí nakoupit, řídit auta, komponovat hudbu či psát romány. S tím, jak dosahuje
stále vyššího stupně autonomie, roste i potřeba řešit s ní spojené právní otázky. Kdo právně odpovídá
za jednání umělé inteligence? Měli bychom jí přiznat právní odpovědnost, a tudíž práva
a povinnosti, jako mají lidé, nebo je má mít stále člověk, který ji stvořil? Toto je ústřední otázka,
kolem níž autor rozvíjí další úvahy… Zájemci si je přečtou v BA č. 4/2018.
Pomyslný stupínek vítězů nejvyšší, cenu svatého Yva a finanční
prémii ve výši 100 tisíc korun, získala JUDr. Linda
Kolaříková, advokátka z Prahy s prací „Odpovědnost
(za) robota aneb právo umělé inteligence“. Zdá se, že toto téma letos „frčí“. Její práce
nastiňuje očekávaný vývoj v oblasti umělé inteligence a robotiky. Je zaměřena
na právní aspekty – legislativu, kterou plánuje EU přijmout, včetně definice inteligentního
robota, upozorňuje na možná rizika i etická dilemata. Popisuje některé
zahraniční právní úpravy robotiky a specifika vyplývající z očekávané plně autonomní
dopravy. Zajímavou kuriozitou práce jsou vtipné názvy jednotlivých kapitol
odkazující na sci-fi díla jako Terminátor, Matrix, Číslo 5 žije, Knight Rider… Čtenáři
se mohou těšit již v BA č. 3/2018.
Ještě malá douška k talentům – letos se podařilo vybrat trojlístek mladých nadaných
lidí, kteří navíc mají srdce na správném místě. Všichni tři se totiž rozhodli
věnovat část finanční výhry na charitu. Bývalý mládežnický reprezentant v hokeji
Martin Štika na Konto Bariéry, vášnivý čtenář a nadšený běžec – účastník pražského
maratonu – Stanislav Mikeš polovinu částky rozdělí mezi tři dobročinné projekty,
které pravidelně podporuje. I budoucí dvojnásobná maminka po odečtení nákladů na očekávaného druhého potomka, jehož
pohlaví je zatím pro všechny velkým tajemstvím, najde projekt, který pomůže dětem, jež takové štěstí na rodiče nemají.
Předání ocenění letos jako každý rok doplnil ještě
jeden dobročinný okamžik. Stalo se hezkým zvykem
všech předcházejících galavečerů Právníka roku,
že při jejich příležitosti byly předány peníze,
které poslouží charitativním účelům. Ani letos tomu
nebylo jinak.
Největší česká advokátní kancelář vůbec, nositelka
řady ocenění ze soutěže Právnická firma roku
Advokátní kancelář Havel & Partners věnovala letos
100 000 Kč organizaci Bílý kruh bezpečí, která
se intenzivně a dlouhodobě zabývá pomocí obětem
trestných činů a snaží se je vrátit zpět do života.
Za advokátní kancelář Havel and Partners předal
sponzorský šek řídící partner JUDr. Jaroslav Havel
prezidentce Bílého kruhu bezpečí Petře Vitoušové
(na snímku).
z právnické společnosti
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
91WWW.CAK.CZ 9191WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Oficiální program vyvrcholil vstupem JUDr. Jiřího Machourka do Právnické síně slávy (více na str. 7), který doprovázel
nekonečný a zasloužený aplaus stojícího publika. Zaslouženě si oddychli také organizátoři večera, když potlesk dozněl,
světla v sále se rozsvítila a moderátoři pozvali hosty na pestrý hudební program a k bohatě prostřeným stolům.
Čerstvý člen Síně slávy JUDr. Jiří Machourek si užíval
slavnostní okamžiky s rodinou, na snímku s manželkou Evou.
V Laser Show Hall koncertovala nestárnoucí hvězda a dáma
české popmusic, MARIE ROTTROVÁ s doprovodnou kapelou.
I milovníci jídla a pití si přišli na své. Kroky pánů pak
vedly často do prostor sálu Chatteau de Paris, kde mezi
rautovým občerstvením našli speciální zákoutí s dobrotami
z pravé moravské zabíjačky.
Pověra o „třináctce“ přinášející smůlu se v případě Právníka roku naštěstí nenaplnila a všichni už mohou pomalu přemýšlet
o příštím, 14. ročníku, který se uskuteční opět v Praze. Tak zase za rok na viděnou!
Aby se vyhlášení soutěže mohlo vůbec uskutečnit, je třeba nakonec poslat velký dík všem partnerům ČAK, kteří s přípravou
Právníka roku 2017 finančně pomáhali. Jmenovitě to jsou: Pojišťovací makléř WI-ASS, Generali pojišťovna, pojišťovací
makléř Renomia, oděvní firma Blažek Praha, Atlas Consulting – výrobce právního informačního systému Codexis
advokacie, Hodinářství Bechyně, UniCredit Bank, vydavatelství Wolters Kluwer, Praetor – informační systém pro advokacii,
Produkční agentura Roy Billing, Reklamní a komunikační agentura Impax, De Longhi Praha a Vinné sklepy Valtice.
 PhDr. DAGMAR KOUTSKÁ
 Foto: JAKUB STADLER, MARTIN MEHEŠ
z právnické společnosti
Moderátoři večera Aleš Háma a Jakub Wehrenberg si
pak ještě zahráli a zazpívali s kolegy ze skupiny Hamleti –
Daliborem Gondíkem a Hardym Marzukim.
Díky, dopadlo to „na jedničku“!
Hala byla zaplněná tanečníky, kteří se úžasně bavili.
92 WWW.CAK.CZ9292 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
K
dyž jsem psal následující řádky, blížil se konec minulého
roku a byl mimo jiné čas večírků pořádaných
podniky a jinými institucemi. V souboru různorodých
poznámek jsem objevil informaci tiskové
agentury Reuters, kterou bez komentáře otiskly Lidové noviny
z 18. března 2006. Psalo se tam: BERLÍN. Soud ve Frankfurtu
přiznal právo na odškodné muži, který se zranil na firemním
večírku. Muž nešťastně uklouzl na schodech restaurace, kde
se večírek konal, a přivodil si tak poranění lebky. Žádal proto
od svého zaměstnavatele odškodné, ten ho ovšem odmítal zaplatit
s ohledem na to, že k úrazu hlavy došlo mimo pracovní dobu,
a navíc mimo prostory podniku. Soud včera (rozuměj 17. března
2006 – poznámka P. H.) dospěl k názoru, že zaměstnanec,
který se účastní oficiální firemní oslavy, je po formální stránce
v práci, a to až do té doby, dokud večírek neskončí. Pokud není
stanoven přesný čas ukončení večírku, má se za to, že večírek
končí až odchodem zaměstnancova nadřízeného. Vzhledem
k tomu, že v době nehody se mužův šéf ještě zdržoval v restauraci,
musí společnost zaplatit zraněnému odškodné.
Strohá tisková zpráva se nezmiňuje o tom, zda vůbec a do jaké
míry zaměstnanec v rámci večírku požíval alkohol, zda
se tato okolnost zkoumala a zda eventuálně mohla mít vliv
na soudní rozhodnutí. Podle mého názoru by poškozený žalobce
mohl argumentovat tím, že přiměřená konzumace alkoholu
je na podnikovém večírku jevem obvyklým, který zaměstnavatel
spíše zprostředkuje, než jen toleruje.
Rozhodně jde o případ, který stojí za právnickou debatu
a který podnítil i některé z následujících poznámek.
K
Náhrada za poškození tělesné schránky se dá „bodovat“.
O náhradu za poškození duše, o rozsahu nehmotné újmy
se musí bojovat pomocí argumentů. Poškozený klient si někdy
uvědomí, jakou že duševní bolest utrpěl, až když mu to
vysvětlí jeho zkušený advokát. Ve vztahu k soudu by advokát
měl obsah svých podání i směr argumentace také přizpůsobit
úrovni soudcova poznání a rozsahu jeho životních zkušeností.
K
Advokát hodlal druhé straně sdělit: Návrh na smírné narovnání
je obsažen v příloze. Z uvedeného podstatného jména povstala
neopravená chyba v psaní – sloveso „přileze“. Dá se to
uvést jako příklad freudovského chybného výkonu a podvědomá
charakteristika jednání označovaného jako „přilézt ke křížku“.
K
Podobné hodnocení se nabízí ohledně „nedoklepu“ v důvodech
soudního rozhodnutí, kde mělo být řečeno: Soud
z provedených důkazů vychází a uzavírá… Ve skutečnosti tam
bylo psáno, podepsáno i odesláno: Soud z provedených důkazů
vyhází… V rozhodovací praxi a závěrečném hodnocení
skutkového stavu bývají některé důkazy vyházeny či vykázány
z odůvodnění.
K
Nezapomínejme však na přednost počítačových programů,
které občas odhalí omyly v psaní a po vzoru učitelů ze základních
škol na ně upozorní červenou vlnovkou. Platí to o příklepu,
který byl dán sousedstvím písmen „k“ a „l“ na klávesnici
a z „dovolání“ učinil „dovolkání“. Začervenal se pak i advokát
a zmírnil lkavou povahu svého procesního úkonu.
K
Unijní i národní předpis na ochranu spotřebitelů operuje
s množstvím neurčitých právních pojmů. Možná tím i podněcuje
reklamy klamavě mlhavé a budoucí spory z toho vyplývající.
V jedné novinové nabídce na prodej domácího mazlíčka
byl předmět koupě charakterizován větou: „Pes, který
téměř neštěká.“
K
Postěžoval si podnikatel: „Když budu nabízet zboží levněji
než všichni konkurenti, mohu být potrestán za dumping. Pokud
prodám dráž než druzí, bude z toho zneužití dominantního
postavení. A jestliže budu nabízet za stejnou cenu jako mnozí
další, bude to šetřeno jako zakázaná kartelová dohoda. Mohu
já vůbec prodávat?“
K
V úvahách o klamavé reklamě se mi hodí i můj stále trvající
zájem o umění všeho druhu. V časopisu „Svět a divadlo“ (č. 6
z roku 2014) jsem si poznamenal text označený „Jean-Claude
Impoli: JE TO PRAVDA? JE TO LEŽ? Tak pravil Courtois (přeložil
Miroslav Petříček).“ Stálo v něm: Umění je fikcí právě proto, že
stojí zcela stranou protikladu pravda-lež. Viz třeba obraz Campbellovy
polévky v plechovce od Andy Warhola. Každý, kdo se na ten
obraz podívá, musí připustit, že je vskutku třeba velkého umění,
aby obraz Campbellovy polévky nebyl reklamou na Campbellovu
polévku. Není to nepravdivý obraz pravdy, ani pravdivý obraz nepravdy,
ani jakákoli jiná kombinace těchto dvou ingrediencí –
je to fikce, která odhaluje cosi z reality. Mimochodem – některá
vyjádření v právních sporech se podobají uměleckému dílu
a jsou svého druhu tvořivou fikcí, která se nalézá mimo rámec
protikladu „pravda – lež“, i když také napovídá cosi z reality…
K
O pravdě a lži uvažoval Milan Kundera v knize „Nesmrtelnost“
(Atlantis, Brno 1993). Na str. 113 tam píše: Všimněte si
prosím, že Mojžíš nezařadil mezi deset božích přikázání „Nezalžeš“.
To není náhoda! Protože ten, kdo říká „nelži“, musel předtím
říct „Odpověz!“ a Bůh nedal nikomu právo, aby po druhém
vyžadoval odpověď.
K
Na nejasné hranici mezi pravdou a lží (v pásmu „mlhavých
množin“) se nachází takzvaný diplomatický jazyk. I pro advokátova
vyjádření ve sporu platí – do určité míry – výrok
kancléře Metternicha: „Diplomat si nemusí myslet to, co říká,
ale musí myslet na to, co říká!“
 prof. PETR HAJN
nakonec
Právníkovy zápisky
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
93WWW.CAK.CZ 9393WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
nakonec
KresbaproBulletinadvokacieLUBOMÍRLICHÝ
•mezi girondisty z Bordeaux, kteří byli popraveni za Velké
francouzské revoluce, byli i advokáti? Mezi jmény na tamějším
Památníku girondistů jsou uvedeni též Armand Gensonné
(1758-1793), Marguerite-Élie Guadet (1758-1794),
Jean-Antoine Lafargue de Grangeneuve (1751-1793) a Pierre-Victorin
(Victurnien) Vergniaud (1753-1793). Jmenovaní
advokáti v procesu s Ludvíkem XVI. s výjimkou Lafarguea de
Grangeneuve, jenž hlasoval pro pouhé Ludvíkovo uvěznění
do uzavření míru, hlasovali pro trest smrti, Guadet a Verniaud
s variantou ke zvážení, zda je z politických důvodů třeba
uspíšit či pozdržet popravu, Guadet pak se i přiklonil k těm,
kteří navrhovali odklad popravy. V krátké době po procesu
nakonec sami skončili pod gilotinou, Vergniaudovi je pak připisován
známý výrok: „Revoluce, jako bůh času Saturn, začíná
požírat své děti.“
• „advokáta, jenž dopustil se ve spise u vlastní záležitosti
na soud podaném ublížení na cti, nelze stíhati pro porušení povinností
jemu povoláním jeho uložených“? Tak zní právní věta
v rozhodnutí disciplinárního senátu c. k. nejvyššího soudu
ze dne 20. 12. 1894, č. 12066. K obdobnému závěru dospěla
i disciplinární rada advokátní komory, proti němuž podalo
„c. k. vrchní státní zastupitelstvo“ neúspěšné odvolání. „Je-li
advokát stranou, nelze uložiti jemu z té příčiny, že jest advokátem,
těžších povinností aneb větší zodpovědnost, zvláště pak v těch
případech, kde toho pořádek ani nevyžaduje, aby podání advokátem
podepsáno bylo“, uzavřel disciplinární senát c. k. nejvyššího
soudu.
•ve věku pouhých jedenatřiceti let zemřel v r. 1900 v San
Remu vydavatel a autor pětidílného Všeobecného slovníku právního
František Xaver Veselý (1869-1900). Důvodem úmrtí byla
plicní choroba. „Právnictvo české želí bolestné ztráty zvláště snaživého
a nadějného pracovníka,“ píše se v nekrologu v časopise
Právník, zprávu přineslo i březnové číslo Časopisu českých advokátů.
Nedokončena zůstala praktická příručka Právo živnostenské,
z níž Veselý stihl vydat pouze osm sešitů. Z nekrologu
se též podává, že o čtvrt roku dříve zesnula i Veselého choť.
 JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK
Víte, že …
94 WWW.CAK.CZ9494 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
Obsah ročníku 2017
název........................................................................................................................................................................................................č./str. BA
Úvodník
Martin Vychopeň: Úvodník supervolební .................................................................................................................................................................. 1-2/3
Pavel Blanický/Hana Rýdlová: Šéfredaktoři čtenářům ...................................................................................................................................................3/3
Lenka Vidovičová: Nové výzvy a nové technologie........................................................................................................................................................4/3
Robert Němec: Komora, to nejsou „oni“ nebo „vy“, Komora jsme „my“.........................................................................................................................5/3
Michal Žižlavský: Příběhy tisíce a jednoho věřitele ....................................................................................................................................................... 6/3
František Smejkal: Návratník ...................................................................................................................................................................................... 9/3
Vladimír Jirousek: Volby, volby, volby..........................................................................................................................................................................10/3
Martin Maisner: Straší nás GDPR...............................................................................................................................................................................11/3
Robert Němec: Úloha a postavení ČAK v oblasti legislativy.........................................................................................................................................12/3
Aktuality
Platební neschopnost podniků Michal Žižlavský ........................................................................................................................................................1-2/4
Cena JUDr. Václava Mandáka za nejlepší příspěvek roku 2017 Petr Toman.................................................................................................................1-2/4
Výzva advokátům k navrhování kandidátů do představenstva, kontrolní rady, kárné komise a odvolací kárné komise
pro volby na 7. sněmu České advokátní komory v roce 2017....................................................................................................................................1-2/5
Vítězové soutěže Právník roku 2016 Red.................................................................................................................................................................1-2/6
ČAK je nově na Twitteru! Barbora Petráčková.............................................................................................................................................................1-2/7
Pozor! Od 2. ledna 2017 má ČAK nová telefonní čísla ..............................................................................................................................................1-2/8
Výstava fotografa Jana Šibíka v nových prostorách ČAK Red. .................................................................................................................................1-2/10
Pozvánka na XXV. Karlovarské právnické dny ............................................................................................................................1-2/12, 3/20, 4/14, 5/20
Aktuálně v právu Hana Rýdlová .....................................................................................1-2/14, 3/22, 4/16, 5/22, 6/16, 7-8/8, 9/14, 10/18, 11/16, 12/16
Projednávání novely zákona o advokacii ve sněmovně Robert Němec ......................................................................................................................... 3/4
Galavečer Právníka roku 2016 dvojím pohledem Ivana Cihlářová.................................................................................................................................. 3/6
Pozvánka na kongres Právní prostor 2017................................................................................................................................................................3/19
Pozvánka na Innovative Legal Services Forum 2017.................................................................................................................................................3/19
Vyjádření ČAK k návrhu novely daňového řádu .......................................................................................................................................................... 4/4
Memorandum CCBE o vzájemném uznávání přeshraničního celoživotního vzdělávání advokátů .................................................................................. 4/6
Odsouzený advokát se může vrátit do profese nejdříve za pět let Milan Hoke................................................................................................................ 4/8
Místopředseda ČAK Robert Němec jednal se zástupci profesních komor o vinklaření Hana Rýdlová .............................................................................. 4/9
Pozvánka na odbornou konferenci Soukromé právo 2017 v Ostravě a v Brně ................................................................................................... 4/10, 5/18
Pozvánka na XII. evropský regionální kongres v Praze...............................................................................................................................................4/12
Online platformy na právní služby Michal Žižlavský....................................................................................................................................................... 5/4
Informace k 7. sněmu ČAK ............................................................................................................................................................................. 5/6, 6/10
ČAK vítá výsledek šetření nezákonných odposlechů obviněného s obhájci.................................................................................................................5/10
Novela zákona o advokacii prošla ve sněmovně do třetího čtení................................................................................................................................5/10
Kongres Právní prostor 2017 – kaleidoskop právních novinek Dagmar Koutská............................................................................................................5/11
Předseda ČAK Martin Vychopeň obdržel nejvyšší slovenské advokátní vyznamenání Dagmar Koutská...........................................................................5/13
Rozhovor s 1. viceprezidentem CCBE a místopředsedou ČAK JUDr. Antonínem Mokrým:
„Česká advokacie patří k respektovaným členům CCBE“ Eva Indruchová ....................................................................................................................5/14
13. ročník celojustiční soutěže Právník roku 2017 vyhlášen ....................................................................................................... 5/19, 6/15, 7-8/10, 9/13
Společné jednání představenstev ČAK a SAK Robert Němec ....................................................................................................................................... 6/4
Novela zákona o advokacii prošla Poslaneckou sněmovnou....................................................................................................................................... 6/6
Nejvyšší soud rozhodl v kauze Rath: příkazy k odposlechům byly zákonné Petr Toman.................................................................................................. 6/8
Pozvánka na seminář „Co může, co musí a co nesmí radit advokát klientovi v úpadku?“ .............................................................................................6/14
Novela zákona o advokacii a problematika AML Robert Němec, Michal Žižlavský .........................................................................................................7-8/4
Advokátní zkoušky a novela zákona o advokacii ......................................................................................................................................................7-8/6
Výsledky voleb do orgánů ČAK na 7. sněmu České advokátní komory......................................................................................................................... 9/4
Novela zákona o advokacii putuje do praxe dak ........................................................................................................................................................ 9/8
Rozhovor s předkladatelem novely zákona o advokacii Mgr. Martinem Plíškem Hana Rýdlová ......................................................................................9/10
Křest knihy „Advokátní právo“ na domovské půdě ČAK dak ......................................................................................................................................9/12
Zpráva o 7. sněmu ČAK Ivana Cihlářová......................................................................................................................................................................10/4
Z vystoupení prezidenta IBA Martina Šolce ............................................................................................................................................................10/12
Z vystoupení prezidenta CCBE Ruthvena Gemmella ...............................................................................................................................................10/12
Výsledky 7. sněmu České advokátní komory ..........................................................................................................................................................10/15
Nově zvolení funkcionáři ČAK................................................................................................................................................................................10/16
Rekonstrukce a konsolidace poradních orgánů ČAK Robert Němec............................................................................................................................11/4
Galavečer Právníka roku 2017: Pověstná třináctka vyšla na Brno! icha .......................................................................................................................11/6
Sdělení ČAK o povinných platbách a pojistném ...........................................................................................................................................11/13, 12/13
Nový civilní řád soudní Michal Žižlavský .....................................................................................................................................................................12/4
Nelze opravovat něco, co je v samém základu špatně. Rozhovor s Petrem Lavickým o novém civilním řádu soudním Hana Rýdlová................................12/6
JUDr. Antonín Mokrý zvolen prezidentem CCBE......................................................................................................................................................12/10
Galavečer Právníka roku 2017 icha ........................................................................................................................................................................12/11
7. sněm ČAK
Slovo ke sněmu Ladislav Krym ...............................................................................................................................................................................7-8/12
Dopravní a organizační instrukce k účasti na sněmu..............................................................................................................................................7-8/13
obsah ročníku 2017
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
95WWW.CAK.CZ 9595WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
obsah ročníku 2017
Pořad jednání 7. sněmu ČAK ................................................................................................................................................................................7-8/14
Informace o pravidlech a průběhu volby do volených orgánů ČAK ..........................................................................................................................7-8/15
Návrh na obsazení orgánů 7. sněmu ČAK ..............................................................................................................................................................7-8/16
Poděkování členům volených orgánů ČAK Martin Vychopeň.....................................................................................................................................7-8/16
Zprávy o činnosti a hospodaření ČAK
Zpráva předsedy ČAK o činnosti České advokátní komory v období od 6. sněmu ČAK (2013-2017) Martin Vychopeň .................................................7-8/18
Zpráva o hospodaření České advokátní komory v období mezi 6. a 7. sněmem ČAK Miroslava Sedláčková................................................................. 7-8/36
Zpráva o hospodaření s fondem ČAK pro vzdělávání advokátních koncipientů v období mezi 6. a 7. sněmem ČAK Miroslava Sedláčková......................7-8/37
Zpráva o hospodaření se sociálním fondem ČAK v období mezi 6. a 7. sněmem ČAK Miroslava Sedláčková ............................................................... 7-8/38
Zpráva předsedy kontrolní rady ČAK Jan Mikš ....................................................................................................................................................... 7-8/39
Zpráva předsedy kárné komise ČAK Petr Čáp........................................................................................................................................................ 7-8/43
Zpráva předsedy odvolací kárné komise ČAK Bohuslav Sedlatý............................................................................................................................... 7-8/45
Zpráva předsedy zkušební komise ČAK Jan Luhan..................................................................................................................................................7-8/47
Čerpání rozpočtu ČAK za rok 2016...................................................................................................................................................................... 7-8/49
Čerpání rozpočtu sociálního fondu ČAK za rok 2016 ............................................................................................................................................ 7-8/50
Podstatné údaje o hospodaření s fondem ČAK pro vzdělávání advokátních koncipientů za rok 2016....................................................................... 7-8/50
Platné znění zákonných a stavovských předpisů týkajících se sněmu
Vybraná ustanovení zákona o advokacii ve znění účinném od 1. 9. 2017.................................................................................................................7-8/51
Vybraná ustanovení organizačního řádu ČAK ....................................................................................................................................................... 7-8/52
Stálý volební řád sněmu ČAK............................................................................................................................................................................... 7-8/52
Jednací řád sněmu ČAK...................................................................................................................................................................................... 7-8/55
Návrhy usnesení 7. sněmu ČAK
Návrh usnesení sněmu ČAK na změnu stálého volebního řádu ČAK ....................................................................................................................... 7-8/58
Úplné znění stálého volebního řádu ČAK s vyznačením navrhovaných změn........................................................................................................... 7-8/58
Návrh usnesení sněmu ČAK na změnu jednacího řádu sněmu ČAK........................................................................................................................ 7-8/59
Úplné znění jednacího řádu sněmu ČAK s vyznačením navrhovaných změn............................................................................................................ 7-8/59
Návrh na změnu v usnesení o organizačním řádu ČAK .......................................................................................................................................... 7-8/60
Úplné znění usnesení sněmu o organizačním řádu ČAK s vyznačením navrhovaných změn ..................................................................................... 7-8/60
Návrh na změnu v usnesení o sociálním fondu ČAK ...............................................................................................................................................7-8/61
Úplné znění usnesení sněmu o sociálním fondu ČAK s vyznačením navrhovaných změn ......................................................................................... 7-8/62
Návrh na změnu v usnesení o fondu vzdělávání advokátních koncipientů ............................................................................................................... 7-8/64
Úplné znění usnesení sněmu o fondu vzdělávání advokátních koncipientů s vyznačením navrhovaných změn.......................................................... 7-8/64
Kandidáti na členství v orgánech ČAK
Kandidátní listina pro volbu členů a náhradníků představenstva ČAK..................................................................................................................... 7-8/66
Kandidátní listina pro volbu členů kontrolní rady ČAK ........................................................................................................................................... 7-8/66
Kandidátní listina pro volbu členů kárné komise ČAK.............................................................................................................................................7-8/67
Kandidátní listina pro volbu členů odvolací kárné komise ČAK .............................................................................................................................. 7-8/68
Kandidáti do představenstva ČAK se představují
Programové priority advokátů společně kandidujících do představenstva ČAK – Silné osobnosti do turbulentní doby .............................................. 7-8/69
Životopisy advokátů společně kandidujících do představenstva ČAK ..................................................................................................................... 7-8/72
JUDr. Vladimír Jirousek, lídr společné kandidátky a autor programových priorit ..................................................................................................... 7-8/72
Mgr. Robert Němec, LL.M.................................................................................................................................................................................... 7-8/72
JUDr. Tomáš Sokol.............................................................................................................................................................................................. 7-8/73
JUDr. Petr Poledník............................................................................................................................................................................................. 7-8/73
JUDr. Michal Žižlavský .........................................................................................................................................................................................7-8/74
JUDr. František Smejkal ...................................................................................................................................................................................... 7-8/75
JUDr. Radim Miketa ............................................................................................................................................................................................ 7-8/75
JUDr. Petr Toman, LL.M........................................................................................................................................................................................7-8/76
JUDr. Monika Novotná .........................................................................................................................................................................................7-8/77
JUDr. Daniela Kovářová....................................................................................................................................................................................... 7-8/79
JUDr. Lenka Vidovičová, LL.M.............................................................................................................................................................................. 7-8/80
JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb .................................................................................................................................................................... 7-8/80
JUDr. Antonín Mokrý ............................................................................................................................................................................................7-8/81
JUDr. Petr Mrázek............................................................................................................................................................................................... 7-8/82
JUDr. Jiří Všetečka.............................................................................................................................................................................................. 7-8/82
Mgr. Tomáš Matějovský....................................................................................................................................................................................... 7-8/83
Mgr. Kamil Blažek............................................................................................................................................................................................... 7-8/84
Mgr. Štěpán Holub.............................................................................................................................................................................................. 7-8/84
Programové prohlášení a životopis samostatně kandidujícího advokáta Mgr. Daniela Miky .................................................................................... 7-8/85
Články
Juraj Alexander: Domněnka neúpadku: zlepší se platební morálka?.............................................................................................................................6/37
Eva Barešová: Co přinese změněná definice pozemku v katastrálním zákoně ............................................................................................................11/25
Václav Bednář: Dědická smlouva a některé problémy při jejím uzavírání, zejména pak problematika výkladu § 1585 odst. 1 o. z. .................................11/17
96 WWW.CAK.CZ9696 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018obsah ročníku 2017
Michal Brychta: Koncernový únos – co ještě mohou koncernoví věřitelé? ................................................................................................................... 6/49
Lucie Budayová: Četnost využívání institutu spolupracujícího obviněného a návrhy k jejímu zvýšení............................................................................11/33
Daniel Burda, Libor Kincl, František Korbel, Monika Matysová: Sankční následky neuveřejnění smlouvy v registru smluv.................................................... 5/32
Tomáš Buus, Jitka Šajnarová: Obvyklá pochybení znalců při vyčíslení výše škody ........................................................................................................10/31
Jaromír Císař: „Zákonný“ insolvenční správce ........................................................................................................................................................... 6/46
Petr Coufalík: Náhrada nákladů řízení v oblasti věcných práv v aktuální judikatuře NS ............................................................................................... 10/26
Karel Černín: Účinná soudní obrana proti vzniku stavby............................................................................................................................................. 5/42
Jan Dědič, Jan Lasák: Opatrovník obchodní korporace jmenovaný pro případ konfliktu zájmů.....................................................................................10/19
Monika Fürstová, Karin Pomaizlová: GDPR – revoluce, nebo rozvedení stávajícího?........................................................................................................9/15
Vladimíra Glatzová: Náhrada škody pro pozdní podání insolvenčního návrhu .............................................................................................................................................6/57
Tomáš Gřivna: Právo na zachování důvěrné komunikace mezi advokátem a jeho klientem..........................................................................................................6/61
Bohumil Havel: Úpadková situace dlužníka a standardy péče jeho orgánů.................................................................................................................. 6/25
Simona Heranová: Odměna advokáta jako zmocněnce poškozeného v trestním řízení................................................................................................. 5/36
Josef Hrstka, Jakub Kadlec: Vypořádání staveb na pozemku cizího vlastníka............................................................................................................ 1-2/32
Marie Janšová: Novela zákoníku práce 2017 – co vše se změní v personální praxi?..................................................................................................... 5/26
Jiří Jelínek: „Protiteroristická“ novela trestního zákoníku – poznámky k orientačnímu studiu....................................................................................... 3/23
Jiří Jelínek: Ještě k rozsahu kriminalizace jednání právnických osob...........................................................................................................................4/17
Petra Juřátková: Uplatnění nákladů exekuce v insolvenčním řízení........................................................................................................................... 1-2/25
Jakub Kadlec, Josef Hrstka: Vypořádání staveb na pozemku cizího vlastníka............................................................................................................ 1-2/32
Ivo Keisler, Andrej Lobotka, David Zahumenský: Náhrada nákladů řízení – odměna advokáta za uplatnění nároku na náhradu újmy
u příslušného ústředního správního úřadu............................................................................................................................................................... 4/22
Libor Kincl, František Korbel, Monika Matysová, Daniel Burda: Sankční následky neuveřejnění smlouvy v registru smluv.................................................... 5/32
František Korbel, Libor Kincl, Monika Matysová, Daniel Burda: Sankční následky neuveřejnění smlouvy v registru smluv.................................................... 5/32
Kristýna Kovaříková, Michal Nulíček, Jan Tomíšek, Oliver Švolík: GDPR v otázkách a odpovědích ...................................................................................... 9/33
Michal Králík: Podílové spoluvlastnictví: přechodná ustanovení a judikatura Nejvyššího soudu..................................................................................... 4/28
Zdeněk Krčmář: Majetkové sankce vůči členům orgánů obchodní korporace v úpadku ............................................................................................... 6/20
René Kurka, Anežka Paříková: Situace subjektů finančního trhu po zániku povolení k činnosti – aktuální otázky ............................................................ 6/44
Jan Lasák, Jan Dědič: Opatrovník obchodní korporace jmenovaný pro případ konfliktu zájmů.....................................................................................10/19
Aleš Linhart: Meze předsmluvní odpovědnosti podle o. z. a výkladová praxe soudů ..................................................................................................... 3/29
Petr Liška: Vznik centrální evidence účtů............................................................................................................................................................... 1-2/44
Andrej Lobotka, Ivo Keisler, David Zahumenský: Náhrada nákladů řízení – odměna advokáta za uplatnění nároku na náhradu újmy
u příslušného ústředního správního úřadu............................................................................................................................................................... 4/22
Martin Maisner: Pasivní vs. aktivní hosting: hranice režimu Safe Harbour ................................................................................................................. 1-2/40
Martin Maisner: Filtrování ze strany ISP ve světle aktualit evropského práva................................................................................................................ 4/34
Karel Marek: Licenční smlouva ...............................................................................................................................................................................12/22
Jakub Matocha: Nemajetková újma způsobená průtahy ve správním řízení ................................................................................................................11/38
Monika Matysová, Libor Kincl, František Korbel, Daniel Burda: Sankční následky neuveřejnění smlouvy v registru smluv.................................................... 5/32
Filip Melzer: Škoda způsobená informací nebo radou..............................................................................................................................................1-2/15
Ronald Němec: Vztah kanonického práva a práva České republiky ......................................................................................................................... 1-2/49
Ronald Němec: Právo dětí žalovat své rodiče.......................................................................................................................................................... 10/40
Monika Novotná: Rozhodování o neplatnosti usnesení orgánu obchodní korporace v intencích základních zásad soukromého práva .............................3/41
Michal Nulíček, Kristýna Kovaříková, Jan Tomíšek, Oliver Švolík: GDPR v otázkách a odpovědích ...................................................................................... 9/33
Dana Ondrejová: Srovnávací reklama v české a evropské právní úpravě a judikatuře................................................................................................... 3/33
Anežka Paříková, René Kurka: Situace subjektů finančního trhu po zániku povolení k činnosti – aktuální otázky ............................................................ 6/44
Ondřej Pavelek: Náhrada nemajetkové újmy při usmrcení.........................................................................................................................................12/31
Karin Pomaizlová, Monika Fürstová: GDPR – revoluce, nebo rozvedení stávajícího?........................................................................................................9/15
Romana Rogalewiczová: Interdisciplinární spolupráce při řešení rodičovských konfliktů..............................................................................................12/35
Jaroslav Schönfeld: Ekonomický pohled na definici úpadku korporace ........................................................................................................................6/51
Adam Sigmund: Kdo, kdy a proč musí odhalit skutečného majitele korporace ............................................................................................................ 6/40
Tomáš Sokol: Mezi insolvenčním a trestním řízením .................................................................................................................................................. 6/34
Jitka Šajnarová, Tomáš Buus: Obvyklá pochybení znalců při vyčíslení výše škody ........................................................................................................10/31
Dalibor Šelleng: K některým aspektům trestní odpovědnosti právního nástupce obchodní společnosti .......................................................................12/27
Karel Šimka: Insolvence a daně ................................................................................................................................................................................6/27
Ivana Štenglová: Lze akcionářům odejmout zákonem přiznaná práva, aneb kdy přestává být akcie akcií?....................................................................12/17
Petr Šuk: Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací.....................................................................................................................11/21
Radmila Švajglová: Vnos versus rozšíření společného jmění manželů....................................................................................................................... 1-2/30
Oliver Švolík, Jan Tomíšek, Kristýna Kovaříková, Michal Nulíček: GDPR v otázkách a odpovědích ...................................................................................... 9/33
Petr Toman: Náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ................................................................................................ 5/23
Jan Tomíšek, Kristýna Kovaříková, Michal Nulíček, Oliver Švolík: GDPR v otázkách a odpovědích ...................................................................................... 9/33
Petr Veselý: Lze vyměnit insolvenčního správce? Jak a proč? ...................................................................................................................................................................6/54
David Zahumenský, Ivo Keisler, Andrej Lobotka: Náhrada nákladů řízení – odměna advokáta za uplatnění nároku na náhradu újmy
u příslušného ústředního správního úřadu............................................................................................................................................................... 4/22
Petra Zaoralová: Použitelnost soukromých zvukových a obrazových záznamů jako důkazu v trestním řízení .................................................................11/28
Hana Zemanová Šimonová: Reforma ochrany osobních údajů v EU z pohledu pracovněprávních vztahů ........................................................................ 9/25
Michal Žižlavský: O mechanice insolvenčních těles v roce 2017 ..................................................................................................................................6/17
Z judikatury
Podjatost soudce................................................................................................................................................................................................ 1-2/56
K otázce vyšších nároků na obsah žaloby v případě užití kvalifikované výzvy podle § 114b o. s. ř. ............................................................................ 1-2/62
K otázce výkladu a aplikace § 107a o. s. ř. .......................................................................................................................................................... 1-2/64
Z judikatury ESLP .............................................................................................................................................................................................. 1-2/66
NS určil pravidla elektronické komunikace s účastníky řízení ................................................................................................................................... 3/44
K principu omezené důvěry v dopravě a trestní odpovědnost řidiče za dopravní nehodu............................................................................................ 3/45
Úkon právní služby................................................................................................................................................................................................. 3/48
Kárné provinění advokáta a trestní řízení .................................................................................................................................................................3/51
NS: Základ pro určení výše odměny advokáta při rozhodování o náhradě nákladů řízení............................................................................................ 4/40
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
97WWW.CAK.CZ 9797WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
obsah ročníku 2017
ÚS: K otázce porušení zásady kontradiktornosti řízení při aplikaci § 243d písm. b) o. s. ř. ......................................................................................... 4/42
SD EU: K problematice omezení volného pohybu služeb advokátů............................................................................................................................ 4/44
SD EU: K ověřování pravosti podpisů....................................................................................................................................................................... 4/45
SD EU: K vnitropodnikovým pravidlům zakazujícím nošení muslimských šátků .......................................................................................................... 4/46
ESLP: Systematické prověřování korespondence vězeňkyně s advokátem ................................................................................................................ 4/48
ESLP: Domovní prohlídka advokátní kanceláře........................................................................................................................................................ 4/48
NS: Splnění podmínky schopnosti vyplacení přiměřené náhrady v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví – § 1147 o. z. .................................... 5/48
ÚS: K otázce přípustnosti dovolání namítajícího rozpor postupu odvolacího soudu se závazným právním názorem Ústavního soudu............................ 5/52
NSS: K porušení obecných pravidel profesionální etiky advokáta pověřením jiného advokáta vyškrtnutého ze seznamu advokátů .............................. 5/54
SD EU: K souhlasu účastníka telefonních služeb se zveřejněním svých údajů ............................................................................................................ 5/56
SD EU: K odmítnutí udělení víza ke studiu v oblasti bezpečnosti informačních technologií ......................................................................................... 5/57
ESLP: K monitorování korespondence .................................................................................................................................................................... 5/58
NS: K možnosti odstranění stromů ......................................................................................................................................................................... 9/39
ÚS: K nárokům advokáta v případě bezplatné obhajoby, resp. obhajoby za sníženou odměnu ................................................................................... 9/44
NSS: Nezbytnost posouzení podmínky nutnosti komunikační potřeby v případě veřejně přístupné účelové komunikace .............................................. 9/46
ESLP: Ke komunikaci mezi obhájcem a obžalovaným .............................................................................................................................................. 9/49
NS: K zamítnutí žaloby o povolení nezbytné cesty ................................................................................................................................................. 10/44
ÚS: K otázce formalistického přístupu obecných soudů při posuzování platnosti závazku podle určitosti projevu vůle ............................................... 10/49
NSS: Správní odpovědnost věřitele za neúplné informace v reklamě na spotřebitelský úvěr nabízený na internetových stránkách
provozovaných jiným subjektem ........................................................................................................................................................................... 10/52
SD EU: K náhradě škody v případě zrušení nebo zpoždění letu s mezipřistáním....................................................................................................... 10/56
ESLP: K právu obchodních společností na šíření informací – masové zveřejňování osobních daňových údajů fyzických osob .....................................10/57
NS: K trestní odpovědnosti sportovců za sportovní úrazy ........................................................................................................................................11/43
ÚS: K otázce zveřejnění obrazového záznamu (fotografie) z kamery zachycující osobu podezřelou z krádeže ............................................................11/48
NSS: K soudní ochraně při rozhodování o žalobě žadatele o zápis do seznamu advokátních koncipientů...................................................................11/50
SD EU: K povinnosti finančních institucí poskytnout dostatečné informace k úvěru v cizí měně .................................................................................11/55
ESLP: K odnětí dítěte narozeného z náhradní matky ...............................................................................................................................................11/56
NS: K naléhavému právnímu zájmu na určení, že věc je předmětem zaniklého a dosud nevypořádaného SJM............................................................12/43
ÚS: K otázce stanovení odměny advokáta .............................................................................................................................................................12/46
NSS: K podnětu k zahájení řízení ...........................................................................................................................................................................12/48
SD EU: K právu organizace na autonomii a sebeurčení vůči právu zaměstnance či uchazeče o zaměstnání nebýt diskriminován na základě přesvědčení ...12/51
ESLP: Záznamy odposlechů telefonické komunikace mezi advokátem a klientem a jejich použití v trestním řízení proti třetím osobám .......................12/52
Z odborné literatury
Daniela Hrabětová, Stanislav Kouba, Markéta Patzenhauer: Zákon o evidenci tržeb. Komentář (Radim Boháč) ................................................................. 1-2/69
Miloš Sokol, František Vorel, Martin Dobiáš, Tomáš Vojtíšek: Odškodnění bolesti a trvalých následků u pracovních a nepracovních úrazů (Petr Vojtek) ...... 1-2/69
Eva Fialová: Bezkontaktní čipy a ochrana soukromí (Tomáš Lechner)........................................................................................................................ 1-2/70
Kateřina Eichlerová, Jakub Handrlica, Martin Jasenský, Jan Kořán, Vratislav Košťál, Doubravka Plášilová, Petr Zákoucký: Energetický zákon. Komentář (Tomáš Zagar)... 1-2/70
Petr Hajn: Z právníkova zápisníku aneb Já neříkám tak ani tak (Ondřej Hruda) .......................................................................................................... 1-2/72
Daniela Kovářová: Smrt v justičním paláci (Ivana Cihlářová) ....................................................................................................................................... 1-2/72
Bulletin slovenskej advokácie přináší… ................................................................................................... 1-2/73, 3/60, 5/64, 9/61, 10/62, 11/64, 12/60
Filip Melzer, Petr Tégl a kolektiv: Občanský zákoník § 655-975. Velký komentář. Svazek IV. (Michal Králík)....................................................................... 3/55
Radim Boháč, Hana Krasulová: Zákon o dani z hazardních her. Komentář (Michal Radvan) ............................................................................................. 3/56
Petr Smolík: Oddlužení v právním řádu ČR (Tomáš Pohl).............................................................................................................................................. 3/57
Jitka Wolfová, Martin Štika: Soudní exekuce (Karel Svoboda) ........................................................................................................................................ 3/58
Jan Pichrt, Martin Kopecký, Jakub Morávek (eds.): Služební vztahy a výkon závislé práce (Ivo Keisler)............................................................................... 3/58
Peter Kerecman: Advokáti Davisti – Vladimír Clementis, Ján Poničan, Daniel Okáli (Stanislav Balík)................................................................................ 3/59
Jiří Jelínek a kolektiv: Trestní právo procesní – minulost a budoucnost (Alena Tibitanzlová) ............................................................................................. 4/50
Jan Eliáš, Luboš Brim, Hana Adamová: Bezdůvodné obohacení (Eva Dobrovolná).............................................................................................................4/51
Imrich Fekete: Občiansky zákonník. Veľký komentár. I. až IV. zväzok (Michal Králík) ...................................................................................................... 4/52
František Ištvánek, Pavel Simon, František Korbel: Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem. Komentář (Kateřina Šimáčková) ....................................................................................................................... 5/59
Jan Pauly: Teoretické a legislativní základy cenných papírů (Petr Liška)....................................................................................................................... 5/60
Petr Průcha, Jana Gregorová a kolektiv: Stavební zákon. Praktický komentář podle stavu k 1. 1. 2017 (Filip Dienstbier)......................................................5/61
Renata Šínová, Lenka Westphalová, Zdeňka Králíčková a kolektiv: Rodičovská zodpovědnost (Petr Sedlák)......................................................................... 5/62
Tomáš Buchta, Michaela Sýkorová: Najdo^
ležitejšie rozsudky v medzinárodnom práve verejnom (Eva Šmakalová) ............................................................. 5/63
Tomáš Richter: Insolvenční právo (Vojtěch Příkopa) ..................................................................................................................................................... 6/60
Michal Nulíček, Josef Donát, František Nonnemann, Bohuslav Lichnovský, Jan Tomíšek: GDPR. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů.
Praktický komentář (Ján Jaroš, František Korbel).........................................................................................................................................................9/51
Antonín Draštík, Jaroslav Fenyk a kolektiv: Trestní řád. Komentář (Dagmar Císařová)......................................................................................................... 9/52
Ivo Macek, Romana Derková, Daniel Bartoň, Karel Košťál, Eva Marečková, Petr Zatloukal: Zákon o zadávání veřejných zakázek.
Praktický komentář s judikaturou (Michal Petr).......................................................................................................................................................... 9/53
Stanislav Pšenička: Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích s komentářem a judikaturou (Pavel Mates) ................................... 9/54
Peter Behrens: Europäisches Marktöffnungs- und Wettbewerbsrecht (Luboš Tichý)...................................................................................................... 9/55
Jakub Král a kolektiv: Zákon o zdravotnických prostředcích. Komentář (Petr Šustek) ..................................................................................................... 9/58
Vladimír Přikryl, Jana Čechová: Zákon o pojišťovnictví. Komentář (Marie Karfíková)......................................................................................................... 9/59
Ladislav Jouza: Soudničky (Luděk Lisse) .................................................................................................................................................................... 9/60
Jaroslav Svejkovský, Alena Macková: Martin Vychopeň a kolektiv: Advokátní právo (Stanislav Balík)................................................................................... 10/59
Josef Kotásek: Zákon směnečný a šekový. Komentář (Ladislav Derka)........................................................................................................................ 10/59
Petr Lavický: Důkazní břemeno v civilním řízení soudním (Michal Králík) ..................................................................................................................... 10/60
Vladimír Týč, Radim Charvát: Zeměpisná označení v mezinárodních smlouvách a v právu Evropské unie (Vladimír Pítra) ..................................................10/61
Daniela Kovářová, Karel Havlíček, Robert Němec, Tomáš Sokol, Jan Syka, David Uhlíř a Michal Žižlavský: Zákon o advokacii a stavovské předpisy.
Komentář (Stanislav Balík).......................................................................................................................................................................................11/58
Lucie Josková, Lukáš Pěsna: Správa cizího majetku (David Elischer) ............................................................................................................................11/58
Pavel Molek: Základní práva. Svazek první – Důstojnost (Tomáš Herc) ........................................................................................................................11/60
Vladimír Syruček, Vencislav Sabotinov, Marie Moravcová: Vzory rozhodčího řízení – tuzemské řízení, obchodní spory (Jan Kopřiva)....................................11/60
98 WWW.CAK.CZ9898 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018obsah ročníku 2017
Jan Kolouch: CyberCrime (Olga Sovová) ...................................................................................................................................................................11/61
Pavel Petr: Nové právo k povrchu (Anna Lebedová) ....................................................................................................................................................11/62
Ota Weinberger: Norma a instituce. Úvod do teorie práva (Pavel Holländer) .................................................................................................................11/63
Marek Števček, Svetlana Ficová, Jana Baricová, Soňa Mesiarkinová, Jana Bajánková, Marek Tomašovič a kol.: Civilný sporový poriadok. Komentár
(Klára Hamuľáková) .................................................................................................................................................................................................12/54
Jitka Jelínková, Miloš Tuháček: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář (Svatomír Mlčoch).........................................................12/54
Pavel Petr: Vlastnictví bytů – kondominium (Pavla Sýkorová).......................................................................................................................................12/55
Jiří Duba: Předběžné opatření v právu nekalé soutěže (Andrej Lobotka) ......................................................................................................................12/55
Pavel Molek, Jitka Stráská: Přehled rozhodnutí ve správním soudnictví 2003–2013 (Jan Šmakal)..................................................................................12/57
Karel Schelle, Jaromír Tauchen (eds.): Encyklopedie českých právních dějin (Vlastislav Man)..........................................................................................12/58
Sloupek Karla Čermáka
Všechny nás dejte zavřít čili o době předtotalitní................................................................................................................................................... 1-2/75
Lawyers First..........................................................................................................................................................................................................3/61
Z české advokacie
Z kárné praxe Jan Syka............................................................................................ 1-2/76, 3/62, 4/66, 5/67, 6/68, 7-8/88, 9/63, 10/70, 11/68, 12/69
Východočeské novinky při poskytování bezplatné právní pomoci Milan Jelínek........................................................................................................ 1-2/78
Průběh a výsledky advokátních zkoušek, uznávacích zkoušek a zkoušek způsobilosti konaných ve II. pololetí roku 2016......................................... 1-2/79
Řešení škodných událostí advokátů Zdeněk Turek ................................................................................................................................................. 1-2/80
Z jednání představenstva ČAK icha ........................................................................................................ 1-2/81, 3/64, 4/68, 5/68, 7-8/92, 11/69, 12/69
Tenisový turnaj „O vánoční pohár české a slovenské advokacie“ Andrea Vinkrálčíková.............................................................................................. 1-2/82
Odešli do nebeské síně.............................................................................................................................................................3/63, 6/70, 9/64, 12/66
Vademecum advokáta aneb Průvodce některými situacemi právní praxe Marek Nespala, Vladimír Papež, Tomáš Sokol, Jiří Císař...................................... 4/55
Kdo jste znali doktora Vojtěcha Rampáška? Petr Poledník......................................................................................................................................... 4/67
Advokát a náhradní mateřství Daniela Kovářová......................................................................................................................................................... 5/65
Pozvánka na Pražský advokátní den ....................................................................................................................................................................... 6/66
Z praxe Výboru ČAK pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů Marek Nespala................................................................................................. 6/67
Zvýhodněné pojištění motorových vozidel pro advokáty Zdeněk Turek ....................................................................................................................... 6/69
Ze společného jednání představenstev ČAK a SAK icha ............................................................................................................................................6/71
Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů ve vztahu k profesnímu pojištění advokátů .............................................................................................. 9/65
Prodloužení pojistné smlouvy pro připojištění profesní odpovědnosti z výkonu advokacie pro pojistný rok 2018 Zdeněk Turek ..................................... 9/66
Průvodce novelou zákona o advokacii Daniela Kovářová, Petra Vrábliková, Johan Justoň............................................................................................... 10/63
Sdělení ČAK o povinných platbách a pojistném ......................................................................................................................................................10/71
Předsněmovní poděkování členům volených orgánů ČAK Red. ................................................................................................................................10/74
Elektronická evidence tržeb u advokáta, 1. část Jiřina Procházková, Jakub Hlína .........................................................................................................11/65
Elektronická evidence tržeb u advokáta, 2. část Jiřina Procházková, Jakub Hlína .........................................................................................................12/61
Právní pomoc, která možná není slyšet, ale vidět je určitě! Rozhovor s pražským advokátem Danem Zwiebem Dagmar Koutská ...................................12/65
Z Evropy a ze světa
Stálé zastoupení ČAK v Bruselu informuje....................................................................................................................1-2/83, 4/69, 6/72, 10/77, 12/74
Kongres UIA v Budapešti Martina Doležalová .......................................................................................................................................................... 1-2/85
Soudní dvůr EU upřesnil podmínky pro uchovávání provozních a lokalizačních údajů Jiří Novák ml............................................................................... 3/66
Půlroční konference AIJA ve Veroně Denisa Molnár, Eva Ropková................................................................................................................................ 3/70
Stanislav Balík předsedou Výboru PECO Alžběta Recová ............................................................................................................................................4/71
Jarní konference ECBA v Praze Alžběta Recová, Eva Ropková ..................................................................................................................................... 5/69
Plenární zasedání CCBE v Edinburghu Eva Indruchová ...............................................................................................................................................6/74
Doporučení CCBE ohledně klíčových opatření pro advokáty k dosažení souladu s předpisy v souvislosti s GDPR........................................................ 9/69
Rozhovor s předsedou ESLP Guido Raimondim a soudcem ESLP Alešem Pejchalem Hana Rýdlová............................................................................. 9/72
Aktuální vývoj online platforem poskytujících právní služby v USA Alžběta Recová..................................................................................................... 10/75
Umělá inteligence, technologie a inovace – motto výročního kongresu AIJA 2017 v Tokiu Eva Ropková, Eva Indruchová ...............................................11/70
Rozhovor s novým prezidentem CCBE JUDr. Antonínem Mokrým Hana Rýdlová .........................................................................................................12/70
Akademie evropského práva (ERA) slaví 25 let existence Lenka Vidovičová ...............................................................................................................12/72
Měli byste vědět
Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipienty ve vzdělávacích a školicích střediscích ČAK............. 1-2/87, 3/79, 4/77, 5/77, 6/75, 7-8/95,
9/77, 10/78, 11/71, 12/75
Pozvání na semináře a přednášky Jednoty českých právníků v I. pololetí 2017....................................................................................................... 1-2/89
Evropský vyhledávač advokátů nově i na webu ČAK.............................................................................................................................................. 1-2/90
„Marketingové právo v sociálních médiích“ – zpráva z konference Karla Chlumská................................................................................................... 1-2/90
Tištěná sbírka Nejvyššího správního soudu končí Václav Vlk, Josef Baxa .................................................................................................................. 1-2/92
Tradiční seminář o americkém právu v Telči Lenka Zichová......................................................................................................................................1-2/94
Vítězná práce kategorie Talent roku soutěže Právník roku 2016 Jan Tomíšek.............................................................................................................3/71
Pozvánka na seminář ALAI „Jednotný patentový soud“............................................................................................................................................. 3/78
Pozvánka na seminář „Změny v osobě věřitele a dlužníka; zajištění a utvrzení dluhu v novém občanském právu
a s přihlédnutím k aktuální judikatuře“ ....................................................................................................................................................................3/81
Pozvánka na konferenci Evropské trestní advokátní komory v Praze ..........................................................................................................................3/81
Pozvánka na X. ročník mezinárodního šachového turnaje „ADVOKÁT CHESS OPEN BRATISLAVA 2017“ ..................................................................... 3/82
2. cena kategorie Talent roku soutěže Právník roku 2016 Jan Sůra .......................................................................................................................... 4/72
Pozvánka na dva semináře k insolvenci..........................................................................................................................................................4/78, 5/78
Advokátní proces – ano či ne? Daniela Kovářová ....................................................................................................................................................... 4/79
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
99WWW.CAK.CZ 9999WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
obsah ročníku 2017
Pozvánka na Hradecké debly (dříve Kubečkův memoriál)......................................................................................................................................... 4/80
Pozvánka na VI. ročník turnaje „O pohár české a slovenské advokacie v tenise deblových dvojic mužů a žen“ .............................................................4/81
Pozvánka na tenisovou sobotu v Kosmonosech........................................................................................................................................................4/81
Pozvánka na 28. ročník tradičního běžeckého závodu „O parohy arcivévody Ferdinanda“.......................................................................................... 4/82
Pozvánka na Olomoucké právnické dny 2017.......................................................................................................................................................... 4/82
3. cena kategorie Talent roku soutěže Právník roku 2016 Ivana Nemčeková ..............................................................................................................5/71
Nabídka na advokátní stáž v Paříži.......................................................................................................................................................................... 5/78
Nabídka studijní cesty k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku..................................................................................................................................... 5/79
Pozvánka na 1. ročník Legal Beach Cup.................................................................................................................................................................. 5/79
Zpráva z konference „Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob – pět let poté“ Simona Heranová....................................................................... 5/80
Česká republika jak středoevropský „Texas“? Eva Tůmová......................................................................................................................................... 5/82
Pozvánka na XII. Evropský regionální kongres ..........................................................................................................................................................6/76
Inovative Legal Services Forum 2017 Hana Rýdlová.................................................................................................................................................. 6/77
Jihočeská Bezplatná insolvenční poradna míří do okresů red. .................................................................................................................................. 6/79
Pozvánka na 20. sportovní hry české advokacie v Nymburce ......................................................................................................................6/81, 7-8/110
Pozvánka na turnaj regionálních advokátních týmů ve fotbale „Jihočeské bodlo 2017“.............................................................................................. 6/82
Pozvánka na 45. mezinárodní lyžařský kongres pro právníky.............................................................................................................. 6/82, 10/80, 12/76
Pozvánka na seminář „Profesní tajemství a mlčenlivost advokáta“..........................................................................................................................7-8/97
Pozvánka na seminář „Co může, co musí a co nesmí radit advokát klientovi v úpadku?“ ......................................................................................... 7-8/98
Pozvánka na seminář „Oddlužení ve světle novely insolvenčního zákona“ ............................................................................................................. 7-8/98
Dvě červnové konference o soukromém právu 2017 Hana Rýdlová......................................................................................................................... 7-8/99
Co přinesly XXV. Karlovarské právnické dny? Michal Vávra, Petr Bříza, Ondřej Trubač ................................................................................................7-8/103
Kronika Advokátní poradny č. 2 v Praze z let 1958-1963 Stanislav Balík .................................................................................................................7-8/106
11. ročník golfového turnaje advokátů ADVO-CUP Kristýna Spurná, Radek Spurný ...................................................................................................7-8/108
Pozvánka na celostátní turnaj advokacie v tenise.................................................................................................................................................7-8/108
Pozvánka na 7. ročník turnaje ČAK v beach volejbalu...........................................................................................................................................7-8/109
Pozvánka na 20. jubilejní ročník golfového turnaje české advokacie.....................................................................................................................7-8/109
Pozvánka na seminář „Oddlužení ve světle novely insolvenčního zákona“ ................................................................................................................ 9/78
Pozvánka na odbornou konferenci Soukromé právo 2017 v Praze ............................................................................................................................ 9/79
Pozvánka na Německo-česko-slovenské advokátní fórum v Bratislavě ...................................................................................................................... 9/80
Pozvánka na tradiční seminář o americkém právu v Telči ......................................................................................................................................... 9/80
Čeští advokáti pošesté na Mistrovství Evropy v kopané Jan Najman ............................................................................................................................9/81
První ročník volejbalového turnaje Legal Beach Cup Radka Macháčková .................................................................................................................... 9/82
Pozvánka na Fashion Law Conference 2017 ........................................................................................................................................................... 9/82
Pozvánka na seminář o insolvenčním právu .......................................................................................................................................................... 10/79
Zapište se do nové evidence pro pomoc dlužníkům! Red........................................................................................................................................ 10/80
Pozvánka na XI. ročník turnaje „O šachového krále České advokátní komory 2017“ v Brně.......................................................................................10/81
Pozvánka na koncert Pražské konzervatoře............................................................................................................................................................10/81
Pozvánka na dva semináře o insolvenčním právu....................................................................................................................................................11/73
Pražská knihovna ČAK znovu otevřena! red. ...........................................................................................................................................................11/73
Jak se připravuje sněm… Rozhovor s vedoucí organizačního týmu 7. sněmu ČAK Ivou Chaloupkovou Hana Rýdlová ...................................................11/74
Pozvánka na XVII. reprezentační ples Městského soudu v Praze ..............................................................................................................................11/76
Kapacity pracovního práva se sjely na kongres do Prahy Jakub Tomšej .....................................................................................................................11/77
Pozvánka na Krakonošův pohár 2018....................................................................................................................................................................11/78
Jihočeské bodlo 2017 Petr Smejkal ........................................................................................................................................................................11/79
Tenisový turnaj advokátů 2017 Ladislav Jirásek........................................................................................................................................................11/80
20. ročník golfového turnaje české advokacie Jan Myška ........................................................................................................................................11/80
Pozvánka na seminář o insolvenčním právu ...........................................................................................................................................................12/76
Konference Soukromé právo – již pošesté v Praze Hana Rýdlová ..............................................................................................................................12/77
XIV. konferencia o dejinách advokácie Rudolf Manik ................................................................................................................................................12/81
Z právnické společnosti
Za emeritním profesorem JUDr. Zdeňkem Kučerou, DrSc. Květoslav Růžička ........................................................................................................... 1-2/95
Odešel významný advokát Martin Radvan František Schulmann .................................................................................................................................. 4/83
Vlídné ohlédnutí za JUDr. Karlem Čermákem, aneb vzpomínky z oblaků (cigaretového dýmu) red. ......................................................................... 7-8/111
Za docentem Jiřím Herczegem Diana Kantorová........................................................................................................................................................ 9/83
Vzpomínka na kolegu a kamaráda JUDr. Josefa Holuba – Kosťu Milada Kačerová...................................................................................................... 10/82
Právnická firma roku 2017 Hana Rýdlová.................................................................................................................................................................11/81
Za doktorkou Zdeňkou Ferbrovou František Schulmann............................................................................................................................................11/83
Nakonec
Právníkovy zápisky Petr Hajn .................................................................................. 1-2/96, 3/83, 4/84, 5/84, 6/83, 7-8/120, 9/84, 10/83, 11/84, 12/83
Kresba Lubomíra Lichého ......................................................................................1-2/97, 3/84, 4/85, 5/85, 6/84, 7-8/121, 9/85, 10/84, 11/85, 12/84
Víte, že… Stanislav Balík ...........................................................................................1-2/97, 3/84, 4/85, 5/85, 6/84, 7-8/121, 9/85, 10/84, 11/85, 12/84
Obsah ročníku 2016 ........................................................................................................................................................................................... 1-2/98
Inhaltsverzeichnis .............................................................................................. 1-2/103, 3/85, 4/86, 5/86, 6/85, 7-8/122, 9/86, 10/85, 11/86, 12/85
Zusammenfassung/Summary ............................................................................................1-2/104, 3/86, 4/87, 5/87, 6/86, 9/87, 10/86, 11/87, 12/86
Table of Contents ...............................................................................................1-2/105, 3/87, 4/88, 5/88, 6/88, 7-8/124, 9/88, 10/87, 11/ 88, 12/87
100 WWW.CAK.CZ101000 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018Inhaltsverzeichnis
Leitartikel
Vladimír Jirousek: Was steht uns bevor?................................................................................................................................. 3
Aktualitäten
Große Reform der Beratungsorgane der Tschechischen Rechtsanwaltskammer Petr Toman .................................................... 4
Der Gewinner des Juristen des Jahres 2017 Dagmar Koutská................................................................................................. 6
Der erste Gewinner des Vaclav-Mandak-Preises Hana Rýdlová................................................................................................ 8
Aktuell im Rechtswesen Hana Rýdlová ................................................................................................................................ 10
Aus Rechtstheorie und Praxis
Artikel
Sachliches Vorhaben der Zivilprozessordnung aus der Sicht der Rechtsanwaltschaft Petr Lavický, Alena Winterová,
Eva Dobrovolná, Bohumil Dvořák, Zdeněk Pulkrábek ..........................................................................................................................................11
Ersatz eines durch den Zufall verursachten Schadens Filip Melzer........................................................................................22
Absolut vollständige Gerichtsbarkeit? Pavel Mates............................................................................................................... 31
Anordnungen zum Abhören und deren formell-materielle Beurteilung Jakub Matocha............................................................ 33
Einige Betrachtungen über den Verbraucherschutz im Kontext der neuen Rechtssprechung Dana Ondrejová..........................36
Das Recht des Beschuldigten auf die Akteneinsicht zeitlicher und sachlicher Umfang Pavel Kandalec................................... 39
E-Shops und Datenschutzpflicht laut GDPR Karin Pomaizlová, Monika Fürstová........................................................................ 45
Ersatz für den Verdienstverlust nach Beendigung der Arbeitsunfähigkeit Duplizität der Rechtsregelung
im Bürgerlichen Gesetzbuch und im Arbeitsgesetzbuch Lucia Madleňáková........................................................................... 49
Aus der Rechtssprechung
Oberstes Gericht: Über das Entgelt des Mitglieds des statutarischen Organs....................................................................... 54
Verfassungsgericht: Zur Frage der Erfüllung der Bedingungen für den Erlass des Anerkenntnisurteils...................................55
OVG: Festlegung des Fristlaufs für die Stellung des Antrags auf Eröffnung des Verfahrens bei Stellung
des Antrags auf Befreiung von Gerichtsgebühren im Verfahren beim Verwaltungsgericht .....................................................58
Europäischer Gerichtshof: Fragen in Verbindung mit der Geschlechtsänderung................................................................... 61
EGMR: Über den vertraglichen Rechtsverzicht....................................................................................................................62
Aus der Fachliteratur
Vladislav Hřebíček: Durchsuchungen bei Rechtsanwälten (§ 85b Strafprozessordnung) (Michal Žižlavský)................................. 64
Jitka Jelínková, Miloš Tuháček: Das Gesetz über den freien Zutritt zu Informationen. Praktischer Kommentar (Adam Furek)......... 64
Zbyněk Pražák, Josef Fiala, Jiří Handlar und Koll.: Verbindlichkeiten aus Rechtshandlungen laut Bürgerlichem Gesetzbuch.
Kommentar (Marta Škárová)................................................................................................................................................ 65
Dana Ondrejová: Begleiter beim Abschluss von Verträgen (Tomáš Horáček) ............................................................................66
Michal Skřejpek, Petr Bělovský, Jan Šejdl, David Falada: Römisches Recht im Bürgerlichen Gesetzbuch. Kommentar
und Quellen. Sachrechte (Pavel Salák jr.) ............................................................................................................................. 67
Pavel Holländer: Geschichten der Rechtsbegriffe (Alexander Bröstl) ........................................................................................ 68
Das Bulletin der slowakischen Rechtsanwaltschaft bringt….................................................................................................70
Aus der Rechtsanwaltschaft
Aus der tschechischen Rechtsanwaltschaft
Die Rechtsanwaltschaft auf der Sinuslinie der „Achter-Jahre“ Stanislav Balík ......................................................................... 71
Der Gesetzgeber darf sich nicht als Holzhacker verhalten bzw. Befund des Verfassungsgerichts,
der einige Bestimmungen des Gesetzes über das Erlöse-Register aufhebt Hana Erbsová....................................................... 72
Bestellung des Rechtsanwalts zum materiell-rechtlichen Pfleger im Zivilgerichtsverfahren Milan Hoke ...................................73
Verfahren bei Lösung der Schadensereignisse der Rechtsanwälte Zdeněk Turek................................................................... 74
Aus der Disziplinarpraxis Jan Syka...................................................................................................................................... 75
Die Union der Verteidiger stellt sich vor Lukáš Trojan............................................................................................................ 77
Verlauf und Ergebnisse der Rechtsanwalts-, Anerkennungs- und Befähigungsprüfungen im Jahr 2017 ..................................78
Aus der Verhandlung des Vorstands der Tschechischen Rechtsanwaltskammer icha ............................................................80
Aus Europa und aus der Welt
Stellungnahme der CCBE zur Verschwiegenheitspflicht des Rechtsanwalts Alžběta Recová ................................................... 81
Die Ständige Vertretung der Tschechischen Rechtsanwaltschaft in Brüssel informiert..........................................................82
Informationen und Wissenswertes
Was Sie wissen sollten
Vorträge und Seminare für Rechtsanwälte und Rechtsanwaltsanwärter in den Bildungs- und Schulungszentren
der Tschechischen Rechtsanwaltskammer.........................................................................................................................83
Es ist die Union der Familien-Rechtsanwälte entstanden Red. ............................................................................................. 84
Einladung zum XIII. Juristenball in Ostrava ......................................................................................................................... 84
Einladung zu Seminaren und Vorträgen der Union der tschechischen Juristen im I. Halbjahr 2018........................................85
Aus der Juristengesellschaft
Nachruf auf doktor Milan Skalník Vladimír Jirousek ............................................................................................................... 86
Der Galaabend des Juristen des Jahres 2017 in Brno Dagmar Koutská ................................................................................. 87
Zum Schluss
Notizen eines Juristen Petr Hajn ......................................................................................................................................... 92
Eine Zeichnung von Lubomír Lichý .................................................................................................................................... 93
Wissen Sie, dass… Stanislav Balík........................................................................................................................................ 93
Inhaltsverzeichnis des Jahrgangs 2017 ............................................................................................................................. 94
Inhaltsverzeichnis .......................................................................................................................................................... 100
Zusammenfassung/Summary.......................................................................................................................................... 101
Table of Contents ........................................................................................................................................................... 102
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018
101WWW.CAK.CZ 101011WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
zusammenfassung/summary
Petr Lavický, Alena Winterová, Eva Dobrovolná, Bohumil
Dvořák, Zdeněk Pulkrábek: Sachliches Vorhaben
der Zivilprozessordnung aus der Sicht der Rechtsanwaltschaft
Der Artikel präsentiert ausgewählte Teile des sachlichen
Vorhabens der Zivilprozessordnung, welche für die
Vertretung der Partei durch den Rechtsanwalt in einem
Zivilgerichtsverfahren von Bedeutung sind. Der Artikel
beschäftigt sich zunächst damit, wie die Rollen im streitigen
Zivilverfahren zwischen die Parteien (und deren Vertreter)
richtig aufgeteilt werden sollten. Diese Frage projiziert
sich in die Art der Eröffnung des Verfahrens, in die
Abgrenzung dessen Gegenstands, Dispositionen des
Verfahrens und dessen Gegenstands sowie in die Aktivität
der Parteien und des Gerichts bei der Aufklärung des
Tatbestands. Große Aufmerksamkeit wird der Anwaltspflicht
und der Frage gewidmet, ob es angebracht ist,
auch weiterhin die Einschränkung der gleichlaufenden
Anzahl der Bevollmächtigten aufrechtzuerhalten.
Filip Melzer: Ersatz eines durch den Zufall verursachten Schadens
Die Bestimmung über die Pflicht, einen durch den
Zufall verursachten Schaden zu ersetzen, hat in der
Rechtsregelung vor der Wirksamkeit des neuen Bürgerlichen
Gesetzbuchs gefehlt, und die Rechtspraxis
musste von dem allgemeinen Prinzip casum sentit dominus
ausgehen. Dieses hat jedoch viele AnwendungsSchwierigkeiten
hervorgerufen. Daher wurde die ausdrückliche
Regelung dieser Rechtsfrage vorgeschlagen,
die bedeutet, dass die in dem Regierungsentwurf
des Bürgerlichen Gesetzbuchs aus dem Jahre 1937
formulierte Auffassung die Basis ist, denn diese Auffassung
berücksichtigt klassische Konstruktionen, welche
in standardmäßigen europäischen Kodexen enthalten
sind. Das heißt: um die derzeitige Regelung zu verstehen,
ist es mehr als geeignet, nicht nur die Fassung
dieser Bestimmung im Bürgerlichen Gesetzbuch allein,
sondern auch deren Genesis zu präsentieren, was Gegenstand
dieses Artikels ist.
Pavel Mates: Absolut vollständige Gerichtsbarkeit?
Die Verwaltungsgerichtsbarkeit basiert prinzipiell auf
dem Prinzip der vollständigen Gerichtsbarkeit, aber
heutzutage wird mehr und mehr durchgesetzt, dass die
Gerichte nicht die Funktionen der Verwaltungsorgane
im Hinblick auf die Erfassung des Tatbestands ersetzen
sollten, und dieser Zustand hat eine Dichotomie in
der Rechtssprechung hervorgerufen, und zwar auch
in der Rechtssprechung der einzelnen Senate des
Obersten Verwaltungsgerichts. Der erweiterte Senat
des Obersten Verwaltungsgerichts hat versucht, diese
Dichotomie im Beschluss, AZ 10 As 24/2015-71, zu
überwinden, als er die Anwendung der Neuigkeiten
im Verfahren bei den Verwaltungsgerichten zuließ, was
eines der weiteren Beispiele der Rechtsbildung durch
die Rechtssprechung ist. Im konkreten Fall ist dies im
Verfahren über eine Ordnungswidrigkeit geschehen, jedoch
kann man kein Argument dafür finden, dass diese
Behandlungsweise nicht ein allgemeines Prinzip wird.
Jakub Matocha: Anordnungen zum Abhören und deren formellmaterielle
Beurteilung
Der Autor beschäftigt sich im Artikel mit der ständig
diskutierten Frage der Gesetzlichkeit der Anordnungen
zum Abhören oder zu anderen Eingriffen in die
Grundrechte. Im Hinblick auf die teilweise widersprüchliche
Rechtssprechung in diesem Bereich
hat das Oberste Gericht am 7. 6. 2017 eine wichtige
Entscheidung unter dem Aktenzeichen 6 Tz 3/2017
erlassen, in der dieses Gericht für die Zukunft geklärt
hat, auf welche Art und Weise die Anordnungen zum
Abhören oder ähnliche Handlungen zu betrachten
sind. Der Beitrag bemüht sich, die Ausgangspunkte
dieser Entscheidung des Obersten Gerichts sowie
deren wichtige Schlussfolgerungen zu analysieren.
Dana Ondrejová: Einige Betrachtungen über
den Verbraucherschutz im Kontext der neuen Rechtssprechung
Der Beitrag stellt eine kritische Betrachtung über den
Verbraucherschutz insbesondere im Kontext der neuen
Rechtssprechung (aber auch der Rechtsregelung)
dar. Die beurteilten Beispiele wurden durch die frühere
Rechtsregelung ausdrücklich geregelt und)oder
auf der Ebene der hohen Gerichte judiziert. Wie diese
Schlussfolgerungen jedoch von den niedrigeren Gerichten
übernommen beziehungsweise nicht übernommen
wurden, wird in diesem Artikel behandelt.
Pavel Kandalec: Das Recht des Beschuldigten
auf die Akteneinsicht – zeitlicher und sachlicher Umfang
Der Beitrag behandelt die Frage, warum, wann und in
welchem Umfang das Recht des Beschuldigten auf
die Akteneinsicht im Strafverfahren besteht und auf
welche Art und Weise der Beschuldigte dieses Recht
ausüben kann. Anschließend analysiert der Artikel die
Bestimmung des § 65 Abs. 2 der Strafprozessordnung,
laut der es möglich ist, dem Verteidiger die
Akteneinsicht aus wichtigen Gründen zu verweigern,
und er präsentiert Anforderungen, die bei dieser außergewöhnlichen
Vorgehensweise zu stellen sind.
Karin Pomaizlová, Monika Fürstová: E-Shops
und Datenschutzpflicht laut GDPR
Seit 2018 kommt es zur Vereinheitlichung des Rechts
im Rahmen der Europäischen Union und es tritt die
Anordnung über den Schutz personenbezogener
Daten (GDPR) in Kraft. Diese Anordnung gilt für alle
in der EU tätigen Firmen als Ergebnis des Kompromisses
zwischen dem Datenschutzrecht und der BigData-Sammlung
in Form von Pseudonymen, Anonymisierung,
Kodierung. Die Datensammlung bedeutet
auch eine riesige ökonomische Macht. Das Ziel dieses
Beitrags ist es, die Frage zu beantworten, wie uns
die GDPR bei dem e-Kommerz schützen wird.
Lucia Madleňáková: Ersatz für den Verdienstverlust nach Beendigung
der Arbeitsunfähigkeit – Duplizität der Rechtsregelung
im Bürgerlichen Gesetzbuch und im Arbeitsgesetzbuch
Der Artikel beschäftigt sich mit dem Widerspruch zwischen
der Rechtsregelung der Höhe des Ersatzes für
den Verdienstverlust nach Beendigung der Arbeitsunfähigkeit
im Bürgerlichen Gesetzbuch und im Arbeitsgesetzbuch
und mit der Möglichkeit, diesen Widerspruch
zu lösen. Laut der Autorin ist nämlich die Duplizität der
Rechtsregelung diskriminierend, denn sie findet hier
keinen legitimen Grund zur Unterscheidung zwischen
einer geschädigten Person infolge eines Arbeitsunfalls
und einer geschädigten Person infolge einer anderen
Situation. Die gegenständliche Thematik ist relativ aktuell,
zumal sich dazu teilweise das Verfassungsgericht
und auch das Oberste Gericht geäußert haben, auch
wenn die Ansichten der beiden Gerichte gewissermaßen
unterschiedlich sind. Die analysierte Problematik
verdient eine tiefere Diskussion, dieser Artikel ist daher
einer der Beiträge für diese Diskussion.
Petr Lavický, Alena Winterová, Eva Dobrovolná, Bohumil
Dvořák, Zdeněk Pulkrábek: The material purpose of the Code
of Civil Procedure from the perspective of the legal profession
The article presents selected parts of the material purpose
of the Code of Civil Procedure that are relevant
for representation of a party by a lawyer in civil court
proceedings. First, the article describes how roles
in civil contentious proceedings should be correctly
divided between parties (and their representatives).
This question is reflected in the manner of initiation
of a proceeding, definition of its subject-matter, disposition
of the proceeding and its subject-matter as
well as the activity of the parties and the court in clarifying
the facts of the case. Great attention is paid to
mandatory representation by a lawyer and the question
whether the limitation of the number of concurrent
representatives should be maintained.
Filip Melzer: Compensation of injury caused by accident
There had not been any provisions on the obligation
to compensate damage caused by accident before
the effective date of the new Civil Code, and legal
practice had to follow the general principle casum
sentit dominus. However, that had lead to numerous
application difficulties. Therefore, explicit regulation
of this legal issue was proposed, having its basis in
the concept formulated in the 1937 government Civil
Code bill, which respected classical constructions
contained in standard European codices. To understand
the current regulation, it is therefore more than
appropriate to present not only the actual wording of
that provision in the Civil Code, but also its genesis,
which is the subject of this article.
Pavel Mates: Completely complete jurisdiction?
Administrative judiciary is based on the principle of
complete jurisdiction; however, it is asserted that
courts should not substitute the functions of administrative
authorities in the collection of facts, and this
situation lead to a dichotomy in case law, specifically
in the case law of different chambers of the Supreme
Administrative Court. The Extended Chamber of the
Supreme Administrative Court sought to overcome this
dichotomy in its resolution ref. No. 10 As 24/2015-71,
in which it provided a rather extensive interpretation of
complete jurisdiction, admitting application of novelties
before administrative courts, which is one of examples
of co-creation of law through its case law. That particular
case was proceedings concerned with an administrative
infraction but we cannot see any arguments why
this approach could not become a general principle.
Jakub Matocha: Interception orders and their formal
and material assessment
In his article, the author deals with an ongoing issue
of legality of interception orders and other intrusion
into fundamental rights. With regard to partially inconsistent
case law in this area, the Supreme Court issued
an important decision, ref. No. 6 Tz 3/2017, on
7 June 2017, in which it clarified for the future how interception
orders and similar acts should be approached.
The article aims to explain the bases of this decision of
the Supreme Court as well as its key conclusions.
Dana Ondrejová: A few thoughts about consumer protection
in the context of new case law
The article is a critical reflection on consumer protection,
in particular in the consumer of new case law
(and legislation). The cases under consideration were
expressly regulated by earlier legislation and)or adjudicated
at the level of high courts. How lower courts
approached adoption/non-adoption of these conclusions
is the subject of this article.
Pavel Kandalec: The right of the accused to inspect the file—
time and material scope
The article reflects on why, when and to what extent
there is a right of the accused to inspect the file in criminal
proceedings and how the accused can exercise this
right. Subsequently, it analyses § 65(2) of the Code of
Criminal Procedure, which stipulates that the defence
may be denied inspection of the file for material reasons,
and lists requirements for this exceptional procedure.
Karin Pomaizlová, Monika Fürstová: E-shops and the obligation
to protect personal data under the GDPR
2018 brings unification of law in the European Union,
and the General Data Protection Regulation (GDPR) enters
into effect. This regulation is applicable to all companies
operating in the EU as a result of a compromise
between the right to data protection and collection of big
data in the form of pseudonyms, anonymization and encryption.
Data collection also means a great economic
power. The aim of this article is to answer the question
how the GDPR will protect us in the area of e-commerce.
Lucia Madleňáková: Compensation for loss of earnings
after the end of incapacity to work – duplication of legal
regulation in the Civil Code and the Labour Code
The article deals with a discrepancy between legal
regulation of the amount of compensation for loss of
earnings after the end of incapacity to work in the Civil
Code and the Labour Code and possibilities to address
such a discrepancy. In the author’s view, this duplication
is discriminatory as there is no legitimate reason to
distinguish between a person injured by an accident at
work and a person injured in a different situation. The
matter is quite topical as it has also been partially addressed
by the Constitutional Court and the Supreme
Court, although the Courts’ views of this are rather different.
This issue deserves a deeper discussion, and
this article is one of the contributions to this discussion.
102 WWW.CAK.CZ101022 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 1-2/2018contents
Leading Article
Vladimír Jirousek: What is awaiting us, most probably inevitably .............................................................................................. 3
Current News
A big reform of CBA’s advisory bodies Petr Toman ................................................................................................................. 4
Winners of the 2017 Lawyer of the Year Dagmar Koutská........................................................................................................ 6
First awardee of the Václav Mandák award Hana Rýdlová....................................................................................................... 8
Currently in law Hana Rýdlová............................................................................................................................................. 10
Legal Theory and Practice
Articles
The material purpose of the Code of Civil Procedure from the perspective of the legal profession
Petr Lavický, Alena Winterová, Eva Dobrovolná, Bohumil Dvořák, Zdeněk Pulkrábek ...................................................................... 11
Compensation of injury caused by accident Filip Melzer.......................................................................................................22
Completely complete jurisdiction? Pavel Mates ................................................................................................................... 31
Interception orders and their formal and material assessment Jakub Matocha.......................................................................33
A few thoughts about consumer protection in the context of new case law Dana Ondrejová.................................................... 36
The right of the accused to inspect the file—time and material scope Pavel Kandalec.............................................................39
E-shops and the obligation to protect personal data under the GDPR Karin Pomaizlová, Monika Fürstová..................................45
Compensation for loss of earnings after the end of incapacity to work – duplication of legal regulation
in the Civil Code and the Labour Code Lucia Madleňáková....................................................................................................49
Judicial Decisions
Supreme Court: On remuneration of a member of the governing body................................................................................. 54
Constitutional Court: On the issue of fulfilment of conditions for the issue of a judgment of recognition ................................ 55
Supreme Administrative Court: Suspension of the time limit for the submission of a motion to initiate proceedings
when applying for exemption from court fees in proceedings before an administrative court ................................................58
CJEU: On issues related to a change in gender .................................................................................................................. 61
ECtHR: On contractual waiver of rights............................................................................................................................... 62
Professional Literature
Vladislav Hřebíček: Search of lawyers’ premises (§ 85b of the Code of Criminal Procedure) (Michal Žižlavský)........................... 64
Jitka Jelínková, Miloš Tuháček: The law on free access to information. Practical commentary (Adam Furek) ............................... 64
Zbyněk Pražák, Josef Fiala, Jiří Handlar et al.: Obligations from legal acts under the Civil Code. Commentary (Marta Škárová)......65
Dana Ondrejová: A guide to contracting (Tomáš Horáček).......................................................................................................66
Michal Skřejpek, Petr Bělovský, Jan Šejdl, David Falada: Roman law in the Civil Code. Commentary and sources. Rights
in rem (Pavel Salák jr.)......................................................................................................................................................... 67
Pavel Holländer: Stories of legal concepts (Alexander Bröstl) .................................................................................................. 68
Bulletin of the Slovak Bar Association brings... ...................................................................................................................70
Legal Profession
Czech Legal Profession
The legal profession on the sinusoid of years ending in 8 Stanislav Balík ............................................................................... 71
The legislature must not behave like a lumberjack, or Finding of the Constitutional Court repealing certain provisions
of the law on registration of sales Hana Erbsová .................................................................................................................. 72
Appointment of a lawyer as a substantive custodian in civil court proceedings Milan Hoke.....................................................73
Procedure in the settlement of damage events of lawyers Zdeněk Turek ............................................................................... 74
Disciplinary Practice Jan Syka............................................................................................................................................ 75
The Czech Union of Defence Lawyers presents itself Lukáš Trojan ........................................................................................ 77
Course and results of bar exams, bar exams for foreign-educated lawyers and aptitude tests in 2017 ...................................78
Meeting of the Czech Bar Association Board of Directors icha .............................................................................................80
Europe and World
Opinion of the CCBE on the obligations of confidentiality of the lawyer Alžběta Recová.......................................................... 81
Permanent representation of the CBA to Brussels informs...................................................................................................82
Information and Points of Interest
You Should Know
Lectures and seminars for lawyers and legal trainees at the educational and training centres of the Czech Bar Association ....... 83
Union of Family Lawyers has been established Eds............................................................................................................. 84
Invitation to the8th lawyers’ ball in Ostrava ........................................................................................................................ 84
Invitation to seminars and lectures of the Union of Czech Lawyers in the 1st
half of 2018......................................................85
Legal Society
In memory of Dr. Milan Skalník Vladimír Jirousek .................................................................................................................. 86
Gala Evening of the 2017 Lawyer of the Year in Brno Dagmar Koutská................................................................................... 87
Finally
Lawyer’s Diary Petr Hajn .................................................................................................................................................... 92
Drawing by Lubomír Lichý ................................................................................................................................................. 93
Did you know that... Stanislav Balík...................................................................................................................................... 93
Contents of the 2017 volume ............................................................................................................................................ 94
Inhaltsverzeichnis .......................................................................................................................................................... 100
Zusammenfassung/Summary.......................................................................................................................................... 101
Table of Contents ........................................................................................................................................................... 102
Advokátní kanceláře DOHNAL PERTOT SLANINA, LEGALCOM a HSL legal se od 1.1.2018 mění
na  ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.  Ta je samostatnou částí ARROWS advisory group poradenské
skupiny, která pro klienty komplexně řeší právo, daně a účetnictví, dotace a prevenci
rizik pod jednou střechou.
Působíme primárně v regionu střední a východní Evropy, kde operujeme prostřednictvím
partnerských společností v rámci ARROWS legal network.
Veškeré původní kontakty zůstávají i nadále v provozu.
+420 910 058 058 office@arws.cz
ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.
Praha, Brno, Hradec Králové, Olomouc, Karlovy Vary, Liberec,
Ústí nad Labem, Ostrava, Jihlava, Plzeň, Pardubice
www.arws.cz
Bez hranic.
právo Ú±Ĺè ¼ ƜÒåƋĹĜÏƋƴĝ ÚŅƋ±Ïå ŞŅģĜŻƋèĹĝ ±ĩ±ÚåĵĜå
G l a t z ová & C o . , s . r. o .
B e t l é m s k ý p a l á c , H u s ova 5 , 110 0 0 P r a h a 1 , te l . : + 4 2 0 2 24 4 01 4 4 0 / h r @ g l a t z ova . c o m
„Odstartujte
svou kariéru s námi“Váš životopis se u nás neztratí
A vy se u nás najdete
Pošlete nám svůj životopis na hr@glatzova.com
Advokát/advokátka
Požadujeme
• praxe s transakcemi v oboru M&A, financí nebo nemovitostí
• výbornou znalost obchodního práva
• vyvinutou právní logiku, schopnost skloubit právo s obchodními
potřebami klientů
• vysokou úroveň angličtiny nebo němčiny
(samostatné psaní smluv a vyjednávání)
• ambiciózní, ale slušný přístup
• pracovní nasazení, časovou flexibilitu, samostatnost
• praxe v mezinárodní nebo přední české kanceláři výhodou
Nabízíme
• zázemí přední české kanceláře s českou i mezinárodní klientelou a řadou prestižních ocenění
• zajímavou a různorodou práci zaměřenou na kvalitu
• smysluplný styl práce, který reflektuje potřeby klienta, nikoliv zavedené vzory
• neformální atmosféru a zdravou firemní kulturu založenou na vzájemném respektu
• propracovaný systém dalšího vzdělávání pod vedením našeho konzultanta Dr. Petra Čecha
• odborný rozvoj a kariérní růst
• zajímavé finanční ohodnocení a bonusy odpovídající výkonům, firemní benefity
Advokátní koncipient/ka
Požadujeme
• velmi dobrou úroveň znalostí českého práva
• výbornou znalost angličtiny nebo němčiny včetně právní terminologie
• vyvinutou právní logiku, chuť a zájem pracovat
• profesionální vystupování
• zodpovědnost a smysl pro pečlivost
• pracovní nasazení, časovou flexibilitu, samostatnost
• předchozí praxe v přední české nebo mezinárodní advokátní kanceláři
v oblasti obchodního práva je výhodou
Bulletinadvokacie11/2015
Nakladatelství C. H. BECK
Vás zve na svoji první konferenci
ZÁVAZKOVÉ
PRÁVO V PRAXI
7. června 2018
Hotel Kings Court Prague
www.beck-konference.cz
POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY
PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOST
SMLUVNÍ POKUTA
NEFORMÁLNÍ ZMĚNA PÍSEMNÉ
SMLOUVY
OBCHODNÍ PODMÍNKY
NA KONFERENCI VYSTOUPÍ
PŘEDNÍ ODBORNÍCI V OBLASTI
OBČANSKÉHO PRÁVA:
JUDr. Petr Bezouška, Ph.D.
JUDr. Petr Bříza, Ph.D., LL.M.
prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D.
doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M.
Mgr. Mgr. Jan Petrov, Ph.D., LL.M.
JUDr. Tomáš Richter, Ph.D., LL.M.
doc. JUDr. Ing. Josef Šilhán, Ph.D.
Mgr. Michal Výtisk
AŽ DO 28. ÚNORA 2018
SE PŘIHLAŠUJTE
ZA ZVÝHODNĚNOU CENU!